Česká národní rada 1990 – 1992

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Slyšeli jste pozměňovací návrh. Prosím, kdo souhlasí s tímto pozměňovacím návrhem?

Poslanec Julius Jančáry: (z místa) Tyto návrhy spolu souvisí, o obou odstavcích je třeba hlasovat najednou.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Tak ještě ten další.

Poslanec Miroslav Havlíček: V §2, odstavec 6, respektive odstavec 7: Okresní privatizační komise může k ověření potřebných údajů uvedených v privatizačním projektu požádat financující pobočku banky.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji. Souhlas? Kdo je pro tento pozměňovací návrh, ať zvedne ruku.

Poslanec Karel Ledvinka: (z místa) Domnívám se, že se musí hlasovat zvlášť o obou pozměňovacích návrzích. To nelze spojit.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Odděleně? Ano. Prosím, pan ministr.

Ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR Tomáš Ježek: Vážený pane místopředsedo, vážená sněmovno, já jsem, abych řekl pravdu, byl tímto návrhem poněkud zaskočený. Jeho idea je správná, ale nerad bych, aby došlo k nějakému překotnému hlasování, protože to je třeba ještě zvážit. Tu chybnost údajů může přeci zjistit ředitel mého odboru, nemusí to být nutně privatizační komise. To je jedna věc. To, že údaje v projektu jsou falšované, může zjistit pracovník mého ministerstva, nemusí to být nutně na návrh privatizační komise.

Druhá věc je - může žádat pobočku banky. Samozřejmě, žádat může o cokoliv, ale nemůžeme uložit bance povinnost poskytovat informace. Banka pracuje na komerčních principech.

Samozřejmě, ta hlavní myšlenka, idea, je dobrá, ale legislativní vypracování se mi zdá překotné. Prosím vás, neunáhleme se! Chtělo by to ještě si o tom pohovořit v legislativním odboru.

Děkuji.

Poslanec Vladimír Šuman: To se týká té druhé části?

Ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR Tomáš Ježek: Obou. Naopak bych nerad, aby tyto návrhy zapadly, protože jsou ideově dobré, ale zdá se mi legislativně nepropracované a ještě nedomyšlené.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Ptám se pana kolegy Jančáryho, po tomto vystoupení pana ministra, čímž vlastně jsme otevřeli zase rozpravu, jaké stanovisko zaujímá nyní ke svému pozměňovacímu návrhu.

Poslanec Julius Jančáry: Pane předsedající, právě proto, že jsem si byl vědom těžkostí, o kterých pan ministr hovořil, tak jsem žádal, aby se k tomu vyjádřil ústavně právní výbor, ale chtěl bych upozornit na jedno drobné nedorozumění. Samozřejmě, pracovník ministerstva na tu chybu může přijít. Tady jde o to, že komise navrhne ministerstvu sankci. Čili to je trochu maličko jiný postup.

A pokud jde o banku, banka žádné údaje sdělovat nebude, banka pouze sdělí, zda údaje tam uvedené jsou pravdivé, či prav divé nejsou.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Jančárymu, vznesl zde žádost, že by se o tom měl poradit ústavně právní výbor. Je tomu tak? Rozuměl jsem správně? V tom případě by bylo nejrozumnější, když přerušíme jednání a když se sejde k této otázce ústavně právní výbor. Spojíme toto jednání s obědem a sešli bychom se ve 13.30, kdy budeme pokračovat.

Děkuji. Dobrou chuť!

(Schůze přerušena do 13.30 hodin.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Vážené dámy a pánové, budeme pokračovat v projednávání bodu 6, který jsme přerušili před obědem s tím, že ústavně právní výbor se poradí o návrhu, který nebyl zcela objasněn. Prosím proto zpravodaje pana poslance Havlíčka, aby nám řekl, jakým způsobem se ústavně práv ní výbor rozhodl.

Poslanec Miroslav Havlíček: Pane předsedající, dámy a pánové, ústavně právní výbor navrhuje přerušení tohoto bodu jednání, vznikly legislativní problémy, které je nutno sladit a k dané problematice ústavně právní výbor navrhuje se vrátit zítra ráno, kdy předloží své stanovisko.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Slyšeli jste návrh ústavně právního výboru, protože jde o přerušení projednávání bodu programu a pokračování zítra, dávám hlasovat.

Kdo souhlasí s přerušením projednávání tohoto bodu a pokračováním příští den, ať zvedne ruku. 103.

Děkuji, dále nemusíme hlasovat, tento návrh na přerušení byl přijat.

Dříve než přistoupíme k dalšímu bodu programu, a to k bodu č. 7, dovolím si vás upozornit na to, že na žádost řady poslanců, kteří se chtějí zúčastnit vernisáže výstavy pana poslance prof. Preclíka, tato výstava začíná dnes v 17.00 hodin, ukončíme před 17.00 hod. dnešní jednání a to také z toho důvodu, že večer jsou různá setkání s přítomnými hosty ze Západního Německa. Doufám, že berete tuto skutečnost na vědomí, že před pátou hodinou skončíme dnešní jednání.

Pokračujeme tedy sedmým bodem našeho programu, to je

Z pověření vlády České republiky odůvodní předložený návrh zákona, který jste obdrželi jako sněmovní tisk 357, ministr zemědělství Bohumil Kubát, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr zemědělství ČR Bohumil Kubát: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážená sněmovno, nechci zdržovat příliš dlouhým úvodním slovem, máte před sebou, prosím, novelu nového veterinárního zákona, jejímž smyslem a účelem je, aby bylo možné dotáhnout privatizaci státní veterinární správy, to je oddělení státní veterinární správy a veterinárního dozoru od zprivatizovaných veterinárních služeb a veterinárních činností. Novela zákona 108 by měla umožni právě dotažení této formy privatizace, kterou jsme vlastně zahájili 1. 7. letošního roku. Dále touto novelou budeme nově zřizovat ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv což je, samozřejmě nutná státní záležitost k prověřování veterinárních léčiv. V souladu se změnami v působnosti federace a republik dochází současně i k úpravě přestupků na úseku veterinární péče.

Domnívám se, že zbytek zásadních věcí bychom si v případě potřeby vysvětlili při projednávání jednotlivých paragrafů a proto prosím, kdyby bylo možné přistoupit k jednání.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu ministru Kubátovi a dávám nyní slovo společnému zpravodaji výborů poslanci Jiřímu Duškovi, aby odůvodnil společnou zprávu výborů, kterou jste obdrželi jako sněmovní tisk 404. Do rozpravy prosím písemné přihlášky.

Poslanec Jiří Dušek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, byl jsem pověřen jako společný zpravodaj zdůvodněním společné zprávy výborů ČNR, ústavně právního a národohospodářského k vládnímu návrhu zákona ČNR, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče České republiky ve znění zákonného opatření předsednictva ČNR č. 25/1991 Sb., podle sněmovních tisků č. 357 a 404.

Úvodem bych chtěl krátce říci, že díky centrálnímu řízení a monopolu státního vlastnictví neplnila podniková sféra řadu úkolů biologických služeb. Státní veterinární péče zahrnovala jak veterinární dozor, tak i výkon odborných činností, což nepřispívalo ani ke kvalitě poskytovaných služeb, ani k vyloučení subjektivních faktorů při rozhodování o právech a povinnostech subjektů. A tak nezbývá než požadovat, aby biologické služby byly zkvalitněny privatizací veterinárních lékař ů, resp. ve smyslu vzniku nových právních subjektů. K tomu posloužila novelizace zákona č. 87/1987 Sb., o veterinární péči a zákon č. 239/1991 Sb. Aby byl ještě více zdůrazněn výkon odborných veterinárních činností a jejich kvalita mohla být na základě konkurence zvyšována, je třeba ze státní veterinární služby jasně oddělit výkon státní správy od odborné veterinární činnosti, která je privatizovatelná. K tomu navrhované cíle právní úpravy jsou shrnuty do čtyř bodů: 1. Organizačně oddělit výkon státní správy od ostatních úkolů veterinární péče, to je zejména od výkonů odborných veterinárních činností, které nejsou vykonávány pouze pro účely státní správy, 2. Upravit způsobnost orgánů veterinární péče tak, aby odpovídala novým společenským podmínkám.

Za třetí upravit podmínky povolování výkonu odborných veterinárních služeb právnickými a fyzickými osobami a za čtvrté v souladu se změnami v působnosti federace a republik upravit přestupky na úseku veterinární péče.

Tolik snad úvodem a nyní ke společné zprávě. Ústavně právní výbor ČNR a národohospodářský výbor ČNR projednal na svých schůzích v září 1991 vládní návrh zákona ČNR, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady 108 z roku 1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče v České socialistické republice, ve znění zákonného opatření předsednictva ČNR č. 25/91 Sb. a doporučují České národní radě, aby vládní návrh zákona Česká národní rada schválila s těmito úpravami: Společnou zprávu máte na svých lavicích nebo jste s ní byli seznámeni. V krátkosti bych si dovolil, protože toho není mnoho, přečíst a připomenout vám to. V článku 1 bod 1 jde o doplnění věty, slova: Slovenská socialistická republika se nahrazují slovy Slovenská republika.

K bodu 4 novelizace v §1 odst. 3 za slova: biologické hodnoty potravin doplnit slova: živočišného původu.

K bodu 19 §8a písm. c/ větu ukončit středníkem a doplnit větu: při veterinárním dozoru jsou využívány pouze autorizované výsledky laboratorních vyšetření.

K bodu 22 §9 odst. 1 písm. n/ slova stavovské organizace veterinárních lékařů nahradit slovy příslušné stavovské organizace. V tomto bodu, tj. 22 §9 odst. 1 písm r/ slovo způsobilosti nahradit slovem splnění.

K bodu 24 §9a odst. 2 za slova právní formy vložit slovo podnikání.

K bodu 32 odst. 15 písm. h/ slovo nebo nahradit slovem a. K článku 2 doplnit tuto větu. Za druhé s účinností pro Českou republiku ustanovení §29, 30 a 31 zákona č. 87 z r. 1987 Sb., o veterinární péči, ve znění zákona č. 239 z r. 1991 Sb. Článek 4 zní: tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1991. Tolik k připomínkám, které zde byly dány společnou zprávou. Připomínky, které neprošly, jsou shrnuty - vrátím se zpět k bodu 22 §9 odst.1 písm. m/ slovo povolení nahradit slovy osvědčení o registraci. Je to zdůvodněno následujícím způsobem. Povolení se vydává k výkonu odborné veterinární činnosti, která je definována v §2 odst. 3 zákona č. 87 z r. 1987 Sb. ve znění zákona 239 z r. 1991 Sb. a tento pojem odborné veterinární činnosti je pojem podstatně širší než je v zákoně o Komoře veterinárních lékařů, ve kterém se uvádí, že Komora vydává osvědčení k výkonu preventivních a léčebných činností. Preventivní a léčebná činnost zahrnuje totiž pouze tu činnost, která je uvedena v §2 odst. 1 písm. a/ zákona 87 z r. 1987 Sb. ve znění zákona č. 239/91 Sb. A mimo to orgán veterinární péče neregistruje, on povoluje činnost, jsou-li dány podmínky stanovené tady tím návrhem zákona, novelou zákona 108, tzn. jestli je pracovník způsobilý, jsou splněna protinákazová hygienická opatření a má materiální a technické podmínky. A víc ten orgán veterinární péče de facto nezajímá. Co si vydala Komora, je věcí Komory. Osvědčení podle zákona o Komoře veterinárních lékařů nemůže být vydáno ve správním řádu. Ve správním řádu může být vydáno pouze povolení, které má charakter správního rozhodnutí. Totéž platí i k bodu 31 podmínek, které nebyly přijaty do společné zprávy. Zde platí stejné vysvětlení, jako jsem uvedl k bodu 22.

Další, které nebylo přijmuto do společné zprávy, je k bodu 22, bylo navrženo slovo výrobu vypustit z novely a zdůvodnil bych to asi následovně. Toto bylo dohodnuto, že toto slovo se vypustí, v usnesení národohospodářského výboru, já bych se to, jako člen národohospodářského výboru, dovolil přesto zdůvodnit.

V §9 odst. 1 písm. r/ vypustit slovo výrobu. Tato připomínka nebyla přijata proto, že v §10 odst. 1 písm. c/ zákona č. 87 z r. 1987 Sb., o veterinární péči, ve znění zákona č. 239/91 Sb. toto ustanovení zní - cituji: požádat před zahájením provozu příslušný orgán veterinární péče o vydání osvědčení o způsobilosti podmínek pro výrobu, zpracování, šetřování, skladování a přepravu živočišných produktů. Zákonem České národní rady musí být stanovena působnost k vydání tohoto osvědčení. A dále pak tento zákon už nemůže měnit federální zákon. Jak víte, federální zákon je hmotně právní předpis, a toto jsou působnosti. To je vysvětlení k bodu 22.

Dále pak nebyl přijat ze společné zprávy bod 26, opět bych se k tomu chtěl přiznat, že tento bod 26 v plné šíři, jak byl citován společnou zprávou, jsem v národohospodářském výboru prosazoval já.

Bylo mě to vysvětleno dostatečně a dodatečně. Rád bych, kdyby po zdůvodnění Sněmovna vyslovila se mnou souhlas, abych mohl tento svůj návrh stáhnout zpět.

K tomu vysvětluji: Budu citovat celé znění, tak jak bylo navrhováno do společné zprávy, a potom bych se k tomu vyjádřil: §10 doplnit o písm. j) tohoto znění: "rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutí okresních a městských veterinárních správ, vydaných ve správním řízení."

Nedoporučuji zařadit do připomínek, protože ze zákona 71/67 Sb. o Správním řízení, tj. ze Správního řádu zcela jednoznačně vyplývá, kdo rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutí v první instanci. Čili v tomto případě je to superlum (?). Když to vyplývá ze správního řádu, proč by se to mělo opakovat, když je to v základní procesně-právní normě? Ve Správním řádu je, že o odvolání rozhoduje správní orgán nejblíže nadřízený orgánu, který rozhoduje v prvním stupni, což je Státní veterinární správa ČR ve vztahu k městským a okresním veterinárním správám.

V bodu 26 je ještě písm. i), které tam bylo mnou navrženo. Opět se k tomu hlásím a cituji: v §10, písm. i) dosavadní text nahradit tímto zněním:

"Určuje nezbytný rozsah preventivních profylaktických a diagnostických úkonů, které je povinen chovatel zajistit".

Nedoporučuji zařadit do připomínek, protože je to samozřejmě zájmem samotného chovatele a je to uloženo i zákonem o veterinární péči č. 87/87 Sb., že chovatel je povinen plnit preventivní opatření. Povinnosti chovatelů jsou stanoveny v §5 zákona 87/87Sb., odst. 1, písm. b).

Dále je stanoven veterinární dozor v §22, odst. 3 téhož zákona - "orgány veterinární péče a jejich povinnosti", a v případě mimořádných veterinárních opatření je k dispozici §23 téhož zákona. V citovaných paragrafech je možné přistupovat ke každému chovateli individuálně. Naproti tomu bychom nahrazené písm. i) navrženým textem docílili plošných zásahů i tam, kde nejsou nutné. Příkladně brucelozou bychom očkovali i tam, kde v životě nikdy nebyla.

My chceme, aby každý chov byl posuzován individuálně, a proto pléduji za to, aby tato formulace nebyla do společné zprávy pojata. To je vlastně všechno ke společné zprávě.

Žádám pana předsedajícího, aby otevřel rozprav u.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Duškovi a otevírám rozpravu k tomuto zákonu. Mám jedinou přihlášku. Hlásí se do rozpravy pan poslanec Balcárek. Prosím, aby se ujal slova. Chce-li někdo vystoupit, prosím o písemné přihlášky.

Poslanec Pavel Balcárek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy, kolegyně a kolegové. Nechci vás příliš unavovat rozpravou nad veterinárním zákonem, ale prosím vás, aby jste pochopili, proč k tomuto tématu vystupuji.

Já jsem ve své funkci pracovníka Moravského zemského archivu dohlížel nad archívy veterinárních institucí, objížděl jsem celou Moravu a tak jsem se trošku staral i o kontinuitu a trošku jsem přičichl ke Správě a k těmto věcem kolem veterinárních institucí. Čili jsem si dovolil tento návrh zákona zkontrolovat s nově zvoleným prezidentem Veterinární komory v Brně, zvoleným tady v Praze 1. října, s Doc. Věžníkem a z Veterinární fakulty s vědeckým pracovníkem brněnské Vysoké školy veterinární, Doc. Böhmem.

Tento zákon je v pořádku. Pak konkrétně budu mít jednu připomínku. Jenom v rozpravě bych chtěl zdůraznit a hlavně na adresu pana ministra Kubáta říct tady několik myšlenek. Prakticky je to zákon, který sleduje veterinární péči jenom po linii veterinární policie, čili funkční složky zde nejsou citovány mimo těch, týkajících se státní inspekce, to je Ústav biopreparátů a léčiv, který mimochodem už ale existoval řadu let a není to nový ústav. Chci pana ministra Kubáta upozornit, že tento ústav není nový, ale existuje už celou řadu let - nejméně 15 let.

Měli bychom ovšem pamatovat - dovolím si v tom kritizovat jistou nekoncepčnost vlády - také na síť státních veterinárních ústavů. Nejenom tento zákon to řeší po linii inspekce, jak jsem říkal, po linii veterinární inspekce, ale otázka státní správy je také hrozně důležitá. Státní správa by si měla udělat jasno pro diagnostiku nákaz infekčních a hromadných onemocnění jak hustou síť státních diagnostických ústavů budou potřebovat. Z toho plyne, že ústavy, -tam je citován pouze Kontrolní úřad biopreparátů a léčiv, - ale v poslední době třeba na Moravě a to Zlínsko, kam také občas zajíždím, to pociťují jako diskriminaci toho regionu, byl zrušen Státní veterinární ústav. Tím pádem na Moravě zůstává pouze v Olomouci a v Brně a celá oblast, která byla obhospodařována ze Zlína, od Hodonína až po Vsetín, ta oblast na pomezí se Slovenskem zůstala bezprizorná a měla by připadnout pod Olomoucký ústav. Říkám, je to otázka koncepce. Snad bychom měli směrovat k otázce decentralizace a ne směřovat ke koncentraci moci, rušit to, co existuje a prostě stále vytvářet větší a větší kolosy. Pozor na to, - to jsou hlasy vědeckých pracovníků z Brna! Máme tady určitou síť a není třeba nějakým způsobem to rušit, Měli bychom na to navázat. Možná, že zkvalitněním této služby bude provázeno formou malých a vybavených specializovaných laboratoří, a ve státních ústavech je řada středních kádrů, které řadu věcí provádějí ručně při nedostatku příslušné technik, nejsou na to peníze. Ale postrádám tady v tomto smyslu koncepčnost, znovu na to upozorňuji zvlášť proto, že např. - jak jsem avizoval - byl zrušen Zlínský ústav, který zřídil Tomáš Baťa. A Baťa to měl dobře promyšleno, proč ten ústav zrovna vznikl ve Zlíně. A nyní tento ústav zaniká a jeho sféru má přebrat Olomoucký nebo Brněnský státní ústav. Takže to považuji za otázku do diskuze pro další koncepci státní správy.

A nyní k návrhu: vezměte si na str. 4, §9, písm n). Tam se dočteme, že ústav vydává právnickým a fyzickým osobám povolení k výkonu odborných veterinárních činností podle zákona o veterinární péči. Před vydáním povolení fyzické osobě si vyžádá vyjádření stavovské organizace veterinárních lékař ů.

Tento bod n) v §9, je to odst. 20 na str. 4, odporuje zákonu o veterinární komoře. Jenom komora totiž vydává osvědčení k výkonu odborných veterinárních činností.