Česká národní rada 1990 – 1992

Nepravdivými tvrzeními o neřešené problematice oddlužení podniků - to není možné ani účelné. Není to tedy ani problém k řešení. Na druhé straně lze a je nutno hovořit o finanční restrukturalizaci podnikových pasiv, respektive bankovních aktiv. A tady- jak víte- jisté řešení pro trvale se obracející zásoby bylo přijato a další řešení této velmi složité otázky se připravuje. Tady je třeba být nanejvýš opatrný u těchto věcí, protože to je otázka velkého morálního hazardu. Jakmile jednou odepíšete dluhy, kde je záruka, podnikům či bankám, kde je záruka, že za měsíc v tom nebudete znovu se stejným problémem. Čili tato operace je velmi citlivá a nelze s těmito věcmi hazardovat.

Zaostalost bankovnictví je skutečně vážnou brzdou rozvoje trhu, ale to nepřevyšuje žádným způsobem zdevastovanost kvalifikace kultury práce, technického vybavení atd., to všechno, co jsme zdědili z minulosti a co nelze překonat za maličkou chvíli, za krátké období.

Mohl bych jít dále, ale považuji ještě dva další body za velice důležité. Jde totiž o to, že skupina poslanců závěrem konstatuje a cituji: Vlády si přisvojují právo na rozsáhlé rozpočtové změny bez jejich projednání parlamenty. Také skutečnost, že většinu rozhodnutí ve finanční sféře přijímá finanční rada, což je orgán skládající se z ministrů financí plus některých dalších hospodářských ministr ů - pokračování citátu - která není ústavním orgánem, zbavuje vlády a parlamenty v této oblasti možnosti rozhodování - konec citátu.

Za prvé myslím si, že všechny rozpočtové změny byly vždy činěny v rámci rozpočtových pravidel, a to je to nejpodstatnější. Nebylo to tedy rozpočtovou změnou, kterou by bylo třeba přikládat parlamentu. Kromě toho rozpočtové změny jsou velmi důležitým nástrojem k řízení ekonomiky, bezprostředního řízení hospodářského rozvoje. Jestliže tady bychom přistoupili nebo chtěli, aby cokoli bylo schvalováno v této oblasti parlamentem, dopustili bychom se velmi, velmi těžké chyby, která by destabilizovala ostře ekonomiku.

Konečně, co se týče finanční rady, ta nepřijímá žádná rozhodnutí, která příslušejí vládám či parlamentům, ta slouží jako nezbytná koordinační platforma v záležitostech, které spadají do kompetence jednotlivých členů a jako iniciativní a poradní orgán vlády v záležitostech, které ji příslušení řešit.

Čili, dovolte mi, abych své vystoupení, které se skutečně bezprostředně, zdánlivě netýká vztahů česko-slovenských, ale má nesmírnou, podle mého názoru, relevanci, nepřímou pro tyto vztahy, pro celkový vývoj, nejen ekonomický, ale politický v naší republice. Dovolte mi, abych to uzavřel tím, že diskuze je naprosto nutná o těchto věcech, s tím všichni souhlasíme. Ale musíme opatrně, velmi opatrně volit slova, volit svá prohlášení, protože jestliže takové prohlášení vydají členové rozpočtových výborů a jsou míněna k ekonomickému vývoji, pak si myslím, že to není jejich soukromé stanovisko, že to je opravdu něco víc. Děkuji.

(Potlesk).

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu ministru Dybovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Ortman, připraví se pan poslanec Effenberger.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane místopředsedo, prořídlá sněmovno, vážení kolegové já bych vaší pozornost chtěl obrátit opět k tématu, který jsme měli před vystoupením pana ministra, tzn. bod programu, který vlastně projednáváme. Jako přímý účastník tohoto jednání, které bylo, bych chtěl podtrhnout slova, která zde říkala předsedkyně České národní rady a to je, že jednání, které probíhalo ukázalo, řekl bych, jednotu české reprezentace a shodu názoru na jejich řešení. Jen tak si myslím, že díky jednotnému postupu předsednictva ČNR bez ohledu na politické kluby, náš přístup byl skutečně, řekl bych, velice jasný. Domnívám se z hlediska postupu - paní předsedkyně navrhla určitý návrh na usnesení. Domnívám se, že by se dnešní jednání k této otázce mělo držet tématu, jež bylo na jednání předsednictev České národní rady a Slovenské národní rady. Ten materiál byl tisk 359 a myslím si, že by se teď měla vyslovit Česká národní rada k tomu, zda souhlasí s postupem předsednictva a se závěry, které jsou ve vztahu k jednání národních rad a jednotlivých exekutiv. Podotýkám, že se mají vytvořit pracovní skupiny, a že jsme se zavázali k určitému, řekl bych, neodkladnému jednání, že předběžný termín setkání předsednictev má být za pět týdnů, dnes už vlastně za čtyři týdny, což nás vlastně limituje.

Myslím, že by bylo vhodné zdůraznit, co bylo na zasedání předsednictva krátce před zahájením tohoto odpoledního jednání, tj. ve dvě hodiny, aby přítomní poslanci přesně znali, jaký postup bychom chtěli volit.

Chtěl bych zdůraznit, že jakékoli jednání je jednáním tehdy, má-li svoji kontinuitu, proto říkám, držme se postupu, který volilo předsednictvo a závěrů, které jsme přijali.

Poslanecký klub ODA navrhl návrh usnesení, které se domnívám však neznamená kontinuitu postupu, který jsme volili na jednání předsednictev. Víte, já jsem se zastavil zejména u bodu c) a d). Bod c) říká, že nástupnická práva po ČSFR by přešla v plném rozsahu na tu část společného státu, která takové usnesení nepřijala. Výkon tohoto práva je podmíněn na rozhodnutí federálních orgánů k ukončení činnosti nebo znemožnění činnosti.

Bod d) dokonce říká, že pokud by se taková politická reprezentace - mají na mysli zřejmě slovenskou - dopustila činu, tak politická reprezentace druhé republiky by byla nucena případná další jednání o charakteru vztahu vést s touto reprezentací až po jejím potvrzení následným referendem nebo reprezentací, vzniklou na základě nových voleb. Jinými slovy, pokud by došlo k protiústavnímu postupu, vylučuje se jakékoliv další jednání. Já myslím, že v této chvíli se zavazovat k takovým důsledkům nepovažuji za moudré. Znovu říkám, že jednání je jednáním, vyznačuje se kontinuitou. Proto bych doporučoval, abychom se vyslovili k tomu, zda se souhlasí s postupem předsednictva a přijímají se závěry, které tu jsou. Dále se to prosím promítlo do jednotlivých pracovních skupin, které budou na půdě politické skupiny k přípravě ústavy a dále, co je kardinální a důležité, otázky, týkající se rozpočtu, tvorby rozpočtů na příští rok, otázky, které by měly být předmětem semináře a setkání s českou vládou. Znovu říkám, vážím a cením si postupu české reprezentace, který byl jednotný. Za náš klub mohu říci, že k této jednotě chceme přispět maximálně. Děkuji.

(Potlesk).

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ortmanovi a prosím aby se ujal slova pan poslanec Effenberger a připraví se pan poslanec Balcárek.

Poslanec Josef Effenberger: Dámy a pánové, podobně, jako paní předsedkyně, i já mívám pocit, že po několika dnech, které uplynou od jakéhokoliv čerstvého jednání se slovenskou stranou, jsme jakoby o mnoho dál, jakoby to bylo skutečně věcí už dávné minulosti, protože události postupují rychleji, než naše politické myšlení. Stále jsme jakoby nějaký krok za nimi. Doufejme, že se to v brzké době zlepší, tento poměr.

Pokud se týká proklamované ochoty ke společnému státu a soužití, zdá se mi, že postupem času vypovídací hodnota tohoto ujišťování se přiblížila nule. Zazněla zde rovněž a zaznívají volání a snaha po ústavnosti řešení tohoto problému, konkrétně se mluví třeba o referendu. Já bych chtěl jen poukázat na jednu maličkost, jak všechny tyto pojmy jsou relativní a chápány na obou stranách jaksi s velkou myšlenkovou distancí. Nevím, jestli je sněmovně známo, že jistá politická skupina na Slovensku svůj postoj proti referendu odůvodňuje tím, že vlastně by se hlasovalo o právu na sebeurčení slovenského národa a protože takové právo je součástí základních práv lidských a tedy garantováno ústavou, znamenalo by to, že by se vlastně dávala příležitost hlasovat proti, tedy vyjádřit mínění neslučitelné s tímto základním právem. Což pokládají za nepřijatelné a v této souvislosti označují referendum jako referendum české. Je to názor krajní, ale je dobrou ukázkou toho, jak pružně lze ohýbat pojem nebo nazírání ústavnosti.

Padla zde zmínka o příspěvku do společného rozpočtu. Škoda, že zde není pan ministr Dyba. Rád bych slyšel jeho názor na to, je-li vůbec reálné, že při daném stavu, který údajně existuje, tedy při poměru 10 : 1 české a slovenské strany, by mohlo být dosaženo spravedlivějšího narovnání v poměru 2 : 1. To by vyžadovalo značný historický prostor.

To mně přivádí ke zmínce, kterou učinil již pan poslanec Kalvoda, a to je úvaha o ceně, kterou bychom museli zaplatit za možnost tohoto společného soužití. Domnívám se, že by to byla cena v každém případě dosti vysoká.

Na závěr bych připomněl, že liberálové již nejednou vyslovili svůj skeptický názor o životaschopnosti a funkčnosti dvoučlenné federace. Myslím, že události, tak jak se vyvíjejí, nás nemohou pohnout k .tomu, abychom tento názor korigovali jiným směrem. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Effenbergerovi. O slovo se přihlásil pan poslanec Žák. Jako člen předsednictva má přednost před panem poslancem Balcárkem. Uděluji slovo panu poslanci Žákovi.

Poslanec Václav Žák: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno. Nechtěl jsem vy užít svého práva, ale když mi pan řídící slovo udělil, zkusil bych říci pár poznámek.

Je pozdní odpoledne, pátek 13. a já začínám mít obavy, abychom nepřišli o společný stát, aniž by si toho někdo všiml.

(Potlesk.)

Doporučoval bych, pokud nebudeme teď připraveni přijmout krajně neutrální stanovisko, abychom pokud možno nepřijímali žádné stanovisko nebo požádali o odročení schůze. Situace je skutečně dosti závažná, na Slovensku se věci

mění velmi rychlým tempem, měli bychom také vědět jak tam situace vypadá a na základě toho reagovat.

Vystoupení paní předsedkyně byla faktografie, slyšeli jste její stanovisko a dovedete si udělat představu, jak vypadá situace na slovenské politické scéně a jak je obtížné pro slovenskou politickou scénu v této situaci jednat.

Pan poslanec Kalvoda udělal takovou dychotomii mezi principiálním postojem a jakousi empatií. Domnívám se, že tyto dva postoje se nevylučují, že je možné chtít po Slovensku naprosto jasná stanoviska, ale zároveň velmi dobře se snažit rozumět tomu, jaké mají meze, jaké situace jsou a jak mohou podle toho rozhodovat.

Co se týče tajných informací ohledně rozpočtů myslím, že to není nic tajného, předevčírem to napsala Mladá fronta naprosto jasně a přehledně, jak vypadá situace pokud jde o rozpočty a co budeme muset řešit jako ČNR, jak vypadá přerozdělovací mechanismus, který dlouhá léta běží a který, budeme-li chtít zachovat společný stát, těžko můžeme v nějakém rychlém tempu měnit. Zase to není žádná tragedie.

Otázka je naprosto jasná: Rozdělení společného státu by vážným způsobem narušilo další postup vpřed, pro nás by ta situace byla jednodušší než pro Slovensko, ale i pro nás by byla složitá. Západ o nás má samozřejmě zájem jako o most na Východ, pokud se rozdělíme, kapitál velmi pravděpodobně nepůjde sem, ale půjde do jiných zemí, které na něj čekají. Na rozdíl od kolegů, kteří mají obavy z výprodeje národního majetku, já se obávám, že kapitál je velmi vzácný a dostat ho do Československa bude velkým problémem. Nehrozí nám výprodej, ale naopak budeme se o něj ucházet. Jakákoliv taková komplikace nám jen ztíží situaci, a to tak podstatně, že to může ohrozit dokonce úspěch transformace. Není to jednoduchá záležitost, na to upozorňuji.

Co se týče stanoviska ODA: obávám se, že ODA neměla příliš času na to, aby stanovisko promyslela. Co se týče bodu c/ , o tom vůbec nerozhodujeme my. Tento sbor se může legislativně správně rozhodnout o tom, že já jsem prezidentem USA. Bohužel toto formálně správné rozhodnutí neznamená, že já jsem USA. O tom, kdo bude uznán za nástupnický stát podle mezinárodního práva rozhoduje mezinárodní veřejnost. My si můžeme do našich zákonů dát co chceme, ale bude nám to málo platné. To je věc, která je skutečně velkou neznámou, dokonce i našim ústavním expertům. Byl jsem na konferenci pořádané Nadací Charty, kde to experti mezinárodního práva trpělivě vysvětlovali všem zúčastněným stranám.

Byl bych pro to, aby toto stanovisko bylo nejen respektováno, ale pochopena jeho závažnost. To znamená zrušení platnosti všech smluv, rozdělování dluhů, nové usilování o uznání všech organizací atd. atd. To není jednoduchá záležitost.

Chtěl by říci ještě několik poznámek k projevu pana ministra Dyby. Vyzýval k diskusi, vyzýval k tomu, aby formulace, které se používají pokud jde o reformu byly uměřené. Já se za to také přimlouvám. Musíme najít způsob, jak se diskuse může vést bez toho, aby vypadala jako zpochybňování, protože ekonomika je závislá na očekávání. Pokud podlomíme očekávání lidí pokud jde o úspěch reformy, tak ji skutečně můžeme ztratit.

To je vše, co jsem chtěl říci. Děkuji vám za pozornost.

(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Žákovi. Nyní bude mít slovo pan poslanec Balcárek. Než dojde k řečništi chtěl bych sněmovnu informovat o tom, že na předsednictvu, které se konalo ve 14 hod., jsme se dohodli, že bychom uspořádali příští čtvrtek, tzn. 19. září v 9.00 zde ve sněmovně seminář pro všechny poslance o problematice ekonomických kompetencí a přípravy rozpočtů. Výklad podají členové vlády ČR, v jejichž působnosti jsou ekonomické otázky. Považujeme to za nezbytně nutné. I když jsme si vědomi, že jste počítali s jiným programem, naléhavě žádáme, abyste program změnili a sešli se tady ve čtvrtek v 9.00 hod ráno.

Poté ve čtvrtek odpoledne by se sešly poslanecké kluby, kde by problematiku projednávanou na semináři znovu projednaly. Podle vlastního uvážení si poslanecké kluby mohou pozvat jednotlivé členy vlády.

V pátek 20. září ráno bude pokračovat schůze předsednictva ČNR a odpoledne by mělo předsednictvo zasedat společně s vládou ČR. Protože nelze vyloučit, že nevznikne potřeba, aby i v pátek zasedaly poslanecké kluby, chtěl bych vás poprosit, abyste počítali s možností, že bude třeba, abyste v Praze zůstali i v pátek.

Tolik informace. Slovo má pan poslanec Balcárek.

Poslanec Pavel Balcárek: Vážený pane předsedající, vážená paní předsedkyně, vážená vládo, resp. pane ministře, vážené dámy a pánové! Chtěl bych stručně říci několik slov, abych nepříliš zdržoval průběh této schůze.

Všichni jsme snad naprosto přesvědčeni o nefunkčnosti dvoučlenné federace, jak o tom hovořil pan poslanec Effenberger. Docházíme k určitému kompromisu, k určitým ústupkům vůči slovenské straně. Domnívám se, že bychom měli podpořit stanovisko mého předřečníka pana posl. Žáka, že bychom toto usnesení měli přijmout až po projednání v klubech. Měli bychom mít čas, abychom se nad tím zamysleli.

Dále si dovoluji tvrdit, že jsme opomněli velice důležitou věc, ta se v rozpravě vůbec neobjevila, že na dubnovém plénu, na to bychom se měli všichni pamatovat, jsme schválili usnesení, v němž jsme doporučili koncipovat Ústavy na principu občanském a územním, nikoliv na principu nacionálním.

V dnešní rozpravě se tato zásada, na které jsme se tehdy sjednotili, vůbec neobjevila.

Jinak bych rád připomenul velice dobrou formulaci z usnesení poslaneckého klubu ODA, které jsme dostali na stůl - bod h), že totiž přijetí jakéhokoli usnesení vyhlašujícího suverenitu národní republiky některou z národních rad bez předchozího referenda od samostatnosti národní republiky jako subjektu mezinárodního práva by bylo neústavním činem. V tomto případě se domnívám, že pokud by k tomu došlo, tak by se ještě daleko silněji ozvaly požadavky na vypsání předčasných voleb. Ten hlas by zazněl daleko silněji, kdyby k tomuto došlo. Jinak se neustále domnívám - a doufám , že rada poslanců zde přítomných se mnou - že nejschůdnějším řešením, které potvrdí budoucnost (jsem optimista přes ten veškerý tragický vývoj), bude prvotní přijetí společné ústavy zachycující státní společenství tří rovnocenných a rovnoprávných subjektů. )Tato ústava může být zároveň tou tolik požadovanou státní smlouvou. Spolkový stát se samosprávným systémem obcí a společným zákonodárstvím tvořený za účasti spolkových zemí - ten je nejoperativnějším a nejpřijatelnějším východiskem ze současné trestní situace. V této koncepci je obsažen i požadavek na zrovnoprávnění Moravy a Slezska, který v dnešní době téměř naprosto zapadá v teoretických diskusích vládních koalic. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Prosím pana poslance Payna.

Poslanec Jiří Payne: Vážení poslanci a poslankyně, v příspěvku pana místopředsedy Kalvody zazněla zmínka o tvorbě rozpočtu. Chtěl bych se zeptat, zda se předsednictva také tímto tématem při společném jednání zabývá, neboť na schůzce dohadovací skupiny jednotlivých poslaneckých klubů jsme se o tom zmiňovali, že by možná bylo vhodné se touto otázkou také zabývat. Nemyslím si, že by byla chyba, pokud se tím předsednictva nezabývala, ale pokud se tím zabývala, možná by bylo vhodné o tom zde ještě sdělit určitou informaci.

Pokud tady zazněly příspěvky týkající se financí a rozpočtu, sám bych se přimlouval, možná obdobně jako pan poslanec Žák, za to, abychom nešetřili penězi, protože geopolitická ztráta rozdělení federace má velmi závažné důsledky. Např. to, že bychom nesousedili s Maďarskem, by mělo velmi závažné důsledky. Takže bych si skoro dovolil říci, že ta investice se vyplatí. Dokonce i když bychom, řekněme, měli převzít i zahraniční dluh Československa - jen česká strana - možná i pak by se ta investice mohla vyplatit. I když na druhou stranu převzetí dluhů (a to souvisí s návrhem usnesení ODY) by mohlo být chápáno, jako že si chceme koupit právní kontinuitu Československa, a pak bychom byly přirovnáni k Jakubovi, který kupoval prvorozenství od Ezala. Nicméně, myslím si, nehleďme prosím, tolik na peníze, hleďme spíš na zájem Československa jako takového.

Na druhou stranu se domnívám, že řada poslaneckých klubů vyjádřila nesouhlas s tím, aby docházelo k uzavření smlouvy mezi českou a slovenskou republikovou radou. Obávám se totiž, že jakmile se uzavře smlouva, která by měla podle textu, který jsme dostali, být závazná pro republiky, tak dochází k tomu, že ústavní řád se vlastně odvíjí ze dvou bodů: jednak ze smlouvy a jednak z platné ústavy. A tím vlastně dojde k tomu, že obě strany jsou vtaženy do protiústavního postupu a pak už nelze tak jednoduše, jak to zní v usnesení ODY, rozlišit, která strana porušila ústavnost, protože v tom jsou zataženi oba. Tolik diskusní příspěvek.

Chtěl bych podat také jeden návrh. Paní předsedkyně Burešová navrhovala, abychom pověřili ústavní komisi, která se spolupodílí na tvorbě federální ústavy, prací na rozdělení kompetencí mezi federaci a republiky. Doporučoval bych, aby případně ta druhá komise pro tvorbu české ústavy začala zároveň opět pracovat, protože ona zpracovala jakýsi dokument, který řada z vás - možná všichni - zřejmě dostala. Aby začala opět pracovat a pro jistotu se připravovala na případ, že bychom se dostali do situace, ať už katastrofické nebo ústavní, kdybychom museli zajistit ústavnost samostatné České republiky. Domnívám se, že by bylo třeba, aby se na této práci podíleli zástupci všech politických klubů, aby to nebyla věc jen politických stran. Jak vím, některé strany na takovém postupu pracují. Bylo by třeba to koordinovat tak, abychom byli připraveni na každou situaci.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Prosím pana poslance Holomka. /Není přítomen./ V tom případě ztrácí pořadí a vidím, že jsem přihlášen já. Takže ke krátké poznámce, která zčásti vysvětlí i dotaz kolegy Payna. Pan poslanec Holomek se potom zřejmě dostaví.

/Od řečnického pultu:/ Dámy a pánové, po tom únavném jednání jen dvě poznámky. Jedna se týká pochybností kolegy Payna o povaze smlouvy. Já s tím tak zcela nesouhlasím, protože ČNR by se sledujíc tento postup nedostala do protiprávní polohy. Ona by se dohodla jen se SNR, jakou podobu ústavy navrhne Federálnímu shromáždění, a tak, jak jsme onu jednací pozici prosazovali při jednání se slovenskou stranou, nikdy jsme nezašli s jedinou výjimkou, o které se zmíním, za současný ústavní stav. Tady bychom se nedostali do jedné party s tím zlodějem, s tím, kdo přestupuje právo.