Česká národní rada 1990 – 1992

Problém je asi v tom, že celkový problém lze charakterizovat tím, že oba dva ústavní zákony, jak o majetku KSČ, tak kompetenční zákon, přešly v platnost v jeden den 1. ledna 1991 a federální vláda neustále tvrdí, že to je právě totéž, že když platí kompetenční zákon pro doly a hutě, že by měl platit i pro majetek KSČ a SSM.

Bohužel musím konstatovat, že stanovisko všech možných právníků, právních institucí, jako je Generální prokuratura ČR, Státní arbitráž, legislativa vlády tvrdí, že tomu tak není, neboť se jedná o ústavní zákon o majetku KSČ, který je tzv. předpisem lex specialis k ústavnímu zákonu o kompetencích. Navíc v ústavním zákoně o komunistické straně je ta věta, jak jsem řekl, že postup určí federální vláda a ona se o to třičtvrtě roku pokoušela, což dokumentuje např. to, jak řekl pan premiér Pithart, že o tomto problému jednala více než 30x a do těchto hospodářských zařízení poslala své zmocněnce.

Česká vláda v podstatě nemůže učinit nic jiného, než navrhnout řešení federální vládě, jak skutečně právním způsobem tento majetek do České republiky převést. To znamená, na české straně jsou příjemci: pro majetek KSČ je to ministerstvo hospodářství s panem ministrem Dybou a pro majetek SSM je to Nadace dětí a mládeže zřízená u ministerstva školství. Bohužel, stále chybí ten, který by byl tím předávajícím, kdo by mohl podepsat hospodářské smlouvy.

Já bych nyní poprosil pana ministra Richtra, který by vás asi pravděpodobně krátce seznámil s tím, co v této věci činí legislativa, jak se snaží vstřícně navrhnout federální vládě, jak konečně už tento "evergreen", zejména české politické scény, vyřešit. Děkuji vám. (potlesk)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministru Němcovi a prosím pana ministra Richtra.

Ministr spravedlnosti ČR Leon Richter: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové. K tomu, co zde už bylo řečeno, bych chtěl podotknout jenom toto.

Za prvé, česká vláda při řešení této záležitosti vycházela z jiného právního názoru, než-li federální vláda a byla při tomto svém stanovisku vedena především ohledem na to, aby se české vládě a České republice dostal majetek takový, který jí přináleží a dbala o to, aby veškerý akt tohoto předávání se uskutečnil způsobem, který by nebylo možno jakkoliv zpochybňovat, ani z hlediska právního, ale především ani z hlediska faktického, tzn. z hlediska rozsahu toho, co by se České republice podle ústavních zákonů, které byly přijaty v závěru minulého roku mělo dostat.

Proto česká vláda prosazovala své stanovisko a vyjádřila svůj názor především v usnesení, které přijala 25. září letošního roku, jímž vyjádřila ochotu, připravenost, především organizační připravenost k převzetí veškerého tohoto majetku.

Neodpovídá skutečnosti, že by od tohoto data česká vláda byla v pasivitě, naopak je pravda, že na tuto aktivitu české vlády nebylo adekvátně, podle mého názoru, reagováno.

Ale - a to za druhé - mám za to, že nemá smysl, abychom se dnes jakkoliv zabývali těmito rekriminacemi a dohady o právní podstatě těchto otázek, protože smyslem celé záležitosti je, aby se co nejrychleji tento majetek dostal tomu, kdo by ho měl vlastnit, držet a užívat. Z tohoto důvodu po včerejším projednání situace, tak jak vyplynula ze zprávy federální vlády, podané Federálnímu shromáždění, o níž jste - nepochybuji - informováni, česká vláda se rozhodla jednat vstřícně a iniciativně v tom směru, že vypracovala návrh právního postupu, na základě něhož by došlo k fyzickému převodu tohoto majetku a následně i k právnímu převodu cestou smluvní.

Máme za to, že dnešní řešení, event. legislativní cestou uplatnit pochybení při přijímaní zmíněných ústavních zákonů je neschůdnou cestou. Z toho důvodu jsem dnes ráno jednal s paní ministryní Kořínkovou a navrhl jí postup, který byl v zásadě akceptován s tím, že tento postup spočívá ve vytvoření společné pracovní skupiny složené z ministrů jak federálního, tak českého ministerstva financí, ministerstva kontroly, jak federálního tak českého za přispění legislativ obou vlád, jimž byl stanoven postup, podle něhož by tomuto aktu převzetí a realizování případně následný nezbytných smluv mělo dojít.

V průběhu dnešního dopoledne jsem vyvinul v tomto směru nezbytné kroky, které by vedly k urychlenému vytvoření takovéto pracovní skupiny. Jestliže by se tato skupina dohodla na námi navrhovaných zásadách, bylo by možno připravit odpovídající usnesení zavazující jak federální vládu, tak českou vládu, popř. i slovenskou vládu, pokud se taková nezbytnost ukáže.

Myslím, že ze strany české vlády v tomto směru bylo učiněno vše, co česká vláda v tomto okamžiku učinit může a musí.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministru Richterovi. Hlásí se paní poslankyně Marvanová a poslanec Payne.

Poslankyně Hana Marvanová: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážení kolegové a kolegyně, ráda bych přednesla dotaz a zároveň vyslovila určitou pochybnost. Slyšeli jsme od pana Němce, že Česká republika je připravena k převzetí majetku KSČ a SSM tak, že majetek KSČ má převzít za Českou republiku ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj a majetek SSM má být přímo z federace převeden na nadaci, kterou zřídilo ministerstvo školství. Ptám se proč tento rozdílný postup? Proč majetek KSČ má být převeden na stát a proč majetek SSM má být převeden na nadaci? Znamená to, že to už nebude majetek státu?

Upozorňuji vládu na to, a to je obsahem mé pochybnosti, že převedením majetku SSM na nadaci ztratí Česká republika jako stát vliv na to, jak s tímto majetkem bude dál naloženo.

S tímto majetkem bude mít právo nakládat jen tato nadace, nikoli zřizovatel nadace. Znamená to, že Česká republika nebude mít vliv ani na to, zda majetek bude privatizován.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Prosím poslance Payna.

Poslanec Jiří Payne: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, moje připomínka směřovala stejným směrem jako, připomínka kolegyně Marvanové. Chtěl bych připomenout některá fakta.

Majetek byl vyvlastněn SSM za tím účelem, aby sloužil lidu. Tento majetek byl ve vlastnictví Federálního shromáždění, protože k vyvlastnění na základě naší platné ústavy došlo zákonem Federálního shromáždění. Jestliže Federální shromáždění se rozhodlo svěřit majetek České republice, pak převzetí musí uskutečnit orgán České republiky, aby majetek skutečně byl ve vlastnictví České republiky, a teprve následně tento majetek může být zprivatizován.

Vzhledem k tomu, že nadace je právnickou osobou, takovýto čin převedení majetku přímo na nadaci by bylo možno hodnotit jako čin neoprávněného přivlastnění tohoto majetku. Prosím pana prokurátora, pokud je přítomen, aby se k věci vyjádřil, zda by nedošlo přímo k trestnému činu. Zákon Federálního shromáždění jednoznačně rozhodl, k čemu má tento majetek sloužit. Jestliže by bez zákona ČNR majetek byl přímo zprivatizován a předán nadaci, to je soukromé právnické osobě, zda by přitom nedošlo k trestnému činu.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Paynovi. Pan prokurátor byl přímo vyvolán. Chce odpovědět teď, nebo příště?

Do rozpravy k tomuto bodu se již nikdo nehlásí. Chce někdo odpovědět na dotazy paní poslankyně Marvanové a pana poslance Payna? Pan ministr Němec.

Ministr kontroly ČR Igor Němec: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové. Pokusím se stručně odpovědět. Paní poslankyně Marvanová má pravdu. Tady se jedná o proces, který se dá tímto způsobem zpochybnit. Ale možná, že víte, že se v ČNR připravuje zákon o fondu dětí a mládeže, kde by byl tento fond podřízen ČNR.

Forma nadace byla zvolena usnesením federální vlády, že by to mělo být převedeno na nadace a na slovenské straně to tak míněno je, na slovenské straně se zdá, že tímto způsobem tento problém vyřešili. Připomínka je správná. Věřím, že zákon o fondu dětí a mládeže pro ČNR bude dřív než tato nadace začne přebírat majetek.

Problém s majetkem KSČ a SSM není stejný. Majetek KSČ ze zákona přechází do rukou lidu ČSFR, kdežto majetek SSM přechází na jiné mládežnické organizace, má být přerozdělen. Instituce, která přebírá majetek KSČ, je z povahy jiná a bude fungovat jinak než např. instituce, která bude přebírat majetek SSM, protože ta s nimi bude hospodařit ve prospěch mládežnických organizací.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministrovi Němcovi. Hlásí se pan poslanec Payne a pak paní poslankyně Marvanová.

Poslanec Jiří Payne: Dovolil bych si navrhnout obdobný postup jako tomu bylo např. při řešení majetku obcí, který nám také federace svěřila a majetek jsme potom předávali na základě zákona. Myslím, že i v tomto případě by bylo na místě, má-li být majetek přímo jedním krokem zprivatizován, aby se tak dělo na základě zákona.

Poslankyně Hana Marvanová: Naváži na svůj dotaz. Pokud zde ministr Němec tlumočil názor svůj, ale i názor vlády, pak mi není jasné, proč návrh zákona o státním fondu dětí a mládeže nepřipravuje vláda. Pokud pochybnosti, které jsem ve své otázce vyslovila, bude sdílet i tato sněmovna, navrhuji, aby sněmovna uložila vládě takovýto návrh zpracovat, neboť nelze spoléhat na poslaneckou iniciativu. Odpovědnost zde má vláda.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní poslankyni Marvanové. Přeje si někdo z vlády reagovat? Pan ministr Němec.

Ministr kontroly ČR Igor Němec: Dovolím si technickou poznámku. Byla zřízena komise pro převzetí majetku SSM. Právě tato komise, jíž jste také členem, se tímto problémem zatím bezúspěšně do dnešního dne zabývala. Sama víte, jak tam diskuse probíhá. Vláda tuto komisi zřídila právě kvůli tomu, k čemu vy teď nabádáte vládu. Myslím, že připomínka úplně tak případná nebyla.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Domnívám se, že určité pochybnosti, které nastolila paní poslankyně Marvanová odůvodňující, abych dala o jejím návrhu hlasovat. Hlásí se pan ministr Richter.

Ministr spravedlnosti ČR Leon Richter: Dámy a pánové, nerad se k této otázce vracím, ale je vidět, že je nutné ještě něco ozřejmit. Sdílím názor paní poslankyně Marvanové i Payna v tom, že jde o majetek, který ze zákona, čili z důvodů existence oněch ústavních zákonů, se stal majetkem ČSFR.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministrovi Richterovi. Pan poslanec Ledvinka se hlásí do diskuse.

Poslanec Karel Ledvinka: Paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, já bych jen velice krátce doplnil paní kolegyni Marvanovou a podpořil ji. Klub OF-nezávislí vydal stanovisko k této problematice, které se přesně shoduje s tím, co tady navrhla paní kolegyně Marvanová. Bylo předloženo předsednictvu ČNR a bylo doporučeno ostatním klubům, aby stejným způsobem zaujaly stanovisko k tomuto materiálu. Jestliže paní kolegyně Marvanová navrhla sněmovně toto řešení, doporučuji jménem Klubu OF jej podpořit. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Ledvinkovi a vzhledem k tomu, že i pan ministr Richter se vlastně vyjádřil k podpoře návrhu paní poslankyně Marvanové, poprosím paní poslankyni ještě jednou, aby zopakovala svůj návrh a dám o něm sněmovně hlasovat.

Poslankyně Hana Marvanová: Já jsem původně předložila návrh úplně konkrétní, aby Česká národní rada uložila vládě zpracovat návrh zákona o Státním fondu dětí a mládeže, který by převzal majetek SSM, který bude převeden z federace na Českou republiku. Ale možná, že by bylo lepší, aby formulace byla obecnější a dovolovala jiný postup. Čili budu formulovat z hlavy, odpusťte, jestli se dopustím nějaké nepřesnosti. Usnesení by mělo znít tak, že:

"Česká národní rada ukládá vládě České republiky, aby zpracovala postup a předložila případné legislativní návrhy, které umožní převzetí majetku bývalého SSM Českou republikou."

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní poslankyni Marvanové. Slyšeli jste přesné znění návrhu.

Prosím, kdo je pro přijetí tohoto usnesení, ať zvedne ruku. 76.

Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo.

Zdržel se hlasování? 15.

Děkuji. Prosím skrutátorky, aby přepočetly, není nás dost, to jsem zjistila pane poslanče. Jsou tady poslanci, kteří nehlasovali, prosím, aby se přihlásili, kteří nehlasovali. Kolik poslanců, prosím, nehlasovalo? Pan poslanec Payne.

Poslanec Jiří Payne: (z pléna) Vzhledem k tomu, že podle jednacího řádu usnesení je přijato, je-li přijato nadpoloviční většinou přítomných poslanců, prosím, aby byli přepočteni přítomní poslanci.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Já jsem chtěla o toto už požádat, ale prosím, ještě předtím, aby mi skrutátorky sdělily, kolik poslanců nehlasovalo, abychom měli alespoň nějaké vodítko. 14. Děkuji. Prosím, aby v tomto okamžiku nepřicházeli nově poslanci, protože platí ten okamžik, kdy se hlasovalo. Děkuji. Podle skrutátorů bylo přítomno v tom okamžiku ve sněmovně 105 poslanců. Protože pro návrh paní poslankyně Marvanové hlasovalo 76 hlasů, 15 poslanců se zdrželo hlasování a 14 nehlasovalo, usnesení bylo přijato. Děkuji. (Potlesk.)

Jako další se přihlásil do diskuse pan poslanec Kolmistr.

Poslanec Vladimír Kolmistr: Vážení přítomní, já jsem byl přihlášen k jinému bodu, nicméně se musím vyjádřit. My jsme tady posledně hovořili o zvýšení vážnosti institutu interpelace, dotazů a odpovědí ministrů. Také pan ministr Němec, když zde vystupoval, se dovolával vážnosti a úcty této sněmovny a této instituce.

Žel musím konstatovat, že způsob, jakým se zbavil dotazu pana poslance Dohnala neodpovídá tomu, co prohlásil, protože případ prvního místopředsedy vlády Václava Valeše se projednával ne na otevřeném, ale na uzavřeném zasedání braně bezpečnostních výborů Federálního shromáždění, protože se tam projednávala otázka práce Rady obrany. S tou připomínkou vystoupila poslankyně Petrová a poslanec Hubálek do toho vstoupil a oznámil, že v této věci podal na předsedu federální vlády interpelaci a že čeká odpověď, ale neuplynula zákonná lhůta. Pan předseda federální vlády oznámil, že odpověď na interpelaci je vypracována a že bude uspokojivě vyřešena interpelace pana poslance Hubálla.

Výbory se dohodly, že se o této záležitosti nebude hovořit. Některý z poslanců tuto zásadu porušil, po něm ji porušila i poslankyně Petrová, která vyšla z místnosti, kde jednaly branně bezpečnostní výbory a novinářům, kteří už něco věděli, uvedla jméno Václava Valeše. Je možné, že pan ministr v té době byl v nemocnici, sled událostí nemám synchronizován, ale s ohledem na vaši důvěryhodnost, pane ministře, musíte vážit vystoupení a uvádět skutečná fakta.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Kolmistrovi. Chce se pan ministr Němec v této záležitosti vyjádřit.

Ministr státní kontroly ČR Igor Němec: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, domnívám se, že pan poslanec Kolmistr tady dosti jasně ukázal, o jak uzavřené jednání se jednalo. Já sám tak podrobné informace nemám. /Potlesk./ Nicméně i o tomto faktu se mluvilo v Československé televizi.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministru Němcovi. Přeje si ještě někdo vyjádřit se k tomuto bodu? /Nikdo./ Dále se do diskuse hlásí pan poslanec Jiří Dušek. /Vzdávám se slova./ Děkuji. Jako poslední se do rozpravy k tomuto bodu hlásí pan poslanec Petr Kraus. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Petr Kraus: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, obracím se na předsedu vlády České republiky ve věci neúnosného stavu na hraničních přechodech se Spolkovou republikou Německo, zejména na přechodu Rozvadov, Weidhaus.

Vzhledem k obrovskému nárůstu provozu kamiónů přes území České a Slovenské Federativní Republiky, přijala už česká vláda určitá opatření, která poněkud zmírní dopad tohoto provozu na oblasti v blízkosti hlavních silničních tahů a hraničních přechodů. Jsou to však opatření, jejichž realizace si vyžádá poměrně dlouho dobu a navíc nesníží provoz na našich silnicích.

Největší problém tvoří v současné době nákladní automobily, jejichž řidiče nebo provozovatelé si teprve na hranicích se Spolkovou republikou Německo hledají odbyt pro svůj náklad prostřednictvím německých spedičních firem. Pokud nemají určeného odběratele, nesmí vjet na území Německa.

Tyto automobily blokují hraniční přechody a příjezdové komunikace v současné době až do vzdálenosti několika desítek kilometrů od hranic. Vzniká tím neúnosná situace pro obyvatele v okolí těchto silničních tahů, doslova je paralyzována místní doprava, zásobování, děti se vůbec nedostanou do škol, jindy se proplétají mezi stojícími i jedoucími kamióny, když je autobus vysadí na poloviční cestě do školy. Je vázána veškerá kapacita dopravní policie v hraničních okresech a je nutno povolávat posily z okresů vnitrozemských.

Jedinou okamžitou možnost řešení vidím v zamezení vjezdu kamiónům, které nemají zajištěn odbyt ve Spolkové republice Německo a tím i plynulé odbavení na hranicích na území České a Slovenské Federativní Republiky.

Žádám proto vládu České republiky, aby dala podnět vládě federální k vydání potřebného předpisu. Děkuji.

/Potlesk./

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Krausovi. Přeje si někdo z vlády reagovat na vystoupení pana poslance? /Nikdo./ Vláda zřejmě tuto informaci bere na vědomí.

Pan ministr Špaček by ještě rád odpověděl na dopolední dotaz pana poslance Smělíka, Prosím ho, aby se ujal slova.

Ministr financí ČR Karel Špaček: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, byl jsem informován, že dopoledne zde zazněl dotaz pana poslance Smělíka, jak je to s vyhláškou týkající se úhrady nákladů na pozemkové úpravy v návaznosti na právní předpis o pozemkových úřadech, a připomněl, že při přípravě rozpočtu na rok 1992 je nutno tuto záležitost vzít v úvahu.

Chtěl bych říci, že návrh vyhlášky o způsobu úhrady nákladů pozemkových úprav, kterou má ministerstvo financí České republiky vydat podle zákona č. 284, je zpracován a v současně době se rozesílá do připomínkového řízení. V rámci připomínkového řízení bude zaslán též všem okresním úřadům.

Obsahem této vyhlášky je způsob poskytnutí rozpočtových prostředků ze státního rozpočtu České republiky do rozpočtu okresů a hlavního města Prahy. Navrhujeme zavést zvláštní účelovou dotaci na náklady pozemkových úprav, která by měla mít podobu limitu na čerpacích účtech, čili obdobně jako se například poskytuje účelová dotace na komplexní bytovou výstavbu.