Dovoluji si doporučit vaší pozornosti některá ustanovení ústavního zákona 143/1968, kterými se argumentuje při debatách na nejrůznějších úrovních, při debatách politických i debatách ve sdělovacích prostředcích. Argumentují těmito argumenty publicisté ze Slovenské republiky, poslanci Slovenské národní rady, členové slovenské vlády i předseda slovenského Nejvyššího soudu. Proto si myslím, že je musíme vzít v úvahu a podrobit je alespoň letmému pohledu.
Ústavní zákon 143 se zmiňuje o těchto symbolech, o těchto pojmech jako je suverenita ve své preambuli a v hlavě I. Proto hlava I., že je významná, důležitá, vymezuje zásadní pojmy. Chtěl bych podotknout, že v preambuli se lze dovolat - když spekuluji o argumentaci slovenských partnerů - onoho odstavce, který deklaruje nezadatelnost práva na sebeurčení až do oddělení. To ovšem není to, o čem byla prozatím řeč. V hlavě I. odst. 3 a 5, čl. l je napsáno doslova - dovolím si dva citáty: "Článek 1, hlava I., odst. 3 - Československá federace je výrazem vůle dvou svébytných suverénních národů (podtrhuji národů) Čechů a Slováků žít ve společném federativním státě. Odstavec 5 téhož článku - Obě republiky respektují navzájem svou suverenitu i suverenitu České a Slovenské Federativní Republiky. Stejně Česká a Slovenská Federativní Republika respektuje suverenitu národních států.
Není pravda, že by kterékoli ustanovení současně platné ústavy - mám tím na mysli ústavní zákon 143/1968 v úplném znění - poskytlo jakoukoli byt i sebevábnější oporu pro tvrzení, že obě republiky jsou suverénní a proto že mohou svou suverenitu jednak deklarovat, např. deklarací o suverenitě, nebo přímo v tomto směru jakýkoli akt moci zákonodárné, který by byl založen na tom, že plnou suverenitu mají. Kdyby i taková neobratnost - byla by to pouze legislativní neobratnost - v oné ústavě existovala, potom by byla na pravou míru uvedená dalšími ustanoveními platného ústavního zákona, který prostě onu suverenitu, která se projevuje v základních funkcích státu, omezuje tím, že tyto státní funkce svěřuje federaci. Omlouvám se, že jsem byl poněkud nudný, ale považoval jsem za nutné na půdě ČNR zopakovat argumentaci, která se stává argumentací oficiální, argumentací státní, a uvést argumenty, proč podle mého názoru evidentně, ale elementárně tato argumentace neplatí.
Na rozdíl od paní předsedkyně, která tady hovořila a s kterou se jinak zcela shoduji, chci podotknout, že ČNR se musí připravit nejen na slušnou a kulturní cestu rozchodu, ale i na cestu neústavní, tedy neslušnou a nekulturní. Já i nadále stojím na pozicích, na kterých stálo předsednictvo ČNR, když ono jednání začínalo i když toto jednání končilo. Myslím tím jednání 5. a 6. září t.r. v Bratislavě. Faktem ale zůstává, že máme plné právo - a obávám se, že máme i povinnost - reflektovat současné pohyby a jasné politické signály ze Slovenské republiky, které v podstatě zpochybňují samu regulérní a zákonnou a ústavní bázi našeho společného státu.
O ústavně právní argumentaci drtivé a rozhodující většiny představitelů Slovenské republiky jsem již mluvil. Podle mého názoru je to argumentace nesprávná a tak zjevně nesprávná, že se musím ptát po motivech uplatňovat takto nesprávnou a zjevně nesprávnou argumentaci. Některé další signály, o kterých mluvit stále ještě nebudu, protože tento zastupitelský sbor jednání o nich čekají, jsou ony signály rozpočtové, ale i některé další, vedou k tomu, že si uvědomuji, jak jsem o tom mluvil, naši povinnost se už teď těmito signály vážně zabývat, dekódovat je, a připravit se na to, co mohou znamenat.
Pokud jde o onu ústavní a kulturní cestu, právní cestu jak federaci zrušit, nemám lepší slovo, proto používám toto, pak si nemyslím, že se jedná o jakýkoli problém. Nemyslím si, že by existoval jeden jediný významný politický subjekt, ani si nemyslím, že by existoval jeden jediný občan České republiky, který by vyvíjel nějaké pokusy bránit oprávněnému zákonnému mezinárodně uznanému právu národů na sebeurčení. Nám však připadá povinnost připravit se i na poněkud jiné peripetie čs. vztahů. Důvodem toho, že ČNR si přeje jednat ryze na bázi kontinuity právního systému a na bázi kontinuity federativního, tedy společného státu, dovoluji si to ještě dodat proto, že ze stanovisek druhé strany vyplývá zásadní nepochopení tohoto postoje, tak důvodem toho, že ČNR lpí na těchto dvou principech společných jednání, je, že se domnívám, že je vždy obecně morální povinností jednat podle pravidel, která byla dohodnuta.
Navíc je to situace, kdy nic této cestě nebrání.
Dovolte malé odbočení. My jsme jednali s našimi partnery, alespoň pokud jde o mne, v tom smyslu, že dohodneme-li se na určitých regulích, na pravidlech, která musejí zachovávat kontinuitu federace, potom neomezujeme nijak obsah budoucí dohody a můžeme se dohodnout na tom, že navrhneme Federálnímu shromáždění federaci třeba zrušit. Jinými slovy, nekladli jsme žádné obsahové meze tužbám a aspiracím slovenského národa. My jsme se jen bavili, a to prosím po dobu více než jednoho roku, o tom, zda budeme jednat regulerně, nebo zda budeme pravidla nedodržovat. To je výsledek našich dosavadních jednání.
Faktem zůstává, když nechci zabíhat do otázek rozpočtů, do otázek oněch signálů, o nichž jsem mluvil, tak mi v podstatě nezbývá nic jiného, než skončit tím, čím jsem v podstatě začal. Jsme poslanci českého parlamentu, kteří se rozhodli vyjít vstříc slovenským aspiracím a jednat o jakémsi smluvním aktu, který jsme přesně vymezili a který jsme se pokusili vstřícně slovenské straně nabídnout. Podvakráte to bylo přijato, přezkoumáno a zpochybněno.
Já osobně se domnívám, že ne nepodstatným faktorem je faktor času. I ti poslanci této sněmovny, kteří předsednictvu této sněmovny poslali do Bratislavy dopis, aby tento orgán byl vstřícný oprávněným požadavkům slovenského národa a v něm ž se negativně stavěli vůči usnesení jednoho politického klubu této sněmovny, které odmítalo neparlamentní a ne ústavní kroky, tak i tito poslanci mi dají za pravdu, když řeknu, že česká reprezentace nestavěla vůbec žádné překážky jakýmkoli aspiracím slovenského národa.
Domnívám se však, že si musíme uvědomit (a to platí pro nás všechny zde), že jsme také českou reprezentací, čímž nevolám po vzmachu nacionálních vášní, dámy a pánové. Volám pouze po tom, abychom si uvědomili, že cena, cena za federaci byla námi korektně, vstřícně a slušně zaplacena. Tuto cenu nemůžeme platiti do nekonečna, ať už ve smyslu hmotném nebo rozpočtovém, morálním neboli ústupném. Jsem pro to, abychom jednali o možnosti federace až do konce veškerých jednání, která budou jen trochu perspektivní. Jsem však pro to, abychom už nevyčkávali a nenapodobovali naši chybnou a špatnou politiku, kterou jsme zahájili před rokem a něco, politiku epísmentu, politiku empatie, vcítění a porozumění. Místo, aby česká strana vytvořila evidentní, oprávněný, zákonný a obvyklý tlak na politickou scénu na Slovensku, aby se vyhranila tak nebo onak, tak způsobila pouze to, že slovenská politická scéna se ještě dnes ostýchá říci, co vlastně chce. A to si myslím, že je důvod, abychom si uvědomili, že je právě teď čas se rozhodnout. Abychom byli vstřícní až do konce, ale právě jen do konce a ne dále.
Děkuji za pozornost.
/Potlesk./
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Nyní se do rozpravy přihlásil pan poslanec
Váca.
Poslanec Oldřich Váca: Vážená paní předsedkyně, pane předsedající, dámy a pánové, jsem přesvědčen, že jsme ve velice vážné situaci. Mrzí mne, že tento bod projednáváme až v pátek odpoledne, kdy naše sněmovna je bohužel poloprázdná. Mrzí mne to skutečně, ale na druhé straně se domnívám, že to vy povídá i o něčem jiném.
Já nejsem jen poslanec, já jsem i volič, který volil poslance do FS, do Sněmovny lidu a do Sněmovny národů. Podotýkám do Sněmovny národů, protože se mi zdá být již delší dobu nesprávné, že se v těchto jednáních mezi SNR a ČNR prakticky již přiznáváme, že pracujeme na dělení federace a nikde v tom nefigurují poslanci Sněmovny národů. Já se domnívám, že jim jsme dali mandát, když jsme je volili, aby právě o takovýchto závažných věcech rozhodovali. A my bychom v takovém případě měli spolurozhodovat. Tady se mi zdá být největší zádrhel.
Mnoho z toho, co jsem chtěl říci, již řekl pan místopředseda Kalvoda. Ale chtěl bych připomenout ještě jednu věc, která zde nezazněla.
Každý z poslanců ČNR skládal slib, že bude dodržovat zákony ČSFR a ČR a tyto zákony nám nedávají právo rozhodovat o federaci. Uvědomme si to všichni a podle toho řiďme i své jednání, k čemuž jsme z titulu svého poslaneckého slibu oprávněni.
Závěrem bych chtěl učinit ještě
jeden procedurální návrh. Paní předsedkyně
přednesla usnesení, které se mi zdá
v této chvíli závažné. Možná,
že to je dokonce nejzávažnější
dokument, o kterém během našeho volebního
období budeme hlasovat. Doporučuji proto odložit
hlasování o tomto usnesení až po projednání
v politických poslaneckých klubech. Děkuji
vám.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vácovi za jeho vystoupení. Prosím, aby se ujal slova pan poslanec D obal a aby se připravil pan poslanec Holomek.
Poslanec Viktor Dobal: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych navázal na téma, o kterém mluvíme, a abych v těchto intencích vás seznámil s návrhem poslaneckého klubu ODA na usnesení ČNR:
"ČNR, vědoma si své spoluodpovědnosti za kontinuitu společného státu Čechů a Slováků a za geopolitickou stabilitu ve Střední Evropě a vycházejíc ze skutečnosti, že volební program žádné politické strany či hnutí kromě SNS nedal poslancům národních rad a FS mandát k ukončení trvání společného státu Čechů a Slováků, konstatuje, že přijetí jakéhokoliv usnesení, vyhlašujícího suverenitu národní republiky některou z národních rad bez předchozího referenda o samostatnosti národní republiky jako subjektu mezinárodního práva, aby
a) bylo neústavním činem,
b) dalo národní radě či vládě druhé národní republiky právo provést všechny činnosti směřující k zajištění vlastní samostatné existence,
c) znamenalo, že nástupnická práva po ČSFR by přešla v plném rozsahu na tu část společného státu, která takové usnesení nepřijala, výkon tohoto práva je podmíněn rozhodnutím federálních orgánů o ukončení jejich činnosti nebo znemožnění jejich činnosti,
d) vyvolalo tak výraznou pochybnost o věrohodnosti a legitimitě politické reprezentace, která by se dopustila takového činu, že politická reprezentace druhé republiky by byla nucena případné další jednání o charakteru vztahů států vzniklých na území dnešní ČSFR vést s touto reprezentací až po jejím potvrzení následným referendem nebo s reprezentací vzniklou na základě nových voleb.
Dále Česká národní rada vyzývá Federální shromáždění ke všem aktivitám, které by mohly nebezpečí takového neústavního činu odvrátit a které nezvýší pravděpodobnost násilných akcí. Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Dobalovi. Vážené dámy,
vážení pánové, já když
jsem usedl, tak jsem přehlédl, že pan poslanec
Holomek se sice hlásí do rozpravy, ale ne přímo
k této záležitosti, takže mu dám
slovo až probereme otázku našeho jednání
na Slovensku. Přihlásil se ovšem pan ministr
Dyba, takže mu uděluji slovo. Připraví
se pan poslanec Ortman.
Ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR Karel Dyba: Pane předsedající, vážená sněmovno, to, k čemu budu hovořit, vzdáleně, ale přece jenom souvisí s tím, co projednáváte. Jde o otázku nestability, destabilizace, apod. Mám na mysli to, co možná někteří z vás četli, možná ne všichni mají k dispozici, to jest stanovisko předsedů a dalších členů rozpočtových výborů FS , SNR a ČNR k současnému ekonomickému vývoji. Já když budu hovořit, tak z tohoto stanoviska budu citovat, takže ti, kteří ho nemají k dispozici, budou vědět, o čem chci hovořit.
Tato skupina lidí, poslanců, je ze všech tří orgánů, to jest Federálního shromáždění, ze Slovenské národní rady a České národní rady, a zdá se, že tedy v tomto stanovisku našli společnou řeč. Myslím - a říkám to zcela upřímně -, že v tom stanovisku jsou použita silná slova, některá jsou vytržena z kontextu a jsou jak pro vás, kteří nejsou zasvěceni do hloubky těchto věcí, ekonomických věcí, tak i pro normální publikum, podle mého názoru matoucí. Čili myslím si, že nemohou zůstat bez odpovědi.
Skupinka poslanců charakterizuje první pololetí letošního roku - cituji, - jako "... období výrazné nestability jak ve sféře finanční, tak ve sféře hospodářské." Jestliže tedy odhlédneme od faktu, že finanční sféra je integrální součástí sféry hospodářské a její vydělování ve výše citovaném smyslu je neporozuměním principů tržní ekonomiky, pak s tímto názorem lze vyslovit naprostý souhlas. Ale to je třeba vysvětlit, v jakém smyslu. Jestliže to není děláno, je to matoucí. Jde totiž o to, jinak, bez období nestability, které překonává tu umrtvující stabilitu komunistického hospodářství, nelze nikam jít, nelze pokračovat. A to v tom citovaném stanovisku není. Toto vysvětlení tam není.
Dále tvrzení, že nad očekávání úspěšné plnění státních rozpočtů zejména v 1. čtvrtletí, nyní "... ztrácí dynamiku", je na prosto správné. To je pravda, že to ztrácí dynamiku. Jenomže připomínám, - a to zase v tom stanovisku není řečeno, - že tato skutečnost byla spolehlivě předvídána již dříve, již na počátku reformního procesu se o tom hovořilo a naposledy v červnu při přijímání rozpočtových opatření na straně výdajů, a to jen potvrzuje odpovědné rozhodnutí vlády, vlád pokračovat i nadále v této oblasti, v tomto období v obezřetné finanční politice, ve finančních restrikcích.
Avšak i při poklesu dynamiky rozpočtových příjmů, který je snadno vysvětlitelný a predikovatelný pro zbytek tohoto roku, - to jsme vždycky, chcete-li vládní ekonomové, zdůrazňovali a říkali, nehrozí podle mého názoru, pokud samozřejmě nedojde k něčemu, co je nepředvídatelné, co nikdo nemůže předvídat ve světovém okolí, k nějakým nepříjemným vlivům na naše hospodářství, nehrozí to, že "... souhrn rozpočtů místo předpokládaného přebytku 8 miliard korun skončí schodkem", jak se zase tvrdí ve stanovisku. To si myslím, že se dá dokumentovat, i když - znovu opakuji - je zapotřebí při dalších výdajích v rozpočtu být opatrní.
Další věci, které v tomto stanovisku jsou, jsou následující: skupina poslanců pokládá za varující "skutečnost, že předpokládaný pokles hrubého produktu, což je míra toho co národní hospodářství za rok produkuje, dosahuje místo 5 %, což bylo předpokládáno na počátku reformního procesu v tomto roce, už 12 % a dále se prohlubuje."
Teď kladu otázku: kde berou tato čísla o skutečnosti členové národohospodářských výborů, když oficiální statistické údaje ve zprávě Federálního statistického úřadu o ekonomickém a sociálním vývoji v Československu v 1. pololetí 1991 udávají pokles hrubého domácího produktu ve výši 9,2 %?
Podívejte se, když zapomenu na svoji dosavadní činnost a vrátím se do toho, co jsem dělal 20 let, o jaká čísla, o jaká data v současném období jde. A když vydávám takto odpovědná slova, tak musím v prohlášení alespoň mít přesnou cifru, kterou udává statistický úřad.
Přitom já vím, že tato čísla statistického úřadu spíše nadhodnocují skutečný pokles, ke kterému došlo, můžete se samozřejmě zeptat úředníků, pracovníků ve statistickém úřadě, proč tomu tak je, z jakých důvodů.
Dále k tomu chci říci, že pokles je opravdu vyšší než 5 %, která byla uvedena na začátku roku. Těch 5 %, a to je třeba vidět, to byla jenom ilustrativní data, to byl pokus předvídat nepředvídatelné, protože v určitém okamžiku bylo nutné dát na stůl určitá čísla pro jednání s Mezinárodním měnovým fondem a všichni ekonomové v tomto výboru, kteří to podepsali, musí o tom vědět, že tomu tak bylo.
Proč ale došlo k tomu rozdílu, když už o tom rozdílu mezi 9% poklesu a 5 % poklesu hovoříme? K tomu došlo zejména proto, že se objevily neočekávané vnější vlivy. To nikdo nemohl předvídat při úvahách o tom, jak bude vývoj v ekonomice po kračovat v tomto roce, viz ztráty sovětských trhů, viz případ NDR, viz Irák atd. A toto když není řečeno při hodnocení hospodářského vývoje v tomto roce, tak já osobně to považuji za úmyslné zamlčení určitých fakt některými autory tohoto prohlášení. Nikoliv všemi, protože já jsem si vědom toho, že ne všichni vědí a znají, co za čísly je, jak hospodářský vývoj skutečně hodnotit. Ale podíváte-li se na jména, je tam několik jmen lidí, kteří jsou a byli ve své civilní profesi ekonomy.
A jestli toto nevědí, jestli tyto skutečnosti nevědí, tak by měli vrátit diplom.
(potlesk)
Zbylá část poklesu, pokud vysvětlíme kurs tím, co se stalo mimo nás - a já říkám, že kdyby tady nebyla reformní opatření, vlivem vnějších vlivů by situace byla ještě horší. Čili když řekneme, že je tam zbylá část, která je nevysvětlená tím, co je na nás nezávislé, tak bychom za to měli být vděčni, protože jde o rychlejší zánik nekvalitních, nepotřebných výrob, které vyrábějí zboží, které nikdo nechce, na sklad, které tvoří hospodářské a ekologické břímě pro celou společnost po celých čtyřicet let. Likvidace této výroby pro výrobu a pro přezaměstnanost je třeba považovat za jeden z prvních pozitivních výsledků reformy, protože větší část tohoto procesu nás ještě čeká. To zase v tom stanovisku není řečeno. Hodnocení tohoto tam není řečeno.
Dále skupina poslanců upozorňuje - znovu cituji - že předpokládaná míra inflace, která byla uvažována v reformním projektu, v průměru 3O% za tento rok, dosáhla nyní téměř 6Oti%. Odkud se vzalo toto číslo v tomto zodpovědném prohlášení, které může zasáhnout vlastně celý národ? Odkud vzali toto číslo? Proč to tam je, když čísla statistického úřadu říkají, že od počátku roku do poloviny roku vzestup cen byl 49%. To je samozřejmě velké číslo. Mohl bych vás poučovat o tom, že si myslím, že realita je naprosto jiná. Mohl bych vám uvést důkazy a mohl bych se samozřejmě odvolat na své přátele na statistickém úřadě. Ale chci jen vysvětlit rozdíl mezi 49%, která jsou samozřejmě vyšší než uvažovaných 30% v projektu reformy. 3O% bylo stanoveno v určitém okamžiku a za určitých předpokladů. Jaké byly tyto předpoklady? Především v té době, kdy se toto zpracovávalo na podzim loňského roku, byl uvažován kurs 24 korun za dolar, potom z jistých důvodů kurs byl 24 korun za dolar a byla k tomu ještě stanovena dovozní přirážka. Toto je důvod, proč místo 3O došlo k 49. Kdybychom chtěli srovnávat realitu s předpokladem museli bychom předpoklad upravit o tyto vlivy, které v původním materiálu nebyly předpokládány. To musejí autoři - alespoň někteří z nich - tohoto prohlášení vědět, že tady zneužívají situace, že zase zavádějí matoucí text.
Mohl bych použít ještě silnějších slov, proč asi to tak je, ale nechci to dál tady říkat.
Jaké důvody uvedení poslanci uvádějí k té špatné výkonnosti ekonomiky, obrazu, který nám tady prezentují. Především považuji za ně zejména "neexistující strukturální politiku průmyslu, chybějící zemědělskou politiku, neexistenci finančního trhu, neřešenou problematiku oddlužení podniků, zaostávající služby bankovnictví a pomalé odstátňování podniků spolu se skluzem při naplňování privatizačních programů". To jsou důvody toho, proč vývoj je špatný.
Já jsem řekl o vývoji něco jiného a teď si vezmu jeden bod za druhým a pokusím se vám říci svůj názor.
Strukturální politika průmyslu - na to existuje mnoho možných názorů, tento pojem má mnoho různých obsahů. Myslím si, že odchodem od plánovaného hospodářství zmizely nástroje této strukturální politiky v průmyslu ve smyslu stanovování toho, kolik které odvětví má vyrábět. Toto prostě není možné. Kromě toho státní úředník to nikdy neuměl. Státní úředník nikdy nepozná, který obor, které odvětví se má rozvíjet rychleji než jiné odvětví. Toto je iluze, která přežívá, protože důsledky tohoto postupu v minulosti dnes prožíváme. Proto máme tak velké problémy a těžkosti.
Stanovisko si o něco dále stěžuje na pomalou privatizaci. Ta teprve definitivně zbavuje vládu neblahé možnosti účinně realizovat strukturální politiku. Kdybych chtěl citovat z učebnic marxismu-leninismu, pak se dozvíme v těchto učebnicích, že vyvlastnění, centrální plánování, eliminace funkce cen peněz a trhu spolu s přerozdělováním mají za účel právě realizovat strukturální cíle strany a státu, pozor, skutečně pozor na tyto argumenty. Je to velké nebezpečí.
Podobně by bylo možné hovořit k otázkám zemědělské politiky, i když tady souhlasím s tím, že tady se stala v této oblasti celá řada váhání a chyb.
Neexistence finančního trhu, jako zdůvodnění
problémů, které autoři viděli.
Finanční trh se skládá - jak známo
- z peněžního, devizového a kapitálového
trhu. Jinými slovy podle autorů, když tvrdí,
že neexistuje v ČSFR finanční trh, pak
tedy tady neexistuje bankovní úvěr, deposita,
úrok, refinanční úvěr, nákup
a prodej deviz a valut, atd.