Poslanec Vladimír Kolmistr: Paní předsedkyně, pane předsedající, vážení přítomní, chtěl bych učinit tuto připomínku. Překvapuje mne, že při projednávání interpelací není přítomna vláda, která má odpovídat. Sněmovně nebylo zdůvodněno, proč je přítomen pouze jeden a nyní dva ministři. Myslím, že je to další znevážení institutu interpelací. Jednak je to způsobem, jak jsou předkládány, podívejme se do vlastních řad, kolik nás tu je a jak se interpelace projednávají.
Navrhuji proto, aby tento bod byl přerušen, aby se dále nepokračovalo, a aby se tím zabývalo předsednictvo, aby celý problém interpelací byl ve sněmovně řešen důstojnějším způsobem.
(Dlouhotrvající potlesk).
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Kolmistrovi, plně s ním souhlasím, měl jsem velkou obavu před zahájením schůze a znovu se ptám našich pánů ministrů, byl by někdo ochoten zdůvodnit, proč jsou zde jenom oni (Smích v sále). Zda vláda nemá nějaké zasedání nebo podobně, protože jsme žádnou zprávu v tomto smyslu nedostali. Nechcete se k tomu vyjádřit? Pan ministr Richter přece něco řekne.
(Smích).
Ministr spravedlnosti ČR Leon Richter: Dámy
a pánové, já vím, že vždycky
jaksi postihne ta nepříjemná složka
ty přítomné a ti nepřítomní
jsou z toho vyňati. Pochopitelně nejsem zmocněn
tady hovořit za vládu, chtěl bych jenom vyslovit
svůj názor na záležitost, vyplynula
zřejmě z toho, že v časových
rozpočtech, které jednotliví členové
vlády měli, nepočítali s tím,
že program ČNR, pokud se týká tohoto
bodu, se přesune ze včerejšího dne až
do dnešního dne, takže pokud si sjednali nějaká
jiná jednání, je to pravděpodobně
onen důvod, pro který zde nyní nejsou. Chápu,
že toto není omluva, ale to jsem pokládal snad
jenom za svou povinnost, zde vyjádřit toto svém
mínění. Děkuji.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji, ještě se hlásí pan ministr Špaček.
Ministr financí ČR Karel Špaček: Paní předsedkyně, pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je tomu skutečně tak, jak říkal pan ministr Richter, já například již ráno od 7 hodin jsem se zúčastnil zasedání ekonomických ministrů u místopředsedy Stráského a je to tak, že ministři už nepočítali s tím, že v pátek bude pokračovat zasedání zejména interpelacemi. Doporučoval bych, a už se o tom mluvilo i dříve, aby těm interpelacím se dal skutečně význam, aby se zařadily na počátek pořadu schůze, aby tak bylo zaručeno, že skutečně ministři mohou být. Já bych se velmi přimlouval za takovýto přístup, jinak hrozí nebezpečí, že nakonec ty interpelace nemají takovou váhu a důstojnost, jaká jim po právu náleží. Děkuji vám.
(Potlesk)
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji, pro vaši informaci uvádím, že se osobně omlouval pan ministr Bojar, protože měl sjednána nějaká jednání.
Konstatujeme tuto skutečnost. Měli bychom se skutečně
snažit program dodržet, za tři dny ho splnit.
Uznávám, že když ministři nepočítají
s pátkem a mají různá jednání,
že jsou jimi vázáni. Hlásí se
paní poslankyně Čechová.
Poslankyně Heda Čechová: (z pléna)
Pane předsedající, chci být spravedlivá
i pan ministr Kubát, pokud vím, tak se včera
omlouval, že přijde až odpoledne.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji, nedá se nic dělat musíme pokračovat. Prosím pan poslanec Kolmistr.
Poslanec Vladimír Kolmistr: (z pléna) Já
jsem dal konkrétní návrh. Já neznevažuji
práci ministrů, ale dal jsem konkrétní
návrh, že tento způsob je nedůstojný,
aby to předsednictvo řešilo jiným způsobem
a aby tento bod byl nyní přerušen. Dejte o
tom hlasovat.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Dávám hlasovat o návrhu pana poslance Kolmistra, aby odpovědi na interpelace byly jako bod přerušeny.
Kdo je pro? 95
Kdo je proti? 2.
Zdržel se hlasování? 8. Děkuji.
Byl vysloven souhlas s přerušením tohoto bodu.
Prosím pan poslanec Dohnal.
Poslanec Vojtěch Dohnal: (z pléna) Pan poslanec
Kolmistr dal ještě návrh, aby vzniklou situaci
na příštím jednání řešilo
předsednictvo. O tom jste hlasovat nedal.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Dohnalovi, dávám nyní
hlasovat. Prosím pan poslanec.
Poslanec(z pléna): Já bych dal návrh,
aby se projednaly ty interpelace, ke kterým jsou tady příslušní
ministři.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Pane poslanče, už je odhlasováno. Dávám
ještě hlasovat o tom, aby předsednictvo zaujalo
k této situaci stanovisko, aby se podobné případy
neopakovaly, kdy při odpovědích na interpelaci
chybí většina ministrů.
Pan poslanec Vladimír Kolmistr: (z pléna)
Aby se zabývalo řešením institutu interpelací
v České národní radě. Já
jsem říkal, to není jen nepřítomnost
ministrů, to je i to, že některé interpelace
vlastně interpelacemi nejsou. Ten problém je širší,
a je třeba ho řešit.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji, pane poslanče mockrát jsme se zabývali
touto otázkou, aby interpelace byly skutečně
interpelacemi, vidíte, že výsledek se nedostavil.
Poslanci podávají řadu interpelací
takových, které se dají vyřídit
v hodinkách s ministry atp. Prosím pan poslanec
Kříž.
Poslanec Karel Kříž: (z pléna):
Já bych chtěl připomenout, že v bodě
jsou uvedeny interpelace a podněty. Bylo by vhodné
rozdělit tyto dva body na interpelace a podněty.
Řada poslanců nepodává interpelace,
ale podněty v širším politickém
slova smyslu a mají na to právo.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Pan poslanec Dudešek.
Poslanec Petr Dudešek: Vážený pane
předsedající, vážená sněmovno,
nevím, jestli mám jako poslanec dle jednacího
řádu na to právo, ale myslím, že
připomínka pana ministra Špačka je zcela
na místě. Mnohokrát jsem s některými
ministry mluvil, oni nepodceňují význam interpelací.
Proto bych dal jako poslanec za sebe návrh a navrhněme
předsednictvu, aby opravdu interpelace a podněty
byly při každé schůzi jako jedním
z prvních bodů, jestli toto mohu, navrhuji to naší
sněmovně. Děkuji.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Dudeškovi, pan poslanec Sojka.
Poslanec Tomáš Sojka: Pane předsedající, vážená sněmovno, podporuji návrh pana poslance Kolmistra, protože se domnívám, že není skutečně institutu interpelace věnováno patřičná pozornost. Chtěl bych říci, že jsem v květnu tohoto roku vznesl dotazy z tohoto řečniště na pana ministra Kubáta ve věcech naprosto zásadních a velice důležitých, týkající se zemědělské politiky. Protože nikdo na mé vystoupení nereagoval, připomněl jsem ho na našem závěrečném zasedání v červenci a podal jsem tyto otázky formou interpelace. Dodneška mi na tuto interpelaci v žádném případě nebylo, a přitom i z diskuse, která tady zaznívá, jasně vyplývá, že otázky ve vztahu k zemědělství a agrokomplexu jako takové řešeny nejsou. Proto si myslím, že ani vláda s těmito záležitostmi nepracuje tak, jak by pracovat měla. Proto se domnívám, že návrh pana poslance Kolmistra je plně oprávněný.
Děkuji vám.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Sojkovi, má ještě
někdo připomínku k této otázce.
Není tomu tak. Vracím se k návrhu pana poslance
Kolmistra s tím, že sněmovna ukládá
předsednictvu, aby se zabývalo touto otázkou,
jednak co do pořadí při programu schůzí
a jednak co do zajištění účasti
ministrů. Souhlasí pan poslanec? Dávám
o tom hlasovat. Souhlasí sněmovna? Prosím
pan poslanec Stodůlka.
Poslanec Zbyšek Stodůlka: Vážený pane předsedající, dovolím si upozornit nato, že tak jak jste navrhl hlasování, vylučuje to návrh pana poslance Dudeška. V tomto smyslu, pokud vím, návrh pana poslance Kolmistra podán nebyl.
Děkuji.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Pane poslanče - pan poslanec Stodůlka - já
jsem vám dost dobře nerozuměl. Pojďte
mi to ještě jednou vysvětliv a sněmovně
také.
Poslanec Zbyšek Stodůlka: Pan Kolmistr nemluvil
o pořadí, to byl návrh pana poslance Dudeška.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Bylo to v souvislosti s návrhem pana poslance Kolmistra,
já myslím, že takhle malicherní být
nemusíme. Prosím, je to spojeno, návrh pana
poslance Dudeška. Prosím pan poslanec Šuman.
Poslanec Vladimír Šuman: Panu Kolmistrovi bylo nepříjemné opakovat svůj návrh, já se ho pokusím zopakovat. Je
navrženo o tomto: Sněmovna žádá,
aby předsednictvo řešilo problém interpelací
ve všech souvislostech, které by zvýšily
jejich vážnost ve sněmovně. Já
bych to formuloval takto velice obecně i když vím,
že tím ukládáme předsednictvu
skoro neřešitelnou záležitost, ale vystoupil
jsem především proto, že se obávám,
aby sněmovna nehlasovala o návrhu pana Dudeška,
na zařazení na jedno z prvních míst,
protože tato situace by pracovní schopnost tohoto
pléna naprosto rozvrátila. Děkuji vám.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Šumanovi, prosím pan poslanec
Dudešek.
Poslanec Petr Dudešek: Pane předsedající, vážená sněmovno, předpokládám, že jste všichni pochopili, že můj návrh směřoval k tomu, abychom lépe pracovali. Jestliže bych měl svým návrhem práci znesnadnit, tak jej beru zpět.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji, čili dávám hlasovat o tom
pojetí, jak formuloval pan Kolmistr a jak jej formuloval
zcela srozumitelně, snad pro všechny pan kolega Šuman.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Kdo je pro? 103.
Kdo je proti? 0.
Kdo se zdržel hlasování? l.
Děkuji.
Protože jste odhlasovali přerušení bodu
odpovědí na interpelace, pokračujeme bodem
Předávám vedení schůze paní
předsedkyni Burešové. (Potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dalším bodem našeho jednání je bod XIV. Zpráva vyšetřovací komise České národní rady pro otázky lustrací.
Prosím, aby pověřený člen této
komise - nevím ještě, kdo to bude - se ujal
slova.
Poslanec Ivan Mašek: Vážená paní předsedkyně, vážení členové české vlády, vážená Česká národní rado!
Vím, že zprávy vyšetřovací komise jsou obvykle očekávány se zvýšenou pozorností, která je dnes pochopitelná i vzhledem k nedávným událostem v zahraničí. Přesto mi dovolte, abych předtím, než přednesu vlastní zprávu vyšetřovací komise, provedl krátké historické srovnání.
Dne 14. listopadu 1918 se v této budově sešlo na své první schůzi Národní shromáždění československé, aby zbavilo rod habsbursko-lotrinský českého trůnu, prohlásilo Republiku Československou a zvolilo jejího prvního prezidenta a vládu. Situace, v níž se nová republika nalézala, nebyla snadná. Hospodářství bylo po válce rozvráceno, bylo nutno provést agrární a finanční reformu, vybudovat nové republikové orgány atd. Především však bylo třeba zachovat a ubránit územní celistvost nového státu. V oblastech obývaných většinou německého obyvatelstva byly vyhlášeny čtyři provincie, které se přihlásily k německému Rakousku, na území Slovenska vznášela nárok maďarská vláda, která tam vyslala i vojenské oddíly, vedle toho bylo třeba čelit silným slovenským separatistickým tendencím.
Úkoly, které stály před tehdejší vládou a Národním shromážděním jsou přinejmenším srovnatelné s těmi, před nimiž dnes stojíme my.
Je příznačné a málo známé, že v této nelehké situaci již 20. listopadu, t.j. v sedmý den činnosti Národního shromáždění, byl jako sněmovní tisk číslo 40 podán návrh 24 členů Národního shromáždění v čele s Emilem Špatným na zvolení zvláštní komise k prozkoumání zabaveného archivu pražské státní policie.
Na základě tohoto návrhu byl na 7. schůzi zvolen zvláštní 16ti členný výbor pro prozkoumání zabaveného archivu, který měl dva úkoly:
1. zjistit, do jaké míry a jakým způsobem vládní orgány sledovaly prostřednictvím policie politické hnutí českého národa doma i za hranicemi a jak proti tomuto hnutí pracovaly, a
2. zjistit, odkud policie k těmto účelům čerpala své informace a v jakém rozsahu používala českých lidí ke službám konfidentským, co ji zvláště interesovalo apod.
Z uvedeného je zřejmé, že myšlenka prozkoumání policejních archivů a zjištění spolupracovníků tajné státní policie bývalého režimu není nějakým podivným výstřelkem současného politického systému, ale jde naopak o myšlenku, která stála již u zrodu našeho novodobého státu před 73 lety.
Předmět a způsob činnosti tehdejšího zvláštního výboru Národního shromáždění a současné federální komise pro vyšetření událostí 17. listopadu i vyšetřovací komise České národní rady pro otázky lustrací, vykazují až překvapivě velkou podobnost. Také tehdy nebyly zabavené materiály úplné - mnohé z nich se ztratily, byly spáleny, nebo byly skartovány. I tehdy existovaly různé kategorie spolupracovníků. Od placených konfidentů přes ty, kteří se k policejním službám sami nabízeli, až po příležitostné udavače a donašeče. I tehdy byly výsledky zkoumání doplněny výslechy policejních úředníků a dalších osob. Také tehdejší výbor nebyl veden nějakou slepou pomstychtivostí, ale naopak prosazoval hledisko, že zjištění spolupracovníci nezasluhují, aby - cituji -"od svého občanského povolání byli oddalováni, dokud se nehlásí k politické službě, dokud se nehlásí k politické práci a veřejné činnosti".
Jména většiny konfidentů nebyla proto zveřejněná, ale byla uvedena ve zvláštní části zprávy, která byla uložena a přístupná k nahlédnutí všem těm, kteří prokáží odůvodněný a věcný zájem. Mimo to byla v opise odevzdána ministerstvu vnitra, aby toto při rozhodování o personáliích mělo potřebný materiál k ruce.
Vedle těchto jistě překvapujících podobností existují však neméně překvapivé rozdíly.
Když 19. března 1920 odůvodnil zpravodaj zvláštního výboru dr. Matoušek závěrečnou zprávu a návrh usnesení, poslanci Národního shromáždění tleskali a hlasitě volali "výborně!". Rozprava se nekonala, poněvadž se do ní nikdo nepřihlásil a poslanci hlasováním velkou většinou zprávu i návrh povstáním schválili.
Tady chci rovnou říci, že naše komise
takovou odměnu od sněmovny neočekává
a ani na ni neaspiruje, a to nejen po zkušenostech z Federálního
shromáždění, ale především
proto, že potlesk a hlasité ovace v tehdejším
Národním shromáždění neplatily
jen jistě nelehké práci zvláštního
výboru, ale hlavně výsledkům, k nimž
tento výbor dospěl.