Bylo zde hovořeno, že celá řada lidí chce získat majetek nad rámec restituce atd. Podle zákona o půdě se navrací půda. Ten, kdo bude na půdě hospodařit, pouze ten, kdo na ní bude hospodařit bude podle zmíněného zákona dostávat vyrovnání majetkové. Čili dá se říci, že vše je zpětně velmi dobře kontrolovatelné. Tak, jak jsme přidělovali jednotlivé subvence a dotace, tak v, těchto dnech, prakticky dá se říci, že asi měsíc, se naše ministerstvo dostavuje k těmto lidem, protože dostávali subvence s tím, že do určitých časových termínů prokáží jejich použití, jejich prostavěnost. Čili u těch, kteří dostávali dotace mezi prvními už teď kontrolujeme jejich užití. V případě, že by tyto prostředky nebyly využity, nebo byly využity budou nuceni tito lidé ty prostředky vracet. Tolik k tomuto příspěvku.
Pan poslanec Čundrle hovořil o tom, jakou máme přezaměstnanost, nebo hovořil o tom, že odchází řada lidí atd. Na začátku letošního roku pracovalo z naší činné populace necelých 12 procent lidí v zemědělství, zatímco jinde ve světě je to kolem 3 - 4 procent. Připočteme-li služby, je to na hranici 5 - 6 procent. Máme prakticky 50procentní přezaměstnanost. To jsou právě ty záležitosti, kdy prodražujeme naši zemědělskou výrobu. To jsou ty problémy, které se nám potom promítají do cen. Čili je naprosto normální a naprosto přirozené, že nám ze zemědělství lidé budou odcházet. Musí odcházet, protože jinak by to bohužel nešlo. Samozřejmě, že je musíme zaměstnávat i v těch oblastech, kde naše soběstačnost je nízká. Je to produkce ovoce a zeleniny, kde se pohybuje zhruba na 70 procentech. Samozřejmě, že na tuto ruční práci náročná oblast nějaké lidi pojme, ale rozhodně nemá šanci zaměstnat zbytek těchto pracovníků. Je nutné, aby zemědělské podniky právě proto, aby řešily záležitosti sociální, aby vytvářely co nejvíce služeb, kam by mohli tito zemědělci postupně přecházet.
Tak, jak jsme tady hovořili o celkové ekonomice, vážení, naše zemědělské podniky a naši zemědělci mají možnost obchodovat. Nejsou vůbec povinni nebo nejsou nuceni dodávat maso na jatky atd. Mohou pouze na jatkách si nechat zvířata porazit. Mohou dále vyrábět svou vlastní uzenářskou výrobu, mohou provádět svou mlékárenskou výrobu, mohou zajišťovat obchodní činnost. Nikde v Evropě, co se týče zemědělství vyrobit, ale prakticky všude je prodat.
A mizerná situace v zásobování potravinami na naší vesnici, ta je naprosto jednoznačná. Jsou už velmi špatně zásobována i města. Já tu nechci rozebírat polemiku, do jaké míry se na tom podílí ministerstvo zemědělství a do jaké míry ministerstvo ob chodu. Ale v podstatě této situace využívají právě proto, aby zaměstnali lidi, právě proto, aby měli odbyt na své produkty, tam také zpeněžují a tam se také objevuje skutečně ekonomický efekt. Čili možnosti jsou, lidé ze zemědělství odcházet musí.
Tady je dále souvislost s transformačním zákonem a zejména co se týče oblasti Jednot, výrobních a spotřebních družstev. Protože právě venkov je zásobován formou Jednot a právě venkov má maximální zájem na tom, aby tento monopol těchto družstev byl rozbit. A aby skutečně k těm jednotlivým prodejnám, které byly mnohdy vystavěny v akci Z, se dostali jednak zemědělci a jednak obce, aby je mohly využívat právě pro lepší zásobování svých vlastních lidí.
Momentálně je v našem zemědělství zaměstnáno cca něco přes 10 procent, čili ten úbytek 1 a půl procenta z celkového ob jemu je velmi malý a bude potřeba, aby se v roce 1992 podstatně zvýšil. Samozřejmě, že to bude znamenat i součinnost s ministerstvem práce a sociálních věcí.
Otázka cenových bariér. Jestliže z mých úst zaznělo a já to tady znova zopakuji, že jestliže naše zemědělská výroba bude nadále tak drahá, jak v podstatě je a jestliže se budeme tak špatně chovat ke svému spotřebiteli, jak se chováme, bude postupně naší povinností otevřít hranice právě těm kvalitním a levným zahraničním potravinám. Bude to součást tlaku, který budeme vyvíjet na naše zemědělce, pokud si to zemědělec včas neuvědomí sám a nezačne se pod touto hrozbou sám chovat jinak. Nedá se nic dělat, protože nemůžeme neustále našeho spotřebitele tlačit k tomu, aby byl nucen kupovat naše drahé potraviny právě proto, že ekonomická reforma v našem zemědělství pokračuje tak pomalu. Čili to se na mne nikdo nesmí zlobit. Jestliže celý rok nákupní cena másla se pohybovala někde kolem 40 tis. Kčs za tunu a v podstatě naše výrobní cena byla někdo kolem 80 tis. Kčs za tunu, tak náš spotřebitel, náš daňový poplatník doplácel na naše zemědělství téměř 100 procent. To se nedá nic dělat, taková je skutečnost.
Bylo zde velmi často hovořeno kolem otázky zisku potravináře atd. Chtěl bych upozornit, že v minulosti činila rentabilita špatného zemědělského podniku zhruba 12,5 procenta. Rentabilita vynikajícího zemědělského podniku se pohybovala na hranici 25 procent. Nejvyšší rentabilitu v minulosti měl masný průmysl a ta se pohybovala na hranici 1,8 procenta.
Žádný masokombinát nedosahoval rentability 2 procent. Jestliže tedy hovoříme o tom, že rentabilita potravinářského průmyslu se zdvojnásobila, hovořme o tom, že dosáhla zhruba 3 procent, někde výjimečně kolem 4 procent. Jediné podniky, které skutečně mají vysokou rentabilitu, vysoké zisky, ale rozhodně ne na úkor zemědělců, jsou pivovary. Je to díky tomu, že se uvolnila jejich obchodní činnost a oni sami vyvážejí do zahraničí, nejsou tedy ožebračováni již ve velkém těmi překupnickými obchodními organizacemi. Čili prodávají, zpeněžují přímo sami, jsou placeni ve valutách a to samozřejmě přináší ohromný nárůst. Totéž platí pro sladovny. Svým způsobem se to týká ještě čokoládoven.
Musím odmítnout to, že naši potravináři ožebračují venkov. Není to tak docela pravda. Nebudeme hovořit o prvním čtvrtletí, kdy situace byla silně zkreslována tím, velmi vhodně byly prodávány zásoby. Já se k této problematice ještě dostanu při dalším dotazu a rozeberuji ji podrobněji. Tak, jako jsem už několikrát řekl a jak je napsáno v našem agrárním programu, máme maximální snahu, aby se při privatizaci potravinářského, zpracovatelského průmyslu podílníky na tuto privatizaci stali zemědělci.
Samozřejmě v každém případě, za každou cenu. Ne, aby zemědělci řídili zpracovatelský průmysl, to by špatně dopadlo a promítlo by se to do úpadku kvality, ale právě proto, aby se na závěr roku nebo pololetně mohli rozdělit o zisky. To v každém případě chceme zajistit a chceme toho dosáhnout, ale efekt se dostaví bohužel až za dva až tři roky.
Spolu s příspěvkem jednoho pana poslance bych se chtěl zmínit o otázce redukce obdělávané půdy. To není česká koncepce, to je slovenská koncepce, kterou jsem já zásadně odmítl. Nechceme provádět žádné zatravňování, zalesňování, jsme přesvědčeni, že rozloha orné půdy u nás je odpovídající. Můžeme vycházet zatím i z té vysoké zaměstnanosti. Snížíme-li intenzitu zemědělské výroby na současné zemědělské ploše, bude to jedině přínosem pro naši ekologii a především pro pitnou vodu a vůbec nic se nestane, co se týče objemu produkce. Teorie, že chce někdo nechat půdu ladem, není v rámci ČR pravdivá. Upozorňuji na to, že je to koncepce slovenská. Pan ministr Kršek ji několikrát přednesl. Dejme tomu, že v některých oblastech, např. v Tatrách a v jiných horách, má své opodstatnění. Můj názor je jiný. Je to tedy koncepce slovenská, nebudu ji zde dále rozebírat.
Napsali jsme do jedné z posledních verzí našeho českého agrárního programu, že bychom chtěli mít tzv. zadržené zemědělství. Výraz byl různě kritizován. Nakonec jsme přistoupili k onomu světovému názoru, že by měl být držen trend trvale udržitelného rozvoje zemědělství. Budiž, říkejme tedy, trend trvale udržitelného rozvoje. Mně se ten výraz zadržené nesmírně líbí. Jestliže máme přebytek produkce, s kterou si nevíme rady, jestliže tuto produkci nedokážeme prodat, je ekonomické ji nevyrábět. V každém případě pro zajištění výživy národa, pro případné možnosti exportní atd. je třeba mít zemědělskou půdu připravenou.
Zemědělskou produkci - myslím teď rostlinnou produkci lze zvýšit z roku na rok, co se týče živočišné produkce, jsme si vědomi dlouhých cyklů. Nikde však nedošlo k využití biologických metod, kdy je možné náš dobytek, skot, vyhnat na pastviny, na kopce a jak já říkám - a pan poslanec Ledvinka můj výraz zná - mít na kopcích živé konzervy. Ekonomika spočívá v tom - jestliže ve velkokapacitní stáji v roštovém ustájení se spotřebou energie, dovozem krmiv a vysokým počtem pracovníků v nížině, kde je koncentrace průmyslu i zemědělství, musím produkovat na býku přírůstek 2 kg denně, abych byl rentabilní, tak na kopcích, kde se býci a voli pasou sami, produkuji bez jádra, bez lidské práce, bez nákladů na energii denně 1, 1.10 či 1.20 kg a přitom dosahuji rentability.
Především u skotu je možné využít těchto metod. Zemědělcům je doporučujeme, ale málokdo se pohnul a málokdo je realizoval.
Naprosto souhlasím s tím, že je nutné u nás přistoupit k ob nově venkova. Na ministerstvu zemědělství již nehovoříme o obnově vesnice, ale o obnově venkova, protože tuto záležitost pojí máme daleko šířeji. Lidé, aby zůstali na vesnici, nejen že potřebují solidní práci a solidní životní prostředí, ale potřebují uspokojovat daleko více různých tužeb a potřeb, ať už jsou fyzické či psychické, kulturní apod. Je to program, který připravujeme a velmi záhy ho předložíme do vlády.
Je jasné, že na celé řadě zemědělské půdy je možné produkovat celou řadu technických plodin. V příspěvku jednoho pana poslance bylo hovořeno o bionaftě. Dokud ovšem bionafta bude o 3 Kčs dražší než je naše současná nafta - a víme, že naše současná nafta je daleko dražší, než jsou světové ceny - je rentabilita této produkce velmi pofidérní. Přesto uvažujeme o tom, že bychom tuto produkci především v zájmu ekologie - po dohodě s ministerstvem životního prostředí - dotovali, abychom zejména pro města a zejména pro zdroje pitných vod, příp. chráněné krajinné oblasti získali pohonné hmoty a mazadla, která by nám přírodu nepoškozovala. V podstatě to máme zapracováno v agrárním programu.
Pan poslanec Homola hovořil o mimořádných ziscích. Už jsem tady o tom hovořil. Tento příspěvek se dá spojit s příspěvkem pana poslance Janečka, který nepochopil na str. 11 stázku tvorby zisku apod. S panem ministrem Vrbou jsme ve vládě velmi intenzívně upozorňovali na to, že výsledky prvního čtvrtletí jsou zkreslené. Hovořil jsem o tom už i tady ve sněmovně. Bohu žel máme stále takové vykazování, že v okamžiku, kdy výrobek opustí výrobní linku, vykazujeme ho v zisku. Zůstane v chladírně, v mrazírně nebo na skladě a při jeho prodeji hovoříme o realizovaném zisku. V podstatě ten faktický zisk je vykazován v okamžiku, kdy je výrobek vyroben a uskladněn. Bohužel, je to chyba, je to špatné výkaznictví, ale je to tak.
Výsledky prvního čtvrtletí ve zpracovatelském průmyslu byly silně zkresleny, jak už jsem řekl, přeceněním zásob. Zisky, které vznikly a byly vykázány především v prvním čtvrtletí a postupně to doznívalo v průběhu celého prvního pololetí, byly nereálné a fiktivní. V době, kdy vláda v pololetí rozdělovala 14 miliard, jsme na to s ministrem Vrbou upozorňovali, že fakticky rozdělujeme to, co vzniklo fiktivně, na základě výkaznictví. Tolik na vysvětlení.
Pan poslanec Vondráček hovořil o stavu našich dojnic. Hovořil o koncepčním pojetí. V naší republice bylo produkováno ročně zhruba 4 - 4.5 mld. litrů mléka. Máme naprosto bezpečně zjištěno, že pro zajištění dokonalé a racionální výživy a dokonalé naplnění spotřeby stačí 3 mld. litrů mléka za rok. Dá se říci, že zhruba 1.5 mld. litrů ročně se vyváželo. Vyváželo se se státní dotací, vyváželo se s prodělkem, je to onen pozůstatek, o kterém jsme tady hovořili. Víme, jakým způsobem k tomu docházelo.
Chci ujistit, že produkce 3 mld. litrů mléka stačí bezpečně na zajištění výživy národa, naší republiky, a proto snížení stavu na 1 070 tisíc je naprosto bezpečné.
Jestliže byly vykázány přebytky 110 tisíc tun hovězího v ČR, máme samozřejmě prokalkulováno, že nedojde k nedostatku produkce hovězího masa, i při snížení zhruba o 130 tisíc kusů skotu, přesněji řečeno krav.
Na co chci upozornit, a co staví naše zemědělce doslova na hlavu, je to, že vlastně dobytek, kde jsme dávali pokyn, aby byl poražen, tj. krávy leukózní, krávy s nízkou užitkovostí, velmi často v maštali zůstávaly. Šéfové zemědělských podniků se chovali naprosto drasticky ke svému stádu. Kam jsme dostali naši chovatelskou společnost, o tom hovoří i čísla, o kterých zde nikdo nehovořil. Stouply úhyny krav o 48 %, stouply úhyny telat o 45 %. Máme takové chovatele, kteří místo toho, aby tele doma porazili a prodali, tak ho raději nechají uhynout se slovy, že je to stejně prodělek a že to pro ně nemá cenu. Nedivme se, že pak vykazujeme 7 mld. prodělku. Ať se na mne nikdo nezlobí, ale to je zvěrstvo a za komunismu by takoví lidé šli za mříže!
Další chybou je, že se s nimi zatím bavíme příliš demokraticky. Tolik zhruba ke koncepci chovu skotu.
K tomu, co říkal pan poslanec Petr. Byla zde vznesena otázka, kolik hektarů obhospodařují soukromníci. Naši soukromníci hospodaří zhruba na rozloze zhruba 70. tis. ha. Oni dostali onu miliardu dotací. To, vážené paní a páni poslanci znamená, že prakticky 6 mld. korun přišlo do státních statků, do družstev a do státních podniků.
V takovém poměru pane poslanče, prosím pana poslance Stibice, aby zaregistroval tuto informaci, došlo k rozdělení: 6 mld. korun do státních podniků, 1 mld. soukromníkům. V takovémto poměru podporuji družstevníky, statky. Řada družstevníků mi to vyčítá.
V novinách si velmi často přečtu, že všude říkám něco jiného, a to podle toho, na jakém fóru jsem. To nikoliv: jedna mld. soukromníků, 6 mld. státních podniků, a to proto, abychom udrželi jejich transformovatelnost.
Jestliže zde zaznělo, že řada průmyslových podniků krachuje, zatímco v zemědělství nekrachuje nic moc, je tomu tak právě proto, že do zemědělství dáváme státní peníze, je tomu tak právě proto, že krach zemědělského podniku nespočívá v tom, že jej odpojí do zdroje energie, že ošetřovatel píchne vidle do hnoje a zítra ke zvířatům nepřijde. Takový bankrot zemědělského podniku si skutečně dovolit nemůžeme.
Bankrot tudíž spočívá v prodělku 7 mld. Kčs, ale i v tom, že ještě nikde nedošlo k hromadným úhynům, k hromadnému odložení zemědělské půdy, byť mnoho politiků a představitelů zemědělců nás před tím velmi varovalo.
K okamžité pomoci v důchodové situaci. Můj názor znáte. Pokud máme v zemědělství přezaměstnanost, není důvod k tomu odpouštět parafixál, pokud nedokážeme hospodařit s naftou, není důvod k přidělování zelené nafty.
Pokud jde o cenový vývoj potravin, chtěl bych říci, že v letošním roce připadlo 6 mld. Kčs do fondu tržní regulace, nyní ještě zhruba 1,5 mld. Kčs z federálního fondu. Víte, že to co se týče vývoje cen, jejich nárůstu se snažíme v tomto smyslu regulovat.
Pan poslanec Smělík hovořil o privatizaci. Napsal jsem to v dnešním úvodu, je to uvedeno i v celkové zprávě, že jako jediné přijatelné východisko ze současné situace v zemědělství vidíme v okamžitém zprivatizování, v okamžité transformaci.
Na našem ministerstvu máme zpracovaný materiál, který označujeme jako bariéry soukromého podnikání. Právě v tomto materiálu se snažíme vychytat jak všechny možné legislativní nedostatky, tak i praktické nedostatky, kterých je celá řada. Soukromé podnikání v zemědělství se skutečně velmi těžko rozbírá, mj. i kvůli těmto různých legislativním problémům.
Pokud jde o daně, znovu to opakuji, odmítám zásadní změnu daňového systému od 1. 1. 1993. Na naše zemědělce jsou postupně uvalovány jednotlivé daně, tak, jak se tvoří, jak vznikají, a proto požaduji, aby daňové úlevy začaly vznikat, tak se realizuje privatizace, transformace a tak jak postupuje ekonomická reforma.
Asi před 2 měsíci vláda schválila daňové zákony, především pokud jde o silniční daně, dědické daně, zemědělské daně, apod., kde skutečně jsou pro zemědělce velmi značné daňové úlevy. Především se to týká daně dědické, protože v rámci restitucí se celá řada našich zemědělců dostává k majetku, jsou to vlastně synové a vnuci, kteří by hned na začátku svého hospodaření byli postaveni před fakt, aby platili několika milionové dědické daně.
Není pravda, že není uzákoněno soukromé podnikání zemědělců. Po novelizaci vyhl. 105 je jasně dán statut soukromého podnikatele - zemědělce.
Pan poslanec Kozánek zde hovořil o tom, že se naše ministerstvo zarputile brání malé privatizaci v rámci privatizace potravinářského průmyslu. Dovolím si tady přečíst drobnou zprávu:
"Malá privatizace v resortu zemědělství. Na ministerstvo zemědělství ČR bylo předloženo cca 300 privatizačních karet, 54 nebylo doporučeno a o 24 se momentálně jedná. Nedoporučeny byly ty návrhy, kde se jednalo o výrobní provozy, které měly přímou technologickou návaznost na subjekty, které jsou určeny k velké privatizaci."
Pokud se týká průběhu privatizace obchodních provozních jednotek, byly doporučeny všechny návrhy mimo nás, deseti. Hovořil jste o obchodních jednotkách: - prodejna Jm pekáren Třebíč z toho důvodu, že se jedná o průzkumovou prodejnu - nápojová prodejna Pha 4, pivovar Bohemia - vzorková prodejna pivovaru Rakovník - prodejna Sempra Č.B. z toho důvodu, že se nejedná pouze o obch. zařízení, ale i o rozšíření služeb a poradenství - prodejna Floria, centrum Kroměříž z důvodů dislokačních problémů - reprezentační prodejna čokoládovny Orion, protože se jedná o vzorkovou prodejnu - prodejna oplatek čokoládovny, protože se jedná o vzorkovou prodejnu průzkumová prodejna Pragoblum s přímým napojením na Evropu - Sempra Floria, zásilkový obchod Kroměříž, a to z důvodů výrobní návaznosti prodejna oplatek Mariánské Lázně, vzorková prodejna - prodejna zemědělských potřeb v Brandýse nad Labem, protože se jedná o celý areál, který neslouží přímo prodejně
Těchto 10 jednotek nebylo zařazeno do přímého prodeje.
Pan poslanec Kozánek hovořil zejména o mlékárnách. Kromě toho, že jsme podpořili vznik celé řady privátních pekáren, mlékáren, družstevních mlékáren atd., které vznikaly jako nové objekty, samozřejmě se snažíme současnou mlékárenskou výrobní kapacitu udržet. Je to nakonec i již dlouho se vlekoucí interpelace paní poslankyně Čechové.
Vážené dámy a pánové, skutečně jsem se snažil získat informace v rámci Evropy a mohu vás ujistit, že světové monopoly, které produkují a zpracovávají mléko, mlékárenské výrobky, pivo apod., si na nás brousí zuby. Klasickým obrazem je řecké pivovarnictví. V Řecku bylo 11 pivovarů, které byly rozděleny jako jednotlivé fabriky, byly prodány, byly prodány akcie. V okamžiku, kdy v Řecku získaly nadpoloviční většinu zahraniční monopoly, zlikvidovaly do jednoho všechny pivovary. Dnes v Řecku nenajdete samostatný řecký pivovar. Pro každého je daleko výhodnější získat kapitálovou účast a potom tento drobný provoz zlikvidovat a zavřít a dovážet hotové výrobky.
Před stejným osudem tohoto průmyslu nás varovali ve Španělsku, když jsme rozebírali otázky španělského mlékárenského průmyslu a dalšího zpracovatelského průmyslu. Proto máme snahu udržet jednotlivé drobné provozovny pohromadě. Vůbec se nejedná o vytváření monopolu ale pouze o to, že je nutné, aby jednotlivé provozy, kdy někde vyrábějí pouze konzumní mléko, jinde tvaroh, jogurty, sýry, nakonec hotové vytvarované sýry, mnohde je převážejí jinam do sklepů, kde probíhá pouze zrání atd. Tato výroba je u nás tak roztříštěná, že je v mnoha případech na místě ji udržet pohromadě.
Mohu vás ujistit, že pan poslanec Bělehrádek jakožto předseda antimonopolního úřadu skutečně dbá a dohlíží velmi striktně nad všemi těmito záležitostmi.
Navíc každý má právo předložit svůj privatizační projekt v rámci velké privatizace. To, že jsme tyto potravinářské podniky nedávali příliš vehementně do malé privatizace, je ovlivněno tím, že upřímně řečeno, kdo z našich lidí má možnost investovat několik mil. Kčs, příp. několik desítek mil. Kčs, aby sám koupil mlékárnu, jatka? Nevíme tudíž, komu vlastně prodáváme, a není problém, abychom tímto způsobem prodali právě zahraničnímu kapitálu a zahraničnímu partnerovi.
Prosím, nevyčítejte nám, že se snažíme udržet tyto roztříštěné provozy pohromadě, nevyčítejte nám, že jsme měli snahu podržet zpracovatelský průmysl do velké privatizace, kde se také na něm může podílet právě zemědělec tím svým kapitálovým podílem.
Co se týče příspěvku
pana poslance Květa, myslím si, že se naprosto
shodneme. Jen bych chtěl - a to mě trochu mrzí
- připomenout mé doslova hádky s panem
ministrem Klausem, panem ministrem Dybou, panem náměstkem
Kočárníkem, kdy jsem obhajoval zemědělství
právě v horských oblastech, kdy jsem obhajoval
nutnost existence zemědělské činnosti
na horách, v pohraničí, právě
proti ekonomickým ministrům, kteří
ještě před rokem měli názor,
že co je neekonomické, se musí zavřít,
zrušit, přestat provozovat. Čili naprosto s
vaším názorem souhlasím a tento názor
v rámci regionální politiky je samozřejmě
obsažen i v našem agrárním programu.