Česká národní rada 1990 – 1992

Zákon upravující činnost politických stran nám však prozatím chybí, Federální shromáždění ho má teprve projednávat.

Požadavek na zákaz komunistické strany vede i k hlubšímu zamyšlení nad zodpovědností za náš osud v minulých 40 letech. Požadavky tohoto typu chtě či nechtě vycházejí z představy, že je možné na někoho vinu svalit, že leží mimo nás. Existují samozřejmě různé stupně zodpovědnosti, ale nikdy bychom neměli zapomenout, že režim odvozoval svou legitimitu od masové účasti na oslavách státních svátků od téměř 100 %ní účasti ve volbách, od pokrytecké poslušnosti v občanském životě.

Rituálu, který udržoval režim při životě jsme se účastnili až na výjimky všichni. A v tomto smyslu jsme také vinni.

Víme, že není příjemné si tyto prosté pravdy připomínat, ale bylo by laciné, kdybychom se nyní celou zodpovědnost pokusili svalit na někoho jiného. Je však jen holým konstatováním skutečnosti, že existence komunistické strany klidu na české politické scéně nepřidává. Po zákazu Komunistické strany Sovětského svazu jsme snad poslední zemí východního bloku, v níž bývalá komunistická strana působí pod stejným názvem. Pro řadu občanů je obtížné uvěřit demokratickému programu strany, která stále ve svém názvu nese pojem úzce spjatý s ideologií revoluce, nesmiřitelného třídního boje, vyvlastnění vykořisťovatelů, s ideologií, která tak tragicky poznamenala 20. století.

Škoda, že komunistická strana dosud nenašla odvahu ani ke změně jména, natož aby našla odvahu k jedině správnému kroku, jímž by občanům předvedla, že to s demokracií myslí vážně, to je k rozpuštění a k novému založení pod jiným názvem a s jiným programem.

Proto jsou v komunistické straně vedle sebe lidé, kteří chtějí dělat jinou politiku než dříve, bez převlékání kabátu a jejich loajalita je hodna lepší věci spolu s těmi, kteří stále věří, že jejich den znovu přijde. Bible praví: "Aniž liji vína nového do starých měchů, sic jinak rozpuknou se měchy, víno se vyleje a měchy se zkazí. Ale víno nové liji do nových měchů a bývá obé zachováno".

Někdy, jak se zdá, může být bible k užitku i pro stranu, která má ateismus ve svém štítě. Vypořádat se s tímto problémem však musí komunistická strana sama.

Postoj ke komunistům a komunistické straně bude zřejmě jedním z horkých témat budoucí volební kampaně. A strany budou na tomto tématu ztrácet i získávat body. Přesto bychom, možná naivně, chtěli ostatní kluby ve sněmovně upozornit, že jedním z nepsaných úkolů, s nímž jsme byli voleni, byl i úkol vytvoření dříve neexistující politické kultury.

Politická kultura však nevznikne necháme-li se vidinou politických výhod zavést mimo pole práva.

Klub Občanského hnutí proto navrhuje následný text usnesení:

Česká národní rada žádá Federální shromáždění, aby přijalo zákonná opatření na ochranu demokracie a to:

1) zákon, kterým se stanoví podmínky pro výkon některých funkcí v orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky,

2) zákon o politických stranách.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Bursíkovi. Dávám slovo panu poslanci Křížovi, připraví se pan poslanec Ortman.

Poslanec Karel Kříž: Pane předsedající, dámy a pánové Cítím, že mám dokonce plné právo se k myšlenkách obsaženým v návrhu ODS vyslovit, a to nejen jako poslanec, ale jako člověk, který byl od dětství veden k odporu vůči bolševikovi. A mám čistý pravicový rodokmen. V minulém systému jsem si zašpinil ruce poměrně málo, domnívám se.

Za největší slabinu předložených myšlenek považuji to, že jsou chmurné, až beznadějné. Uniká jim, podle mého názoru, smysl toho, co se děje na evropském jevišti a čeho je samo Československo součástí.

Jinými slovy: neukazují cestu z marasmu, protože jsou samy do něj ponořeny. Tvůrci tohoto prohlášení před nás staví jakési ohrazené pískoviště, kde bychom si měli vyřídit vzájemné účty, a to teď, skoro 2 roky od převratu. Je to myšlení, které retarduje, nepostihuje přítomnost, tím méně může přispět k naší budoucnosti. Je to myšlení, které má v sobě paranoidní prvky a nese samo v sobě krutou stopu bolševika.

Jak pochopit tvrzení, že odstranění komunistického totalitního systému vyvolává nutnost strukturální přeměny celé společností, zejména jejích řídících složek. O jaké řídící složky se tady jedná? Proč to není specifikováno? Cožpak totalitní systém již nebyl odstraněn už ve svém základě? Cožpak si opravdu neuvědomujeme, že vytváření demokratické společnosti je proces, který po 17. listopadu začal, trvá a je nezvratný?

Přirozeným výsledkem tohoto procesu je podle mého názoru odstraňování nefunkčních struktur. A ptám se ještě: cožpak není jasné, že lidé profesionálně neschopní, spjatí s bývalým systémem, lidé, kteří nejsou schopni akceptovat demokratická pravidla společenského života, se sami svými vlastnostmi diskvalifikují?

Kdyby tomu tak nebylo, museli bychom pochybovat o zásadách, z nichž naše demokracie vychází, museli bychom prostě pochybovat o své vlastní politice.

ODS, vládní strana, to de facto ve svém prohlášení dělá.

Pokus o komunistický puč v Sovětském svazu byl naštěstí jednou z poslední křečí totalitního systému. Potvrdil, že tento systém v dějinách dohrál svou roli. Pokud se v našem státě na rozhodujících vedoucích místech udržuje nebo dokonce obnovuje síť aktivně prokomunisticky exponovaných činitelů, jak se v návrhu usnesení praví, je třeba hovořit přesně: kdo a co je tím míněno. Taková proklamace je jinak prázdná.

Ekonomická reforma, jak jsem ji pochopil, je živý a mnohostranný proces, a to i ve své radikální variantě, k níž jsme se přihlásili. Není to dogma, které je třeba bez rozmyslu sledovat. Právě naopak. A kdo jiný odpovídá za průběh reformy než koalice stran a hnutí, které v současné době tvoří vládu? Cožpak v ní nejsou ministři za Občanskou demokratickou stranu?

Domnívám se proto, že je nutné odmítnout stesky na nepochopitelné zdržování, pochybená rozhodnutí, váhání a tak dále. O třech klíčových problémech, které nás podle prohlášení svazují s obdobím komunistické moci, se domnívám, že především při posuzování lidí, kteří jsou ještě dnes ve vedoucích funkcích a podíleli a aktivně na budování komunistického režimu, je třeba, abychom je jmenovali a dál už byli jenom spravedliví, to je, vyjasnili si nejen míru této jejich aktivity, ale i míru jejich případné aktivity, která vedla k destrukci komunistického režimu.

K bodu 2): ano, zhodnoťme roli Komunistické strany Československa. To se už konečně učinilo částečně usnesením Federálního shromáždění, o kterém tady byla řeč. Pokud by tady u nás přišla na přetřes otázka existence či neexistence komunistické strany tak bych jako občan zvedl ruku i pro zákaz této činnosti, ale jako poslanec to udělat nemohu. protože vím, že by to mělo zbytečné právní dozvuky a nebylo by to řešení.

Byla by to prostě blbost. Ke třetímu bodu, který se týká třetího odboje. Oficiální uznání třetího odboje není z legislativní stránky věc jednoduchá, jak je také zmíněno v prohlášení Občanského hnutí. Náš výbor, kterého jsem členem, se tím už zabývá několik měsíců. Zase je třeba rozlišit, pro co se mohu vyjádřit jako občan a pro co jako občan - poslanec. Ano, jako občan říkám: jistě, tato země má za sebou komunistickou diktaturu a její oběti nesmírně trpěly. Jako poslanec, který se touto záležitostí zabývá, jsem zjistil, že pojem třetího odboje, nebo odboje jako takového je vázán z hlediska mezinárodního práva na válečné období. Interně tomuto období můžeme říkat jak chceme, ale nebude to mezinárodně uznáno. Navíc by bylo velmi těžké rozhodovat kdo a jak odbojoval. Kam bychom např. zařadili známého estébáka Picha - Tůmu, který byl v roce 1953 odsouzen pro vraždu a těžké ublížení na těle, ale který byl právě čerstvě rehabilitován na základě našeho zákona o soudní rehabilitaci. Viděl jsem jeho spis před 10 dny u Vyššího vojenského soudu v Příbrami. Proč byl rehabilitován? Protože byl v roce 1953 odsouzen s celou skupinou estébáků za sabotáž proti lidově demokratickému zřízení. Není bez zajímavosti, že na spise je také uveden třídní původ lidí, kteří s ním byli odsouzeni. Pocházeli tedy z tzv. dobrých rodin, dnes bychom řekli střední třída. Byli to zločinci, odbojáři anebo obojí? Budeme je znova soudit? Kdo se do toho pustí, nebo si vymyslíme nějaké jiné zákony?

Bez jakýchkoli diskusí je třeba lidem postiženým komunistickou zvůlí poskytnout vše, co je v zákoně možné.

O třetím odboji bychom však museli dlouho diskutovat. Uvést to proklamativně, jako třetí bod návrhu poslanců vyplývá z neinformovanosti, nezodpovědnosti nebo záměrné lacinosti. Soudím, že celé prohlášení klubu poslanců ODS je buď dobře míněným, ale nepromyšleným politickým stanoviskem, anebo dobře promyšleným předvolebním předkrmem. Ať už je to tak či onak, nebudu pro ně hlasovat a to s čistým svědomím. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Křížovi. Slovo má pan poslanec Ortman, připraví se pan poslanec Foniok.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, na programu jednání je návrh, jehož text doručil klub ODS již v předchozím týdnu k vyjádření.

Dovolte, abych vás seznámil se stanoviskem našeho klubu. Předložený návrh usnesení obsahuje tři požadavky, jejichž řešení by, cituji: "vyloučilo obavy z napodobení tragického sovětského komunistického puče". Nemůžeme souhlasit s tím, aby události v Sovětském svazu a pokus o protiústavní puč v této zemi byly dávány do souvislosti s naším vnitropolitickým vývojem. Soudíme, že nenávratně pryč by měly být doby, kdy ty či jiné změny v zemi na východě měly bezprostřední dopad na naši vnitropolitickou scénu, přijímání shodných závěrů státní moci. ČSFR je suverením a nezávislým státem, který do čela své činnosti postavil princip demokracie.

Historie nám poskytla řadu svědectví, kdy realizace požadavků na omezení demokracie ve jménu demokracie vedla k popření demokracie samé. Proto nemůžeme souhlasit s textem návrhu usnesení, ani s jeho výchozí filozofií. Současně upozorňujeme, že požadavek, aby "ve vedoucích funkcích naší společnosti nerozhodovali lidé aktivně spjati s budováním komunistického režimu" připouští velmi volný výklad a sám připomíná terminologii let minulých. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Ortmanovi. Dávám slovo panu poslanci Foniokovi. Připraví se paní poslankyně Krejčová.

Poslanec Karel Foniok: Pane předsedající, dámy a pánové, budu stručnější než moji předřečníci a vyjádřím stanovisko klubu poslanců HSD v ČNR k návrhu usnesení ČNR, k tisku 365.

Poslanci klubu HSD vyjadřují podporu strukturálním změnám v naší společnosti, postupu ekonomické reformy a demokratizaci našeho státu. K jednotlivým stanoviskům a k jednotlivým bodům bych chtěl říct za klub poslanců následující:

K bodu č. 1 - máme za to, že bod č. 1 lze řešit urychleným přijetím zákona o lustracích ve Federálním shromáždění.

K bodu č. 2 - stavíme se za veřejné zhodnocení role, kterou hrála KSČ v letech 1948 až 1989. Nejsme však pro celoplošné řešení, které by znamenalo legalizování principu kolektivní viny. Je třeba posuzovat činnost jednotlivě, podle právních předpisů. Jako jeden ze zločinů té doby považujeme zrušení Moravsko-slezské země a proto požadujeme její plnou rehabilitaci v nejvyšších zákonodárných orgánech (hluk v sále).

K bodu č. 3 - rehabilitace a uznání třetího odboje respektujeme, ale dodržujeme to pouze v případech postihu do roku 1966 a to v případech plně prokázaných. Je zapotřebí diferencovat a nepřipustit, aby za členy třetího odboje byli uznáni lidé, kteří byli aktivními členy KSČ do roku 1968. Děkuji vám.

(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Foniokovi a dávám slovo paní poslankyni Krejčové, připraví se pan poslanec Zahradníček.

Poslankyně Zdenka Krejčová: Vážené kolegyně a vážení kolegové, dovoluji si předstoupit před vás proto, abych reagovala na vystoupení a příspěvek do rozpravy předsedy klubu Občanského hnutí kolegy Bursíka.

Velmi bedlivě jsem poslouchala stanoviska všech klubů, která předcházela jeho vystoupení a samozřejmě, že dobře znám stanovisko klubu ODS, jehož jsem členkou. V žádném tom návrhu, jestli jsem dobře slyšela, nezazněla výzva k zákazu komunistické strany. Přesto kolega Bursík věnoval tomuto tématu dlouze pozornost. Domnívám se, že záleží na Komunistické straně Čech a Moravy, jak to vyřeší, kolegové z této strany, jak jsme si všimli už to dokonce začali řešit.

Pokud jde o ten problém resp. téma této rozpravy, ráda bych znovu připomněla, to co řekl můj kolega poslanec Lom úvodem, stanovisko, které si dovolili členové klubu ODS předložit této sněmovně mělo jediný smysl, aby v této sněmovně odezněla rozprava, na základě které a na základě společného stanoviska, ke kterému, předpokládám, dospějeme, pokud se tato sněmovna dohodne, přijmeme společné usnesení, které má jediný smysl, konkrétně začít řešit věci, které znepokojují, předpokládám, všechny poslance i občany v této sněmovně. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Krejčové, dávám slovo panu poslanci Zahradníčkovi, připraví se paní poslankyně Němcová.

Poslanec Jan Zahradníček: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, klub poslanců KDS se plně staví za návrh usnesení ODS, který přednesl pan poslanec Lom. Křesťanská demokracie jako první volala po očištění naší společnosti už proto, že sdružuje mnoho členů, kteří přímo trpěli pod jhem bývalého režimu a je na naší společnosti, abychom na jejich katy a věznitele ukázali a přímo je označili a potrestali. Děkuji vám.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Zahradníčkovi a jako desátá vystoupí v rozpravě paní poslankyně Němcová, je to poslední písemná přihláška do rozpravy.

Poslankyně Helena Němcová: Vážená sněmovno, já se velice omlouvám, že nejsem schopna přednést tak, jako moji předřečníci něco plynulého, něco, co bylo sepsáno a kde to má nějaký sled. Já tady mám pouze velice kusé poznámky k tomu co jsem vyslechla a k tomu ještě s různými šipkami nahoru a dolů, čili já vás prosím, abyste předem omluvili jistý zmatek, který asi v těch mých připomínkách bude. K návrhu usnesení ČNR jak jsme ho dostali. Já bych řekla, že mi tam chybí jedna v podstatě základní věc. Klíčovým problémem bych já, osobně pokládala debolševizaci myšlení, jednání, argumentací tak, aby nám nepřipomínaly v ničem totalitní metody a totalitní způsoby. Říká se zde klíčovým problémem této přeměny není jen ekonomický a společenský program společnosti, ale zajištění jeho plnění objektivně odbornými vedoucími silami, které nesmí být ovlivňovány svou minulou aktivní politickou zátěží strůjců a podporovatelů komunistického režimu. Já se dovolím zeptat, kdo jím nebyl. A to zeptala bych se pana Kasala, napřed pana Kužílka. Říká, že bychom měli začít od členů obvodních výborů a krajských výboru KSČ. Já vím, že někde začít musíme, Prosím, začněme tady. Ale zeptala bych se pana Kasala, zeptala bych se zástupců strany lidové, jak oni hodnotí práci sekretariátů, které byly odpovědny ministrům Neumanovi a Plojharovi. Já jsem tyto pány ministry zažila při jejich projevech v 48. roce, nikoliv jako komunistka na náměstí v Českých Budějovicích. Bylo těch projevů moc. A řeknu Vám, že jsem něco tak divokého neslyšela, možná před tím, možná potom. A Plojharovo ministerstvo, to bylo setsakrametské ministerstvo a jeho aparát se nemohl absolutně ničím lišit od aparátů komunistických stran. Jedině v tom, že komunistické strany přece jen mohly řídit dirigovat, ale oni velice rádi, velice poslušně, ba vstřícně plnili úkoly. Takže asi by se ta měřítka měla rozšířit. Nekončit u aparátu KSČ, ale podívat se na Národní frontu a na to, jakou úlohu v ní kdo sehrál. Já, pokud jde o to označovat dneska Komunistickou stranu za organizaci zločinnou vinit ji z toho atd., má strašné zločiny za sebou, těch 70 let historie je historií opravdu krvavou, především v Sovětském svazu a v satelitních zemích neméně. Ale já bych se zeptala - troufá si někdo označit církev za zločinnou proto, že na jejich rukách byla krev z křižáckých válek a inkvizicí?

Vždyť to snad by byl nesmysl. To nikdo po nikom chtít nemůže. Děly se tyto hrůzy tady v tom, že se něco velkého, pro něco velkého, pro nějakou obrovskou ideu, že tady tato krev tekla a že tady byli tito lidé popravováni? Pojeďte se podívat do Jeseníku, kde ještě počátkem tohoto století byly upalovány čarodějnice. A byly upalovány na základě toho, co jim inkvizice zanechala. Prosím vás, vycházejme trošku z historie. Nevycházejme z toho, co nám dalo posledních deset, nebo dvacet let. Říkáme, respektive říká se tady v návrhu, že nepochopitelné zdržování ekonomické reformy, odborně i politicky pochybená rozhodnutí, váhání v rozhodujících klíčových chvílích, hledání jakýchsi třetích cest, je to a to. Prosím vás, kde bude diskuse, když nebudeme hledat druhou, třetí, nebo pátou cestu. Já nevím. Ale tam, kde se nebude hledat, tam se nebude nalézat. Jakou máme pluralitu, když předem vylučujeme někoho, kdo s námi chce diskutovat, ať už diskutuje z jakých chce pozic, ale diskuse je důležitá, jinak se nemůže přesvědčit nikdo o tom, že nemá pravdu, že má pravdu ten druhý. Já myslím, že to je naprosto pochybená záležitost. Já se pamatuji, že ve 40. letech velká skupina sovětských intelektuálů vyvolala hnutí za právo na omyl. Všichni šli do lágru. Já mám pocit, že právo na omyl, že bychom se nad ním měli zamyslet, že právo na omyl má každý člověk. Ale musí ho říci nějak nahlas a musí dát příležitost tomu druhému, aby mu ho nějak vymluvil a aby ho přesvědčil o opaku. O tom zákazu Komunistické strany mluvit nechci, je fakt, že to tady není. Pokud to někomu leží v hlavě, tak bych chtěla upozornit, že v Sovětském svazu už je ilegální Komunistická strana, jak jste se dočetli a myslím, že u nás bychom nebyli daleko od toho. Pokud jde o komunistický puč v Sovětském svazu, já mám pocit, a to je to, kdy jsem říkala, že se nedokážeme zbavit toho totalitního myšlení a argumentace u nás. My máme pořád Sovětský svaz náš vzor. Měli tam pokus o puč, tak my tady máme také nebezpečí nějakého puče. Jak jinak. Já jsem navíc poslouchala rozhovor paní redaktorky Šmekové s panem Klausem, kdy on řekl - tady je nějaký výbor, který chce analyzovat a ten výbor v Sovětském svazu byl pučistický, tohle je vlastně také nějaký polopuč. Jak je možno něco takového, já tomu prostě nerozumím. Pokud jste to neslyšeli, ten pásek určitě v rozhlase je. Poslechněte si ho. Podporovatelé komunistického režimu - já už jsem tady říkala, kdo nebyl tímto podporovatelem. Bylo to možná několik pár stovek lidí. Já čirou náhodou jen proto, že tady je podepsán Stanislav Polák a Jiří Honajzl, tak se ptám jejich vrstevníků, kteří v letech normalizace získali vysokoškolské vzdělání. Nemuseli mít kádrové předpoklady proto, aby se na tu školu dostali? Nemuseli udělat na příslušnou známku zkoušky z marxismu leninismu? Nebyla by absolutní blbost a nesmysl, kdyby se toto těm lidem vytýkalo, kdybychom říkali, měli jste být všichni blbí a pást ovce a být v kotelnách? Zaplať pánbůh, že tady ti lidé jsou, že to vzdělání mají. Byli, nebo nebyli ve straně? Prosím vás, byli nestraníci ve vysokých funkcích státních, měli možnost jezdit na různá stipendia, na dlouhodobé pobyty do zahraničí. Zaplať pánbůh za to. Dostalo se jim určitého vzdělání, ale budeme dneska říkat, vy jste tam m ohli jen proto, že jste byli těmi utajenými komunisty, že jste jim hráli do noty, že jste dělali více než kterýkoliv jiný nestraník, vždyť to by byl opět nesmysl.

My přece nemůžeme chtít, abychom se vraceli někam do minula, abychom ty, kteří se vzdělali za této éry škrtli, abychom začínali zase někde od začátku, od kádrů nedělnických, ale "jinakých". Ale, prosím vás, uvažujte z toho hlediska, že není možné trestat nebo vynášet tady rozsudky pouze nad těmi, kteří mají dnes na čele cejch KSČ. Že je třeba opravdu vycházet z toho, kdo se jak podílel na tom, že KSČ mohla to, co dělala. Já mám pocit, že to byla velká spousta lidí a mám pocit, že velikou pravdu měl ten mudrc, který kdysi řekl, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží.

Včera jsme tady mluvili o Jugoslávii. Je to problém, který opravdu hrozí, že by mohl přerůst ve válečný požár na Balkáně, možná i v Evropě. Nemluvíme tady o našich ekonomických mafiích, které se vydávají za něco, čemu se říká tržní hospodářství. Prosím vás, jaký je rozdíl mezi dřívějším "fuškařem", který ve fabrice si nakradl spínače, dráty, vypínače a já nevím co a šel za prachy někomu dělat nějaké opravy, a mezi tím dnešním "podnikatelem, soukromníkem", který je dále zaměstnancem státního podniku, který v tomto státním podniku odčerpává objednávky tohoto podniku, používá telefony, faxy atd. toho podniku a jde to do jeho soukromé kapsy. Není to fuškař? Co to je? Tady je tolik problémů, které jsou k řešení. Mám pocit, že ten, který nám byl předložen, není ten hlavní. (Potlesk.)