Vycházím z neblahé reality, že někteří hledají štěstí v tom, co mohou vlastnit a chtějí mít toho mnoho bez ohledu, že to získali třeba i nečistým způsobem, v obrovské touze po rychlém zbohatnutí překračují zákony této země. Současné zkušenosti mne nutí říci zcela otevřeně, že v naší zemi není bázeň jednotlivců, jinak řečeno není vybudováno právní vědomí před nečistými praktikami, jak získávat do osobního vlastnictví neoprávněné finanční prostředky a hmotné statky patřící občanům České republiky.
Předstupuji před vás jako poslanec, který se s filozofií, praxí a současným stavem v oblasti kontroly důkladně seznámil. A mohu vás ubezpečit, že mně tento stav není lhostejný. Naopak celou svou bytostí proti tomuto stavu protestuji. Upřímně věřím, že většina vás v tomto ohledu se mnou souhlasíte. Měli bychom důsledně ctít poslanecký slib voličům jako jejich vyslanci pověření hájit zájmy občanů, voličů ve smyslu obecného zájmu.
Filozofie návrhu ústavního zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu vychází zcela pragmaticky z myšlenky Jana Ámose Komenského, aby se navrátila vláda do rukou lidu, jehož představitelem je český parlament. Stávající princip kontrolního systému je v naší zemi naprosto neúnosný - ba dá se říci - že zcela škodlivý. Jsme jediným státem hlásícím se k demokratickým principům, v němž parlament nemá k dispozici objektivní informace o hospodaření se státními prostředky, a to ať už v oblasti finanční a s hmotnými statky země. Už to tady bylo povězeno mými předřečníky. Parlamentu, kterého jsme všichni členové, by měly být předkládány seriózní informace získané z kontrolního šetře ní výkonné moci nezávislého kontrolního orgánu. Je třeba vy tvořit poslancům nejvyššího zákonodárného sboru České republiky adekvátní podmínky zakotvené v ústavě vyplývající z postavení, funkce, ale i z povinností České národní rady k občanům České republiky. Je třeba si uvědomit identitu člena tohoto parlamentu s jeho právy a povinnostmi. Občané České republiky, kteří jako voliči jsou tvůrci rozpočtových prostředků, mají právo znát, jaký je pohyb prostředků. Vláda je jen spravovatelem prostředků, to už také tady bylo řečeno. Velice hlasitě říkáme, že chceme do Evropy, to zde také bylo řečeno.
Ale zatím jsme nepoložili zásadní kámen pro vybudování právního vědomí, ale hlavně právní jistoty v naší zemi. Máme v současné době příležitost se tímto ústavním zákonem zbavit se jednoho z mnoha anachronismů bývalé vládnoucí moci.
Považuji za důležité z tohoto místa povědět, že při projednávání tohoto návrhu ústavního zákona v jednotlivých výborech, ale i dnes na plénu už to také zaznělo, byly proti tomuto návrhu vzneseny námitky. Charakter námitek, který byl prezentován poslanci a poslankyněmi jedné politické strany, se samozřejmě nestaly základem připomínek ve společné zpravodajské zprávě.
Např. jedna z námitek - nedoporučení přijetí tohoto zákona byla ta, že znění citace ústavního zákona je příliš úzká, nespecifikující nezávislost, působnost, kontrolní řád, organizační strukturu tohoto úřadu a snad i finanční potřeby. Vůbec nechtěli vzít v potaz argument a dosud tento argument neuznávají, že z legislativně ústavní praxe ve světě je rozhodnutí o zřízení čehokoli zákonodárným sborem vyjadřované v ústavních zákonech jen velmi stručné a s dovětkem, že podrobnosti stanoví zákon prostý.
Další námitka byla, když zřídíme, že nebude mít k dispozici Nejvyšší kontrolní úřad prováděcí zákon, podle čeho bude vyvíjet svoji činnost a působnost. Jaksi všem těmto lidem uniklo, že od 1. 8. 1990, tedy loňského roku, bylo zákonem 288/1990 Sb., zákonem České národní rady zřízeno ministerstvo státní kontroly, které do dnešního dne nemá schválenou jedinou vlastní zákonnou normu. Podle čeho může ministerstvo státní kontroly vyvíjet svou působnost? Já se ptám, jaký zákon určuje organizační strukturu, řád tohoto ministerstva? Existuje zcela evidentně již 14 měsíců a odpusťte mi, je to orchestr bez not? Nechci to zalegorizovat, ale toho ministerstvo vyvíjí činnost na základě obecně platných norem, některých norem překonaných, jako je vyhláška č. 75/59 Ú.1., což je kontrolní postup, či podle normy konstruované pro působnost ministerstva výboru lidových kontrol. Mohu vám to tady ocitovat, mám je tady všechny napsané.
Pokud by chtěl někdo tvrdit, že ministerstvo státní kontroly ČR je nástupnickou institucí ministerstva výboru lidové kontroly s tím, že všechny normy platí nadále, byť jen dočasně, pak se obávám, že se podepisují pod cosi, co nemá v demokratických státech obdoby a nemůže ve vedení této země obstát. Toto ministerstvo je pouze zřízeno a zatím nic víc a nic méně.
Naopak návrh ústavního zákona Nejvyššího kontrolního úřadu má již zpracovány základy zákona o Nejvyšším kontrol. ním úřadu, které všechny námitky alternativními způsoby řeší. A je jen věcí parlamentu a je to jeho právo, v jakém časovém horizontu tento zákon přijme.
Za nejzávaznější námitky považuji ty, které zpochybň ují nutnost zřízení Nejvyššího kontrolního úřadu v současné době. Jsou to námitky ve svém důsledku velice nebezpečné pro demokratický vývoj v České republice. Je to evidentní snaha po konzervování současného stavu a - odpusťte mi to - připadá mi to, že to nesvědčí o čistých motivech těchto protagonistů.
Z hloubi duše doufám, že při hlasování jich bude zanedbatelná menšina. Spoléhám na politickou vyspělost, ale hlavně prozíravost poslanců České národní rady. Na námitky, že Nejvyšší kontrolní úřad bude nezávislý na vládě, ale také by měl být ne závislý na parlamentu, chci odpovědět otázkou. Existuje v České republice dle článku 2 ústavního zákona č. 556 z roku 1990 Sb. někdo vyšší než český parlament, který by zřizoval, zrušoval instituci Nejvyššího kontrolního úřadu, jmenoval, odvolával vedení této instituce za podmínek stanovených zákonem? Odpověď na míru závislosti či nezávislosti na České národní radě je dána svrchovaným právem České národní rady, jak stanoví v zákoně o Nejvyšším kontrolním úřadu, který bude schvalovat v další fázi zákonodárné činnosti.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, nebývá časté, že bychom schvalovali ústavní zákon. Je to svým způsobem historický okamžik, kdy si každý z nás musí rozmyslet, pro co se rozhodne. Občané České republiky v tomto ohledu nekladou důraz na partikularismus, nestarají se o kabinetní politiku, či o něco jiného, co je v ústavní zákonnosti parlamentu České republiky, vlády České republiky. Občané budou hodnotit jen to, co se bude týkat jejich právních jistot, hlavně když uvidí, že se stojaté vody pohnuly. A k tomu jsme dostali na šesté volební období mandát.
Snažně vás prosím, abyste se rozhodli pro schválení tohoto ústavního zákona. Již náš přístup našeho parlamentu, když na potřetí se teprve až po provedení jmenovitého ohlášení každého poslance zde, jsme se sešli k tomuto zákonu, náš parlament nectí. Je to nedůstojné, jaký postoj někteří z nás zaujímají k vytvoření instituce, která má ve svém důsledku zvýšit prestiž a respekt k parlamentu občanů této země.
Navrhují tímto, aby tento
zákon byl schválen a vy jste hlasovali pro to. Děkuji
vám za pozornost a dovolte mi, abych skončil slovy
upřímnými. Mnozí mě tady třeba
považujete za nějakého snílka nebo nějakého
politického Honzíka z vesnice, který sem
náhodou zabloudil. Já vás ubezpečuji,
že vím, co chci, a ne pro sebe. Za půl roku
tady z nás třeba nebude ani jedna desetina, ale
chci, aby byl položen základ pro to další
příští a k tomu nám všem
Bůh požehnej.
Místopředseda ČNR
Jan Kalvoda: Děkuji. Prosím
pana poslance Hejska. Připraví se pan kolega Štindl,
přestože je přihlášen nikoli na
předepsaném formuláři.
Poslanec Josef Hejsek: Vážený
pane předsedající, vládo, dámy
a pánové, od okamžiku, kdy jsme zahájili
projednávání návrhu na vydání
ústavního zákona ČNR, kterým
se zřizuje nejvyšší kontrolní úřad
České republiky, byla zde řečena již
mnohá slova. Možná, že bylo řečeno
už úplně všechno, proto jejich počet
nebudu rozmnožovat. Řeknu pouze, že také
já pokládám za nutné tento zákon
projednat a přijmout. Protože to pokládám
dost za nezbytné a protože jde také o ústavní
zákon ČNR, navrhuji, aby bylo hlasování
podle jmen.
Místopředseda ČNR
Jan Kalvoda: Děkuji. Prosím
pana poslance Štindla.
Poslanec Karel Štindl: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, obávám se, že jako již několikrát se to v této sněmovně stalo, naše rozprava se ubírá špatným směrem a není vedena správným způsobem. Podílí se na tom obecná otázka, která byla položena, to je, zda jsme nebo nejsme pro nezávislý kontrolní úřad. Jak jste sledovali rozpravu, všichni kdo mluví, jsou pro ne závislý kontrolní úřad. Jsem pro něj i já a budou pro něj i další řečníci. Kdo by si tu odvážil prohlásit, že nezávislý kontrolní úřad je pitomost nebo něco takového?
Postrádám tady jinou věc. V různém stupni přesnosti zde někteří mí předřečníci charakterizovali nedostatky návrhu ústavního zákona a naznačovali, jaký má být další postup. Kdybych chtěl být stručný, řekl bych, že bychom zde měli zaslechnout odpověď na jinou otázku a sice kdo kopec práce, který souvisí s vytvořením dobrého návrhu tohoto ústavního zákona, udělá. Vládní stanovisko na tuto otázku neodpovídá. Pouze také tvrdí, že je pro nezávislý kontrolní úřad a charakterizuje chyby před loženého návrhu.
Řekl bych, že otázka kdo a do kdy udělá práci tak, aby sem do sněmovny přišel návrh, nad kterým nebudou vznikat takové otazníky jako vznikají, je pro naše dnešní jednání klíčová. Bude užitečné, když stručně popíši obdobnou zkušenost zahraničního výboru.
Zahraniční výbor také předložil návrh ústavního zákon. Šlo o návrh na zřízení ústředního orgánu státní správy pro zahraniční styky. Nebudu zdržovat rekapitulací diskuse, která na toto téma probíhala, ale závěr byl tento: předsednictvo ČNR přijalo usnesení, v němž žádá vládu k jistému termínu, aby náležitý návrh vypracovala sama. Vláda se k tomu zavázala.
Myslím, že je to pro sněmovnu výhodnější postup. Osobně považuji postup, že vláda předloží návrh a sněmovna do doplňuje a schvaluje, za výhodnější a správnější.
Otázka, jak byla tady položena,
zda jsme nebo nejsme pro nezávislý úřad,
se mi zdá být položena špatně.
Pokud bych měl hlasovat ve smyslu této otázky,
budu hlasovat pro nezávislý kontrolní úřad,
ale bez odpovědi na otázku, kterou kladu já,
kdo práci a do kdy udělá, se toho asi neodvážím.
Místopředseda ČNR
Jan Kalvoda: Děkuji. Prosím
pana poslance Zajíčka.
Poslanec Stanislav Zajíček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že pan zpravodaj nemluvil náhodou o tvorbě ústavy a o tom, jakou roli v ní hraje politická vůle. Připomínám to pro to, že naše rozhodnutí je rozhodnutí politické vůle.
Dovolte mi jednu faktickou poznámku. Pan poslanec Gjurič uvedl velmi sugestivní argument, ve kterém poukázal na rakouskou ústavu, která věnuje velký prostor nezávislé kontrolní instituci. To jsou argumenty, které ve sněmovně slýcháme často a já je považuji za velmi nebezpečné v tom smyslu, že poukazují na část za celek a neříkají, že v tak neuvěřitelně rozmanitém světě jako jsou ústavy má každý stát tuto věc ve své ústavě zakotvenu jinak. Dovolím si ocitovat článek z ústavy italské republiky, který se týká účetního dvora:
Účetní dvůr vykonává preventivní kontrolu zákonnosti vládních aktů a také následnou kontrolu hospodaření státním rozpočtem. V případech a způsobem stanoveným zákonem se účastní kontroly finančního hospodaření svazku, kterým stát pravidelně přispívá. O výsledku provedené kontroly podává zprávu přímo sněmovnám.
Zákon zajišťuje nezávislost obou institucí a jejich členů na vládě.
Dovolím si ocitovat ještě ze základního zákona SRN. Spolkovému účetnímu dvoru je věnován druhý odstavec článku 114:
Spolkový účetní dvůr, jehož členové mají soudcovskou nezávislost, přezkoumává účet jakož i hospodárnost a řádnost rozpočtu a hospodaření. Každoročně má kromě spolkové vlády přímo podávat zprávu spolkovému sněmu a spolkové radě. V ostatních věcech budou oprávnění spolkového účetního dvora upravena spolkovým zákonem.
Tak bychom mohli pokračovat. Záležitost
je opravdu velmi rozmanitá.
Místopředseda ČNR
Jan Kalvoda: Děkuji. Prosím
pana poslance Výborného, připraví
se pan poslanec Řezáč.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane místopředsedo, dámy a pánové, omlouvám se, nemám připraven žádný proslov, nechtěl jsem původně vystoupit. Nedá mi to a zcela výjimečně vyslovím zde určitý nesouhlas s tím, co pronesl kolega Gjurič, neboť z to. ho co přednesl, jsem si nemohl vzít nic pozitivního. Šlo o kritiku předloženého návrhu. Na to má každý právo. Kritika vytýkala zákonu, že přinese kompetenční problémy a že přinese finanční problémy. Finanční problémy nebyly argumentovány. Kompetenční nutně musí řešit právě další zákon, který je navrhovaným ústavním zákonem předpokládán. Kolega Gjurič upozornil, že vláda vyslovila nesouhlas s navrhovaným ústavním zákonem. Lakonicky poznamenám, že mě to nepřekvapuje. Není to poprvé, co česká vláda vyslovila nesouhlas s návrhem zákona, který byl předložen skupinou poslanců. Souhlasím, že jsme v jiné situaci, než jsou jiné země. Ale chtěl bych upozornit, že tento zákon ne ní zákonem o zrušení ministerstva kontroly.
Pokud byl přednesen procedurální návrh, aby ústavní zákon, který máme na lavicích, nebyl projednáván, chtěl bych upozornit, že takový procedurální návrh nemůže obstát, protože tisk byl zařazen na program a projednáván musí být. Takový procedurální návrh není vyjádřením ničeho jiného, než aby poslanci hlasovali proti. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Projednáván bude a hlasováno také bude. Kolega Gjurič má právo být proti, já mám právo být pro.
Překvapilo mě, že z návrhů nevzešlo nic pozitivního, byl-li zákon kritizován a bylo-li současně řečeno, že je potřebný takový nejvyšší kontrolní orgán jako orgán nezávislý, tak bych očekával, že budou přineseny pozitivní návrhy, kterými by bylo nastoleno řešení, které chceme všichni.
Nemohu souhlasit s tím, co bylo řečeno panem poslancem Payne, totiž, že návrh je ústavně nesmyslný. Doufám, že cituji přesně. Chtěl bych jen připomenout, že máte před sebou společnou zprávu výborů, ze které se mj. můžete dočíst, že toliko je den výbor nevyslovil souhlas s návrhem zákona. Mohl bych po dat informaci, že ústavně právní výbor se přirozeně zabýval i otázkou ústavnosti tohoto zákona. A abych nezůstal pouze u kritiky, chci přednést pozitivní návrhy, které podle mého názoru do značné míry ulamují hrot tvrzením, že předkládaný ústavní zákon nedostatečným způsobem vymezuje kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky. Tyto návrhy přednesu, proto že je třeba, aby byly ve stenozáznamu, ale pro vaši bližší informaci upozorňuji, že je máte jako pracovní podklad již od minulé schůze, takže se nejedná v podstatě o žádné návrhy, které by byly novinkou pro tento parlament.
Navrhuji tedy, aby paragraf 1 článek 1 zněl takto: Zřizuje se Nejvyšší kontrolní úřad České republiky jako kontrolní orgán nezávislý na vládě, jejích orgánech a ústředních orgánech státní správy. § 2 odst. l: Nejvyšší kontrolní úřad kontroluje hospodaření s finančními, hmotnými a ostatními prostředky České republiky a s jejich zdroji, včetně prostředků státních fondů a nadací, úvěrovou činnost České republiky a státní dluh České republiky. Odstavec 2: Kontrolní působnost Nejvyššího kontrolní ho úřadu se vztahuje na a) orgány státní správy České republiky, b) právnické osoby napojené svými příjmy nebo výdaji na státní rozpočet České republiky, c) právnické osoby s majetkovou nebo finanční účastí státu a další právnické osoby, pokud nestanoví zákon. § 3: podrobnosti stanoví zákon. Článek 2: Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1992.
Upozorňuji, že účinnost od 1. listopadu, která je uvedena ve společné zprávě, by samozřejmě byla protiústavní, neboť 1. listopadu minulo v té době, kdy jsme tento zákon nemohli projedná. vat ze známých důvodů.
Zároveň mi dovolte říci, že pokud jsem se dotkl cti poslanců, které jsem kritizoval, bylo to ne ve snaze dotknout se jejich osob, ale ve snaze prosadit správné hlasování o tomto zákonu.
(Potlesk.)
Místopředseda ČNR
Jan Kalvoda: Děkuji. Pan
poslanec Gjurič se hlásí, ale nikoli písemně,
v tom případě jej musím zahrnout do
pořadí, které se momentálně
vytvořilo. Ještě než kolega Řezáč
vystoupí, konstatuji, že ministr vlády České
republiky pan Richter se chce k věci vyjádřit,
ponechám na něm, kdy se rozhodne pro své
vystoupení.
Poslanec ČNR Vladimír Řezáč:
Vážená paní
předsedkyně, vážený pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, vystoupení
kolegy doktora Výborného zjednodušilo a zkrátilo
i moje diskusní vystoupení. Já se domnívám,
že bychom si měli nalít čistého
vína a říci si, proč je vlastně
ta dlouhá debata o koncepčním návrhu,
který podle názoru většiny poslanců
je koncepčně správný. Společný
zpravodaj poslanec inženýr Žák nám
tady dal naprosto perfektní historický exkurs o
tom, jak se vyvíjel systém dělby moci. Pokud
chceme hovořit ještě o jiné koncepci,
tak jsme mohli diskutovat i o tom, zda chceme mít Nejvyšší
kontrol ní úřad jako nezávislou čtvrtou
moc anebo zda chceme mít tento Nejvyšší
kontrolní úřad jako moc nezávislou
pouze na exekutivě. Myslím, že pro nezávislou
čtvrtou moc tady nikdo nepledoval a nikdo ji neprosazoval.
Já nechápu vystoupení pana poslance Rozlivky,
který jménem poslanců ODS řekl, že
poslanci ODS uznávají správnost tohoto koncepčního
řešení, ale pouze se domnívají
z technických a jiných důvodů, že
není vhodná doba pro přijetí tohoto
ústavního zákona. Proč není
vhodná doba? Já se domnívám, že
s projednáním tohoto ústavního zákona
přicházíme pozdě. A vrátím
se historicky jenom velice krátce do období Pražského
jara. Vždyť v roce 1969 se díky tomu, že
přišlo Pražské jaro podařilo prosadit
nejvyšší kontrolní orgán, který
byl nezávislý na exekutivě. Samozřejmě,
za dva roky, už v roce 1971 se stal tento zákon i
úřad jednou z prvních obětí
normalizace, protože normalizátorům vadil nezávislý
kontrolní orgán, který by nebyl podřízen
exekutivě. Rozhodně mě nepřekvapuje,
že Česká vláda nesouhlasí s touto
koncepcí. Proč by s ní měla souhlasit,
když vzniká významný nezávislý
kontrolní úřad v tomto pojetí - nezávislý
na vládě, na celé exekutivě, který
bude mít významné poslání zejména
ke všem orgánům státní správy.
Nad tím vláda ne má důvod jásat.
Ale já jako poslanec ČNR neznám jiné
lepší koncepční řešení
a nevím, proč by měl trvat stav, který
vyhovoval Husákovi, Jakešovi a normalizátorům.
Proto budu hlasovat pro přijetí tohoto ústavního
zákona. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR
Jan Kalvoda: Děkuji kolegovi
Řezáčovi. Prosím pana ministra Richtera,
připraví se poslanec Kraus Michal.
Ministr spravedlnosti ČR Leon Richter: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, zejména vystoupení pana poslance Řezáče mě utvrdilo v tom, že je třeba vás seznámit s postoji vlády ČR k uvedené problematice. Protože zřejmě došlo k jistému zkreslení či nepochopení stanoviska či postojů, které česká vláda k této materii zaujala, respektive zaujímá.
Česká vláda se problematikou kontrolní činnosti v posledních dvou měsících zabývala celkem třikrát. Za prvé 11. září letošního roku, když projednávala návrh ústavního zákona, který je nyní předmětem jednání. Poznamenávám, že to bylo v době, kdy česká vláda neměla k dispozici návrh zásad zákona, kterým by byl tento ústavní zákon proveden. Čili v tomto okamžiku česká vláda pociťovala absenci těchto prováděcích předpisů, i když to pochopitelně prováděcí předpisy v pravém slova smyslu nejsou, jako značný nedostatek. Nicméně česká vláda při tomto pro jednání zcela zřetelně vyjádřila souhlas se záměrem zřídit uvedený úřad jako nezávislý kontrolní orgán České republiky, a pokud vyjádřila svůj negativní postoj, bylo to v poloze časové, to znamená, že v tom okamžiku, kdy česká vláda tento materiál projednávala, nepovažovala z důvodů, které potom dále rozvedla, tento návrh zákona za dostatečně propracovaný a přijatelný právě z toho hlediska, že nebylo zřetelno, v jakých dimenzích by tento Nejvyšší kontrolní úřad měl působit.
Podruhé se česká vláda zabývala otázkou kontrolní činnosti v říjnu, tuším to bylo 16. října, když jí byl předložen iniciativní návrh poslanců, obsahující zásady zákona ČNR o Nejvyšším kontrolním úřadě. Při této příležitosti česká vláda vyjadřovala pochopitelně s jistými věcnými připomínkami svůj názor na tuto materii a v podstatě tento návrh zásad posoudila kladně. Při této příležitosti současně se vyjádřila k otázce jisté paralelnosti, časově omezené, ale paralelnosti na existenci jak současně existujícího ministerstva kontroly a jeho orgánů, tak na případně nových vytvořených orgánech nezávislého nejvyššího kontrolního úřadu. Při posuzování této otázky dospěla k závěru, že nelze po važovat za vyloučené takové řešení, které by tuto paralelitu do časnou pochopitelně připustila. Vyjádřila se však zcela zřetelně k tomu, že v tomto okamžiku, kdy se tento materiál projednával nebo projednává, nelze uvažovat o okamžitém zrušení ministerstva kontroly a jeho orgánů z toho důvodu, že by se narušilo dokončení těch prací, které nezbytně česká vláda považuje za nutné dokončit v rámci probíhajících kontrolních akcí.
Minulý týden se pak vláda
zabývala touto problematikou potřetí, poté,
kdy ministr kontroly předložil české
vládě návrh zákona o státní
kontrole. To je norma, která velice dlouho absentovala
v našem právním řádu a ta byla
předložena pochopitelně s jistým zpožděným
teprve novým ministerstva kontroly poté, když
to předchozí vedení jaksi tyto představy,
které vláda ve svých legislativních
záměrech měla, nesplnilo. Z toho ze všeho
resumuji - za prvé česká vláda považuje
za absolutně mimo jakoukoliv pochybnost potřebu
zřízení nezávislého nejvyššího
kontrolního úřadu, protože shodně
s předkladateli i s těmi hlasy, které se
tu vyjadřovaly obdobně, nepovažuje za únosné,
aby na dále jeden orgán vlády působil
jakožto kontrolní orgán vůči
vlastně stejným souřadným orgánům
vlády. Musí zde být orgán, který
je postaven mimo tento systém exekutivy.