Česká národní rada 1990 – 1992

Věřím, že tu přesto všechno zůstává jedna naděje a instance. Selžeme-li my, nechť neselžou občané. Byli to občané a je jich vůle, bez kterých by 17. listopad zůstal jen smutnou epizodou, byli to občané, kteří nás zvolili ve společném státě a pro společný stát a mohou to být opět oni a jejich vůle, kteří nedopustí, aby se další existence našeho demokratického státu stala jen epizodou.

K samotnému návrhu usnesení bych navrhl jako 3. bod první části tohoto usnesení:

3. ČNR potvrzuje svou vůli jednat i nadále se Slovenskou národní radou o všech ústavních cestách vedoucí k takové podobě společného státu, která by odpovídala přání obou našich národů i příslušníků všech národností žijících na našem území. ČNR je přesvědčena, že takový stát by musel být s to zajistit si dostatečně silné mezinárodní postavení a hospodářskou i politickou integritu.

Děkuji Vám za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Prosím pana poslance Ježka. Připraví se pan poslanec Foniok. Do diskuse se dále přihlásili: pan poslanec Řezáč, pan poslanec Benda a pan poslanec Balcárek.

Poslanec Josef Ježek: Vážená paní předsedkyně, členové vlády, dámy a pánové, dovoluji si přednést krátký pozměňovací návrh, totiž aby odstavec za č. 5 byl přesunut před odstavec za číslem 3. Domnívám se, že bychom tímto způsobem měli vyjádřit, že uznáváme nezastupitelnou roli Federálního shromáždění při rozhodování o budoucnosti ČSFR. Děkuji za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Ježkovi. Prosím pana poslance Fonioka.

Poslanec Karel Foniok: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, kolegyně, kolegové, zástupci našeho poslaneckého klubu se spoluúčastnili při tvorbě společného návrhu na usnesení ČNR. Jelikož některé naše podněty nejsou obsaženy v usnesení, chci zde přednést stanovisko poslaneckého klubu HZDSMS k současné vnitropolitické situaci, které nikterak neodporuje návrhu na usnesení, pouze je dokreslením našeho stanoviska k němu.

Poslanci, kteří reprezentují v ČNR Hnutí za samosprávnou demokracii - společnost pro Moravu a Slezsko, podobně jako většina našich občanů byli a jsou pro společný stát. Přes tuto snahu jsme se nyní ocitli v situaci, která hrozí rozpadem Československa. Na tom nesou vinu všichni, kteří nesprávně odhadli priority úkolů, které jak vláda, tak i zákonodárný sbor, měly urychleně řešit a ne odkládat, Přílišný důraz byl kladen pouze na ekonomiku, přičemž se nechtělo připustit, že územní a státoprávní uspořádání ekonomiku zásadně ovlivňují.

Nám, poslancům HZDSMS v ČNR, byl dán voliči mandát k tomu, abychom prosazovali samosprávné a rovnoprávné postavení Moravy a Slezska. Proto se snažíme pochopit podobné snahy slovenského národa. V případě, že se rozhodnou pro samostatnou cestu, musí jít o pokojný rozchod. Všichni poslanci ČNR byli zvoleni proto, aby zejména hájili zájmy občanů České republiky. Zájmy federace mají především hájit federální orgány - Federální shromáždění a federální vláda.

Z jejich jednání musí být zřejmé, proč je federace výhodná pro všechny. To se však neděje a vše budí dojem, že Česká národní rada a česká vláda brání federálnímu zřízení jen proto, že je výhodné především pro Českou republiku. Nemůžeme-li rozpad společného. státu vyloučit, musí se česká a moravskoslezská reprezentace připravit na to, že bude nutné vybudovat nový stát, který bude vyhovovat občanům žijícím na území Čech, Moravy a Slezska.

I když proti našim představám by mělo dojít k rozpadu Československa na dva samostatné státy, zastáváme stanovisko, v souladu s naším volebním programem a mandátem, který jsme dostali od voličů, aby Čechy, Morava a Slezsko byly státoprávně uspořádány jako spolková republika. Děkuji vám.

(Potlesk).

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Foniokovi. Prosím pana poslance Řezáče, připraví se pan poslanec Benda.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně a kolegové poslanci. Nevím, jestli jsme hodinu před půlnocí fyzicky i psychicky na úrovni požadavků, které dnes před námi stojí. Já se domnívám, že je smutné, že po 73 letech společného státu Čechů a Slováků se musíme dostat do situace, kdy je ohroženo společné dílo Masarykovo a Štefánikovo.

Právě před rokem jsem potkal starého slovenského právníka, který mi vyprávěl o tom, co všechno je dnes stále živé

mezi některými právníky a mezi některými občany na Slovensku a vzpomínal některé věci, které výslovně porovnával. Hovořil o porovnání dohody Clevelandu z roku 1915, s dohodou z Pittsburghu v roce 1918, s obsahem Martinské deklarace z 30. října 1918, kterou přijalo 94 deklarantů a s tím, co z nich jedna pětina těchto deklarantů udělala následujícího dne ráno pokud jde o samostatné zastoupení slovenského národa na budoucí mírové konferenci. O porovnání tří pražských dohod z let 1945, 1946, zejména té první z 2. června 1945 a třetí z 30. června 1946, a co se stalo z těchto dohod za 13 měsíců. Dále porovnání ústavního zákona 143/l968 Sb. a ústavního zákona 125/1970 Sb. Z preambule ústavního zákona 143/1968 vyplývá nepochybně právo všech národů na sebeurčení, které je v mezinárodním právu uznáváno od konce první světové války.

Mám za to, že v současné době se můžeme stát obětí naprosto úzkých osobních a skupinových zájmů, na něž mohou doplatit oba naše národy. Přesto nemohu souhlasit s tím, aby v návrhu usnesení byla pod bodem 2 poslední věta, to je první věta na druhé straně usnesení, kde se uvádí, že mezinárodně právní kontinuita by byla po neústavním oddělení té které republiky.

České národní radě podle mého názoru nepřísluší řešit tento problém, neboť tento jednoznačně vyplývá z mezinárodního práva veřejného, a to z obecného či psaného. Vyplývá z deklarace sedmi zásad mírového soužití, které přijala Organizace spojených národů 24. října 1970. Vyplývá z první části Závěrečného aktu Helsinské konference z 1. srpna 1975, ze všech 10 zásad vztahů mezi státy. A především vyplývá z Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích z roku 1969, zejména z čl. 54, který je jednoznačným kogentním ustanovením.

Mám za to, že nikdo, kromě celého slovenského nebo českého národa, dnes nemůže platně rozhodnout o tom, jestli má být zachován náš společný stát.

Ale o tom, kdo bude právním nástupcem případného československého státu pokud by došlo k takové tragédii, že by došlo k rozpadu státu, budou rozhodovat i jiné státy celého světového společenství, které rozhodnou o tom, který stát uznají de facto nebo de jure a který bude přebírat všechny závazky, které přijala Česká a Slovenská Federativní Republika.

Myslím, že nesmíme zavdat sebemenší záminku pro to, aby někdo měl možnost říci, že ČNR působila nátlakem, který by se někomu hodil, aby mohl rozbít náš společný stát Čechů a Slováků.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Řezáčovi. Prosím pana poslance Bendu. Do rozpravy se potom přihlásil pan ministr Richter.

Poslanec Marek Benda: Vážená paní předsedkyně, vážená česká vládo, vážený český a moravskoslezský sněme, dovoluji si navrhnout jednu změnu, přestože víme, jak těžce se návrh usnesení rodil, a to, aby bod 5 na druhé straně byl vypuštěn. Domnívám se, že není naším úkolem iniciovat celostátní referendum, že my jsme vždycky tvrdili, že jsme pro federaci, a celostátní referendum má smysl jen v případě, že se jedna z republik, rozhodne odejít. Pokud se obě rozhodnou zůstat, nic to neřeší.

Dále se obávám, že bychom touto formulací předem určovali Federálnímu shromáždění, jak má vypadat otázka, která má být v referendu položena.

Proto doporučuji, aby toto bylo vypuštěno a ponecháno na vůli Federálního shromáždění, případně Slovenské národní rady, pokud si přejí referendum vyhlásit.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Bendovi. Prosím pana ministra Richtera.

Ministr spravedlnosti Leon Richter: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, dovolím si přednést dvě poznámky. Obě se vztahují k bodu 2 navrhovaného usnesení.

Za prvé. Je známo, alespoň obecně známo, ze sdělovacích prostředků, že Slovenská národní rada, pokud by hodlala

přistoupit ke krokům, jichž se obáváme, hodlala by k tomu přistoupit ve dvou fázích:

1. k vyhlášení suverenity,

2. k vyhlášení oddělení, k vyhlášení samostatnosti, nebo

nějakým jiným způsobem vzít na sebe odpovědnost za vystoupení Slovenské republiky z federace.

Pokud by došlo k prvému kroku, a to k vyhlášení suverenity Slovenské republiky, pak se domnívám, že by šlo o akt deklaratorního charakteru, který by pouze konstatoval to co je již v Ústavě naší federace zakotveno a co nemůžeme žádným způsobem zpochybňovat. Vyplývá to zcela jednoznačně z čl. 1 dosud platné Ústavy.

Pokud by došlo k tomuto kroku, domnívám se, že by to nemělo vyvolávat takový neklid, který je spojován s důsledky, jež jsou navrhovány v bodu 2 předloženého usnesení. Tam je totiž napsáno, že přijetím usnesení vyhlašujícího suverenitu národní republiky některou z národních rad atd. by došlo k neústavnímu činu.

Obávám se, že takovéto pojmenování by neodpovídalo současnému znění Ústavy a mělo by být podrobeno přezkoumání. Navrhovatelé tohoto usnesení měli zřejmě na mysli něco jiného - onen druhý akt, ke kterému zřejmě toto

prohlášení směřuje. Mělo by to být patrně určitou předehrou, ale tím aktem, který by měl být nazván neústavním činem, nemůže být vyhlášení suverenity Slovenské republiky. To by mělo být až poté, kdyby byla prohlášena např. samostatnost Slovenské republiky, nebo prohlášení o tom, že Slovenská republika vystupuje z federace.

Jde o upřesnění pojmů, ale upřesnění velice důležité, které by mohlo podle mého soudu zavést nás na jisté scestí, kterého bych se rád vyvaroval.

Druhá poznámka se vztahuje k první větě uvedené na str. 2. Už o tom byla zmínka ve vystoupení pana poslance Řezáče. Myslím si, že v této podobě, jak to máme před sebou, bychom to měli ještě posoudit, poněvadž:

Za prvé: pojem ČSFR v daném případě by ztrácel jakýkoli smysl. Pak by se už zřejmě o žádnou Českou a Slovenskou Federativní Republiku jednat nemohlo. Proto tento pojem je zde zavádějící.

Za druhé: má snad tato věta znamenat, že si atrahujeme pro sebe převzetí všech práv a závazků dosavadní federace? Obávám se, že asi nikoli, ale slovní znění, jak je zde předloženo, by k tomu vést mohlo. Mohlo by to znamenat potom velice závažné komplikace pro další budoucí ústavně právní a mezinárodně právní vývoj té části republiky, která by zbyla po neústavním oddělení té republiky, která by z federace vystoupila.

Za třetí: plně se ztotožňuji s argumentací pana poslance Řezáče, že mezinárodně právní kontinuita není výrazem určitého prohlášení, ale je to výrazem určitého faktu, k němuž dospívá mezinárodní společenství tím, že uzná nebo neuzná takovouto právní kontinuitu.

Mám tedy za to, že tato věta je dosti problematická. Pokud se týká toho co asi chceme říci, myslím, že by se nic nestalo, kdyby byla z tohoto navrhovaného usnesení vypuštěna.

Děkuji za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministru Richterovi. Do rozpravy se přihlásil poslanec Pavel Balcárek. Připraví se pan poslanec Effenberger.

Poslanec Pavel Balcárek: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážené dámy a pánové, prožíváme historickou dobu, kdy se jedná o dalších osudech, bytí či nebytí našeho společného státu. Je to doba velikého vyjednávání spojeného s obavami o osud naší federace. Měli bychom stát právě proto za tím, co jsme již jednou přijali a neměli bychom být příliš schizofrenní, stát pevně za tímto stanoviskem. Na dubnovém plénu jsme přece schválili usnesení, v němž jsme doporučili Federálnímu shromáždění koncipovat Ústavu na občanském a územním principu, nikoli nacionálně.

Domnívám se, že nejschůdnější řešení, jemuž náleží budoucnost, by mělo spočívat v prvotním přijetí společné Ústavy, jak jsem to řekl na pátečním plénu před poloprázdnou sněmovnou, zachycující státní společenství tří rovnocenných a rovnoprávných subjektů. Tato Ústava může být zároveň tolik požadovanou státní smlouvou. Spolkový stát se samosprávným systémem obcí a společným zákonodárstvím tvořeným za účasti spolkových zemí.

Jsem naprosto přesvědčen o tom, že by požadavek spolkového uspořádání naší federativní republiky podpořili v převážné většině Slováci, pokud by jim byla jako varianta doporučena Českou národní radou a nabídnuta v referendu. Poté by se k údivu všech ambiciózních politiků rozehrávajících nacionální vášně utilitaristicky pro získání ministerských a dalších křesel v národním státě ukázalo, že naše střízlivá a spravedlivá koncepce založená na občanském a územním principu z našeho dubnového pléna ke státoprávnímu uspořádání federace našla porozumění a pochopení v srdcích obyvatel jak v Čechách a na Moravě a ve Slezku, tak i na Slovensku. Znovu opakuji, že jsem o tom pevně přesvědčen. Domnívám se, že by bylo nanejvýš vhodné, abychom poslední bod 5 našeho usnesení doplnili konstatováním o obsahovém vymezení referenda, jinak toto referendum se mine účinkem a nesplní svou funkci. Je třeba důrazně doporučit Federálnímu shromáždění, aby respektovalo usnesení pléna ČNR z 26. dubna t. r., to je doporučení adresované federálu, že státoprávní uspořádání zakotvené v nové federální ústavě by mělo spočívat na občanském a územním principu, resp. na tomto principu kombinovaném s národnostním principem pro Slovenskou republiku. Naše dubnové usnesení doporučuje federálu i otevřenost nové ústavy k vícečlenné federaci. Na to bychom neměli zapomínat. Jedině takový postoj a takto navržený obsah pro dnes tak aktuální referendum se mi jeví jako postoj konstruktivní, nebuďme tak neskromní a přikloňme se k tomu, co jsme doporučovali federálu na našem dubnovém plénu. Neměli bychom si nechat vzít historickou šanci, vnutit naši vůli na uspořádání federace na územním a občanském principu. Děkuji za pozornost.

(Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Balcárkovi. Prosím pana poslance Effenbergera, připraví se pan poslanec Meier.

Poslanec Josef Effenberger: Dámy a pánové, nezdržoval bych vás v této pokročilé době vlastním stanoviskem Liberálně demokratické strany, které nemá vyjadřovat nesouhlas s tím návrhem obecným, který zde byl již přednesen. Předstupuji před vás vlastně jen proto, že naše stanovisko si klade podstatně skromnější cíl, pokud se týče informace přenesené pro toto shromáždění nebo i pro veřejnost, ale je koncipováno značně odlišně než většina stanovisek jiných, s kterými jsem se mohl zde dnes seznámit. Text je takovýto:

Na schůzi zástupců poslaneckých klubů 28. srpna byla dohodnuta rámcová doporučení pro jednání předsednictva ČNR se slovenskými partnery ve Slovenské národní radě. Základní myšlenkou těchto doporučení byla představa, že plánované setkání by bylo převážně informativní a z věcných problémů by se mělo zabývat pouze otázkou kompetencí.

Zřetelná většina klubů se tehdy vyslovila proti uzavírání jakékoli dohody. I když se předsednictvo nemuselo cítit vázáno tímto doporučením, vyslovujeme politování, že informativní ráz schůzky byl zřejmě daleko překročen a jednání probíhalo v kroměřížském duchu, tedy ve snaze uzavřít dohodu. Z české strany byla sice tato dohoda pojímána jako projev zákonodárné iniciativy, přesto však. v daných politických souvislostech nepokládáme snahu o její uzavření za vhodnou a zástupce LDS Karel Štindl jako jediný proti uzavření smlouvy hlasoval. LDS pokládá za nezbytné, aby ČNR vytyčila pro další jednání konkrétní hranice, za něž nebude ochotna ustoupit. Tyto hranice by měly zahrnout především oblast ekonomickou. A současně vyslovuje mé přesvědčení, že praktické rozhodování slovenské reprezentace je z české strany ovlivnitelné jen minimálně, což by pro budoucí jednání mělo být vzato v úvahu. Děkuji vám za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Effenbergerovi. Prosím pana poslance Meiera. Připraví se pan poslanec Kalvoda.

Poslanec Josef Meier: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, poslanci - členové KDU se na dnešní schůzi shodli na tom, že je třeba, aby česká strana vyslovovala hranici, kam až je možno jít při udržení federativního uspořádání. Máme za to, že česká vláda v uplynulém období vystupovala při jednáních o státoprávním uspořádání velice zdrženlivě až pasívně. Z jednání obou předsednictev národních rad jsme si udělali názor, že slovenská strana stále ještě plně nesdělila své záměry. Znovu připomínáme - nastal tedy čas, aby česká reprezentace vyslovila podmínky a představu o kompetencích při zachování federace.

My jako poslanci - zástupci lidu - nemůžeme souhlasit s tím, aby nadále docházelo k neustálému přerozdělování prostředků ve prospěch Slovenské republiky v nejistém prostředí budoucnosti federativního státu. Z tohoto důvodu očekáváme od vlády České republiky, že zaujme jasný a konkrétní přístup při projednávání státoprávního uspořádání. Jedině otevřená a seriózní jednání obou stran mohou být pojistkou spolupráce obou republik i hospodářské prosperity. Připomínáme, že další postup k řešení musí být v souladu s ústavou. Stanovisko poslanců klubu KDU vychází z tradičního postoje při vytváření československé státnosti od jejího vzniku a proto jsme pro udržení federace. Stanovisko klubu KDU na další postup při jednání o státoprávním uspořádání je vyjádřeno ve společném návrhu na usnesení ČNR, konzervativního bloku ČNR. Děkuji za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Meierovi. Prosím pana poslance Kalvodu.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi jen dvě stručné poznámky. Obě se týkají textu, který byl předložen panem poslancem Výborným jako návrh usnesení. Zazněly zde dvě významné výhrady. Jedna se týkala bodu 2, druhá téhož bodu v úvodu textu na druhé straně předloženého návrhu.

Nejprve k výhradě, kterou přednesl pan ministr Richter. Domnívám se, že není sporu v tom, co bylo tímto usnesením

míněno a je možné, že to nebylo navrhovaným textem plně vystiženo. Patrně by to mohlo být odstraněno tím, pokud by zněl text bodu 2 takto: konstatuje, že přijetí usnesení vyhlašujícího suverenitu národní republiky, a to jako subjektu mezinárodního práva některou z národních rad ... V závěru oné věty by se vypustila přesně stejná pasáž, "jako subjektu mezinárodního práva". Dál by text pokračoval. Protože není úplně nesporné, že subjektem mezinárodního práva v některých souvislostech nemůže být i neúplně suverénní stát, pak navrhuji zvážit druhou variantu téže změny, která by mohla znít takto: 2. Konstatuje, že přijetí usnesení vyhlašujícího suverenitu národní republiky mimo současná ústavní rámec ... Domnívám se, že přes ona protichůdná tvrzení ústavních špiček, o kterých mluvil pan poslanec Chromý, nebude asi sporu o tom, že jak Česká, tak Slovenská republika nemá plnou suverenitu, má tu suverenitu, která je vymezena ústavním zákonem 143/1968 Sb. v úplném znění. To by možná byla ještě lepší korekce onoho snad ne zcela jasného bodu, ne zcela jasné pasáže. K té druhé poznámce - k textu v úvodu strany 2. Minulý týden obdobnou námitku, kterou zde přednesl poslanec Řezáč a pan ministr Richter, namítl i pan kolega Žák. Opět zde bohužel momentálně není, takže se musím obracet k jeho prázdnému místu, ale aspoň k dvěma ostatním autorům těch poznámek.