Před několika dny se na mne obrátil se stížností
pan Miroslav Kábrt z Rychnova nad Kněžnou,
otec jednoho z vojáků, kteří vykonávají
základní vojenskou službu u vojenského
útvaru 15038 v Kostelci nad Orlicí. Dne 18. října
zástupci agentury Konsorcia M-PLUS se sídlem v Mostě,
přesnou adresu utajují, se nabídli veliteli
kasáren, že uskuteční pro vojáky
přednášku o kuponové privatizaci. Přednášející
nejdříve zpochybnil kuponovou privatizaci, zdůraznil
riziko její úspěšnosti a nakonec nabídl
přítomným odkoupení investičního
kuponu za 400 Kčs v hotovosti. Pro vojáka, který
je stále bez peněz to byla lákavá
částka. Byl připraven kopírovací
přístroj, půvabné sekretářky,
notářka a peníze v hotovosti. Přibližně
kolem 150 vojáků i několik důstojníků
přistoupilo na nabídku. Podpisem každý
voják dobrovolně dal uvedenému konsorciu
právo na jeho privatizační kupón.
Přesný obsah úpisu není k dispozici.
Po několika dnech paní Kábrtová zavolala
na uvedené telefonické číslo do Mostu,
které vojáci dostali od členů agentury
k dispozici. Ozval se hlas, který se nepředstavil,
a který na stížnost zdůraznil dobrovolnost
a plnoletost vojáků, rozhovor pak ukončil
sarkastickým dovětkem: "Kdo umí, ten
umí..." Následující dva doporučené
dopisy na adresu Konsorcia - box 242 se vrátily jako nedoručitelné.
Matka znovu zavolala telefonicky s rafinovanou nabídkou,
s cílem získat utajovanou adresu. Představila
se jako vedoucí sociálního ústavu
a požádala agenturu o zprostředkování
prodeje kuponů. Neznámý hlas sice souhlasil,
kladl však podmínku nejméně 50 zájemců.
Adresu neuvedl, ale nabídl další telefonický
dohovor.
V týdeníku Aféra jsme se mohli dočíst
v článku "Podpis za 400,- Kčs! Podvod
za milióny" o podobné akci stejné firmy.
Hlavními aktéry se tentokráte na místo
vojáků stali Rómové, místo
kasáren se děj odehrával v hospodě.
Opět "úspěšná akce".
Třetí případ signalizovaly LN z 19.
října pod názvem "Kupónové
veksláctví. Eva Klausnerová z Plzně
se obrátila na redakci s oznámením, že
na důchodce se obrací nejmenovaná pražská
firma s "Kulantní nabídkou". Firma
je ochotna svěřit každému důchodci
1000 Kčs, aby si mohl zakoupit investiční
kupón, na který nemá důchodce peníze.
Ten kupón odevzdá oné firmě a ona
se mu královsky odmění.
Uvedené praktiky signalizují zvýšené
nebezpečí nezákonné aktivity, která
nejen vědomě okrádá důvěřivé
či sociálně slabé občany, ale
současně zpochybňuje důvěryhodnost
privatizační kupónové metody, vytváří
nezákonný sekundární trh privatizačních
kupónů.
Vyzývám jmenované resortní pány
ministry, nejen k tomu, aby činnost Consorcia M-Plus Most
prošetřili, ale především k tomu,
aby se zasadili o přijetí takových opatření,
takových mechanismů, které znemožní
tuto nezákonnou činnost. Děkuji.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Pospíšilovi. Prosím, aby se slova
ujala paní poslankyně Hochová, při
praví se pan poslanec Bursík.
Poslankyně Dagmar Hochová: Vážení
přítomní, z pověření
předsednictva ČNR předkládám
v souvislosti s § 89 zákona ČNR č. 35/89
Sb. o Jednacím řádu ČNR poslancům
ČNR následující interpelaci poslanců
ČNR Heleny Němcové, Dagmar Hochové,
Daniely Kolářové, Evy Kantůrkové
a Vladimíra Preclíka na vládu České
republiky a ministra kultury ČR Milana Uhdeho. Ve věci
vystěhování Evropského kulturního
klubu a Art-Fóra z Pálffyho paláce na Malé
Straně, bez náhrady k 28. 32. 1992.
Evropský kulturní klub /dále EKK/ je mezinárodní,
nevládní organizací předních
umělců všech profesí, vědců
a intelektuálů z 21 zemí Evropy, čítající
více než 500 členů. Jeho vznik iniciovalo
150 známých umělců z ČSFR,
Polska, Maďarska, Jugoslávie, SSSR, a to na jaře
1989, jako obranu umění a kultury proti všem
formám totalitarismu a jako výzvu umělcům
západní Evropy k osobní spolupráci,
v duchu budoucího sjednocení Evropy.
Mezi signatáře patří například
z českých umělců, spisovatelé
I. Klíma, K. Pecka, J. Šimon, K. Šiktanc, M.
Holub, E. Kantůrková, výtvarníci -
S. Libenský, M. Grygar, J. Šerých, J. Císařovský,
Vl. Preclík, divadelníci - A. Goldflam, J. Kačer,
F. Pavlíček, L. Engelová, hudebníci
- M. Slavický, I. Hurník, J. Klusák, Vl.
Merta, filmaři - J. Jireš, Z. Mahler, A. Moskaly,
vědci - L. Hejdánek, J. Polišenský,
J. Grygar atd.
Díky listopadové revoluci mohl být EKK v
roce 1990 registrován se souhlasem FMZV a FMV /r. č.
OV- 378/P-90/ a povolena mu činnost v celém území
ČSFR, se sídlem v Praze. V prosinci 1990 se konal
v Praze ustavující kongres EKK, jehož se zúčastnilo
271 umělců a vědců-delegátů
z 27 zemí Evropy. Kongresu bylo oznámeno, že
sídlem EKK se stává Praha a že realizace
uměleckých programů v Praze je zabezpečena
jednak velkodušným gestem české vlády,
která svým usnesením č. 292 z 2. XI.
1990 poskytuje EKK jako spoluuživateli /s N. G. Praha/ palác
Kinských, a to po jeho rekonstrukci, jednak neméně
velkodušným gestem českého ministra
kultury z června 1990 část II. patra Pálffyho
paláce na Malé Straně, a to až do přestěhování
EKK do paláce Kinských. Obě tato gesta byla
umělci z celé Evropy přijata s díky
a odeslány děkovné pozdravy.
Za 10 měsíců své činnosti realizoval
EKK v Pálffyho paláci celkem 10 velkých výtvarných
výstav /českých, slovenských a zahraničních
výtvarníků/ s průměrnou návštěvností
měsíčně 1 500 lidí, přes
100 koncertů, divadelních, literárních
a vědeckých večerů, s celkovou návštěvností
cca 10 000 lidí. Zřídil zde klub EKK hojně
navštěvovaný zahraničními členy
EKK a jejich hosty. EKK se sídlem v Pálffyho paláci
se stal bez nadsázky jedním z kulturních
center Evropy. To vše bez jakýchkoliv dotací,
díky dobrovolné práci a činnosti stovek
umělců z ČSFR a zahraničí.
Desítky let mrtvý palác se stal živým
kulturním centrem nejen Malé Strany, a to zásluhou
EKK a ART-fóra, slavné jazzové sekce, jejíž
bohatý, každodenní program se těší
velkému zájmu návštěvníků
z celé republiky i ze zahraničí. Obě
tyto organizace nyní dostaly k 28. 2. 1992 výpověď
bez náhrady od ministra kultury ČR. Samozřejmě,
že nezaniknou, jen bude zmařena dosavadní práce,
znemožněna další činnost a v případě
EKK získáme nechvalnou reputaci u stovek umělců
z celé Evropy: Češi nedrží slovo!
Takové důsledky bude mít rozhodnutí
vlády ČR a českého ministra kultury.
Neboť dle informací získaných uvedenými
poslanci, chce prezidium EKK /zastoupené většinově
umělci z celé Evropy/ oznámit všem svým
členům, že vláda ČR a ministr
kultury ČR zrušily svá rozhodnutí z
roku 1990 o účasti EKK v paláci Kinských
a Pálffyho paláci, takže je přinuceno
pozastavit celý program na rok 1992.
O jakou činnost jde, vyplývá z přílohy
k interpelaci č. 1, kde je např. uvedeno: 6 smluvených
zahraničních výstav, další z
ČSFR, řada koncertů, besed, příprava
a organizace výstavy "J. A. Komenský a evropská
kultura" /pořádaná spolu s BRD/, "Výstava
ruské avantgardy" v ČSFR aj.
Vláda ČR svým usnesením č.
278 ze dne 14. 8. 1991 zcela vyloučila při řešení
nového využití a sponzorování
rekonstrukce paláce Kinských Evropský kulturní
klub, a to bez jakékoli náhrady, jednání,
bez ohledu na slib daný mezinárodní umělecké
veřejnosti svým usnesením č. 292 z
2. 11. 1990.
Těšíme se, kdo a jak sdělí a
vysvětlí této mezinárodní organizaci
zásadní změnu v postoji vlády k EKK?
Shledali jsme, že na tyto okolnosti, stejně jako na
situaci postavení EKK v Pálffyho paláci,
zaslalo presidium EKK dopisy předsedovi vlády ČR
ze dne 19. 8. 1991, aniž dodnes obdrželo odpověď,
a dopis ministru kultury ČR, který odpověděl
dopisem 20. 8. 1991 takto: Problémy budu řešit
během září, přizvu Vás
ke všem rozpravám, které se Vás budou
sebevzdáleněji týkat, ale předem otevřeně
říkám, že palác Pálffyho
nebude moci být v žádném případě
přidělen nevládní institucí".
Zjistili jsme, že k žádnému jednání
s EKK vůbec nedošlo. Teprve k dnešnímu
datu byla oznámena výpověď k 28. 2.
1992. A to opět bez náhrady. Ministr navrhl vládě,
aby náhradní prostory pro EKK a ART-fórum
byly řešeny z dislokačních fondů
v působnosti Magistrátu hl. m. Prahy.
Do Pálffyho paláce bude dislokována pražská
Konzervatoř. Jsme informováni o tíživé
situaci této školy, ale jsme přesvědčeni,
že její problém nevyřeší.
Navíc, expertíza k této dislokaci, objednaná
MK do jeho vlastního ústavu /PIOK/, je naprosto
odmítavá, jak z památkového hlediska,
tak z hlediska potřeb Konzervatoře.
Proto navrhujeme, aby: 1/ ministr kultury ČR revidoval
svůj návrh předložený vládě
ČR s ohledem na námi uvedené námitky
ve věci jím navržené dislokace v paláci
Pálffy, tj. umístění Konzervatoře
a výpovědi EKK a Art-fóra. 2/ jeví
se nám mnohem věcnější dislokovat
Konzervatoř buď do malého Fürstenberského
paláce, který je ve správě MK, anebo
usilovat o získání objektu na Grébovce,
jež má všechny potřebné dispozice
pro potřeby Konzervatoře. 3/ ponechat Pálffyho
palác v nájmu pro Art-fórum a mezinárodní
kulturní organizace, jako je EKK, PEN-klub, případně
pro čsl. asociaci Římský klub, který
hledá nové umístění.
V Praze dne 7. listopadu 1991 - Helena Němcová,
Dagmar Hochová, Daniela Kolářová,
Eva Kantůrková, Vladimír Preclík a
Vladimír Mišík.
Děkuji.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
paní poslankyni Hochové, o slovo se přihlásil
pan ministr Uhde. Pouze chci vážené členy
vlády upozornit, že odpovědi na dotazy a interpelace
budou následovat po odeznění interpelací.
Nicméně, pane ministře, pokud trváte
na tom, abych vám slovo udělil hned, jsem povinen
tak učinit.
/Ministr Uhde si přeje dostat slovo./
Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr kultury ČR Milan Uhde: Dámy a pánové,
promiňte, že se tak tlačím k řečnickému
pultu, ale rád bych si ověřil, protože
předpokládám při kvalifikovanosti
svých rozhodnutí, že i poslanci navrhují
kvalifikovaně, tyto okolnosti:
Ví paní poslankyně Hochová a další
poslanci, kteří interpelují, kolik tisíc
metrů nárokuje ke své dislokaci konzervatoř?
To za prvé. Za druhé - ví paní poslankyně
Hochová a ostatní, kteří interpelují,
jaké jsou poměry v paláci, který nazývají
"malý Fürstenberský", a v objektu
na Grébovce? Byli tam osobně a prozkoumali tyto
objekty? Nebo to znají pouze ze stavebních nákresů
nebo jiných pramenů?
Rád bych pro kvalifikovanou odpověď, kterou
podávám písemně, znal odpověď
na tyto otázky, a to pokud možno ihned.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu ministru Uhdemu. Budeme pokračovat v projednávaném
bodu, protože se k odpovědi nikdo nemá. Prosím
pana poslance Bursíka, aby přednesl svou interpelaci
na vládu ČR, připraví se pan poslanec
Štrait.
Poslanec Martin Bursík: Pane předsedající,
vážená vládo, dámy a pánové,
interpeluji vládu ČR ve věci neoprávněné
dispozice ministerstva pro hospodářskou politiku
a rozvoj s rudným ložiskem Kašperské hory.
Ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj
se zavázalo vydat osvědčení o výhradním
ložisku a správě ložiska zlatých
a volframových rud v Kašperských horách
v Hartmanicích, a to sesterské společnosti
kanadské společnosti Bohemia mines, a to přesto,
že osvědčení bylo již dříve
vydáno právními předchůdci
ministerstva, totiž Českým geologickým
úřadem a ministerstvem pro životní prostředí
firmě Geoindustria Praha. Zde je kopie určení
správcovství firmě. Ze zákona tedy
měla a má Geoindustria jako jediná dispoziční
právo s tímto ložiskem, nikoli ministerstvo
pro hospodářskou politiku a rozvoj.
Od června r. 1989 je Geoindustria zmocněna navíc
Českým geologickým úřadem k
jednání ve věci spolupráce s francouzskou
státní akciovou společností COGEMA.
Tohoto zmocnění nebyla nikdy zbavena. V červenci
t.r. podepsala Geoindustria se společností COGEMA
smlouvu. Nepřevedla právo na užívání
ložiska partnerovi, to by jí ostatně nepříslušelo,
ale spojila s druhou smluvní stranou své činnosti
a majetkové hodnoty za účelem dokončení
geologického průzkumu vše za příslušné
participace druhou smluvní, tedy francouzskou stranou.
Měsíc na to však ministerstvo pro hospodářskou
politiku a rozvoj, konkrétně odbor surovinové
politiky, svým jednáním způsobil uzavření
druhé smlouvy na ložisko respektive pro právníky
v této sněmovně uzavření smlouvy,
která má charakter smlouvy o smlouvě budoucí,
a zavázal se odevzdat ložisko do trvalého užívání
společnosti Bohemia Důlní.
Náměstek ministra pro hospodářskou
politiku a rozvoj ing. Kraus informoval v září
firmu COGEMA o tom, že Geoindustria cituji "není
kompetentní k uzavření smlouvy" a "že
se o smlouvě dozvěděl náhodou".
Považuji za neúnosné, že francouzská
strana musí v odpovědi připomínat
náměstku Krausovi, že o smlouvě COGEMY
a Geoindustrie byl na schůzce v únoru osobně
informován jemu podřízený vedoucí
odboru surovinové politky dr. Nouza, a v červnu
dopisem ředitele Geoindustrie přímo pan ministr
Dyba.
Obávám se, že ministerstvo zpochybňuje
právní kontinuitu a jistotu podnikání
v České republice a svým postupem zpochybňuje
i řádně uzavřenou smlouvu s firmou
napojenou na francouzské vládní kruhy. Prvním
výsledkem tohoto jednání je fakt, že
COGEMA přestala financovat průzkum v oblasti západně
od Kašperských hor.
Domnívám se, že kromě respektování
právního vztahu by mělo být v přirozeném
vztahu ministerstva pro hospodářskou politiku a
rozvoj jako zřizovatele firmy Geoindustria, aby tato firma
úspěšně a s perspektivou prošla
kupónovou privatizací. Děkuji za pozornost.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Bursíkovi. Prosím, aby se slova ujal
pan poslanec Štrait, připraví se pan poslanec
Janeček.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený
pane místopředsedo, premiére, dámy
a pánové.
Obracím se s interpelací na pana ministra práce
a sociálních věcí ing. Milana Horálka,
CSc.
Současná míra nezaměstnanosti dosáhla
úrovně let 1931-32. Podrobnosti nebudu rozvádět.
Připomenu jen, že programové prohlášení
vlády z července loňského roku dokonce
počítalo s úsilím o plnou zaměstnanost,
připouštělo snad i sociálně únosnou
hranici, strana 36 vládního prohlášení.
Počet nezaměstnaných ke konci III. čtvrtletí
je v celé republice 440 442 osoby, tj. 5,63 % z disponibilních
pracovních zdrojů. Z toho v Čechách
202 225, tj. 3,77 %, ve Slovenské republice 244 017, tj.
9,55 %. Údaje za říjen jsou o něco
vyšší.
Začínají se vytvářet citelné
rozdíly v míře nezaměstnanosti: v
Čechách 2,47 % na Moravě a ve Slezsku 4,11
%.
Zarážející je i nezaměstnanost
ženské populace a dokonce velmi vážná
je nezaměstnanost invalidních občanů:
v Čechách 7 481, na Moravě a ve Slezsku 7
014 osob.
Na trhu práce mají i malou práci čerství
absolventi škol. Přes snahu vytvářet
asistentská a praktikantská místa, je jich
bez práce v českých zemích 33 276,
na Slovensku dokonce 37 283 čerstvých absolventů
všech typů škol.
Podle mého názoru i trend nezaměstnanosti
pro brzkou budoucnost je alarmující. Usuzuji tak
z měsíčního přírůstku
intenzity nezaměstnanosti a pak také ze zkušenosti
východní části Spolkové republiky
Německo, kde k hlavnímu propadu došlo až
při privatizaci velkých ekonomických celků.
Řada našich podniků vyrábí i
nadále na sklad, stoupá energetická a materiálová
náročnost a stagnuje produktivita práce.
To má také své důsledky na určitou
skrytou nezaměstnanost.
Ptám se pana ministra Horálka:
1. Zda připravovaná novelizace zákonů,
které mají omezit spoluodpovědnost státu
za sociální situaci nezaměstnaných
občanů neohrozí jejich důstojný
život.
2. Jaké plody přinesla spolupráce mezi zaměstnaneckou
ústřednou Spolkové republiky Německo
ve Frankfurtu nad Mohanem a vaším ministerstvem.
3. Jak se osvědčila politika vytváření
praktikantských a asistentských míst.
4. Jak pro ministerstvo práce a sociálních
věcí vyznívá kvantifikace výsledků
vyhlášky ze 7. ledna 1991 o zřizování
společensky účelných pracovních
míst a vytváření veřejně
prospěšné práce.
Prosím pana ministra o písemnou zprávu.
Děkuji.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Štraitovi, prosím, aby se slova ujal
pan poslanec Janeček. Připraví se pan poslanec
Líbal.
Poslanec Josef Janeček: Vážený
pane předsedající, vážený
zbytku sněmovny!
Obracím se na vládu ve věci bezbariérové
výstavby. Chápu, že v současné
době nemáme dostatek finančních prostředků
na to, abychom již existující bariéry
odstranili, ale nechápu, že máme fondy na to,
abychom je stavěli.
Žádám proto důrazně vládu,
aby v tomto směru zajistila alespoň to nejjednodušší,
tzn. dodržování již existujících
právních norem. Byl bych rád, aby o svém
postupu vláda informovala sněmovnu. Děkuji.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Janečkovi. Prosím, aby se slova ujal
pan poslanec Líbal, připraví se pan poslanec
Moskal. Jako poslední z přihlášených.
Poslanec Vladimír Líbal: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, dámy a pánové.
Kolem privatizace jsou a ještě budou mnohé
problémy a není v mém zájmu zatěžovat
ministerstvo pro správu národního majetku
a jeho privatizaci problémy dalšími. Okolnosti
mne však nutí, abych se s interpelací obrátil
právě na toto ministerstvo a zároveň
i na ministerstvo státní kontroly, a to ve věci
plzeňské privatizační komise.
Nedávno jsem byl postaven před posouzení
práce této komise. Posouzení její
činnosti, se kterou jsem se postupně seznámil,
mne nakonec vedlo k tomu, že jsem se společně
s předsedou plzeňské občanské
demokratické strany dr. Pečenkou a přednostou
Okresního úřadu v Plzni dr. Jungerem podepsal
na žádost na odvolání jejich pěti
členů.
Uvědomuji si, že se jedná o vážný
zásah do její práce i do průběhu
privatizace v Plzni. Zcela jistě bych tak nečinil,
kdybych nebyl přesvědčen o správnosti
tohoto kroku.
Dále si uvědomuji, že "všechny chyby",
kterých se tato komise dopouští, pramení
z nejasného postavení okresních privatizačních
komisí. Myslím si, že je to chyba jak ministerstva
pro správu národního majetku a jeho privatizaci,
tak i nás poslanců, že tento stav připouštíme.