Česká národní rada 1990 – 1992

To je základní princip pojišťovny a tento model volíme, byť by šlo patrně volit - a slyšel jsem to i na finanční radě - modely jiné. Volba jiného modelu, předesílám, který nám byl též tentativně doporučen, by vedla k tomu, že by se u nás konzervoval buď model odpovídající modelu národní zdravotní služby v Británii či ve Skandinávii. Z důvodů historických, psychologických i sociálních považujeme tato doporučení, která slyšíme někdy i u ekonomů našich, za nepřijatelná. Tolik k bodu čtyři.

Otázka stagnace platů zdravotníků a parafráze tvrzení z "Domažlické výzvy", že zdravotníci odmítají nedůstojnou valorizaci. Je mi velice líto, ale musím trvat na tom, že by se vláda České republiky měla pokusit splnit svůj slib, tak jak to učinila již třikrát, co se týká deklarování ochoty ten slib splnit a pokusit se valorizovat, byť podle názoru některých pracovníků ve zdravotnictví, nedůstojné mzdy. Uvědomte si, prosím vás, a to se obracím na pana kolegu Korába, že nejde v tuto chvíli zdaleka jenom o skupinu lékařů. Lékař ů v České republice je 30-35 tisíc evidováno jako aktivních, z toho zdaleka ne všichni se věnují péči o pacienty. Řada z nich pracuje v nejrůznějších institucích a jenom určitá část v příštím roce - a to zdůrazňuji - především lékaři budou pracovat v soukromých praxích nebo v praxích, které se dostanou do sféry nestátní a lékaři, kteří budou pracovat v lůžkových zařízeních, budou moci těžit z toho, že začne fungovat zdravotní pojišťovna. Budou skupiny lékařů, které budou nadále odkázány na mzdy, které musí být a budou zavedeny podle tarifního systému. S tím souhlasí jak odbory a bylo to projednáno i s jednotlivými skupinami, které zastupují profese pracovníků. To znamená tvrzení, že by se neměly mzdy do konce roku valorizovat, se dává do protikladu s možností zřídit pojišťovnu, což z mého pohledu je mísení v určité argumentační rovině a není to úplně přesné.

Valorizace mezd nečiní nic jiného, než že potvrzuje, že není možné do nekonečna zvětšovat rozdíl mezi skupinami pracovníků nejrůznější kvalifikace a nejrůznějšího vzdělání, kteří pracují ve zdravotnictví, v sociálních službách nebo ve školství a skupinami pracovníků, kteří pracují v podnikatelské nebo hospodářské sféře. Srovnáme-li údaje, které dává ministerstvo práce a sociálních věcí o vývoji mezd v jednotlivých sférách, zjišťujeme, že nelze zavírat oči před tím, že ty tři nebo čtyři sféry, - a omlouvám se pracovníkům kultury, že jsem na ně zapomněl, - očividně zůstávají stát ve srovnání se mzdovým vývojem v dalších sférách. Je pro mne obtížené přistoupit na to, že by se řeklo středně zdravotnickým pracovníkům a řadě profesí, jež mají jiné vzdělání než lékařské, že se upouští od toho, o čem opakovaně jednala vláda od ledna tohoto roku ve vztahu k jednostrannému opatření slovenské vlády, kdy se zvýšily platy ve Slovenské republice a soudím, že je třeba zúžit možnosti, které vyhlášky a pokyny ministerstva práce a sociálních věcí dávají. Mám za to, že i ministr Špaček k otázce valorizace, k níž jsme se museli vrátit při jednání s odboráři minulý týden ve Lnářích, se krátce vysloví.

Chtěl bych tedy zdůraznit, že v žádném případě nechápeme úpravu platů a potom přechod na tarifní systém jako opatření, které by mělo být použito jako argument proti zavedení výkonového a nebo smíšeně výkonového platového principu ve Všeobecné zdravotní pojišťovně.

K otázce valorizace provozních nákladů mohu sdělit pouze tolik, že informace, ze kterých pan poslanec Koráb vychází, jsou bohužel nepřesné. Dovolte, abych sdělil a upozornil na to, že v České republice na rozdíl od Slovenské republiky byl vypracován postup, který schválila vláda České republiky a to postup závazný, ze kterého vyplývá, že podle jasně stanovené metodky předloží zdravotnická zařízení přímo řízená ministerstvem zdravotnictví i zdravotnická zařízení spadající pod okresní úřady k 15. srpnu a k 15. listopadu přehled o své finanční situaci v nákladech za jednotlivé části rozpočtu s tím, že ministerstvo financí mělo k 5. září a k 5. prosinci spolu s ministerstvem zdravotnictví posoudit vývoj hospodaření zdravotnických zařízení a rozhodnout o tom, co bylo v usnesení vlády stanoveno, to znamená o provedení valorizace kapitoly zdravotnictví.

Uvádím to proto, že nebylo nikdy vládou řečeno, že to bude děláno promiscue a bez určitého časového plánu a uvádím to i proto, že ve Slovenské republice se vůbec nepodařilo tento mechanismus vypracovat a ani nějakým způsobem do usnesení vlády přijmout.

Jinou otázkou je, ale k tomu se zřejmě vyjádří kolega Špaček, patrně s odstupem, - proč se nepodařilo vládě toto usnesení beze zbytku naplnit. K 15. srpnu jsme předložili podklady o situaci jednotlivých zdravotnických zařízení, byla tam i prognóza a extrapolace možného vývoje. Jinou věcí je, a to je patrně známo aspoň poslancům, kteří odpovídají za rozpočtový výbor, že se rozpočet České republiky vidí jinak, než se předpokládalo v 1. pololetí a ze schodkového rozpočtu bylo otázkou, - a to nenáleží mně, abych to rozváděl, - jakým způsobem pokrýt nároky na valorizaci. To znamená, že valorizace plánovaná na září nebyla provedena ne proto, že by ministerstvo zdravotnictví a s námi spolupracující organizace a instituce nedodaly podklady, které by pro valorizaci postačovaly, ale naopak proto, že tyto podklady vyžadovaly takové náklady, jež v současné době nebylo možno z rozpočtu zajistit.

Zde si neodpustím ještě jeden údaj z mého pohledu podstatný. Opakovaně bylo při různých příležitostech tvrzeno, že jsme nežádali o úpravu platu ve zdravotnictví, že prostředky byly v jednom či druhém rozpočtu a stačilo požádat, chci říci, že tato tvrzení jsou nepravdivá a ti, kdo to na veřejnosti tvrdili to tak činili buď proto, že nevědí, co tvrdí, nebo naopak věděli velmi dobře co tvrdí a proč tvrdí. Mně to nenáleží hodnotit. Ale tato velice líbivá tvrzení jsou z mého pohledu populistická a neodpovídají reálné situaci.

V současné době, když spočítáme všechny nároky, které uplatňujeme, nejde o sumu ani 190 mil., ani 300 mil, ani 500 mil., to byly částky, které jsme nárokovali vloni, - ale jde o 1 901 mil. pokud by zdravotnictví řeklo, že je třeba kompenzovat rozdíly mezi výrobní a nevýrobní sférou. Všichni cítíme, že tento nárok je nepřiměřený situaci a nejde o nic jiného, než o to "nedůstojné" vyrovnání mezd mezi výrobní a nevýrobní sférou. Uvádím to zde ne proto, že bych toto zvýšení reklamoval nebo nárokoval, uvádím to pouze proto, že se důrazně ohražuji proti tvrzení, že jsme tyto požadavky neuplatnili. My jsme je uplatňovali, ale shodně s panem ministrem Vopěnkou víme, že prostě v tuto chvíli pro to nejsou prostředky v rozpočtu České republiky. Podaří-li se je poslancům z rozpočtového výboru nebo někomu jinému nalézt, ukáže- li se, že rozpočet buď federální nebo republikový je přebytkový, budeme jistě všichni - kolega Vopěnka zde bohužel není - považovat tuto změnu situace za velice příznivou. Tolik k bodu čtyři.

Poslední otázka je nepochybně velice zajímavá. Pan poslanec Koráb mi v podstatě v něm velice pomohl a jsem rád, že citace, která jím byla provedena, byla provedena formou, jakou byla provedena. Chci zdůraznit, že k nedorozumění v mnoha zdravotnických zařízeních došlo, že vycházela z metodického pokynu, který tedy nebyl vydán 23. července, ale byl expedován až 20. srpna, tzn. s měsíčním zpožděním, neboť jsme vážili a čekali, jak se bude dál vyvíjet situace ve zdravotnických zařízení. Bohužel se ukázalo, že část vedoucích pracovníků pochopila, že i ve zdravotnictví lze podnikat. Ponechávám na vašem rozhodnutí a vyjádření, zda považujete za vhodné, aby ředitelé nemocnic - zdůrazňuji zatím státních nemocnic, ředitelé transformujících se ústavů národního zdraví, byli členy akciových společností a zároveň se podíleli na nákupu zdravotnické techniky, léků, spotřebního zdravotnického materiálu. Zajímalo by mne, zda budete souhlasit s tím, aby okresní lékárníci byli členy konsorcií a akciových společností dovážejících léky a jednoduchou transakcí, kterou představuje nákup léků v hodnotě 2,5 milionů Kčs, získali pro sebe jako vedoucí té které lékárny v provizi 250 tisíc Kčs tím, že převedou do lékárny, kterou spravují, léky ne vždy prodejné.

V žádném případě, pana poslanče, metodický pokyn nevzývá vedoucí pracovníky k plošnému zákazu výkonu podnikání ve zdravotnictví. Je tam jednoznačně řečeno, že oni mají vybrat -cituji: Určit seznam funkcí, při jejichž výkonu nemohou pracovníci zdravotnických organizací a zařízení vykonávat podnikatelskou nebo jinou výdělečnou činnost pro zabezpečení zásob uvedených v tomto metodickém návodu.

V úvodu materiálu bylo řečeno, že vedoucí pracovníci mají vybrat a zvážit formu, jakou budou tento metodický návod uplatňovat ve svých zařízeních. Jinou záležitostí je, že mnozí prokázali neobyčejné pochopení a tak upravili s pomocí xeroxu tyto materiály, vynechali v nich to co se hodilo a nehodilo a pustili ho svým podřízeným jako doklad toho, že plošně zakazujeme soukromé podnikání ve zdravotnictví. Je to jistě zajímavý způsob, jak lze metodický návod interpretovat, dokonce víme o zařízeních, s jejichž řediteli jsem jednal, kde metodický list, který je provázen osobním dopisem vedoucím zařízení, pustí bez doprovázejícího listu zdravotníkům, aby ho podepsali s tím, že se z něho náhodou ztratí douška, že se to týká vybraného okruhu funkcí.

Pro současnou dobu, a je mi líto, že budu zase citovat, je typické, že necelé 3 týdny po tom, kdy byl zveřejněn tento metodický návod, obdrželi vedoucí zdravotnických zařízení dopis, ve kterém jsem se vracel k tomu, co se stalo a uváděl jsem některé skutečnosti na pravou míru. Cituji, vy jste citoval také.

Je na místě již v úvodu upozornit na to, že se jedná o uplatnění postupů omezujících zneužívání tzv. privilegovaných informací veřejnosti kritizované činnosti vedoucích řídících pracovníků zvané insidetrading, při níž se jedná o typický konflikt zájmů. Omezení se má týkat, a to zdůrazňuji, nepočetné skupiny vedoucích a hospodářskotechnických řídících pracovníků ve zdravotnictví, kteří mají přísun k informacím, jež je prokazatelně zvýhodňují při jednáních s možnými obchodními partnery. Může docházet k porušování pravidel korektně vedených obchodních jednání, k neoprávněnému obohacování a takováto činnost směřuje proti zásadám soukromého podnikání.

Neodpustím si poznámku, že opakovaná jednání se zástupci velkých renomovaných západoevropských firem vedla k závěru, že jsou zděšeni praktikami, které ve zdravotnictví panují. Naprosto nekalá a nečistá konkurence, kdy se zneužívá informací, které mají privilegovaný ráz k tomu, aby firma, která je schopna si koupit informátora způsobem, který jsem předtím popsal, zablokovala nebo vyřadila firmu způsobem, který předčí způsoby, které předtím ovládali komunističtí funkcionáři.

Z řečeného vyplývá, že zdravotnickým pracovníkům, zaměstnaným ve zdravotnictví, nikdo neupírá právo na soukromé podnikání respektující přitom dosud platná omezení, která vyplývají ze zákona č. 20. Teprve po přijetí jeho novely ČNR a nového zákona o nestátních zdravotnických zařízeních přestanou platit omezení, která brání výkonu výdělečné činnosti lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, které má léčebný, preventivní a diagnostický ráz.

S ohledem na tato zjištění považuje ministerstvo zdravotnictví za nutné, aby ředitelé zdravotnických zařízení a organizací vydali popř. upravili seznam funkcí, při jejichž výkonu mají pracovníci přístup k nejrůznějším informacím organizačně hospodářského rázu a jsou vybaveni značnými pravomocemi tak, že u nich nelze vyloučit neoprávněné využívání informací, ani další formu střetu veřejného či státního zájmu se zájmy osobními a podnikatelskými. Seznam funkcí má tedy zahrnovat řídící funkce jako jsou zejména ředitelé zdravotnické organizace nebo zdravotnického zařízení, náměstek ředitele, vedoucí centra a tak dále. Tolik, pane poslanče, k poslednímu bodu.

Omlouvám se, že mé vyjádření bylo poněkud delší, ale myslím, že problematika zdravotnictví si čas od času zaslouží výměnu informací. Děkuji za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministrovi zdravotnictví. Prosím pana poslance Korába, aby se vyjádřil, zda je spokojen s odpovědí.

Poslanec Jaroslav Koráb: Nemám dar výřečnosti, co má pan ministr. Jak říkal pan ministr Němec, je natolik vycepován dotazy novinářů, že odpovídá na vše spatra. Byl jsem vybrán jako hromosvod skupiny poslanců, kteří dávají tuto interpelaci. Na omluvu, že nemohu dát přesný termín vládě, kdy chceme vyjádření, uvádím, že tato interpelace byla složena ze 4 až 5 interpelací, čemuž odpovídají body. Proto těžko mohu říci, zda 14 dní, 3 týdny či měsíc.

Pokud se mohu obrátit o pomoc na své kolegy - lékaře, žádám je, aby se vyjádřili k údajům pana ministra.

Myslím, že v časovém rozvrhu bodu 1, což jsou zdravotnické pojišťovny a všeobecné zdravotní pojištění ke 14 dnům došlo v tom smyslu, že jsme počítali termíny, které jsou potřeba k předložení na příslušné legislativní orgány vlády, poslancům atd. Průběh nám ukázal na 14 dnů. To je bod první.

Bod 2 - postavení zdravotníků. Tam pravděpodobně není třeba dávat žádný termín. Souhlasil bych tam s tím, že odpověď vlády může být do 3 týdnů.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Jste s odpovědí k druhému bodu spokojen?

Poslanec Jaroslav Koráb: Žádám písemnou odpověď na tuto interpelaci s tím, že pouze první bod velmi spěchá. Tam, bychom žádali takový postup, aby nám umožnil projednat tento zákon odpovědně. U dalších bodů zcela normální průběh - během 3 týdnů odpověď.

Znamená to bod 2, 3, 4, 5.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Pokud jde o první bod, pokládáte interpelaci za naléhavou a přiměřenou lhůtu 14 dnů. Pokud jde o další body, interpelaci za naléhavou nepokládáte?

Poslanec Jaroslav Koráb: Je to vyjádřeno posledním odstavcem této společné interpelace: Vzhledem k časové tísni, zejména pak ohrožení přijetí zákona o všeobecném zdravotním pojištění a všeobecné zdravotní pojišťovně v časové lhůtě žádáme, aby tato interpelace byla přijata jako naléhavá.

Doplnil bych to tím, že žádám, aby byla interpelace považována za naléhavou v prvním bodě.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Prosím pana ministra Bojara.

Ministr zdravotnictví ČR Martin Bojar: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, odpověď pana poslance Korába ve mně vyvolává silné rozpaky. Z toho co řekl jsem pochopil, že si není jist tím, zda může být s mou odpovědí spokojen. Parafrázoval odpověď: Jsem hromosvodem. Ptám se, zda jsou poslanci ČNR natolik pasivními osobami, aby deklarovali před touto slovutnou sněmovnou, že jsou hromosvodem? Vyvolává to ve mně rozpaky.

Má-li být forma rozhovorů mezi vámi, poslankyněmi a poslanci ČNR, kteří tak jako mí kolegové z české vlády slibovali, že budete plnit a budeme plnit určitý obsah přísahy, má jít o dialog a mají být dodržována určitá pravidla. Zajímá mě, zda se tato pravidla budou měnit, nebo zda budeme vycházet z toho, že ústní forma odpovědi může nahrazovat formu písemnou. Já jsem byl potěšen tím, že mám možnost za sebe odpovědět tak početné skupině pánů poslanců a paní poslankyň a soudil jsem, že pan poslanec Koráb je jejich mluvčím. On se označil za hromosvod, což mě zneklidňuje. Já bych byl velice nerad, kdyby se sněmovna s přispěním nás všech změnila v místo, kde tu jeden, tu druhý bude sebe či někoho jiného označovat za hromosvod. Děkuji za trpělivost. Dobrou noc.

(Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministrovi. Hlásí se pan poslanec Koráb, ale já bych byla nerada, kdyby se změnilo dnešní jednání v duel pana poslance Korába a pana ministra Bojara, snad by se pan poslanec Koráb mohl vyjádřit, případně za tu řadu kolegů s nimiž návrh na interpelaci koncipoval, zda je s některou z těch odpovědí spokojen, se kterou není. Tam by se pan ministr případně pokusil ještě odpovědět písemně.

Poslanec Jaroslav Koráb: Nechci na sebe nechat ten hromosvod. Použil jsem metafory, nezlobte se. Příště to neudělám. Skutečně nejsem lékař, jsem v této skupině, řekl bych, jako účastník výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, proto jsem takto možná dopadl při svém prvním vystoupení. Já jsem už řekl, co je podstatou této interpelace, co je podstatou prvního bodu, proto je ta interpelace naléhavá, zbytek bych prosil v normální zákonné lhůtě odpovědět písemně. Snad k bodu 4 není třeba, protože tam pan ministr odpověděl vcelku jasně.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Pan poslanec Karych.

Poslanec Alexandr Karych: Paní předsedkyně, vážená česká vládo, kolegyně a kolegové, využívám toho, že po vystoupení člena vlády je otevřena rozprava, využívám toho nerad, ale myslím si, že je důležité...

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Pane poslanče, kdybyste dovolil, není otevřena rozprava, běží interpelace, takže pokud máte co dodat k tomuto bodu.

Poslanec Alexandr Karych: Ano, k tomuto bodu. K tomuto bodu byla otevřena rozprava, tak jsem tomu rozuměl, takže bych rád uvedl na pravou míru jistě dobře míněnou interpelaci kolegů, protože si myslím, že směř uje někam jinam. Myslím, že směřuje tam, že velmi dobré úmysly naší české vlády, a jistě i pana ministra Bojara, jsou často změněny a spíš to měla být výzva, aby členové vlády věnovali velkou pozornost tomu, jak jsou realizovány jejich dobré úmysly. Jenom pro ilustraci bych chtěl připomenout kolegům ve sněmovně, že jsme uložili zpracovat seznam neprivatizovatelných dětských léčeben. Jistě úmysl velmi správný. Sám jsem pro ten zákon hlasoval, ale bohužel, bohužel dobrý úmysl se často změní v něco, co nemělo být. Mám zde dopis, dovolím si citovat, i když je to trapné, čili je to dopis z ministerstva zdravotnictví, podepsal ho pan ředitel Českého inspektorátu lázní a zřídel ing. dr. Šnajd. Čili: "K Vašemu dopisu ze dne 19. 9. t.r. sdělujeme, že ministerstvo zdravotnictví České republiky v lázeňské léčebně Kyselka nepočítá v příštím roce s financováním léčebných pobytů dětí. Lázeňská léčebna Kyselka není vyjmuta z procesu privatizace a není zařazena do nově vytvářeného systému dětských léčeben." Zde končím a vyložím oč jde. Ze zákona měl být sestaven seznam neprivatizovatelných dětských léčeben. Ministerstvo zdravotnictví tento seznam jistě správně udělalo a my jsme ho dostali. Nemohu než souhlasit s tím seznamem, ale myslím, že pan ředitel Šnajd šel za povinnost, která mu byla zákonem uložena a de facto rozhodl o tom, že ty léčebny, které budou privatizovány nemají právo se podílet na státní zakázce. Tam zkrátka nebudou umísťovány děti, jejichž pobyt bude placen ze státních prostředků. Čili, prosím vás to mělo zaznít ne jako interpelace k této věci, k tomuto předmětu, ale jako na vysvětlení, že jde asi o to, aby vláda věnovala velkou pozornost tomu, co se z jejích původně dobrých úmyslů může stát. Děkuji mnohokrát.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Pan místopředseda Lukeš se hlásí.

Místopředseda vlády ČR Milan Lukeš: Paní předsedkyně, dámy a pánové, promiňte, ale já se přece jen chci vrátit k té reakci pana ministra Bojara. Mně se zdá, že pan poslanec Koráb zde přednesl nějakou interpelaci, nemýlím-li se, pan ministr Bojar na ni odpověděl a na sněmovně je, aby posoudila za a) jestli na ni odpověděl, (zdá se, že pan poslanec Koráb soudí, že na ni neodpověděl) a jak na ni odpověděl, respektive na její jednotlivé části. Navrhuji, paní předsedkyně, aby bylo hlasováno, zda tato odpověď, respektive v jakých částech se přijímá či nepřijímá. Jinak bychom marnili vzájemně svůj čas.

(Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu místopředsedovi Lukešovi. Je samozřejmé, že budeme hlasovat, ovšem musíme hlasovat o jednotlivých bodech, protože celkem tam bylo pět okruhů, na které se pan poslanec Koráb dotazoval. Ptala jsem se proto pana poslance Korába, zda s některým okruhem, tak jak jej vysvětlil pan ministr Bojar, je spokojen, zda s ním souhlasí, či zda není spokojen s žádnou částí odpovědi pana ministra Bojara. Táži se znovu.