Česká národní rada 1990 – 1992

Antidotační politikou naší ekonomické reformy jsou tak ohrožovány nejen severní části země Moravskoslezské, ale též Českomoravská vysočina, kde je len pěstován jako textilní surovina po celá staletí. Paradoxem je však skutečnost, že naše textilní výrobky se lnem jsou vysoce atraktivní a to jak jakostí, tak i cenou. Šumperský Moravolen by byl schopen exportovat jakékoliv množství svých výrobků. Tak např. prvotřídní ložní souprava pro dvě postele se do SRN vyváží v omezeném množství z 35 DEM, ovšem na trhu se tam prodává za 140 DEM. Obchodníci na Západě by odebrali jakékoliv množství. Bohužel, my jsme se Západu otevřeli, ale pro náš stát platí stále vývozní limity!

Druhou vážnou situací ve lnářském průmyslu je rozpad vnitřního trhu. Je to opět způsobeno tvrdou restrikční finanční politikou vůči některým ministerstvům a rozpočtovým organizacím. V současné době přestaly odebírat ložní prádlo nemocnice, lázně, školská zařízení, hotely a další z prostého důvodu nemají finanční prostředky. Z tohoto důvodu bude muset Moravolen zastavit 2 závody.

Vrcholem všeho je však pokračující diskriminace země Moravskoslezské, v případě lnu na podnikové úrovni. Zatímco v Čechách z dříve uváděných důvodů se snižuje osevní plocha lnu na 80 %, na severní Moravě to činí pouhých 10 % původní osevní plochy. A to není k smíchu. Tímto opatřením se také zcela zlikvidují tírny lnu. Vrcholem všeho je skutečnost, že někteří lidé z podniku Českomoravský len, pod který spadají veškeré tírny lnu v České republice, jednají o prodej tírenských závodů za 15 mil. DEM. V případě zbývajících tíren po ekonomickém šoku, které by byly prodány cizím podnikatelům, by se začal dovážet cizí len a cizí podnikatel by diktoval ceny. To by mělo za následek další zvyšování cen lnářských textilií.

Po staletí budovaný lnářský průmysl (v současné době je v něm zaměstnáno kolem 20 tis. lidí), by se v podstatě zlikvidoval. To přece nechceme!

Celková hodnota lnářských výrobků - jen textilií - činí kolem 1 mld Kčs. Vedle toho olej ze lněného semene je důležitou a nenahraditelnou surovinou k výrobě fermeže, barev, laků, některých farmaceutik i krmných pokrutin s obsahem až 50 % stravitelných bílkovin. Lněný opad - pazdeří - je důležitou surovinou pro výrobu desek pro nábytkářský a stavební průmysl. Vyrobené desky z pazdeří z plochy 1 ha lnu nahradí přírůstek dřeva 1,2 ha lesa. Len je tedy plodinou, která je bezezbytku zpracována.

Pěstování lnu má však také ekologický význam a to podporuje ministerstvo životního prostředí. Z pohledu zemědělské výroby a zařízení půdního fondu tkví jeho výhodnost v tom, že tato plodina prakticky nepotřebuje dusíkatá hnojiva, která v běžné zemědělské produkci jsou splachována povrchovými vodami do přirozených zásobníků pitné vody, které ji potom kontaminují. Len lze proto pěstovat v ochranných pásmech těchto vodních zdrojů. Při svém růstu len také extrahuje těžké kovy a ostatní škodlivé látky z půdy, což má svůj význam v tom, že zátěžové prvky se nedostávají do potravinového řetězce.

Vyzývám proto vládu České republiky, aby neprodleně otázku lnářství řešila těmito opatřeními:

1. Poskytnout dotaci pěstitelům lnu ve výši cca 4200 Kčs na 1 ha sklizené plochy již v roce 1991. Požadovaný finanční objem ve výši 67,6 mil. Kčs uvolnit z fondu tržní regulace. Dotace by byla poskytována regionálními odbory ministerstva zemědělství České republiky na základě stanoviska Svazu pěstitelů lnu České republiky.

2. Snížit úroky z úvěrů na skladovanou surovinu (stonkový len, vlákno, koudel), protože je nutné vykoupit surovinu najednou a zpracovávat postupně po celý rok. Nejedná se o nepotřebné zásoby!

3. Finančně zvýhodnit vývoz lnářských výrobků.

4. Zrušit diskriminaci pěstitelů v zemi Moravskoslezské a obnovit osevní plochy lnu v původní výši. Děkuji vám.

Nyní k interpelaci na ministra zemědělství. Podporoval jsem schválení návrhu zákona o státním fondu životního prostředí České republiky v celém jeho rozsahu. Bude zapotřebí podpory různých ekologických opatření na základě monitorování složek životního prostředí ve všech oblastech republiky, zcela jedno ať se jedná o zahradu Čech, zlatý pruh země české nebo Ostravsko.

Nedávno se mi dostaly do rukou materiály svědčící o nedobrém stavu zemědělské půdy. Pokládám proto za nutné, aby ještě do platnosti tohoto zákona ministerstvo zemědělství spolu s ministerstvem financí České republiky provedlo okamžitě nápravu. V současné době zemědělci přestali odebírat vápenatá a fosforečná hnojiva včetně jemně mletého vápence. To má za následek, že půda vlivem kyselého atmosférického spadu se stává kyselejší. Těžké kovy, které se do půdy dostaly s hnojivem a atmosférickým spadem, zvýšenou kyselou reakcí půdy jsou rozpustnější a tak pronikají do potravinového řetězce. Snižují se výnosy a vlivem obsahu těžkých kovů, zejména kadmia, potraviny nejsou ekologicky čisté. Poškozuje se lidské zdraví. Tento stav by měl zajímat nejen ministerstvo zemědělství, ale též ministerstvo zdravotnictví.

Je překračována norma na obsah těžkých kovů jak u zeleniny kořenové, tak i listové. Z obavy před obyvatelstvem orgány hygieny obsah těžkých kovů raději nezveřejňují.

Ministerstvu zemědělství navrhuji proto toto opatření:

1. Provést ihned dotaci zemědělcům na fosforečná (superfosfát) a NPK hnojiva včetně jemně mletého vápence. Abychom měli jistotu, že dotace bude použita na hnojiva, může se dotace provádět při fakturaci po odběru hnojiva přímo u výrobce.

2. Zajistit a dotovat okamžitý odběr průmyslových hnojiv, zejména u Severočeských chemických závodů v Lovosicích (superfosfát a NPK), která mají částečně vázané kadmium a která mají vlastnost vlivem obsahu iontoměřiče vázat také do nerozpustné formy těžké kovy v půdě již obsažené.

Od doby platnosti tohoto navrhovaného zákona, tj. od 1. ledna 1992 by část dotací mohla být poskytována z fondu pro životní prostředí. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Krčmovi, prosím pana poslance Válka, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Effenberger.

Poslanec Alois Válek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, před 16 měsíci jsem seznámil tuto sněmovnu s iniciativou 33 novojičínských lékařů, kteří navrhli prošetření a případné trestní stíhání osob, které zatajily radiační situaci na našem území po jaderné havárii v Černobylu. Tehdejší Koordinační centrum Občanského fóra proto podalo trestní oznámení na bývalé vedoucí funkcionáře našeho okresu, přičemž jsme očekávali, následné vyšetřování, které by jasně označilo skutečné a dobře informované viníky v bývalé mocenské špičce.

Okresní prokuratura tuto záležitost postoupila Generální prokuratuře České republiky vzhledem k tomu, že šetření ohledně Černobylu již údajně provádí. Dopisem z l6. října l990 nám z Generální prokuratury ČR sděluje pan dr. Absolon, že se shromažďují materiály potřebné k rozhodnutí ve věci, k čemuž byl zřízen speciální vyšetřovací tým, který bude muset soustředit - a to cituji - " velké množství podkladových materiálů a vypracování znaleckých posudků, bez nichž nebude možno ve věci odpovědně rozhodnout".

Domníváme se, že pokud bude tento tým provádět odbornou vědeckou práci v oboru radiace, můžeme na výsledky čekat nejen měsíce, ale snad i desítky let, během nichž se pravděpodobně zjistí důsledky kontaminace půdy a organismů.

Zdůrazňuji, že v tomto postupu nevidíme řešení. Jde především o to, aby byli nekompromisně označeni lidé, zodpovědní za ohrožení obyvatelstva, kterého se bezesporu dopustili tím, že neučinili nutná preventivní - zdůrazňuji: preventivní opatření. Znova musím připomenout, že dobytek nechali zahnat z jarní pastvy do stájí, ale lidi byli naopak tradičně nahnáni do prvomájových průvodů. Na příklad v Polsku i v době vojenského režimu byla učiněna pohotová opatření, kdežto naši komunističtí představitelé šli ve své servilitě k zemi, kde "zítra znamená již včera" tak daleko, že vědomě riskovali zdraví obyvatel a celé nebezpečí bagatelizovali. Tento jejich postup a činnost hlavního hygienika považujeme za nemorální a zločinný a je nutno, aby se z něj zodpovídali, aniž bychom čekali na výsledky šetření týmu odborníků.

Proto se obracím na pana generálního prokurátora ČR, aby přihlédl k tomuto našemu stanovisku v tomto případě a žádám jej, aby se k němu vyjádřil.

Druhá věc, kterou mám, se týká práce naší sněmovny. Chci se zmínit o práci poslanců, která byla a dodnes je podrobována kritice v tisku, zejména v souvislosti s výší poslaneckých platů. Předpokládám, že při besedách s občany jste často vysvětlovali, jakým způsobem s touto částkou nakládáte. Ze své zkušenosti mohu říci, že většina občanů s nimiž jsem hovořil, považuje náš plat za odpovídající s tím, že budeme pracovat poctivě, rychle a že všechny zákony budou kvalitní.

Objeví-li se proto - na mnoze v bulvárním tisku - nějaká neobjektivní kritika naší práce, mohu pouze litovat, že čtenář většinou nemá možnost zjistit skutečný stav věcí a stává se tak předmětem manipulace neodpovědného autora.

Poskytne-li však sám poslanec ČNR rozhovor okresnímu týdeníku, očekával bych od něj samozřejmě maximální míru informovanosti o věcech, které budou publikovány a mohou tak ovlivnit názory mnohých občanů.

Po přečtení rozhovoru s panem poslancem Kačenkou - Listy Rozkvět, vycházejícím v Novém Jičíně, jsem však získal opačný názor. Nemám důvod pochybovat např. o tom, že ústavně právní výbor má největší pracovní vytížení a pan poslanec kromě toho působí v komisi pro tvorbu ústavy a je místopředsedou klubu HSD - SMS. Jsem proto dalek toho hodnotit či zpochybňovat jeho veliké pracovní zatížení, jak uvádí v článku. Ovšem po jeho přečtení si připadám jako nějaký parazit, beroucí peníze za činnost, kterou vykonávám v rámci pouhých 4 - 5 dnů v měsíci.

Po otištění onoho rozhovoru mi totiž několik občanů položilo otázku, co že dělám s volným časem a s penězi. Bohužel se domnívám, že ne bezdůvodně. Co si má totiž pomyslet čtenář, jemuž je bez jakéhokoliv dalšího doplnění předloženo tvrzení, že - cituji "...zasedají-li výbory, např. církevní a humanitární nebo pro obchod a cestovní ruch 4 - 5 dnů v měsíci, pak ústavně právní výbor zasedá 4 - 4 dnů v týdnu.

Patrně ohromený redaktor se překvapeně táže: "jak je možné, že jsou takové rozdíly v práci jednotlivých výborů?" Pan poslanec to zdůvodňuje specifičností svého výboru, nízkou úrovní předkládaných návrhů zákonů a pod. Jak se dívá pan poslanec na svou práci a práci svých kolegů, nejlépe doloží celý text rozhovoru, který nechám kolovat v lavicích, aby si zájemci mohli přečíst i některé další pozoruhodné pasáže.

"Ať děláš, co děláš, dělej to tak, ať se za svoji práci nemusíš stydět a nikdo nemůže říci, že jsi bral peníze zadarmo." Tato životní, v článku zdůrazněná zásada pana poslance je jistě chválihodná, ale domnívám se, že jí porušil tím, že zveřejnil zjevnou dezinformaci konkrétně o výboru pro obchod a cestovní ruch, jehož jsem členem. Domnívám se, že zpochybnil práci svých kolegů a tím i celé ČNR v očích novojičínské veřejnosti a tímto jej žádám, aby v tomtéž tisku uvedl věci na pravou míru. Stejný názor sdílí také pan poslanec Pavela, který zde zastupuje novojičínskou Čs.stranu lidovou. Děkuji vám. (Potlesk).

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Válkovi, ale dovolím si poznámku, že vlastně nešlo obsahově o interpelaci na členy vlády republiky. Prosím pana poslance Effenbergra.

Poslanec Josef Effenberger: Dámy a pánové, vrátím se k otázce Tranzitního plynovodu a v této souvislosti jsem nucen vznést interpelaci na českou vládu, jmenovitě na pana ministra Dybu. Dospěl jsem totiž k názoru, že osobními rozhovory a dotazy na ministerstvu se tato záležitost vyřídit nedá, protože spory okolo Tranzitního plynovodu mají vzdor své ekonomické podstatě vysoce politický charakter.

Rád bych ve stručnosti připomněl jádro problému. Tranzitní plynovod je hospodářská jednotka nad jiné významná, jak z hlediska hospodářsko-strategického, tak i z hlediska své tržní hodnoty, která je odhadována částkou 1,5 - 4,5 mil.dolarů. Majetková podstata tranzitního plynovodu je rozdělena vcelku rovnoměrně na území obou republik. Nicméně ve vleklých jednáních o transformaci Tranzitního plynovodu slovenská strana neustává ve snaze získat nad touto energetickou soustavou rozhodující vliv a možnost hospodářsky z ní těžit na úkor strany české. Není třeba zabíhat do podrobností, pan ministr Dyba ví, o čem hovořím.

Soustředím se nyní na poslední jednání zástupců vlád v Židlochovicích t.r. které se ideově vrací k neblahé dohodě ministrů z 15. února t.r. Podle této dohody koncipované slovenskou stranou měla být ustavena podivná akciová společnost Transgas, tvořená pouze dvěma účastníky, plynárenskými podniky v ČR a v SR. Sídlo společnosti bylo situováno do Bratislavy a majetek dnešního Transitního plynovodu měl být rozdělen podle územního principu. Později se Česká vláda zavázala, že přesun správy Tranzitiního plynovodu na Slovensko připustí pouze na základě přesvědčivých ekonomických argumentů. Rovněž přijala usnesení o tom, že nejprve musí FS schválit v souladu s ústavním zákonem č. 550/1990 nový zákon o změně majetkové podstaty Tranzitního plynovodu a pak že bude třeba vypracovat řádný privatizační projekt pro transformaci Tranzitního plynovodu. Tím se dohoda z 15. února, postrádající de facto zákonný podklad zdála být překonána.

Výsledky jednání z 2. září 1991 v Židlochovicích, i když nebyly oficiálně potvrzeny, znamenají její oživení. Změnou je pouze dohoda o privatizačním projektu, který předpokládá privatizaci 18 % majetkového podílu v každé republice při zachování původního rozdělení: 48 % pro ČR a 52 % pro SR. Ve stejném poměru má být dělen disponibilní zisk mezi Českými plynárenskými podniky a Slovenským plynárenským průmyslem v období do zřízení akciové společnosti.

Ohrožení zájmu České republiky se tedy rýsuje dvojí. Za prvé převedení sídla akciové společnosti bez předchozího ujednání o odvodových povinnostech by znamenalo, že tyto odvody by automaticky putovaly na Slovensko.

Jednalo by se o miliardové ztráty pro Českou republiku, navíc o likvidaci odborného vedení a Správy tranzitního plynovodu. Jedná se asi o 400 specializovaných odborníků, kteří svou kvalifikaci získávali léty praxe. O racionálních důvodech pro takový krok nemůže být vůbec řeč. Byl by to pouze důsledek pokleslého politického uvažování.

Za druhé vypracování privatizačního projektu má být svěřeno nezávislé zahraniční firmě. Nicméně budoucí podoba akciové společnosti a její podnikatelské chování by mělo být garantováno jako dostatečně průhledné, protože z hlediska hospodářské strategie nelze připustit ani vzdálenou možnost svévolného ohrožení přísunu plynu do České republiky. Připomínám, že Slovenská republika neodebírá z tohoto plynovodu téměř nic, zatímco Česká je na něm zcela závislá. Mimochodem i to je nepřímý důkaz o nesmyslnosti přesunu sídla společnosti na Slovensko. Český odběr plynu tvoří jen malý podíl, z celkem přepravovaného množství 13-15%, takže i malé snížení průtoku plynu by ohrozilo energetickou bilanci v ČR, protože smluvní kvóty pro Západní Evropu je samozřejmě nutné dodržet.

Na závěr připomínám vládě její slib, že při transformaci transitního plynovodu nepřipustí poškození zájmů České republiky. Jednání v Židlochovicích 2. září k takovému poškozování směřovalo, a proto doufám, že vláda výsledky tohoto jednání odmítne. Zároveň žádám, aby v písemné odpovědi na tuto interpelaci byl zahrnut celkový záměr vlády, týkající se jak osudu tranzitního plynovodu, tak i navazující energetické sítě České republiky. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Effenbergerovi. Prosím pana poslance Antonína Procházku, připraví se pan poslanec Rozlivka.

Poslanec Antonín Procházka: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi přednést interpelaci na pana ministra spravedlnosti pana Leona Richtera, ministra financí pana Karla Špačka ve věci odškodňování rehabilitovaných osob. Denodenně se objevují na stránkách našich novin stížnosti občanů ve věci odškodňování podle zákona č. 119/90 Sb. a nemine významné politické setkání, aby se o této věci nehovořilo. A plným právem. Občané, bývalí političtí vězni, doposud stále ve své většině živořící na okraji naší společnosti si dost dobře nedovedou představit, co vlastně brání jejich odškodnění. V moji interpelaci se už nejedná o samotný fakt zákonné rehabilitace, ale o zmírnění následků postižených občanů. Nepoužívám pojmu odškodnění, neboť vůbec nevystihuje pravý stav věci.

Dovolte mi uvést několik čísel, která jsem obdržel od Konfederace politických vězňů.

K 31. 7. 91 bylo v ČR rehabilitováno 173 261 osob. Rehabilitace podle § 2 zákona 119/90 Sb. prakticky končí. Pak začínají rehabilitace podle § 4 tzv. přezkumná řízení a § 30 odst. 2 tzv. stížnosti pro porušení zákona. K 30. 6. 91 bylo celkem podáno 28061 žádostí, z toho bylo odškodněno 3 981. K 31. 8. 1991 bylo podáno celkem 31 002 žádostí na odškodnění a z toho bylo vyřízeno 4 725, z toho v Brně 43, v Plzni ani jedna. Žádostí bude přirozeně přibývat. Při nynější produktivitě, tzn. 230 za měsíc by vyřízení podaných žádostí trvalo cca 10 roků. Došlé žádosti o odškodnění jsou dosud zapisovány do evidence se tří až čtyř měsíčním zpožděním. Vyřízení trvá 7 i více měsíců. Žádosti mají být vyřízeny do 6 měsíců. Kolik by stály ministerstvo spravedlnosti předem prohrané procesy neuspokojených žadatelů při nedodržení lhůty 6 měsíců k vyřízení? Konfederace politických vězňů dostává stížnosti, že opožděným vyřízením žadatelům se snižuje či ztrácí možnost podpořit děti či příbuzné v investicích, výstavbě, soukromém podnikání apod. Rovněž i pro případné uložení do spořitelny při dnešních úrokových mírách jsou rehabilitovaní poškozováni. Tento stav je jistě alarmující. Sám jsem si prováděl kontrolu o tom, jak bylo uváděno v život nařízení federální vlády č. 532/90 Sb., o vydání státních dluhopisů k úhradám pohledávek přiznaných odškodnění podle zákona č. 119/90 Sb., o soudních rehabilitacích. Přesto, že účinnost nastala dnem vyhlášení, tj. dnem 21. 12. 90 do dnešního dne nebyl poškozenému vydán jediný dluhopis.

Konečně je nutno se zmínit o znehodnocení příslušných náhrad, kdy prakticky k jejich znehodnocení v důsledku došlo, aniž by se dostaly do rukou oprávněných osob. Přiznaná náhrada ve výši 2500 Kčs za každý měsíc věznění jakž takž odpovídala minimu životního standartu v době, kdy zákon č. 199/90 Sb. byl vydán. Vím, že je to víceméně věc federálu, ale hovoříme u nás o nárůstu 30-60% inflace. Je tedy nanejvýše spravedlivé, aby určitým valorizačním koeficientem byly i tyto náhrady přiměřeně zvýšeny. Z poskytovaných valorizací by to byla jistě ta nejžádanější a nejpotřebnější.

Žádám, obracím se proto na pana ministra spravedlnosti o zrychlení celého aktu odškodňování, neboť se jedná vesměs o staré osoby, které vymírají, aby odškodnění mělo ještě nějaký smysl. Na pana ministra financí pana Špačka se obracím se žádostí, aby vážil možnosti valorizace přiznaných náhrad a ve spolupráci s federální vládou k této valorizaci přistoupil. Děkuji za pozornost. (Potlesk).

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Procházkovi, prosím pana poslance Rozlivku, připraví se pan poslanec Smělík.

Poslanec Vladimír Rozlivka: Dámy a pánové, vážená vládo, dovolte, abych přednesl interpelaci na pana premiéra Pitharta ve věci současné situace ve vojenském újezdu Milovice - Mladá a v přilehlém regionu. Zároveň se omlouvám, že přednáším interpelaci zdánlivě o problematice, která se týká úzkého regionu, ale předpokládám, že problémy podobného rázu jsou i v ostatních vojenských újezdech, které opustila sovětská armáda, a proto si myslím, že by vás mohly zajímat.

Vážený pane premiére z podnětu Okresního úřadu v Nymburce a zastupitelstev obcí přilehlých k vojenskému újezdu Milovice - Mladá se na vás obracím s interpelací ve věci koordinace součinnosti federálních a republikových orgánů a zefektivnění její činnosti při řešení situace v tomto prostoru. Jsem si vědom, že převážná část problémů je v kompetenci federální vlády, mnohé se ale dotýkají přilehlých obcí a některé dokonce přímo ovlivňují život v těchto obcích.

Region leží ve středních Čechách. Několik km od Prahy, a proto jsem přesvědčen, že iniciativa k řešení musí neustále vycházet od vlády ČR. Jak je všeobecně známo jmenovaný prostor byl do června letošního roku sídlem Střední skupiny sovětských vojsk, kde na rozloze cca 50 km2 byla dislokována veliká koncentrace lidí í techniky.

Tento prostor včetně letiště je nyní prázdný a jen velice chabě střežen příslušníky vojenské policie a vojáky základní služby, kteří jsou z nepochopitelných důvodů neozbrojeni.