Česká národní rada 1990 – 1992

Předsedkyně ČNR D. Burešová, místopředsedové ČNR J. Kalvoda, J. Kasal, Z. Malík a 151 poslanců.

Za vládu České republiky: předseda vlády P. Pithart, místopředsedové vlády A. Baudyš, J. Stráský, ministr životního prostředí I. Dejmal, ministr zemědělství B. Kubát, ministr práce a sociálních věcí M. Horálek, ministr financí K. Špaček, ministr školství, mládeže a tělovýchovy P. Vopěnka, ministr zdravotnictví M. Bojar, ministr spravedlnosti L. Richter, ministryně obchodu a cestovního ruchu V. Štěpová.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Zahajuji přerušené jednání 22. schůze ČNR a srdečně vás vítám. Přerušili jsme 22. schůzi při projednávání posledního bodu pořadu, kterým byla zpráva o činnosti předsednictva ČNR za dobu od 9. července do 10. září 1991 podle sněmovního tisku 359 a jeho dodatku.

Připomenu jenom, že na posledním jednání jsem předložila nejdříve návrh usnesení ČNR na zřízení odborných komisí všech tří vlád a na pověření poslanců ČNR, aby připravovali návrh smlouvy ČNR a SNR o zásadách státoprávního uspořádaní ČSFR. Text vám byl opět pro lepší přehlednost rozdán. Poté byla otevřena rozprava, při níž byl přednesen návrh na usnesení ČNR, který připravil poslanecký klub ODA. Mezitím jednaly i ostatní poslanecké kluby. Rozprava potom byla ukončena. Poslanecké kluby se však zatím nedohodly na redakci společného textu. Jeví se ale reálná šance, že by se tak mohlo stát, a proto nyní někteří poslanci konzervativního bloku ještě dopracovávají svůj návrh stanoviska. Návrh stanoviska dopracovává i OH, předložil je i klub nezávislých a celá řada dalších klubů. Je tedy

reálná šance, že bychom se mohli po řádné přípravě v dohadovací komisi nakonec možná dohodnout.

Všichni víme, že jde o zcela mimořádně závažnou věc. Proto vám teď chci položit otázku, i když je to otázka procedurální a mohla bych ji rozhodnout. Jde o státoprávní uspořádání, o náš vztah k federaci a o otázky mimořádně závažné. Rozhodněte se proto, prosím.

Musím teď schůzi přerušit na jednání klubů, které bude trvat půl hodiny až hodinu. Potom se sejdou vyslanci jednotlivých klubů k dohadovacímu řízení, které může trvat jedna až dvě hodiny.

Navrhuji, že buď zahájíme dnešní schůzi pléna nejdříve o 20.00 hodin nebo že ji přerušíme do zítřka a zahájíme zítra v 9.00 hodin ráno. Pak bych od vás všech chtěla závazný příslib, že se zítřejšího jednání zúčastníte. Je nás tady 113. Uvažte, že takových momentů, jako je dnešní, mnoho nebývá, a že text, který zpracujeme, je zcela mimořádně důležitý vzhledem k jednání SNR, které má být 23. a na kterém víme, že by případně mohla být přijata deklarace o suverenitě Slovenské republiky. Je mimořádně důležité, abychom se k tomu bodu vyjádřili.

technickou poznámkou se hlásí pan poslanec Ortman.

Poslanec Jaroslav Ortman: Byl zde návrh, aby se sešly poslanecké kluby a sjednocovaly stanoviska. Táži se, jaká stanoviska, když zatím neznáme stanoviska jednotlivých klubů. Dostal jsem například návrh OH písemně před několika minutami, ostatní návrhy neznám. Proto by bylo lepší, kdyby teď poslanecké kluby řekly, na čem se sjednotily, jaké jsou jejich názory, a pak mohou poslanecké kluby zaujmout stanovisko, zda ten či onen fakt berou a koho vysílají do případné dohadovací komise. Nevím, o čem budeme jednat v klubech, dokud neznáme názory ostatních partnerů v této sněmovně.

Ať schůze pokračuje dnes. Je to tak zásadní otázka, že by ČNR neměla odejít, dokud nezaujme stanovisko.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Chtěla bych odpovědět panu poslanci Ortmanovi, že jsem tento postup navrhla, protože jsem byla požádána těmi, kdo jednají za konzervativní blok, že teprve dopracovávají své stanovisko a nemohou ho teď přednést. Z toho důvodu bych doporučila ten postup, že všechny kluby, které chtějí předložit stanovisko, ho dají ostatním klubům písemně. Také si myslím, že se písemně podaný návrh lépe projednává, než pouze přednesený návrh. Všechny kluby mají časové vakuum k tomu, aby zpracovaly do písemné podoby návrh textu, jak jej zatím pouze přednášely.

Je tu ovšem pozměňovací návrh pana poslance Ortmana. Žádám ho, aby ještě jednou přednesl svůj návrh.

Poslanec Jaroslav Ortman: Můj návrh spočívá v tom, aby se před přerušením schůze vyjádřili zástupci klubů, jaká jsou jejich stanoviska. Pak aby se sešly kluby, kde by delegovaly své zástupce do případné dohadovací komise, pak by pokračovala jednání, podle toho, k čemu by dospěla dohadovací komise.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku./51/ Kdo je proti tomuto návrhu? /45/ Zdržel se hlasování? /4l/ Pozměňovací návrh pana poslance Ortmana nebyl přijat.

Dávám tedy teď hlasovat o svém návrhu, abychom projevili svůj názor zda chceme pokračovat v dnešní schůzi nejdříve o osmé hodině večer s tím, že bychom jednali patrně asi do půlnoci. Druhý by byl návrh, že bychom jednali zítra od 9.00 hod. ráno.

Teď hlasujeme o prvním návrhu, že bychom pokračovali o 20 hodině večerní. Kdo je pro? 81. Děkuji.

Kdo je proti? 34.

Kdo se zdržel hlasování? 10. Děkuji.

Tento návrh tedy byl přijat, protože ho chápu jako protichůdný s návrhem, že bychom pokračovali zítra ráno v 9.00

hod. Uvidíme, zda budeme do té doby hotovy. Přerušuji nyní schůzi pro poslance tak, aby se mohli sejít v poslaneckých klubech a projednali svá stanoviska. Prosím, aby mluvčí klubů se dostavili přesně v 18.30 do Státních aktů.

Prosím členy předsednictva, aby se nezávisle na tom sešlo předsednictvo teď hned po skončení tohoto přerušeného jednání a OH, aby se sešlo v místnosti č. 120.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Vážené kolegyně a vážení kolegové, prosím, dostavte se do sněmovny, abychom vás mohli spočítat a pak vás všechny uvolníme na projev pana prezidenta, protože naše jednání přerušíme. Jenom musím vědět, zda jsme usnášeníschopní. Prosím Kancelář, aby počítala. Protože je nás v sále 102 a ještě dalších 16 poslanců je v dohadovací komisi, tak jsme usnášeníschopní.

Děkuji vám za ukázněnost a prosím, abyste šli sledovat projev pana prezidenta, můžete jej sledovat tady, popř. i v jiných místnostech, kde jsou televizory. Prosím, abyste se opět dostavili do sněmovny v 21,00 hodin, doufám, že když připravíme usnesení dobře a kvalitně, nebude schůze tak dlouho trvat.

(Jednání je přerušeno.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Budeme pokračovat v přerušené schůzi. Téměř celé odpoledne pracovali zástupci jednotlivých klubů na tvorbě společného stanoviska. Prosím pana poslance Výborného, aby nám přečetl návrh společného stanoviska.

Poslanec Miloslav Výborný: Vážená paní předsedkyně, vážený pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, byl jsem pověřen dohadovací skupinou, která byla sestavena ze zástupců všech poslaneckých klubů z tohoto našeho parlamentu, abych přednesl návrh usnesení ČNR.

Než tak učiním, chtěl bych krátce informovat o tom, jakým způsobem tato naše skupina pracovala.

V této skupině byli zastoupeni poslanci ze všech poslaneckých klubů. Zcela otevřeně je třeba říci, že to, čemu se říká filozofie usnesení, byla u všech poslaneckých klubů shodná, že však nedošlo k úplné shodě všech klubů ve všech formulacích. Při přípravě usnesení v řadě případů se ovšem kluby se svými zástupci zcela shodli na formulacích, které předkládáme. V některých případech tomu tak nebylo, a pak jsme rozhodovali hlasováním.

Předkládáme ČNR tento společný návrh usnesení:

Česká národní rada vědoma si své spoluzodpovědnosti za společný československý stát a za geopolitickou stabilitu ve střední Evropě, vycházející ze skutečnosti, že volební program žádné politické strany či hnutí kromě Slovenské národní strany nedal poslancům Federálního shromáždění a národních rad mandát k přerušení kontinuity ČSFR, konstatujíc, že dnešní nejasná státoprávní situace celou společnost vysiluje a postupně zhoršuje perspektivy dalšího soužití občanů obou republik, konstatujíc, že jedním z výsledků demokratické revoluce je skutečnost, že současný právní řád umožňuje každé republice získat nezávislost ústavním způsobem - referendem a

oslovujíc tímto usnesením všechny občany České a Slovenské federativní republiky

1. bere na vědomí postup předsednictva ČNR při jednání s předsednictvem SNR ve dnech 5. a 6. září 1991,

2. konstatuje, že přijetí usnesení vyhlašujícího suverenitu národní republiky některou z národních rad bez předchozího referenda o samostatnosti národní republiky jako subjektu mezinárodního práva by bylo neústavním činem. Národní rada i vláda druhé republiky by za takových okolností musely v součinnosti s orgány České a Slovenské federativní republiky začít bezodkladně vykonávat veškeré činnosti směřující k zajištění

vlastní samostatné existence. .

Mezinárodně právní kontinuita by byla v plném rozsahu zachována pro ČSFR na území zbývajícím po neústavním oddělení té které republiky.

3. Žádá vládu České republiky, aby

- dala podnět k vytvoření společných odborných komisí vlád České a Slovenské federativní republiky, České republiky a Slovenské republiky, které připraví do 4. října 1991 stanoviska k současnému rozdělení působností mezi republiky a federaci s případnými návrhy nové úpravy jako podklad pro příští jednání předsednictev České národní rady a Slovenské národní rady, a aby do těchto odborných komisí delegovala členy vlády České republiky,

- při formulaci rozpočtových pravidel na rok 1992 trvala na vlastních příjmech federace k plnění její integrační a makroekonomické funkce.

4. Pověřuje poslance České národní rady - členy komise pro přípravu nové Ústavy České a Slovenské federativní republiky, aby připravili návrh dohody České národní rady a Slovenské národní rady o jejich společné zákonodárné iniciativě vůči Federálnímu shromáždění při přípravě Ústavy ČSFR.

5. Doporučuje Federálnímu shromáždění, aby navrhlo uspořádat v nejbližším termínu celostátní referendum, ve kterém by se občané obou republik mohli bezprostředně vyjádřit k to mu, zda si přejí, aby jejich republika vystoupila ze společného svazku.

Tolik návrh usnesení.

Vážená paní předsedkyně, prosím, abyste zahájila rozpravu.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Výbornému. Otevírám rozpravu. Jako první se do diskuse přihlásil pan poslanec Chromý. Připraví se pan poslanec Ježek.

Poslanec Heřman Chromý: Vážená paní předsedkyně, vážená česká vládo, vážená sněmovno, dámy a pánové, promiňte mi, že tak v pozdní pokročilý čas vystupuji se svým příspěvkem, resp. s několika poznámkami, ale asi bych nedostál vlastnímu hlasu svědomí, protože žádné usnesení nemůže pojmout to, co člověk chce říci. Tyto poznámky se týkají projednávaného bodu, který pro tuto sněmovnu je jedním z nejdůležitějších poslání, totiž zahájit na této půdě ideu zachování společného státu.

Lidé se dnes již cítí unaveni, jak zmateně, nepřehledně a často obstrukčně přistupujeme k další existenci československého státu, který občané ve své většině stále považují za samozřejmost. Jsou právem znechuceni, jako malou politickou vůli projevujeme při jeho upevňování a kolika destabilizujícími a zamlžujícími prvky jsme schopni jeho další soud zpochybňovat. Mezi naší vůlí a vůlí široké veřejností podle mého soudu v této otázce vyvstala vzdálenost, která - nebude-li v těchto dnech a týdnech zdolána, může být legitimním důvodem k naplnění té vůle občanů, k níž jsme od nich dostali v drtivé většině důvěru v červnových volbách minulého roku. Omluvit vás nemohou ani desítky dalších těžkých obtíží, které řešíme, ani zoufalý stav věcný, právní, legislativní, v jakém se federace a republiky nacházejí a nacházely, když jsme se stali jejími zákonnými představiteli.

Ba právě naopak. Je to jistá slepota, s níž nechceme více než přes rok vidět a přiznat v překotném vývoji výchovní Evropy jeho národnostní pozadí. Je přirozeně právním důsledkem dlouhá léta potlačovaných základních lidských práv, mezi něž patří i nezadatelné právo na sebeurčení, svrchovanost. Zaujatý pohled nám však brání i nadále pochopit, že nynější obsah federace musí nyní nutně projít volnější fází, kdy tvorba a kompetence federace by měly vzejít z republik. Historie a zkušenosti z takového vývoje a utváření federace nám to plně potvrzují v řadě vyspělých demokratických zemí. Je jisté, že vzrůstající sociální napětí v příštích letech nás povede opět k pevnějšímu a stále více integrujícímu pojetí federace.

Skutečnost, že po všech pokusech slovenské politické reprezentace s předloženými ústavami, státní smlouvou konstatují naše ústavodárné špičky, že s přijetím ústav do voleb jednou lze počítat a podruhé zase ne, v podstatě podle toho, jak se situace vyvíjí po televizních smečích politických špiček z obou stran, je jen přiléváním oleje do ohně. Že následuje další tlak ze slovenské strany v podobě připravované plné ústavy či očekávané deklarace, která má vyhlásit suverenitu Slovenska Slovenskou národní radou, nemůže politické realisty ani překvapit, ani je odradit a svést od úkolu, který byl a je nosným prvkem a závazkem jejich volebních programů.

Nedůstojné rány pod pás, kterými se obě strany také častují, z nichž jednou z posledních je bezesporu neuvážené vyzdvihování smutné kapitoly Slovenského státu, mohou způsobit a také způsobují emoce, odpor a rozklad.

Je třeba si také otevřeně přiznat na české straně, že voláme-li pět minut po dvanácté po ústavních prostředcích, jako je kupř. celostátní referendum, byli jsme to i my v této sněmovně, kteří jsme se k nim stavěli zády. Těšínskými jablíčky už jen zůstávají fakta, že i z tohoto řečniště počátkem února t. r. zazněla, ale nebyla oslyšena a přijata výzva České národní rady k upevnění bezpečnosti a stability České a Slovenské Federativní Republiky v podobě urychleného přijetí ústavních zákonů o celostátním referendu, o stavu ohrožení státu Federálním shromážděním, a že tyto návrhy zákonů (mj. i pana prezidenta) podpořil v prosinci loňského roku ze všech výborů ČNR pouze jediný výbor - církevní a humanitární.

Tolik ve stručnosti, chceme-li kriticky hovořit o naší skutečné, nikoliv jen vyčkávací a často rigidně formulované politické vůli, naslouchat přirozenému slovenskému volání po vlastní identitě.

Je logické, že stejnou nevůli projevily parlamenty k zákonnému návrhu, který by ústavodárnou neschopnost, zejména v otázce zachování společného státu, ústavně kvalifikoval jako důvod k jejich rozpuštění. I to je bohužel jeden z důkazů nefunkčnosti federace, jejíž děravý obsah je doslova nebezpečím.

Jedním výkladem takového obsahu lze z právních pozic vyčíst, že zakotvuje nejen suverenitu každého z obou deklarovaných národů, ale div ne i jejich samostatnost. Zatímco dalším výkladem - samozřejmě také z posvěcených právních míst - lze považovat předešlý výklad a jeho uskutečnění za protiústavní. Aniž bychom museli mít za sebou předepsané právní vzdělání z dob socialistického práva, mnozí z nás nemohou nezaznamenat tento rozpor. Zatímco celá společnost prochází zásadním zlomem téměř ve všech oblastech života, v pojetí ústavního práva jsme ochotní bájit jeho socialistickocentrálně prosazované dikce a direkce, často v zájmu partikulárních či jiných ambicí, promiňte mi to, třeba až do vítězného konce společného státu.

Za této situace považuji za stálou výchozí pozici projednání předsednictev obou národních rad důsledné nadřazování společného zájmu, kterým je a musí být zachování společného státu nad všechny politické možné spekulace a partajní příslušnost. Katastrofický scénář, případná ultimáta, vázající další jednání na to, co má být a co nemá být, to vše veřejně proklamováno z parlamentu jako projev českých zájmů, české rozhodnosti a tvrdosti, ano, dámy a pánové, to jsou podle mého mínění také ony hry a rituály za vydatného přispění masmédií, kterými se prvořadý cíl našeho volebního období, zachovat a upevnit náš stát, zpochybňuje a vzdaluje. Proto si myslím, že je i nadále třeba vycházet ze závěrů v Kroměříži, trpělivě navázat na jednání předsednictev České národní rady a Slovenské národní rady v Bratislavě a na dohodnutý věcný postup. To znamená mj. předložit návrh zásad federální ústavy, jejichž duch by respektoval vývoj konstatovaný nejen ve východní Evropě, ale i v jiných vyspělých demokraciích. Vývoj, který předpokládá tvorbu federace delegací kompetencí z republikové úrovně. Takové pojetí však samozřejmě na sebe váže souběžné přijetí nové daňové soustavy a změnu rozpočtových pravidel. I tyto otázky je zapotřebí na jednání předsednictev obou národních rad věcně posoudit.

Případný akt deklarace či vyhlášení svrchovanosti Slovenska - o které ještě nevíme, v jakém slova smyslu má být vyhlášena přes to, že je tento akt považován za protiústavní, můžeme přijmout klidně a uvážlivě, ne pouze jako akt směřující k rozpadu státu a potažmo z naší strany jako důvod vedoucí k přerušení jednání. Jakékoli furianství ústící v proklamativně vyhlášený rozchod naši obtížnou situaci nejenže vůbec nevyřeší, ale postaví nás vzápětí před pravděpodobně neřešitelné problémy a před doslova ze dne na den eskalující sociální napětí. Proto je třeba především na české straně obhajovat společný stát a jeho základní funkce, osudové pro jeho další existenci.

Nepochybuji o tom, že takový postoj je také projevem rozhodnosti, neústupnosti a garantování nejen našich mandátů, ale i dalšího demokratického a ekonomického vývoje tohoto státu.

Jsem přesvědčen, že toto úsilí nemůže být nezaznamenáno slovenskou reprezentací, slovenskými občany, kteří si možná více než kdekoli v Čechách nyní uvědomují, jaké tíživé důsledky by znamenal rozpad státu. V tomto nadcházejícím složitém období našeho státu bychom měli podpořit a posílit i úlohu prezidenta při ochraně společného státu a konstituování jeho ústav. Nebylo by na škodu doporučit usnesením České národní rady Federálnímu shromáždění, aby přijalo na dobu nezbytnou, resp. na dobu nezbytnou do přijetí ústav společného státu, zákonnou úpravu rozšířených prezidentských pravomocí. Doporučit předsednictvům obou národních rad uvážit, zdali by nebylo vhodné požádat Václava Havla, aby se stal garantem dalších jejich jednání. Nemohlo by totiž být lepší vizitkou národních rad a jejich představitelů, že se hlásí k přirozené a všude ve světě respektované autoritě Václava Havla. Tím spíše, že je hlavou našeho státu, tím spíše, že jeho prozíravé signály, vysílané už v minulém roce, nedokázaly reprezentace docenit a dohlédnout.

Závěrem rád konstatuji, že jsem s těmito názory seznámil i některé voliče z mého okresu, kteří se s nimi ztotožňují a o jejich názory a návrhy jsem se ve svém vystoupení také opíral. Pominul jsem ve svém vystoupeni mezinárodní důsledky a souvislosti případného rozpadu našeho státu. To proto, že mám za to, že jsou nade vše pochybnosti a že bychom dějiny, které se k nám vrátily, vyslali v případě rozpadu státu opět na cestu dějinného bezčasí diktovaného bezpochyby ekonomickou a politickou závislostí, která naši minulost poznamenávala celá staletí. A právě tato zkušenost a tragické poznání osudu české státnosti by měly být oněmi českými zájmy, které by sehrály při zachování společného státu dominující a konstruktivní úlohu. Jinak by náš vstup do Evropy neznamenal nic jiného, než že jsme se jí předhodili a vydali v šanc. Místo budoucí výspy demokracie, jako tomu bylo v letech první republiky, bychom se stali dalším ohniskem destabilizace v Evropě a střetem těch silnějších mocenských vlivů.