Česká národní rada 1990 – 1992

Kdo souhlasí s tímto usnesením, ať zvedne ruku. 72.

Kdo je proti? 12.

Zdržel se hlasování? 20.

Děkuji, usnesení bylo přijato.

Přistoupíme k dalšímu sněmovnímu tisku č. 462 - návrh usnesení ČNR, kterým se výjimečně povoluje projednat v ČNR vládní návrh zákona ČNR, kterým se mění a doplňuje zákon č. 44/1988 Sb. o ochraně a využití nerostného bohatství, Horní zákon, tisk 418, ve lhůtě kratší než 60 dnů ode dne, kdy byl rozeslán poslancům ČNR. Zkrácená lhůta navržena na 30 dnů.

Kdo je pro toto usnesení, ať zvedne ruku. 67.

Kdo je proti? 11.

Kdo se zdržel hlasování? 27.

Usnesení bylo přijato.

Přistoupíme k sněmovnímu tisku 463 - návrh usnesení ČNR, kterým se výjimečně povoluje projednat v ČNR vládní návrh zákona ČNR č. 61/1988 Sb. o hornické činnosti, výbušninách a o Státní báňské správě ve znění zákona ČNR č. 425/1960 Sb. tisk 419 ve lhůtě kratší než 60 dnů ode dne, kdy byl rozeslán poslancům ČNR. Navržená zkrácená lhůta je 30 dnů.

Kdo je pro toto usnesení, ať zvedne ruku. 65. Děkuji

Kdo je proti? 11.

Kdo se zdržel hlasování? 27. Děkuji.

Usnesení bylo přijato.

Tím jsme prakticky vyčerpali a uzavřeli bod pět dnešního programu. Pokud jde o bod šest, odhlasovali jsme přesun na zítřek. Přistupujeme tedy k bodu

Jde o pokračování přerušeného bodu z minulé schůze. Prosím pana poslance Kalfuse.

Poslanec Jiří Kalfus: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v krátkosti bych chtěl zopakovat o co jde. Na minulé schůzi jsme projednávali návrh rozpočtového a kontrolního výboru na zřízení systému kontroly velké privatizace. Vycházeli jsme z toho, že velká privatizace je majetkový přesun, který nemá v historii našeho státu obdoby, a proto tento proces je potřeba mít pod kontrolou od samého počátku.

Dále jsme vycházeli z toho, že sice je skutečností, že jistou kontrolou je na vstupu do velké privatizace již schválení privatizačních projektů ministerstvem pro privatizaci, ale že nestačí ta to vstupní kontrola a že je potřeba pokračovat v kontrole dál. Vycházeli jsme také ze zkušeností s takzvanou malou privatizací, kde se ukázaly některé slabiny, kterým bychom se chtěli ve velké privatizaci vyhnout.

Předpokládáme samozřejmě, že by tato kontrola nebyla celoplošná, to znamená, že by se netýkala všech projektů privatizačních v celé ploše. Pan ministr tu namítal, že by k tomu bylo potřeba dvou tisíc lidí na kontrolním úřadě. To samozřejmě chtít nebudeme, od samého počátku jsme hovořili o kontrole výběrové. Představovali jsme si to tak, že by se tato kontrola omezila nebo zvláště zaměřila na některé klíčové body, které by se mohly ukázat jako body, u nichž by v privatizačním procesu mohlo docházet k určitým zkratům. Takovéto body například je organizační zajištění celé akce, kontrola některých podniků v likvidaci, ceny při zahraničních účastech, klíčování majetku v rozpadajících se podnicích, kontrola přímo prodávaných podniků atd.

Dále se domníváme, že bude také potřeba zkontrolovat investiční privatizační fondy. Výběrový vzorek podniků, které by byly kontrolovány, by potom ukázal prakticky, kde jsou sporné body v privatizaci, kde dochází ke zkratům a podle toho by se mohlo postupovat dál. Samozřejmě předpokládáme, že některá z těch slabých míst lze odhadnout předem a některá předem odhadnout nelze. Lze však očekávat, že skupiny jednotlivců a celých skupin se budou snažit tuto privatizaci zneužít.

Chtěl bych vám říci jen informaci, kterou jste si mohli všichni poslechnout v naší televizi. V nedělním pořadu Co týden dal jeden ze slovenských zástupců uvedl, že na Slovensku dochází k tomu, že politické strany, které nejmenoval, skupují práva dispozičních kuponových knížek už v současné době, takže zřejmě tyto naše obavy nebudou zbytečné. Proto se domníváme, že kontrola privatizace není balvanem do procesu velké privatizace, ale že musí být organickou součástí tohoto procesu.

Dále bych vám chtěl zopakovat usnesení, které jste všichni dostali na minulé schůzi České národní rady, které navrhuje rozpočtový a kontrolní výbor ČNR:

Česká národní rada doporučuje naléhavě vládě České republiky, aby

a) pověřila ministra státní kontroly ČR a ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR, aby urychleně předložil typový program kontroly privatizace podle zákona č. 92/91 Sb., včetně metodiky,

b) na základě tohoto programu zahájila kontrolu postupu velké privatizace a o výsledcích průběžně informovala Českou národní radu.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Kalfusovi. Vyslechli jste návrh usnesení a k němu otvírám rozpravu, protože ta nebyla minule samozřejmě ukončena. Hlásí se někdo do rozpravy k návrhu tohoto usnesení? Pan poslanec Danneberg.

Poslanec Leonard Danneberg: Podporuji návrh poslance Kalfuse na ustanovení kontrolního systému velké privatizace. Množí se signály z okresů, že se projevují snahy o ovlivnění ceny privatizovaných podniků, samozřejmě směrem dolů. Proto by se kontrola měla systémově zaměřit na tuto stránku. Rovněž tak jsou zjevné snahy o vykázání nízkého podílu restitucí - cílem je zlepšení výchozí situace při dělení nerestituované části či vůbec snaha o vytlačení naturální restituce.

Dále velká privatizace používá více privatizačních metod. Považuji za nutné, aby byla systematicky prošetřována věcnú i formální správnost smluv jimiž se bude privatizovaný majetek převádět právě s ohledem na složitost právních poměr ů těchto aktů.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Dannebergovi. Hlásí se někdo do rozpravy k tomuto návrhu? Pan poslanec Svoboda.

Poslanec Ivo Svoboda: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, chci zde uvést jeden podpůrný argument pro přijetí usneseni ve smyslu předloženého návrhu rozpočtového a kontrolního výboru. Tímto argumentem je usnesení vlády České republiky č. 412 ze dne 16. října t.r., kde vláda ČR souhlasí se zřízením oblastních pracovišť ministerstva kontroly České republiky v rámci jeho působnosti.

Zároveň toto dává do souvislosti s velkou privatizací ve druhém bodě usnesení, kde praví "s usměrňováním počtu pracovníků a mezd v roce 1992 v návaznosti na nutnou kontrolu privatizačního procesu, a posiluje rozpočet ministerstva státní kontroly pro tento rok o částku přesahující 4 miliony Kčs".

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Svobodovi, hlásí se ještě někdo do rozpravy? Není tomu tak.

Rozpravu končím. Přistoupíme k hlasování. Zopakuji ještě jednou znění usnesení:

Česká národní rada doporučuje naléhavě vládě České republiky, aby

a) pověřila ministra státní kontroly ČR a ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR, aby urychleně předložili typový program kontroly privatizace podle zákona č. 92/1991 Sb., včetně metodiky

b) na základě tohoto programu zahájila kontrolu postupu velké privatizace a o výsledcích průběžně informovala Českou národní radu.

Dávám hlasovat - kdo souhlasí s tímto usnesením, ať zvedne ruku. 91.

Je někdo proti? 1.

Zdržel se hlasování. 18.

Děkuji. Usnesení bylo přijato.

Nyní přistoupíme k dalšímu bodu programu, kterým je

Technickou poznámku má pan poslanec Váca.

Poslanec Oldřich Váca: Pane předsedající, dovoluji si upozornit, že při hlasování o programu byl bod č. 7 z původního programu přeřazen za bod č. 14 z důvodu návaznosti.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Promiňte, pane poslanče, já jsem dostal nově upravený program a tady je to tak, jak jsem četl. (Pan poslanec Váca se omlouvá a bere zpět.) Prosím, pan poslanec Lom.

Poslanec Petr Lom: Pane předsedající, dámy a pánové, technická poznámka. Vzhledem k tomu, že zákon o sociální potřebnosti bude předkládat ministr práce a sociálních věcí ČR ing. Horálek, který je na cestě do parlamentu, navrhuji, abychom vyčkali a udělali přestávku nebo přehodili bod programu, protože nemáme předkladatele. Ale je zavolán a je na cestě sem.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji, za tohoto stavu vyhlašuji přestávku do 15.00 hodin.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Dámy a pánové, pokračujeme v jednání. Dalším bodem je

Vládní návrh zákona ČNR o sociální potřebnosti podle sněmovních tisků 415 a 433

Z pověření vlády ČR nám předložený návrh odůvodní ministr práce a sociální péče Milan Horálek, kterého tím vítám a prosím, aby se ujal slova.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Milan Horálek: Vážený pane předsedající, vážená Česká národní rado, je poněkud po divné, že kvůli ministrovi práce nemohl parlament 15 minut pracovat. Je třeba se zamyslet nad tím, jakého máte ministra práce. Nicméně týden poté, co federální parlament přijal zákon o životním minimu, předstupuji před vás s návrhem zákona o sociální potřebnosti. Tento návrh je zákonem, který má realizovat v praxi skutečnou reálnou sociální práci tak, aby litera a duch zákona o životním minimu byly uskutečněny. Vláda ve svém programovém prohlášení z 2. července dala jasně najevo, že ministerstvo práce a sociálních věcí se stane m.j. aktivním uskutečňovatelem reformy v sociální politice, a to tak, aby ekonomická reforma nevedla k velkým sociálním konfliktům, abychom předešli vzniku sociální bídy. Záchranná sociální síť, základní osa našeho přístupu v této záležitosti musí mít jednoznačně stanovenou základnu. Tou se v obecné rovině stal zákon o životním minimu a pro praktickou sociální práci předložený zákon o sociální potřebnosti. Forma zákona na rozdíl od předchozích vyhlášek federálního ministerstva práce a sociálních věcí i ministerstva práce a sociálních věcí České republiky je v souladu s Listinou základních práv a svobod. Záchranná sociální síť je pro ty občany a rodiny, které se z různých objektivních důvodů ocitly v nouzi a pomáhá jim. Nesmí se však stát pohodlnou lenoškou pro ty, kteří nemají zájem pracovat, kteří vlastním přičiněním neusilují skutečně o zlepšení své hmotné situace, zejména svou vlastní prací a chtějí v podstatě parazitovat na některých sociálních opatřeních. Při koncipování tohoto zákona o sociální potřebnosti jsme vzali v úvahu všechny tyto skutečnosti a snažíme se eliminovat či zmírnit případné zbytečné vynakládání státních prostředků ve prospěch zmíněných jednotlivců či skupin.

Máme s nimi totiž už bohaté zkušenosti, zejména v oblasti zaměstnanosti a nezaměstnanosti, o čemž vám pravidelně každý měsíc podávám příslušné informace a máme zkušenosti i sice s malým počtem občanů, kteří po roční nezaměstnanosti, když se jím podařilo statečně odmítnout kdejakou nabízenou pracovní příležitost, projevili zájem právě o to dostat se do této záchranné sociální sítě, mezi ty, kteří by byli sociálně potřební, protože očekávají zvýšení těchto dávek a očekávají v tomto duchu svůj pohodlný život. Naše odpovědnost je zde nesmírná. Uvědomme si, že podle federálního zákona o životním minimu je teoreticky i legislativně možné, aby rodina se 6 dětmi, tedy dva dospělí a 6 dětí, kteří by se vyhnuli práci a úsilí o to, starat se o výživu svými aktivitami, by mohla dostat až 10650 Kčs měsíčně.

Kdyby byl v praxi takový případ připuštěn, já bych nemohl chodit po této zemi, kolik set tisíc kritiků zcela oprávněných by mi říkalo, že jsme něco takového připustili. A proto to také nepřipustím. Pro to také, protože realizátory této sociální práce jsou především obce, sociální referáty okresních úřadů, také jsme provedli již zavčas opatření o personálním posílení. Tam nyní probíhá po jisté etapě rozpadu nábor pracovníků, kteří jsou s to svými morálními i kvalifikačními předpoklady tyto náročné úkoly individualizace sociální potřebnosti provádět, ač nejsou přímo v naší kompetenci a v naší ose řízení. My se staráme o to, aby dokvalifikační a rekvalifikační kursy organizované naším ministerstvem a celá naše organizační pomoc v této oblasti dovedla tuto sociální práci na úroveň, aby byla úroveň ctihodná, potřebná, evropská, ale skutečně pro ty, kteří to potřebují. V podstatě bych chtěl tím své úvodní slovo skončit.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu ministru Horálkovi. Dávám slovo nyní společnému zpravodaji výborů poslanci Petru Lomovi, aby odůvodnil předloženou společnou zprávu, kterou jste obdrželi jako sněmovní tisk 433.

Poslanec Petr Lom: Vážený pane místopředsedo České národní rady, dámy a pánové, dříve než předložím sněmovně zprávu o projednávaném návrhu zákona České národní rady o sociální potřebnosti podle § 74 zákona č. 35/89 Sb., dovolte, abych ho ze zpravodajského hlediska charakterizoval. Předkládaný návrh zákona o sociální potřebnosti byl připravován v návaznosti na zákon o životním minimu a stane se základním prvkem záchranné sociální sítě.

Dosavadní úprava obsažená ve vyhlášce federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/88 Sb., a vyhlášce ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 182/91 Sb., byla nepřehledná a vzhledem k vývoji životních nákladů v posledním roce zastaralá. Důsledkem toho je téměř roční provizorium ve formě doporučení ministerstva, pouhého doporučení pro okresní úřady a obce. Návrh zákona v předkládané podobě realizuje Listinu základních práv a svobod, která ukládá zabezpečit řešení hmotné nouze občana zákonem. Přitom návrh zákona vychází důsledně z principu, že občan si musí zajistit především příjem vlastní a příjem rodiny vlastní prací, vlastním přičiněním, přitom ale vymezuje společensky uznané sociální události, kdy se získání příjmu vlastní prací a přičiněním nevyžaduje.

Jde o to, aby záchranná sociální síť plnila svoji funkci ve smyslu motivačním. Aby totiž ti, co jsou zabezpečeni dávkami, měli skutečný a nepředstíraný zájem o vlastní řešení své situace. Musíme si uvědomit, že na základě předkládaného zákona bude řešeno sociální situace těch rodin a jednotlivců, kteří z vážných, např. zdravotních důvodů nemohou se vlastní prací přičinit o zlepšení své situace. Současně je nutno počítat s tím, že na ten to zákon budou spoléhat ti občané, kteří se nechtějí a řešení své situace podílet, kteří budou chtít zákonem dané možnosti zneužívat. Jde o ty občany, kteří jsou v současné době evidováni na úřadech práce a kteří nemají zájem, jak jsme se mnohokrát pře svědčili, o skutečnou práci. Z tohoto pohledu pokládám předkládaný návrh zákona za vyvážený a správně koncipovaný. Respektuje nesporně sociální události, které neumožňují zvládnutí ne příznivé sociální situace vlastními silami a správně v individuálních odůvodněných případech umožňuje hranici sociální potřebnosti zvýšit podle § 3 odst. 1 Současně odkazuji i na posouzení celkových sociálních a majetkových poměrů umožňujících zajistit občanovi své potřeby z vlastních prostředků.

Při úvahách o rozšíření okruhu osob a rodin, které se ocitnou pod hranicí sociální potřebnosti pouhým rozšířením důvodů, které zbavují tyto občany povinnosti zvýšit si příjem vlastní prací, musíme vzít na vědomí nejen někdy pozitivní smysl, např. při zvýšení věku dítěte, o které má být pečováno a kdy se tedy nezkoumá možnost zvýšení příjmu vlastní prací, ale i okruhu rodin, jichž se tato úprava týká. Jde o poměrně úzký okruh rodin s nízkým příjmem muže, z nichž značná část patří k těm problémovým, kdy často je pro tyto děti návštěva předškolních zařízení, např. mateřské školy, prospěšná.

Pozitivním a nesporně obecně prospěšným je rozšíření okruhu osob z důvodu péče o osobu blízkou. Zabezpečení dávka mi těch žen, které se věnují svým těžce zdravotně postiženým dětem a nemohou pracovat bez ohledu na to, zda jsou či nejsou osamělé, je užitečným a žádoucím rozšířením okruhu osob, které jsou považovány za sociálně potřebné.

Vážené dámy a vážení pánové, vládní návrh zákona ČNR o sociální potřebnosti (tisk 415) projednal na svých schůzích v říjnu 1991 ústavně právní výbor ČNR, výbor ČNR pro sociální politiku a zdravotnictví, církevní a humanitární výbor ČNR a výbor ČNR pro obchod a cestovní ruch. Výbory doporučují ČNR, aby vládní návrh zákona o sociální potřebnosti schválila ve znění společné zprávy (sněmovní tisk 433).

Děkuji za slovo.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu společnému zpravodaji a otevírám rozpravu. Do rozpravy jako první se přihlásil pan společný zpravodaj poslanec Lom. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Petr Lom: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych vznesl následující pozměňovací návrh. Pokud jde o účinnost zákona, navrhuji, aby datum 1. ledna 1992, uvedené ve společné zprávě výboru ČNR byl nahrazen dnem vyhlášení.

Zákon FS o životním minimu, který nabude účinnosti dnem vyhlášení, zrušuje totiž ustanovení § 139 až 142 Vyhlášky č. 149/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle nichž se však dosud zabezpečují sociálně potřební občané. Pokud by zákon ČNR o sociální potřebnosti, který je novým právním podkladem pro tyto dávky, nabyl účinnosti až 1. ledna 1992, vzniklo by práv. ní vakuum, které by bránilo pokračovat v poskytování dávek sociálně potřebným občanům v období od účinnosti zákona o životním minimum do konce letošního roku. Je proto nutné, aby i tento zákon nabyl účinnosti dnem vyhlášení.

Vznáším pozměňovací návrh: § 10 ve znění společné zprávy k zákonu o sociální potřebnosti zní: tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Děkuji.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Lomovi. Jako další se přihlásil pan poslanec Dobal. Připraví se paní poslankyně Janů.

Poslanec Viktor Dobal: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, úvodní větu pana ministra jsem pochopil tak, jak vám teď předložím. Dovolte mi hned na začátku se otevřeně přiznat k tomu, že sociální politika je pro mě španělskou vesnicí. Nicméně budu-li se k ní vyjadřovat, nikterak neporuším zaběhanou praxi v tomto státě i v tomto parlamentu. Liším se pouze tím, že to přiznávám. Kromě toho mne vede obava, že předkladatelé tohoto zákona a naši parlamentní zpravodajové nejsou na tom o moc lépe, když se tváří opačně. Prosím, ne berte tyto výroky pejorativně. Chci pouze zdůraznit ten fakt, že jsme zde všichni konfrontováni s problémem velice složitým, citlivým a dá se říci, přímo ekologickým v pravém slova smyslu. Navíc toto vše tvoří schizofrenní - opět ve vlastním slova smyslu - prostředí kompetenčních sporů, válek a co je ještě nejhorší ze všeho - mizerných kompromisů. Jeden z nich se nám v našich lavicích právě zhmotnil v podobě projednávaného zákona. A jestli návrhu dobře rozumím, tak má být jedním z kamínků, které dohromady vytvoří mozaiku sociální politiky. Dovolte, abych vyjádřil obavu, aby hotové dílo nebylo šklebem, který nás bude dlouho pronásledovat.

Všichni se shodneme na nezastupitelné roli státu v sociální politice. Minimálně v té oblasti, kde se stalo módním, ale podle mne i urážlivým, používat rybářskou nebo pavoučí hantýrku. Byli-li občané pro komunisty mouchami, jsou dnes rybami? Je stát pavoukem, nebo ministr odpovídajícího resortu rybářem? Ale potom, který z nich je porybný? Jinými slovy se ptám: kdo je nyní u nás stát, když je máme rovnou tři, nebo lépe která vláda nese odpovědnost za sociální politiku - federální nebo republiková?

Vidíte, ještě jsem ani nezačal a už je zde plno otázek a málo odpovědí. Nebo jsem zmaten pouze já?