Česká národní rada 1990 – 1992

Poslanec Stanislav Zajíček: Pane předsedající, páni místo předsedové, paní ministryně, pane ministře, dámy a pánové, padl tady návrh, abychom projednali ve speciálním bodu našeho jednání návrhy pana prezidenta, nicméně já se domnívám, že návrhy pana prezidenta jsou takové povahy, že se jim tak jak tak nevyhnuly politické kluby při formování svých stanovisek. Já se domnívám, že v jejich stanoviscích zároveň zazněla i odpověď na to, jaký je jejich postoj k prezidentovým návrhům, to znamená, že se mi jeví ta debata o prezidentových návrzích jako zbytečná. Domnívám se, že to lze spojit velmi jednoduše a velmi prakticky s debatou, kterou právě vedeme a znovu opakuji: Domnívám se, že tak činíme od začátku. Ve stanoviscích klubů stanoviska k prezidentovým návrhům zazněla.

Je samozřejmě možné diskutovat o těchto bodech, které se týkají působnosti FS a projednat v mezích zákonodárné iniciativy, kterou ČNR samozřejmě vůči FS má, nějaký zásadnější postoj k bodům, týkajícím se FS, ale pro nás v této situaci, a v situaci, ve které se domnívám, že právě proto, že je situace taková, navrhl pan poslanec Chromý, abychom jednali o návrzích prezidenta, se domnívám, že už ve stanoviscích klubů odpovězeno bylo. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji kolegovi Zajíčkovi. Teď mě, prosím, korigujte, abych se nedopustil nějakého procedurálního přehmatu v tom, jak se budu procedurálními návrhy zabývat. Chci se vás zeptat: Má někdo nějakou námitku proti původnímu návrhu, aby se formulací společného stanoviska k základním bodům, případně alternativ, o kterých rozhodneme hlasováním, zabývala skupina složená ze zástupců jednotlivých klubů. Já jsem k tomu navrhl, aby k tomu došlo už v průběhu rozpravy, protože základní stanoviska klubů zazněla.

Je zde nějaký jiný návrh k tomuto postupu? Jestli tomu tak není, domnívám se, že ani není třeba dát hlasovat a požádal bych zástupce jednotlivých klubů ... Paní kolegyně Röschová se hlásí s faktickou poznámkou.

Poslankyně Anna Röschová: Pane místopředsedo, mám dotaz: Tady zaznívala stanoviska k jednání obou předsednictev v Papierničkách. Takže mínil jste komisi složenou z jednotlivých reprezentantů poslaneckých klubů, aby vytvořila návrh usnesení k tomuto jednání v Papierničkách? Tak to myslíte?

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Ano, přesně tak, jak jsem to před chvilkou formuloval. Protože v komuniké z Papierniček jsme se hlasováním přihlásili k tomu, že se vyjádříme alespoň k těm dvěma základním záležitostem.

Takže bych vás chtěl nyní požádat, jestli je ještě nějaký procedurální návrh? Pan kolega Koráb se hlásí.

Poslanec Jaroslav Koráb: Ptám se, zda je třeba usnesení sněmovny, protože politické kluby jsou také orgány ČNR. Zda nestačí soubor stanovisek z politických klubů. Mám totiž vážné obavy, že nedojde k nějaké dohodě.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Ale obávám se, že nemůžeme na Slovensko poslat soubor názorů jednotlivých klubů a že se musíme vyjádřit nějakým způsobem společně. Bude to prostě většinové stanovisko sněmovny.

Ještě je nějaký procedurální návrh nebo námitka proti návrhu, který zde padl? Jestliže tomu tak není, tak bych v tomto okamžiku požádal zástupce jednotlivých politických klubů, aby se sešli v předsálí sněmovny, odebrali se do vyhrazené místnosti a pracovali na přípravě usnesení, případně alternativních návrhů tak, abychom mohli v závěru projednávání tohoto bodu se vyjádřit hlasováním.

Není proti tomu námitka, můžeme pokračovat dále v rozpravě. Dávám slovo panu poslanci Fröhlichovi, připraví se pan poslanec Vondráček.

Poslanec Vladimír Fröhlich: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážená sněmovno, z materiálů o jednání v Papierničce jsem se dozvěděl a dočetl, a dílčí zprávy nám říkají, že obě reprezentace se shodly řádově na 88 bodech a na 22 ne. Víme však dobře, že slovenská reprezentace už mnohokrát při různých jednáních se dohodla, jednání skončilo konstatováním, že o některých bodech došlo k dohodě a za týden jsme se dozvěděli z masmédií, že slovenská reprezentace poopravila své původní tvrzení.

Vzhledem k vážnosti situace, v jaké se nacházíme v rámci našeho státu, se domnívám, a doporučoval bych při dalším jednání české reprezentace se slovenskou reprezentací, aby ty body, na kterých se reprezentace dohodly, byly dílčím způsobem ratifikovány a ty posloužily jako podklad pro závěrečnou zprávu dohody, na základě které by potom došlo ke konkrétnímu a jasnému přístupu k jednotlivým bodům s tím, že když podepíši, nemohu za týden říci něco jiného. Jsem přesvědčen, že toto bude přesně ten okamžik, kdy slovenská reprezentace bude muset hovořit daleko čitelněji a bude muset se nad tím daleko více zamyslet a mít daleko zodpovědnější přístup k celé věci. Protože jsem přesvědčen o tom, že stávající situace, ve které se nacházíme v našem státě, není situace, na které by ať už slovenská politická reprezentace nebo česká politická reprezentace mohla získat jakýkoliv politický kredit, ale jsem přesvědčen o tom, že nám všem jde o to uchovat tento stát jako naši vlast, která se jmenuje toho času Česká a Slovenská Federativní Republika. Děkuji vám.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji. Pokusil jsem se nějak naformulovat nebo zachytit návrh, který mi z toho vyplynul. Pan poslanec Vondráček má slovo, připraví se pan kolega Balcárek.

Poslanec Josef Vondráček: Vážený pane místopředsedo, vážená sněmovno, chtěl bych říci také několik slov k této problematice. Možná, že je chápu nějak zjednodušeně, ale přesto je chci vyslovit.

Byl jsem při jednání předsednictev dvakrát ve Štiříně a Papierničkách. Myslím, že Papierničky znamenají pokrok. Vždyť se dořešilo dost dalších kompetencí. A myslím si, že i vstřícná iniciativa předsednictva SNR byla v předložené novele čl. 142 ústavy. Co tato novela obsahuje? Aby obsah dohody nebo smlouvy byl převzat do nové federální ústavy. No přece ano! Když ne, proč vůbec toto jednání předsednictev vedeme, když nám bude jedno, co FS do federální ústavy z této dohody převezme. Máme přece shodný zájem s předsednictvem SNR, aby nám skutečně nová federální ústava zachovala ty kompetence, které chceme mít a které dohoda obsahuje.

Další věc, kterou obsahuje tato novela, je ratifikace nové ústavy národními radami před nabytím její právní účinnosti. No ano! Ze stejných důvodů, které jsem uvedl dříve. A v čem je tedy ta vstřícnost slovenské strany? Především v tom, že přijetím nového čl. 142 ústavy nebude trvat SNR nebo předsednictvo na další platnosti smlouvy. Smlouva nebo dohoda přestane přijetím nové federální ústavy existovat a v tom myslím, že je ze slovenské strany pokrok.

Argumentace, že vyřazujeme FS, to snad bychom měli nechat samotnému FS, které samo má možnost náš návrh odmítnout, jak vypadá situace nyní? Federální shromáždění ukazuje na to, že národní rady, tedy i naše národní rada není schopna se o základních věcech nebo o těchto věcech dohodnout. Pojistku, kterou chce Slovenská národní rada mít, a myslím, že právem, protože zde musí nějaká být i pro nás, pro Českou národní radu. Když Federální shromáždění přijme novou ústavu s obsahem smlouvy nebo dohody, může ji také během krátké doby změnit v neprospěch nejen Slovenské národní rady, ale i České národní rady. Kdo v tom Federálnímu shromáždění zabránit? Nikdo. Pojistkou může být federální rada, která je přijatelná i pro slovenskou stranu. Co se tím zajistí? Především vliv národních rad na přijímání zákonů FS. Jakou máme součinnost teď? Jak jsou brány v úvahu připomínky České národní rady k projednávaným federálním zákonům? Myslím, že zkušenosti nemáme dobré. A tak i zástupci obou národních rad ve federální radě by se podíleli na přijetí, vrácení či odmítnutí federálních zákonů z pohledu příslušných národních rad.

Proto z těchto důvodů doporučuji přijetí nového ústavního zákona 142, možná s drobnou úpravou a jednokomorové FS s federální radou. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Vondráčkovi. Slovo dávám poslanci Balcárkovi, připraví se pan poslanec Kačenka.

Poslanec Pavel Balcárek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy a pánové, jen pár slov, myšlenek ze srdce. Chtěl bych poděkovat zejména kolegům Klimešovi a Křížovi a poslanci Chromému za jejich vřelé projevy, týkající se mimo jiné problematiky Moravy a Slezska. Zvláště zasluhuje jejich ocenění připomenutí našeho usnesení z 26. dubna t. r., na něž jsem upozorňoval dvakrát ve svých vystoupeních v minulosti. Nynější podoba dvoufederace je zdrojem latentního napětí, to víme všichni. Čili politik, jestli má být zřetelný, jasný, jak říká právem pan místopředseda Kalvoda, nikoliv tajemný, politik, který musí myslet i na budoucnost, by měl vzít v potaz, že naše budoucí federace by měla být minimálně vytvořena na tříčlenném základě. Čili doporučoval bych, pokud bychom neměli ztrácet svou tvář, na což narážel pan místopředseda Kalvoda, že bychom měli doopravdy trvat na svém usnesení, o němž hovořil i poslanec Klimeš velice podrobně z 26. dubna a na naše poselství - mám na mysli, že doporučujeme vícečlennou federaci minimálně o třech členech.

Já bych sám měl konstruktivní návrh. Nepůjde o nestabilizační návrh, ale o návrh stabilizační, s nímž vystoupil pan místo předseda Kasal. Bylo by už načase vydělit z poslanců České národní rady zvolených v Jihomoravském kraji a v Severomoravském kraji politickou reprezentaci Moravy a Slezska tak, jak to navrhovali neúspěšně i poslanci našeho HSD, málo obratně. Moc se nám v tom smyslu nepodařilo. Vítal bych jakýkoliv výsledek v tomto smyslu, vždycky platilo tris facit colegium. Já se domnívám, že kdyby se toto realizovalo, mělo by to stabilizační vliv na budoucí podobu naší federace. Jinak velice vítám iniciativní návrhy pana prezidenta, měli bychom je podpořit, hlavně velice dobře se zamyslet nad otázkou formulace pro budoucí referendum, kde bychom opět měli brát v potaz naše usnesení z dubna t. r. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji kolegovi Balcárkovi, dávám slovo poslanci Kačenkovi a připraví se paní poslankyně Kantůrková.

Poslanec František Kačenka: Pane předsedající, dámy a pánové, jako poslanec Hnutí za samosprávnou demokracii jsem šel do ČNR prosazovat volební program a mám k tomu i mandát voličů. Náš volební program vycházel z toho, že stávající federace je nefunkční a že je třeba federaci budovat na občanském a územním principu. Měla by být minimálně tříčlenná. Jsem od počátku přesvědčen, že nelze budovat funkční dvoufederaci ani funkční konfederaci. Rovněž od začátku jednání jsem přesvědčen o tom, že smlouva mezi Českou národní radou a Slovenskou národní radou není možná. Co mě k tomu vede?

Každá smlouva se uzavírá s určitým cílem. Zde by měl být cílem společný stát. Existují však dvě smlouvy a každá smlouva má cíl jiný. Smlouva, předkládaná Českou národní radou usiluje o funkční dvoufederaci, kdežto politická reprezentace Slovenska chce stát složený ze dvou suverénních republik. Proto také texty smluv nemohou vypadat jinak. Každá strana, která smlouvu zpracovávala, vkládala do jejího textu i svou filozofii. A ta je v každé republice naprosto odlišná.

Národnostní cítění Čechů bylo uspokojeno v roce 1918 vytvořením československého státu. Necítí tedy potřebu na stavu nic měnit. Je však realistická a v zájmu společného státu je ochotna ze svých představ o centralistickém řízení státu slevit. Naopak národnostní cítění Slováků podle některých slovenských politiků ještě uspokojeno nebylo. Je jim bližší pojetí národnostní a svou národnostní seberealizaci si představují tak, že budou požadovat vlastní hvězdičku a stoličku ve sjednocené Evropě.

Do té doby, než se tak stane, jsou ochotni s námi žít v jednom státě, který bude mít volnější spojení. Vycházejme tedy z toho, že jen jedna smlouva může být uzavřena. Jaké východisko hledat? Tím východiskem se právě nabízí územní a občanský princip a podle nás by mohl úlohu zprostředkovatele právě hrát Morava a Slezsko. Vyplývá to z neopakovatelného vztahu občanů k zemi ve které žijí. Výsledkem jejich představ je společný stát, stát se třemi subjekty, kde všichni občané budou požívat všech výhod společného státu a zároveň budou mít možnost v širokém rozsahu se podílet na správě věcí veřejných.

Pan místopředseda Vlach mi v televizním pořadu položil otázku, že problém je v tom, že právně jsme dva ale chceme být tři. Jistě v tom má pravdu. Smlouva o budoucím státoprávním uspořádání, obdobně jako Listina lidských práv, by měla být ústavním zákonem a mohla by tedy poměry měnit.

My navrhujeme způsob ustavení moravskoslezské politické reprezentace obdobně, jak tomu bylo v roce 1968, tehdy také neexistovala Česká národní rada, kdy byla ustavena jako politická reprezentace České republiky a nikdo její existenci nezpochybňuje. Co nás vede k přesvědčení, že ve společném státě by měly být tři subjekty?

Vycházíme z toho, že nikde v našem zákonodárství, ani vnitřním ani mezistátním, není zakotveno, že v roce 1918 by se obnovil svazek zemí českých, ke kterému přistoupila slovenská reprezentace Martinskou smlouvou. Naopak, v mezinárodní smlouvě, která garantuje suverenitu Československa Saint germainské stojí: Národy Čech, Moravy a části Slezska, jakož i národ Slovenska se z vlastní vůle rozhodly spojit a skutečně se spojily trvalým spolkem za tím účelem, aby vytvořily a jednotný suverénní stát. Z uvedeného vyplývá, že při vzniku Československé republiky v roce 1918 stály tři subjekty. Z toho lze vyvodit jednu věc, tak, jako nikdo nemá právo Slovákům upírat jejich právo na vystoupení ze společného svazku, nikdo nemůže zpochybňovat, že Moravě a Slezsku náleží rovnoprávné postavení, jaké měly v době vzniku společného státu v roce 1918.

Nikdo však nechce vyloučit, že z vůle těchto subjektů by nemohlo být přiznáno takové postavení například Praze nebo jiným územím.

Děkuji za pozornost.

(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kačenkovi, dávám slovo paní poslankyni Kantůrkové.

Poslankyně Eva Kantůrková: Pane místopředsedo, dámy a pánové, paní ministryně, páni ministři, nechci se vůbec zabývat problémy, o kterých tady je řeč, chtěla bych se vyjádřit k určité dobové atmosféře, která se vytváří v souvislosti s návrhy pana prezidenta Federálnímu shromáždění.

Já jsem dneska našla ve schránce dva dopisy. Jeden je z tisku: "Obracím se na vás s důvěrou, abyste podpořila v parlamentu stanovisko prezidenta republiky, jak bylo zveřejněno v těchto dnech v televizi a v tisku. Domníváme se, že jako občané, kteří vás volili za náš okres, máme právo nepochybovat o tom, že vaše stanovisko je v souladu s vaším přesvědčením a že je budete prosazovat všemi vhodnými způsoby."

A druhý dopis: "Poslancům ČNR vzkazujeme, protože do nekonečna se nechají vydírat a zapomínají hájit Čechy a české vydrancované země, že držíme panu Kalvodovi palce."

Dostala jsem tyto dva názory a oba bych měla jako poslanec hájit. Chtěla bych k tomu říci jednu věc. Já jsem přivítala iniciativu pana prezidenta a jeho návrhy s těmi všemi výhradami, že zřejmě celé ty návrhy nejsou schopny ve federálním parlamentu projít. Ale je to právo pana prezidenta, je to jeho ústavní povinnost tyto věci udělat a zasáhnout v momentě, kdy se mu zdá, že jeho odpovědnost to od něj vyžaduje.

Chtěla bych ale říci, že se mi zdá zatím skoro nebezpečné to, co vzniká na náměstích, ve školách a co vzniká tím pouličním tlakem, kdy to, co politika potřebuje, aby byla přesná a aby měla svou správnou míru, je tu porušováno. Ve veřejnosti vzniká dojem, že se pan prezident přes hlavy parlamentů obrátil k veřejnosti. Chtěla bych říci, že jednak sám pan prezident to vyvrací a říká, že nic takového nezamýšlel, a zároveň si myslím, že kdyby se naše sněmovna měla vyjadřovat k dokumentům, které pan prezident předložil, aby tam zazněl názor, že parlamenty jsou suverenní, že byly zvoleny ve svobodných volbách a že petiční právo nepotlačuje tuto suverénnost parlamentu jako celku. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Kantůrkové, slovo má pan poslanec Dudešek.

Poslanec Petr Dudešek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, můj příspěvek k návrhům bude jakousi úvahou. Spolek tvoří tři - to inspiruje celou moji myšlenku, kterou chci vyjádřit. I poslední dny potvrzují, že nejprve je zapotřebí mít pořádek ve státoprávním uspořádání. Je jasné, že jediným řešením, je troj dílná federace, nejlépe Spolková republika Československo se samosprávnými nesamostatnými zeměmi, Českou, Moravskoslezskou a Slovenskou. Kdyby se vyšlo vstříc jistým snahám o samosprávnost Slováků a nakonec i Moravanům a Slezanům, neřešili bychom nyní tyto věci, ale dávno především ekonomiku. Byly by totiž dány kompetence a jasná pravidla hry.

Nyní chtějí Slováci znovu více z rozpočtu a nedostanou-li to, budou mnozí říkat, že Češi, Moravané a Slezané rozbili jednotu státu. Toto jako poslanec za severní Moravu a Slezsko odmítám. Domnívám se, ač velmi silně chápu samosprávné snahy Slovenska, že je pod úroveň naší i Slováků kupčit s rozpočtem za jejich setrvávání ve společném státě. Jsem pro spolužití, ale dle jasných pravidel v kompetencích a rozpočtech: každý za své a dle svých hospodářských výsledků. Jedině to jsou spravedlivá měřítka.

Nemohu souhlasit s dvojfederací. Sdělili jsme ji a co rozhodování ve dvou znamená, dnes jasně vidíme. Spolek tvoří tři. To někdo moudrý řekl a já to jenom přesvědčeně opakuji již více než rok a půl zde v ČNR.

Dále si vzpomínám, že při nedávných pokojných manifestacích Moravanů a Slezanů někteří říkali, že politika a rozhodování nepatří na náměstí. Dnes titíž říkají opak a dokonce někteří vyzývají ke stávkám. Otázka k zamyšlení: Tak jsme a nebo nejsme poslanci zvoleni v demokratických volbách? Můžeme nebo nemůžeme říkat svobodně svoje názory dle zastoupení stran a hnutí v parlamentě a dle mandátů, které nám voliči toho kterého hnutí či strany dali? Budeme měnit pravidla hry během hry sa mé podle toho, jak se zrovna vyvíjí skore. Odpovídám sám za sebe: Myslím si, že to není fér. Není to prostě demokratické. Ale aby bylo jasno: Jsem pro, aby v souladu se zákony, které jsme přivedli na svět, tvořili všichni, Češi, Moravané i Slezané a Slováci společný stát - Československo.

Protože jsem muzikant, tak řeknu, že je to jako v muzice: Mělo by se nám to ovšem opravdu hrát! A aby se ta písnička dala okolními posluchači libě vnímat, musíme v té naší československé kapele hrát třeba každý na jiný nástroj, ale podle jedněch not, ve stejné tónině a rytmu a ne falešně. Jen tak nás okolní posluchači budou poslouchat, možná nám tleskat, možná i fandit. A budou říkat: "ČechoSlováci, ale vyhrávají!" (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Dudeškovi. V tomto okamžiku není nikdo přihlášen do rozpravy. Pan poslanec Hofhanzl.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážená Česká národní rado, dámy a pánové, pohled na politickou scénu posledních týdnů v naší zemi mě přinutil ke krátkému zamyšlení. Chtěl jsem vystoupit už minulý týden po krásné řeči pana premiéra, který odpověděl na rezoluci navrženou poslanci Občanské demokratické aliance, která kritizovala jeho televizní vystoupení jako soukromého občana dne 9. 11. 1991. Nevystoupil jsem, protože jsem měl pocit, že bych byl osaměle vyjícím vlkem. Lituji, že jsem to neudělal.