Česká národní rada 1990 – 1992

Dovolte abychom přistoupili k bodu jednání, kterým je návrh skupiny poslanců ČNR na vydání ústavního zákona ČNR, kterým se zřizuje nejvyšší kontrolní úřad České republiky podle sněmovních tisků 362 a 406. Projednávání tohoto bodu bylo na 23. schůzi dvakrát přerušeno. Proto stručnou rekapitulaci.

Poslanec Svoboda odůvodnil předložený návrh. Jednání bylo přerušeno, byla svolána schůzka zpravodajů a bylo doporučeno, aby se sešly v této věci poslanecké kluby. Při pokračování přerušeného jednání došlo ke změně společného zpravodaje výborů. Stal se jím Václav Žák. Pro nedostatečný počet poslanců při projednání ústavního zákona ČNR bylo jednání přerušeno do příští schůze ČNR, to je do této schůze.

Dám nyní slovo společnému zpravodaji výborů, aby odůvodnil společnou zprávu.

Poslanec Václav Žák: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, je pro mne ctí, že mohu poprvé dělat zpravodaje a dvoj násobnou ctí, že je to při projednávání prvního ústavního zákona, který tato sněmovna ve svém volebním období projednává. Rád bych zprávu odůvodnil poněkud šířeji.

Byli jsme voleni jako ústavodárné shromáždění. Byli jsme zvoleni se zkrácenou volební lhůtou právě proto, že se očekávalo, že těžištěm naší práce bude příprava ústav. Nyní máme před sebou první ústavní zákon, kterým by se měl zřídit Nejvyšší kontrolní úřad České republiky.

Čím se liší ústavní zákony od obyčejných zákonů a proč je pro ústavní zákony potřeba třípětinové většiny všech poslanců? Jejich přijetí je tím velmi ztíženo. Pokusil bych se to demonstrovat na příkladu. Častým příkladem jsou dnes stavby domů. Představme si, že máme družstvo lidí, kteří se rozhodnou, že budou stavět společný dům. Do družstva se přihlásí lidé nejrůznějšího věku, nejrůznějšího kulturního zázemí, nejrůznějšího politické ho přesvědčení a nejrůznějších osobních vkusů. Dobře vědí, že když spolu budou bydlet ve společném domě, mohou mít na spoustu věcí rozdílné názory. Kdy, jak často a kdo bude zametat schody, kdo se bude starat o společné prostory, kdo kdy bude vyvěšovat jaké vlajky, bude-li se slavit 7. listopad nebo naopak 4. červenec a tak dále. Jsou-li lidé rozumní, vědí, že si musí najít velmi dobrého architekta, který se postará o to, že jim společný dům nespadne na hlavu. Vědí, že je to jejich společný zájem, na který rozdílné politické či náboženské přesvědčení nemá a ne mělo by mít žádný vliv.

Přejdeme-li od příměru domu do příměru ústavní stavby státu, zjistíme, že architektonických principů mnoho není. Lidstvo má za sebou zhruba deset tisíc let historie, o které jsou psané doklady. Přece je tomu třistajedna let, kdy se objevila první práce, která se stala základem architektury ústav států. Pracemi byly Dvě pojednání o vládě anglického filozofa Johna Locka. V těchto dvou esejích Lock zdůvodnil, proč je třeba, aby byla moc výkonná a moc zákonodárná od sebe oddělena. O padesátosm let později francouzský filozof Montesqieu doplnil nezávislou mocí soudní a tím vznikl základ ústavní struktury státu, který se stal prvkem stavby americké ústavy a z americké ústavy se přenesl zpět do Evropy a stal se základem ústavních zřízení, která jsou běžná dnes v křesťanské západní civilizaci.

Od této doby se na ústavních principech změnilo málo. Objevily se jen dva nové principy. Jedním z principů je nezávislý kontrolní úřad, který zajišťuje, že hospodaření s finančními prostředky vlády je podřízeno nezávislé kontrole, která má jistou vazbu na přímo volený parlament.

Tím druhým principem, který už je velmi moderní, je princip ochrany dat. To je princip, který se prosazuje do ústav v posledním desetiletí. Zřejmě můžeme diskutovat o předloženém návrhu z mnoha hledisek. Já bych doporučil, abychom si položili jednu jednoduchou otázku. Jsme pro to, aby kontrolu státního financování prováděl nezávislý kontrolní úřad nebo ne? A podle odpovědi na tuto otázku pak doporučuji, abychom hlasovali pro přijetí tohoto zákona s tím, že to detailní rozpracování působnosti kompetencí tohoto úřadu vymezíme dalším zákonem. Děkuji vám za pozornost.

(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji panu zpravodajovi a otevírám rozpravu k tomuto bodu pořadu. Pokud jde o písemné přihlášky, došla pouze jediná a to přihláška pana poslance Rozlivky. Prosím případné další zájemce o vystoupení v rozpravě, aby adresovali tomuto místu písemnou přihlášku.

Poslanec ČNR Vladimír Rozlivka: Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, dovolte, abych velice krátce vyjádřil stanovisko klubu poslanců ODS k projednávané předloze. Poslanci za ODS nejsou v žádném případě proti zřízení Nejvyššího kontrolního úřadu a již se koncepčně k jeho vzniku vyjádřili klad ně. Staví se ale negativně k jeho konstituování v tuto danou chvíli a formou, která je předkládána v tisku 362 a v jeho pracovním podkladu. Faktické a technické důvody, které vyjádřila ve svém stanovisku česká vláda, jsou podle našeho názoru dostatečné a není je zde třeba v našem stanovisku opakovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Dále se přihlásil do rozpravy pan poslanec Kapusta, připraví se pan poslanec Gjurič.

Poslanec ČNR Jaromír Kapusta: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych reagoval ve všeobecné rozpravě na zpravodajské vystoupení pana poslance Žáka. Chtěl bych se dotknout bodu, který se týká námětu či požadavku na pozdější projednávání tohoto zákona až do přijetí ev. nových ústav. Bylo ukázáno na příkladu vývoje výstavby Nejvyššího kontrolního úřadu od jeho vzniku na to, že ke zřízení Nejvyššího kontrolní. ho orgánu nezávislého na vládě docházelo bezprostředně - mluvím z historie po vzniku státu v roce 1919 - i v legislativních změnách zákona o kontrole z roku 1968. Pozastavil bych se u řešení této problematiky v roce 1918 po vzniku ČSR. S obdivem jsem četl návrh zákona o zřízení Nejvyššího účetního kontrolního úřadu, který tehdejší státní administrativa stačila zpracovat ještě v roce 1918, to je během tří měsíců existence prvého státu, a jeho vládní návrh, to je tisk Národního shromáždění 237 před ložit Národnímu shromáždění k projednání, a s obdivem jsem uznal vyspělost našeho prvního parlamentu. Tento zákon byl po tom přijat počátkem roku 1919 pod číslem 175, a to ještě před přijetím ústavy. Při jeho tvorbě a přijetí se vycházelo z toho, že je "nutně potřeba, aby Nejvyšší kontrolní úřad zahájil činnost co nejdříve a aby k tomu se děly ihned přípravy", jak je uvedeno v preambuli důvodové zprávy. Tehdejší parlament se ztotožnil s důvody pro přijetí tohoto zákona o zřízení nezávislého kontrolního orgánu, jak byly uvedeny v důvodové zprávě. Šlo o naléhavou potřebu zabezpečit zejména kontrolu výdajů ze státního rozpočtu a zvláště dohled nad výdaji mimo rozpočet, kontrolu podkladů pro státní závěrečný účet, vypracování odborného stanoviska k návrhu státního závěrečného účtu, kontrolu zjišťování, ohodnocování a vykázání objemu a hlavně pro státní úvěr. A konečně jako kontrolní dohled při dělení majetku mezi bývalými zeměmi Rakouska-Uherska.

Ptám se vlády a sněmovny: My necítíme potřebu ani po dvou letech od revoluce 17. listopadu mít objektivní informace o hospodaření se státním finančním a hmotným majetkem této republiky? O tom, jak se naplňují státní rozpočty a jak se z nich čerpá případně přerozděluje? My se necítíme být našim voličům a občanům této země odpovědni za to, že prostředky, které oni ve svých daních tomuto rozpočtu odevzdávají jsou řádně využívány a že tato realizace může být vůbec kontrolována nezávislým kontrolním orgánem, a že neexistuje u nás orgán vnější kontroly ve vztahu k orgánům výkonné moci? Z bývalých tzv. východoevropských socialistických států zůstal už jen jediný, který se s touto anomálií nevypořádal a nevytvořil nezávislý kontrolní orgán, který by nejvyšším zastupitelským sborům poskytoval pro jejich rozhodování a kontrolní působnost odborné a objektivní informace.

O tom, že je nanejvýš nutné vytvořit nezávislý nejvyšší kontrolní úřad u nás jsem se také přesvědčil na semináři pořádaném ve dnech 21. až 24. října v učebním středisku ministerstva kultury v Přestavlkách. Seminář vedli dva vysocí úředníci ze Spolkového účetního dvora SRN. Zaujala mě skutečnost, že Spolkový účetní dvůr se kontrolně orientuje na kontrolu veškerých činností a jevů souvisejících se státním rozpočtem, a to zejména z pohledu hospodárnosti, správnosti a účelnosti. Jeho kontrole státního hospodaření podléhá bez výjimky vše a nemůže být někým, to je parlamentem, vládou nebo prezidentem omezován. Zaměření kontroly a její výstupy spadají do výhradní kompetence nejvyššího vedení Spolkového účetního dvora.

Nyní, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, máte příležitost zaujmout nadstranické stanovisko k návrhu zákona hlasováním. Ústavní zákon, tak jak byl předložen, doporučuji schválit.

(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji panu poslanci Kapustovi. Prosím pana poslance Gjuriče, a pana poslance Payne, nechť se připraví.

Poslanec Andrej Gjurič: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, mám obavu, že pan kolega Žák otázku pro naše rozhodování a hlasování poněkud zjednodušil. Není pochyb o tom, řeknu s kolegou Rozlivkou, že transformace ministerstva kontroly na nezávislý kontrolní úřad je na místě, je vhodná a správná a že je třeba s ní principiálně souhlasit. Otázka zní, kdy a jakým způsobem. Dovolím si k tomu říci několik faktů.

Kolega Rozlivka se už zmínil o stanovisku vlády, které zdůrazňuji - jsme měli k dispozici už více než před měsícem, kdy jsme ve výborech tento dvouparagrafový návrh ústavního zákona projednávali. Zmíním se zde, protože předpokládám, že jste ho všichni četli, jenom o jeho původu. Vláda po projednání vyjádřila souhlas se záměrem zřídit uvedený úřad jako nezávislý kontrolní orgán České republiky, avšak nedoporučila, aby navrhovaný zákon byl v současné době přijat z těchto důvodů a pak následují důvody. Já sám uvedu ještě několik dalších faktů. Vláda předložila v současné době zákon o kontrole a na počátku příštího roku, pokud jsem viděl legislativní plán, máme projednávat zásady zákona o zřízení Nejvyššího kontrolního úřadu. Předpokládám tedy, že je tady určitý legislativní plán, určitá perspektiva vlády. Ať tak nebo tak, máme co činit s dvěma paralelními aktivitami. Poslanci samozřejmě - a nestalo se to poprvé - mají právo bez ohledu na vládu předkládat svoje iniciativní návrhy a své verze.

Byla to docela zábavná paralela, nicméně se domnívám, že poněkud demagogická. Proč se to domnívám? My jsme totiž v současné době podstatně v jiné situaci než řada těch států, které jsou nám dávány za příklad, kterým se jistě časem přiblížíme. Existuje tady řada aktuálních úkolů na rozdíl od běžné funkce v jiných zemích, které souvisejí se změnou politické situace, tj. vyrovnávání majetku SSM, vyrovnávání majetku KSČ, pravděpodobně časem i Svazarmu, eventuelně dalších organizací a které souvisejí se změnou ekonomické situace, to znamená kontrola privatizačních vln. Je rozpracována řada šetření jak jsem se na ministerstvu kontroly přesvědčil, řada lidí se na ně obrací, pros tě kontrolní orgán, ať tak nebo tak, který to dělá, existuje. I předkladatelé cítí, že je řada aktuálních úkolů, a proto předpokládají implicite paralelní existenci dvou institucí, což už musel být ten argument, kdyby teď hned měl vzniknout jeden nezávislý kontrolní orgán. Předkladatelé předpokládají po určitou dobu paralelní existenci dvou institucí, pokoušejí se tady o jakýsi kompromis. To nepokládám osobně za příliš šťastné a reálné, vznikne totiž podle mého názoru řada problémů. Uvedu jen tři skupiny. Problém personální - není tolik dobrých odborníků v této oblasti, o tom by nám jistě mohl říci své pan ministr Němec a těchto odborníků bude potřeba potom mnohem více. Problém kompetenční - dovedeme si představit, že úředníci s touto velice významnou legitimací budou kontrolovat řadu věcí, budou mít vstup tam, kde nikdo jiný nemá. Jestliže se dají očekávat kompetenční problémy u místní policie a státní policie, pak se dají očekávat i kompetenční problémy i zde, a to se neřeší. A koneckonců problémy finanční, protože nepochybně vyrostou náklady na státní správu.

I kdybychom ale připustili tuto možnost, tzn. že budou existovat paralelně dva přesně vymezené orgány s tou a s tou pravomocí, nelze kontrolní orgán natolik důležitý jako je nezávislý kontrolní úřad odbýt dvěma články v předloze, v tom případě nesouhlasím s panem kolegou Žákem. Ústavní zákon musí obsahovat strukturu kompetence, způsob kontroly, vymezení vztahů atd. Jednou zřízený kontrolní orgán musí být stabilním útvarem, který se nemění podle momentální situace v parlamentě. Mám tu po ruce ústavu Rakouské republiky, která kontrolnímu úřadu věnuje 7 článků - 121-128, každý o řadě odstavců. Nyní jsme probírali ve výborech kromě tohoto ústavního zákona - alespoň doufám, že většina z nás už zásady zákona o nezávislém kontrol ním úřadu. Už když jsme je probírali bylo vidět, že je tam leccos k dopracování a že ještě dozná určitých změn v paragrafovaném znění. A my tady máme dneska rozhodnout. přijetím takto stručně formulovaného ústavního zákona, zdůrazňuji ústavního zákona, by parlament, třeba i bona fide, podle mého názoru koupil zajíce v pytli a zamezil tak vytvoření opravdu kvalitního a opravdu nezávislého kontrolního úřadu, o kterém bychom skutečně zcela přesně věděli, jak bude vypadat. Navrhuji tedy a po važujte to za oficiální návrh, abychom definitivním zřízením ne závislého kontrolního úřadu rozhodovali až po projednání paragrafovaného znění zákona a po projednání vládní předlohy. Pak teprve budeme moci kvalifikovaně rozhodnout. Děkuji vám za pozornost.(Potlesk)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Prosím pana poslance Payna a pana poslance Stiebera, nechť se připraví.

Poslanec Jiří Payne: Vážený pane předsedající, páni poslanci, paní poslankyně, vážení přátelé, pokud se týká Nejvyššího kontrolního úřadu, o nutnosti jeho existence jsem byl přesvědčen už před rokem v létě, když jsme měli na semináři zahraniční hosty a přiblížili jsme se k této tématice. Bylo mi naprosto jasné, že k tomuto kroku musíme přistoupit. Stejně tak si myslím, že budeme dříve či později nuceni přistoupit ke zřízení správního soudnictví apod. Tento zákon, jak nám pan poslanec Žák velmi přesně vysvětlil, by měl patřit k té oblasti důstojných zákonů, které charakterizujeme, jako zákony ústavní. Tyto zákony vytvářejí jakýsi zvláštní systém, který by měl být konzistentní, měl by zhruba stejným způsobem popisovat ve všech oblastech stejně podrobně to, co ustanovuje.

A nyní prosím o vaši pozornost. Pokusme si vzpomenout si, jaká ustanovení máme o ústavních orgánech a jestliže tento soudní dvůr zřizuje ústavní zákony, je to nepochybně ústavní orgán, jaká ustanovení tam o ústavních orgánech máme, např. o České národní radě, o výborech ČNR, o vládě apod. Ústavní právo musí nejen říci, že nějaký orgán má vzniknout, že se zřizuje, jak to máme správně v tom tisku řečeno v článku I. Zřizuje se Nejvyšší kontrolní úřad, to je naprosto v pořádku, ale ústavní zákon musí říci, jakým způsobem tento orgán vzniká. Tedy jestli že ústavní zákon o federaci říká, že existuje cosi jako Česká národní rada, musí říci, že ČNR je volena na základě jistého volebního práva. A jestliže říká, že se zřizuje vláda České republiky, musí říci, kdo tu vládu jmenuje, jakým způsobem se vládě vyjadřuje důvěra či nedůvěra apod. To jsou pravidla ústavního práva.

Nyní prosím nahlédneme-li do toho předloženého tisku, ať už v té podobě, jak jsme ho dostali k projednání ve výborech nebo s některými případnými doplňky, které možná některý z poslanců navrhne, já tam právě tato ustanovení postrádám. Po strádám tam i ustanovení o tom, jakým způsobem se tento kontrolní úřad bude rozhodovat. Zda rozhodují jednotliví úředníci, nebo zda se rozhoduje většinovým hlasováním nebo hlasováním s 3/5 většinou. To z tohoto návrhu vůbec nevyplývá. To ovšem ústavní právo musí říci, zda je to orgán kolektivní nebo orgán složený z jednotlivců s jistými pravomocemi.

Chtěl bych upozornit na to, že pokud v ústavním zákonu nebude uvedeno přesně, co tento orgán může činit, pak podle zásady veřejného práva nic takového činit nesmí. A žádný zákon nižší právní síly než ústavní nemůže rozšířit pravomoci ústavního zákona nad rámec ústavním zákonem daný. Tzn. kterákoliv pravomoc, např. usnášet se nadpoloviční většinou nebo být zvolen, nebo něco takového, není-li uvedena v ústavním právu, pak ne může žádným nižším zákonem být provedena. Jestliže v ústav ním zákoně nebude řečeno, že ústavní soud je například jmenován předsednictvem nebo volen Českou národní radou nebo ně jakým způsobem ustaven, pak nikdy nemůže vzniknout. A žádný zákon nižší právní síly nemůže jít nad rámec pravomocí, které ústavní právo definuje. Z toho důvodu, ne protože bych byl proti Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, ale z důvodu toho, že vidím, jak vytváříme zmatek v ústavním právu - myslím, že jste pochopili už to, že tady teď nebojuji za žádné zájmy žádné ze skupin. Mně jde skutečně o princip. Prosím vás, neudělejme další chybu, promysleme tuto věc pořádně. A nedostaňme se do to ho, že dnes schválíme zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu, za měsíc zjistíme, že žádným zákonem nižší právní síly nemůžeme k tomu, co tady je řečeno vůbec nic přidat, nemůžeme přidat jedinou pravomoc, tomuto orgánu. A budeme muset tento zákon zase novelizovat a upravovat. Prosím vás, uvažme to, že tento návrh je naprosto nedokonalý z hlediska ústavního práva, tento orgán vůbec nevznikne, protože není řečeno, jak má být konstituován, tudíž žádný nižší zákon nemůže říci jak vzniká tento orgán. Uvažme to a podle toho hlasujme. Přihlašuji se s tímto ke stanovisku Občanské demokratické strany, ačkoliv jsem tady ne byl v době, kdy se stanovisko projednávalo. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji, prosím pana poslance Stiebera a pana poslance Chutného, aby se připravil.

Poslanec Václav Stieber: Vážená paní předsedkyně, pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové nehodlám polemizovat s ústavně právními teoeriemi kolegy Payna, nehodlám se za bývat ani historickými peripetiemi vzniků a zániků nejvyššího kontrolního úřadu v našem státě, kdy každý úsvit demokracie přinášel jeho okamžité zřízení, každý nástup totality způsobil jeho likvidaci. Soustředil bych se na věcnou stránku.

Je naprosto nelogické, když vládu a orgány moci výkonné kontroluje jeden z nich, jeden z těchto orgánů. Samokontrola, autocenzura jistě možná je, ale podle mého názoru její účinnost je velice pochybná. Naproti tomu kontrola prováděná nezávislý. mi orgány může přinést objektivní obraz o stavu věcí v daném případě.

Náš dosavadní právní stav je s tímto požadavkem v příkrém, absolutním protikladu. Dovolil bych si upozornit, že současný legislativní stav, kdy neexistuje na vládě nezávislý vrcholný kontrolní orgán, je v rozporu s právem evropských společenství. Jestliže tedy chceme vstoupit - je to okřídlený slogan - do Evropy, jsme povinni respektovat právní stav, který Evropu ovládá.

Podle mne navržený rozsah působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu dokazuje, že jde o specifické naplnění práv českého parlamentu. Moc zákonodárná tím hodlá ověřovat plnění svých základních dispozic, vládě daných, a nevidím naprosto žádný důvod k tomu, aby se tato sněmovna nedomáhala možnosti získat objektivní informace na potřebné odborné úrovni pro svoje další rozhodování.

Pokud je tady namítána kolize zájmů nebo případná transformace stávajícího ministerstva státní kontroly České republiky do formy Nejvyššího kontrolního úřadu, odkázal bych na další stanovisko vlády, které tady nebylo citováno, na stanovisko vlády z 13. října 1991, to znamená na stanovisko pozdější, které zdaleka není tak příkré v tom smyslu, který nám tady byl přednesen. Toto stanovisko počítá s kontinuitou dosavadního ministerstva stát ní kontroly a Nejvyššího kontrolního úřadu jako specifického kontrolního útvaru. Je logické, protože podle mého mínění obava o to, že by některý z těchto nejvyšších kontrolních útvarů měl nouzi o práci, je naprosto lichá.

Kolega Gjurič tady správně přednesl několik případů činnosti, která podle mého názoru maximálně přetíží, ne vyčerpá působnost jednotlivých kontrolních složek.

Měl jsem příležitost při minulém zasedání být přítomen návštěvě generálního kontrolora Velké Británie, který pobyl ně. kolik hodin v této budově a bylo to velice zajímavé setkání už v tom, že tento staletou demokracií ověřený systém potvrdil a že tento pán několikrát opakoval, že kontrola vlády ze strany parlamentu je absolutně nutná a každý odklad tohoto práva sněmovny získat příslušný nástroj k této kontrole se vymstí.

Cui bono? - to je známá otázka: Komu ve prospěch? Já tady naprosto nehodlám argumentovat politicky, jsem totiž hluboce přesvědčen, že ve prospěch - cui bono? - komu ve prospěch? předně všem občanům tohoto státu. Protože z jejich daní, z je jich prostředků, z výsledků jejich práce pramení veškeré finanční prostředky, které vláda má k dispozici a které potom vynakládá. Čili - ve prospěch občanů tohoto státu a současně ve prospěch tohoto parlamentu, protože my, dámy a pánové, nesmíme zapomínat na jednu věc: my máme ne právo, my máme přímo povinnost kontrolovat vládu, protože k tomu jsme dostali man dát, abychom vyslovovali stanoviska, vymezovali meze a současně sledovali, jak se výkonná moc v těchto mezích pohybuje.

Z toho důvodu prosím, abyste své stanovisko pečlivě zvážili a abyste zákon přijali. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji panu poslanci Stiebrovi a prosím pana poslance Chutného a prosím pana poslance Hejska, aby se připravil.

Poslanec Antonín Chutný: Vážená paní předsedkyně, pane předsedající, vážená vládo, vážení poslanci a poslankyně, vážení hosté, vážení páni novináři a novinářky! Využívám příležitosti vystoupit v rozpravě jako duchovní otec tohoto iniciativního návrhu a současně jako poslanec rozpočtového a kontrolního výboru České národní rady, který byl pověřen výborem se touto problematikou od prvopočátku zabývat. Samozřejmě, že jsem za těch 16 měsíců mohl nasbírat dostatečné množství argumentů a zkušeností. Rád bych uvedl několik podpůrných poznámek k lepšímu dokreslení některých faktů, provázejících tento návrh ústavního zákona.