Česká národní rada 1990 – 1992

Poslanec Ivan Mašek: Já bych se chtěl připojit k procedurálnímu návrhu pana poslance Zajíčka. Zároveň bych požádal ty, kteří se sejdou k tomu, aby to posoudili, zda by nezvážili tu možnost, aby nahlížet do té dokumentace mohl především ten pacient, kterého se to týká. To je podstatnější než to, kdo jiný tam bude moci dohlížet.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Protože se do rozpravy nikdo jiný nehlásí, tak ji uzavírám a prosím, abychom rozhodli hlasováním o návrhu pana poslance Zajíčka, to je o návrhu, aby se schůze nyní přerušila a sešel se garanční výbor, který si vybere konzultanta, kterého uzná za vhodného.

Kdo je tedy pro přerušení schůze na 30 minut za tímto účelem, nechť zvedne ruku. 22

Děkuji. Tento návrh zjevně přijat nebyl. Naskýtá se tedy situace:

Hlasováním a usnesením této sněmovny byl vypuštěn bod 3 § 74, tak jak je uveden ve vládním návrhu novely zákona. Zároveň však byl naším dalším usnesením přijat další odstavec § 84, který odkazuje na tento bod 3. Je tedy rozpor, který musíme vyřešit.

Pokud jsem správně reflektoval, tak první návrh zněl: revokace onoho usnesení, jímž jsme vypustili bod 3 z § 74. Druhý návrh zazněl na revokaci usnesení, jímž jsme přijali nový odstavec dva § 74. Chce k tomu pan poslanec Šuman něco podotknout?

Poslanec Vladimír Šuman: Můj nový návrh přednesený v přerušené opravě řeší ten problém tím, že není zapotřebí revokovat původní usnesení, protože odstavec dva nově navržený zavrhuje to z něj, co bylo třeba pro to, aby mohlo zůstat platit to první usnesení. Je pouze třeba revokovat to usnesení, které schvaluje původní můj návrh předtím, než byl změněn. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Pan poslanec Žák se směje tak hlasitě, že mám chuť jeho smích sdílet. Opět to předpokládá revokaci jednoho usnesení. Ale půjdeme po pořádku.

Pan zpravodaj mne bude kontrolovat, když jsme rukou společnou zavinili tuto situaci. První návrh zněl na revokaci toho usnesení sněmovny, jímž byl vypuštěn bod... (pan poslanec Šuman upozorňuje, že to stáhl.)

Poslanec Richard Hájek: Já myslím, že zde padly dva návrhy. První byl návrh na revokaci toho, co jsme schválili jako první bod, to znamená návrh na ... počkejte moment, já to mám napsané. (Smích v sále.).

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Prosím o klid. Ale žádný první bod se nevyskytl. (Chvíle mlčení.)

Poslanec Richard Hájek: To byl návrh, který byl označen jako vylučující. Byl to návrh, který formulovali poslanci Chromý a Hofhanzl, že bod číslo 3 v původním znění se ponechává. Toto sněmovna neschválila. A to je právě ten úraz, který se nám stal, poněvadž ten návrh, který byl přijat panu poslanci Šumanovi, pouze rozvádí tento bod 3. A my jsme ho neponechali.

Druhý návrh podal pan poslanec Šuman a mně se jeví jako nejsnazší: změnou formulace revokovat přijetí toho, co pan poslanec navrhl revokovat, a hlasovat o novém znění, které už pan poslanec Šuman přečetl. Já se omlouvám, že jsem nebyl schopen na to reagovat okamžitě.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Pane zpravodaji, který návrh byl jako první? Já jsem přesvědčen, že to byl návrh na vypuštění bodu 3, ale pokud mé přesvědčíte, že byl vzat zpět, ... (Tichá domluva.) dobře nezazněl. Jaký byl druhý v pořadí?

Poslanec Richard Hájek: Druhý byl návrh na revokaci schváleného a přijatého návrhu pana poslance Šumana s tím, že byl už formulován další návrh. A nejprve je nutné revokovat to, co schválila sněmovna jako první.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Prosím, přečtěte znění nového odstavce 2, který máme revokovat.

Poslanec Richard Hájek: Zařadit nový odstavec dva ve znění: Oprávnění vymezena v odst. 1 v bodě 3 mají pouze vybraní pracovníci orgánů státní správy. Jejich výčet a další podmínky pro nakládání se získanými informacemi stanoví zvláštní předpis. Toto je předmětem revokace.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Kdo je pro to, aby toto usnesení bylo revokováno, nechť zvedne ruku. 111

Kdo je proti? Nikdo.

Kdo se zdržel hlasování? 8

Naše rozhodnutí bylo revokováno. Odstavec dva § 74 neexistuje.

Poslanec Richard Hájek: Teď mi dovolte, abych navrhnul znění druhého odstavce (je třeba to tímto způsobem přečíslovat): "Nahlížet do dokumentace o zdravotním stavu nemocného včetně pořizování výpisů nebo stejnopisů mají vybraní pracovníci orgánů státní zdravotnické správy. Jejich výčet a další podmínky pro nakládání se získanými informacemi stanoví zvláštní předpis."

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.

Kdo je pro takovéto znění nového odstavce 2 § 74, nechť zvedne ruku. 91

Kdo je proti? 3

Kdo se zdržel hlasování? 14

Děkuji. Tento návrh byl přijat. Znamená to, že jsou to všechno pozměňovací návrhy, které odezněly, v rozpravě?

Poslanec Richard Hájek: § 74 byl posledním paragrafem, ke kterému byly vzneseny připomínky, dalších připomínek nemám. Omlouvám se ještě jednou za komplikaci, která u tohoto paragrafu vznikla a děkuji všem poslancům za spolupráci.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.

Navrhuji tedy, abychom hlasovali, kdo souhlasí s vládním návrhem zákona ČNR, jímž se mění a doplňuje zákon č. 120/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona ČNR č. 210/1990 Sb. a zákona ČNR č. 425/1990 Sb. podle sněmovního tisku 482 ve znění společné zprávy výborů ČNR podle sněmovního tisku 492 a dnes schválených pozměňovacích návrhů, nechť zvedne ruku. 120

Kdo je proti? Nikdo.

Kdo se zdržel hlasovaní? 2

Děkuji. Konstatuji tedy, že vládní návrh zákona byl přijat. (Potlesk.) Děkuji panu zpravodajovi i panu ministrovi. Zároveň mi dovolte, abych konstatoval, že politické grémium se nyní sejde v čísle 120 a za tímto účelem, pokud jde o členy grémia, za libovolným účelem, pokud jde o statní poslance, se vyhlašuje na půl hodiny přestávka.

(Přestávka.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pokračujeme v přerušeném jednání. Dříve, než přikročíme k dalšímu schválenému bodu našeho programu, prosím paní předsedkyni ČNR Burešovou, aby sdělila výsledek jednání grémia o opatření jak překonáme ztrátu času, abychom zvládli program dnešního zasedání, zítřejšího zasedání, příp. sobotního.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pointu za mne řekl už pan předsedající, ale, jak víte, svolali jsme nyní o přestávce grémium a na tomto grémiu jsme došli k závěru, že bohužel průběh této schůze v nás vzbuzuje obavy, že nebudeme zítra večer, i kdybychom jednali do dvou do noci, hotovi. Proto jsme se jako grémium, jako jeden muž, usnesli na tom, že vás požádáme, abyste osvědčili svoji už mnohokrát prokázanou pracovitost a občanskou uvědomělost a navrhneme vám, abychom se sešli na pokračování schůze v sobotu. Podle našeho názoru je to daleko rozumnější, než pondělí, kdy poslanci mají ve svých volebních obvodech své povinnosti k voličům a myslím si, že tohle pro vás udělat můžeme. (Potlesk.) Poprosila bych pana místopředsedu, aby dal hlasovat o tom, zda jsme ochotni se v sobotu sejít na pokračování schůze. Děkuji vám předem.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji paní předsedkyni a dávám hlasovat.

Kdo je pro to, abychom pokračovali v sobotu v zasedání 26. schůze České národní rady? 115

Kdo je proti? 5

Děkuji, myslím, že dále nemusíme hlasovat. Odsouhlasili jsme, že budeme pokračovat v sobotu v 9,00 hodin. (Potlesk.) A nyní přikročíme k dalšímu bodu našeho programu. Je to

S pověřením vlády České republiky odůvodní předložený vládní návrh zákona ministr vnitra Tomáš Sokol, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr vnitra ČR Tomáš Sokol: Vážený pane předsedající, vážená paní předsedkyně, vážené dámy a vážení pánové, s ohledem na to, že rozprava o tomto zákoně, resp. její zahájení, má zpoždění asi 33 hodin, budu se snažit ve své úvodní řeči být co možná nejstručnější.

Zákon o obecní policii vychází ze zákona o obcích č. 368/1990 Sb., který v § 14 litera d) svěřuje do samostatné působnosti obcí zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. § 37 pak opravňuje obecní zastupitelstvo zřídit na základě zvláštního zákona obecní policii. Návrh tohoto zvláštního zákona, tedy zákona o obecní policii, v zastoupení české vlády, vám dnes předkládám.

K tomuto návrhu bych chtěl říci, že zákon má trochu zvláštní genezi. Ministerstvo vnitra nemá žádný přímý vztah k obcím a ne příliš velký vztah k obecním úřadům. Zákon o obecní policii není klasickým resortním předpisem ministerstva vnitra. Říkám to proto, že zákon odráží představu vlády o tom, jak by měl vypadat zákon o obecní policii, ale z hlediska vlády i z hlediska resortu může samozřejmě existovat i jiný způsob úpravy, který se může odrazit ve vašich doplňovacích návrzích. To znamená, že tento předpis v podstatě nevychází ze žádného dřívějšího předpisu, na který by navazoval, samozřejmě, že v sobě reflektuje to, co v tomto směru u nás existovalo před válkou, ale jinak jde o předpis, který je v našem poválečném právním řádu naprostým novem.

Nynější verze je v podstatě výsledek schvalování zásad, které proběhlo ve sněmovně, resp. ve výborech vaší sněmovny - tuším - v červnu letošního roku. Tyto zásady byly schváleny a na základě nich došlo k vypracování paragrafovaného znění, které s výjimkou dvou případů, o kterých jsem referoval, nebo můj zástupce, ve vašich výborech, odráží to, co bylo schváleno, tedy zásady.

V podstatě je současný stav paragrafovaného znění kompromisem mezi vnějšími tlaky směřujícími k přijetí zákona a dobou zrání takového zákona, která by nepochybně měla být podstatně větší. To se odrazilo i v tom, že už v průběhu připomínkového řízení k paragrafovanému znění zákona, které proběhlo v uplynulé době, došlo k návrhům, které do zněné míry mění základní filozofii tohoto zákona.

Tyto připomínky se odrážejí ve stanovisku ve společné zprávě, kterou všichni máte před sebou a já v zásadě musím říci, že všechny tyto připomínky byly s autory zákona, resp. s těmi, kteří autory zastupovali, projednány a že tyto připomínky, pokud by byly do zákona vtěleny, tak tento zákon z právního hlediska nečiní nějakým způsobem nepoužitelný a z věcného hlediska tento zákon neparalyzují. Tím navazuji na to, co jsem řekl v podstatě na začátku, že pohled na to, jakým způsobem upravit obecní policii, může být různý. My jsme předložili jednu z možných verzí. Předpokládám, že výsledkem tohoto jednání bude verze možná nějakým způsobem upravená, ale nepochybuji, že to bude verze životaschopná. Děkuji.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu ministru Sokolovi a dávám slovo společnému zpravodaji výborů, panu poslanci Šumanovi.

Poslanec Vladimír Šuman: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, vážení hosté, dámy a pánové, naším dnešním úkolem je projednat vládní návrh zákona o obecní policii. Jak se zmínil pan ministr, právo obce zřídit obecní policii jsme zakotvili v § 37 zákona o obcích jednoho z prvních zákonů, které naše sněmovna projednala a schválila. Kromě citovaného § 37 o právu obce zřídit obecní policii připomínám § 46 téhož zákona. Cituji: "Obecní rada je oprávněna při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v obci ukládat úkoly útvaru Veřejné bezpečnosti dnes jde o útvar Policie České republiky - pokud není schopna je zajistit vlastními silami a prostředky."

Tyto dva paragrafy připomínám proto, abychom si uvědomili, proč jsme vlastně tímto zákonem dali obcím právo zřídit si obecní policii. Z citované textace je zřejmé, že je to nové označení.

Ve znění textu § 5 odst. 2 si prosím ve společné zprávě opravte legislativně technickou chybu, a to tak, že celý text zní následovně. Jedná se § 5 odst. 2 ve znění společné zprávy: "V případech uvedených v odst. 1 může přednosta okresního úřadu platnost osvědčení pozastavit.". Důvod tohoto principu je zřejmý. Projednávaný zákon totiž umožňuje obecnímu policistovi tak významný zásah do osobních svobod občanů, že je naprosto nezbytné, aby měl orgán státní správy nejenom právo, ale i povinnost kontroly všech předpokladů pro výkon této činnosti, a to v občanských, správních, psychologických, tělesných, střeleckých, zdravotních i motoristických.

Proti tomuto principu lze očekávat námitky, že jde o zásah státu do samosprávné působnosti obce. Garanční výbor, i další výbory, včetně ústavně právního, však z uvedených důvodů považují aplikace uvedeného principu za naprosto nezbytnou. Protože bylo nutné v návrhu textu v doplnění částí zajišťujících uvedený princip odkázat za obecně závazný právní předpis, kterým ministerstvo vnitra stanoví odborné předpoklady obecních policistů, jakož i způsob jejich ověřování, požádal garanční výbor ministra vnitra o zpracování jejího návrhu. Návrh byl předložen v úterý. Protože jeho ustanovení řešila jen část této problematiky a to způsob prověřování teoretických předpokladů, musí být zásadné dopracován. Další změna, kterou obsahuje společná zpráva, je zdánlivě drobná, ale významná. Týká se vymezení působnosti obecní policie v § 1, odst. 2 pouze na katastr příslušné obce. Tato změna byla doporučena zahraničním výborem. Považujeme za nezbytné jasně vymezit i z územního hlediska působnost obecní policie. Jinak by zcela jistě docházelo ke konfliktům obecních policií různých obcí, navíc by občané nevěděli, kteří obecní policisté jsou v daném místě oprávněni k naplňování působnosti vymezené tímto zákonem atd. který je pro tento zákon garančním výborem, považuje tento zákon za velice významný z hlediska důsledků pro občany srovnatelně významný se zákonem o Policii České republiky. Na druhé straně je nutné konstatovat, že výbor se tentokrát nemohl věnovat projednání zákona tak důkladně jako v případě zákona o Policii. Důvodů bylo několik. Především bylo k dispozici pro získání názorů odborníků i občanské veřejnosti podstatně méně času. Sami víte, že projednávání zákona bylo odloženo. Dále výbor pracoval pod tlakem jak stran termínu projednání zákona v plénu České národní rady, tak i co se týče šíře oprávnění obecních policistů. V této souvislosti jsme byli pod tlakem zástupců městských a obecních úřadů, především z velkých měst. Zvláště pak těch, kde již existují útvary obecní policie.

Dále považuji za svou povinnost sdělit sněmovně skutečnost, že projednávání jednotlivých připomínek k tomuto zákonu bylo v řadě případů výborů kontroverzní a výsledek hlasování velmi těsný. Proto očekávám řadu připomínek od kolegů z výborů. V této souvislosti prosím poslance nebo poslankyně, kteří budou vystupovat v rozpravě, aby důsledně respektovali usnesení přijaté na minulé schůzi České národní rady o tom, že každý, kdo je osobně zainteresován na projednávané věci, je povinen to na počátku svého vystoupení uvést. Někteří z poslanců jsou totiž pracovníci obecní policie.

A nyní již k obsahu zákona o obecní policii. Především zdůrazňuji, že neuvedu-li jinak, budu používat číslování paragrafů podle původního návrhu zákona.

Domnívám se, že to bude přehlednější. Nejprve připomínám, že institut obecní policie existovat již v období první republiky. V té době měla obecní policie zcela jiné zaměření, než jaké předpokládá projednávaný návrh zákona. Navrhovatelé zákona v důvodové zprávě uvádějí, že při tvorbě návrhu vycházeli ze tří základních principů.

První je konstatování, že obec má právo, nikoli povinnost, zřídit obecní policii. K tomu dodávám, že ani jiné pojetí citované ustanovení zákona o Policii nepřipouští.

Druhým principem je plná podřízenost obecní policie obci a současně bezvýjimečná odpovědnost obce za činnost obecní policie.

Třetím - a v důvodové zprávě posledním - principem je skutečnost, že materiální a finanční zabezpečení obecní policie se uskutečňuje výhradně z prostředků obce. K tomu dodávám, že pokud vím, v tomto směru lze očekávat určité vstřícné stanovisko, co se týká finanční pomoci ministerstva práce a sociálních věcí v případech, kdy zřízením obecní policie vzniknou nová pracovní místa.

Společná zpráva však obsahuje navrhované změny, které vycházejí i z dalších principů. Za nejdůležitější z nich považuji princip státního atestu či osvědčení pro výkon a oprávnění obecního policisty podle tohoto zákona. Aplikace tohoto principu výrazně sníží pravděpodobnost nekvalifikovaných zásahů obecních policistů oproti vládnímu návrhu, který žádnou povinnost obce v tomto směru neobsahoval. Abych byl zcela přesný, musím dodat, že § 24 obsahoval povinnost obce zajistit pracovníkům obecní policie školení a výcvik. Pro občana však není důležité to, zda obecní policista absolvoval takové či jiné školení, ale zda má takové schopnosti, vlastnosti a znalosti, že skýtá záruku korektního výkonu služby podle oprávnění, které mu bude určovat tento zákon. Proto je požadováno osvědčení vydané státním orgánem.

Z toho vyplývá i další oprávnění státu, a to zasáhnout do výkonu činnosti obecního policisty tím, že přednosta okresního úřadu má právo v přesně vymezených případech pozastavit platnost zmíněného osvědčení, přičemž následně s konečnou platností rozhodne ministerstvo vnitra. Proto je ve společné zprávě navrženo doplnění § 4 a 5. V tomto případě důvodem nebylo nahrazení funkce české policie. Zřízení obecní policie jsme tedy nezakotvili do zákona o obcích proto, že bychom předvídali jistou míru současné neschopnosti Policie české republiky dostatečně omezit výskyt kriminality. Takové argumenty totiž slyšíme v současné době a jsou jimi zdůvodňovány rozsáhlé pravomoci obecní policie, v některých případech dokonce přesahující pravomoce Policie České republiky.

Doporučuji, abychom při projednávání návrhu zákona o obecní policii vycházeli z našeho původního záměru. Obecní policie má sloužit především k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku.