Navrhuji u § 3 nikoli předlohy novely zákona
20/1966, § 3 z bodu c) vypustit slovo "a tématických
úkolů". Zdůvodnění - odborníci
mi říkají, že toto se váže
v podstatě k nedávné minulosti, kdy se tématické
úkoly zadávaly při socialistických
soutěžích. § 3 bod c) by zněl "stanovení
vývojových a výzkumných úkolů
a při navrhování a zavádění
nových strojů a jiných pracovních
prostředků i technologických a pracovních
postupů".
Další návrh, tentokrát na změnu
ve znění společné zprávy, by
se dotýkal § 9 odst. 2 písm. c), který
se vypouští. Návrh zní, aby toto znění
bylo ponecháno se zdůvodněním, že
zejména v budoucnosti, kdy bude docházet k častým
změnám volby lékařů, tato povinnost
ohlašovat některé své potíže
lékaři by měla být zachována.
U § 19 novely zákona 20/1966 - to je technická
záležitost. § 19 - lázeňská
péče: odst. 1 v první větě
vypustit poslední slova "po projednání
s Ústřední radou odborů" a ve
druhé větě stejný konec věty
"v dohodě s Ústřední radou odborů".
(Poslanec Lom: to už je upraveno předchozími
právními úpravami). Bylo mi řečeno,
že ne. Omlouvám se, protože jsem si to skutečně
nestačil ověřit. Děkuji panu dr. Lomovi,
tento návrh stahuji.
U § 20 - poskytování léků a zdravotnických
potřeb v odst. 3 vypustit závěr tohoto odstavce
od slov "které zároveň stanoví
..." a končí "... trvale v zásobě".
Takže znění tohoto odstavce by bylo následující:
"Lékopis obsahující ustanovení
o druzích a vlastnostech léčiv a některých
zdravotnických potřeb a způsobu jejich přípravy,
uskladnění, zkoušení a výdeje
vydává ministerstvo zdravotnictví."
Je to změněno? Bylo mi řečeno, že
ne, s tím, že zdůvodnění je prosté.
U soukromých lékáren není nutno stanovovat
zásobu neprodejných léčiv nebo vůbec
stanovovat zásoby léčiv.
§ 29 zákona 20/1966 - ať mě pan zpravodaj
Hájek když tak opraví, jestli došlo k
úpravě Československé socialistické
- nebo zůstalo Československé republiky a
nebylo opraveno za slovo České, tato úprava,
že prý také nebyla provedena. To by byla čistě
jen technická změna.
V § 32 odst. 2 bod b) vypustit za slovem: organizace pro
zdravotní výrobu - tato slova vypustit, takže
znění tohoto bodu b) by bylo následující:
Organizace pro zásobování léčivy
a jinými zdravotnickými potřebami a pro jejich
kontrolu.
Podle informace, kterou jsem si nestačil ověřit,
která byla zprostředkována, je zdůvodnění
takové, že tyto organizace zdravotnické výroby
jsou už podřízeny ministerstvu průmyslu.
§ 35 odst. 3 vládního návrhu předložené
novely - zde se navrhuje znění: Nemocnice poskytují
lůžkovou, základní a specializovanou
diagnostickou a léčebnou péči, jejíž
součástí jsou i nezbytná preventivní
opatření.
Další odsek by zněl: Ambulantní péči
poskytují, pokud to vyžaduje jejich zdravotní
stav a pokud nelze péči zajistit v rámci
dané ambulantní sítě. Chce se tím
v podstatě ulehčit nemocnicím a předjímá
se tím stav, kdy by i tato činnost, jak mi bylo
sděleno, měla být vedena zvlášť.
Zvlášť by si ji měli pacienti platit,
nebo měla by být odděleně účtována.
V § 36 zákona 20/66 v odst. 2 vypustit slova v závěru
tohoto odstavce: a noční sanatoria. Znění
tohoto odstavce by bylo následující: Odbornými
léčebnými ústavy jsou léčebny
tuberkulózy a respiračních nemocí,
psychiatrické léčebny, rehabilitační
ústavy a další léčebny a ozdravovny.
Zdůvodnění: tato zařízení
by měla být financována zaměstnavateli
nebo případně těmi, kdo o ně
budou mít zájem. Navíc podle názoru
těch, kteří to předkládají
a se kterými se ztotožňuji, tato péče
je v podstatě nad rámec potřebné péče,
kterou může pojištěnec uplatňovat.
V § 41 novely opět vypustit závěr tohoto
odstavce: a s ÚRO.
A konečně v § 71 zákona 20/66 - nevím,
jestli v tomto paragrafu došlo k úpravě - opět
technická, pokud nebyla upravena. Odst. 1 - poslední
věta: ministr zdravotnictví může jmenovat
další - to slovo další vypustit - může
jmenovat zástupce hlavního hygienika České
republiky. To je vše. Děkuji.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji
panu poslanci Chromému a prosím, aby se ujal slova
pan poslanec Lom a připraví se pan poslanec Kříž.
Poslanec Petr Lom: Vážený pane předsedající,
vážená sněmovno, dovoluji si vznést
pozměňovací návrh k bodu 27 předložené
novely, k § 24. Předchozí § 23 upravuje
možnost převzetí nemocného do ústavní
péče bez jeho souhlasu a taxativně vyjmenovává,
za jakých okolností je tak možno učinit.
V odstavci 24 se tak stanoví povinnost 24hodinové
lhůty, kdy je třeba oznámit takové
převzetí soudu, nebo v této lhůtě
může pacient dodatečně projevit souhlas.
Navrhuji, aby v 5. řádce za slova písm. c)
bylo doplněno: a trvá nemožnost vyžádání
souhlasu nemocného pro jeho úrazové postižení
nebo náhlé vážné onemocnění,
s výjimkou psychiatrické hospitalizace. Vzhledem
k tomu, že se prodloužila nadměrně první
věta, navrhuji zařadit pokračování
textu jako druhou větu, která by zněla: Dále
se soudu neoznamuje převzetí nemocného bez
jeho souhlasu do ústavní péče atd.
- text je identický.
Zdůvodnění tohoto závěru. V
garančním výboru jsme diskutovali tyto situace
a přiznávám, že předchozí
pozměňovací návrh, se kterým
jsme šli jako s návrhem do společné
zprávy, nebyl příliš přesný
a mohl vzbuzovat obavy, aby nedošlo ke zneužití.
A mohl vzbuzovat domněnku, že je v rozporu s Listinou
základních práv a svobod.
Toto nyní navržené znění je myslím
přesné a zdůvodňuji ho takto. V každém
lůžkovém zařízení se denně
přijímají úrazy hlavy, které
jsou spojeny se závažnou poruchou vědomí.
Tato porucha vědomí přetrvává
interval 24 hodin a v tomto období zraněnému
není ani dovoleno podepsat revers, protože je považován
za právně nesvéprávného. Čili
v tomto období nemůže pacient písemné
ani ústně právní závazně
projevit svůj souhlas. Dále se jedná o závažné
úrazy včetně těch nejtěžších,
tzv. polytraumat, kde je podmínkou léčby,
aby pacient byl zklidňován a jeho bolesti byly tišeny
vlivem opiátů a dalších prostředků.
Dále to jsou další skupiny nemocných,
zmiňuji jen pacienty, kteří utrpí
srdeční infarkt, kteří jsou v intervalu
pokud možno nejkratším farmakologicky dlouhodobě
zklidňováni. Jestliže u této skupiny
pacientů, u které si nelze vyžádat v
těch 24 hodinách po jejich přijetí
souhlas, je budeme oznamovat soudu, může se stát,
že podle extrapolovaných údajů jednoho
pražského obvodu bude soud denně dostávat
10 až 15 takových oznámení.
Domnívám se, že v textu s výjimkou psychiatrického
onemocnění je odstraněna základní
obava, že by mohlo dojít k jakémukoli zneužití,
protože na chirurgických odděleních
nebo na jednotkách intenzivní péče
pro postižené srdečním infarktem je
tato obava, bych si troufl tvrdit, velmi minimální.
Jde o to, abychom vytvářeli zákony funkční
a aby nedocházelo ani k administrativnímu zahlcování.
Proto žádám, aby tento pozměňovací
návrh byl přijat.
Děkuji.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Prosím nyní pana poslance Kříže,
připraví se pan poslanec Klener.
Poslanec Karel Kříž: Vážený
pane předsedající, vážená
sněmovno, rád bych přenesl vaši pozornost
k bodu 48 navrhované novely, kde § 53 je doplňován
novým odstavcem 4, ve kterém navrhuji toto znění:
"Lékaři, stomatologové a kliničtí
psychologové pro výkon povolání v
preventivní a léčebné péči
a absolventi vysokoškolského studia v oboru farmacie
pro výkon povolání v lékárenském
zařízení na území České
republiky, musí splňovat také požadavky
stanovené zvláštním předpisem."
Proč tam navrhuji doplnění o klinické
psychology?
Nebudu se tady šířit o zásadních
důvodech, které spočívají v
tom, že kliničtí psychologové si za
posledních 30 let vydobyli pevné místo v
systému zdravotnické péče, zvláště
pokud jde o diagnostiku a léčbu duševních
onemocnění. Jde mi tady o logiku věci.
V této souvislosti vám doporučuji, abyste
si všimli bodu 12, kde v § 9 v odst. 2 za slovo "lékaře"
vkládáme slova "klinického psychologa",
takže ten odstavec 2, § 9 zní podle společné
zprávy takto: "občanům s výjimkou
osob ve vazbě a výkonu trestu odnětí
svobody a umožňuje volbu lékaře, klinického
psychologa a zdravotnického zařízení."
Možnost volby se netýká zdravotní preventivní
péče podle § 18a.
Tento můj podnět sleduje to, abychom náš
text, tedy text navrhované novely, uvedli do určité
vnitřní konzistence.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Dávám slovo panu poslanci Klenerovi, připraví
se pan poslanec Fröhlich.
Poslanec Pavel Klener: Pane místopředsedo,
já mám jenom malou poznámku, která
se týká vystoupení pana poslance Chromého.
Já se naopak domnívám, že v § 35
v odst. 3 - "Nemocnice poskytují ambulantní
a lůžkovou základní ..." atd. by
ta ambulantní činnost měla zůstat
zachována, protože oddělovat ambulantní
a nemocniční léčbu je neracionální.
U celé řady onemocnění se to střídá
a v podstatě dokumentace o pacientovi zůstává
v jednom zařízení a nemůžeme
také nemocnice zbavit možnosti ambulantního
vyšetřování.
Čili můj návrh je ponechat znění
tak, jak bylo navrhováno.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji,
prosím pana poslance Fröhlicha, který je posledním
přihlášeným do rozpravy.
Poslanec Vladimír Fröhlich: Vážený
pane předsedající, vážená
sněmovno!
Dovolte mi, abych podal několik pozměňovacích
návrhů.
Na straně 3 v § 10a v písm. b) je citace "v
tvorbě sazebníků, které souvisejí
s výkony zdravotnické péče, v tvorbě
cen léčiv, prostředků zdravotnické
techniky..." doporučuji doplnit "protetické
a zdravotnické pomůcky...". Zdůvodňuji
to tím, že prostředky zdravotnické techniky
je všeobecný výraz, pod kterým si lze
vykládat mnoho, od přístrojů laboratorních
přes rentgeny až po další věci.
Toto má vazbu na další pozměňovací
návrh na straně 4 v § 1, odst. 3, písm.
c), který zní: "Léčiva..."
- místo "a" doporučuji čárku,
potom "prostředky zdravotnické techniky, zdravotnické
a protetické pomůcky nad rámec stanovený
zvláštním předpisem...".
Dále na stránce 9 v § 35a, nadepsaný
Zařízení závodní preventivní
péče doporučuji ve druhé větě
od konce odstavce za slovo "zaměstnancům"
dát čárku a doplnit "spolupracují
s příslušnou hygienickou službou a podílí
se ..." - a dále citace zůstává,
jak je. Zdůvodňuji to tím, že v samotném
obsahu tohoto odstavce již tato vazba k hygienické
službě je v citaci obsažena.
Na straně 13 v § 62 v odst. 3 doporučuji doplnit
odstavce a) a b) textem odstavce c) s citací: "Občan
má právo si opatřit zdravotnické pomůcky
zabezpečující jeho mobilitu nebo společenské
uplatnění na vlastní náklady za předpokladu
dodržení příslušných vyhlášek
ministerstva zdravotnictví." Toto považuji za
rozumné proto, poněvadž ti pacienti, nebo ti
občané, kteří jsou dostatečně
solventní a stane se jim neštěstí, pracovní
úraz nebo nehoda, v důsledku kterých mohou
mít například amputovánu nohu, mohou
si vybrat mezi těmito náhradami třeba i pomůcky
ze zahraničí, které jsou mnohdy z lehčích
materiálů a jsou daleko mobilnější.
To v dosavadním textu dosud není.
To je všechno. Uvedené moje pozměňovací
návrhy vycházejí z toho, že mám
k tomuto zákonu vazbu profesní v rámci své
28leté praxe ve zdravotnictví.
Děkuji pěkně.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji
panu poslanci Fröhlichovi.
Poněvadž se již nikdo nepřihlásil
- ale přece, pan ministr Richter, dávám mu
slovo.
Ministr spravedlnosti Leon Richter: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
nebyl bych vás obtěžoval svým vystoupením,
nebýt přímé výzvy pana poslance
Klimeše, který se domnívá, že bych
měl zaujmout stanovisko k otázce povinného
členství v komorách, jakožto otázce
obecné, jakožto otázce, zda takovéto
povinné členství je či není
slučitelné s Listinou práv a svobod. Tím
mě dostal do poněkud ambivalentního postavení,
poněvadž osobně bych, jsa v jisté profesi
zaměstnán, nerad byl povinen vstupovat do jakékoli
organizace stavovského charakteru, ať už je jí
komora či cokoli jiného. Ale nemohu přece
jen odhlédnout od následujících faktů.
Za prvé ústavní Listina základních
práv a svobod vymezuje právo osobnosti svobodně
se sdružovat v podstatě ve dvou článcích,
a to v článku 20 a potom v článku
27. Mám ovšem za to, že v obou článcích
je míněno něco jiného, než jsou
profesní komory, které jsou zákonem nadány
určitými kompetencemi v tom rozsahu, v jakém
zákonodárce považuje tyto kompetence za nezbytné
k tomu, aby ta či ona profese mohla řádně
fungovat. Tím chci současně říci,
že mám za to, že legislativní praxe, tak
jak byla nastolena tímto sněmem již v dřívější
době, popř. legislativní praxe Federálního
shromáždění nemusí nezbytně
být v rozporu s touto Listinou základních
práv a svobod.
Otázku, zda ten či onen zákon je či
není v rozporu s touto ústavní listinou,
nemohu ovšem posuzovat já, mohu sdělit svůj
názor, pokud bude akceptován, je to jiná
věc, ale nakonec o tom rozhoduje v běžné
praxi zákonodárný sněm jako takový
a došlo-li by k rozporu mezi takovýmto stanoviskem
zaujatým zákonodárným sborem a vyjádřeným
v příslušné právní normě
a v ústavní listině, pak je tady z ústavy
jiný orgán, který je nadán kompetencí
tento event. rozpor řešit - míním tím
pochopitelně Ústavní soud. Ale mám
ostatně za to, že to nemusí být vždy
Ústavní soud, poněvadž od 1. resp. 2.
ledna bude tato ústavní listina přímo
aplikovatelná bez zřetele na to, zda v konkrétním
případě byl či nebyl přijat
některý zákon, byla-li nějaká
právní úprava uskutečněna formou
zákona či nikoliv. Tím chci říct,
že vlastně aplikaci takovéto normy má
od 2. ledna i obecný soud, pokud samozřejmě
v řádném řízení vymezeném
procesními řády by se k posuzování
takovýchto otázek dostal a pokud by uznal za opodstatněné
v této věci rozhodnout. V každém případě
může řízení přerušit
a vyčkat stanoviska Ústavního soudu.
Závěr tedy zní asi takto: Legislativní
praxe nastolená tímto sněmem i jinými
zákonodárnými sbory není nezbytně
v rozporu s ústavní listinou a pokud by takovýto
spor vznikl, k jeho řešení je povolán
Ústavní soud. Děkuji za pozornost.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Pan ministr Bojar si přeje reagovat v rozpravě?
Prosím, máte slovo. Jinak budete mít, pane
ministře, ještě slovo na závěr
po skončení rozpravy.
Ministr zdravotnictví Martin Bojar: Vážená
sněmovno, jen pár poznámek k tomu, co bylo
již řečeno.
Upozornil bych na jeden významný akt, který
zde byl zmíněn, tuším, panem zpravodajem,
který se týká § 74, jímž
se upravuje a reguluje určitá možnost získávat
informace. Může se stát (a byl jsem požádán,
abych na to upozornil, tuto otázku jsme kladli při
projednávání připomínek, týkajících
se této novely), že vzhledem k tomu, že budeme
klást velký důraz na zajištění
úplné nebo takřka absolutní ochrany
informací a lékařských dat, bude významně
stížena kontrolní činnost jak státní
zdravotní správy, tak i některých
orgánů lékařských komor. Znění,
které jsme navrhovali, opravňovalo získávání
i výpisů a stejnopisů. Potom se při
jednání na půdě jednoho z výborů
došlo k závěru, že by se tato praxe mohla
dostat do kolize se zájmy vyplývajícími
z akcentu kladeného právě na ochranu a zamezení
úniku jakýchkoli dat.
Připomínka prof. Klenera, týkající
se zajištění možnosti lůžkových
zařízení na poskytování ambulantních
služeb, je podle mého soudu oprávněná.
Neporozuměl jsem úplně beze zbytku tomu,
co měl na mysli pan poslanec Chromý, nevím,
zda jeho formulace nesměřovala spíše
k tomu, aby toto právo bylo nějakou formou precizováno.
Byl jsem tázán panem poslancem Klimešem na
můj názor ohledně aplikace zákona
č. 20 t. r., týkajícího se povinného
členství lékařů v lékařských
komorách. Nezbývá mi než opakovat svůj
názor, že jsem měl a mám za to, že
vzhledem k tomu, co řekl pan ministr Richter, i vzhledem
k tomu, co bylo napsáno, je institut povinného členství
bez existence odvolací instance pro mě přece
jen problémový. Byl jsem opakovaně upozorněn
na to, že může u zaměstnanců, kteří
nebudou pracovat v soukromém sektoru, v soukromých
praxích, dojít ke kolizi, k souběhu dvou
zájmů, jednak nadřízenosti, tzn. budou
povinováni svým způsobem v některých
sporech, jednak ke svému zaměstnavateli, a potom
v lékařské komoře to může
vést k některým komplikacím. Ale podstatnější
je otázka, na kterou neumím odpovědět
a na kterou bych rád znal odpověď, jaká
je představa, že se bude postupovat v těch
případech, kdy nejrůznější
zdravotničtí pracovníci (a nejde jen o lékaře)
budou vykonávat svou praxi ve zdravotnických zařízeních,
aniž by byli členy lékařské či
jiné komory. Tyto otázky jsou mi kladeny písemně
a doznávám, že nejsem schopen na ně
v tuto chvíli podat uspokojivou odpověď. Právě
tak právníci shodně s názorem pana
ministra Richtera upozorňují na jistou nejednoznačnost
vyplývající z různých možných
interpretací zákona č. 20.
Nebyla nám poskytnuta také jednoznačná
interpretace toho, jak přistupovat ke tvrzení, které
zde uplatnil pan poslanec Klimeš, nehodlám ho znovu
opakovat, zda má nebo nemá limitovat pouze požadavek
na vzdělání bez požadavku na povinné
členství v některé profesní
organizaci.
Otázkou je - a mně byla též položena
písemně a nemohu ji smlčet - zda institut
povinné registrace může nebo nemůže
toto povinné členství nahradit. Problém
jistě rozporuplný v přechodovém období
vyžadující pozornost. Nehodlám tuto
otázku otevřít, ale nemohl jsem ji pominout
mimo jiné proto, že v minulém týdnu
byla tato otázka otevřena znovu jedním z
čelních představitelé Světové
zdravotní organizace, který byl zřejmě
někým před tím informován o
tomto problému a kladl mi otázky týkající
se našeho přístupu k tomuto řešení
s tím, že označil mé odpovědi
za ne úplně konzistentní. Tolik k otázce
pana poslance Klimeše.
K tomu, co říkal pan poslanec Lom, se mohu jenom
vřele připojit. Považuji tuto změnu
za žádoucí.
Otázka klinických psychologů je otázkou
otevřenou. Na to narazil zpravodaj při projednání
na půdě výboru pro sociální
politiku a zdravotnictví, neboť se ukázalo
- a v tom měl pravdu pan poslanec Lom, že stejné
problémy mohou vyvstat zejména u klinických
logopedů nebo u některých dalších
profesí, které jsou mezními. Navíc
v případě klinických logopedů
se ukazuje, že ne úplně systematický
přístup k utváření některých
vyhlášek v minulosti dovoluje výklad, na který
pan poslanec Lom na půdě výboru poukázal.
Chci říci, že chápeme požadavky
klinických psychologů v tuto chvíli a máme
za to, že vzhledem k tomu, že projednávání
na půdě výboru ČNR vzalo ohled na
jejich požadavky, že by bylo asi možno z našeho
pohledu vzít jejich doporučení - a k tomu
se připojuji - v potaz.