Chápu, že plzeňská privatizační
komise nepostupuje vždy v souladu se zájmy města,
neboť to mnohdy vyplývá z logiky věci.
Méně již však rozumím naprosté
neochotě, dle jasného vyjádření
zástupců plzeňské radnice, privatizační
komise vycházet v odůvodněných případech
vstříc potřebám města.
Nejvíce mne však vadí, a proto jsem se i připojil
i k žádosti o odvolání některých
členů privatizační komise, že
v její činnosti zcela evidentně dochází
ke střetávání státních
a soukromých zájmů. Svědčí
to tom registrace dotčených členů
privatizační komise, podle kterých si zřizují
realitní kanceláře a různá
konsorcia, přičemž předmětem
jejich podnikání se stává privatizace
sama.
Perličkou byl, neboť údajně již
abdikoval, jeden z členů privatizační
komise, který byl majitelem realitní kanceláře
a zároveň ještě předsedou městské
občanské komise. Ano, vím, že tento
problém není zatím zákonem upraven,
nebo-li co nyní zakázáno, je dovoleno, jak
mi při jednání na ministerstvu pro správu
národního majetku a jeho privatizaci sdělil
jeho náměstek pan Herda. Za sebe však prohlašuji,
že i za této situace k takové činnosti
nehodlám mlčet. Nehodlám mlčet k činnosti,
kdy členové privatizační komise, sdruženi
v tzv. Konzorciu uzavírají smlouvu s dvěma
občany o zajištění kladného vyřízení
restitučního nároku v rámci velké
privatizace jak je tomu v případě podniku
Merkur Blovice. Za toto vyřízení smluvně
požadují 15 % zrestituovaného majetku. Jedinou
jejich kvalifikací je zřejmě jejich logický
kontakt na ministerstvo pro privatizaci. Tato smlouva, respektive
její kopie byla předána panu náměstku
Herdovi při osobním jednání dne 29.
10. 1991. Další jejich činností
je, dle vyjádření pana náměstka
primátora města Plzně Proska, že v rámci
své privatizační firmy "přesvědčují"
ředitele podniků, že jen jejich firmou zpracované
či konzultované projekty mají naději
na schválení.
S žádostí na odvolání 5 členů
plzeňské privatizační komise jsme
se dne 4. 10. 1991 obrátili osobně přímo
na ministra Tomáše Ježka. Po seznámení
se s našimi argumenty reagoval pan ministr jednoznačně
a okamžitě - odvolat. Od slov však bylo daleko
k činům, do věci se vložil pan náměstek
Herda, který na 29. 10. 1991 svolal jednání
s dotyčnými členy privatizační
komise, se zástupci plzeňské radnice a s
námi, jakožto navrhovali odvolání.
Mezi tím jsme obdrželi ovšem od 4 členů
privatizační komise dopisy, ve kterých jsme
žádáni o odvolání našeho
návrhu, o osobní satisfakci a omluvu před
panem ministrem Ježkem a navíc každý z
nás i o částku 600 000 Kčs, jinak
celou záležitost předávají k
soudu.
Zmiňuji se zde o těchto dopisech proto, že
v mém případě se jedná o nepochopitelné
a bezprecedentní narušování základu
poslanecké práce. Podle zákona o poslancích
jsem povinen a to podtrhuji, upozorňovat na porušování
zákonnosti, státní discipliny a pracovní
kázně a požadovat jejich neprodlené
odstranění. A k tomu mně stát
zaručuje nezbytné podmínky. Navíc,
všichni 3 jsme se více či méně
podíleli na jejich jmenování a v tomto smyslu
neseme za jejich činnost svůj díl odpovědnosti.
Jestliže naši důvěru, se kterou jsme je
kdysi navrhovali, bez ohledu na jejich odbornou nezpůsobilost
k této činnosti, v současné době
naprosto ztratili, je naším právem podle toho
i jednat. A podotýkám, že konečné
rozhodnutí je pochopitelně na ministerstvu pro správu
národního majetku a jeho privatizaci.
Při jednání s panem náměstkem
Herdou jsme se ovšem setkali s přístupem, který
nás lehce udivil. Bylo nám vyčiněno,
že jsme se obrátili rovnou bez předchozího
projednání na pana ministra Ježka. Rafinovaně
jsme zneužili jeho dobrácké a měkké
povahy a schválně jsme obešli pana náměstka.
Veškeré naše argumenty byly v podstatě
smeteny se stolu s tím, že naprosto nestačí
k odvolání několika členů privatizační
komise. Budiž, můžeme se lišit v názorech,
co je a není správné, bohužel však
celé jednání působilo spíše
dojmem, že je vlastně úplně zbytečné.
Dodnes však nevím, bylo-li vůbec v této
věci podniknuto se strany ministerstva nějaké
šetření, alespoň pro seriozní
vysvětlení podivuhodného rozporu mezi názorem
pana ministra Ježka a jeho náměstkem pana Herdy,
a za druhé jsem dosud neobdržel, oproti slibu pana
Herdy, písemné vyjádření k
celému případu. I proto volím cestu
interpelace a požaduji vyšetření a vysvětlení
nejen se strany ministerstva pro správu národního
majetku a jeho privatizaci, ale i od ministerstva státní
kontroly.
Na začátku jsem se zmínil o nejasném
postavení privatizačních komisí a
z toho vyplývající nedostatečné
zajištění kontroly jejich činnosti.
Domnívám se, že spoléhat se jen na osobní
kvalitu lidí je v tomto procesu velmi málo a případ
plzeňské privatizační komise to jen
dokládá. Členové privatizačních
komisí jsou pro tuto práci pouze uvolněni
ze zaměstnání, jsou sice podřízeni
ministerstvu pro privatizaci, ale placeni jsou z Fondu národního
majetku, respektive mzda je jim z tohoto fondu refundována.
Logicky se naskýtá otázka: jsou to zaměstnanci
státní správy či nikoliv, nebo jak
vlastně jejich postavení kvalifikovat.
Podle mého názoru výsledkem tohoto stavu
nejsou jen problémy s nedisciplinovaností a přílišnou
samostatností těchto komisí, které
vznikají často nahodilým výběrem
členů privatizačních komisí
a dále jsou dány právě neujasněnými
vztahy odpovědnosti nahoru a zpět. Zejména
však pak privatizační komise představují
jakýsi filtr, přes který se může
přecedit na ministerstvo pro privatizaci to, na čem
má sama komise zájem a nepřihlíží
přitom k zájmům obce, občanů
a státu.
Pochybuji, že při známé personální
poddimenzovanosti ministerstva je toto schopné skutečně
vše bezchybně ohlídat. A to se týká
i kontroly privatizačních komisí z hlediska
dodržování základních zákonů,
vyhlášek i metodických pokynů. Podle
vyjádření samotného ministerstva pro
privatizaci nebude při kontrole cílem nacházet
nedostatky, ale snaha pomoci komisím v jejich práci
a tím i urychlit celý privatizační
proces.
Názor, který sice chápu, ale nelze se s ním
spokojit, protože se za ním mohou skrývat a
často již skrývají vážné
ekonomické ztráty. K dobré práci komisí
též určitě nepřispívá
již zmíněný fakt odborné nezpůsobilosti
jejich členů.
To jsou tedy některé mé pochybnosti nad činností
privatizačních komisí, které vyplynuly
z mého dílčího nahlédnutí
do práce jedné z nich. Vzhledem k tomu, že
jsme nedávno schválili, že privatizační
komise se budou podílet na zpracování privatizačních
projektů a dodávám, že je dobře,
že jsme i schválili systémovou kontrolní
činnost nad prováděním velké
privatizace, považuji tyto skutečnosti za velmi závažné.
Zatím šlo jen o milióny, teď však
půjde o mnohem víc.
My, kteří jsme žádali o odvolání
členů plzeňské privatizační
komise jsme dnes jimi napadáni, že chceme zabrzdit,
ne-li úplně zastavit proces privatizace. Domnívám
se, že opak je pravdou, protože za daného stavu,
kdy je zpochybňována kontrolní činnost
zástupců nejvyššího zákonodárného
sboru ČR a nejsou brány v úvahu věcné
připomínky zástupců samosprávy,
které odrážejí veřejné
mínění, pak za toho stavu ztrácejí
občané k privatizaci důvěru a ta je
pro úspěšné zvládnutí
celého tohoto procesu jedním z rozhodujících
momentů. Prosím o písemné odpovědi.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Líbalovi, prosím, aby se slova ujal
pan poslanec Moskal
Poslanec Václav Moskal: Vážený
pane předsedající, vážení
členové vlády, dámy a pánové.
Dovolte mi, abych přednesl interpelaci na pana předsedu
vlády České republiky Petra Pitharta ve věci
odložení celé privatizace do 32. ledna 1992.
Jsem toho názoru, že do 31. 10. 1991 nebylo dostatek
času a nebyly vytvořeny vhodné podmínky
pro konkurenční privatizační projekty.
Již na zasedání národohospodářského
výboru jsem panu ministru Ježkovi poukázal
na to, že na vypracování alternativních
privatizačních projektů nebyly poskytnuty
takové podmínky, jako oficiálním primárním
podnikovým privatizačním projektům.
Posuzováním hodnosti jednoho oficiálního
privatizačního projektu považuji bez porovnávacího
měřítka, to je bez alternativního
projektu, za téměř nemožné, protože
není žádná možnost volby a porovnání,
tedy získání alespoň částečné
objektivity posouzení. Některé alternativní
projekty nebyly vypracovány proto, že nebyly zajištěny
finančně, to je nebylo možno uhradit náklady
spojené s vypracováním alternativního
privatizačního projektu, náklady na mzdy,
pracovní a provozně technické náklady,
spolupráce s jinými institucemi apod. A to
i osobám, které by projekt vypracovaly, ale nemají
žádný vztah k privatizovanému subjektu.
Alternativní komponenční privatizační
projekty nebyly vypracovány také proto, že
jejich vypracování bránili a znemožnili
vedoucí pracovníci na podnicích, jak jsou
o tom mnohé zprávy. Dovolte mi, abych uvedl jeden
z příkladů. Pracovníci Státního
plemenářského podniku v Albertovci na Opavsku
vyhlásili stávkovou pohotovost. Ten článeček
má výstižný název Tryskem do
privatizace? Celý problém se otevřel 23.
října, kdy generální ředitel
Státního plemenářského podniku
ing. Václav Nágr odvolal dosavadního ředitele
dr. Víta Holého, a nahradil ho ing. Jaroslavem Procházkou.
Pravým důvodem napjaté situace v Albertovci
byl údajně návrh vlastního privatizačního
projektu ředitele Holého a jeho spolupracovníků.
Nepřipustit, aby u podniku ve sféře služeb
byly zakládány mateřské a dceřinné
akciové společnosti holdingového typu, neboť
to vede k vytváření mono polních akciových
společností, ale zakládat dílčí
společnosti například se závodem.
Proto doporučuji příslušným vládním
nařízením řešit následující:
Vytvořit podmínky pro vypracování
alternativních privatizačních projektů,
umožnit to i těm fyzickým a právnickým
osobám, které nemají žádný
vztah k privatizovanému subjektu. Uhradit náklady
s vypracováním těchto alternativních
projektů, umožnit, aby jako podklad pro posouzení
privatizačního projektu byly brány v úvahu
i pouhé náměty a záměry
či věcné návrhy na strukturální
změny privatizovaných subjektů a to zejména
tam, kde lze těžko vypracovat alternativní
privatizační projekt. Neschvalovat privatizační
projekty, které mají záměr zachování
struktury, nebo monopolního postavení dosavadního,
více méně socialistického podniku,
nebo převedení takového podniku jako celkový
soubor na akciovou společnost. Nebránit vstupu cizího
kapitálu, ale předem zajistit ochranu našeho
majetku před podnikateli spekulanty s úmyslem
při podnikání získání
profitu bez ohledu na společenské potřeby.
Děkuji vám.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Moskalovi. Protože se nikdo další
k tomuto bodu nepřihlásil, končím
bod interpelace. Poprosil bych pracovníky Kanceláře,
aby pozvali do sálu všechny poslance, kteří
se nacházejí v předsálí, proto
že je k projednávání dalších
dvou bodů naprosto nezbytné, aby sněmovna
byla usnášeníschopná.
Mám tu dvě připomínky. Pan ministr
Uhde by velice rád slyšel odpověď na své
dotazy a pan ministr Kubát by rád využil času,
během kterého se snad poslanci dostaví do
sálu a rád by vám něco sdělil.
Ministr zemědělství ČR Bohumil
Kubát: Vážený předsedající,
vážení kolegové, dámy a pánové.
Jen velice stručně bych chtěl říci
k poslední interpelaci pana poslance Moskala, co se týče
Albertovce. Vyslechl jsem osobně jak odvolaného
ředitele s jeho lidmi a stejně tak i vlastně
druhou skupinu generálního ředitele. Z jedné
strany se hovoří o svém privatizačním
projektu, z druhé strany se hovoří o nějakých
finančních nedostatcích. Od úterý
tohoto týdne je tam finanční kontrola jak
našeho ministerstva, tak generálního ředitelství
plemenářského podniku, čili tato věc
je v šetření a jakmile budu mít na stole
objektivní podklady, bude o této věci konkrétně
rozhodnuto. Tolik jen k informaci, která více méně
čerpá tuším z novinového článku.
Takže, abyste byli objektivně informováni,
na věci se pracuje.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu ministrovi za krátké vysvětlení.
Zdá se, že sněmovna se stala usnášeníschopnou,
takže přistoupíme ke dvěma bodům,
z nich jeden je
Návrh poslance Josefa Hejska na usnesení České
národní rady a druhým bodem je bod, který
jsme zařadili, bod, který navrhl pan poslanec Čech
a týká se návrhu na odvolání
z vyšetřovací komise. Já bych prosil
pana poslance Hejska, aby odůvodnil svůj návrh.
Poslanec Josef Hejsek: Vážený pane předsedající,
pane premiére, dámy a pánové. Platilo
kdysi pro náš národ okřídlené
rčení, co Čech, to muzikant. Doby se však
změnily, muzikantů ubylo. Změnily se i podmínky,
ve kterých se dnes rozvíjí naše ekonomika
a tak nezbývá, než s postupující
privatizací a rozvíjejícím se tržním
hospodářstvím říci, co Čech,
to soukromý podnikatel. Nic proti soukromému podnikání.
Já sám mám velikou radost, když denodenně
mohu vidět jak přibývá soukromých
obchodů a obchůdků, jak se množí
reklamy ve vysílání televize. O to nám
přece šlo a je jen dobře, že to vše
probíhá tak, jak to probíhá. A pokud
bych mohl vyjádřit své přání,
byl bych ještě raději, kdyby tento proces probíhal
ještě o něco rychleji. Je však i forma
podnikání, se kterou nemohu souhlasit a proti které
se musíme bránit.
Jde o soukromé podnikání zaměstnanců
státních organizací a podniků, pokud
podnikají ve stejné oblasti, která je zároveň
náplní jejich pracovní činnosti. Každému
z nás je znám alespoň jeden případ
takového podniku - podnikatele. Je asi zbytečné
uvádět, jak takový zaměstnanec může
zneužívat pracovní dobu, dopravní prostředky
podniku, náklady na cestovné, pracovní pomůcky,
nářadí, přístroje a materiál.
Jak na druhé straně pro své podnikání
může využívat informace, které
jsou majetkem podniku, dokonce je ve vlastním zájmu
zkreslovat a zatajovat svému zaměstnavateli. Mnozí
takoví podnikatelé využívají
spojových prostředků, počítačových
sítí a jejich databank. Jsou však i daleko
dokonalejší a výnosnější
způsoby podnikání. Např. pracovník
obchodní organizace, či státního podniku
se sám registruje jako soukromá obchodní
firma, nakupuje u výrobce za sjednanou cenu pro sebe a
poté stejné zboží prodá podniku,
ve kterém je zaměstnán, přičemž
třeba i sám za tento podnik rozhodne, že se
zboží koupí a za jakou cenu. Toto je totiž
logický důsledek toho, že tak v jedné
osobě figurují dvě organizace.
Upozorňuji, že v podnikání, které
jsem zmínil výše, není naprosto nic
nelegálního. Z pohledu nás občanů,
je to však rozkrádání státního
majetku, zatím však i takovéto podnikání
je mlčky trpěno, jako kdyby neexistoval způsob,
jak tomu zamezit. Řešení celého tohoto
velmi závažného problému však podle
mého názoru nabízí zákoník
práce a dosud platný hospodářský
zákoník. Dovolím si některé
případy z těchto zákoníků
uvést.
1. I zaměstnavatelská organizace má
právo, podle zásad právního řádu
je dovoleno vše, co není výslovně zakázáno,
postupovat a stanovit takové požadavky pro výkon
sjednocené práce, které zabrání
vydávání obchodního tajemství
a informací o podnikání jiné firmě,
aniž by se tím dopouštěla diskriminace
zaměstnance. Při nesplnění těchto
požadavků lze uplatnit výpovědní
důvod v souladu s ustanovením § 46, odst. 1
písm. f v zákoníku práce.
2. V ustanovení § 73 písm. d, zákoníku
práce je výslovně uvedeno, že pracovníci
jsou povinni zejména ochraňovat majetek před
poškozením, ztrátou, zničením
a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými
zájmy organizace.
3. Zaměstnanec podniku, který je zároveň
soukromým podnikatelem, není jen zaměstnancem
podle zákoníku práce, ale i právnickou
osobou, tj. organizací se vztahy podle současného
hospodářského zákoníku a i
v dalších, zanedlouho platných, hospodářských
a obchodních předpisů. Podniká-li
v oblasti, kde může zaměstnávajícímu
podniku konkurovat, jedná automaticky ve smyslu ustanovení
§ 119, písm. d, hospodářského
zákoníku v rozporu s dobrými mravy soutěže.
V kontextu se zákoníkem práce toto znamená,
že zaměstnanec -podnikatel by měl ukončit
toto podnikání, což odpovídá
v hospodářském právu ustanovení
§ 119 e. Zaměstnavatel má samozřejmě
právo kontrolovat, zda podnikání bylo skutečně
ukončeno.
4. Pracovní poměr se stále více stává
záležitostí volnější dohody
mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Jestliže
není porušena zásada diskriminace podle čl.
3 zákoníku práce, je věcí zaměstnavatele,
jaké podmínky pro pracovníky stanoví.
Každá zaměstnavatelská organizace má
právo rozhodnout, zda nechá nebo nenechá
jiné osoby využívat, popřípadě
zneužívat okolnosti vyplývající
z pracovního poměru ve prospěch organizace
jiné.
Na základě těchto uvedených faktů
se domnívám, že problém střetu
zájmů zaměstnavatelského podniku a
zaměstnance, podnikatele řešitelný je.
Protože denodenně dochází k úniku
miliónů korun z majetku státních podniků
na základě takového podnikání,
navrhuji, aby ČNR přijala následující
usnesení:
/A snad ještě poznámku, tento návrh
usnesení přednáším nejen jménem
svým, ale i Klubu občanského fóra
nezávislých./
Usnesení ČNR ze dne 15. 11. 1991 ke zneužívání
zaměstnaneckého poměru ve státních
organizacích a orgánech soukromého podnikání
ČNR doporučuje vládě České
republiky, aby přijala taková opatření,
která zamezí zneužívání
informací vyplývajících z postavení
osob jako pracovníků státních organizací
a orgánů ve prospěch jejich soukromých
podnikatelských aktivit. /Potlesk/.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Hejskovi za návrh na usnesení a odůvodnění
a otevírám k tomuto bodu rozpravu. Zdá se,
že se nikdo nehlásí, tak rozpravu končím
a dávám hlasovat o usnesení, tak jak jej
pan poslanec Hejsek přečetl.
Kdo s tímto usnesením souhlasí, ať zvedne
ruku. 107.
Kdo je proti? 1.
Kdo se zdržel hlasování? 7.
Konstatuji, že návrh na usnesení, tak jak jej
přednesl pan poslanec Hejsek, byl přijat.
Nyní
prosím pana poslance Čecha, aby odůvodnil
svůj návrh bodu programu.
Poslanec Vladimír Čech: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
když byla ustavena vyšetřovací komise
ČNR pro otázky lustrací, byl jsem do ní
zvolen i já. Do komise mně navrhl Klub poslanců
občanského fóra nezávislých,
pracoval jsem v ní zcela v souladu se svým svědomím
až dodnes. Včera jsem ovšem oznámil Klubu
občanského fóra nezávislých
své rozhodnutí vstoupit do Občanské
demokratické strany a dle Klubu na uváženou,
zda mám v komisi setrvat. Klub usoudil, že bude v
rámci politické rovnováhy v komisi jediným
řešením když podám rezignaci a
budu nahražen jiným poslancem, členem Klubu
občanského fóra nezávislých.
Dávám proto ČNR své členství
ve vyšetřovací komisi pro otázky lustrací
k dispozici a žádám, aby plénum po případné
rozpravě hlasovalo o mé rezignaci. Děkuji
za pozornost.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Čechovi. Do rozpravy se přihlásil
pan poslanec Mašek, takže mu uděluji slovo.
Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane
místopředsedo, vážené dámy
a pánové, chtěl bych se vyjádřit
jako předseda vyšetřovací komise k právě
přednesenému návrhu na odvolání
pana poslance Čecha z vyšetřovací komise.
Za prvé si nemyslím, že politická příslušnost
jednotlivých členů Komise je věcí
prioritní a měla by být důvodem k
rezignaci. Při volbě členů vyšetřovací
komise byla kandidátka sice sestavena podle praktického
klíče, s výjimkou jedné strany, která
se na její spolupráci odmítla podílet.
Věřím však, že politické
Kluby vybíraly navržené členy nikoli
podle oddanosti vlastní straně, hnutí nebo
nezávislosti, ale především s ohledem
na jejich osobní a rozumové kvality a s ohledem
na jejich schopnost odhlédnout při práci
v komisi od úzce stranického pohledu a zastávat
obecný zájem o česti nejvyšších
orgánů republiky.
Dále je nutno říci, že vstupem pana
poslance Čecha do ODS se nijak významně nezměnilo
politické složení komise. Naopak je možno
prokázat, že tímto přestupem dojde spíše
k vyrovnání poměru zastoupených politických
stran a hnutí v Komisi a ve sněmovně. Případné
poměry může doložit tajemník Komise
pan Tollner.
Existují i další důvody proti odvolání
člena Komise a případné volbě
člena nového. Jsou to důvody, jako utajení,
věcná znalost práce Komise a nesmyslnost
vyplývá z toho, že vyměňovat
člena Komise v době, kdy se její práce
chýlí - doufám ke konci...