Česká národní rada 1990 – 1992

v části A - k bodu 1 navrhujeme znění: vyjasnila a konkretizovala vztahy a kompetence v oblasti zemědělství mezi federací a Českou republikou a urychleně rozpracovala materiál - dále původní text. K bodu 2 navrhujeme doplnit větu: tento materiál by měl obsahovat takové systémové kroky, které by umožňovaly rentabilitu těch výrobců, kteří se dokázali ekonomicky přizpůsobit. K bodu 5 navrhujeme text: předložila urychleně České národní radě k projednání návrh zákona o pozemkovém fondu a vytvořením personálních a materiálních podmínek v oblasti geodezie a pozemkových úřadů a státních notářství urychlila průběh restitucí. K bodu 6 navrhujeme doplnit: doplnila zprávu rozborem kapitálové a věcné vybavenosti zemědělských podniků ve vztahu k dosahované produkci. Navrhujeme doplnit bod 7, aby příslušné tiskové orgány Úřadu vlády a resortu zemědělství pravidelně a aktuálně informovaly zemědělskou veřejnost o krocích vlády k realizaci ekonomické reformy v zemědělství.

K části B - bod a), odst. 12 nahradit tímto zněním: Vláda ČR připraví návrh na organizaci privatizačního procesu zpracovatelských podniků, který by umožnil přiměřenou kapitálovou účast zemědělských výrobců jako fyzických osob.

Děkuji.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Stibicovi. Předávám slovo panu poslanci Čundrlemu. Připraví se pan poslanec Homola.

Poslanec Václav Čundrle: Vážený pane předsedající, pánové a dámy, převedeme-li předloženou zprávu vlády o postupu ekonomické reformy a hospodářské situace v zemědělství do srozumitelné řeči a budeme-li se střízlivě držet faktů, dojdeme k závěru, že zemědělská prvovýroba se nachází v hluboké krizi. Jako doklad - pokles výroby ve finančním vyjádření o 30%, odchod téměř 90 tis. pracovníků ze zemědělské prvovýroby. Snížení hospodářského výsledku proti skutečnosti loňského roku. Zvyšuje se zadluženost zemědělských podniků. Hromadí se přebytky některých zemědělských výrobků. Protože se nejedná o klasickou krizi z nadvýroby ale o krizi uměle vyvolanou realizací obecných ekonomických opatření bez ohledu na specifika zemědětství, lze jednoznačně hovořit o nezvládnutí hospodářské situace v zemědělství ze strany vlády.

Můžeme si položit otázku, zda-li byla tato krize nezbytná. Odpověď je třeba hledat v přístupu okolních hospodářsky vyspělých zemí k zemědělství a konfrontovat to s našimi přístupy. Za prvé soběstačnost a světové trhy zemědělských výrobků. Světovým trhem prochází jen relativně malá část zemědělské produkce. Většina vyspělých zemí se snaží zabezpečit si v rozhodujících produktech soběstačnost. Proto všechny okolní hospodářsky vyspělé státy různými formami dotací zemědělskou výrobu dotují. Za druhé právě odstranění dotací u potravin způsobilo spolu s cenovou liberalizací značný růst spotřebitelských cen a značný pokles spotřeby potravin. Čeho jsme skutečně dosáhli? Umělé nadvýroby zemědělských výrobků, vysokého podílu výdajů občanů za potraviny. Silně tím podvazujeme spotřebu i výrobu průmyslového spotřebního zboží a pokles zemědělské výroby ovlivňuje všechny podniky, které zahrnujeme do agrárně potravinářského poklesu. Na jednotku zemědělské produkce se spotřebovává 7 desetin jednotek vkladů od podniků, které vyrábějí vstupy pro zemědělství. Celý komplex zaměstnává okolo 1/4 všech pracovníků. Vyplývá tedy dotaz: Mohl by někdo spočítat, jaký byl skutečný, ale skutečný efekt z odstranění dotací na potraviny v těchto souvislostech? Za třetí otevření se světu způsobuje volný vstup potravin ze zahraničí. Používá se laciných argumentů, že ve světě je dostatek levných potravin a my je můžeme lehce dovézt. Tato možnost určitě je. Jsem přesvědčen ale, že ty to peníze se dají použít užitečněji na technologickou obnovu a ne je projíst. Vyspělé státy a celá společenství mají vybudován složitý systém ochrany vlastního zemědělství i vnitřního trhu potravin. Za čtvrté odbytové krize nejvíce postihuje zemědělské výrobky jako suroviny. Těchto je dostatek a prodávají se za levné ceny. V agrárním programu proto by přední místo mělo patřit vybudování takový zpracovatelských kapacit, které umožní vysoké zhodnocení našich zemědělských výrobků na kvalitní potraviny, dobře prodejné v zahraničí. Za páté neexistence trhu vytváří nekonkurenční prostředí a vede k chaosu při prodeji zemědělské produkce a k bezradnosti jejich výrobců v budoucích potřebách produkce. Vyspělé země mají k dispozici fungující tržní instituce, pružně reagují na měnící se nabídku, poptávku, dohadují ceny atd. U nás takové tržní situace postrádáme, naopak zůstal zachován silný monopol zpracovatelů a obchodu i s jejich zisky.

Slovně se propagují specifika zemědělství a nutnost propojenosti jeho produkčních funkcí s funkcemi ekologickými, sociálními a stabilizačními. Praxe je právě opačná. Kusé zprávy o agrárním programu federální vlády napovídají, že se uvažuje o redukci obdělávané půdy, o dalším úbytku pracovníků z prvovýroby, o poklesu hospodářské aktivity ve venkovském prostoru.

Dovoluji si tvrdit, že krize a deprese zemědělské prvovýroby se povýšily na normální jev. Jak můžeme očekávat plnění ekologických, sociálních a stabilizačních funkcí zemědělství? Odkud na ně vláda vezme potřebné finanční prostředky?

Specifikou zemědělství je jeho biologický charakter a využívání obnovitelných výrobních zdrojů. Vláda proto místo útlumového programu pro zemědělství musí hledat a podporovat plné využití produkčního potenciálu zemědělství. Nemusí to být jen k výrobě zemědělských výrobků pro potravinářské účely, ale např. k výrobě surovin pro průmyslové zpracování nebo surovin pro energetické účely, např. bionafta, etanol. Protože se je ví nadbytek půdy, nadbytek pracovníků, mohou být obdobné programy v krátké době realizovány. A tady se naskýtá, myslím, prostor pro agrární program.

Co říci závěrem? Zemědělství nepotřebuje slova a sliby, ale zcela konkrétní agrární program. Program neútlumový, ale rozvojový, který vyvede zemědělství a venkov z krize, do které se neuváženými kroky a nerespektováním přírodních a ekonomických zákonů dostaly.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Čundrlemu, předávám slovo panu poslanci Homolovi, připraví se pan poslanec Janeček.

Poslanec František Homola: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte mi učinit jen krátkou poznámku na téma, které zde bylo několikrát artikulováno, tj. otázka mimořádných zisků, které se dosahují v agrárně potravinářském komplexu na úkor prvovýroby.

Zemědělská veřejnost stále hovoří o tom, že potravinářský průmysl a obchodní organizace odebírají právě této prvovýrobě všechny zisky realizované na potravinářských produktech. Já jsem přesvědčen, že tomu tak je, protože dosahovaná rentabilita potravinářského průmyslu je oproti roku 1990 dvojnásobná.

Zpráva ministerstva zemědělství je ovšem rozporná v tom smyslu, že 76 % zvýšení zisku připisuje mimo tyto důležité obory navazující na výrobu, tzn. mimo mlékárenský, masný a drůbežářský průmysl. Leč letmý pohled do statistických údajů potvrdí, že i v těchto oborech - mlékárenském, masném a drůbežářském průmyslu - trvá monopol zpracovatelů a obchodu. Je to možné dokumentovat. Např. v mlékárenském průmyslu index nákupních cen kravského mléka byl v červenci 1991 oproti lednu 1989 ve výši 0,95, což znamená, že zemědělská prvovýroba dosahovala o 5 % nižších nákupních cen než v roce 1989. Naproti tomu ceny mléka a mléčných výrobků v obchodní síti za stejné období dosáhly indexu 199,2 %, což je dvojnásobek. Obdobně by bylo možno analyzovat vývoj nákupních cen v kategorii živočišné výroby.

Bylo by možno takto rozvádět další kategorie, zajímavé to zřejmě není, ale je to pravda. Proto tvrdím, že z tohoto důvodu je zpráva nepřesná a působení monopolu zpracovatelských od větví a obchodu spíše tato zpráva zastírá.

Děkuji vám.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Homolovi, předávám slovo panu poslanci Janečkovi, připraví se pan kolega Vondráček.

Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové, spousta otázek, které jsem měl na mysli, tady už padla, takže bych si dovolil jen citovat z materiálu něco, co by asi mělo být osvětleno.

Na straně 11 se praví: "Relativně vysoká tvorba zisku nenachází odraz ve skutečně zrealizovaných peněžních prostředcích.". Je to něco, čemu nerozumím, a asi by to bylo zajímavé.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Janečkovi, předávám slovo panu poslanci Vondráčkovi, připraví se pan poslanec Petr.

Poslanec Josef Vondráček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych jen několik poznámek k problematice zemědělství.

Myslím si, že předložená zpráva vlády velmi důsledně provádí analýzu současného stavu, ovšem je to současný stav, který nedopadá pro zemědělství dobře, spíše je to zjištění negativních dopadů pro zemědělství, které, jak jsme slyšeli, ve svém závěrečném účtě bude mít ztrátu kolem 7 miliard. Očekávalo by se, že z této analýzy bude vláda vycházet a že dá takový program, aby vyvedla zemědělství z této situace. To, co je navrhováno neodpovídá uvedené analýze a zejména nedává koncepční výhled v řešení problému zemědělství s ohledem na biologický charakter zemědělské výroby. Chtěl bych to dokumentovat na tomto příkladu:

Víme, že v první polovině letošního roku byla nadměrná produkce mléka. Důsledek byl ten, že došlo ke značnému snížení stavu dojnic. Situace dnes je taková, že je zvýšená poptávka po produkci mléka. Pochopitelně, že je tedy možno za toto mléko platit od zpracovatelských organizací více a ve svém důsledku zvýšit i maloobchodní cenu. Když došlo ke snížení stavu dojnic, lze očekávat méně narozených telat a tím i do budoucna menší produkci hovězího masa. Zvýšení stavu dojnic není tak jednoduché, protože to je problém několika let i s ohledem na to, že stávající objekty, které jsou po uvolněných dojnicích se přebudovávají často na produkci nezemědělskou. Myslím si, že s takovým to nekoncepčním řešením otázek zemědělské výroby není možno souhlasit.

Děkuji.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Vondráčkovi, dávám slovo panu poslanci Petrovi, připraví se pan poslanec Smělík.

Poslanec Jan Petr: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, projednáváme zprávu, kterou vláda ČR schválila 2. října t.r. Realizace reformy se samozřejmě projevila okamžitě na počátku ro ku. Vláda proto schválila jako součást svého usnesení č. 95 komplex opatření týkajících se celého agropotravinářského komplexu. Na jeho základě se měla řešit úvěrová situace podniků, dotační politika, regulace trhu a dočasná ochrana vnitřního trhu před dovozem, uzavírání bárterových obchodů s RSFR apod.

V jaké situaci je zemědělství v současné době podle názoru klubu poslanců Demokratické levice? Ztráty zemědělských podniků se trvale prohlubují a po odečtení dotace budou velmi pravděpodobně činit na konci roku, jak jsme slyšeli, několik miliard korun. Na druhé straně spotřebitelské ceny potravin se pohybují v porovnání s loňským rokem v indexu 140 až 200 %. Mzdy jsou v zemědělství pod loňskou skutečností, přičemž v ostatních od větvích hospodářství jsou zvyšovány a valorizovány.

Jsem si vědom značného zjednodušování Opatření vlády v rámci citovaného usnesení č. 95 jsou, jak je v materiálu - tisku 386 uvedeno, v intencích programového dokumentu vlády nazvaného Agrární program. V něm je navrženo vytvořit základní zemědělskou strukturu založenou na výstavbě soukromých tržních hospodářství a na sdružení fyzických a právnických osob transformovaných z původních zemědělských družstev. K tomu ovšem - a již to několikrát zaznělo - potřebujeme transformační zákon. Vláda ČR, právě proto, že takový zákon zatím neexistuje, měla situaci současných zemědělských družstev a státních statků řešit s jistým předstihem a nikoliv pod tlakem, vynuceně a často i pozdě. Právě proto, že neexistuje transformační zákon ať chceme, nebo nechceme, výživu musí zajistit stávající zemědělské podniky. A jsem přesvědčen o tom, že to zatím nebudou tolik preferovaní soukromě hospodařící zemědělci. Ani jim totiž nejsou vytvořeny dostatečné podmínky, a to i přesto, že soukromým zemědělcům byla poskytnuta dotace ve výši jedné miliardy korun.

Zajímavý bude údaj, který požaduje mj. i národohospodářský výbor - kolik hektarů tito obhospodařují. Je nepřijatelný argument, který jsem v rozhlase slyšel z úst pana ministra zemědělství, že když zemědělci nedokáží vyrábět levněji, není nic jednoduššího, než levné potraviny dovést.

Nedávné události ve Francii ukázaly, že v každém státě potřebují zemědělci nutně jeho ochranu. Musí být v této chvíli jedno, zda jsou soukromí, družstevní či státní. Snad nikdo z nás si nepřeje, aby se podobným způsobům obrany, jak jsme viděli z Francie, se učili i naši zemědělci.

Žádáme o odpověď na tyto otázky: jaké budou další kroky vlády České republiky, přistoupí k pozastavení splátek daně z ob jemu mezd za měsíce listopad a prosinec? Víme, že jde přibližně o částku 5 miliard Kčs. Jaké kroky učiní vláda v tomto smyslu v prvním čtvrtletí příštího roku? Jaká je vlastně prognóza vývoje maloobchodní spotřeby potravin na příští rok a jaká jsou opatření, která budou platit v příštím roce? Jinými slovy: doporučujeme, aby tisk 386 vzala Česká národní rada na vědomí s připomínkami, neboť příliš popisuje uplynulých šest měsíců letošního roku a neuvádí konkrétní údaje na rok 1992, ze kterých by byli moudří nejen poslanci, ale především naši zemědělci.

(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Petrovi. Se šťastnou třináctkou nastupuje pan poslanec Smělík.

Poslanec Zdeněk Smělík: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, zemědělství patří v současné době mezi nejdiskutovanější otázky. Tam se kumulují ekonomické i politické problémy a jsem tedy přesvědčen, že složitost zemědělské problematiky znásobuje i rozdělení kompetencí mezi federální a republikové vlády. Vlastní výkonná složka je v pravomoci republik, zatímco základní legislativu vytváří federace - zákon o půdě, družstevnictví, transformaci zemědělských družstev. Podíváme-li se na současnou situaci v zemědělství očima projednávané zprávy lze rozpoznat dva základní problémy.

Za prvé se jedná o společný problém všech zemědělských podniků jež se koncentruje do oblasti přebytků a výkupních cen a za druhé, podle druhů podnikání, ať se to týká soukromníků, státních statků nebo družstevnictví, ale dotýká se všech s rozdílnou intenzitou nebo jen některých z nich.

Určitou omluvou pro nevyjasněnost zemědělské koncepce jsou naše zemědělská specifika, pro něž nemáme ve vyspělých průmyslových zemích mustr. Rozšiřovat tradiční zemědělskou činnost na vesnici brání radikální změna vesnice v uplynulých čtyřiceti letech. Po přestavbě zemědělských usedlostí, kdy si zemědělci ponechali malá záhumenková hospodářství, nemají dnešní obyvatelé vesnice materiální předpoklady k zahájení vlastní zemědělské činnosti. Navíc, mnoho obyvatel vesnice nemá ani zkušenosti z podnikání. Je samozřejmé, že potíže pro hospodaření, ať již socioprofesní nebo vzdělanostní, způsobilost venkovských stavení, hospodaření, vracení půdy apod., ovlivňují subjektivní postoje, jako je chuť a motivace pro vlastní hospodaření.

Hledání cesty, jak pozměnit nežádoucí situaci zemědělců, by mělo být i dnešní jednání, jinak se zemědělská politika stane kolbištěm různých ideologií, kdy jejich životnost by omezovala doba trvání té které vládní většiny.

Jednu z možných řešení vidím v legislativní neujasněnosti a malé koordinovanosti při projednávání a vydávání zákonů, které by změnu principu v zemědělské činnosti měly zajistit. Kupříkladu podle programu očekáváme v příštím roce pokračující krizové momenty v odbytu, související s nadvýrobou. Z tohoto důvodu se do zemědělského programu uvažují subvence na snižování stavu hovězího a subvence na uvedení orné půdy do klidu, což bude v budoucnu stále důležitější záležitost. Nicméně přes tuto skutečnost platí přes dvacet pět let starý zákon o ochraně půdního fondu, z něhož vyplývající finanční náhrady za vynětí pozemků ze základního půdního fondu jsou horentní částky přesahující jeden milión za jeden hektar. Vychází se při formulaci tohoto zákona ze staleté amortizace půdy, kdy hodnota půdy se měla plně vrátit.

Jestliže začínající zemědělský subjekt - nezáleží zda soukromý, nebo skupinový, nebo družstvo vlastníků - bude chtít uskutečnit výstavbu nové usedlosti, neboli materiální základnu, tak ve většině případů nezbude, než toto realizovat mimo obec, ať z hlediska funkčního nebo nedostatku prostoru uvnitř vesnice. Nelze podezřívat takovéto začínající zemědělské podniky, že by měly v úmyslu nehospodárně zmenšovat výměru zemědělské půdy, přesto však při realizaci svého záměru stále tato novela platí.

Z toho důvodu si myslím, že je velice potřebné, aby dosud plat ný zákon 53/1966 ve znění zákona č. 75 z roku 1976 o placení těchto velkých částek byl urychleně znovelizován. Domnívám se, že se to týká především § 22, který po vypuštění tu protichůdnost názorů na omezování využívání půdy a současně podporu začínajících zemědělců osvobozením od placení těchto odvodů, odstraní.

Dalším neřešeným problémem zůstává vypracovaný návrh nařízení vlády České republiky o daňových úlevách pro začínající soukromě hospodařící rolníky a osvobození od některých příjmů z daně od obyvatelstva. Vzhledem k tomu, že v současné době se blíží termíny inkas odvodů, finanční úřady rozesílají zemědělcům upomínky a vyhrožují penalizací.

Aktuálních problémů, jak zde bylo předřečníky vzpomíná no, má naše zemědělství celou řadu. Mezi závažné nedostatky patří dosavadní absence zákona o pozemkovém fondu a domnívám se, že i zákona o samostatně hospodařících rolnících. Kolega Meier zde rozebíral potřebu dalších nařízení, jako například absence nařízení vlády o způsobu náhrady za živý a mrtvý inventář vnesených do zemědělských družstev, takže i tato záležitost je velice aktuální a potřebná k řešení.