Česká národní rada 1990 – 1992

Začátek schůze České národní rady

Předsedkyně ČNR D. Burešová, místopředsedové ČNR J. Kalvoda, J. Kasal, Z. Malík, J. Vlach a 166 poslanců.

Za vládu České republiky: místopředseda vlády M. Lukeš, ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci T. Ježek, ministr vnitra T. Sokol, ministr zdravotnictví M. Bojar, ministr státní kontroly I. Němec.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Dovolte, abych zahájil naše dnešní jednání, budeme projednávat bod, který získal označení č. 13, je to

Z pověření vlády České republiky odůvodní předložený vládní návrh zákona ministr zdravotnictví Martin Bojar, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr zdravotnictví Martin Bojar: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové. Doufám, že číslo 13 mohu pokládat za součet čísel 6 a 7, vzhledem k tomu, že je pátek, nikdo z nás nebude věřit na onu magii čísel.

Byl bych rád, kdyby dnešní projednávání vedlo k závěru, že plán na transformaci českého zdravotnictví, k němuž se zcela nepochybně připojí s určitým odstupem fázovým posunem zdravotnictví slovenské, bude moci v příštím roce začít.

Včera jsme se zabývali po několik hodin novelizací zákona č. 20 a v úvodním slovu jsem se zmínil o významu dvou zákonů, jimiž se dnes máme zabývat.

Dovolte, abych krátce shrnul důvody, které vedly ke zpracování návrhu zákona o všeobecném zdravotním pojištění. Druhou předlohou, zákonem o Všeobecné zdravotní pojišťovně, se budeme zabývat později, je však mou povinností upozornit na těsnou návaznost a vzájemnou souvislost obou dvou zákonů.

Dovolím si z důvodů časových a vzhledem k tomu, že jsme opakovaně o problematice již hovořili, soustředit se hlavně na výčet chronologických dat, která vás seznámí s tím, jak došlo k tomu, že dnes, na sklonku roku 1991, tedy o deset měsíců dříve, než předpokládal harmonogram, schválený vládou České republiky v prosinci 1990, předstupuje vláda mým prostřednictvím před nejvyšší zákonodárný sbor České republiky se dvěma materiály, které mají nepochybně klíčový význam.

Ke zkrácení doby, která byla vymezena pro pracovníky ministerstva zdravotnictví, početný tým spolupracovníků, spolupracovníky ministerstva práce a sociálních věcí ČR a v dalších fázích i spolupracovníky ministerstva financí a federál. min. práce a soc. věcí byla krátká a došlo k tomu zkrácení především proto, že na jednání hospodářské rady v únoru t. r. byl vzat v potaz návrh i názory některých přítomných a bylo dosaženo shody v tom, že lze v příštím roce zahájit činnost Všeobecné zdravotní pojišťovny jako finančního institutu, který zbaví postupně vládu České republiky povinnosti i práva zajišťovat rozpočtovým způsobem výlučně, zdůrazňuji výlučně, financování zdravotnictví a některých zdravotně-sociálních služeb, zajišťovaných v České republice.

Je mou povinností upozornit na nyní již obecně známou skutečnost, že v příštím roce bez ohledu na to, v jaké podobě budou zákonné předlohy schváleny, bude systém všeobecného zdravotního pojištění fungovat jako systém neúplný, neboť bude chybět, a mám za to, že se o tom zmíní i pan předseda Lom, že bude chybět příjmová část. Ta bude chybět z prostého důvodu, že v příštím roce nedojde, jak všichni víme, a ví to i naše veřejnost, ke změně systému daňového, tzn. přece jen a přes všechno, co jsem již řekl, bude v příštím roce institut Všeobecné zdravotní pojišťovny a všeobecné zdravotní pojištění odkázány na příspěvky z kapitoly zdravotnictví.

Všeobecné zdravotní pojištění je princip, který je uznáván jako jeden z vedoucích principů utváření veřejného zdravotnictví ne ve všech, ale v převážné většině zemí západní Evropy i v zámoří. Princip, který dovoluje orgánům státní správy zbavit se, jak jsem před chvílí poukázal, břemene financování prostřednictvím rozpočtu. Vláda a hospodářská rada vzaly na vědomí tyto argumenty a rozhodly tedy v roce 1991 usneseními číslo 36 a 69 o povinnosti ministerstva zdravotnictví zpracovat koncepci povinného zdravotního pojištění a předložit návrh na zřízení Všeobecné zdravotní pojišťovny tak, aby byla schopna zahájit činnost k 1. lednu 1992.

Vypracovali jsme a v termínu stanoveném vládou jsme i předložili návrh hlavních zásad systému a legislativních podkladů, které měly umožnit vznik Všeobecné zdravotní pojišťovny, který jsme po připomínkovém řízení předložili hospodářské radě České vlády a legislativní radě a posléze před 30. červnem i vládě České republiky k projednání.

Po posouzení složitosti problémů doporučily poradní orgány vlády, aby ministerstvo zdravotnictví v průběhu letních měsíců července a srpna předložený návrh zásad dopracovali a usnesením č. 305 z konce srpna t. r. a dalším usnesením z 25. září t. r. byl dopracovaný návrh zásad vzniku všeobecného zdravotního pojištění a Všeobecné zdravotní pojišťovny vládou schválen. Významné bylo i rozhodnutí vlády na sklonku srpna, když se usnesla na tom, že je vhodné zajistit od září činnost vládní komise pro dopracování některých legislativních a věcných problémů, souvisejících se zavedením Všeobecné zdravotní pojišťovny. Tato vládní komise se scházela pravidelně na ministerstvu zdravotnictví a jak jsem zdůraznil, její činnosti se aktivně zúčastnili zástupci jak ministerstev České republiky, tak docházeli na její jednání i zástupci federálních ministerstev. Včera jsme hovořili o tom, že jak novela č. 20, tak všeobecné zdravotní pojištění vycházejí jednoznačně z nového systému zdravotní péče, materiálu, který byl schválen po obsáhlé, měsíce trvající diskusi vládou České republiky v prosinci loňského roku. Zdůrazňoval jsem včera a činím to i dnes, že všeobecné zdravotní pojištění představuje jeden ze základních nosných pilířů nově vznikajícího veřejného zdravotnictví, který má zajistit a podle našeho soudu zajistí přechod od rozpočtového financování na vícezdrojové financování, které je běžné v zemích západní Evropy.

Princip pojišťování zdraví, princip, který byl zdomácnělý v našich zemích po desetiletí a má nesmírně dlouhou tradici, jež byla následně přerušena, hodláme tedy obnovit a hodláme navázat na všechny pozitivní kladné zkušenosti, přičemž využíváme dostupné poznatky z pojišťovacích systémů jak evropských, tak i zámořských.

Jedním z hlavních důvodů (a to je nutno zdůraznit, mám za to, že se k této otázce dostaneme v průběhu jednání) přechodu na zmíněný systém je skutečnost, že prokazatelně za neuspokojivý vývoj našeho zdravotnictví v posledních dvaceti letech odpovídal i nevhodný, nepružný centralizovaný systém financování, který byl jednoznačně závislý na státním rozpočtu a přes některé klady, na které ukazují ekonomové, prokázal dle našeho soudu svou neživotaschopnost, vedl ke ztrátě motivace, k chybění konkurenčního prostředí, k neúměrnému nárůstu požadavků na některé náklady, přičemž nebylo možno zajistit efektivní důslednou kontrolu kvality poskytované zdravotní péče ve vazbě na jednotlivá zdravotnická zařízení.

Dostupné studie i závěry konzultantských prací opravňují k tvrzení, že zavedení principu zdravotního pojištění se zdůrazněním principu solidarity by mělo vést jak k efektivnějšímu, přehlednému, lépe kontrolovatelnému využívání finančních prostředků, tak postupně i k obnovení nebo znovuvytvoření jak společenské, informační, tak i ekonomické zpětné vazby mezi pacientem, klientem na straně jedné, tím, kdo poskytuje zdravotní péči, ať je to lékař, sestra nebo zdravotnické zařízení, a pojišťovnou, což ve svých důsledcích zcela prokazatelně povede ke zlepšení jevových či vztahových souvislostí, které podle posledních objektivně dělaných výzkumů odpovídají vedle nedostatku prostředků za velké množství stížností, se kterými se obracejí na vás i na nás naši pacienti, naši spoluobčané.

Závěrem musím upozornit na skutečnost, která je zřejmá po řadu měsíců. Přechod na nový systém financování prostřednictvím zavedení všeobecné zdravotní pojišťovny není uskutečnitelný ze dne na den, přestože podle zákona Všeobecná zdravotní pojišťovna, systém všeobecného zdravotního pojištění musí začít fungovat na počátku příštího roku. Období roku 1992 bude nepochybně - a to poukazují jak ekonomové, tak odborníci z oblasti veřejného zdravotnictví, jak naši, tak zahraniční - období postupného zavadění, a to jak z důvodů, o kterých jsem hovořil, t. j. z důvodů chybění přehledného a změněného systému daňového, tak také proto, že řada vazeb mezi zdravotnickými zařízeními, konzumenty zdravotní péče a tím, kdo bude zřizovatelem zdravotnických zařízení, se bude v příštím roce utvářet.

V příštím roce bude pro nás nezvyklá (tím míním na jedné straně jak lékaře, tak na druhé straně ty, kteří budou zajišťovat financování) změněná role státního rozpočtu a zcela prokazatelně bude nutno v příštím roce zajistit velmi těsnou spolupráci s ministerstvem financí, ministerstvem práce a sociálních věcí, ministerstvem státní kontroly, neboť samo ministerstvo zdravotnictví v žádném případě nemůže odpovídat a nebude odpovídat za zavádění všeobecné zdravotní pojišťovny. Velmi významnou roli budou v příštím roce hrát (a o tom jsme hovořili i včera) profesní sdružení, komory lékařů, farmaceutů, stomatologů i nově vznikající profesní sdružení či asociace nejrůznějších skupin pracovníků ve zdravotnictví.

Zdůraznil bych ještě skutečnost, kterou považujeme za významnou, že upouštíme od direktivního rozdělování finančních prostředků. Ministerstvo financí i zdravotnictví je přesvědčeno o tom, že je nutno umožnit přechod na financování zdravotních služeb zdravotnických zařízení v návaznosti a v jasném vztahu na objem odvedené práce i na kvalitu zdravotní péče poskytované a zajišťované jednotlivými zdravotnickými zařízeními. Za zdravotnická zařízení jsou a budou považována i zařízení jednotlivců, tedy soukromé praxe, které budou moci v příštím roce vznikat.

Zavedení všeobecného zdravotního pojištění, ke kterému dojde v příštím roce, jak doufáme, byť zatím jen ve výdajové části, bude tedy představovat prostředek, který by měl umožnit, aby jasně definovanými a kontrolovanými cestami byly lépe využívány dostupné finanční prostředky, na něž v příštím roce nebudou přímou platbou klienti pojištěnci, naši občané přispívat. Tyto prostředky budou poskytovány Všeobecné zdravotní pojišťovně z kapitoly zdravotnictví rozpočtu ČR s tím, že jedním z významných cílů zavedení všeobecného zdravotního pojištění je zcela jasně definovaná snaha přizpůsobit vývoj v oblasti veřejného zdravotnictví naprosto novým a pro všechny z nás nezvyklým poměrům v jiných oblastech našeho veřejného života. Nelze a mam za to, že se k tomu vrátíme ještě v rozpravě - dále udržovat a dále konzervovat stav, který navazoval na zákon, se kterým jsme se včera všichni rozloučili, stav, který vycházel ze zestátněného modelu sjednocené zdravotní služby, která ve své podstatě byla jednoznačně závislá na principech, se kterými se dnes, jak aspoň doufám, budeme moci po rozpravě a projednání tohoto významného zákona rozloučit.

Dovolte ještě, abych závěrem poděkoval poslancům všech výborů, kteří se účastnili mnohahodinových diskusí o návrhu zásad zákona o všeobecném zdravotním pojištění, i též za přínosnou diskusi, ve které byly projednávány vládní návrhy na jednotlivých výborech, týkající se jak tohoto zákona, tak zákona o všeobecné zdravotní pojišťovně. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu ministru Bojarovi, předávám slovo společnému zpravodaji výborů poslanci Lomovi.

Poslanec Petr Lom: Vážená sněmovno, dříve než se ujmu slova, oznamuji podle usnesení 288, že dělám 30 let práci chirurga.

Vážený pane předsedající, vážené poslankyně a vážení poslanci, vážený pane ministře a vážený pane místopředsedo vlády, vážení zástupci tisku a milí hosté, byla mi svěřena čest, abych dovedl k poslednímu konečnému jednání první ze dvou zdravotnických zákonů, které obnoví v našich historických zemích staronový systém nemocenského pojištění a otevře i v oblasti zdravotní péče, byť jako jedné z posledních oblastí společenského života, prostor nestátní iniciativě a svobodnému výkonu lékařského a zdravotnického povolání.

Na tyto zákony jsme čekali dlouho, velmi dlouho. Všichni z nás, kteří jsme pracovali ve zdravotnických zařízeních jsme si byli vědomi záludnosti proklamovaného "práva na zdraví" a ti z nás, kteří se v těchto zdravotnických zařízeních ocitli jako pacienti, to poznali mnohdy - s pocitem nespokojenosti - také.

Nutnost uvést tyto zákony v život byla pro některé poslance jedna z motivací, proč zaměnili bílý plášť nebo uniformu zdravotní sestry za poslanecké lavice. Všichni jsme se dlouho těšili na tuto chvíli, kdy budeme moci odstranit socialismus z resortního pojetí v našem zdravotnictví.

Nekonstruujeme nový systém zcela bez zkušeností, navazujeme na tradice nemocenského pojištění v našich zemích, které sahají hluboko do minulého století. Pokud se týká přípravy v garančním výboru, seznámili jsme se s obdobnými zákony zahraničními a uskutečnili jsme poslanecký průzkum pojišťovenského systému v sousedním Rakousku.

Máme před sebou vládní návrh zákona o všeobecném zdravotním pojištění. Jeho cesta na poslanecké lavice byla neobyčejně svízelná, původně jsme jej měli spatřit až o rok později. Na Hospodářské radě vlády v únoru 1991 však poslanci ČNR zdůvodnili, že zdravotnictví by do té doby - v centralistickém a monopolním systému - nemohlo vydržet a vláda se rozhodla termín zkrátit o rok.

Bohužel zůstal zcela neoslyšen další současně položený požadavek a návrh na vytvoření meziministerského týmu s federální vazbou, který by mohl vytvořit podmínky k současné realizaci jak nemocenského (tj. výplaty dávek v nemoci), tak zdravotního pojištění (proplácení zdravotních potřeb, léčiv a úkonů). Tato možnost byla promarněna a návrh připravovalo ministerstvo zdravotnictví, které přibližně v červnu t. r. muselo zúžit původní návrh nemocenského a zdravotního pojištění jen na zdravotní pojištění.

Mimořádně komplikovaná byla cesta návrhu zákona v čase, protože od 12. února jsme věděli, že zákony budou platit od 1. ledna 1992. Přesto se zásady opozdily o celé 3 měsíce oproti původnímu, již tak dosti napnutému harmonogramu. I později vznikaly další časové skluzy, které nutily poslance, aby projednávali návrhy v extrémní časové tísni.

Při práci na zákonech bylo třeba překonat řadu dalších zvláštních obtíží, když předkladatel nezapracoval do paragrafovaného znění připomínky z usnesení výboru k zásadám, či když bylo nutno posuzovat zákon bez ekonomických podkladů. Jsem rád, že mohu konstatovat, že bylo uděláno vše, aby zákony - byť nedoložené patřičnými doprovodnými podklady - byly přesto včas projednány a že z hlediska ČNR nebyl zbytečně ztracen ani jeden den.

Na půdě ČNR bylo uspořádáno několik seminářů a porad, na kterých se poslanci zamýšleli nad zákonem spolu se zástupci lékařské, stomatologické a lékárnické komory, se zástupci Asociací nemocnic, zástupci odborových orgánů, odborů i jednotlivých zdravotnických zařízení. Vznesené pozměňovací a doplňující návrhy vyjadřují mimo návrhy jiného původu i společné názory zdravotnické veřejnosti, které si poslanci výboru pro sociální politiku a zdravotnictví v diskusi objasňovali.

Návrh zákona doznal četných změn. Byl projednáván v 5ti výborech ČNR s četnými připomínkami, které byly sjednoceny ve více než třech desítkách pozměňovacích návrhů společné zprávy. Dovolte, abych alespoň stručně se mohl zastavit u nejdůležitějších bodů společné zprávy.

Považujeme za prospěšné, že se zákon připomínkami mohl oprostit od některých vlivů minulého režimu, jako je např. náhrada cestovních nákladů bez rozlišení zdravotní potřebnosti dopravy, nebo odstraněním nepřímé dostupnosti lékaře.

Zákon ve znění společné zprávy umožňuje v §1 preventivní činnost i pracovníkům hygienické služby, kteří provádějí specializované preventivní úkony.

Důležité ustanovení je zakotveno v §3, kdy schválení Zdravotního řádu je podmíněno dohodovacím jednáním řady reprezentantů profesních organizací, zástupců ostatních zdravotních pojišťoven a zástupců vědeckých společností.

Toto ustanovení je velmi významné. Při více než elementární stručnosti zákona, který se celý vyčerpává ve 22 paragrafech, je nutno mnoho problémů vyřešit ve Zdravotním řádu. Zakotvením účasti reprezentantů zdravotnického života i pojištění na tvorbě řádu je posílena účast zdravotnické veřejnosti na praktickém provádění pojištění.

V §10 jsou doplněna ustanovení o svobodné volbě jejím rozšířením na svobodnou volbu nejen lékaře, ale i zdravotní pojišťovny, dopravní služby a i jiného odborného pracovníka ve zdravotnictví. Předjímáme pravděpodobný vznik resortních oborových a podnikových pojišťoven a do zákona v připomínkovém řízení byla vzata taková ustanovení, která jím budou umožňovat podílet se na zdravotním pojištění občanů.

V §11 je ve znění společné zprávy uložena také povinnost pacientovi dodržovat stanovený léčebný režim a pojištěnci obecně dodržovat opatření, směřující k odvrácení nemoci. Považujeme toto obohacení zákona za významný moderní prvek.

Rovněž byla připomínkami rozšířena v §14 kontrolní činnost. V §15 je zakotven důležitý prvek kontroly samotného pojištěnce, který bude dostávat vždy kopii účtu za poskytnutou zdravotní službu.

Vážené poslankyně a poslanci, v měsíci listopadu projednaly výbory ČNR pro sociální politiku a zdravotnictví, ústavně-právní, rozpočtově-kontrolní, národohospodářský a církevně-humanitární, vládní návrh zákona ČNR o všeobecném zdravotním pojištění, tisk ČNR 476 a doporučily ho k přijetí ve znění společné zprávy, tisk 490 podle §25a, zákona č. 35/89 Sb. ve znění doplňujících stanovení. Do společné zprávy byly zahrnuty všechny připomínky.

Dámy a pánové, projednáváme zákon, který změní a musí změnit celý systém poskytování zdravotní péče a hluboce příznivě ovlivní zdraví nás všech občanů v míře, jejíž dosah si možná zplna neuvědomujeme. Systém všeobecného zdravotního pojištění je cesta, která nás pomůže zvednout z 27. místa průměrné délky života v sledovaných státech Evropy.

Jako společný zpravodaj vám doporučuji, vážené poslankyně a poslanci, abyste uvedený zákon přijali k prospěchu nás všech. Děkuji za slovo. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Lomovi a zahajuji rozpravu k tomuto bodu jednání. Jako první se do rozpravy přihlásil pan kolega Janeček.

Poslanec Josef Janeček: Pane předsedající, dámy a pánové, omlouvám se za několik připomínek, poněvadž jsem se nemohl zúčastnit paragrafovaného jednání v našem výboru. Připomínky se budou týkat společné zprávy.

První připomínka je vyloženě technického rázu. Tam, kde se hned na začátku říká, že je to připomínka k §1, je to omyl, je to připomínka k §2. Čili to by se mělo opravit.