Česká národní rada 1990 – 1992

Předsedkyně ČNR D. Burešová, místopředsedové ČNR J. Kalvoda, J. Kasal, Z. Malík,

J. Vlach a 150 poslanců.

Za vládu České republiky: ministr zemědělství B. Kubát, ministr financí K. Špaček, ministr

spravedlnosti L. Richter, ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj K. Dyba.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Vážení poslanci, vážený pane ministře, zahajuji pokračování naší 22. plenární schůze České národní rad.

Podepsáno je 109 poslanců, takže bychom měli být schopní se usnášet.

Máme ještě bohatý program před sebou - jsou to jednak odpovědi členů vlády ČR na interpelace, otázky a podněty poslanců ČNR, dále je to bod Návrh na zrušení obecně závazných vyhlášek městských zastupitelstev, dále Zpráva vyšetřovací komise ČNR pro otázky lustrací, jako XV. bod návrh poslance Procházky na změnu názvu výboru ČNR, XVI. bod Návrh poslance Gužiho na změny ve výborech ČNR a konečně bod XVII. Zpráva o činnosti předsednictva ČNR za dobu od 9. července do 10. září 1991 podle tisku 359.

Přihlásil se pan poslanec Hrazdíra se změnou programu, respektive s návrhem na vypuštění bodu programu. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Antonín Hrazdíra: Vážený pane předsedající, paní předsedkyně, vážené dámy a pánové, navrhuji po dohodě s předsedy výborů, aby bod Zrušení obecně závazných vyhlášek, tisky 378 a 379, na tomto zasedání projednáván nebyl. Důvod: Doporučuji předložené tisky v zájmu doplnění podkladů pro rozhodování poslanců rozšířit o stanoviska výborů ústavně právního, církevního a humanitárního a výboru rozpočtového a kontrolního s tím, že navrhuji tuto problematiku projednat na příští schůzi ČNR.

Děkuji. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Hrazdírovi.

Dávám hlasovat, zda souhlasíte s vypuštěním tohoto bodu programu.

Kdo je pro? 80.

Kdo je proti? 2.

Kdo se zdržel hlasování? 8.

Konstatuji, že nejsme schopni usnášení přesto, že je podepsáno 109 poslanců. Prosím vás, pozvěte všechny poslance, aby se dostavili do sněmovny.

Poslanec Petr Dudešek: Navrhuji, abyste přečetl poslance, kteří tu jsou a teprve potom, abychom hlasovali. (Sčítání poslanců - 103 přítomní.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Dávám tedy znovu hlasovat o vypuštění bodu XIII., jak jste slyšeli návrh pana kolegy Hrazdíry.

Kdo je pro vypuštění tohoto bodu? 99.

Kdo je proti? 2.

Kdo se zdržel hlasování? 3.

Děkuji, hlasovalo 104 poslanců, či-li bod číslo XIII. je vypuštěn.

Dále vás za této situace prosím, kdy zde máme jen jednoho člena české vlády - zatím - , abyste mě zplnomocnili pořadí bodů, jako to bylo minule, upravit tak, abychom neztráceli zbytečně čas. Dávám hlasovat, zda s tím souhlasíte.

Kdo je pro? 93.

Kdo je proti? 1. .

Kdo se zdržel hlasování? 9.

Děkuji, že souhlasíte s mým návrhem. Vysvětluji to tím, že v interpelacích žádáme o stanoviska ministrů k některým věcem a mohli bychom dále probrat body krátké, které nám umožní získat čas. Přesto budeme pokračovat podle programu - alespoň zatím.

Je zde celá řada interpelací, jednak těch, které byly přesunuty z minulých schůzí, a proto prosím, hlavně poslance, které budu nyní jmenovat, aby neopouštěli místnost a nekomplikovali postup a průběh projednávání tohoto bodu.

Jsou to poslanci Fendrych, Kozel, Kolářová, Vacek, Ježek, Hájek, Kraus, Giňa, Fiedor, Mazalová, Kačenka, Procházka, Janů, Pavela, Moskal, Smělík, Čech Koháček, Kapusta, Čechová a Wolf. Doporučuji, abychom nejdříve projednali naléhavé interpelace, ale vidím, že pan poslanec Fendrych je omluven a týká se to jeho. Takže odsuneme znovu souhlas navrhovatele, pokud se týká této interpelace. Nebo pověřil snad poslanec Fendrych někoho, aby zaujal stanovisko k jeho interpelaci? /Ne./ Budeme tedy pokračovat.

Jako naléhavá se zkrácenou lhůtou pro odpověď byla svého času označena také interpelace poslance Kozla na ministra školství, mládeže a tělovýchovy České republiky Petra Vopěnku ve věci financování školství a školní inspekce - v tisku 288 je uvedena pod č. 19.IO5.. Odpověď ministra Vopěnky byla předložena jako tisk 288 A.

Na 20. schůzi pan ministr Vopěnka odpověď ještě ústně doplňoval. Nyní jde o to věc konkrétně uzavřít, protože není možné, aby záležitost skončila bez konkrétního usnesení.

Prosím pana poslance Kozla, aby se vyjádřil k této záležitosti.

Poslanec František Kozel: Vážená sněmovno, vzhledem k tomu, že od minulého projednávání této otázky se mi nedostalo žádných nových informací ani ústní ani písemnou formou, nemohu navrhnout jiné projednání odpovědi na moji interpelaci, než jako posledně, tzn. její odmítnutí.

Děkuji.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Měli bychom tedy hlasovat, zda souhlasíte s odmítnutím odpovědi na interpelaci podanou panem poslancem Kozlem.

Kdo souhlasí s odmítnutím? 75.

Kdo je proti odmítnutí? 3.

Kdo se zdržel hlasování? 25.

Sněmovna tedy překládá vyřízení této interpelace na příští schůzi.

Již před časem ministr kultury Milan Uhde odpověděl početné skupině poslankyň a poslanců na naléhavou interpelaci ve věci vývozu a ochrany kulturních památek, přednesenou poslankyní Danielou Kolářovou v tisku 336 je uvedena pod označením 20.I01. Odpověď byla předložena jako tisk 336 C.

Na minulé schůzi jsme na podnět skupiny poslanců vyjádřili s odpovědí nesouhlas. Mezitím pan ministr Uhde zaslal novou odpověď - předkládá se jako tisk 336 D. Na žádosti interpelujících poslanců byly dodatečně pro sněmovnu rozmnoženy i všechny přílohy připojené k odpovědi ministra Uhdeho. Byly Vám rozdány jako tisk 336 D, přílohová část.

Ptám se paní poslankyně Kolářové /není přítomna, poslanec Čapek se hlásí o slovo/ - prosím o vyjádření, pane poslanče.

Poslanec Miroslav Čapek: Vážené dámy a pánové, chtěli jsme, aby všichni ostatní poslanci ještě dostali přílohy k odpovědi na interpelaci na pana ministra kultury. Jen pro stručnost bych vás chtěl upozornit na jednu věc.

V přílohách je m. j. také záznam z jednání z listopadu loňského roku mezi ministerstvem kultury a ministerstvem zahraničního obchodu, kdy zhruba v pěti položkách byly vyjmenovány předměty, na které se měl vztahovat zákaz vývozu těchto předmětů z Československa. Jedná se o obrazy, malby, rytiny, různé sběratelské sbírky, mající archeologickou či jinou historickou hodnotu, m. j. i starožitnosti starší 100 let.

Pan ministr kultury zřejmě v domnění, že takováto dohoda platí, později zjistil, že při následném jednání s Mezinárodním měnovým fondem, které vedlo federální ministerstvo financí a ministerstvo zahraničního obchodu, byly tyto položky vyňaty a zákaz vývozu na tyto předměty, jak byly uvedeny, se nevztahuje. Navíc se ještě stala ta věc, že ministerstvo kultury na toto jednání, ač mělo, vůbec pozváno nebylo. Obrátil se proto na pana ministra zahraničního obchodu s naléhavým dopisem - příloha s odpovědí ministra zahraničního obchodu je obsažena, myslím, že jste se mohli seznámit s tímto textem, který více méně odkazuje pana ministra kultury, abych to řekl slušně, do, v uvozovkách, "patřičných mezí". My s odpovědí na tuto interpelaci, jak jsme o ní hovořili, nemůžeme bohužel souhlasit.

Zásadní podstata je, že se nelze dovolávat zákona č. 54/1959 a navíc ještě vyhlášky bývalého ministerstva školství a kultury č. 239/1959, úředního listu. To jsou předpisy, které jsou překonané a které bohužel nelze v plné míře použít. Podstata spočívá (jak o tom hovořila i minule paní poslankyně Kolářová) v nutnosti přenést pravomoc rozhodovat o vývozu těchto předmětů z federace, tzn. z ministerstva zahraničního obchodu, na ministerstvo kultury resp. na republiky a ministerstvo kultury aby pověřilo své orgány rozhodováním o tom, co se z republiky vyveze a co se nevyveze. Protože při nejlepší vůli, ať se na mě ústřední celní správa zlobí či nezlobí, při širokém záběru předmětů různé historické hodnoty nemůže celní správa mít tolik odborníků a nemůže obsáhnout a odborně posoudit, co je jaký předmět. Navíc by skutečně mělo dojít k tomu, aby těch pět položek, které jsou obsaženy v příloze z jednání z 23. 11. 1990, skutečně bylo zařazeno mezi předměty, na které se vztahuje zákaz vývozu.

My chceme především požádat i když zde pan předseda vlády není, - aby se obrátil nikoliv na ministra zahraničního obchodu, ale přímo na předsedu federální vlády a celou problematiku jako velíce naléhavou s ním projednal s tím požadavkem, aby tyto kompetence přešly na jednotlivé republiky. V této souvislosti mám pocit, že slovenská strana dlouho na nějaké přenesení pravomocí z federace na republiky čekat nebude a že bude postupovat sama v tomto směru.

Takže více méně závěr, který z našeho sezení nebo povídání, které jsme měli, k této interpelaci je, že s odpovědí nemůžeme souhlasit a žádáme, aby sněmovna přijala usnesení, že s odpovědí nesouhlasí, dokud vláda nepřijde s tím řešením, o kterém jsem tady hovořil a které jsem naznačil.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Čapkovi a otevírám rozpravu. Slovo má paní poslankyně Čechová.

Poslankyně Heda Čechová: Pane předsedající, dámy a pánové, jako jedna z těch, kteří jsme se pod tuto interpelaci podepsali, vás žádám, abyste nás podpořili v našem úsilí a aby skutečně pravomoc byla přenesena na republiková ministerstva kultury. Tím by nedocházelo k takovým věcem, jako je třeba dopis federálního ministerstva zahraničního obchodu, který pan ministr kultury Uhde dostal.

Byla bych ráda, kdybyste nám pomohli a naši žádost o novou odpověď o vyřešení tohoto celého případu podpořili, čili nebudeme souhlasit s odpovědí pana ministra kultury a budeme žádat další jednání na úrovni federálu a republik. Děkuji vám.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji paní poslankyni Čechové. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Není tomu tak. Uzavírám rozpravu a dávám hlasovat:

Kdo nesouhlasí s odpovědí pana ministra Uhdeho, ať zvedne ruku. 87.

Kdo souhlasí? Nikdo.

Kdo se zdržel hlasování? 13.

Jeden hlas nám chybí, je to přesně stovka. (Jeden z poslanců se hlásí, že opomněl hlasovat a že se zdržel hlasování). To tedy stačí.

Čili sněmovna nesouhlasí s odpovědí, považuje ji za nedostatečnou a podporuje autory interpelace v dalším jejich snažení.

Ministr zdravotnictví České republiky Martin Bojar zaslal poslanci ČNR Eduardu Vackovi druhou část odpovědi na jeho naléhavou interpelaci ve věci postoje zdravotníků k potřebám obviněných a odsouzených jak si jistě vzpomínáte poprvé reagoval ministr Bojar na interpelaci ústně v průběhu 21. schůze. Tehdy Česká národní rada vyjádřila souhlas s tou částí odpovědi, jež se týkala poměrů v Bohnickém pavilonu č. 17.

Některé další skutečnosti však bylo potřeba ještě dohledat a ověřit. Nyní se tedy předkládá druhá část odpovědi, jako tisk 350 A. Tu projednáme samostatně a budeme o ni samostatně také hlasovat.

Ptám se pana poslance Vacka, zda je s touto doplňující odpovědí spokojen.

Ještě než začnete mluvit, páni poslanci prosím neodcházejte, víte, že jsme na hranici stovky, ať můžeme pokračovat v jednání.

Poslanec Eduard Vacek: Pane předsedající, dámy a pánové, v uplynulých týdnech dostala vězeňská komise dopis náměstka pana ministra Bojara, kde vyjadřuje své stanovisko k potřebám pavilonu č. 17. Tato komise se zabývala dopisem pana náměstka a shledali jsme, že problém zůstává trvale neřešený. Dospěli jsme tak daleko, že jednotlivé resorty, které jsou zastoupeny ve vězeňské komisi, - jedná se o resorty, které se zabývají trestním řízením, navrhly, aby na příštím zasedání vězeňské komise byli přítomni oba ministři, pan ministr Bojar a také ministerstvo spravedlnosti a aby tyto problémy se řešily přímou účastí. Takže navrhuji, aby tento problém byl odsunut na příští jednání podle výsledků, ke kterým dojdeme.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji, ptám se: Chce někdo k tomuto problému ještě promluvit? Pan poslanec Lom.

Poslanec Petr Lom: Pane předsedající, pan předsedkyně, dámy a pánové, dovolte mi, protože se jedná o zdravotnickou problematiku, říci několik poznámek- Problém pavilonu č. 17, t.zv. "zločiňáku", se táhne od roku 1952, kdy podle sovětského vzoru byl převzat pod ministerstvo spravedlnosti, které tam vykonávalo veškerá práva provozovatele. Do této doby byl v péči a provozování Psychiatrické léčebny.

Setkáváme se tady s překrýváním kompetencí, kdy nejsou vyjasněny kompetence lékařů, nejsou vyjasněny kompetence Sboru nápravné výchovy. Projevuje se to v tom, že nařídí-li lékaři, aby vězňové, resp. obyvatelé, protože se nejedná jenom o vězně, nebo nejedná se o vězně, chodili na zdravotní procházky nespoutaní, dozorce je opačného názoru a jeho názor převažuje. Stejně tak není jasné, zda je nutno obyvatele tohoto pavilonu považovat za pacienty, za zadržené, za vyšetřované či za vězně, protože z jednoho hlediska podle vězeňského řádu je např. WC umístěno v rohu místnosti a je tvořeno pouhou dírou se sifonem v podlaze, zatímco z hlediska pacienta to musí být oddělená místnost.

Toto překrývání kompetencí vy ústilo i v to, že celý pavilon není možno generálně opravit a to právě od těchto dob, protože obyvatele je nutno přestěhovat. Psychiatrická léčebna navrhovala přestěhování na pavilon 31, který zase ovšem nevyhovuje z důvodů ostrahy nebo předpisů vězeňského řádu. Takže ani to nebylo možno uskutečnit. V roce 1968-69 bylo navrhováno přestěhování obyvatel tohoto pavilonu na Pankrác. Jednání ztroskotalo, protože tento pavilon je zvlášť určen pro zkoumání duševního stavu, čili znalci z Psychiatrické léčebny by měli obtížnější dojíždění na Pankrác, takže jednání ztroskotala.

Ten stav je skutečně velice skličující. Je to delabrovaná budova, která nemá prakticky okna a potřebuje generální rekonstrukci. Z toho důvodu - myslím že to byl pan doktor Koláček jako hygienik SNV prohlásil podle stavebních podkladů tuto budovu za havarijní a nařídil snížení z 50 - byla sice plánována pro 60, ale 60 lůžek tam nebylo nikdy, bylo tam právě jen 50 postelí, - na 22. Při 50 lůžkách byla podlahová plocha na jednoho obyvatele 3,5 m2, což odpovídá normě, která je ve zdravotnických zařízeních 7 - 7,5 m2 a může být výjimečně, je-li místnost s vysokým stropem, snížena na 6 m2 podlahové plochy. Byla jiná kriteria, která vedla k tomu, aby tato komise prohlásila tuto budovu za havarijní.

Čili jedná se nyní o otázku, která by vyřešila stesky, oprávněné stesky vězeňské komise a to trvalý nebo dlouhodobý pronájem, proti kterému Správa psychiatrické léčebny se nebrání za předpokladu, že SNV bude provozovatelem, čili bude , obstarávat i praktické hospodářské záležitosti tohoto pavilonu.

Dosud nedošlo k podpisu této dohody, jinak na vysvětlení, proč je takový spor. My totiž nemáme v České republice žádné zařízení pro detenční léčbu, a ta je u sexuálních deviantů nesmírně důležitá a dokáže významně snížit procento recidiv.

My jsme se pokoušeli tuto detenční léčbu nějak uvést do praxe, ale zatím je to vyloučené, protože nemáme odpovídající počet lůžek. Čili z tohoto zdravotnického hlediska je i zájem o event. uvolnění pavilonu č. l7. Jsou to kompetenční spory, které se musí vyřešit dohodou o pronájmu, ale současně Sbor nápravné výchovy musí uvažovat o definitivním řešení. Tolik na vysvětlenou.

Děkuji.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Lomovi a ptám se jej, zda považuje věc nadále za otevřenou, asi ano. Má ještě někdo k tomuto bodu co říci? Prosím pan ministr Richter.

Ministr spravedlnosti ČR Leon Richter: Vážené dámy a pánové, doufám, že budu moci být velice stručný, protože bych chtěl odkázat na tu část svého vystoupení ze dne 11. července letošního roku, kdy se tato problematika ve sněmovně projednávala a kde jsem zaujímal stanovisko k naléhavé interpelaci pana poslance Vacka, pokud se týkala resortu spravedlnosti. Již tehdy jsem vyjádřil vhodně s tím, o čem zde hovořil pan poslanec Lom, že i já považuji nadále tuto situaci za trvale neuspokojivou a že jsem ochoten a připraven v této věci jednat o takové dohodě, která by překryla ono nezbytné údobí, ve kterém se budeme muset vypořádat s existujícím dědictvím, které nám zanechal minulý režim, v podobě pavilonu 17, ale jsem si plně vědom toho, že v budoucnu musí Sbor nápravné výchovy uvažovat pochopitelně o investiční výstavbě, kterou by se zabezpečil takový pavilon, o němž hovořil zcela opodstatněně pan poslanec Lom. Nyní jsme ve fázi onoho dohadování s resortem ministerstva zdravotnictví. Doporučuji, aby tento návrh, který zde byl uveden panem poslancem Vackem, aby se věc odložila do 27. září, kdy bychom se měli na půdě vězeňské komise sejít a dohodnout se o těchto zásadních otázkách. Teprve potom vás budu informovat o výsledku tohoto jednání.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu ministrovi, má ještě někdo nějakou připomínku k této otázce? Není tomu tak, dávám hlasovat, zda ČNR nesouhlasí s odpovědí na interpelaci, uvedenou ve sněmovním tisku 350. Kdo je pro toto usnesení? (Poslanec Chromý se hlásí s faktickou poznámkou). O co jde?

Poslanec Heřman Chromý: Pane místopředsedo, z vystoupení pana ministra ale pro mne jednoznačně vyplynulo, že celá záležitost se odkládá, i z vystoupení pana předsedy vězeňské komise.

Děkuji.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji, ano bylo to tak řečeno, čili odkládáme tuto záležitost, v tom případě nemusíme hlasovat, odkládáme tuto záležitost na další plenární schůzi a na další jednání zainteresovaných stran. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Kolmistr.