Česká národní rada 1990 – 1992

Kdo je proti? Nikdo.

Zdržel se hlasování? 21

Dámy a pánové, nejsme usnášeníschopní. /Jeden poslanec přišel./ Už jsme usnášeníschopní, vítám pana poslance, který způsobil tuto změnu, jsem velmi rád, že přišel. Návrh na změnu pořadu byl přijat a já požádám pana ministra Bojara, aby z pověření vlády ČR se ujal slova k tomuto návrhu zákona.

Ministr zdravotnictví Martin Bojar: Pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové, předstupuji před vás se žádostí, abyste věnovali pozornost projednávání z našeho pohledu velmi závažného legislativního materiálu novely zákona č. 20/66 Sb., o péči o zdraví lidu. Dovolte, abych uvedl některé významnější důvody, které vedly k tomu, že na počátku letošního roku v předjaří a v jarních měsících byla zpracována a potom předložena (nejprve české vládě), tato novela zákona o péči o zdraví lidu.

V úvodu musím zdůraznit, že se jedná o zákon, který je významně poznamenán obdobím konečného budování socialistického Československa a odpovídal takřka modelově představě plně postátněného centralizovaného zdravotnictví, které mělo být chloubou Antonína Novotného.

Řekl jsem již, že návrh novely byl vypracován letos na jaře. Vzhledem k tomu, že legislativní rada ČR i část resortů podílejících se na připomínkovém řízení doporučily, aby se vyčkalo s projednáváním tohoto vládního návrhu na období, kdy buď již vstoupí v platnost, nebo budou připraveny další významné zákony, pozdrželo se projednávání této novely až na prosinec t. r. Bylo to dáno tím, že nám bylo plně poprávu doporučeno, abychom vyčkali s předložením tohoto vládního návrhu na dobu, kdy bude přijat zákon ČNR o komorách a kdy budou vypracovány, připraveny a projednány nebo předjednány další významné legislativní materiály, především zákony o všeobecném zdravotním pojištění, aby tak, jak novela zákona č. 20, tak i tyto již zmíněné zákony, byly navzájem zřetelně časově provázány.

Je třeba říci, že novela zákona č. 20 byla jednou ze základních podmínek pro to, aby se mohlo začít s naplňováním transformačního programu našeho zdravotnictví, který vycházel z programu na reformu zdravotnictví vypracovávaného velmi početnými skupinami pracovníků o celé České republice od prosince 1989. Tento návrh, který byl schválen vládou ČR v prosinci loňského roku jako nový systém zdravotní péče, vycházel jednoznačně z názoru, že je nutné naše zdravotnictví urychleně a krok za krokem transformovat na zdravotnictví evropského typu. Že je naprosto nezbytné vytvořit systém veřejného zdravotnictví, v němž se kombinuje a navzájem doplňuje sektor obecní, městský, státní se zdravotnickými zařízeními soukromými i charitativními, jež všechna mají rovnoprávné postavení, shodná práva i jasně definované povinnosti ve vztahu k pacientům, obci, státu.

Bylo jasné, že naše zdravotnictví musí prodělat a prodělá proces, který ukončí státní monopol představující výsadní práva v rovině odpovědnosti a zároveň i financování, monopol státu na poskytování zdravotní péče, monopol státu na provádění kontroly, rozhodování o tom, jaká zdravotní péče a v jakém rozsahu má být poskytována, a v neposlední řadě bylo jasné, že tato novela se má vyrovnat i s problémem monopolního, výsadního postavení státu v oblasti pregradualní i postgraduální výchovy zdravotnických pracovníků.

Velmi významným krokem, který má umožnit změny nastíněné v transformačním programu, je zavedení Všeobecné zdravotní pojišťovny a přechod od systému rozpočtového financování zdravotnictví k systému, který je běžný ve většině zemí evropských i v zámoří na systém pojišťovnický, který dovoluje oprostit stát od jednoho z výše uvedených monopolů.

Velmi významným krokem sloužícím k demonopolizaci v poskytování zdravotnických a zdravotně sociálních služeb, k vytvoření konkurenčního prostředí a ke zvýšení motivace je obnovení - zdůrazňuji: obnovení - práva pacientů, klientů na volbu lékaře, ošetřujícího personálu i zdravotnického zařízení.

Velmi významný je i fakt, že tato novela je projednávána v době, kdy v našem zdravotnictví působí vedle sebe komory lékařská, farmaceutická i stomatologická s řadou dalších profesních organizací, které naplňují předpoklad o diverzifikovaném působení jednotlivých skupin pracovníků ve zdravotnictví, kteří mají legitimní právo na to, aby vedle státních a odborových institucí se tímto způsobem podíleli na dotváření, vytváření, kontrole, fungování veřejného zdravotnictví.

Kromě změněných návrhů o všeobecném zdravotním pojištění a Všeobecné zdravotní pojišťovně, jež budou projednávány zítra, byly předloženy České národní radě další zákonné úpravy, a to novela zákona ČNR zabývající se umělým přerušením těhotenství a byly předloženy i zásady zákona o ochraně veřejného zdraví. Máme za to, že počátkem příštího roku bude možno na půdě ČNR se zabývat i významným návrhem zákona ČNR o poskytování zdravotní péče v nestátních zdravotnických zařízeních, jehož zásady jsme v listopadu tohoto roku předali na půdu ČNR a jež byly projednávány v jednotlivých výborech.

Je pro nás důležité i to, že jsou před dokončením práce na návrhu zásad zákona ČNR o léčivech, léčebných prostředcích a zdravotnické technice.

Uvádím tyto okolnosti pouze proto, abych podtrhl, že ministerstvo zdravotnictví jako předkladatel bylo nuceno předložit - a je zřejmě v naprostém pořádku - skupinu zákonů, které se navzájem doplňují a prolínají.

Zákon č. 20/1966 Sb., a dovolte mi, abych to zdůraznil, pochází - jak zřejmo - z období unitárního státu a naši kolegové na Slovensku po řadě rozvažování se dali stejnou cestou, v tom ohledu jako my, a zákon č. 20 jako první zákon brzdící transformační proměny ve slovenském zdravotnictví letos na podzim novelizovali s tím, že další k roky v oblasti legislativy načasovali jinak a zákon Všeobecné zdravotní pojišťovně a pojištění bude připraven k projednání poněkud později než u nás.

Velmi významná je tedy skutečnost, že novela zmíněného zákona představuje naprosto nezbytný legislativní krok, bez něhož nelze pokračovat v započatých proměnách našeho zdravotnictví, který - a to je třeba zdůraznit právě na půdě ČNR - reaguje i na změny, k nimž došlo v našem právním řádu.

Především novela zákona č. 20/1966 Sb. uvádí do souladu s Listinou základních práv a svobod zdravotnickou legislativu. Z našeho pohledu je významné, že staví tento zákon do souladu s některými velice důležitými zákony, jenž byly přijaty poslanci ČNR v uplynulém období.

Dovolte, abych zdůraznil, že se jedná o novelu, která bude mít pouze omezenou platnost. Do konce roku 1992, - a tak to požadují a doporučují poslanci výboru pro sociální politiku a zdravotnictví - musí ministerstvo zdravotnictví předložit novelu návrhu zákonů, které nahradí v celém rozsahu zákon č. 20/1966 Sb. a stvrdí a zakotví to, o čem pojednává materiál schválený v loňském roce vládou ČR a o čem pojednávají i zákony, jenž budeme projednávat zítra.

Je mou povinností zdůraznit, že transformace zdravotnického systému a zánik krajských ústavů národního zdraví, rozvolňování okresních ústavů národního zdraví, utváření nové zdravotní sítě, představují zcela nepochybně určitá rizika a tento proces má i svá úskalí. Proto vám předkládaná novela zakotvuje a stanovuje i určité záruky, jež ze strany státní správy a obcí mají vést k zabránění rozpadu stávající sítě zdravotnických zařízení a mají za cíl zamezit snížení kvality zdravotní péče či zhoršení její dostupnosti pro občany ČR.

Na závěr bych se rád zmínil o tom, že tato dílčí částečná novelizace zákona o péči o zdraví lidu je počátkem přeměny celého zdravotnického právního řádu, která musí proběhnout v průběhu příštího a přespříštího roku, neboť - a to jsem zdůraznil i na půdě několika výborů při projednávání zásad - půjde o zrušení a obměnu 143 obecně závazných právních předpisů. Letošní rok tedy považujeme za rok, kterým byla zahájena tato etapa s tím, že jak jsem upozornil, zásadní práce čeká na legislativní odbor ministerstva zdravotnictví v roce příštím.

Dovolte, abych poděkoval závěrem svého úvodního slova poslancům těch výborů ČNR, na jejichž půdě jsme se novelou zákona č. 20 velmi věcně a velmi podrobně zabývali. Během své osobní účasti jsem se mohl přesvědčit o tom, že poslanci a poslankyně ČNR věnují zdravotní a zdravotně sociální problematice značnou pozornost. Chci říci, že podněty a připomínky, jež jsme v tomto období od vás dostali, měly pro nás velkou cenu. Tolik úvodem.

To, co bylo řečeno, jsem považoval za nezbytné uvést jako důvody, které nás vedly k novelizaci zákona č. 20. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji a dávám slovo společnému zpravodaji výborů, panu poslanci Hájkovi.

Poslanec Richard Hájek: Dámy a pánové, jmenuji se doktor Hájek a jsem profesí chirurg a oznamuji to sněmovně proto, že jsem osobně zainteresován na projednávání tohoto zákona vzhledem ke svému povolání.

Poněvadž jsem zvyklý se celý život živit rukama, promiňte mi, že moje vystoupení nebude řečnickým cvičením, ale konstatováním faktů a několika osobními připomínkami.

Jedním z významných předpokladů pro odstranění stále platného centralistického modelu zdravotnictví a předpokladem, který otevře cestu privatizaci zdravotnictví a praktické aplikaci pojišťovnického systému, je kromě již schváleného zákona č. 220 o lékařských komorách a připravovaných zákonů o všeobecném zdravotním pojištění a Všeobecné zdravotní pojišťovně, zejména nezbytnost zrušení některých ustanovení zákona 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.

Na změnu tohoto zákona se již velmi netrpělivě čeká. Když jsme v lednu 1990 odvolávali nejzkompromitovanější organizátory zdravotnictví a praktické naplňovatele tohoto "výdobytku socialismu," představoval jsem si, že zákon č. 20, který je zvláště souhrnem zákonů, již dnes nebude platit a bude nikoliv novelizován, ale komplexně přepracován. Řešení, které je nepochybně dočasné, a myslím tím vskutku původní smysl tohoto slova, je novelizace.

Přestože podle usnesení vlády ČR z února mělo ministerstvo zdravotnictví předložit návrhy nových zdravotních zákonů tak, aby všeobecná zdravotní pojišťovna začala fungovat od 1. 1. 1992, byť v simulované formě, na návrh novely zákona č. 20 (tedy na projednávání definitivního paragrafovaného znění) měli poslanci podle jednotlivých výborů 2 - 5 dnů včetně zpravodajů. Chci poděkovat poslancům za hektický výkon, kterým umožnili, aby usnesení vlády bylo naplněno. Chci poděkovat za spolupráci při tvorbě společné zprávy zástupcům a zpravodajům jednotlivých výborů.

Tento vládní návrh byl přikázán výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, ústavně právnímu výboru, kontrolnímu a rozpočtovému výboru a církevnímu a humanitárnímu výboru.

Podle § 75 jednacího řádu ČNR může být návrh zákona projednán v ČNR nejdříve po uplynutí 60 dnů od doby, kdy byl návrh poslancům rozeslán. ČNR rozhodla na návrh předsednictva o výjimečném projednávání před uplynutím této lhůty. Návrh poslanci obdrželi v pátek 22. listopadu. V pondělí 25. listopadu národohospodářský výbor s připomínkou schválil tento návrh zákona. Dne 26. 11. v úterý kontrolní a rozpočtový výbor odmítl novelu zákona č. 20 projednávat z důvodu pracovního vytížení s ohledem na projednávání ekonomických zákonů a zákona o státním rozpočtu ČR. Ústavně právní výbor a výbor církevní a humanitární projednal zákon dne 27. a vyslovil s ním souhlas s připomínkami. Garanční výbor pro sociální politiku a zdravotnictví projednal návrh zákona s připomínkami a doporučil ČNR k vyslovení souhlasu s vládním návrhem dne 29. 11., to je ve čtvrtek.

Ke společné zprávě dovolte pouze několik obecných poznámek, neboť její rozsah je 8 stránek. V té společné zprávě se objevuje kolem 50 připomínek. Nejprve však dovolte, abych zdůvodnil, proč se některé připomínky z výborů ve společné zprávě neobjevují.

K bodu 16 připomínka církevního a humanitárního výboru na doplnění § 11 o zástupce humanitárních organizací: Na společné poradě zpravodajů byla tato připomínka posouzena a zamítnuta jako nepřijatelná pro nepřesnost a vágnost této formulace.

K § 13: Původní znění § 13 se jeví jako přesnější než nový návrh národohospodářského výboru. Tento § se týká zdravotní výchovy.

Připomínky k § 14 od církevního a humanitárního výboru a od národohospodářského výboru se nám jevily jako nadbytečné.

U § 18 a církevní a humanitární výbor navrhoval doplnění, které se také jeví jako nadbytečné. Nabyli jsme přesvědčení, že původní znění obsahuje i tento navrhovaný doplněk.

K připomínce garančního výboru k § 24 o fyzické nemožnosti vyžádání souhlasu s hospitalizací, která přetrvává déle než 24 hodin, se vedla dlouhá rozprava jak na garančním výboru, tak na poradě zpravodajů. Podle stanoviska nejen ústavně právního výboru je tato připomínka v rozporu se základní listinou práv a svobod. Proto tato připomínka nebyla do společné zprávy akceptována.

Návrh na vypuštění bodu 48, který podal národohospodářský výbor, nebyl přijat, neboť není nadbytečný a naopak splňuje připomínku k zásadám novely zákona, a to uvedením do souladu se zákonem o lékařských komorách. Návrh tedy také nebyl akceptován.

Připomínky církevního a humanitárního výboru k § 74: Podle mínění zpravodajů ztrácí relevantnost po vypuštění problémového odstavce c) a jeví se v tomto okamžiku jako nadbytečné.

Poslední nepřijatá připomínka je k článku III - doplnění působnosti této novely zákona pro ČR. Původně byl zákon č. 20, jak už se zmínil pan ministr, zákonem unitárního státu s celostátní působností. Myslím, že zákon ČNR má působnost pro Českou republiku i bez takového explicitního vyjádření.

To byly připomínky, které nebyly zahrnuty do společné zprávy. Nyní několik poznámek ke společné zprávě. Prosím přítomné, aby si vzali společnou zprávu (tisk 492) k ruce a nejdříve si opravili chybu. Je to na stránce 4 k bodu 46, který zní správně: "V § 53 se v první větě za slovem "způsobilost k výkonu zdravotnického povolání" zbytek věty vypustí a věta se ukončuje." Vypadla tam dvě slova. (předsedající opravuje počet slov na čtyři)

Část připomínek ve společné zprávě se týká ustanovení, která zůstala vládním návrhem nedotčena a jsou tedy ve znění již neslučitelném se změnami v naší společnosti, které se začaly uskutečňovat po listopadu. Nebudu je zde jednotlivě vyjmenovávat.

Další připomínky se týkají principů nového systému zdravotní péče, např. uskutečnění skutečně svobodné volby lékaře, nikoliv pouze deklarace této volby.

Na návrh ústavně právního výboru se jednotně upravuje v novele účast v profesních organizacích. To znamená aplikace zákona o lékařských komorách je řešena jednotně.

Na návrhy garančního výboru se nově řeší definice ambulantní péče a záchranné služby. Precizuje se velmi nebezpečná formulace nového § 27 b), odst. 2., týkajícího se zákazu ověřování nových poznatků na živém člověku u osob ve vazbě, základní vojenské službě, ve výkonu trestu, atd.

Další závažný § 27 c) (nový) se týká nezbytnosti úplné informovanosti a písemného souhlasu s každým lékařským výkonem, který není v bezprostředním léčebném zájmu osoby.

Nově je navrhováno další vzdělávání zdravotnických pracovníků s možností ministerstva zřizovat instituty, které budou podléhat akreditaci.

V zákoně se objevuje nově i podíl zdravotně postižených občanů a to prostřednictvím vládního výboru na zdravotnické legislativě. Vzhledem k tomu, že za celé dosavadní volební období této vlády i tohoto parlamentu nebyl kromě zákona č. 220 o lékařských komorách přijat žádný zásadní zdravotnický zákon, a jak zdravotnická veřejnost, tak celá společnost a nepochybujme o tom, že velmi netrpělivě očekávají uskutečnění sledovaných změn, nikoliv však dílčích úprav zdravotnického zákonodárství, navrhuji, aby byla novela tohoto zákona č. 20/1966 Sb., ve znění společné zprávy a po rozpravě touto sněmovnou schválena. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji panu zpravodaji a otvírám rozpravu. Do ní se zatím přihlásili dva páni poslanci - pan poslanec Klimeš, kterého prosím, aby se ujal slova, a pan poslanec Chromý, kterého prosím, aby se připravil.

Poslanec Stanislav Klimeš: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, národohospodářský výbor ve svém usnesení navrhl, aby v tisku 482 vládního návrhu novely zákona č. 20/1966 Sb., byl vypuštěn bod 48, který fakticky se odvolává na institut povinného členství zakotvený v zákoně č. 220/1991 Sb. Jde tam o komory lékařskou, lékárnickou a stomatologickou.

Dle našeho stanoviska je institut povinného členství nejen v rozporu s čl. 26 Listiny základních práv a svobod, ale i s Úmluvou č. 111 Mezinárodní organizace práce o diskriminaci zaměstnání a povolání. Z těchto dokumentů vyplývá, že zákonem lze omezit výkon povolání pouze požadavky na vzdělání, nikoliv ukládat povinné členství. Protože návrh našeho výboru nebyl zahrnut do společné zprávy, navrhuji pozměňovací návrh vypustit z tisku 482 celý bod 48 a ze společné zprávy text tak, jak je uvedeno ve společné zprávě.

Chtěl bych, aby se k tomuto problému vyslovil i pan ministr Richter, ministr spravedlnosti, myslím, že je přítomen v budově, a popř. pan ministr Bojar. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Prosím pana poslance Chromého a připraví se pan poslanec Lom.

Poslanec Heřman Chromý: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, také já bych trochu navázal na poznámku, kterou zde řekl pan zpravodaj Hájek. Byli jsme skutečně tlačeni, tím se zároveň omlouvám sněmovně a také panu zpravodaji, ale zákon, který jsem dal připomínkovat, se mi v podstatě vrátil až včera večer. Snažili jsme se až do 11 hod. večer některé věci si vysvětlit, takže se omlouvám, případně za určitá nedorozumění, nebo za určitý laický přístup, kterému se samozřejmě nemohu ubránit, protože k této tématice je zapotřebí dlouholeté zkušenosti nejen zdravotní, ale i legislativní.

Tady bych si dovolil malou poznámku. Mám dojem, že jsme se přece jenom dopustili trochu chyby, když jsme tuto novelu (připomínka, že není slyšet - ano omlouvám se paní kolegyni Vorlové, pokusím vzlétnout hlasem výše než orlové). Myslím, že jsme se dopustili určité chyby, možná, že legislativci mi to vyvrátí, když jsme tento zákon předřadili dvěma zákonům, které by mu víceméně měly předcházet, poněvadž se mohou případné změny dotknout dalších změn v této novele. Možná, že se mýlím, ale tady jsme si v podstatě přidělali další práci do budoucnosti. Vezmu to podle paragrafů.