Česká národní rada 1990 – 1992

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji, hlásí se ještě někdo do rozpravy, písemně tak nikdo neučinil. Pokud nikoli, nechám hlasovat nejprve o procedurálním návrhu, který právě zazněl. Nejprve budeme hlasovat o návrhu a potom rozprava po kračuje, tj., na přerušení projednávání tohoto bodu. Nemyslím si, že jednací řád nám dává možnost učinit součástí toho usnesení schůzku předsedů výborů, ale na přerušení projednávání tohoto bodu.

Kdo je pro návrh pana poslance Šumana, nechť zvedne ruku. 56. Děkuji.

Kdo je proti? 19. Děkuji.

Kdo se zdržel hlasování. 28. Děkuji.

Návrh na přerušení bodu jednání byl - usnášení schopni jsme - přijat. Projednání tohoto bodu se přerušuje.

Tzn., že se dostáváme k bodu 16 schváleného pořadu této schůze, jímž je návrh poslance Zdeňka Gužiho na změny ve výborech ČNR. Prosím pana poslance Gužiho, aby svůj návrh odůvodnil.

Poslanec Zdeněk Guži: Pane předsedající, dámy a pánové, již při návrhu o rozšíření programu jsem zdůvodňoval požadavek komise předsednictva ČNR pro otázky Romů, ale nicméně bych jen krátce zdůvodnil a doplnil, že nárůstem trestné činnosti vidíme a máme za to, aby člen této komise byl členem výboru petičního a branně bezpečnostního, aby o těchto otázkách, které jsou svým způsobem negativním společenským jevem, měl možnost přispívat k eleminaci a návrhy a hlavně formou prevencí k řešení této otázky, které nás velice tíží. Z těchto důvodů žádám, aby byl přijat návrh, který dáváme, aby poslanec Tatár byl přijat do výboru petičního a branně bezpečnostního.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Otevírám rozpravu k tomuto bodu jednání. Písemně se do rozpravy nikdo nepřihlásil, a proto rozpravu uzavírám a navrhuji hlasovat o usnesení:

Česká národní rada odvolává poslance Milana Tatára z ústavně právního výboru České národní rady a volí poslance Milana Tatára členem výboru petičního, pro právní ochranu a bezpečnost ČNR.

Můžeme hlasovat o obou částech těchto usnesení en bloc, současně? Jsou nějaké námitky? Nevidím námitky, a proto budeme hlasovat o tomto předneseném návrhu. Prosím poslance, které vidím mezi lítacími dveřmi na chodbě, aby se dostavili, protože nás není dost, abychom přijali platné usnesení. Prosím kuřáky, pro které mám pochopení, aby nicméně začali plnit své poslanecké povinnosti. Budeme hlasovat.

Kdo je pro právě přednesený návrh usnesení, nechť zvedne ruku. 73. Děkuji.

Kdo je proti? 7. Děkuji.

Kdo se zdržel hlasování? 24. Děkuji.

Pan poslanec Tatár byl nicméně odvolán z výboru ústavně právního a zvolen do výboru petičního, pro právní ochranu a bezpečnost.

Pan poslanec Payne se hlásí s poznámkou, jejíž povaha nevyplývá ze způsobu, jímž se hlásí, prosím.

Poslanec Jiří Payne: Vážená sněmovno, já se velice omlouvám, ale věcně k tomuto bodu, tj. výměna poslance nebo změna příslušnosti ve výboru se domnívám, že by bylo vhodné zamyslet se nad tím, že poslanec Kryčer odstoupil ze zahraničního výboru a na jeho místo byl klubem HSD doporučen poslanec Macháček.

Pokud by bylo možné provést tuto změnu, která má pouze jeden krok, protože je to výbor průřezový, zároveň při projednávání tohoto bodu, podávám tento návrh.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Pro rychlost, pokud dovolíte, pane kolego budu interpretovat váš návrh tak, protože už tento bod byl projednán, aby pořad dnešní schůze byl rozšířen o bod, který jste právě navrhl.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku!

Hlasuje se. 94.

Děkuji. Pokud souhlasíte, je to zřejmá většina dnes přítomných poslanců, nebudu nechávat hlasovat dál.

Prosím ještě pana poslance Payneho, aby navrhl usnesení ČNR.

Poslanec Jiří Payne: Navrhuji, aby do zahraničního výboru byl zvolen poslanec Macháček, člen výboru petičního, pro právní ochranu a bezpečnost.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Otvírám rozpravu k tomuto bodu programu. Protože se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Navrhuji hlasovat o usnesení:

Česká národní rada volí poslance Macháčka do výboru zahraničního.

Kdo je pro, nechť zvedne ruku.

Hlasuje se. 94.

Kdo je proti? Nikdo.

Kdo se zdržel hlasování. 7.

Děkuji.

Přecházíme poslednímu naší schůze, který, předpokládám, bude zajímat i kolegy, kteří zde nejsou přítomni a jsou poblíž, jímž je zpráva o činnosti předsednictva ČNR za dobu od 9. července do 10. září 1991, podle sněmovního tisku 359 a jeho dodatku.

Dodatek, který jste obdrželi, se týká výsledků jednání předsednictev ČNR a SNR ve dnech 5. a 6. září v Bratislavě. Tento dodatek doplní paní předsedkyně ústním přednesem.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane předsedající! Pokládám za svou povinnost, a navíc jsem také byla sněmovnou vyzvána, abych vás co nejpodrobněji informovala o jednání, které mělo předsednictvo ČNR s předsednictvem SNR ve dnech 5. a 6. září. Od té doby uplynul týden a zdá se mi to skoro už věčnost.

Přípravě společného zasedání jsme věnovali skutečně mimořádnou pozornost. Tím myslím všechny poslance ČNR, kteří pracují v politické komisí pro tvorbu ústav a také členy předsednictva. Stálo nás to skutečně hodně času a úsilí, ale myslím, že se to přesto vyplatilo. Chtěla bych vás sdělit vlastně faktografii.

20. srpna dostali předsedové poslaneckých klubů návrh našich východisek, která zpracovala užší skupina poslanců spolu s experty a stanovisko premiéra k rozdělení kompetencí federace a republik v oblasti ekonomiky.

Problematikou se zabývaly poslanecké kluby, předsednictvo ČNR potom 29. 8. konstatovalo, že je třeba pokračovat v dalším jednání, probíhalo i dohadovací řízení a právě díky této důkladné přípravě jsme mohli 3. září formulovat východiska, se kterými jsme jeli do Bratislavy.

Slovenská strana naproti tomu neměla připravené žádné společné stanovisko.

Zasedání v Bratislavě zahájil předseda SNR pan Mikloško z VPN tím, že uvedl dvě základní premisy: s výjimkou SNS všechny slovenské parlamentní strany chtějí společný stát. Základ tohoto státu tvoří Česká a Slovenská republika a z toho vyplývá další rozdělení kompetencí.

Podotýkám, že cituji, většinou ze stenografického záznamu.

Východiskem ze situace by mohlo být společné vyhlášení samostatnosti obou republik se současným prohlášením, že chceme žít v jednom státě a že odevzdáme, podle připravené smlouvy, kompetence federálním orgánům ke koordinaci.

Za českou stranu jsem v úvodním slově seznámila účastníky s naším stanoviskem. Toto bylo sice uvedeno v tisku, ale nikoli vždy úplně, a proto vám je přečtu.

" Vycházím z dohod v Kroměříži a tedy prohlašujeme: jsme pro společný stát, a to pro federaci. Základem této federace musí být Ústava, přijatá FS. Souhlasíme s tím, aby návrh zásad federální ústavy byl obsahem smlouvy mezi ČNR a SNR .Tato smlouva bude výrazem vůle obou národních rad uplatnit společnou ústavodárnou iniciativu vůči FS. Touto smlouvou budou obě národní rady vázány do přijetí Ústavy FS. Tuto smlouvu budou národní rady respektovat při tvorbě republikových Ústav. Souhlasíme s tím, aby Ústavu, přijatou FS poté ratifikovaly národní rady, čímž bude smlouva konzumována, tedy zanikne. V případě nesouhlasu některé z národních rad s Ústavou federace doporučujeme celostátní referendum o federální Ústavě, Pokud se ČNR a SNR shodnou na způsobu přijetí Ústavy, doporučujeme vytvoření společných komisí, složených ze zástupců parlamentu, vlád i expertů obou republik k jednání o obsahu smlouvy."

V reakci na vystoupení pana Mikloška jsem potom zdůraznila nutnost pracovat na všech třech Ústavách současně, protože musejí být tvořeny ve společné provázanosti tak, aby si vzájemně neodporovaly.

Poté předseda SNR vyzval účastníky, představitele politických stran, aby přednesli svá stanoviska a to nejprve ze slovenské strany. Pokud jde o slovenskou stranu budu vám je podrobně citovat.

První vystoupil místopředseda SNR pan Čarnogurský z KDH k ústavnímu procesu, k ekonomické stránce potom místopředseda pan Klepáč, rovněž z KDH.

Místopředseda Čarnogurský nastínil v deseti bodech tuto představu slovenské strany o možném ústavním procesu.

Česká a Slovenská republika jsou suverenní národní státy, resp. svébytné svrchované státy, pro které je výhodné dále vytvářet společný stát Čechů a Slováků.

Za druhé ke konkrétní podobě tohoto státu - může to být federace, konfederace, příp. smíšený útvar.

Za třetí tento společný stát by měl být vytvořen ze dvou suverenních států formou smlouvy.

Za čtvrté bude třeba najít propojení mezi smlouvou a ústavami.

Za páté předpokládá existenci federálního parlamentu, ať už jedno nebo dvoukomorového. Zda druhou komorou bude federální rada či senát je ještě věcí jednání.

Za šesté otázka federální vlády a jejích pravomocí.

Za sedmé otázka prezidenta, způsob volby a pravomoce.

Za osmé najít řešení pro přijetí republikových ústav, které by měly kodifikovat svrchovanost českého a slovenského státu. Zároveň by republikové ústavy měly vyjádřit vazby ke společnému státu.

Za nedořešený problém označil místopředseda Čarnogurský otázku, zda smlouva mezi dvěma státy by měla být součástí republikových Ústav, nebo zda by smlouva měla být součástí federální Ústavy.

Přirozenou koncovkou ústavního procesu by potom podle desátého bodu měla být federální ústava. Každá změna federální ústavy by podléhala ratifikaci národních rad.

Místopředseda Klepáč, rovněž z KDH, k ekonomickým problémům uvedl tři základní okruhy:

1. Měna a emisní politika. Emisi měny by měl zabezpečit společný měnový systém tvořený centrální bankou společného státu, českou národní bankou a slovenskou národní bankou jako právními subjekty, z nichž každý by měl kapitál. Vrcholným orgánem by byla rada guvernérů s paritním zastoupením občanů ČR a SR. Uvedl ovšem, že existuje i alternativní návrh, kterým je vytvoření dvou emisních center.

2. V oblasti státního rozpočtu - Česká republika a Slovenská republika by měly přispívat do státního rozpočtu podle počtu obyvatel.

Daňový systém by měl být jednotný v celém státě, ale výkon daňového systému by měl být v republikách. Obdobně se počítá i pro celní systém.

Poté vystupovali poslanci za jednotlivé strany a hnutí. Poslanec Tatár za VPN uvedl, že za východisko považují Kroměříž, za nejlepší formu státu federaci. Zdůraznil, že veškeré kroky je třeba dělat ústavním způsobem a přijetí tzv. čisté slovenské ústavy nepokládá za ústavní.

Za KDH promluvil pan Klepáč a navrhl přijatí tzv. čisté ústavy Slovenské republiky. Poté teprve uzavření státní smlouvy mezi ČR a SR. Veškeré ekonomické nástroje by měly patřit národním vládám, dokonce KDH má vypracovanou svou alternativu ekonomické reformy.

Poslanec Brndiar za Demokratickou stranu doporučil novelou federální ústavy popsat postup přijetí ústav a to: uzavřít smlouvu, kde by byla popsána funkce státu, jednotlivých orgánů a vymezeny kompetence. Byl by popsán způsob možných změn. Současné přijetí republikových ústav a federální ústavy pokládá za vhodné. Jak vidíte, názory velice se různící.

Za Slovenskou národní stranu vystoupil poslanec Anděl s tím, že chtějí demokratickou a ústavní cestou vytvořit samostatnou a suverénní Slovenskou republiku.

Za slovenskou Demokratickou levici promluvil pan poslanec Fogaš. Zdůraznil nutnost ústavnosti a nutnost přijetí ústav v tomto volebním období. Společný stát by měl být na principu rovnoprávnosti, národnostní princip kombinovaný s občanským. Měla by být uzavřena smlouva - nikoliv mezi národními radami, ale mezi republikami. Smlouva by měla obsahovat základní principy budování společného státu, systém orgánů, rámec pro přípravu federální ústavy, doporučují zvážit přijetí ústavního zákona o způsobu přijetí ústavy.

Poslanec Sečánsky za HZDS (Hnutí za demokratické Slovensko) zdůraznil právo slovenského národa na sebeurčení a svrchovanost a z toho vyplývající právo přijmout republikovou ústavu. Smlouvu tedy až po přijetí republikových ústav. Kompetence řešit ve smlouvě. Těmito kroky tedy dojít zřejmě ke konfederaci.

K tomu pokládám za nutné poznamenat - možná nadbytečně - ale pro některé poslance přece jen se domnívám, že je to vhodné (pro ty, kteří se přece jen tolik ústavami nezabývají). V průběhu jednání se velice často objevovaly pojmy "federace" a "konfederace", které byly často mylně interpretovány. Zdálo se, že si mnozí ani neuvědomují, že pouze federace znamená společný stát. To je subjekt mezinárodního práva s možností dělení suverenity mezi celek a části. Jen takový stát může fungovat už proto, že jeho normy bez dalšího platí po celém území státu a že jeho exekutiva vykonává působnost na celém území státu. Konfederace je pouze svazkem států, ať už dvou či několika, založených a existujících jen na základě smlouvy. Základem federace však musí být vždy ústava, i když jí může předcházet smlouva.

Nám nikdy nešlo o slovíčka, nešlo nám o prosazování určitého názvu pro společný stát, ale o to, aby to byl skutečný, t.j. suverénní a fungující stát a nikoliv nějaký neurčitý volný svazek dvou států založený a existující jen na smluvním podkladě. Berme proto slova "federace" a "konfederace" jen jako výrazovou zkratku našeho postoje ke tvaru dalšího společného soužití.

Za maďarské iniciativy potom promluvili poslanci Nagy a Szabó. Oba zdůraznili nutnost dodržovat ústavní postupy a zachovat kontinuitu ČSFR.

Za slovenskou Stranu zelených prohlásil pan poslanec Huba, že jsou pro společný stát. Vyhnul se označení. Trvají na tom, aby v ústavě byla samostatná hlava o ekologii.

Z české strany potom postupně za jednotlivé strany a hnutí vystoupili poslanci Vlach, Burešová, Ortman, Malík, Ledvinka, Kasal, Kalvoda, Štindl, Procházka a Tatár.

Pan poslanec Štindl za LDS vyslovil přesvědčení, že je třeba najít ústavní způsob, jak ČSFR rozdělit.

Mluvčí všech ostatních stran a hnutí se ztotožnili s úvodním prohlášením, se kterým jsme jako předsednictvo na jednání přijeli.

Vystupovali jsme v podstatě jednotně, a proto nebudu jednotlivá vystoupení citovat. Byli jsme dobře připraveni a jsem ráda, že mohu říci, že jsme opět dokázali, že, pokud jde o věci důležité, jsme schopni jednat věcně a shodnout se na stanovisku.

Poté se na návrh hostitelů schůze rozdělila na dvě sekce ústavně právní a ekonomickou, které jednaly odděleně. Pracovní závěry prvního dne jednání z těchto sekcí, o kterých se však nehlasovalo, byly tyto:

a) Ústavně právní část. Předsednictva ČNR a SNR se dohodla navrhnout národním radám uzavření smlouvy, která bude obsahovat společný návrh zásad budoucí federální ústavy. Národní rady budou tuto smlouvu respektovat při přijímání republikových ústav. Nová federální ústava by měla být ratifikována národními radami. To ovšem za předpokladu úpravy článku 142 ústavy.

b) Ekonomická část. Obě strany akceptují návrh předsednictva ČNR, o detailech kompetencí je třeba jednat na úrovni resortů odpovídajících ministerstvům republikovým a federálním. Česká strana doporučovala jednání na bázi platného kompetenčního zákona s tím, že k přesunům musí dojít jak z federace na republiky, tak i opačně podle kritéria účelnosti. Slovenská strana naopak vycházela z toho, kompetence zásadně náleží republikám, a ty se dohodnou, co budou delegovat na federaci. .

Druhý den obě předsednictva vyslala pět svých zástupců a tato skupina naformulovala po vyčerpávajícím a složitém jednání text závěrů, který vám byl rozdán jako dodatek ke zprávě o činnosti předsednictva ČNR. Předpokládám, že jste se s ním seznámili nebo dodatečně seznámíte, jsou to závěry, které jsou dlouhé, komplikované, prodlužovala bych už tak svůj dlouhý a nezáživný projev.

O textu hlasovala potom předsednictva odděleně, přičemž předsednictvo ČNR hlasovalo 21 : 1, který byl proti a 1 se zdržel hlasování, předsednictvo SNR 12 : 4 : 3.

Pro další jednání s předsednictvem SNR a k naplnění závěrů jednání v Bratislavě ve dnech 5. a 6. září doporučují České národní radě z pověření předsednictva ČNR přijmout toto usnesení:

1. Požádat vládu ČR, aby dala podnět k vytvoření společných odborných komisí vlád ČSFR, SR a ČR, které připraví do 4. října t.r. stanovisko k současnému rozdělení působnosti mezi republiky a federaci s případnými návrhy nové úpravy jako podklad pro příští jednání předsednictva ČNR a SNR. Dále, aby delegovala do těchto odborných komisí příslušné členy vlády ČR.

Dále doporučuji - už nikoliv z pověření předsednictva - aby ČNR pověřila poslance ČNR, konkrétně členy politické komise pro přípravu nové ústavy ČSFR, aby připravili návrh smlouvy ČNR a SNR o zásadách státoprávního uspořádání v ČSFR.

Poskytla jsem vám faktografickou informaci o průběhu jednání. Od našeho návratu jste měli stejnou možnost jako já sledovat vývoj situace na základě zpráv z televize, v tisku a hodnotit jej. Ledacos naznačila i tisková konference přímo na místě. Situace na Slovensku, jak jsme zjistili a víte to všichni, je velmi složitá. Politické strany a hnutí nejsou sto zaujmout jednotné stanovisko a dokonce nejsou jednotné ani uvnitř samy sebe. Složitost slovenské politické scény potom vytváří pro slovenskou reprezentaci velice složité podmínky.

Za sebe chci už jenom opakovat, že jsem byla vždy jednoznačně pro společný stát, pro federaci. Roztržení by bylo pro obě strany bolestné, náročné a jistě po značně dlouhý časový úsek otevřeně řečeno nevýhodné. Avšak nejistota vyplývající z neustálých i nově vznikajících sporů o státoprávní uspořádání nás všechny vysiluje. Musíme teď proto požadovat od slovenské strany dostatečně pevné záruky zajišťující trvalost a funkčnost společného státu. Pokud se to nepodaří, nezbývá, než se připravit na slušný rozchod ústavní a demokratickou cestou. Naše dlouholeté soužití nás zavazuje i v této situaci uplatňovat společné demokratické a humanistické tradice. Děkuji vám.

/Potlesk/

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji paní předsedkyni za doplnění zprávy o činnosti předsednictva a otevírám rozpravu, do které jsem se přihlásil jako první písemně já a dále pak poslanec Váca a Dobal.

Dámy a pánové, dovolte mi několik poznámek k problému, který je, domnívám se, problémem zcela zásadním. K tomu, o kterém teď jednáme. Já jsem se rozhodl poskytnout velmi stručnou rekapitulaci postojů obou řekněme reprezentací, které jednají o iniciativě České republiky a Slovenské republiky, tak jak o ní byla řeč, z hlediska ústavně právního snad proto, abychom zcela najisto postavili právní východiska té či oné strany. Budu - slibuji - opravdu stručný a elementární.

Jednotícím motivem postojů všech - a to s výjimkou Slovenské národní strany - všech našich partnerů, s kterými vůbec lze jednat, neboť jsou příslušníky parlamentních stran, tak jednotícím motivem všech jejich postojů je báze, že obě republiky, jmenovitě Slovenská republika má svoji suverenitu a tato suverenita je kodifikována současnou ústavou. Proto, že obě republiky jsou plně suverénní, jsou oprávněny - a jiné cesty není - uzavřít státní smlouvu, jíž předurčí podobu společného státu. Jaký bude, to uvidíme, jak ho uděláme. To jsem parafrázoval slovenský postoj a domnívám se, že ne nekorektně. Pouze možná stručně.