Česká národní rada 1990 – 1992

Zavázali jsme se, že během dnešního dne vydáme stanovisko k této situaci včetně přijetí možných opatření. Široce jsme diskutovali omezené možnosti při akcích, o nichž je v těchto dnech řeč. Došli jsme k závěru, že bude třeba patrně iniciovat nekonvenční právní úpravu, takovou, která umožní, říkám to se vší opatrností, jistý druh preventivních zákroků, zejména pokud jde o průvody určitých skupin po ulicích našich měst. To všechno vyjádříme ve stanovisku, které bude k dispozici buď dnes večer nebo během zítřka. Pouze 24hodinový den, naše fyzické síly byly příčinou toho, že toto stanovisko nemáte v tuto chvíli před sebou. Mohu vás ujistit, že vláda se touto situací zabývala se vší vážností.

Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu premiérovi. Jako další se do diskuse přihlásil pan poslanec Syka, připraví se pan poslanec Nerad.

Poslanec Martin Syka: Vážena paní předsedkyně, vážená vládo české republiky, dámy a pánové!

Následující podnět na vládu poněkud vybočuje z obvyklé řady tohoto institutu, nicméně považuji za nutné vzhledem k rozměru a hloubce problému jasně a jednoznačně tento podnět položit.

Země nám všem tak blízká - Chorvatsko - prožívá v posledních měsících tragické okamžiky svých dějin. Marně přemýšlím o výběru slov, která by vyjádřila obsah této tragédie. Slova nemohou vystihnout děsivou realitu, kterou denodenně prožívají občané této země.

Bylo by též opakováním líčení všech hrůz, jichž jsme prostřednictvím sdělovacích prostředků každý den svědky. Neřekl bych asi ani v podstatě nic nového, kdybych vám, ctěná Česká národní rado, líčil otřesná svědectví přátel z Daruvarska, kteří mně přivezli před 14 dny svá dvě děvčátka a dlouho si nemohli zvyknout, že si u nás děti klidně hrají venku a neutíkají za zvuku sirén do sklepa, že u nás svítí světla a lidé chodí bez obav po ulicích.

Dlouho nezapomenu na slova mého přítele, normálního pracovitého člověka, když s neobyčejně smutným pohledem nostalgicky konstatoval: na konci 20. století by měli lidé využívat poznatků vědy k humanitním účelům a ne se vraždit mezi sebou, namnoze donedávna sousedé, dnes nesmiřitelní nepřátelé. Vážená sněmovno, všichni zcela určitě sledujeme vývoj událostí v Chorvatsku a Slovinsku s různě odstupňovaným znepokojením.

Chtěl bych poděkovat vládě České republiky, že opakovaně rozhodla o pomoci aspoň těm nejmladším, těm, kteří by měli v budoucnu šířit v dnes ohni a obětmi zmítané zemi pochodeň míru a občanské vzájemnosti.

Chtěl bych poděkovat všem neznámým lidem, kteří přispěli i ze svého mála a podpořili krví zkropený národ. Ale přesto přeze vše ve mně kdesi v podvědomí doutná neodbytný neklid, že to vše, co děláme, je stále málo. Obracím se proto s veškerou vážností na naši vládu s podnětem, aby iniciovala federální vládu ve společném postupu demokratických států ve věci uznání samostatnosti Chorvatska a Slovinska, aby iniciovala prostřednictvím federálního ministerstva zahraničních věcí žádost o opětovné projednání a stanovisko Radu bezpečnosti OSN, aby učinila v rámci svých kompetencí všechny možné kroky směřující k vyřešení této nesmyslné a obrovské evropské tragédie.

Nechtěl bych, aby měl pravdu můj přítel, když říkal: Kuvajtu pomohly všechny možné evropské a světové síly, protože je bohatý, protože tam měl svět své zájmy, ale u nás je to jiné. My jsme jen malá, chudá země.

Stále ještě věřím, že pravdu neměl.

Včerejší projednání tohoto problému ve Federálním shromáždění a vystoupení ministra zahraničních věcí Jiřího Dientsbiera mne jenom utvrdilo v přesvědčení o nutnosti tohoto podnětu. Každý den totiž přináší nová a nová neštěstí. /Potlesk./

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Sykovi. Přeje si někdo z vlády mu odpovědět? Hlásí se pan ministr Horálek.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Milan Horálek: Vážená paní předsedkyně, vážená sněmovno, samozřejmě podporuji tu část zahraničně-politického podnětu, kterou pan poslanec Syka přednesl. Považuji však za důležité vám oznámit, že včera odjelo 9 autobusů pro čtvrtou vlnu naší humanitární pomoci, dnes, jestli se nestalo nic mimořádného, došlo k předání - budeme mít čtvrtou vlnu - dali jsme pokyn všem okresním úřadům a referátům sociální péče a zdravotnictví o tom, jak se starat o všechny, kteří přijdou o vlastní vůli, přijímáme i ty, kteří bez organizace projevili potřebu odejít a směřují do naší země. Chci vám sdělit, že po humanitární stránce vláda opět minulý týden přijala usnesení, které znamená, že my nic nezbrzďujeme, neprotahujeme, naše náruč pro všechny potřebné je otevřena. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministru Horálkovi. Přihlásil se pan ministr Bojar, po něm pan poslanec Gjurič.

Ministr zdravotnictví ČR Martin Bojar: Dámy a pánové, krátkou poznámku k tomu, co bylo řečeno. Na základě opakovaných výzev chorvatských kolegů jsme vyslyšeli jejich prosby a učinili jsme nezbytné kroky k odeslání polní nemocnice, o kterou požádali. Je to zhruba vybavení, které jsme nasadili s kolegyněmi a s kolegy z Brna v Arménii i při jiných katastrofách. Chorvatští kolegové nechtějí v tuto chvíli pomoc vycvičeného personálu a dostávají se do situace, kdy oznamují, že potřebují i materiální pomoc. Chtěl jsem pouze, abyste byli informováni o tomto mimořádném kroku ministerstva zdravotnictví. Bylo to učiněno z prostředků, které máme k dispozici pro případ mimořádné situace. Děkuji, že to berete na vědomí. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministru Bojarovi a prosím pana poslance Gjuriče, aby se ujal slova.

Poslanec Andrej Gjurič: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, chtěl bych se pro klid své duše ujistit o dvou konkrétních věcech. Rád bych to z řeči obou ministrů slyšel explicitně.

První je, že doufám, že skutečně poskytujeme humanitární pomoc všem potřebným lidem, bez rozdílu národnosti, tedy ne jenom našim českým krajanům.

Druhý dotaz: vyrozuměl jsem, ovšem jen z kusých informací v tisku, že většina dětí, které se sem převážejí, je převážena sama bez matek. Z hlediska své profese považuji toto za problematickou věc, i když samozřejmě k tomu mohou být důvody, které bych rád případně slyšel. Je to pro děti vždycky výrazné trauma, jsou-li děti převáženy od matek, a to zejména v této situaci, kdy podvědomě mohou tušit, že se s matkou třeba již nikdy nesetkají.

Můj návrh je tedy pokud možno a je-li to možné, převážet sem tyto děti, pokud možno s matkami.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Gjuričovi. Ještě by rád odpověděl pan ministr Horálek.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Milan Horálek: Pane poslanče, na konkrétnost výběru nemáme příliš velký vliv, ale rád vám sděluji, že u 172 dětí bylo vždycky 100 matek. Nebo-li kdo projevil přání, bylo to tak. Také všechna sociální opatření, která vláda přijala, se vztahují i na matky. Samozřejmě víme, jak je důležité, aby právě v takové situaci byly s dětmi jejich matky.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministru Horálkovi, do diskuse se ještě přihlásil pan poslanec Nedbálek.

Poslanec Lubomír Nedbálek: Paní předsedkyně, dámy a pánové, chtěl bych potvrdit to, co říkal pan ministr Horálek, protože jsem se zúčastnil třetího konvoje, který jel pro děti do Daruvaru. Zúčastnil jsem se ho proto, že jsem chtěl vidět, jak pracují zástupci naší vlády a ministerstva vnitra, kteří vlastně tento převoz zajišťují. Skutečně mezi 320 dětmi byly matky, jak to říkal pan ministr.

Chtěl bych na základě své zkušenosti poděkovat české vládě, jakým kvalitním způsobem zajišťuje tento odvoz dětí. Chtěl bych poděkovat ministerstvu práce a sociálních věcí a ministerstvu zdravotnictví a zdůraznit to, že policisté, řidiči a někteří další organizátoři tohoto zájezdu se chovali velice dobře a chtěl bych jim, i policistům, poděkovat. Byl jsem domluven s panem ministrem Sokolem, že se poděkuje těmto lidem osobně.

Konvoj devíti autobusů zvládnout, je velice náročné, především na jugoslávském území, kde je množství zátarasů a v době, kdy my jsme tam byli, tak právě ve dvanáct hodin byl vyhlášen v Daruvaru poplach. I v tomto válečném chaosu občanské války tato organizace nezklamala, děti byly naloženy včas, jak měly být. Celková doprava a organizace byla dobrá a znovu děkuji všem zainteresovaným a doufám, že dnešní poslední konvoj doufám, že ne ale poslední - se podaří stejně.

Zážitky - říkal jsem to již několika kolegům - jsou dost zvláštní. Zdá se, jakoby se tam nic nedělo, ale ve skutečnosti tam hrozí neustálé nebezpečí. Tzn., že odněkud přiletí bomba nebo letadlo, které bombu hodí nebo např. sousedé z Daruvaru šli do hor nebo do lesa a dosti často střílejí minomety na své vlastní město. Čili tento dojem je skutečně otřesný a o to horší, že tato válka je zákeřná. Když jsem tam jel se třetím konvojem, tak jsem se dozvěděl, že z prvního konvoje jsou již dvě děti sirotci. Čili to, co zde bylo řečeno přede mnou, doplňuji jenom o to, abychom se vážně nad touto situací zamysleli. Říkám to také hlavně proto, že chci poděkovat všem těm, kteří toto zajišťovali, dá se říci, že zcela bezchybně, obětavě a nedovedu si představit, že by to mohlo být zajištěno lépe. (Potlesk.),

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Nedbálkovi a prosím pana poslance Balcárka.

Poslanec Pavel Balcárek: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážené dámy a pánové, kolegyně a kolegové, koncem září jsem se zúčastnil v Amweisensee poblíž Lublaně, poblíž Tarvisia, na hranicích Itálie konference o úloze národních států a federací ve sjednocené Evropě. Vystoupil tam slovinský ministr, kolega naší paní ministryně Štěpové, ministr pro turismus Ingo Pach. Prosil mne, abych o těch hrozných věcech, které se tam dějí, informoval v tomto parlamentu, o tom co se děje ve Slovinsku a abych v našem parlamentu podpořil myšlenku pro udělení samostatnosti Slovinska a Chorvatska. Rád bych podpořil návrh pana poslance Syky, abychom my, jako poslanci, abychom to zařadili jako zvláštní bod na program příští schůze.

Bude mít i federál na programu, abychom iniciovaly nejen vládu, ale i my, abychom tohle postrčili dopředu, protože to, co se tam děje, to mi připomíná nejen Mnichov, nejenom rok 1968, kdy trpí právo, kdy pod agresí silnějšího se bortí a trpí stát slabší. S tím co se tam děje pochopitelně nemůžeme souhlasit a měli bychom to odsoudit a vyslovit se pro samostatnost a svrchovanost Slovinska a Chorvatska.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Balcárkovi. K tomuto bodu se již nikdo nepřihlásil. Přikročíme tedy k dalšímu bodu. Pan poslanec Nerad se přihlásil s dotazem na vládu na otázky, které se týkají archivnictví.

Poslanec František Nerad: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, možná, že toto moje vystoupení ani nezapadne k tomu co se tady mluvilo před tím, ale myslím si, že všechno souvisí se vším.

Nedávno mi byl doručen dopis z ústředního archívu. Měl jsem jakousi polemiku stavu archivnictví v Československu, kde mi bylo vytýkáno, že se nedobře staráme o tuto oblast. Před 14 dny náš výbor navštívil Ústřední archiv v Třeboni, kde jsme se podepisovali do pamětní knihy, v níž byl i podpis pana premiéra Pitharta. A stav tohoto archivu mě přesvědčil o tom, že je třeba tuto otázku otevřít, protože časem bychom mohli zapomenout jak vypadala naše minulost, protože veškeré doklady nám v archívech shnijí.

Proto bych chtěl vyslovit podnět na vládu, aby se začala zabývat otázkami archivnictví jak po stránce legislativní, protože tady stále platí předpisy ze socialistického zřízení, které nejsou dobré. Mám u sebe Archivní bulletin. Lidé, kteří vydávají nezávislý čtrnáctidenník pro vnitřní potřebu archivnictví v počtu 49 kusů, protože na víc nemají, myslím si, že naše vláda by se měla zabývat touto situací a nějak to řešit.

Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Neradovi. Přeje si někdo z vlády odpovědět? Pan poslanec Dohnal, i když není z vlády.

Poslanec Vojtěch Dohnal: Já bych rád panu Neradovi chtěl říci, že ministerstvo vnitra ještě v tomto roce předloží České národní radě zásady zákona o archivnictví. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji, pan ministr Sokol jistě také. Jako další do diskuse se přihlásil pan poslanec Sojka a připraví se pan poslanec Gjurič.

Poslanec Tomáš Sojka: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové. Národohospodářský výbor jako gesční za obor zemědělství projednával minulý týden zprávu ministerstva zemědělství České republiky a postup ekonomické reformy a hospodářskou situaci v zemědělství. Tento materiál hodnotí situaci v agropotravinářském komplexu k 30.6. letošního roku. Vyplývá z něho, že zemědělská družstva a státní statky k tomuto datu vykazují ztrátu téměř 9 mld korun. Z 274 státních statků je pouze 12 ziskových s minimální úrovní zisků. Z 1189 zemědělských družstev je ztrátových 1083. Přes 90% zemědělských organizací nezabezpečuje ani svou prostou reprodukci. Nebudu dál v této černé kronice pokračovat. Budete mít možnost se s ní seznámit i vy.

Zemědělským organizacím se nepodařilo ani za cenu výrazného snížení materiálových nákladů vyrovnat se snížením dotací, zpřísněnými úvěrovými podmínkami a poklesem poptávky v důsledku liberalizace cen. Je jednoznačné, že si z této situace organizace ať jsou státní, družstevní nebo soukromá hospodářství samy nepomohou. Přitom se už dnes objevují náznaky možného nedostatku některých zemědělských produktů v závěru letošního roku.

Z tohoto pohledu se jeví přijatá opatření vlády k 30.1. jako nedostatečná a málo účinná. Tato sněmovna na situaci v zemědělství upozorňuje téměř na každém zasedání. Interpelujeme, připomínáme, diskutujeme o tom, zda koncepci máme nebo nemáme. V této činnosti můžeme pochopitelně dál pokračovat a pravděpodobně i na příštím zasedání pokračovat budeme. Odpovědi jsou však mlhavé, nic neříkající.

Dnes je, ale 10. října, a situace v zemědělských organizacích se dále vyhrocuje v důsledku naprosté absence reálné zemědělské politiky. A co je nejhorší, už dnes má vliv na zásobování zemědělskými produkci v roce 1992. Doporučuji proto, aby se do příštího zasedání České národní rady vláda touto situací podrobně zabývala a předložila sněmovně konkrétní a reálné návrhy na její řešení. Děkuji za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Sojkovi. Chápu to jako doporučení vládě. Nicméně chce se vyjádřit pan ministr Kubát hned, anebo až příště? Ne, děkuji. Prosím pana poslance Gjuriče.

Poslanec Andrej Gjurič: Vážená paní předsedkyně, vážený pane premiére, vládo, kolegyně a kolegové, jde o dotaz na pana premiéra Pitharta ve věci přebírání majetku SSM a KSČ. Meritum věci nemusím, myslím, dále objasňovat. V posledních týdnech vláda více méně byla označována za hlavního viníka toho, proč se celá věc brzdí. Představitelé vlády se před veřejností sice už několikrát vyslovili, domnívám se však, že by měla být informována i tato sněmovna a to podrobněji a konkrétněji než bylo dosud možno.

Snad ještě jednu poznámku. Žádám nejenom vysvětlení tohoto problému nebo tohoto nařčení - řekněme, ale i informaci o tom, jak má být s majetkem, který - doufám - konečně přebereme, dále nakládáno. Děkuji za vyhovění.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Gjuričovi. Přeje si někdo odpovědět z vlády? Pan premiér. Děkuji.

Předseda vlády Petr Pithart: Vážená paní předsedkyně, vážená sněmovno, také touto otázkou se vláda včera rozsáhle zabývala ne asi po 35 jako federální vláda, ale již po několikáté. Vláda se rozhodla, že se dále nebude ohrazovat proti obviněním ze strany federální vlády ačkoliv trváme na tom, že to nebylo a není vinou české vlády, že nedochází dosud k předávání majetku. Důkazy o tom jsou připraveni přednést páni ministři Němec, předpokládám i pan ministr Richter.

Vláda se rozhodla, že raději než rekriminovat, vytvoří - a to se během dnešního dne děje - smíšenou komisi na úrovni náměstků mezi federálními ministerstvy a českými. Naši legislativci připravili návrh takový h legislativních opatřeních, která by v krátku umožnila s předáváním skutečně začít. Čili nechali jsme na sobě po několik dnů raději ódium těch, kteří už naposledy se neohrazují a místo toho hledají cesty ke skutečnému předávání.

Prosím pana ministra Němce a možná i pana ministra Richtera, aby to všechno, co tomu předcházelo, aby vám blíže objasnili. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Přejí si páni ministři tak učinit teď hned? Zřejmě ano. Prosím pana ministra Němce.

Ministr státní kontroly ČR Igor Němec: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, v podstatě mohu na toto téma mluvit s patra, protože téměř každý den mě z tohoto problému zkoušejí novináři. O co se jedná?

Všichni víte, že koncem minulého roku Federální shromáždění schválilo zákon, kterým přechází majetek bývalé KSČ a bývalého SSM do rukou lidu ČSFR. V tomto zákoně je napsáno, že postup převzetí určí federální vláda po dohodě s Českou a Slovenskou republikou. Federální vláda založila režim usnesení vlád, kterým hodlala tento problém řešit. Dnes se ukazuje, - a nejenom dnes, ale na upozornění resortů, např. ministerstva státní kontroly z doby, kdy jsem ještě na ministerstvu nebyl, z ledna, - že tento režim není to pravé. Není to pravé v tom smyslu, že se nejedná o obecně závazné předpisy, obecně právně závazné předpisy, takže majetek skutečně nemůže být převzat v tom smyslu, jak to všichni chápeme. Situace je dnes taková, že majetek je ve federaci.

Majetek se dělí v podstatě na dvě záležitosti: jedna jsou hospodářská zařízení, kam byli vysláni zmocněnci federálního ministerstva financí a druhá stránka věci je majetek OV KSČ, který přebíraly okresní úřady. Situace je taková, že v hospodářských zařízeních, kde jsou zmocněnci jmenováni, nejsou oprávněni k tomu, k čemu se federální vláda domnívá, protože byli zmocněni k tomuto právě těmito usneseními federální vlády, což jak jsem řekl, nejsou obecně závazné předpisy. Situace v těchto hospodářských zařízení je dnes asi taková, že v nich nadále hospodaří komunistická strana, respektive její zaměstnanci. Došlo jedině k tomu, že ze zákona tato hospodářská zařízení byla přepsána na stát, ale zmocněnci, kteří jsou tam delegováni nemají pravomoc propustit zaměstnance, zastavit výplaty, převést tyto podniky do podnikových rejstříků, natož tento majetek v nějakém právním smyslu uchopit a předat ho do České republiky ve smyslu podepsání hospodářské smlouvy.

Situace na okresech je trochu jiná. Okresní úřady přebraly majetek, resp. bych nerad používal termínu "přebraly", protože je zavádějící, odebraly majetek komunistické straně od okresních výborů, ale nemohou s ním nakládat, podle práva ho vlastní za federaci.