Česká národní rada 1990 – 1992

Poslanec Martin Bursík: Paní předsedkyně, pane předsedající, dámy a pánové, já bych se poněkud nezvykle podíval na ten zákon očima podnikatele, tak jak to bylo anonsováno panem ministrem, že jde o to po určitou přechodnou dobu otevřít prostor soukromým organizacím, které zde dříve vůbec neexistovaly.

Geologický průzkum a těžba ložiska, to je ve světě považováno za jeden z nejriskantnějších způsobů podnikání. Od doby zahájení průzkumu do jeho splacení, to je do vytěžení ložiska a prodeje nerostů, může projít i 10 let. To za jistých ekonomických podmínek může být velmi riskantní.

Jestliže jsem dobře pochopil základní princip, který zde máme řešit, jde o to vyřešit vztah vlastníka nerostů, tedy neobnovitelných přírodních zdrojů (jak je definováno v § 10 ústavního zákona č. 100, tedy státu) a jeho povinností chránit obecné zájmy na jedné straně a na druhé straně snahou umožnit těmto organizacím, doufám, že většinou privátním služebním organizacím, aby se mohly pohybovat co nejvíce v tržním prostředí.

Abych byl zcela upřímný, panu ministrovi nezávidím jeho roli, když předkládá novelu zákona, protože filozofie, ze které návrh vychází, má principy centralistické. I když se snaží upravit a novelizovat, tak celá řada principů tam zůstává, na to ještě upozorním.

Jestliže dříve existovalo oddělení průzkumných a těžebních organizací a průzkum financoval stát, nebylo riskantní provádět průzkum. Ať průzkum dopadl dobře, nebo špatně, stát hradil investici. V současné době se počítá s tím, že ten průzkum bude hrazen z nákladů organizace. Extrémním případem může být průzkum, který jde až do 10 milionů korun.

Je zde pochopitelně pravomoc ministerstva, aby po uzavření průzkumu a na podkladě jeho výzkumu rozhodlo, zda těžební organizaci přidělí oprávnění k výhradnímu využívání ložiska nerostů. Ale nejsou zde formulovány podmínky a pravidla. De facto záleží na úředníkovi ministerstva či na ministerstvu, zda vydá oprávnění či nikoli. A s tímto rizikem vstupuje organizace do podnikání, kde se pohybují desítky a stovky milionů korun. To se mi zdá nedostatečné.

Myslím, že celou řadu momentů se v tom zákoně nepodařilo vychytat. Já už jsem rezignoval na to, je napravovat. Jde to až do takového případu, že někde na konci zákona se opravňuje organizace k tomu, že může rozmnožovat mapy. Potěšení je na mé straně, že už se to konečně uvolnilo. Ale jinak si myslím, že by to v zákoně být nemělo.

Pokud jde o poplatky z používání dobývacích prostor, je to věc zásadní. Jde o tzv. dodatkovou daň a nikoli o daň ze zisku. Vypočítává se z tržní ceny vydobytých nerostů a nikoli z objemu. Tento princip výpočtu chápu tak, že jde o typickou ekologickou daň. Zásah do neobnovitelného přírodního zdroje v souvislosti s jeho objemem je nahrazena úplatou, která podle rozhodnutí o zákoně o státním fondu životního prostředí, tak jak jsme jej zde učinili (a pan poslanec Vlk na to upozornil), je příjem státního fondu životního prostředí. Ty prostředky by nepochybně měly být určeny na ochranu krajiny a kompenzaci těch negativních zásahů vyplývajících z těžby hornin.

Pan poslanec Vlk argumentoval tím, že ty prostředky by měly být příjmem státního rozpočtu s tím, že by měly být určeny na dotace důlní těžby a neefektivních činností. Já to pokládám za princip naprosto nepřijatelný. Navíc to, že ty prostředky by byly určeny do státního rozpočtu, nezaručuje, že přidělené prostředky budou přiděleny do kapitoly, která zaručí, že dojde k dotacím neefektivních důlních činností. Já tedy nesouhlasím s pozměňovacím návrhem pana poslance Vlka a podporuji znění společné zprávy.

Pokud jde o ty úplaty, je tam § 3, o němž se diskutuje, zda má být vypuštěn či nikoli. Je to udělování výjimek z povinnosti ty úplaty hradit. Já sám podporuji vyškrtnutí tohoto odstavce a argumentuji takto: Jsem přesvědčen, že ten přístup je nesystémový. Nemělo by být v pravomoci ministerských úředníků, aby rozhodovali o tom, zda poskytnou výjimku či nikoli. Když si uvědomíme, že se jedná o výjimku z úplaty za využívání neobnovitelného přírodního zdroje, který je ve vlastnictví všech občanů státu, nelze to řešit úřednickým rozhodnutím. Navíc ministerstvo a jeho resort tento problém řeší naprosto běžně, protože úplaty za vnášení škodlivých látek do prostředí jsou běžné všude na světě (ovzduší, voda, odpady) a žádná výjimka se tam neposkytuje. Je třeba stanovit kategorie tak podrobně, aby nebylo třeba výjimky udělovat.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Pane poslanče, z gest paní poslankyně Vorlové soudím, že vás je špatně slyšet. Žádám vás tedy, abyste zvýšil hlas.

Poslanec Martin Bursík: Nedoporučuji, aby byly udělovány výjimky z povinnosti odvádět úplaty za využívaní dobývacích prostor.

Mimo jiné mi není jasný záměr ministerstva, protože pan ministr jako předkladatel podal informaci sněmovně, že se na novém horním zákoně už pracuje, že toto je přechodná novela, snad na rok možná několik let. Při tom závěrečném paragrafu se počítá, že úplaty za využívání dobývacích prostor se budou hradit až za nerosty, které budou vytěženy v roce 1993. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Bursíkovi. Dámy a pánové, je za pět minut jedna hodina. Mám zde dvě písemné přihlášky do rozpravy. Já vím, že se to nesluší, ale chci se zeptat - chce ještě někdo další vystoupit v rozpravě. V případě, že by někdo další chtěl vystoupit v rozpravě, bych přerušil schůzi už nyní, v opačném případě bych dal slovo těm dvěma, kteří jsou přihlášeni - pan poslanec Effenberger, pan poslance Pavela - pan poslanec Kubiš ještě. Takže v tom případě mi nezbývá nic jiného - já jsem se snažil, abychom do polední přestávky skončili s rozpravou, aby se zpravodaj a předkladatel mohli během pauzy připravit. Pan poslanec Kubiš pouze s faktickou, takže to ještě zkusíme. Není to apel na omezení rozpravy, doufám, že tak je chápáno moje krátké vystoupení. Prosím pana poslance Effenbergera, připraví se pan poslanec Pavela.

Poslanec Josef Effenberger: Dámy a pánové, já bych jen chtěl připojit pár poznámek k § 32 pís. a) projednávané novely, což je bod 43 odst. 3, který se zabývá úlevou ve vybírání poplatků, tedy snížení úhrady z vydobytých nerostů. Odůvodnění, které jsme slyšeli už ve výboru při projednávání těchto věcí, se týká jednak obecné podpory podnikatelské aktivity a k tomu bych chtěl říci, že právě v této oblasti se obávám, že to není zrovna jaksi ten pravý bod, protože těžební činnost byla podporována, řekl bych, mnohdy až příliš. Důsledky toho pociťujeme dodnes a budeme pociťovat ještě velmi dlouho. Takže toto odůvodnění na mě působí dost rozpačitým dojmem.

Pokud se týká pojistky, která tam zdánlivě funguje v podobě souhlasů obcí, já se obávám, protože právě tato oblast se u nás v Čechách týká v podstatě z velké části těžby uhlí, že tyto mohutné společnosti najdou vždy dost možností, jak tuto obec případně přitlačit ke zdi a tak nebo onak ten její souhlas víceméně si vynutit. To souvisí i s tím jedním důvodem, který pokládám za klíčový návrhu ministerské vyhlášky, a to je § 5 odst. b), který chce tímto způsobem řešit zmírnění sociálních potíží, ke kterým by vedlo omezování nebo zastavení dobývání v dané oblasti, popřípadě které chce zahájit málo výnosné dobývání v oblasti s nedostatkem pracovních příležitostí. Mě trošku udivuje, že se v ministerské vyhlášce objevuje taková přímo odborářská pasáž. Já se domnívám, že řešení sociálních potíží je předmětem jiných zákonných ustanovení, obecných a pokud se týká potíží spojených s málo výnosným podnikáním a případnou podporou takového podnikání, to je rovněž obecný problém, to se přece netýká jen oblasti těžební. Čili nezdá se mi, že by se zákon, v tomto případě horní zákon měl těmito věcmi zabývat.

V souhrnu to vede k tomu, o čem zde již mluvili předřečníci, že takové ustanovení může působit vyloženě antiekologicky, protože bude podporovat činnost, že se bude těžit za každou cenu, protože je-li to s onou navrhovanou slevou, tak proč ne. Z toho důvodu, pokud by nedošlo k radikálnímu vyřazení tohoto ustanovení, tak se připojuji k návrhu paní poslankyně Stiborové. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Effenbergerovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Pavela a připraví se pan poslance Kubiš.

Poslanec Josef Pavela: Pane předsedající, kolegové a kolegyně, navrhuji doplnění § 24 odst. 3 v tomto smyslu. Stávající znění odst. 3 označit jako písmeno a) a doplnit b) tohoto znění:

pokud o souhlas ke stanovení dobývacího prostoru požádá vlastník pozemků, na nichž dosud dobývání nebylo prováděno, má tento vlastník přednost. Přitom musí být v plném rozsahu dodrženy podmínky ostatních právních předpisů. Případně již provedený průzkum je vlastník pozemku povinen v přiměřené výši uhradit té organizaci, která zatím náklady na průzkum nesla.

Domnívám se, že je to v zájmu podpory soukromého podnikání. Samozřejmě takovíto podnikatelé musí dodržovat všechny právní předpisy, povolení atd., aby nemohlo dojít k devastaci prostředí a dalším negativním vlivům. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Pavelovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Kubiš.

Poslanec Josef Kubiš: Já bych chtěl směrem k předkladateli a společnému zpravodaji, rozhodl jsem se, že své připomínky k § 3 stahuji.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kubišovi, bylo to skutečně krátké. Proto se do rozpravy už nikdo nehlásí, tak rozpravu končím a vyhlašuji přestávku na oběd. Pro členy výboru pro obchod a cestovní ruch mám krátkou zprávu - pan předseda Bezděk prosí, aby se členové tohoto výboru sešli v místnosti státních aktů na 5 minut. My ostatní se sejdeme ve 14.15.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych zahájil odpolední část našeho jednání. Projednáváme vládní návrh zákona o ochraně a využití nerostného bohatství. Byla uzavřena rozprava a já se v tomto okamžiku ptám pana ministra, zda si přeje vyjádřit se k obsahu rozpravy. Prosím pana ministra Dybu.

Ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR Karel Dyba: Vážená sněmovno, vážený pane předsedající, pokusím se zase okomentovat některé z námětů, které zde zazněly, abyste měli trochu představu, jak zapadají či nezapadají do celkové koncepce.

První byl pan poslanec Homola, který navrhoval tyto změny odstavce 1 článku II. přechodného ustanovení na straně 26. Pan poslanec Homola chtěl změnu a já k tomu říkám, že u nově zahajovaných těžeb nevyhrazených nerostů mimo již stanovené dobývací prostory jsou ložiska nevyhrazených nerostů součástí pozemku a tedy samozřejmě vlastnictvím vlastníka pozemku. Čili tím, že jde o nevyhrazené nerosty, je to vlastnictvím vlastníka pozemku.

Kdybychom chtěli sahat do dnes stanovených dobývacích prostor, čili do těch, které už byly v minulosti určeny, pak samozřejmě by to vneslo silnou nejistotu do podnikatelské činnosti a v podstatě by to znamenalo také zásah do vlastnictví a tomu se chceme samozřejmě tímto zásahem co nejvíce vyhnout. Naopak sledujeme vlastně tímto zákonem posílení podnikatelských jistot. Čili to je první případ.

Pak tam byla od několika poslanců - Bursík, Stiborová, Effenberger atd. - řada poznámek k paragrafu 32 a) o úhradách. Mělo to různou závažnost. Někteří navrhovali až vypuštění toho paragrafu, jiní, jako paní poslankyně Stiborová, určité doplnění o životní prostředí.

Když začnu od konce, - myslím to doplnění, - tak není žádným problémem a já si dokonce myslím, že při eventuálním stanovení úlevy musíme nezbytně dnes spolupracovat i s příslušnými podnikatelskými svazy a také zástupci odborů. Čili všechny dotčené strany budou v jakési komisi, která se k tomu nutně musí vyjádřit. Tomu se říká ta jakási veřejná slyšení: tento institut snad časem tady zavedeme, ale zatím v našich podmínkách to budeme takto nahrazovat.

Kdybychom mluvili trochu o té filosofii, co tady začal pan poslanec Bursík, tak samozřejmě souhlasím s tím, co říkal. Tento zákon nemůže přeskočit svůj stín a on vznikl v určité době a ani ta novela nemůže přeskočit svůj stín. Ale my zase nemůžeme udělat podle mého názoru to, po čem on volá, to je dokonalý zákon. Ten musí odpovídat podle mého názoru tomu prostředí, ve kterém se pohybujeme, ve kterém žijeme a budeme i nějakou dobu žít. To je období přechodné a nemůžeme tam natvrdo dát určité věci, které by mohly zabít tu slepici, která to vejce, o které panu poslanci jde, má snést. Když tam dáme natvrdo deset procent a vím, jak vypadá to dědictví minulosti, tak do toho životního prostředí pak téměř nic nedostaneme. Nemohu to tam také dát proto, že kladu stále ještě jistá omezení v podnikatelské činnosti.

Například mám pevně stanovené ceny, zatím. Čili kdybych měl volné ceny, mohu tvrději něco požadovat. To je další podstatná věc při úvahách o tom, jak přistupovat k paragrafu 32. Čili mohl bych se samozřejmě spořit ještě o to, zda jde typickou ekologickou platbu. To není tak zřejmé a jisté. Jde o něco, co se odvádí vlastníkovi. Vlastník má mít právo, jak s tím naložit, jak o tom rozhodnout. A jestliže, jak už jsem říkal, mám tady stále problém s přechodným obdobím, tak musím také řešit i jako vlastník případy útlumu a na ten útlum, nikoliv na dotace, na pokračování v neefektivních těžbách, já nějaké prostředky potřebuji. Čili tady z tohoto hlediska je ta úhrada nutná a takto to je koncipováno.

Každopádně tedy souhlasím s tím, že to není perfektní a že teprve ten budoucí zákon, který už by se měl dělat do tvrdšího, jednoznačnějšího, tržnějšího prostředí, musí mít také určité tvrdší prvky. Ale zatím to musím nahrazovat pomocnými institucemi, jako je ta vyhláška.

Samozřejmě se životním prostředím jako spolurozhodovatelem souhlasím.

Dále tam byl jistý návrh, aby se úhrada odváděla - jde zase o onen paragraf 32a - z prodaných nerostů, čili nikoli jen z vydobytých, ale z prodaných, nebo ze zisku. Tam je jistá souvislost mezi těmito jevy.

Myslím, že tato úprava je toho druhu, že bych ji preferoval do toho už jednoznačněji určeného prostředí tržní ekonomiky, ale stejně upozorňuji na to, že když se to postaví takto, že to má být z prodaných nerostů nebo ze zisků, pak republika jako republika svým způsobem tady ponese určité riziko. Protože já mohu něco vytěžit a nemusím to prodat. Dochází tedy k tomu, že se z té země něco bere, ale úhrada se platí - respektive by se platila - až za prodané nerosty, nebo ze zisku, a to samozřejmě by znamenalo nesení určitého rizika pro vlastníka, to jest pro Českou republiku. Je tady možnost neefektivního podnikání, která by se přenášela právě na vlastníka. Ale zvažte to, uvažte tuto argumentaci.

Potom pan poslanec Pavela měl určitý návrh na doplnění § 24 odst. 3, a to o přednostní nárok vlastníka pozemku na stanovení dobývacího prostoru. Podívejte se, pokud jde o výhradní nerosty, tak samozřejmě vlastnictví pozemku nezakládá žádné nároky na oprávnění k tomu ložisku výhradního nerostu. Zase si myslím, že by to nebylo správné. Ostatně pan poslanec Dobal vám jistě řekne nějaký příklad, jaký problém by nám to způsobilo.

Konečně pan poslanec Vlk tady přednesl svým způsobem tu druhou argumentaci na rozdíl od těch, kteří se tu zastávali stanovení úhrady "natvrdo". Říkal, že ta úhrada bude-li stanovena 10 % - zničí uhelné doly. Já s ním souhlasím. Myslím, že kdyby se tam dalo 10 % "natvrdo", tak že to okamžitě udělá velkou paseku v uhelném hornictví a znamenalo by to velký problém nejen ekonomický, ale samozřejmě také sociální a politický.

Proto si myslím, že je tam hrozně důležité to, co je ve vyhlášce, která vám s tím byla předložena. Tam je totiž možnost diferencovaného přístupu. Já vím, že to se může kritizovat - a ta kritika tady zazněla. Objektivizace té diferenciace je možná jen, když se toho všeho zúčastní dotčené orgány, včetně životního prostředí, ale jinak v té situaci, ve které se pohybujeme, to myslím nelze udělat, nelze to takto stanovit "natvrdo". Čili je jasné, že tam bude muset být ta eventuální úhrada stanovená s ohledem na stávající ekonomickou situaci, která je přechodná, která je zděděná a kterou nelze přes noc změnit.

Myslím, že to jsou ty hlavní připomínky, které tady zazněly, které dokreslují z mého hlediska jakousi filosofii, která byla za tím zpracováním této novely. Skutečně souhlasím s tím, že to dědictví se tam promítá a ohlásil jsem začátek prací na skutečném horním zákoně, který bychom chtěli mít už v jiných podmínkách.

Upozorňuji také na to, že bychom to chtěli zpracovat obdobným způsobem za účasti všech dotčených, včetně tedy podnikatelských svazů a zejména organizací podnikajících v hornictví, včetně soukromníků.

Myslím, že to je vše, co bych k tomu nyní mohl říci.

Děkuji pěkně.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Nyní se ptám společného zpravodaje pana poslance Dobala, jestli si přeje reagovat na vývody pana ministra a na diskusi? - Ano, prosím, pane poslanče.

Poslanec Viktor Dobal: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolil bych si pár obecnějších poznámek - konec konců jsem byl panem ministrem také vyzván, abych uvedl několik příkladů k projednávané novele horního zákona.

Především bych chtěl upozornit na tu genezi.

Opravdu se tato novela připravovala už po dobu více než jednoho roku. Počítalo se tehdy s tím, že se uvolní podnikatelská aktivita, což byl původně jeden z hlavních účelů a smyslu tohoto zákona.

Kromě toho se počítalo s tím, že se musí některé věci upravit také z hlediska ekologického, z hlediska vlastnictví obcí, dotčených obcí atd. atd.

Byli jsme svědky s panem poslancem Vlkem řady jednání a sami jsme iniciovali řadu jednání, ve kterých jsme se snažili tuto novelu dopracovat do takové podoby, aby byla rozumným a přijatelným kompromisem pro toto přechodné období, které nás čeká. Opravdu se také už začaly přípravné práce na novém horním zákoně.

K některým bodům by bylo dobré uvést přece jenom ještě něco bližšího.

Jedná se především o onen sporný odstavec 3 § 32a.