Česká národní rada 1990 – 1992

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji, dalším, kdo se jako poslední do rozpravy písemně přihlásil je pan poslanec Balcárek.

Poslanec Pavel Balcárek: Vážený pane předsedající, vážený zbytku vlády, vážení kolegové, vážené kolegyně, rád bych jenom krátce po konzultaci tohoto návrhu zákona s odborníky brněnského výzkumného ústavu veterinárního lékařství a brněnské vysoké školy veterinární doporučil návrh tohoto zákona jako dobrý a vhodný k přijetí. Polemizoval bych s kolegou poslancem Klimešem v otázce, kterou on tady předestřel, to členství v komoře je formulováno jako povinnost jenom pro ty osoby, které se svobodně rozhodly podnikat ve veterinární činnosti. Domnívám se, že je to v souladu s ustanoveními Listiny základních práv a lidských svobod, s článkem 26 odst. 2, kdy návrh stanovuje podmínky a omezení pro výkon povolání, nebo činnosti. Komora jako orgán, vytvořený touto skupinou občanů, má za úkol chránit jejich činnost a zájmy ve smyslu článku 26 citované Listiny práv, odstavec 2 a stanovit případné podmínky a případná omezení, zabezpečující etickou morální a odbornou úroveň této činnosti. Vytvoření Komory veterinárních lékařů jako samosprávného orgánu a povinnost obdržet od něj pro činnost jednotlivce povolení, ve smyslu licence, je základním předpokladem pro garancí odborné úrovně a dalšího zkvalitňování poskytované veterinární péče. V případě možnosti výkonu veterinární činnosti bez vazby na komoru a privátních veterinárních lékařů nebo vazby na státní veterinární ústavy a státních veterinárních lékařů nelze garantovat profesní a etickou úroveň jednotlivce ani zájmy chovatelů. Doporučuji tento návrh zákona ponechat v plném znění včetně organizační struktury. Tento zákon v případě vynechání těchto pasáží by doopravdy postrádal smysl, doporučuji přijmout všechny připomínky ze společné zprávy, kterou jsme zde vyslechli.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji, opět konstatuji, že vzhledem k tomu, že se nikdo další do rozpravy nepřihlásil, rozpravu uzavírám a další postup, který navrhnu bude od vyjádření jednak pana zpravodaje a jednak pana navrhovatele. Prosím pana zpravodaje.

Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedající, dámy a pánové, bych byl jednak velmi vděčen, kdyby pánové poslanci Šabata a Klimeš předali své návrhy k mým rukám písemně, a dále v souladu s § 22 jednacího řádu prosím, protože zejména návrhy pana poslance Šabaty jsou do značné míry skutečně důsledně legislativní úpravou zákona a to nelze probrat bez zodpovědného projednání a konec konců návrh kolegy Klimeše vytýká návrhu neústavnost a je třeba se k těmto záležitostem zodpovědně postavit, čili navrhuji podle § 22 jednacího řádu , aby projednání této záležitosti bylo přerušeno a aby došlo k přikázání této věci ústavně právnímu výboru, který nechť zaujme k návrhům, jak tady byly předneseny své stanovisko.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji, je to i stanovisko pana navrhovatele ? (Ano.) Navrhuji tedy, na kolik se jedná o procedurální návrh , abychom o něm hlasovali. Pokud ho správně tlumočím, je to pane kolego, návrh na přerušení projednávání tohoto bodu jednání a přikázání věci ústavně právnímu výboru. Ano? Budeme hlasovat. Prosím, kdo je pro postup navržený panem zpravodajem, nechť zvedne ruku.

97. Kdo je proti?

2. Děkuji. Zdržel se hlasování.?

7. Děkuji.

Návrh byl tedy přijat, projednávání tohoto bodu je přerušeno a věc je přikázána ústavně právnímu výboru. Pan

zpravodaj je zároveň místopředsedou tohoto výboru, a předsedu výboru zde nevidím, takže předpokládám, že s věcí dále náležitě naloží. Znamená to tedy, že děkuji panu zpravodaji i panu navrhovateli a přistoupíme k projednávání dalšího bodu, který měl být 7 dnešního dne a jde o

Protože z pověření vlády České republiky předložený návrh má odůvodnit pan ministr spravedlnosti, prosím jej aby se ujal slova.

Ministr spravedlnosti ČR Leon Richter: Vážená paní předsedkyně, pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vládní návrh, zákona ČNR o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů je legislativním vyjádřením názorů a záměrů, které korespondují s výsledky projednávání zprávy o stavu a úkolech české justice, tak jak na půdě tohoto zákonodárného sboru a i před tím ve vládě České republiky, bylo projednáno počátkem července letošního roku. Při obou příležitostech byla přijata usnesení, která shodně považují novou adekvátní právní úpravu odměňování soudců, státních notářů a justičních a notářských čekatelů za jedno z naléhavých opatření k překonání degradace soudní moci a soudcovské profese totalitním režimem a všestranné obnově jejich prestiže, ústavního postavení a funkcí. Za opatření zvlášť aktuální v době, kdy jsou soudy a soudci konfrontováni s novým rozsahem i povahou nebývalými úkoly, spojenými s nápravou

minulých křivd, dotvářením demokratického právního státu a přeměnou naší ekonomiky v ekonomiku tržní, kdy se úkoly soudů očividně násobí, zatím co v řadách soudců vznikají a narůstají povážlivé mezery. Bezprostřední motivy ke konkrétním krokům sledujícím k zajištění náležitého hmotného zabezpečení soudců jsou zjevné. Vycházejí z evidentního nedoceňování práce soudců, v němž se odráží pokles významu a úlohy soudní moci v minulém období a ze současné výrazně nepříznivé personální situace u soudů, pro níž je příznačné, že nynější počty soudců neodpovídají dokonce ani dřívějšímu rozsahu soudní agendy, tím méně pak rozsahu agendy vyplývající z postupného rozšiřování soudní pravomoci.

Trh práce otevírá pro právníky na rozdíl od jiných profesí dlouho nebývalé možnosti a není divu, že jich i mnozí mladí, z hlediska odborné a morální způsobilosti perspektivní soudci využívají. Jako advokáti, komerční právníci, právní poradci akciových společností apod. dosahuji snáze vyšších výdělků. přitom pracují s menší tíhou osobní odpovědnosti a pod méně intenzivní veřejnou kontrolou. V průběhu roku 1990 a prvního pololetí letošního roku tak odešlo, jak jsem již signalizoval v jiných souvislostech, ze svých funkcí celkem 257 soudců, nově zvoleno bylo jen 228 soudců. V české justici proto stále chybí, a to bez zřetele na uvažované zvýšení stavu soudců z důvodu růstu soudní agendy, více než 200 soudců, tj. více než 20 %. Při orientačním propočtu potřeb těchto soudců tak, jak by vyplývaly od 1. 1. následujícího roku, jsme dospěli k závěru, že by bylo zapotřebí přinejmenším zdvojnásobit současný faktický stav našich soudců.

Při koncipování nově navrhované právní úpravy byly vy užity pozitivní zkušenosti z uplatňování dosavadní právní regulace, poznatky o platové úpravě pro soudce v předmnichovské republice i informace o odměňování soudců v některých jiných zemích. Rád zdůrazňuji, že práce na ní probíhaly v úzké spolupráce s ministerstvem spravedlnosti Slovenské republiky a že tato spolupráce je zárukou zásadně shodné úrovně odměňování soudců, státních notář ů, justičních a notářských čekatelů v obou národních republikách.

Za hlavní rysy nově navrhované právní úpravy pokládám výrazné zvýšení základních platů soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů a minimalizaci vlivu státní správy soudů na celkovou výši jejich platů. Navrhovaná výše základních platů má vyjádřit postavení a úlohu nezávislé soudní moci, náročnost a složitost práce soudce a příprav u k ní, vysokou odpovědnost soudce za jeho rozhodnutí a v neposlední řadě i jeho vyloučení z možnosti konat jinou výdělečnou činnost. Domnívám se, že nemůže být pochybností o tom, že některá z těchto rozhodujících kritérií jsou typická právě jen pro profesi soudce, činí ji z tohoto pohledu specifickou a přinejmenším problematizují jakékoli přímé a zjednodušené srovnávání s některými profesemi či funkcemi, jmenovitě ve státní správě. Mám zato, že základní platy v navrhované výši reflektují s nezbytnou licencí danou m. j. našimi ekonomickými možnostmi, podobné relace v porovnání s průměrnými mzdami a s platy některých jiných profesí předpokládajících vysokoškolské vzdělání, jak jsme je poznali v některých vyspělých demokratických zemí i v některých zemích, které rovněž procházejí vývojem od totalitního k demokratickému právnímu státu. Pro bližší ilustraci mohu uvést, že např. v Rakouské republice se pohybují základní platy soudců (pochopitelně v závislosti na době praxe a stupni soudu) od cca 19 000 do cca 62 000 rakouských šilinků a v SRN od cca 4 000 do cca 10 000 marek. V Maďarské republice činí základní plat soudce 30 - 63 000 forintů, v Polské republice při odlišné konstrukci se zřetelem na výraznou inflační křivku 2 - 4 násobek průměrné mzdy. Minimalizace vlivu státní správy soudů na celkovou výši platů tkví v odbourání těch pohyblivých složek odměny, které jsou závislé na hodnocení soudce a jeho práce vedením soudu. To je totiž právem považováno za neslučitelné s principem soudcovské nezávislosti, s požadavkem důsledného oddělení vlastního výkonu soudnictví od státní správy soudů. Z tohoto důvodu se uvedené složky odměny nahrazují tzv. třináctým platem.

Skutečnosti, které odůvodňují potřebu, zvolené pojetí a hlavní rysy nové právní úpravy odměňování soudců, platí více méně i pro státní notáře. V případě státních notářů a notářských čekatelů bude však životnost této úpravy pouze dočasná vzhledem k projektu privatizace notářství, s níž se počítá v průběhu příštího roku.

Vládní návrh zákona ČNR o platových poměrech soudců, státních notářů i justičních i notářských čekatelů projednala a posoudila většina výborů ČNR a jejich závěry jsou obsaženy ve společné zprávě. S navrhovanými úpravami souhlasím a děkuji členům tohoto zákonodárného sboru, kteří upozornili ve svých připomínkách a doporučeních na některé důležité okolnosti a souvislosti návrhu a přispěli tak k jeho prospěšnému dopracování a zdokonalení.

Pokud ve společné zprávě k § 20 je požadováno upřesnit označení zrušovaných výnosů ministerstva spravedlnosti, ujišťuji, že po opětovném přezkoumání lze toto označení, jak je uvedeno v původním znění vládního návrhu zákona, považovat za správné a úplné.

Předpokládaný dopad realizace navrhované právní úpravy do rozpočtové oblasti je uveden v důvodové zprávě. Již z jeho číselného vyjádření vyplývá, že neovlivní citelněji výdajovou část rozpočtu ČR. Z hlediska příštích let lze dodat, že očekávané zvýšení počtu soudců a tedy i zvýšení objemu mzdových prostředků na jejich platy bude ve značné míře vyváženo tím, že dosavadní státní notáři a notářští čekatelé přejdou ze státní rozpočtové do soukromé sféry.

Vážené dámy a vážení pánové, z pověření vlády ČR a s vědomím své ústavní odpovědnosti za vytváření podmínek pro řádnou a plynulou činnost soudů a státních notářství doporučuji, aby Česká národní rada schválila předložený vládní návrh zákona o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, s úpravami uvedenými ve společné zprávě výborů. Činím tak v přesvědčení, že přijatý zákon spolu s dalšími opatřeními, která již byla popř. ještě budou přijata (míním tím zejména ústavní zákon z 16. července letošního roku, zákon o soudech a soudcích z 19. července letošního roku a v neposlední řadě též vládní návrh zákona o výkonu státní správy soudů, který vám byl již předložen k posouzení), přispěje významně k žádoucímu posílení postavení soudů a soudců, ke zvýšení zájmu o soudcovskou profesi a ke stabilizaci soudcovského sboru a jeho postupnému zkvalitňování a tím i k tomu, aby soudy mohly s úspěchem plnit své ústavní poslání nezávislého a nestranného garanta základních práv a svobod občanů. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji, pane ministře. Slovo dávám společnému zpravodaji výborů poslanci Bendovi.

Poslanec Marek Benda: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážený sněme země koruny české. Děkuji za udělené slovo a krátce se vás pokusím seznámit s tím, co je uvedeno ve společné zprávě výborů.

Výbory ústavně právní, pro územní správu a národnosti, pro sociální politiku a zdravotnictví, petiční, pro právní ochranu a bezpečnost, pro obchod a cestovní ruch a národohospodářský výbor zákon projednaly a všechny doporučily České národní radě, aby jej schválila. V této souvislosti bych si dovolil jedno drobné odbočení a snad i výtku k předsedům a zpravodajům těchto výborů. Minulý týden, když jsem byl při zpracování několika zpravodajských zpráv, přinejmenším vždy část zpravodajů chyběla. Když jsme zpracovávali zprávu k tomuto tisku o

platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, byl jsem tam jako zpravodaj z výborů jediný. Uznávám, že zákon ve většině výborů nebyl problematizován, ale přesto by bylo asi dobře, aby si výbory udělaly určitý pořádek, aby jejich zpravodajové chodili na zpracovávání společných zpráv, zvláště při významu, který společná zpráva v současné době nabyla.

Všechny výbory doporučily schválení tohoto návrhu zákona s tím, že se doporučuje ve společné zprávě zařadit některé technické a některé věcné změny. Já bych vás krátce seznámil se změnami, které jsou ve společné zprávě obsaženy.

K § 2 - jedná se o čistě technickou změnu, neboť federální zákon o soudech a soudcích zrušil možnost náměstků soudů a jedná se pouze o místopředsedy soudů, proto ta dvojí možnost, která byla v zákoně uvedena, se nyní vypouští.

V § 4, jak máme uvedeno ve společné zprávě, došlo zřejmě spíše přepisem ministerstva spravedlnosti v sedmém bodě k nelogickému skoku mezi 6. a 7. bodem v prvním platovém stupni, proto se tam částka 8 600 navrhuje upravit na 8 700.

V § 5. po dlouhé diskusi ústavně právní výbor doporučil a bylo to zapracováno do společné zprávy, aby písmeno a) bylo formulováno tak, aby zde byla zachována rovnost občanů, to znamená, aby i vojáci i ženy na mateřské, případně další mateřské dovolené, měli započítanou dobu praxe pouze 9 měsíců a ne déle. V druhém odstavci se jedná pouze o zpřesnění, které vymezuje, že se to týká i omluvené pracovní neschopnosti, řekněme z důvodu nemoci. Tolik k 5. §.

V § 7. se jedná pouze o doplnění názvu, to je legislativní problém.

V § 8. ústavně právní výbor doporučil, společná zpráva akceptovala, aby bylo dáno rozlišení, pokud některý soudce je pověřen výchovou jednoho čekatele a pokud je pověřen výchovou více čekatelů, proto jsme tuto částku jednak zvýšili z 300 na 500 Kčs a za druhé jsme stanovili, že tato částka náleží soudci, pokud má jednoho čekatele, pokud jich má více, bude mu náležet částka 800 Kčs.

V § 9. se jedná pouze o některá technická zpřesnění. Doplňuje se tam nadpis, slovo pracovali se nahrazuje slovy skutečně vykonávali práci, aby bylo zcela jasné, o co se jedná.

V § 10. opět se vkládá nadpis a odstavec 1. se upravuje, protože podle současné dikce by soudce dostával plat včetně všech funkčních příplatků, to znamená i příplatky, které mu náleží za výrazně ztížené pracovní podmínky a za výchovu čekatelů. Domnívali jsme se, že soudce by neměl být poškozen tím, že bude přidělen k jinému soudu, ale že tyto příplatky, které mu náleží, je po dobu, kdy vychovává čekatele nebo kdy pracuje ve výrazně ztížených podmínkách, by mu neměl nadále náležet, pokud mu náležel na předchozím pracovišti, že by mu měly být poskytnuty.

V § 11. dochází k věcné změně. Původně bylo navrhováno, aby soudce, který zastupuje předsedu nebo místopředsedu Nejvyššího soudu, měl příplatek 15 % dosavadního platu. V okamžiku, kdy jsme si provedli výpočet tohoto funkčního příplatku, zjistili jsme, že někteří soudci by se tímto mohli dostat nad plat zastupovaného. To jsme pokládali za velmi podivné. Tím pádem jsme navrhli, aby prostě soudce v podstatě bral plat zastupovaného.

V § 12. první změna, která tam je, je změna názvu a dále se upravuje znění § - vypouští se odkaz na zvláštní zákon, protože se domníváme, že je to zbytečné a že tyto příplatky musí soudcům stejně náležet.

V § 14. se jedná o věcnou změnu, kde § 3 - 9 se nahrazují § 3 - 8, to znamená, že soudce, kterému náleží ještě nějakou dobu po skončení jeho funkce po dobu 3 měsíců jeho funkční plat, tak mu samozřejmě nenáleží 13. plat, uvedený v § 9. Dále se vypouští před slovem invalidní slovo plný, protože náš právní řád nezná termín plný invalidní důchod, jenom invalidní důchod a částečný invalidní důchod.

V § 15. dochází v prvním odstavci pouze k technické změně. V druhém odstavci doporučil ústavně právní výbor, aby doba 3 let, která bude započítávána do praxe, byla zkrácena na dobu 1 roku, abychom ulehčili a umožnili spíš nástup nových soudců, abychom jim ulehčili čekatelskou dobu a už tam mohli pobírat ten plat, který by jim příslušel, abychom umožnili novým soudcům vcházet do justice a skutečně jim to neztěžovali. Totéž se jedná o druhou změnu, která je v podstatě jen technickým upřesněním.

Dále v § 16. obě změny, jak jsou navrhovány, vycházejí z filozofie, která zde v tomto § 16 podle vládního návrhu byla v jednom odstavci, v dalších dvou nebyla, že plat, na který vznikl nárok, je vyplácen od prvního dne v měsíci, ve kterém tento nárok na něj vznikne, že to není někdy od prvního dne v měsíci, kdy vznikl nárok, někdy až od prvního dne v měsíci. To jsme upravili.

V § 19., jak byl původně navržen, ústavně právní výbor nedoporučuje, aby byl přijat, do společné zprávy se tím pádem nedostal, protože se jedná pouze o deklaratorní ustanovení, které není možné, stejně podle Listiny práv a svobod musí být valorizace platů, platy musí být upraveny zákonem, to znamená, že pokud bude přijímán zákon, tak je v něm možné tyto změny promítnout, takhle by to bylo jen deklaratorní ustanovení, které se do zákona nehodí. Nové znění § 19, které soudcům přiznává právo na 13. plat i za tento kalendářní rok, pokud splňuje samozřejmě podmínky uvedené v § 9.

K § 20 - tam jsem měl po diskusi s legislativou pocit, že bychom došli ve společné zprávě k tomu, že by mělo dojít ke zpřesnění označení. Pan ministr říkal, že to není nutné, nám tam chybělo datum, kdy byly předpisy vydány a určitá nejasnost byla u prvního předpisu pro soudce z povolání, jestli je tam okresních a krajských soudů nebo není. To bychom ještě možná s panem ministrem vyjasnili. Bohužel jsem se jeho stanovisko dozvěděl až teď na místě.

K § 21 - účinnost se navrhuje od 15. října. Jedná se o to, aby plat soudců podle tohoto zákona příslušel již od 1. října a ne jak bylo v některých jiných návrzích až od 1. listopadu. Do 15. října by neměl být problém pro federální ministerstvo vnitra, aby zákon ve sbírce mohl vyjít. Ještě krátce bych se zmínil o připomínkách, které nebyly zařazeny. Výbor pro územní správu a národnosti doporučil obecnou připomínku, aby byla přezkoumána odůvodněnost určení platové. úpravy zákonem České národní rady. Tuto připomínku ústavně právní výbor jako garanční neakceptoval, protože tato odůvodněnost určení platové úpravy zákonem vychází z § 52 odst. 5. zákona 335/91 Sb. o soudech a soudcích, který přímo stanoví, že platy soudců musí být stanoveny zákonem.

K § 44 měl výbor pro petiční, pro právní ochranu a bezpečnost upozornění, že v platovém stupni ve sloupku 2 a 3 je pro odvolací soudy navržena příliš krátká praxe. Toto jsme také neakceptovali, neboť se nedomníváme, že to není vůbec problém tohoto zákona, jakou praxi bude ministerstvo vyžadovat. Ministerstvo resp. předsednictvo ČNR, které jmenuje soudce, bude vyžadovat pro odvolací soudy, neboť tady se řeší jen problém, kolik při které praxi budou dostávat platu a ne jak dlouho musí být v praxi, aby mohli být do tohoto soudu jmenováni. Když bude někdo výjimečně talentovaný a bude jmenován třeba i k Nejvyššímu soudu do ukončení 5. roku praxe, tak musí být

řečeno, jaký bude dostávat plat.

K § 5. výbor pro obchod a cestovní ruch nám navrhl připojit poznámku odkaz na § 157 zákoníku práce vzhledem k tomu, i že v § 5. společné zprávy se vyjmenovává i řádná mateřská dovolená a další mateřská dovolená, pokládáme tento odkaz za zbytečný.