Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Balcárkovi. Prosím pana
poslance Stibice, připraví se pan poslanec Moskal.
Poslanec Jaromír Stibic: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážená sněmovno! Dovolte, abych přednesl podnět poslanců Stibice, Kelnara a Cabala na předsedu vlády České republiky Petra Pitharta ve věci navrácení budovy bývalého Zemědělského muzea.
Vážený pane předsedo vlády, poslanci zemědělsko-potravinářské a lesnické komise předsednictva ČNR zaujali stanovisko k peticím, které došly České národní radě a podporují, aby budova bývalého Zemědělského muzea, postavená kdysi z prostředků zemědělců, byla navrácena společenským účelům mimo jiné i pro potřeby zemědělské veřejnosti.
Dovolujeme si Vás požádat o laskavou podporu kroků, vedoucích k nalezení schůdné cesty k dosažení tohoto cíle.
Děkuji.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Stibicovi, prosím pana poslance
Moskala, připraví se pan poslanec Kačenka.
Poslanec Václav Moskal: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové! Dovolte mi, abych přednesl interpelaci pro pana premiéra vlády České republiky pana Pitharta ve věci řešení vleklé neuspokojivé situace v resortu zemědělství a současně urgenci interpelace ze dne 6. února 1991.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych ve svém příspěvku promluvil jako nezávislý politik a ne bral tedy v úvahu vlivy politické.
Již 3. 7. 1990 jsem interpeloval pana ministra zemědělství Kubáta, aby v zákonné lhůtě předložil koncepci zemědělství, poněvadž ve vládním prohlášení stať o zemědělství byla nedostatečná. Jako odpověď byly mně poskytnuty dokumenty a to "Uplatnění ekonomické reformy v agrárně-potravinářském komplexu" a "Rozpracování specifik zemědělství".
V průběhu půl roku se ukázalo, že tyto dokumenty nemohou nahradit pořadovou koncepci zemědělství a proto jsem 6. února 1991 znovu interpeloval pana ministra Kubáta, aby do 31. 3. 1991 předložil koncepci rozvoje zemědělství, lesnictví a potravinářství. .
V dubnu letošního roku mi byl neoficiálně předán "Agrární program", který byl nadměrně podrobný ve vybraných statích, postrádající hlavní zásady koncepce a ne úplný. .
V červnu 1991 jsem získal předpracovaný Agrární program, který opět jako dubnový podrobně analyzoval současnou situaci a možnosti vývojových tendencí v dílčích oblastech zemědělství, ale dle mého názoru tento Agrární program postrádal základní zásady agrární politiky a jednoznačná stanoviska ke strukturálním změnám a hospodářským poměrům v našem zemědělství.
A nyní jsem se v těchto dnech dozvěděl, že byl vypracován v srpnu 3. Agrární program, který nemám k dispozici. Nyní opravdu nevím, který je oficiální a platný, ačkoliv ten červnový byl projednán Českou vládou.
Nyní mi dovolte, abych se vyjádřil k některým otázkám a problémům zemědělské politiky v České republice. Již několik měsíců se v resortu zemědělství vlekou nevyřešené problémy a rozpory, které nepřispívají k uspokojivému vývoji tohoto odvětví. Tyto rozpory začaly již na podzim 1990 při vypracování zákona o půdě a zemědělském majetku, kdy byly předkládány a přednostně projednávány mimo jiné návrhy dvou navzájem kontraverzních variant tohoto zákona, které přispěly k rozdělení naší zemědělské veřejnosti na dva téměř nesmiřitelné tábory. K tomuto rozštěpení zemědělské veřejnosti na zastánce soukromého hospodaření zemědělců a na zastánce dosavadních družstev přispívá i zemědělský tisk neboť jedny Zemědělské noviny více obhaj ují zemědělská družstva a druhé Zemědělské noviny striktně obhajují soukromé zemědělce a odmítají formu zemědělských družstev.
Nakonec byla ve FS přijata do určité míry uspokojivá varianta zákona o půdě, i když v prvních verzích návrhu tohoto zákona z Federálního ministerstva hospodářství byly tyto verze zaměřeny na udržení socialistického zemědělství.
To, že se resort zemědělství stal středem mimořádné pozornosti, proti tomu by nebylo námitek, ale že dohady o nedůsledném řešení problému restrukturalizace, dotací, pochybnosti o správnosti zvolených postupů a neprovedená závažná rozhodnutí resortu a jejich odklad, ale i některé další změny jsou přisuzovány jako vina nejen ministerstvu zemědělství, ale i ne právem České vládě a poslancům zastupujícím zemědělství. Někdy mám takový dojem, že ministr zemědělství zvolil špatné poradce, kteří nepříznivě ovlivňují zemědělskou politiku.
Dovolte mi několik poznámek ke koncepci zemědělství a její realizaci v současnosti a v budoucnosti. Po schválení zákona o vlastnických vztazích k půdě a zemědělskému majetku naše zemědělská veřejnost s napětím netrpělivě očekává návrh zákona o transformaci družstev. Poněvadž principiálně myšlenka družstevnictví je stejná pro naše družstva výrobní, spotřební, bytová a zemědělská, měla by se tato transformace řešit obchodním zákoníkem, při čemž zemědělská družstva by měla tvořit samostatnou část tohoto zákoníka.
Forma soukromého podnikání v zemědělství a forma družstevního podnikání v zemědělství by měla mít stejnou důležitost a navzájem by si měla solidně konkurovat. Soukromé podnikání je základem podnikání v zemědělství, je nezbytné jako konkurenční základna vůči zemědělským družstvům. Kdybychom nepodporovali soukromé zemědělství, zůstala by nám zde dosud přetrvávající forma socialistických družstev. Soukromé podnikání v zemědělství má značné těžkosti, které je třeba odstraňovat.
Začít soukromě hospodařit je pro mnohé zemědělce velká odvaha a někteří ani neuváží své kroky do budoucnosti. zvláště ti, kteří si museli vypůjčit finanční prostředky. Soukromí zemědělci by měli dostávat dotace a nenávratné půjčky, neboť jejich pozice je těžká, uvážíme-li, ve srovnání, že "zaběhané podniky", t.j. dosavadní družstva, se dostávají do vážné platební situace. Měli bychom podporovat jakékoliv velikostní kategorie soukromých zemědělců, t.j. malá hospodářství, t.zv. "kovozemědělce", ale i velké statky. Vybudování vzorových farem i s alternativním zemědělstvím považuji za účelné, ale efekt těchto farem bude plně závislý na schopnostech příslušného majitele soukromého zemědělce. .
Reprivatizace tak jak si ji představovali někteří autoři, zastánci např. zákona 3 T, je dosti iluzorní, tedy není možná, poněvadž chybí malovýrobci a sedláci, kteří by ji mohli uskutečnit. Snaha reprivatizovat je rozdílná podle oblastí. Tak na př. v některém okrese se vyčlení 100 rolníků, v jiném okrese jen desetina tohoto počtu. Generace, která by mohla hospodařit zestárla, a není ochotna znovu začít od počátku, zejména v tak nejistých a cenových poměrech. Ostatně mladší pracovníci zemědělských družstev jsou vysoce specializovaní a mnohým chybí předpoklady pro soukromé hospodaření.
V Německu, tedy v bývalém NDR a stejně tak i u nás mnoho dnešních pracovníků není ochotno vyměnit dosavadní pohodlný způsob života za podnikatelský způsob života soukromého zemědělce s mnoha starostmi. Začínající zemědělci nemají kapitál a ten není snadno získatelný. V bývalé NDR z 8 000 vzniklých soukromých usedlostí nemá podle odhadu 45 % šanci na přežití. Buďme realisty i pro naše zemědělství.
Družstevnictví v zemědělství má svoji tradici už v 1. republice, avšak tehdy šlo o družstva tvořená jednotlivými soukromými zemědělci, kde se plně uplatňovaly základ í principy myšlenky družstevnictví.
Pokud jde o restrukturalizaci zemědělských družstev, ta u nás ještě nezačala a nevíme jak se bude realizovat po vzniku účinnosti zákona o transformaci zemědělských družstev. V bývalé NDR od 1. 6. 1990 ze 4 045 zemědělských družstev existuje ještě dnes 1 350 zemědělských družstev ve své původní struktuře a pouze 35 % dřívějších zemědělských družstev má k dispozici pozměněnou koncepci zemědělské výroby. Právní přeměnu provedla pouze 3 % družstev a to z důvodu právní nejistoty. Masové hroucení asi 80 % zemědělských družstev bylo oddáleno dotacemi, určenými na přeměnu družstev a jejich přizpůsobení se trhu. Pro rok 1991 bylo poskytnuto těmto družstvům na restrukturalizaci 800 mil marek a odepsáno 1,4 mld. marek starých dluhů. Všechna zemědělská družstva, která do 31. 12. 1991 se nezmění v jinou podnikatelskou formu, budou zlikvidována.
Postup restrukturalizace zemědělských družstev je u nás prakticky nulový, přičemž jednou z příčin může být uplatnění blokace bývalými pracovníky, starými nomenklaturami. Vedoucí pracovníci zemědělských družstev se snaží zdůvodnit a udržet dosavadní struktury družstev.
Struktura a hospodářské vztahy hospodářských družstev u nás jsou dosud svým charakterem struktury a výroby jako socialistické podniky a jestliže máme změnit naše zemědělství na konkurence schopné, je. bezpodmínečně nutná restrukturalizace a transformace družstev na družstva jednotlivých podílníků vlastníků.
Restrukturalizace znamená přeměnu velkých ekonomických nehospodárných družstev na menší družstva a to na družstva o velikosti 500- 1500 ha v rozsahu jedné až tří obcí s vhodnou přirozenou a hospodářskou polohou pro univerzální výrobu. Specializovaná budou zemědělská družstva nad 1000 ha s jednou až dvěma plodinami v rostlinné výrobě a specializovaná budou družstva v živočišné výrobě ta, která budou mít na počátku vhodné provozní stáje a zařízení, převzatá z dosavadních družstev. V každém případě by se měla družstva o velikosti 6000 ha rozdělit na 5 - 6 družstev. V takových družstvech můžeme vytvořit vztah k půdě. Domnívám se, že bychom měli u nás více poskytovat subvence a finanční podporu těm družstvům, která se budou prokazatelně restrukturalizovat na menší ekonomicky perspektivní družstva. Nadvýroba zemědělských produktů, které se žádným způsobem neprodají, bude mít vliv na omezení a vyřazení pozemku z produkce a to různě podle produkčních oblastí.
Dosud není u nás řešena oblast, navazující na zemědělství, tj. potravinářský průmysl. U nás za první republiky a v zemích s nejvyspělejším zemědělstvím, jako je tomu např. v Dánsku a Holandsku, tyto vztahy byly řešeny také družstevnictvím, tj. byly družstevní mlékárny, pekárny a lihovary v nichž byli podílníky jednotliví zemědělci. Tato družstevní forma zaručovala do určité míry soulad a uspokojivou existenci zemědělství a potravinářské výroby. Nemohu proto souhlasit s paušálním zakládáním akciových společností v potravinářském průmyslu, neboť by to znamenalo věčné nekonečné rozpory mezi zemědělci a potravináři. Akciové společnosti bude možno zakládat v takových oblastech výroby, kde není tak přímý zájem zemědělce jako např. konzervárny a zvlášť u velkých podniků. Ke stabilizaci výroby a dobrému jménu našeho zemědělství v přechodném období přeměn nepřispěly mnohdy neodůvodněné pochybnosti o kvalitě zemědělských a potravinářských výrobků. Jsem proti paušálnímu zpochybňování kvality zemědělských a potravinářských výrobků a považuji za jedině správné posuzovat tuto kvalitu jen na základě přesných analýz a porovnání s normami západních států.
Dotkl jsem se několika málo problémů, které souvisejí s koncepcí zemědělství, přičemž takových neřešených otázek je řada. Nepříznivá situace pro zemědělce a potravináře vzniká zejména tím, že se zemědělství více oproti jiným resortům stává terčem, ale i oblastí zájmů politických stran nebo hnutí a to ani ne tak s cílem řešit problémy zemědělství jako získání politických pozic. Obdobně i zásahy zemědělských neodborníků do této oblasti výroby nepřinášejí prospěch, ale naopak čeření již tak napjaté situace. To, že resort zemědělství není funkční a česká zemědělská politika má trhliny, je všeobecně známé i v nezemědělské veřejnosti. Rovněž tak v České národní radě se zemědělství nevěnuje patřičná pozornost a nepřikládá se mu příslušná důležitost. Této situace v zemědělství České republiky využívá FS, kde vznikají návrhy na vytvoření výboru pro zemědělství a vytvoření výboru pro zemědělství při federální vládě. V poslední době konstruktivní návrhy na řešení problémů zemědělství jsou vznášeny federálním ministerstvem hospodářství.
V závěru bych chtěl říci - na jedné straně požadujme účinnou restrukturalizaci zemědělských družstev na družstva menší a specializovaná, podporujeme soukromé zemědělce, ale na druhou stranu chraňme naše zemědělství tak, jako to činí západní státy. Promiňte mi delší můj příspěvek. Děkuji vám za pozornost.
(Potlesk).
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Moskalovi. Prosím pana poslance
Kačenku a připraví se pan poslanec Jančáry.
Poslanec František Kačenka: Dámy a pánové,
moje vystoupení bude velmi krátké. Už
několikrát jste zde byli svědky bezdůvodných
výpadů pana poslance Válka proti mé
osobě se záměrem hrubě mě ostouzet
a snižovat osobní důstojnost. Stalo se tak
i dnes. Uvedený článek je k nahlédnutí
u mne. Jeho vystoupení nebylo interpelací. Člověka,
který nemá tolik slušnosti vytknout nedostatky
z očí do očí, si nevážím
a nemám k tomu co dodat. Svého času pan Dačický
z Heslova řekl: Vůl zůstane volem a pařez
pařezem. Uvažuji, zda na tom není něco
pravdy. (Potlesk).
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Kačenkovi, i když také
podotýkám, že to nebyla interpelace na vládu,
prosím pana poslance Jančáryho, připraví
se pan poslanec Kříž.
Poslanec Julius Jančáry: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nejprve bych rád formou interpelace požádal pana ministra zemědělství Kubáta a pana ministra životního prostředí Dejmala, aby mi odpověděli na můj dotaz, týkající se v prvním případě vývozu dřeva z republiky a ve druhém případě plnění zákona o státním rozpočtu ČR, které byly předneseny mnou v této sněmovně na jaře t.r. neboť jsem se doposud odpovědi nedočkal.
Ve druhé části interpeluji pana ministra průmyslu ing. Vrbu na základě podkladů čj. 540 Obecního úřadu Králův Dvůr, kam došla nabídka ze které vyjímám následující znění. Tato nabídka je adresována starostovi obce Králův Dvůr z podniku Ceva Králův Dvůr podepsán je generální ředitel akciové společnosti ing. Milan Svašek. Úvodem jsou uvedeny obecné proklamace o nutnosti urychlení průběhu velké privatizace a dále následuje tento text: "Snahy o harmonický rozvoj regionu přivedly vedení akciové společnosti Ceva Králův Dvůr k rozhodnutí zahrnout do návrhu svého privatizačního projektu bezúplatný převod části akcií a.s. Ceva Králův Dvůr do vlastnictví obce, v jejímž čele nyní stojíte". Dále následují konkrétní podmínky převodu akcií pro obec v celkové hodnotě 30 420 tis. korun. Dále se praví, cituji: "Návrh privatizačního projektu vedle toho obsahuje také předpoklad bezúplatného převodu akcií na další obce, na jejichž správním území vyvíjí a.s. Ceva svou hlavní činnost. Ve svém souhrnu by všech 5 navrhovaných obcí vlastnilo celkem 20% akcií a.s. Ceva, což podle našeho názoru vytváří reálné předpoklady pro funkční partnerství vaší i ostatních obcí i dalších akcionářů při ovlivňování podnikatelské činnosti a.s. Ceva".
Zajímalo by mne, pane ministře, vaše stanovisko k této aktivitě, neboť podle dalšího dokladu zastupitelstvo města Berouna projednávalo už další nabídku v celkové hodnotě 32 milionů korun. Tato nabídka byla zhodnocena jako velice zajímavá, ale protože byla předložena bezprostředně před jednáním zastupitelstva, bylo rozhodnutí odloženo a rozhodnuto projednat ji v městské radě v pondělí 9. září. Podle mých informací rada tuto nabídku přijala rozdílem jednoho hlasu.
V další části bych vás rád požádal pane ministře, aby byl sněmovně předložen rozbor, který by analyzoval export cementu z ČR k 31. 8. 91 v hmotových a finančních jednotkách včetně zatřídění cementu v tomto členění: výrobce, země určení, exportér, přepravce a příjemce.
Vzhledem k nepřítomnosti pana ministra věřím,
že mi tato interpelace bude zodpovězena, resp. bude
tlumočena panu ministrovi prostřednictvím
pracovníků ministerstva.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Jančárovi, prosím
pana poslance Kříže a připraví
se paní poslankyně Mazalová.
Poslanec Karel Kříž: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsem poslanec, který žije na venkově a nemohu se nepřipojit k těm hlasům, které zde hovořily o situaci v našem zemědělství. A nemohu také zůstat lhostejný ke sporu Pithart Kubát, který se sice ztišil, ale zůstává latentní, protože za ním stojí otázka, jakou strategii volit v našem zemědělství. Že to není otázka jednoduchá, to víme snad všichni. Kolega Moskal to tu přede mnou dokazoval. Předpokládá to proplout skylou a charibdou protekcionismu a dotací na jedné straně, na druhé pak drtivým tlakem volného trhu. A dokáže proplout pan ministr Kubát? Přál bych mu to už pro jeho vehemenci, s jakou se do problému pustil. Kuráž je jistě základ úspěchu, ale úspěch nezaručuje. Že se úspěch zatím nedostavuje, to vidíme, ale kolik faktorů je v zemědělské politice ve hře, to si také jen stěží dovedeme představit. Když pomyslím na naše současné zemědělství, nechci tu mluvit jako intelektuál, který se před 20 lety odstěhoval na venkov a stal se formálním majitelem 5 ha půdy a kousku lesa a má obavy, že bude-li zardoušeno zemědělské družstvo v Kosově Hoře - a troufám si říci, že to je nemafiánské družstvo bude zoufat, co s těmi 5 ha bude dělat.
Přede mnou tady plamenně hájil zájmy pěstitelů lnu kolega Krčma. Já si dovolím - možná méně plamenně - hájit zájmy chovatelů ovcí.
Nesmějte se, není to jenom taková úzká problematika, protože na ní se také ukazují díry naší celkové zemědělské politiky. To, co se stalo s námi, chovateli ovcí, je průkaznou ukázkou podle mého názoru špatné nebo alespoň nedomyšlené současné zemědělské politiky. Mnoho let se ceny za vlnu udržovaly na báječné výši. Jistěže uměle. Chovy ovcí se rozšiřovaly a byly zdrojem významného příjmu pro mnohé lidi, kteří na venkově žijí. Loni na podzim za kg vlny jste mohli dostat až 220 Kčs. Když jste ovce ostříhali letos na jaře, měli jste však smůlu. Cena klesla na 40 Kčs a navíc nikdo už od vás vlnu vykoupit ani za tuto cenu nechce. A tak za mnou chodí nebozí chovatelé ovcí a ptají se: Propánakrále, co ta vláda nebo ten Kubát vlastně dělá? Co jim můžu odpovědět? Těžko můžu mně osobně sympatického pana ministra Kubáta hájit. Pravda je taková - začali jsme tržně, ale nechováme se při tom slušně. Těžko se totiž vysvětluje, že Austrálie je přecpaná vlnou, že cena vlny na světovém trhu je kolem dolaru za kg, že v Austrálii postříleli milióny ovcí apod. Přitom chovatelé ovcí by dneska akceptovali už i těch 60 - 70 Kčs za kg vlny, jen kdyby to od nich někdo odebral. To by se ovšem stalo jen tehdy, kdyby naše ministerstvo zemědělství prosadilo nějaké dovozní clo alespoň na přechodnou dobu, než chov ovcí bude omezen a utlumen. A tak sám mám nacpané pytle vlnou z jarní střiže. Ještě váhám, mám-li je spálit. Počkám raději až po volbách. Předpokládám, že v našem kraji velmi zabere Trnkova zemědělská strana.
Naše zemědělství si už užilo v historii dost úderů. Transformujme je, zde prosím, slušně. Naše zásahy musí odpovídat přirozené povaze zemědělské činnosti - a tou je, prosím, evoluce. Demokratická vláda, která to nemá na mysli, nemůže uspět.
A ještě ke střetu premiéra s ministrem Kubátem: domnívám se, že je na čase změnit jednací řád ČNR i v tom ohledu, aby premiér nebyl závislý při výměně ministrů na rozhodování předsednictva. To, co se děje není kontrola výkonné moci, nýbrž paralyzování moci.
A ještě bych se chtěl tady zmínit o jedné věci. Z řečniště se tady většinou pronáší kritika, zřídka kdy uznání. Kritiku Všeobecné československé výstavy pronesl jménem poslankyně Mazalové poslanec Balcárek. V říjnu loňského roku jsem se tady na naší schůzi sám zmiňoval o Všeobecné čs. výstavě a žádal jsem vysvětlení, jak je tato výstava financována. Od pana ministra Špačka jsem toto vysvětlení velmi brzy písemně dostal. Nezastíral jsem, že mě k té žádosti vedly pochyby o smyslu celé té výstavy, pořádané teď, sice při 100 letém výročí, ale v prekérní fázi hospodářské reformy.
Po jejím otevření se na hlavu organizátorů
snesl mrak kritiky, své jadrné pronesl i primátor
Kořán. Výstavu hájili ve svých
dopisech snad jenom čtenáři tisku. Když
jsem výstav u navštívil, napadala mne často
otázka historika Kroutvora citovaná v Lidových
novinách. Ta otázka zní: Je tahle výstava
kus práce nebo důvod k zoufání? Domnívám
se, že k zoufání je spíše někdy
naše českomoravská skepse. Nedokážeme
si prostě vážit dostatečně ani
sami sebe. Jsou dluhy, jak jsme slyšeli. Ale podle mého
názoru jsou dluhy na obou stranách a mají
je vůči organizátorům výstavy
i naši českomoravští skeptici. Děkuji
vám za pozornost.