Česká národní rada 1990 – 1992

Zjištěných spolupracovníků tajné státní policie od placených konfidentů až po udavače a donašeče, včetně vojenských zběhů bylo pouze 93, z toho v politice a žurnalistice známějších jenom 6. V tehdejší vládě a Národním shromáždění z nich pochopitelně žádný nezasedal.

Právem proto bylo s hrdostí v závěrečné zprávě uvedeno cituji: "Nemůžeme se ubránit uspokojení, které v nás vzbuzuje ta okolnost, že nebylo těch zrádců české věci tolik, kolik jsme s obavou očekávali." A dále cituji: "Můžeme s radostí konstatovat, že policejní archiv neusvědčil českého člověka z toho, že by staletý útisk předválečný a násilnický a znemravňující vliv orgánů státní policie za války porušil jeho povahu tak, že by se ve svém jádře zpronevěřil těm ideálům, které si národ vždy kladl za cíl." - Konec citátu.

A tady právě docházíme k největším rozdílům mezi situací tehdy a dnes.

Po pouhých čtyřech desetiletích komunistické vlády jsou v registrech a archivech Státní tajné bezpečnosti zaznamenány nikoliv desítky, ale desetitisíce spolupracovníků z řad občanů. Vzhledem k charakteru a zločinům minulého režimu u StB nešlo o zradu pouze národní, ale o zradu věci základně lidské.

Zvlášť výrazný rozdíl pak spočívá v tom, že tajní spolupracovníci bývalé StB po listopadu 1989 nejen zasedali či dosud zasedají v nejvyšších orgánech federace i republik, ale že dokonce jejich počet v poměru k celkovému počtu členů těchto orgánů je mnohem vyšší, než by odpovídalo poměru celkového počtu spolupracovníků k dospělé populaci.

StB se jistě snažila vybírat lidi schopné a perspektivní, ale zdá se, že toto není jediný faktor, jímž by bylo možné tento nepoměr vysvětlit. Jsem si vědom, že z uvedeného srovnání nelze jednoduše vyvozovat nějaké kategorické závěry, ale přesto se domnívám, že jde o souvislosti, které bychom při posuzování dnešních lustrací měli mít na paměti. Pokud jsem vás zdržel, pak se omlouvám. Nyní tedy k vlastní zprávě vyšetřovací komise.

Zpráva má dvě části. Část I - zpráva o činnosti komise

Při poslední zprávě komise dne 10.7.1991 jste byli informováni o tom, že komise zahájila vlastní vyšetřování. Toto

vyšetřování pokračuje a v omezené míře probíhalo i v období parlamentních prázdnin a dovolených spolupracovníků komise. Komise se v této době přednostně zaměřuje na prošetření dvou skupin osob - poslanců České národní rady a členů české vlády a jejich náměstků včetně vrchních a sekčních ředitelů.

Toto vyšetřování má dvě hlavní fáze - vyhledávání a shromáždění příslušných materiálů z registrů, archív ů a evidencí bývalé StB a výslechy osob s těmito materiály spojených, především bývalých příslušníků StB. Výsledky těchto šetření pak tvoří vlastní podklady pro zjištění komise.

Problémy, o kterých jsme se posledně zmínili, se zprošťováním mlčenlivosti svědků byly vyřešeny usnesením předsednictva ČNR. Před komisí k dnešnímu dni vypovídalo asi 30 svědků a několik expertů. V případě jednoho svědka, bývalého příslušníka StB, podala komise prokuratuře trestní oznámení pro podezření z trestného činu křivé výpovědi, případně z trestného čínu zneužití pravomoci veřejného činitele. Dosavadní výsledky vyšetřování

V pěti případech osob vedených v evidenci jako kandidáti tajné spolupráce nebo důvěrníci komise uzavřela šetření s negativním výsledkem, to jest že spolupráce se Státní bezpečností ve smyslu usnesení č. 156 nebyla zjištěna.

V 6 případech - 4 agenti, 1 informátor, 1 kandidát tajné spolupráce - dospěla komise k pozitivnímu zjištění a některým osobám bylo toto zjištění již sděleno. Vyšetřování dalších případů pokračuje.

V průběhu práce komise se objevily určité nejasnosti, které vyplývají z různých možností výkladu některých bodů usnesení č. l56 a rozporu mezi tímto usnesením a jednacím řádem vyšetřovací komise. Komise se proto obrátila spolu s paní předsedkyní ČNR na ústavně právní výbor se žádostí o výklad. Ústavně právní výbor zaujal k této věci stanovisko ve svém usnesení č. 329 včetně návrhu drobné změny v usnesení č. 156. Tento návrh bude přednesen. Komise se bude doporučení ústavně právního výboru při své další práci přidržovat a pokud by se při konkrétní činnosti projevily nějaké z toho vyplývající problémy, budou předloženy k posouzení a rozhodnutí plénu České národní rady.

Již v úvodu jsem se zmínil, že komise neaspiruje na nějaké ovace v souvislosti se svými průběžnými zprávami nebo zprávou závěrečnou. Naše ambice byly jiné. Doufali jsme, že budeme vždy moci pouze poděkovat těm, kteří se zachovali podle bodu V usnesení č. 156, a na závěr oznámit České národní radě, že v námi prošetřovaných skupinách osob není nikdo, jehož by se týkalo pozitivní zjištěn naší komise. Bohužel i tato ambice zůstane nenaplněna.

Následuje druhá část zprávy. Část II - zveřejnění podle usnesení č. 156, III-B

Pan JUDr. Jiří Hájek, nar. 30.7.1951 byl evidován jako kandidát tajné spolupráce od 30.3.1982 s krycím jménem Jiří a jako agent od 3.11.1982 do 11.3.1991 s krycím jménem Josef.

Z materiálů, které komise při šetření shromáždila, vyplývá že: - agent Josef byl získán na ideovém základě, - agent Josef byl využíván především v problematice zahraničních dělníků, dále byl úkolován ke zjišťování a odhalování zanášení nepřátelských ideologií, protisocialistických tendencí a výskytu nepřátelských tiskovin, ke kontrole osob, které se aktivně angažovaly v letech 1968 až 1969, k prověrce osob vyjíždějících do kapitalistických států, k podchycování zájmů a styků zahraničních obchodníků a montérů a k dalším oblastem zájmu StB, v průběhu spolupráce s e konalo nejméně 40 schůzek, nejčastěji v terénu, v propůjčeném bytě, nebo na oddělení pasů a víz a bylo předáno asi 35 zpráv.

Komise při svém zjištění vycházela z těchto podkladů: 1. Registrační protokol Jihočeského kraje, kde pod reg.č. 15074 je záznam ze dne 30.3.l982, v němž je zaznamenán Jiří Hájek, nar. 30.7.1951 s označením KTS a A, škrtnuté krycí jméno Jiří je nahrazeno krycím jménem Josef a dále je zde razítko "agent" s datem 3.11.1982. 2. Evidenční karta agenta, evid.číslo 15074 z evidence správy StB České Budějovice. 3. Agenturní svazek registr. č. 15074, archivní číslo 110659, který obsahuje mimo jiné: návrh na zavedení spisu KTS Jiří - návrh na získání ke spolupráci - memorandum - zprávu o získání ke spolupráci - z této zprávy vyplývá, že její přílohou byl slib o spolupráci, tento slib ve svazku chybí a komisi se bohužel nepodařilo zjistit, kdy a kým byl ze svazku vyňat a co se s ním stalo, - dále svazek obsahuje plány zaměření, kontroly a výchovy tajného spolupracovníka na rok 1983, 1984,1985,1986,1987,1988 a 1989 - návrh na svedení tajného spolupracovníka Josef do propůjčeného bytu s krycím jménem "Dřevo" č.svazku 15267 - dále záznamy o předání tajného spolupracovníka Josef a několik záznamů ze schůzek nebo kontrolních schůzek. 4. Svazek propůjčeného bytu "Dřevo" registr.č. 15267, archivní číslo 110675 5. Finanční složka registr.č. 15074, archivní číslo 110659, která obsahuje pět návrhů na udělení finanční odměny pro tajného spolupracovníka Josef registr.č. 15074 vždy ve výši 300 Kčs. Pět potvrzenek na převzetí částek 300 korun, čtyři z nich z let 1983,1984,1985 a 1986 jsou psány strojem a podepsány rukou Josef, pátá z roku 1988 je psána celá rukou a podepsána Josef. 6. Složka Vlastnoruční zprávy, registr.č. 15074, archivní č. 110659, která obsahuje cca 13 zpráv z let 1983 až 1988. Zprávy jsou psány strojem a strojem podepsány Josef. Cca 16 agenturních poznatků a záznamů. 7. Složka Korespondence a pomocné písemnosti, registr.č. 15074, archivní číslo 110659, která obsahuje záznamy o cca 48 schůzkách z let 1982 až 1988. Jsou zde i záznamy o schůzkách, které se nekonaly, například pro nemoc.

Kromě shromáždění těchto materiálů komise při vyšetřování vyslechla 5 bývalých příslušníků Státní tajné bezpečnosti, z toho tří řídících orgánů agenta s krycím jménem Josef. V jednom z těchto případů bylo podáno trestní oznámení. Dále vyslechla na jeho vlastní žádost pana poslance JUDr. Jiřího Hájka a vyžádala si grafologickou expertizu. Odborné vyjádření experta z odboru kriminalistické techniky označilo bez pochybností za autora podpisu Josef na potvrzenkách z finanční složky a dále jako autora ručně psané potvrzenky ze dne 14.9.1988 pana JUDr. Jiřího Hájka, nar. 30.7.1951.

Vyšetřovací komise děkuje všem, kteří projevili svoji politickou odpovědnost a zachovali se v souladu s bodem V usnesení ČNR č. 156, ať již jejich subjektivní náhled na věc byl jakýkoli. Zároveň znovu vyzývá ty, kterých se to týká, aby se zachovali stejně a odstoupili ze svých míst a funkcí.

Děkuji vám za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Maškovi za zprávu a otevírám rozpravu. Ještě se písemně přihlásil pan poslanec Nedbálek a prosím, aby přednesl návrh usnesení.

Poslanec Lubomír Nedbálek: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážení kolegové, dámy a pánové, vážení hosté, vzhledem k tomu, co nám vyplývá z usnesení ČNR č. 156, dovoluji si přednést na doporučení vyšetřovací komise návrh usnesení ČNR ke zprávě vyšetřovací komise ČNR pro otázky lustrací.

"1. Česká národní rada bere na vědomí zprávu o činnosti vyšetřovací komise ČNR pro otázky lustrací za dobu do 12. září 1991." K tomuto bodu bych chtěl dodat, že se jedná o první část zprávy, kterou nám přednesl pan poslanec Mašek.

"2. Česká národní rada mění usneseni ČNR č. 156 ze 14. května 1991 k obsahu práce vyšetřovací komise ČNR pro otázky lustrací takto:

a) Článek III se doplňuje o odstavec c) s následujícím textem: ustanovení bodu b) se netýká pracovníků Kanceláře ČNR, pracovníků Úřadu vlády ČR a členů správní rady Fondu národního jmění, těch, kteří nejsou poslanci ČNR.

b) V textu článku IV se vynechávají slova - po odtajnění." To, co je doporučeno v bodu b) se týká toho, že ČNR nemůže odtajnit materiály, které nevydala. Na to existují rozkazy federálního ministerstva vnitra, tzn., že by tyto materiály musely být odtajněny rozkazem federálního ministerstva vnitra. Tím, že ČNR přijala usnesení č. 156, tak vlastně zpřístupnila tyto materiály poslancům.

"3. Česká národní rada sdělí pozitivní výsledek zjištění u pracovníků Kanceláře ČNR, pracovníků Úřadu vlády ČR a členů správní rady Fondu národního jmění, vedoucímu příslušného orgánu." Tento návrh vznikl proto, že na doporučení vyšetřovací komise nebylo vhodné, aby tato jména byla čtena zde v plénu. Ale protože se jedná o státní úředníky, je třeba, aby si to příslušná instituce vyřešila sama.

"4. Česká národní rada ukládá vyšetřovací komisi ČNR pro otázky lustrací zpřístupnit všem poslancům ČNR materiály pozitivně evidovaných a zveřejněných osob na určeném místě a v určenou dobu." To je doplnění, které je třeba do usnesení ČNR dát proto, aby mohli poslanci dotyčné materiály prostudovat.

"5. Česká národní rada doporučuje všem poslancům ČNR, aby se s příslušnými materiály seznámili, a upozorňuje je, že rozprava k druhé části zprávy vyšetřovací komise, tzn. k části, kterou přednesl pan poslanec Mašek, bude ve smyslu usnesení ČNR č. l56 uskutečněna na příští schůzi pléna ČNR." K tomu ještě dodávám, že příslušné materiály budou zpřístupněny v místnosti vyšetřovací komise ve Valdštejnském paláci od pondělí do pátku od 9.00 do 15.00 h. Místnost zatím není určena, ale bude dole vyvěšena na nástěnce, jakmile pan kancléř tuto místnost určí.

To je vše, co jsem chtěl říci. Doporučuji paní předsedkyni, aby zahájila rozpravu k první části a k návrhu usnesení.

Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Nedbálkovi. Do rozpravy se jako první přihlásil poslanec Jiří Hájek. Připraví se paní poslankyně Marvanová.

Poslanec Jiří Hájek: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, k tomu, co zde řekl k mé osobě pan poslanec Mašek, nemohu mlčet. Má slova však nejsou určena pouze této sněmovně, ale také veřejnosti současné i těm, kteří přijdou po nás, a snad právě oni s odstupem času spravedlivě posoudí to, co se zde dnes odehrává, a vyvarují se chyb a omylů svých předchůdců.

K věcné stránce zjištění se vyjádřit nemohu. Do tohoto okamžiku mi totiž nebyly známy skutečnosti, na základě kterých komise rozhodla. Podle usnesení této sněmovny platí pro postup vyšetřovací komise analogicky ustanovení trestního řádu. Tomu však v mém případě postup komise rozhodně neodpovídal. Šlo spíše o proces inkviziční, kdy mi nejprve byl oznámen výsledek zjištění, ke kterému komise dospěla (jak mi dva její zástupci sdělili, hlasováním), aniž mi byla dána možnost se k tomu vůbec vyjádřit. Tím, že mi nebylo komisí umožněno seznámit se s písemnostmi, na základě kterých rozhodla, ačkoliv jsem byl poučen, že je to mé právo, a to dokonce ani poté, kdy mi sdělila své rozhodnutí, bylo výrazně omezeno mé občanské právo se hájit. Nutně se mi proto vybav ují více než 2000 let stará slova Publilia Sira "kde soudí ten, kdo obviňuje, tam platí násilí a nikoliv zákon".

Závěrem mi dovolte položit jedinou otázku: jak komise dodržovala povinnost mlčenlivosti, kterou je vázána, když Rádio Svobodná Evropa dnes v ranních zprávách v 5.00 h a opakovaně v 5.30 h hlásilo, že ti, kdo budou lustrační komisí dnes jmenováni, na schůzi ČNR přítomni nebudou. Podotýkám, že jsem byl původně z dnešního jednání omluven z vážných osobních důvodů.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Hájkovi, prosím paní poslankyni Marvanovou.

Poslankyně Hana Marvanová: Vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, ráda bych navrhla doplnění usnesení ČNR č. 156 z 18. schůze 14.května 1991, tedy k lustračnímu usnesení. Došla jsem k závěru, že toto usnesení je neúplné. Myslím, že správně budu interpretovat záměr, kterým jsme byli vedeni, a to tak, že považujeme za nepřípustné, aby ve veřejných funkcích působili ti, kteří spolupracovali s StB nebo kteří jsou z toho důvodně podezříváni.

Myslím, že budu hovořit za většinu z vás, že jsme měli za to, že pokud se někdo cítí tímto závěrem, tímto označením neprávem obviněný, měl by se mít možnost domáhat u soudu, aby soud mohl v řádném a důkladném dokazování konstatovat, že dotyčná osoba spolupracovala s StB nebo nikoliv.

Pokud se zamyslíte nad obsahem usnesení ČNR, o kterém hovořím, zjistíte, že dotyčná osoba nemůže vyvolat u soudu spor k meritu věci, tedy k tomu, aby soud určil, zda dotyčná osoba spolupracovala s StB, nebo nikoliv. Proto navrhuji doplnění tohoto usnesení v bodu VII., kde je zatím uvedeno, že ČNR konstatuje, že žádná zjištění vyšetřovací komise pro otázky lustrací nemohou být považována za rozhodnutí o vině, ať už ve smyslu právním nebo morálním. Tento text navrhuji doplnit následující větou:

"Tato zjištění pouze zakládají vyvratitelnou domněnku, že dotyčná osoba spolupracovala s StB. Tuto domněnku lze vyvrátit rozsudkem soudu na základě určovací žaloby."

Dále se domnívám, že pokud přijmeme tento závěr, je třeba doplnit jednací řad v § 13 a to tak, že za 1. větou, která zní: "Zjištění vyšetřovací komise jsou pouze interní povahy", bychom doplnili další větu: "Zjištění dotýkající se konkrétní osoby podle bodu 3, písm. a) sdělí komise této osobě písemně zároveň s poučením podle bodu VII.", které jsem právě navrhla doplnit. Děkuji.

(Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní poslankyni Marvanové. Kdo se dále hlásí do diskuse? Zatím nemám žádnou písemnou přihlášku. Pan poslanec Šuman.

Poslanec Vladimír Šuman: Dovolte mi, vzhledem k závažnosti navržených změn jak v návrhu komise, tak i paní

poslankyně Marvanové, abych požádal o to, abychom v každém případě před hlasováním dostali každý přesný písemný text, protože na tom záleží a měli dostatek času na jeho prostudování.

K vystoupení pana poslance Hájka chci říci jenom tolik, že se obávám, že nebylo správné, že bylo připustěného přednesení, protože bylo řečeno, že rozprava k bodu 2, ke konkrétním zjištěním, nebude dnes, ale bude až na příštím plénu.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Chtěla bych upozornit pana poslance Šumana, že toto usnesení nebyl zatím přijato, i když bylo navrženo, takže jím sněmovna ani já, jako řídící schůze nebyla jsem vázána. Zatím toto usnesení přijato nebylo.

Poslanec Vladimír Šuman: Omlouvám se, já jsem se domníval, že to bylo součástí minulého usnesení. Je to tak? Takže je to tak.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Slovo má pan poslanec Benda.

Poslanec Marek Benda: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, spíše faktická poznámka. Domnívám se, že změny, které navrhla paní poslankyně Marvanová by měl projednat ústavně právní výbor. A dokonce je otázka, jestli bychom je měli přijímat na tomto plénu, jestli by se nemělo počkat, až Federální shromáždění, které podle mých posledních informací má na tomto plénu přijímat zákon o lustracích, přijme příslušnou podobu zákona a na příštím plénu do našeho usnesení zapracovat obdobné ustanovení, čili navrhuji, aby byla nyní přerušena schůze na schůzi ústavně právního výboru nebo abychom odložili projednávání návrhů paní dr. Marvanové na příští schůzi.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Bendovi. Odezněly dva návrhy procedurální povahy. První byl návrh pana poslance Šumana, že je napřed zapotřebí, aby poslanci byli obeznámeni písemně s materiály, o kterých se tady dnes jedná, a druhý, je návrh pana poslance Bendy, aby jednak návrhy paní poslankyně Marvanové projednal ústavně právní výbor a případně abychom vyčkali s projednáváním bodu, který je dnes na pořadu, do té doby, dokud FS nepřijme příslušný zákon o lustracích, který už nyní projednává.

Ministr spravedlnosti ČR Leon Richter: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, dříve než budete o předložených návrzích jednat, mám za to, že by bylo vhodné vás seznámit se současným znění vládního návrhu zákona, kterým se stanoví některé další podmínky pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích ČSFR, ČR a SR, jak vyzněl ze zasedání federální vlády v pondělí tohoto týdne, kdy se tato problematika, na níž paní poslankyně Marvanová poukázala, řeší, pochopitelně v jiné poloze, pro jiný okruh účastníků, ale s vědomím toho, že podstata věci, o níž se jedná je vlastně táž.

V navrhovaném znění, podotýkám samozřejmě, vám to není třeba zdůrazňovat, jde o vládní návrh, který bude snad v průběhu projednávání FS změněn, ale jde o vládní návrh, v § 17 se říká, že

1. Tvrdí-li občan že údaje uvedené v nálezu komise FMV, která by měla k tomuto účelu být zřízena, jsou nepravdivé, může požádat soud o přezkoumání obsahu tohoto návrhu, nejpozději do dvou měsíců ode dne doručení nálezu. K řízení je příslušný soud podle místa trvalého pobytu občana.

2. Neplatnost skončení pracovního nebo služebního poměru může občan uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní nebo služební poměr skončit. K řízení je příslušný krajský soud podle místa trvalého pobytu občana a to jako soud I.stupně.

Z toho vyplývá tento závěr, že federální vláda vychází z názoru, že nálezy, závěry, které se pokud se týče lustrací, činí nebo budou činit, jsou v zásadě přezkoumatelné soudem, pokud je tím dotčeno základní lidské právo, které je vyjmenované v Listině práv a svobod. Mám proto za to, že ten pozměňovací návrh, který zde uplatnila paní poslankyně Marvanová má sice deklaratorní povahu, poněvadž toto právo nelze nikomu upřít, ale nicméně výslovné vyjádření tohoto práva v doplněném bodu III. původního vašeho usnesení č. 156 ze 14. května je opodstatněné. Myslím, že by mohlo, pokud se k tomu mohu vyjádřit, nebo že by měl tento pozměňovací návrh být učiněn předmětem jednání ústavně právního výboru jak doporučuje pan poslanec Benda tak, aby formulace byla adekvátní a vyjadřovala přesně myšlenku, o kterou tady jde.