Česká národní rada 1990 – 1992

Projednávaný zákon, jak nám bylo vysvětleno, navazuje a vychází z nedávno přijatého zákona o životním minimu. Tento nebudu kritizovat, respektuji, že se na něm FS usneslo. Konstatuji pouze, že zákon má dvě hlavní části: první stanoví výši životního minima a druhá je to, co se ve světě nazývá means test

přeložím volně: hodnocení prostředků příjmů. Dále budu používat, nebudu již předkládat. Projednávaný návrh zákona již není ničím jiným než means testem, a to značně mlhavým. Chci především mluvit o schizoidní povaze tohoto zákona. Obávám se, že se zde dosti nebezpečně kříží dvě věci - občan a rodina, nebo chcete-li občan a domácnost a podobně. Životní minimum je hodnotou jasně stanovenou na úrovni toho, co dále budu nazývat rodinou.

I v tom případě, je-li zrovna v daném časovém bodě tvořena jedincem.

Potřebnost je však jednoznačně zkoumána na úrovni jednotlivého občana. Dovedu si představit sto plus jedna situaci, kdy uvádíme jak sociální úřednice tak občany ve zmatek. Dokonce se obávám, že tento zákon se může stát přijímací listinou - pro skutečně zodpovědné a poctivé úředníky obecních úřadů, kteří se jím budou muset řídit - do blázince, když jim k tomu dáme počítač, možná že jim k tomu více pomůžeme.

Očekával bych, že by tento zákon jednoznačně řekl: Úředník ten a ten má za povinnost vyšetřit a teď přijdou jasné věty z "mín textu", které jednoznačně definují to co ušetří, tak aby to nenechávalo prostor pro dojmy, pocity, úvahy, antipatii, sympatii, korupci a pro vše ostatní.

Jako příklad uvádím § 3 odst. 1 - v odůvodněné výši, odst. 2 stejného paragrafu - lze na občanu spravedlivě žádat, § 4 - peněžní nebo věcné dávky. Obzvláště pikantní ve spojení s výší rozdílů mezi jeho příjmem a částkami životního minima.

Domnívám se, že tyto věci nejsou tak jasně řečeny, aby se podle toho mohl úředník státní správy řídit.

Vyslovil jsem zde mezi jiným obavu, že se obávám, že obecním úřadům tato věc nepřísluší. Odpovědnost za toto má nést stát. Mnohokrát jsem vystupoval proti rozbujelé státní administrativě. V tomto případě se domnívám, že budujeme-li finanční úřady a pracovní úřady, které se panu ministrovi povedly vybudovat v poměrně krátkém čase funkčně a účinně, musíme budovat i sociální věci. Tyto úřady budou něco podobného jako bude berní úřad. Tady se zřejmě nevyhneme, pokud nechceme, aby tyto prostředky byly vyhazovány, jisté přísnosti a práci v terénu. To žádný počítač nezajistí. Navíc se domnívám, že logika sociální péče a odpovědnosti státu musí vycházet také z jistého rozlišení minimálně na dvě základní skupiny problémů. První skupina problémů je, kdy stát zajistí jisté dorovnání standardu, na který byl člověk zvyklý. Jestli má někdo vysoké příjmy, bude si platit dosti vysoké sociální pojištění a má se mu tento standard do rovnávat. Tam žádná spravedlnost být nemůže, tam bohatým se bude dávat víc a chudým méně. Ten, který si vydělal méně, byl spokojen s tímto životním standardem a má na něj nárok.

Druhá věc je, aby někdo neklesl, a to je hlavní předmět zákona, kdy občan se ocitne najednou na úrovni chudoby nebo bídy. Životní minimum by nemělo být hranicí chudoby. To je něco navíc.

Proto jakákoliv koncepce by byla možná rozumnější, kdyby tyto úřady spravovaly obě složky, což zatím neexistuje a ani k tomu není snaha. Vysvětlím proč. Snaha při pojištění bude vykazovat co největší příjmy. Když o příjmy přijdu, dostávám adekvátní peníze. Druhá snaha bude vykazovat minimální příjmy. Jestliže toto bude spravovat jeden úřad, domnívám se, že se vytváří rovnováha automaticky bez větších komplikací.

Chtěl jsem toto uvést jako úvod k tomu, že nejsem spokojen s tím, jak sociální politika tohoto státu vypadá. Mám vážnou obavu, jestli tento zákon, pokud k němu nebude vydáno několik prováděcích vyhlášek, nějaký úředník bude schopen aplikovat. Rozhodně si netroufnu říci, že bych zákon odmítl, protože jsme dnes jako obvykle v pasti. Přijmeme-li tento zákon v tomto znění, budou nás nenávidět úředníci obecních úřadů, kteří se budou topit v žádostech o finanční podporu, o pytle mouky, hrachu a uhlí, nebo v opačném případě nás budou nenávidět občané, že jim něco upíráme. Vláda toho lehce vy užije v jakýchkoliv tiskových konferencích k tomu, aby označila parlament za asociála a lumpa. Nemáme šanci zákon nepřijmout, ale máme šanci se nad touto problematikou hlouběji zamyslet a snažit se tuto velice složitou oblast prodiskutovat. Navrhuji, aby se parlament těmito vážnými problémy v budoucnosti i ze strategičtějšího pohledu zabýval. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Dobalovi. Prosím paní poslankyni Janů, připraví se pan poslanec Maryt.

Poslankyně Ivana Janů: Pane předsedající, dámy a pánové, můj pozměňovací návrh směřuje k § 1, odst. 2, písm. c, pátý řádek od shora - část věty: "pečuje nebo o 3 a více dětí do 10 let věku". Navrhuji, aby tato část písmene zněla: "nebo o 3 a více dětí do 15 let věku dítěte". Změna je z 10 na 15.

Domnívám se, že tato změna částečně přispěje k posílení role rodiny a její funkce ve společnosti. Druhotně může kladně ovlivnit i otázku stoupající nezaměstnanosti.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji paní poslankyni Janů. Prosím pana poslance Maryta.

Poslanec Jiří Maryt: Vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych doplnit pana poslance Loma, že tento návrh zákona projednal i rozpočtový a kontrolní výbor, ačkoli mu nebyl přikázán, a přijal usnesení, ve kterém doporučuje ČNR jej schválit.

Zároveň bych měl jeden pozměňovací návrh, a sice ve společné zprávě k § 2. Stávající znění označit jako odst. 1 a doplnit nový odstavec 2.

Když si vezmeme původní znění zákona, kde je § 2, zjistíme, že se tam nejedná o to, že by se částka 500 Kčs poskytovala občanům, kteří mají doporučeno od lékaře dietní stravování, ale zvyšuje se o 500 Kčs jejich hranice životního minima.

Navrhuji změnu, aby byl § 2 doplněn o odstavec 2 tohoto znění:

"Částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost stanovená zvláštním zákonem - odkaz 5 - se při posuzování sociální potřebnosti občanů, jimž byly přiznány mimořádné výhody třetího stupně ZTP/P zvyšuje o 500 Kčs měsíčně." Druhý návrh přednesla paní poslankyně Janů a plně jej podporuji.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Marytovi. Hlásí se ještě někdo do diskuse?

Poslanec Jaromír Kapusta: Pane předsedající, dámy a pánové, mám proti návrh. Navrhuji v souladu s jednacím řádem ČNR, aby o jednotlivých pozměňovacích návrzích, uvedených v tisku 433, bylo hlasováno o každém samostatně, ne en bloc.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji. Hlásí se někdo do rozpravy?

Poslanec Pavel Dušek: Chtěl bych podpořit závěr z hlediska pamatování na částky pro zdravotně postižené - návrh poslance Maryta, který považuji za lépe vystihující podstatu věci. Sám pro něj budu hlasovat.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Duškovi. Protože není dalších přihlášek, rozpravu končím a ptám se pana ministra Horálka, zda si přeje ještě promluvit.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Milan Horálek: Vážené poslankyně, vážení poslanci, já jsem se v té rychlosti i částečné únavě snažil domyslet vše, co zde přednesl pan poslanec Dobal. Mám ale trošku smutek v duši, protože přesně to, co navrhuje, se konalo v této síni před měsícem - celodenní seminář o koncepci, sociální pomoci, a o těchto věcech, a proto nechci reagovat na vše, co pan poslanec Dobal řekl, protože kdyby to bývalo bylo na tom semináři řečeno, byl by to ten odpovědný čas, který já jako přece jenom trochu profesionál bych k tomu rád zvolil. Nicnémě k jedné otázce:

je skutečně koncepčně rozdílné pojetí, jestli vytvořit síť státních administrativních profesionálních úřadů k tomu, aby zkoumaly podle tohoto návrhu zákona, který se domnívám, že není tak matný a který byl konzultován zpřipomínkován i terénními sociálními pracovníky a ti ho vítají, proto jsem si to dovolil předložit, a nebo jestli tuto činnost, tu praktickou sociální práci dáme základu naší samosprávy - obcím, a to její profinancování té síti okresních úřadů, jejich sociálních referátů atd.

V Evropě a ve světě jsou oba způsoby známé. Tendence postupuje více k tomu, aby to dělaly obce a samosprávné volené orgány a jejich k tomu určení pracovníci. Tendence převažuje zejména ve střední Evropě, neboť dochází po letech zkušeností k tomu, že nejlépe tito pracovníci poznávají konkrétní realitu rodin a jednotlivců, na něž se tyto věci ze sociální sítě vztahují. Jen tolik si dovolím konstatovat:

Jestliže předkládám návrh v duchu našeho pojetí, aby tedy byla sociální práce zachována v obcích, ve městech, kde je její další složka, všechno to praktické pečovatelství atd., jestli dávám přednost této živé práci před fungováním a zakládáním nových úřadů, mám za to odpovědnost i odpovědnost za případné chyby, které může toto rozhodnutí znamenat. Aby ty chyby nebyly, konstatuji, že ne další prováděcí předpisy k tomuto zákonu, ty už nejsou nutné, ale metodika, metodika, ale zejména praktická školicí práce s těmito lidmi, a co je nejdůležitější - a to je již naší roční zkušeností, protože to už také u nás funguje, tato záchranná síť, - už jsou na obcích, na městech, na sociálních referátech řady těch, kteří si pro sociální pomoc chodí. To není neznámá věc. A ti pracovníci, co to dělají, právě očekávají tato jasnější řešení včetně těch jistých zvyšujících částek, protože tak vzrostly životní náklady a stejně samozřejmě jsme v tomto jako v jiných věcech pozadu za životními náklady. Ale touto živější prací se domnívám a dávám přednost před zcela novým zakládáním nových úřadů, před tím vším, co představuje mnohem větší neznámou pro naši realitu, než to, abychom zkvalitnili fungování těch obecních referátů a této práce, která tam už dneska je. A to si myslím, že je to základní.

Neuvedl jsem legislativní důvody, protože federace má vydávat jen zásady, my musíme dělat tu reálnou skutečnost v legislativní práci. Domnívám se, že jsme se příliš nezmýlil, že nezakládáním nových samostatných úřadů řízených z centra, - a já znám takové návrhy zejména z federální úrovně, - že snad tím více zabraňuji byrokratizaci a nahrávání reálné sociální živé práci tam, kde je vykonávána mezi lidmi, kteří se znají a to vše ostatní. Jestli je to chybné, snad mi to Bůh odpustí, ale zatím budu dělat vše pro to, aby se ti lidé, kteří to dnes dělají institucionálně tak, jak jsou, aby se to všechno zkvalitnilo a zejména aby tam byli lidé nalézající odvahu k tomu říci "ne"! "Ne" těm, o nichž jsme zde shodně se zpravodajem, s předsedou výboru hovořili.

K pětistům korunám zařazení, jak zde padly návrhy zejména od poslance Maryta, poslanec Dušek to podporoval a další. Nenavrhoval jsem to proto, že si myslím, že to není nutné. Že je to prvek příliš plošný do té individuální sociální práce, kterou tento návrh zákona představuje. Nejsem "ne dost sociální". Naopak, máme přece dále platnou vyhlášku vedle tohoto zákona, to je vyhlášku 182 z letošního roku, jejíž paragrafy 33 až 46 zcela individuálně umožňují, aby těm našim občanům, o nichž se zde hovoří - těžce zdravotně postiženým s příslušnými průkazy, jsme ne plošně ale zcela konkrétně dávali příspěvky na úpravu bytů až ve výši 70% nákladů, maximálně 50 tis. Kčs, příspěvek na zakoupení auta 50%, maximálně 60 tis. Kčs jednou za pět let, příspěvek na benzín 50% ceny 60 l, což představuje 400 Kčs měsíčně, na individuální dopravu 5 tis. Kčs ročně, na úhradu bezbariérového bytu ve výši rozdílu mezi normálním a takto zvýšeným nájemným, na garáž až 200 Kčs měsíčně. Nám se zdá, a umíme to, abychom těmito individuálními dárky lépe vystihli to, než je zde onen plošný pozměňovací návrh. Pak zde padly návrhy na posunutí věkových hranic. Zastavím se především u té, která určuje frontálně zvyšovat věkovou hranici ze 3 na 5 let. My tam ty tři roky máme proto, že takovou hranici uznává zákon o rodičovském příspěvku, ale tento legislativní důvod není mým hlavním důvodem. Zkušenost právě z těchto rodin, které se tak snadno dostávají pod hranici ukazuje, že je v tak velkém množství případů mnohem lepší, jestli dítě ve třech letech jde do mateřské školy a ne že je doma. Tento praktický konkrétní poznatek, jeho četnost, jeho rozsah nás vedly k tomu, že jsme tam hranici tří let nechávali a že tudíž zvýšení na pět let nepodporujeme.

Jsou tam i jiné zvyšující návrhy, zejména v §, který přednesla paní poslankyně Janů, unisono tam uvést 15 let věku dítěte.

Zde vidím jistý problém. Jde pak již jen o jedno při hlasování. Každý návrh představuje částku. Když se mne zeptáte, musím odpovědět alespoň něco v té rychlosti, ale sděluji vám, že částka plošně 500 korun pro naše spoluobčany zvlášť, při čemž zůstanou individuální výběrové nároky, že ta může činit 50 až maximálně 90 miliónů korun ročně. A každé jiné takové zvýšení představuje nějakou desetimiliónovou částku. Propočítali jsme pesimistickou havarijní variantu za ekonomické situace představující tak jak to někteří prognostici rádi dělají, až miliónovou a větší nezaměstnanost a bídu, která by zde byla, nicméně realizace tohoto zákona se pohybuje na úrovni kolem minimálně tří miliard a podle míry pesimismu a předpovědí neúspěšnosti reformy miliardy narůstají. I v tomto kontextu uvažujme o tom, co v návrhu zákona bude pozměněno.

Děkuji a omlouvám se, že jsem asi na vše nedokázal odpovědět. Budeme o tom dále uvažovat, nicméně tento zákon je sto být vámi přijat, aby tuto práci zkvalitnil. Pro užití tohoto zákona katastrofická vize je spíš hypotetická už tím, co naši lidé v sociálním terénu umí udělat.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu ministru Horálkovi a nyní dávám slovo společnému zpravodaji panu poslanci Lomovi.

Poslanec Petr Lom: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně a poslanci, domnívám se, že z rozpravy, ve které vystoupilo šest řečníků, nevyplynuly žádné kontraverzní návrhy, které by si vyžádaly návrh na přerušení a poradu. Proto, pane předsedající, myslím, že bychom měli jako první zhodnotit návrh poslance Kapusty, to jest procedurální návrh na hlasování o společné zprávě po jednotlivých návrzích

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Ano, dávám hlasovat.

Kdo souhlasí s tím, aby se o jednotlivých návrzích samostatně hlasovalo, ať zvedne ruku. 79.

Kdo je proti? 5.

Kdo se zdržel hlasování? 16.

Je nás málo.

Poslanec Jiří Machalík: Není dvěstě poslanců, je nás 198.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Máte pravdu. Odsouhlasili jsme tedy návrh na dílčí postup hlasování. Prosím pana poslance Loma, aby pokračoval.

Poslanec Petr Lom: V tom případě předpokládám, že budeme hlasovat nejprve o jednotlivých pozměňovacích návrzích společné zprávy, a pak teprve o pozměňovacích návrzích, které vzešly z rozpravy. Je souhlas s tímto postupem?

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Dávám hlasovat.

Souhlasíte s tímto postupem, kdo je pro? 101.

Stačí, nemusíme dále hlasovat.

Poslanec Petr Lom: Ke společné zprávě - tisk 433. První pozměňovací návrh se sestává ze dvou pozměňovacích návrhů, proto prosím pana předsedajícího, aby o nich dal hlasovat separátně.

A to za prvé v § 1 odst. 2 písm. c) na straně 2 zákona. Za slova "celodenně osobně", to je druhá řádka, vložit slovo " řád ně".

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Dávám hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu.

Kdo je pro, ať zvedne ruku. 106. Děkuji.

Je někdo proti? 2. Děkuji.

Pozměňovací návrh byl přijat. Prosím pana poslance Loma, aby pokračoval.

Poslanec Petr Lom: Další část prvého pozměňovacího návrh odst. 1 písm hu v § 2. c) zní, že slova "do tří let" ve třetím řádku se nahrazují slovy "do pěti let". Pokud sněmovna chce, mohu říci názor garančního výboru. Výbor nedoporučuje, protože se jedná o nesystémovou změnu.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Prosím, dávám hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu.

Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku. 45.

Kdo je proti? 26.

Kdo se zdržel hlasování? 41.

Tento pozměňovací návrh nebyl přijat.

Poslanec Petr Lom: V § 2 je ve znění tisku 433 společné zprávy tento pozměňovací návrh: stávající znění označit jako odstavec 1. Doplnit o nový odstavec 2 tohoto znění: "2. Stejná částka jako v odst. 1 se poskytuje i občanům, jímž byly přiznány mimořádné výhody třetího stupně (průkaz ZTP/P) z důvodu pod statného omezení pohyblivosti."

Pro úplnost poznamenávám, že poslanec Maryt k tomuto paragrafu vznesl rovněž pozměňovací návrh, o němž bude hlasováno však později poněvadž vzešel z diskuse. Abychom věděli co, dovolím si ho přečíst, abychom mohli následně hlasovat o textu ze společné zprávy, poněvadž tyto dva návrhy by se vylučovaly a my se rozhodneme, kterému dáme přednost.