Na jaře v roce 1969 mně byla zakázána
jakákoliv činnost hlasatelská a konferenciérská
a s tím činnost spojená, to znamená,
že jsem prakticky nesměla dělat vůbec
nic ze své původní profese. Byla jsem nuceně
zatlačena na okraj společnosti. Pochopte prosím
tedy můj nynější postoj. Děkuji.
(Potlesk).
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji paní poslankyni Čechové. Předávám
slovo panu poslanci Balogovi, připraví se pan poslanec
Kužílek.
Poslanec Dezider Balog: Vážení přítomní, za klub ROI vydáváme pouze krátké komuniké. Proč krátké, to bezesporu z toho, co zde uvedu, pochopíte.
Za klub ROI jsme si velice dobře vědomi nádechu proklamativnosti, který sebou tato diskuse nese. Vracíme se opět v diskusi tam, kde sametová revoluce potřela potřebu radikálního kroku pro zákonné omezení činnosti KSČ.
V každém případě tento přístup nerozhodnosti je tím pravým důsledkem hybridu společenských změn s prolínáním bacilu starého a nově se tvořících demokratických mechanismů a institucí.
Byli jsme a stále jsme nedůslední ve změnách personálních jak na ministerstvech tak ve státní správě. V nedůslednosti a pohrdání nad potřebou radikálního přístupu ke změnám je příčina stávajících nedostatků a neschopnosti se vyrovnat s neblahým dědictvím.
Proto podporujeme v usnesení, které předložilo
ODS, požadavek pod bodem číslo 1. Dva zbývající
jsou pouze proklamativní a z věcné stránky
nejsou výrazným přínosem. Děkuji.
(Potlesk).
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Balogovi. Předávám
slovo panu poslanci Bursíkovi, připraví se
pan poslanec Chromý.
Poslanec Martin Bursík: Pane předsedající, dámy a pánové, snad proto, že jsem zde přednášel stanovisko Klubu občanského hnutí, byl jsem několikrát kolegy citován v průběhu rozpravy a myslím, že je na místě, abych se k tomu vyjádřil.
Nejprve mne zaujal potlesk, který se týkal charakteristiky poslance Effenbergera či zhodnocení neadresnosti vystoupení k zákazu komunistické strany. Snad prý "všechny ostatní strany tento problém mají vyřešen, a proto se zde k tomuto problému nevyjadřovaly". My jsme si samozřejmě přečetli stanovisko velmi podrobně a zaregistrovali jsme, že to tam není explicitně vyjádřeno. Nicméně cítili jsme to vyjádřeno implicitně, cítili jsme to jako problém této společnosti.
Mám dojem, že politické strany a hnutí by se měly vyjadřovat na půdě parlamentu nejen k návrhům zákonů, ale i k aktuálním problémům této společnosti.
Nemyslím si, že by to byl problém, který by měly všechny strany vyřešen, konec konců můj předřečník pan poslanec Balog vám to dokázal, a obávám se, že členy zahraničního výboru ve Federálním shromáždění nejsou pouze poslanci Rómské občanské iniciativy. Naopak mám pocit, že členy tohoto výboru jsou poslanci všech stran a hnutí, které jsou zde, v českém parlamentu. Nevidím tudíž tuto otázku tak jednoznačnou.
Pokud se týká pana poslance Gjuriče, chtěl bych říci, že náhodou jsem též četl knihu Jasperse: "Otázka viny" a považuji ji za velmi brilantní dílo, které posuzuje a rozlišuje formy viny. Z těchto kategorií viny je nepostižitelná vina morální a v této společnosti zůstává alternativa posouzení takovéto viny. Například tribunálem obdobným tribunálu Russelovu.
Velmi se obávám, že však v této společnosti není dostatek mravních autorit, jednotlivců, kteří by mohli v tomto tribunálu zasednout a tuto mravní vinu posuzovat. V každém případě mám vážné obavy, že v tomto tribunálu by nemohli být lidé, kteří zplodí usnesení, které je takto obecné a nerozlišuje právě to, co vy, pane poslanče požadujete, to znamená rozlišování viny. To jsem v tomto usnesení vůbec nenašel. Naše usnesení, které obsahuje několik vět, rozlišuje. Usnesení žádá a podporuje schválení zákona o lustracích, jak je ve veřejnosti přijímán. Je to zákon, který rozlišuje a který dává i možnost soudního odvolání. To je zákon, který Občanské hnutí ve Federálním shromáždění prosazuje od prvopočátku.
Toto je onen pohled do minulosti, který jste žádal. Týká se zákona o lustracích.
Druhý bod našeho usnesení hledí do budoucnosti
a týká se obrany demokracie. Domníváme
se, že obrana demokracie bude zajištěna zákonnou
cestou, a proto podporujeme přijetí zákona
o politických stranách. Děkuji za pozornost.
(Potlesk).
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:.
Děkuji panu poslanci Bursíkovi. Dávám
slovo panu poslanci Chromému, připraví se
pan poslanec Lom.
Poslanec Heřman Chromý: Pane předsedající, dámy a pánové, opět bych se vrátil k onomu usnesení, protože sem si učinil několik poznámek, které ho rozebírají a které považuji v této situaci, kdy se od něho vzdalujeme, za nutné přednést.
Návrh na usnesení České národní rady z podnětu Klubu poslanců Občanské demokratické strany je pokusem o prohlášení k momentální vnitropolitické situaci. I kdyby se ne jednalo o text poslaneckého klubu, významné politické strany v České národní radě, dalo by se na tento návrh pohlížet jako možná na málo významnou, ne příliš zdařilou opožděnou reakci, jak aktualizovat naši politickou scénu skrze dramatický a překotný politický vývoj v Sovětském svazu.
V průběhu srpnových událostí v Sovětském svazu jsme podobných pokusů jak řešit naše domácí problémy, zaznamenali celou řadu. Posuzujeme-li však myšlenkovou, věcnou a politickou stránku navrhovaného usnesení, odráží se v něm naše dnešní kultura politického života a myšlení představovaná navíc zákonodárnými zástupci, kteří jsou jejími reprezentanty.
Zejména formulace, v nichž se hovoří o potřebě vyvolat nutnost strukturální potřeby celé společnosti, nebo kde se autoři v textu již zmiňovaného ekonomického a společenského programu berou za zajištění jeho plnění objektivně odbornými vedoucími silami, nebo kde žádají provedení takových opatření, aby ve vedoucích funkcích naší společnosti... se tyto formulace svou nekonkrétností a neadresností obracejí proti samotným autorům. Jako parlamentní zástupci provládní strany nesou totiž také svůj díl politické odpovědnosti za vývoj v této zemi.
Bohužel i dnes, stejně jako v minulosti se potvrzuje, že tam, kde chybí odpovědnost, snaží se ji nahradit fráze. Vždyť je-li v textu připomínám vliv minulé aktivní politické zátěže strůjců a podporovatelů komunistického režimu, myslí se tím, jak doufám, i rozlišení vlastní odpovědnosti a odpovědnosti včetně jejího pojmenování každého z nás za členství v nejrůznějších bývalých prorežimních organizacích, svazech a podobně.
Zdá se, jako by autoři návrhu usnesení, notabene poslanci, žili v jiné zemi, jakoby dosavadní práci parlamentu nevnímali. Obsah textu totiž věcně ignoruje přijetí celé řady systémově nových zákonů v právní, politické, ekonomické sféře.
Právě ony otevřely onu "strukturální přeměnu celé společnosti", které se autoři hned v úvodu návrhu dovolávají. Podobně celá řada opatření, usnesení včetně činnosti parlamentních komisí, mimoparlamentních institucí se zabývají nejen analýzou minulosti, ale také jejími věcnými, systémovými a personálními změnami. Namátkově jmenuji komisi Federálního shromáždění pro vyšetřování událostí 17. listopadu, komisi předsednictva ČNR pro dohled nad personální politikou v ústředních orgánech státní správy, usnesení Federálního shromáždění od schválení zákonných opatření o rozšíření okruhu vedoucích funkcí obsazených jmenováním, usnesení Federálního shromáždění o období let 1948 až 1989 a další připravované zákonné úpravy.
Že pro své v minulosti nejprve konformní, až později rezistentní, nejčastěji ovšem loajální a přisluhovačské postoje hledáme zdůvodnění a v poslední době čím dále více viníky jen v řadách bývalých i stávajících členů komunistické strany, lze do jisté míry chápat jako reakci na ona ponižující léta strachu, represí a obětí. De facto vlastně potvrzujeme, že se však na tomto traumatu podílela a na nynější očistě se chce podílet větší část naší společnosti.
Proto je jedním z požadavků navrhovaného usnesení tolik požadované uznání třetího odboje. Je třeba však vzít na vědomí vnější a vnitřní rozdíly mezi situací po první a druhé světové válce, vedoucí k uznání statutu prvního a druhého odboje a situace po více než čtyřicetileté komunistické vládě. Její legitimita prošla sice nejrůznějšími fázemi, ale vždy při nich chyběla trvaleji vnímaná hromadná vůle k odporu, vědomí nebo pocit národního ohrožení. Uznání třetího odboje může vlastně také znamenat falešný pokus, jak reformovat a desinterpretovat minulost. Jeho uznání totiž paradoxně připouští, že ony komunistické teorie o třídních nepřátelích, revizionistech, sociálfašistech, smyšlených agentech imperialismu a mnoho a mnoho falešných obvinění, která upevňovala komunistickou moc za cenu nejvyšších lidských obětí, byly vlastně pravdivé. Věcnost a právo nelze obejít zjednodušeným výkladem právě proto, že se jedná za posledních čtyřicet let o národní mučedníky, kteří jsou nesporným důkazem nereformovatelnosti komunistického systému pod jakoukoli rouškou.
Z nevěcnosti textu pramení i určité nebezpečí jeho demagogie. Na jedné straně si uvědomuje všeobecně rostoucí nespokojenost veřejnosti, mající své ospravedlnění v rostoucím sociálním napětí, roztříštěnosti politické scény a hrozbě rozpadu státu. Na druhé straně návrh textu v sobě nese vztyčený prst nad všemi, kteří se proti takto chápané politické odpovědnosti ozvou, aby jim přisoudil, cituji "... nepochopitelné zdržování ekonomické reformy, obdobně i politicky pochybená rozhodnutí ..." atd. atd. Kdo si v této slovně vypjaté atmosféře dovolí hlasovat proti takto vzneseným závěrům?
Ano, pluralita názorů zaručuje autorům textu právo brojit proti "hledání jakýchsi třetích cest" v návrhu opět blíže nespecifikovaných. Toto právo však platí i pro druhou stranu, aniž by musela být proto automaticky označována za cestu třetí. Jinak bychom se takovouto argumentací vlastně zříkali kritiky a odpovědnosti za to, co se nám dosud skutečně nezdařilo nebo nedaří.
Za málo uvážlivé považuji v textu také nepřímé zpochybnění vystoupení řady vládních parlamentních činitelů i prezidenta, kteří ve spojitosti s pučem v Sovětském svazu informovali veřejnost, že vnitropolitická situace byla a je pevně pod kontrolou vlády, armády a policie. Vyplývá to mimo jiné z pasáže textu, vyzývající po takovém jednání, které by vyloučilo obavy z napodobení tragického sovětského puče. Navíc se tu zbytečně vytváří prostor pro jakousi průhlednou snahu, jak využít vnější situaci k zradikalizování politické scény.
Klíčové problémy tak, jak se o nich
píše v závěru návrhu, se svou
povahou dotýkají celého národa a lze
je prakticky nastolovat po dobu nejméně dvou až
tří po sobě nastupujících generacích.
Jsou stejně neoddiskutovatelné, jako jsou neoddiskutovatelné,
že se jimi po 17. listopadu zabývá a řeší
je postupně prakticky celá naše společnost.
Politický podtext takto ovšem vznášených
klíčových problémů vnáší
na vnitropolitickou scénu více napětí
než je sama schopna pokojně a v ústavních
mezích unést. V podstatě místo aby
se současné problémy skutečně
pojmenovávaly včetně adresné odpovědnosti,
jako by se hledal způsob, jak od nich odvést pozornost.
Je těžké připravit prohlášení,
které by obsáhlo a opsalo složitost a rozporuplnost
teprve se rodící demokratické společnosti.
Myslím si proto, že to, co lidé od parlamentů
očekávají nyní, nejsou prohlášení,
ale zákony, bez nichž demokracie a kýžená
ekonomická reforma a konečně i náprava
křivd zůstávají proklamací.
Uvádění těchto zákonů
v život nejlépe ukazuje, jak je kdo svázán
s komunistickou minulostí, ať již formálně
či ideově. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Chromému. S faktickou poznámkou
se hlásí pan poslanec Gjurič.
Poslanec Andrej Gjurič: Pane předsedající,
dámy a pánové, mám dojem, že
někteří kolegové nereflektují
vůbec to, co se děje ve sněmovně.
Odezněla zde kromě návrhu ODS i řada
návrhů dalších politických stran,
i řada návrhů, zaměřených
momentálně k dění ve sněmovně,
ale zdá se mi, že někteří kolegové
čtou předem připravená prohlášení,
která už mají týden napsaná a
která se týkají jediného prohlášení,
které tady odeznělo. Myslím si, že by
se mělo mluvit o všech prohlášeních,
o postoji, který nakonec zaujmeme. Buďte tak laskaví
a držte se tohoto tématu. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji. Dávám slovo panu poslanci Lomovi,
připraví se pan poslanec Kužílek.
Poslanec Petr Lom: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, přibližně dvě desítky, možná více diskusních příspěvků, které zde zazněly, nám odhalily zcela jasně, že to je klíčový problém naší společnosti, ke kterému se musíme vyjadřovat.
Slyšeli jsme příspěvky superradikální, slyšeli jsme příspěvky tolerantní, filozofické, různého druhu. Všechny tyto příspěvku nás přesvědčují, že tento problém není vyřešen, že si jej neseme sebou a že se k němu budeme muset vyjadřovat dnes, zítra a pozítří.
Abych parafrázoval poslance Gjuriče, nechtěl bych se ale dožít toho, že tento problém zmizí teprve tehdy, až fyzicky zmizí poslední pamětníci tohoto režimu.
Domnívám se, že stanoviska, která jste zde všichni vyslovili, jsou stanoviska, kterým upřímně a přesvědčeně věříte a domníváte se, že je to stanovisko, které nejlépe vystihuje vaši vnitřní polohu, vaše vnitřní názory, filozofii i politickou úroveň. Bohužel některé příspěvky byly více destruktivní než konstruktivní, zaměřily se na kritiku tohoto prohlášení, které vzniklo bezprostředně po zprávách ze Sovětského svazu a které zde zaznívá proto v určitém časovém intervalu, že se nekonala dříve schůze ČNR. Kritiky tohoto prohlášení mohou zeslabit moje vysvětlení i vysvětlení dalších poslanců, že toto má být východiskem diskusi.
Jsem velmi rád, že tento návrh splnil svoje poslání nebo náplň a stal se podnětem k tomu, abychom konečně už začali hovořit o tom, co je našim posláním a čeho se pravděpodobně nezbavíme.
Nejsem oprávněn Klubem Občanské demokratické
strany, abych činil k tomuto prohlášení
jakékoliv další poznámky, nebo polemizoval
s konkrétními námitkami, ale jsem zmocněn
klubem prohlásit, že tento návrh stahujeme
ve prospěch návrhu Demokratického bloku,
který přednesl poslanec Effenberger. Děkuji
vám.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Konzervativního bloku, děkuji panu poslanci Lomovi,
dávám slovo panu poslanci Kužílkovi,
připraví se pan poslanec Kasal.
Poslanec Oldřich Kužílek: Dámy a pánové, vážená sněmovno, dovolte, abych za klub Občanské demokratické aliance také sdělil stažení toho doslovného návrhu, který přednesla Občanská demokratická aliance ve prospěch návrhu Konzervativního bloku, jak ho přednesl pan poslanec Effenberger.
Dovolte dále jednu malou připomínku, kterou bych reagoval na část projevu paní poslankyně Němcové. Přednesla kritiku aparátu, dalších stran Národní fronty.
Chtěl bych, abychom ten návrh posuzovali i z hlediska
praktického. Stanoviska klubu Občanské demokratické
aliance k této věci je takové, že předložený
návrh řeší i zmíněnou
věc, protože KSČ a STB do těchto stran
Národní fronty vysílala své agenty,
pomocí kterých je řídila. Usnesení
problematiku agentů a spolupracovníků v plné
šíři řeší. Děkuji
(Potlesk).
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Kužílkovi, dávám
slovo panu poslanci Kasalovi, připraví se pan poslanec
Stieber.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Dámy a pánové, já se připojuji ke svým dvěma předřečníkům, děkuji panu poslanci Kužílkovi, za to, co zde zaznělo. Já bych to doplnil snad tím, že poslanci, kteří jsou členy ČSL a sedí tady v parlamentě, nikdy nezpochybňovali skutečnost, že pánové Plojhar a pánové, kteří stáli v čele Čs. strany lidové po většinu doby od 48. roku byli kolaboranty, že to byli lidé, kteří nepochybně, jak jsme to všichni cítili, jsou zahrnuti v oněch nomenklaturních kádrech, a kteří podle vašeho usnesení měli být právem odsouzeni. Tolik na vysvětlenou na diskusi, která tady odezněla. Samozřejmě bychom mohli rozvádět další a další důvody, mohla by padat další a další jména. Myslím, že pro tu příležitost to postačí.
Proto jsem se však nepřihlásil do rozpravy,
přihlásil jsem se proto, abych podobně, jako
moji dva předřečníci stáhl
návrh na usnesení podané klubem Křesťanské
demokratické unie, a abych vyjádřil podporu
poslancům našeho klubu, návrhu na usnesení
Konzervativního bloku tak, jak ho přednesl pan poslanec
Effenberger. Děkuji.(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Kasalovi, dávám slovo
panu poslanci Stieberovi, připraví se paní
poslankyně Mašatová.
Poslanec Václav Stieber: Zdá se, že
věci se chýlí ke kýženému
konci, takže budu moci být stručný.
Z projevů, které tu zazněly je zřejmé,
že toto shromáždění seznalo potřebu
konkrétních kroků. Já do mlýna
režimu spadl zhruba v 11 letech, protože v momentě,
kdy Klement Gottwald šel z balkónu, stal jsem se potencionálním
sirotkem, anžto mě sebrali(?) tatínka. Přineslo
mi to několik řemesel, řadu zkušeností,
a v roce 89 pocit únavy z trvalé obrany, kterou
se člověk fázově vedl a relativní
štěstí z toho, že se mu povedlo zachovat
šedou kůru mozkovou v jakž takž přijatelném
stavu. Já mám pocit, že tady nejde o problém
stran a nejde ani o problém reminiscencí v konkrétním
případě, i když je mám hluboce
zakořeněné. Já mám pocit, že
si musíme uvědomovat nebezpečí z lidí,
kteří kdyby znovu táhli Turci na Vídeň,
už budou mít z almary vyndán féz a začnou
ve dveřích své skříně
ohýbat své šavle. Jakmile by Turci překročili
hranici, okamžitě s příslušným
praporem potáhnou včele bojiště na Prahu.
Mně niterně uráží, když
bývalý nomenklaturní pracovník - a
myslím - trvalý nomenklaturní pracovník
- v autobuse s despektem hovoří o tom, že není
ochoten jezdit s těma lopatama do práce. Velmi brzo
zapomněl, že se celou dobu opíral o dělnickou
třídu. To mě uráží a tito
lidé jsou nebezpeční. Já mám
pocit, že lidé nechtějí vendetu. Lidé
cítí potřebu spravedlnosti, tak jako my všichni.
A já mám pocit, že naší povinností
není proklamovat, že naší povinností
není ani tak evidovat chyby, kterých jsme se prokazatelně
během tohoto období od roku 89 dopustili, protože
my neumíme zacházet se svobodou. Nám ta svoboda
leckdy vypadne z ruky a jako napotvoru padne jako chleba, tou
namazanou stranou na zem. Ti lidé, kteří
hovoří o svobodě a pokládají
ji dodnes za své privilegium, ti lidé, kteří
si svobodu vzali jako svoji přednost, kterou jim dala jejich
příslušnost k jakékoliv straně,
protože necítili se stranou, ale cítili pocit
moci, tím jsou nebezpeční, a ty musíme
my konkrétními kroky, konkrétními
zákony, které my osobně musíme navrhovat,
ale konkrétními zásahy i v místech,
protože my jsme poslanci a my musíme pomáhat
lidem, aby řešili svoje lokální záležitosti,
tak tyto konkrétní kroky, které budou provedeny
spravedlivě a s nadhledem, nás zavazují a
měly by být naším krédem.(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Stieberovi, dávám slovo
paní poslankyni Mašatové, připraví
se pan poslanec Kotrlý.
Poslankyně Milada Mašatová: Pane předsedající,
kolegyně, kolegové, já bych si dovolila říci
jen krátce. Myslím, že jsme tady zaslechli
slova moudrá, slova někdy jdoucí po povrchu,
někdy velice emotivní slova, ale každopádně
to všechno svědčí o tom, že to
jsou problémy, které se nás všech nesmírně
hluboce dotýkají, nejen nás, jako poslanců,
ale jsou to problémy, které hýbou s celou
naší veřejností, a pokud se k tomu nevyjádříme
opravdu moudře, rozumně, tak nás to bude
pálit po celou dobu našeho volebního období
a myslím, že i naše následovatele. Já
bych si dovolila navrhnout, zda by bylo možno přerušit
v tomto bodě další diskusi, protože se
domnívám, že se v podstatě už opakují
některé věci. Víme všichni o
co jde. Myslím, že jaksi naše touha dobrat se
něčeho opravdu rozumného je u všech
zřetelná. Tak si myslím zda by bylo možné
přerušit. Bylo by určitě velice rozumné,
dostat do ruky všechna ta vyjádření,
v klidu si to pročíst, probrat, rozebrat a potom
dojít k dobrému a hodnotnému výsledku,
který potom také můžeme předložit
veřejnosti. Pojďte o tom uvažovat. Děkuji.
(Potlesk.)