Česká národní rada 1990 – 1992

Při posuzování dané problematiky vláda vycházela především z usnesení ČNR č. 150 z 26. dubna t.r. Proto vláda jednoznačně konstatovala, že místní státní správa bude dvoustupňová, stejně jako územní samospráva, že základem územní samosprávy zůstanou i nadále obce, že základním stupněm místní státní správy budou i nadále obecní úřady, druhým stupněm zůstanou okresní úřady, přičemž jako cílové řešení se předpokládá vytvoření větších územních celků.

Při dodržení těchto zásad pak vláda musela odpovědět i na otázku, jaký druhý stupeň samosprávy by měl být zvolen. Byly zvažovány dvě alternativy: zemská samospráva nebo regionální uspořádání.

Chci zdůraznit, že obě mají své výhody a nevýhody, své zastánce i odpůrce. Po obsáhlé diskusi se vláda přiklonila k závěru, že v současné době, kdy regiony by musely být určeny nejspíše od zeleného stolu, považuje za užitečnou zemskou samosprávu z těchto důvodů:

Vláda za nejpřijatelnější budoucí státoprávní uspořádání ČSFR i nadále totiž považuje spolkové uspořádání na územním, to je občanském principu. To předpokládá opustit princip národní, na němž jsou podle ústavy dnes založeny obě republiky a připustit uspořádání zemské, resp. spolkové, které se s národním nemůže a předpokládám ani že nechce překrývat. Zemskou samosprávu považuji za nemožné vykročení k tomuto uvažovanému budoucímu spolkovému uspořádání.

Vláda dále vychází z toho, že nové právní postavení obcí jako základu územní samosprávy se osvědčuje. Neskrývali jsme, že vybudování samosprávy obcí je první etapou ve výstavbě územní samosprávy, které je třeba řešit ze širšího územního pohledu.

Platí-li skutečně princip, že obce jsou základem územní samosprávy, platí pro vládu také, že postavení a pravomoc, event. dalších samosprávních subjektů, musí být od samosprávy obcí odvozeny. Několikastupňová územní samospráva by však vedla k oslabení obecní samosprávy především tím, že by došlo k tříštění pravomoci jednotlivých stupňů územních samospráv a zejména pak k tříštění finančních zdrojů.

Proto i vzhledem k úkolům, které má vyšší stupeň územní samosprávy řešit, jsme volili pouze dva stupně a ze dvou přicházejících variant uspořádání jsme zvolili zemskou samospráv u přičemž jsme zvažovali i jiné možnosti řešení především regionální nebo asymetrické.

Zemskou samosprávu, kterou nikterak nelze ztotožňovat s plným zemským zřízením, jsme volili také proto, že je určitým kompromisem mezi v současné době nerealizovanými požadavky na postavení Moravy a Slezska jako třetího článku československé federace a mezi naprostým odmítáním zvláštního postavení obou zemí v rámci České republiky. Je cestou další všeobecné demokratizace v podobě decentralizace rozhodování o veřejných záležitostech, neboť umožňuje převést některé úkoly, které dosud řešila centrální správa do samosprávy. Myslíme tu zejména na pravomoce související s alokací finančních prostředků. Toto řešení proto nepokládáme za řešení zvolené jen pro Moravu jen a jen reagující na požadavky části moravské veřejnosti.

Má obecně platný význam. Pokud se týká koncepce místní státní správy zvolené řešení umožňuje provést důslednou decentralizaci výkonu státní správy přenesením působnosti na pověřené obecní úřady tak, aby se staly prvním stupněm státní správy a tím přiblížily výkon státní správy občanům. V této souvislosti připomínám, že novela nařízení vlády č. 475/90 Sb., kterým se, předpokládáme, rozšíří počet pověřených obecních úřadů, by měla být prvním krokem harmonogramu postupu legislativních prací. Harmonogram máte, předpokládám, všichni před sebou. Projednání návrhu této novely je na programu jednaní Komise vlády pro koordinaci výstavby územních orgánů státní správy již 15. října a návrh sleduje vytvoření přirozených správních center na celém území České republiky pro ucelené obvody, relativně souměřitelné co do velikosti a správní kapacity.

Zvolené řešení dále umožňuje zachování soustavy dosavadních okresů nejméně na jedno funkční období, umožní kontinuitu a stabilitu státní správy a řádnou přípravu změn územně správního uspořádání České republiky. Naše představy struktury místních orgánů státní správy vycházejí i ze současných ekonomických možností státu a odpovídají také potřebě racionálního výkonu státní správy. Umožňuje zjednodušit výkon místní státní správy i vyřešením existence detašovaných pracovišť resortů. Domníváme se, že dva stupně orgánů místní státní správy plně postačují k zabezpečení úkolů státní správy. Domníváme se, že zvolená koncepce výstavby orgánů místní správy, formulovaná usnesením vlády č. 292 včetně harmonogramu postupu legislativních prací přihlíží k faktorům geografickým, sociálním, ekonomickým i politickým. Z hlediska jednotného výkonu státní správy na území republiky musí však být vliv těchto faktorů podřízen potřebám racionálního výkonu státní správy, odpovídajícího nejen ekonomické situaci, ale i kapacitě jednotlivých článků státní správy. Struktura samosprávních i správních orgánů i jejich vzájemné vztahy a kompetence musí být jasné a srozumitelné. Jednotlivé kroky reformy místní správy na sebe musí logicky navazovat a postupně, zdůrazňuji postupně, naplňovat zvolenou koncepci. V průběhu provádění reformy musí být uskutečňovány jen nezbytné, uvážené a vyzrálé korektury. Vyžaduje si to i potřeba jisté právní stability a kontinuity. Vzhledem k tomu, že ze třinácti bodů harmonogramu postupu legislativních prací, nutných při realizaci koncepce, harmonogramu, který předpokládá první krok příští měsíc a poslední až za dva roky, nutno ve dvanácti případech upravit stanovenou oblast zákonem, je zcela zřejmé, kdo má nezadatelné právo tuto složitou problematiku konečným verdiktem vyřešit. Vláda může být v tomto procesu pouze nápomocna zákonodárnou iniciativou. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi a otevírám rozpravu k tomuto bodu. Písemně se do rozpravy nikdo nepřihlásil. Pan poslanec Ježek se hlásí. Usnesli jsme se tak, že si necháme předložit určité materiály doplněné o vstupní informaci.

Poslanec Josef Ježek: Pane místopředsedo, dámy a pánové, připomínám, že včera jsme se dohodli, že by bylo rozumné zprávu, která zde byla přednesena, projednat ve výborech a diskutovat o ní až na příští schůzi České národní rady. Čili toto opět navrhuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji za tento návrh. Čili to je rekapitulace obsahu části našeho usnesení. Prosím pan poslanec Payne se hlásí.

Poslanec Jiří Payne: Vážení poslanci a poslankyně, obávám se, jestliže o této koncepci budeme hovořit až na příští schůzi, tak vpodstatě už nemáme příliš o čem hovořit, protože ten časový postup je tak rychlý, že vpodstatě už nebude možno ovlivnit tento proces. Chceme-li se tím vážně zabývat, pak to musíme udělat dnes, nebo zítra. Já bych potřeboval 5 minut na přípravu kritiky projevu pana premiéra. Okamžitě nemohu reagovat.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Paynovi. Hlásí se dál někdo dál do rozpravy k tomuto bodu. Předávám znovu slovo panu poslanci Paynovi.

Poslanec Jiří Payne: Omlouvám se, jestli bude můj projev poněkud nesouvislý. Souvisí to s tím, že nebyl čas na přípravu reakce. Bylo řečeno, že proces reformy místní správy je trvalý proces. Mám pocit, že tímto sloven se maskuje nepřipravenost té reformy, do které jsme vstoupili před rokem. Zároveň se říká, že to je první etapa. Všechna tato slova vpodstatě signalizují, že to, co nám vláda pod vedením pana premiéra Pitharta navrhla před rokem, bylo naprosto nepromyšlené a nedokonalé řešení.

Připomínka další k tomu, že by mělo být předáno na jinou úroveň rozhodování o alokaci finančních prostředků. Já se domnívám, že to je řešení velmi nemoderní a neodborné. Alokace finančních prostředků se dá řešit objektivizací parametrů, dá se řešit v podstatě matematickým způsobem, aby to nebyl problém politický, protože jestliže se rozhodování předá řekněme na úroveň zemí, ten problém se tím stejně nevyřeší. Bude-li se řešit samospráva, samosprávné problémy řekněme Valašska z Brna, budou tam stejné problémy, jako jsou dnes. Tím se naprosto nic neřeší. Zároveň jsme slyšeli to, že vláda rozšiřuje počet pověřených obecních úřadů, to znamená vlastně téměř se rozšiřuje počet okresů a na druhé straně pan premiér říká, že se právní celky z hlediska státní správy mají zvětšovat. To je vnitřní rozpor. Takovouto koncepci přece nemůžeme uskutečňovat. Kromě toho bych chtěl říci, že pan premiér se už jednou vyjádřil a sice bylo to v červnu, že považuje, že by kraje měly být zrušeny jako umělý, zbytečný mezičlánek mezi republikou a okresem. Nyní budeme znovu tento mezičlánek zavádět byť na jiné rozloze?

Další problém je v tom, že z ministerstva má být řízeno nyní 86 okresů, v budoucnu s těmi pověřenými obecnými úřady ještě daleko více a to je podle mne množství, které je z ministerstva neřiditelné. V důsledku toho naprosto zákonitě musí vzrůstat počet zaměstnanců na ministerstvech, čehož jsme již svědky, v důsledku toho také musí být také velice zeslabena kontrola státní správy v jednotlivých okresech a v důsledku toho také státní správa nemůže správně fungovat. Tento model nemá obdobu, pokud vím, v jiných zemích.

Rád bych také připoměl, že zatím, co se tady hovoří o samosprávě, tak tím, co jsme provedli, jsme vlastně samosprávu zrušili, protože zákon o národních výborech znal samosprávu, a to na úrovni obce, okresu a kraje. To znamená, to co jsme provedli není posílení samosprávy, my jsme ji naopak zredukovali. Kromě toho celý systém, který byl navržen, postrádá koordinační a kontrolní mechanismus, vzájemné vazby mezi jednotlivými stupni. Na to narážíme na všech úrovních.

Dalším projevem toho, že tento systém není řiditelný z ministerstva, je například i to, že přednostové okresních úřadů, protože nejsou dostatečně kontrolováni, protože na úrovni okresů jsou samosprávné funkce, které je potřeba rozhodovat, tak se cítí být politickými pracovníky, chovají se tak, uzavírají dohody s regiony za hranicemi a tím překračují své pravomoci.

Již nyní, ačkoliv jsme ještě nepřikročili k tomuto kroku, se ukazuje, že vláda premiéra Pitharta není schopna takovýto systém uřídit, že přednostové okresních úřadů překračují zákony a neplní své povinnosti, nechovají se jako státní úředníci. /Potlesk./

Jestliže se ministerstva stala odvolacími orgány vůči rozhodnutím okresních úřadů, to znamená všeobecnou druhou instancí, je to zhruba stejný nesmysl jako kdyby se někdo pokusil zrušit krajské soudy a přenést jejich pravomoce na Nejvyšší soud.

Vzhledem k tomu, že trojinstanční postup má u nás hluboce zakořeněnou tradici, považuji tuto navrženou koncepci pouze dvoustupňové státní správy za velmi, velmi pochybnou. Dvouinstanční pojetí je tudíž nejen v rozporu s tradicí, která je v naší zemi, ale je i v rozporu s požadavkem účelnosti a efektivnosti, levnosti státní správy. Je to v podstatě řešení, které bylo vymyšleno některými komunistickými pracovníky ještě před rokem 1989.

Dále bych se chtěl zmínit také o tom, že z hlediska státní správy se osvědčilo pravidla, že státní správa a samospráva by se měly na každém stupni vzájemně hlídat. Jenom tak lze totiž dosáhnout toho, aby se státní úředníci skutečně chovali jako státní úředníci.

Toto roztržení státní správy a samosprávy od sebe samozřejmě znamená nedostatek kontroly a naopak zemská správa bez správního aparátu na stejné úrovni je samoúčelnou hříčkou. Pochopitelně nejnákladnější ze všech možných řešení.

Domnívám se, že tento model, jak řekl sám pan premiér, byť slovy, že se jedná o trvalý proces a o první nebo druhou etapu, je jenom provizoriem a projevem bezradnosti, neschopnosti problém skutečně důsledně řešit systémovým přístupem.

Prozatím skončím, protože skutečně jsem nebyl připraven v této věci, netušil jsem, jaký projev pan premiér přednese, ale domnívám se, že záležitost je velice závažná a že ji nemůžeme odložit na příští plénum, že ji musíme řešit skutečně v tomto týdnu. Děkuji. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Paynovi. Dále se písemně přihlásil pan poslanec Stodůlka, připraví se pan poslanec Fejfar.

Poslanec Zbyšek Stodůlka: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegové a kolegyně, výbor pro územní správu se koncepcí, která zde byla uvedena opakovaně zabýval. V tomto výboru jsme také upozornili na určité nedostatky této koncepce. Nejenom na to, že jde o koncepci vytvářenou pro naprosto jiné politické, hospodářské i společenské podmínky, ale i na to se pokusili zavést v roce 1975 v Polsku, a to v době, kdy bylo jasné, že situaci nelze ovládnout politicky za pomoci vedoucí úlohy strany. Provedli tam tzv. decentralizaci: ze 17 vojvodství zřídili 49, ale tímto postupem šlo ve skutečnosti o tuhou centralizaci. Polsko v současné době tuto koncepci opouští, připravují naprosto novou koncepci, která navazuje na historické kořeny. A historických kořenů se tady pan kolega Payne dovolával.

Když jsem se ve výboru předkladatele zeptal, který stát má fungující dvoustupňovou státní správu zavedenou, bylo mi řečeno, že Anglie. Ovšem anglický systém státní správy, anglický systém práva nelze s kontinentálními systémy, do kterých patříme, absolutně srovnávat. Jde o systém, který se vyvíjel 600 let a který předpokládá zcela jiný postoj nejenom státních úředníků, ale i občanů.

Systém, v němž je odtržena státní správa od samosprávy nemá také, podle mého názoru, ve světě obdoby. Pokud mě někdo chce poučit, že ano, rád se poučit nechám. Děkuji. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Stodůlkovi. Hlásí se někdo další do rozpravy? /Poslanec Fejfar./ Prosím pana poslance, aby se ujal slova.

Poslanec Tomáš Fejfar: Pane předsedající, vážená vládo, kolegové a kolegyně, usnesení mám před sebou, sledoval jsem ho, pan premiér ve své řeči velice úzkostlivě se snažil ve vládním návrhu kličkovat, to znamená v tom, co jsme tady v dubnu odsouhlasili, ale zbylo tam jedno rozhodující místo, které obejít nešlo, a to bod šestý: doporučuji umožnit samosprávu přirozených územních celků jako partnera státních úřadů ve věcech týkající se politiky rozvoje..."

Tam je základní kámen úrazu. V tomto případě se zdá, že vláda došla k závěru, že těmito přirozenými územními celky jsou země. Proto je tam uvedena takováto formulace. Pokud si vzpomínáte, nebyli jsme schopni se dohodnout, co to je. Mluvili jsme o zemích, o regionech, ale vlastně jsme to nerozhodli. Nerozhodli jsme to úmyslně.

Jestliže se nyní ústy pana premiéra Pitharta vrací zemská varianta, v tom případě bych pledoval pro kolegu Payna, že se rozchází se státní správou, což nemůže dopadnout dobře, s tím nebudeme spokojeni ani my, ani přátelé z HSD, SMS, vlastně se neřeší nic. Domnívám se, že tady se jedná o účelový politický tah, protože, když toto dáte dohromady s tím, že pan premiér Pithart před nedávnem, což jsme se dozvěděl jenom z tisku, zakládal moravskou odnož Občanského hnutí a hovořil o moravském zemském zřízení, za což samozřejmě sklidil potlesk, je to v rozporu.

Dále bych se chtěl zeptat pana premiéra, kdo to je ona moravská reprezentace, se kterou jednal v oné vile. Hledal jsem v ústavě, v různých zákonech, ale nikde jsem se nedozvěděl, že existuje něco takového, jako moravská reprezentace. Chtěl bych to vysvětlit. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Fejfarovi. Dále se do rozpravy hlásí pan poslanec Šuman. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Vladimír Šuman: Vážení přítomní, domnívám se, že řada argumentů mých předřečníků svědčí o tom, že nejsme připraveni o této záležitosti dnes v tuto hodinu a bohužel ani zítra jednat. /Potlesk./ A to říkám u vědomí toho, že převážnou většinu jejich argumentů sdílím a podporuji.

Domnívám se, že se to nejlépe ukázalo na projevu kolegy Payna, který většinou bývá, jak sám předeslal, dnes nemohl být, pečlivě připraven, a dokonce se domnívám, že v některé argumentaci si přímo protiřečil.

Pro mne je rozhodující jedno. On tvrdil, že je naprosto nezbytné z časových důvodů se zabývat touto záležitostí na tomto plénu, protože kdybychom to odložili na příští, došlo by ke zpoždění, jehož důsledky nelze odstranit.

Pro toto ovšem neuvedl žádný argument a pokud se dívám na harmonogram, nenašel jsem ho ani já.

Zároveň dovolte, abych se zeptal pana předsedajícího, proč nenaplnil jednací řád, když kolega Ježek přednesl procedurální návrh, proč o něm nedal hlasovat, a proč nechal pokračovat v rozpravě. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Dovoluji si zareagovat na otázku, která směřovala na mě, rozuměl jsem návrhu jako určité výzvě, ale ne jako procedurálnímu návrhu. To nebyl pokus o manipulaci, to bylo všechno jiné než toto. Uvědomuji si závažnost tohoto tématu, ale to co řekl poslanec Ježek, byla rekapitulace části našeho včerejšího usnesení. Pokud tedy budete toto formulovat jako procedurální návrh, dám o něm hlasovat.

Pan poslanec Šuman se hlásí s faktickou poznámkou, dále pan poslanec Payne.

Poslanec Vladimír Šuman: Nevím, zda-li mám právo dát přednost panu poslanci Paynovi, protože bych nerad svoji faktickou poznámkou zabránil v argumentaci v tak důležité a neodkladné věci.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Samozřejmě, že se můžete vzdát slova a zvednout ruce poté až domluví pan poslanec Payne.

Poslanec Jiří Payne: Navrhoval bych, abychom přijali takové usnesení, aby práce na provedení této reformy byly zastaveny až do projednání této koncepce všemi výbory.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: To je ovšem návrh na usnesení, kterým bychom případně mohli uzavřít projednávání tohoto bodu. Hlásí se pan poslanec Válek.

Poslanec Alois Válek: Domnívám se, že je naprosto nutné, abychom ráno měli projev pana premiéra na stole. Kancelář by na tom měla pracovat. Bez toho bychom daleko nedošli.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: To je v podstatě žádost k aparátu, kterou zaznamenáme. Bude to pro další věcné projednávání velmi cenné. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Šuman, Bezděk a Ježek.

Poslanec Vladimír Šuman: Dovoluji si nabídnout rozšíření návrhu pana poslance Payna v tom smyslu, že by měly být pozastaveny práce na této reformě do té doby, než k tomu přijme usnesení Česká národní rada, nikoliv jenom výbory. Zároveň žádám kolegu Payna, jestli by byl ochoten stáhnout svůj návrh tak, aby se hlasovalo o tomto dříve a zároveň se sami zavázat, že projednáme usnesení k tomuto na příští schůzi ČNR poté, kdy celá záležitost bude projednána ve všech výborech ČNR.

Poslanec Josef Bezděk: Dovolím si předložit protinávrh k tomu, aby to bylo projednáno ve výborech, ale aby to bylo projednáno v klubech.

Poslanec Josef Ježek: Přednesl bych to, co jsem řekl na začátku jako procedurální návrh. Projednejme tuto koncepci ve znění projevu pana premiéra, v klubech i ve výborech, přijmeme usnesení na příští schůzi. Dále vás upozorňuji, že normální legislativní proces začíná tak, že Česká národní rada dostane zásady všech navržených legislativních úprav. Domnívám se, že máme možnost se k návrhu zásad se vyjádřit a udělat na profesionální úrovni to, co můžeme.

Dávám tedy návrh, abychom projednali zde přednesenou koncepci ve výborech, v klubech, případně přijali usnesení na příští schůzi a jakmile vláda předloží zásady těchto zákonů, máme možnost koncepčně tomu věnovat maximum času a rozhodnout, co uznáme za nejlepší. (Potlesk.)