Česká národní rada 1990 – 1992

Ministerstvo financí samozřejmě neřeší otázku, na jaké účely se mají tyto prostředky využívat. Okruh těchto účelů je stanoven citovaným zákonem a prováděcí vyhláškou k zákonu, který je již vydán je uložen ministerstvu zemědělství.

Do návrhu státního rozpočtu České republiky na rok 1992 a do vztahu k rozpočtům okresních úřadů budou prostředky na úhradu nákladů na pozemkové úpravy zapracovány na základě návrhu ministerstva zemědělství.

Tento návrh musí být nejen v souhrnu za celou republiku, ale i v propočtu podle jednotlivých okresů.

Protože pro tyto propočty nejsou objektivní podklady, nezbývá jiné řešení, než poskytnout tyto prostředky do okresů účelově, tak jak předpokládáme v navrženém znění vyhlášky, to znamená, že půjde o účelově poskytované prostředky, které budou zúčtovatelné.

Návrh znění vyhlášky tady panu poslanci Smělíkovi hned předám. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová Děkuji panu ministru Špačkovi. Chce se ještě některý z poslanců přihlásit do rozpravy v souvislosti s otázkami a podněty poslanců na členy vlády? / Nikdo./

Můžeme proto projednávání tohoto bodu ukončit a pokračovat projednáváním dalšího bodu, kterým jsou

Jako první se přihlásil pan poslanec Koráb, kterého prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Jaroslav Koráb: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážení kolegové, hovořím za skupinu poslanců, kterou tvoří poslanci Andrle, Benda, Cibuzar, Domas, Dudešek, Fejfar, Fendrych, Hájek, Janeček, Gjurič, Kačenka, Kapusta, Koháček, Koráb, Kozel, Kraus, Lagová, Laštůvka, Mazalová, Němčík, Pavlíková, Ratiborský, Syka, Šebor, Váca, Váchalová, Volák, Zahradníček, a interpeluji vládu České republiky.

Jsme nuceni oslovit vládu v závažném celospolečenském problému, který narůstá do kritického stavu. Jedná se o problematiku zdravotnictví.

V naší společnosti ve zdravotnické veřejnosti narůstají kritické názory na postup přeměn socialistického zdravotnictví, ve kterém jsou dosud pacienti léčeni a ve kterém dosud lékaři pracují. Tyto kritické názory v současné době již ústí do otevřených projevů nespokojenosti a dokonce i z mnoha stran jsou žádány zastupitelské sbory, Česká národní rada i Federální shromáždění o pomoc.

Domníváme se, že tato pomoc je naší přirozenou povinností, a protože se s názoru zdravotnické veřejnosti ztotožňujeme, interpelujeme vládu v následujících bodech:

1. Je ohroženo přijetí zákona o všeobecném zdravotnickém pojištění a všeobecné zdravotnické pojišťovně. Návrh zásad citovaných zákonů je v časovém skluzu přibližně 3 měsíců. Do sněmovny jsme jej dostali 3. září. Jsme si vědomi klíčového významu, který má zákon o všeobecné zdravotnické pojišťovně a všeobecném zdravotnickém pojištění pro uskutečňování strukturálních změn zdravotnického systému poskytování léčebné péče.

Protože chceme, aby zákon nabyl účinnosti k 1.1. 1992, jak vláda České republiky již dříve rozhodla, interpelujeme vládu, aby vytvořila takové podmínky, které by umožnily včasné zpracování a předložení paragrafovaného znění zákonů České národní radě.

Poslanci České národní rady musí odmítnout veškerou zodpovědnost za možné zdržení při projednávání zákona a připomínají, že se vláda dopustila takového zkrácení termínů, které se pohybuje na hranicích možného projednání.

2. Velmi naléhavá je otázka ekonomického postavení zdravotníků, kterým je nabízena - místo urychleného předložení návrhů zákonů, které umožní privatizaci a výkon nestátní léčebné péče - jakási valorizace socialistické mzdy. Zdravotníci vzhledem k ostatním sociálním skupinám ekonomicky stagnují.

Kromě zmíněných právních norem je nutno vypracovat podzákonné normy o pronájmu zdravotnických prostor a zdravotnického vybavení v dosavadní síti zdravotnických zařízení. Zdravotníci chtějí jen to, co je dnes přirozeným právem každého občana našeho státu, tj. svobodný výkon svého povolání. S veškerou naléhavostí žádáme o projednání této problematiky

3. Pokud jde o ekonomické zabezpečení zdravotnického systému do konce roku 1991, souvisí s tím i nedostatečný zájem vlády o dosavadním řešení současné krizové situace ekonomiky našeho zdravotnictví.

Vláda České republiky se letos zavázala k valorizaci výdajů ve zdravotnictví v celkové výši 10,8 mld Kčs. Ze tří fází této valorizace byl realizován pouze prvý krok, valorizace ve výši 3,6 mld Kčs s optimistickým ujištěním, že další valorizace bude následovat, jakmile to bude zdravotnictví potřebovat. Zdravotnický terén uvěřil a zdravotnická zařízení hospodařila, byť úsporně, s výhledem na další krok valorizace. Ta však byla blokována a dozvěděli jsme se, že její postup je zpochybněn. Ekonom zdravotnických zařízení se tak ocitají ve zněných nesnázích a dokonce v platební neschopnosti i ve mzdovém fondu.

Pro vládu České republiky musí být péče o zdravotní stav občanů naprosto prioritní. Žádáme proto vládu, aby sdělila své jasné stanovisko k ekonomickému zabezpečení zdravotnického provozu do konce roku 1991 a v počátečním období roku 1992.

4. Dalším neřešeným problémem, ani ve výhledu, je možnost výkonu péče středně zdravotnických pracovníků za úplatu.

V současné době je jedním z problémů ve zdravotnictví využívání velmi nákladných míst v lůžkových zařízeních pro pacienty, kteří jsou hospitalizováni převážně ze sociálních hledisek. Souhlasíme s nutným trendem přesunu důrazu z nemocniční, lůžkové léčby na léčbu ambulantní. K tomu je však nezbytně nutné mobilizovat středně zdravotní personál, aby mohl tuto samostatnou ambulantní, ošetřovatelskou péči v rodinném prostředí vykonávat.

Žádáme vládu o sdělení, jak, v jakém časovém sledu a jakými právními nástroji tuto samostatnou činnost středně zdravotních pracovníků hodlá umožnit, či zda bude dále v ošetřovatelství konzervovat jako státní monopol.

5. Posledním bodem v interpelaci vlády České republiky je Metodický návod k povolování soukromého podnikání občanů v oblasti zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví tento metodický návod vydalo dne 23. 7. 1991, pod čj. OP-075, podepsán referent JUDr. Pluhař a dále podepsaný osobně MUDr. Martinem Bojarem.

V tomto metodickém návodu ministerstvo zdravotnictví doporučuje postupovat podle těchto zásad.

Všem vedoucím pracovníkům zdravotnických organizací a zařízení má nadřízený orgán nebo pracovník uložit, aby v příslušných ustanoveních pracovních řádů, popř. organizačních řádů, bylo stanoveno - vyjímáme:

b/ nevykonávat vedle zaměstnání ve zdravotnické organizaci a zařízení jinou placenou funkci podnikatelskou nebo jinou výdělečnou činnost - s výjimkou činnosti vědecké, znalecké, pedagogické, literární nebo umělecké - pokud by taková činnost mohla narušovat vážnost nebo důvěru v nezávislost a nestrannost jimi vykonávané funkce,

c/ neúčastnit se bez souhlasu nadřízeného pracovníka nebo orgánu na řízení akciových nebo obchodních společností, nebo jiných organizací, provozujících podnikatelskou činnost.

Tato vyhláška vzbudila značný negativní ohlas ve zdravotnické veřejnosti pro svůj direktivní charakter doporučení plošného, celozdravotnického zákazu činnosti místo eventuelního postihu konkrétního provinění. Jsme si vědomi toho, že byly vydány vysvětlující komentáře a výklady ministerstva zdravotnictví. Metodický pokyn však zůstává i přes výklady v platnosti, a proto ve své interpelaci žádáme, aby byl prohlášen za neplatný a věcná stránka z Metodického pokynu byla pojata, je-li toho zapotřebí, jinak.

Vzhledem k časové tísni, zejména pak k ohrožení přijetí zákona o všeobecném zdravotním pojištění a všeobecné zdravotní pojišťovně v časové lhůtě, žádáme, aby tato interpelace byla přijata jako naléhavá.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová Ptám se pana poslance Korába jakou časovou lhůtu by navrhoval určit. Pokud pokládáte interpelaci za naléhavou, musíme navrhnout i lhůta.

Poslanec Jaroslav Koráb: Paní předsedkyně, meritem interpelace není určit nějakou lhůtu, ale je zde upozornění na to, že časový sled je tak napnutý, že celá akce "pojišťovna" je ohrožena.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová Pane poslanče, pokud nechám hlasovat o tom, zda má být tato interpelace pokládána za naléhavou, dávám současně teď hlasovat o tom, do jaké časové lhůty má vláda na tuto interpelaci odpovědět. Čili, kdybyste byl tak laskav a rozmyslel si, jakou lhůtu byste pokládal za přiměřenou.

Poslanec Jaroslav Koráb: Časový sled byl asi 14 dnů.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová Pokládá pan ministr Bojar tuto lhůtu za přiměřenou a pan ministr Špaček?

Ministr financí ČR Karel Špaček Já bych potřeboval 3 týdny. My přijdeme s úpravou rozpočtu koncem října.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová Ptám se tedy pana poslance Korába, zda-li souhlasí s tím, aby tato lhůta byla stanovena na 21 dnů.

Poslanec Jaroslav Koráb: Co mi nakonec zbývá? Jsou to ministři proti nebohému poslanci. Myslím si, že odpověď není tak důležitá jako to, aby ministerstva a vláda zajistili podmínky nám, poslancům, abychom mohli zákon v paragrafovaném znění projednat tak, aby k 1. 1. 1992 byl projednán. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová Ještě se nevyjádřil pan ministr Bojar.

Ministr zdravotnictví ČR Martin Bojar To, co zde bylo řečeno, je tak závažné, že mám za to, že bych zareagoval hned, i když nemohu odpovědět v celé šíři.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová To je pro nás velice přijatelné a prosím tedy pana ministra Bojara, aby se ujal slova.

Ministr zdravotnictví ČR Martin Bojar Vážená paní předsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, ctěná sněmovno, děkuji skupině poslanců a poslankyň za to, že projevili zájem o stav našeho zdravotnictví a vítám, že pojmenovali 5 otázek, které považuji za závažné. Dovolím si alespoň zčásti na některé odpovědět s tím, že v uplynulých 6 nebo 8 týdnech o těchto otázkách bylo hovořeno a psáno v nejrůznějších sdělovacích prostředcích.

K otázce první, která je skutečně nejzávažnější: pan poslanec Koráb a kolegové se táží, zda bude nebo nebude podán včas návrh paragrafovaného znění zákona o všeobecné zdravotní pojišťovně a všeobecném zdravotním pojištění.

Upozorňuji na to - a zde bych si dovolil pana poslance, byť mně to nenáleží, opravit, že návrh zásad byl postoupen vaší sněmovně ne 3. září, ale 3. října. Je třeba říci, že pro pravdivost by se slušelo říci, že prvou verzi jsme vám předali na konci června s tím, že od té doby, po projednání ve vládě České republiky, původní návrh prodělal 8 revizí. Na části revizí, úprav, se podíleli jak někteří poslanci České národní rady, tak také zástupci Asociací nemocnic a zástupci nejrůznějších profesních sdružení z řad pracovníků ve zdravotnictví, ne tedy jen lékař ů. Takto zní zákon. Ústavní zákon. Okamžikem, kdy tento majetek přešel podle těchto ústavních zákonů do sféry majetku federace, to je dnem 1. ledna letošního roku, měla být nastolena prozatímní správa tohoto majetku, podle platné vyhlášky č. 61/86. Federální vláda se však odchýlila od tohoto pořádku a uvalila na správu tohoto majetku režim odlišný, režim, který byl nastolen jejím usnesením vlády, tuším číslo 901, podle něhož byly zřízeni, ustanoveni zmocněnci federálního ministerstva financí. Jestliže tak federální vláda učinila, nepochybně k tomu měla své vlastní důvody, leč v okamžiku, kdy by tento majetek měl být převeden do sféry České republiky - plně souhlasím s oběma pány poslanci, respektive s paní poslankyní, že se tak má stát do sféry vlastnictví České republiky. Čili, že by se to mělo v tomto prvním kroku stát majetkem České republiky a následně teprve rozhodnout o jeho dalším využití ať už k účelům humanitárním, nebo jakýmkoli jiným. V tomto směru se domnívám, že by měla být vedena aktivita České vlády a já jsem od samého počátku, když jsem se dostal do soukolí této problematiky, usiloval o to, aby se tak stalo, protože mám zato, že nelze nerespektovat právní režim, který vymezuje charakter tohoto vlastnictví. Jakmile by se tak stalo, myslím, že by Česká vláda měla předstoupit před tuto sněmovnu, informovat o tom, že se tak stalo, v jakém rozsahu se tak stalo, z čeho sestává tento majetek, atd. a eventuálně přednést svoje úvahy či návrhy o tom, jak by tento majetek měl být využit. Děkuji.

Je třeba říci, že na základě jednání o tomto návrhu dospěla vláda České republiky k závěru, že má být ustavena a také ustavena byla vládní komise k dořešení některých věcných a legislativních problémů, které souvisejí se zákonem o všeobecném zdravotním pojištění. Komise se začala scházet v termínu uloženém vládou. Pro nás bylo velmi důležité, že se činnosti komise zúčastnili poprvé a aktivně i zástupci federálních ministerstev financí, práce a sociálních věcí, republikových ministerstev, legislativci. Podstatné je v tu chvíli, když hovořím o zákonu o všeobecném zdravotním pojištění, abych upozornil na jeden základní střet, který není dosud vyřešen. Střet, který vyplývá z toho, že část legislativců zdůrazňuje, že i v případě zákona o všeobecném zdravotním pojištění máme učinit vše, aby byla dodržena jednota právního řádu, aby byl tento zákon chápán alespoň z části nebo alespoň v některých konstrukcí jako zákon, který by měl být otevřený natolik, že by zajišťoval provázání systému zdravotního pojištění v České republice se systémem ve Slovenské republice.

Nechci jít do podrobností, ale mohu říci, že poté, co jsme odevzdali šestou nebo sedmou verzi a poté, co byla poslední verze schválena ve vládě České republiky, jsem dostal dopis od předsedy vlády ČSFR kde znovu byl tento požadavek se vší naléhavostí uváděn s tím, že nám vlastně nenáleží se tímto problémem v plné míře zabývat. Nechci zde nastolovat otázku kompetencí, upozorňuji na to, že od jara letošního roku jsme jednali se slovenskými kolegy v této otázce a mohu říci, že jak jednání v Karlových Varech, tak později jednání v Brně i jednání poslední ke kterým došlo minulý týden v Lanžhotě, svědčí pro to, že slovenská reprezentace v této jediné otázce mění svůj postoj.

Čtvrtým problémem, který je nutno uvést a který vedl k tomu, že ohledně konstrukce zdravotní pojišťovny byly a jsou nejasnosti, je otázka oddělení nemocenského a zdravotního pojištění. Mnozí z kritiků poukazují na to, že se navrhovatelé dopustili závažné chyby, když oddělili zdravotní a nemocenské pojištění. Podotýkám, že zdravotní pojištění je pojištění, které klientovi tj. poplatníkovi umožňuje, aby - splní-li své závazky jako smluvní strana vůči pojišťovně - měl nárok na definovanou zdravotní péči hrazenou z pojištění. Zatímco nemocenská pojišťovna - a v tom dochází často k matení pojmů - je pojištění, které klientovi zajišťuje vyplácení dávek v případě pracovní neschopnosti.

Třetí námitka, na kterou je neustále poukazováno, je oddělení a nevypracování úrazového pojištění. Uvádím tuto okolnost proto, že je nutno říci, že v návrhu na rozdělení kompetencí ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí, ze kterého vznikla v loňském roce rozhodnutím České národní rady ministerstva dvě, byla oblast nemocenského pojištění vyčleněna ze správy zdravotnictví. Jak ministerstvo republikové tak ministerstvo federální poukazovalo na to, že naše představy o možném propojení těchto dvou systémů pojištění jsou odlišné.

Uvádím vše pro to, že chci, aby ti z Vás, kteří dosud nic nevědí o tom jak vznikaly jednotlivé návrhy, jste věděli, že od 28. června kdy byla předložena první verze, kterou vláda potom také po dalším projednávání schválila, prodělal návrh řadu peripetií.

V současné době se jedná - a my se s tím netajíme - o návrhu, který je obohacen jednak o postoje poslanců České národní rady, bylo přihlédnuto i k názorům federálních institucí a pravdou tedy je, že na místo 30. září byl onen návrh zásad postoupen 3. října i když byl podepsán premiérem a mnou dnem 1. září.

Stále je zde určitá možnost, a myslím si, že je reálné, že se pracuje na paragrafovaném znění zákona, aby onen zákon o všeobecném zdravotním pojištění a všeobecné zdravotní pojišťovně byl přijat tak, aby k 1. lednu 1992 mohl vstoupit v platnost.

Dostáváme se, ale k jedné otázce, zda k 1. lednu 1992 bude možno uvést v činnost bezezbytku všeobecnou zdravotní pojišťovnu. To je otázka o které se diskutuje na všech úrovních, počínaje úrovní komisí pracovních při ministerstvu zdravotnictví, komisí experimentu RaE v Hradci Králové, okruhem brněnských lékařů. Je jisté, že zavádění zdravotnické pojišťovny bude graduovaný proces a v tuto chvíli nejsme schopni jednoznačně rozhodnout a nejsou sto nám poradit ani poradci a odborníci, kteří nám radí na základě západoevropských zkušeností, v jakém časování v případě, že se zvládne vyřízení, projednání legislativní, jaké kroky zvolit pro to, aby zdravotní pojišťovna ve své ne úplné podobě fungovala.

Dovolte mi proto, než skončím informaci o této první otázce, abych uvedl - a opakujeme to mnohokrát - že zdravotní pojišťovna bude institucí v příštím roce, která v žádném případě nebude splňovat kritéria, jichž se užívá pro zavedení zdravotního pojištění ve světě. Bude to instituce, která nebude mít příjmovou část. Příjmovou částí této pojišťovny budou prostředky, které budou do pojišťovny vloženy ze státního rozpočtu z kapitoly zdravotnictví, která bude rozčleněna na dvě kapitoly. Ti z vás, kteří se diví proč tomu tak bude, dostanou jednoduchou odpověď. Bude tomu tak proto, že v příštím roce bude dále platit nezměněný daňový systém a není jiný způsob - to bylo potvrzeno na řadě úrovní - jak financovat zdravotní pojišťovnu. Půjde o centralizovaný fond, kterému se pracovně říká Fond národního zdraví, který bude pojišťovna - a to je její hlavní role - rozdělovat v závislosti na výkonech, objemu činnosti podle systému, kterému můžeme říkat pracovně buď bodovací systém, bodík nebo jak tomu říkají lékaři ceník.

V žádném případě nejde o instituci, která by hodnotila a snažila se najít provázanost mezi objemem práce, kvalitou práce a množstvím odvedené práce pouze ve vztahu k lékařům. Tím odpovídám na otázku, která tuším byla položena pod bodem 4 v dotazu pana poslance Korába. Není možné si představit - a zdůrazňujeme to od loňského roku - že by nadále u nás byla upírána středním zdravotnickým pracovníkům možnost pracovat jako sestry s licencí, jako rehabilitační pracovnice nebo další střední zdravotničtí pracovníci. Tato možnost musí existovat právě tak pro klinické psychology, klinické biochemiky a další profese, které budou schopny již v příštím roce splnit podmínky, které stanoví pojišťovna, buď její komory nebo státní zdravotní správa.

K tomu ovšem, aby měli naději na přijatelný příjem musí začít ve vztahu ke střednímu zdravotnímu personálu fungovat alespoň jedno rameno všeobecné zdravotní pojišťovny, které zajistí ne větší přísun finančních prostředků do zdravotnictví, ale jejich lepší rozdělení. Zde bych vás prosil, abyste věnovali větší pozornost mému opakovanému tvrzení. Pojišťovna v žádném případě nikde nefunguje jako stroj, který by šel přirovnat k emisní bance. Ta pojišťovna nečiní nic jiného, než, že se snaží najít vztah mezi množstvím odvedené práce tak, aby ti, kteří pracují více a lépe dostali mzdy vyšší, ti kteří nepracují dobře a pracují hůře, dostali mzdy nižší.