Česká národní rada 1990 – 1992

Tato interpelace má opravdu dvě části: jednu obecnou a jednu konkrétní. Ta obecná se vztahuje k základní zásadě, kterou pan poslanec správně navazuje na evropská vězeňská pravidla, z nichž vyplývá, že lékařská péče musí být organizována v úzké souvislosti s všeobecnou zdravotní správou na úrovni obce nebo státu s tím, že pokud vězeň onemocní a má zapotřebí specializovaných lékařských služeb, je třeba zajistit jeho převoz do specializovaného zařízení nebo do civilní nemocnice. Veškerá naše jednání, která jsme vedli s resortem ministerstva zdravotnictví, vedla k prosazení této zásady. Pan poslanec Vacek se však mýlí, protože tato dohoda nebyla zatím podepsána. V této navrhované dohodě ministerstvo zdravotnictví spolupracuje a tato zásada nebyla ze strany resortu zdravotnictví nikterak zpochybněna.

Pokud jde o konkrétní část, to je o pavilón 17 v Praze Bohnicích, potvrzuji jménem resortu spravedlnosti to, co zde řekl pan ministr zdravotnictví, že v této záležitosti v dohodě mezi oběma resorty se bude usilovat o urychlené řešení tohoto pavilónu do doby, než ministerstvo spravedlnosti, resp. správa nápravné výchovy vybuduje pavilón nový, který by odpovídal všeobecným moderním poznatkům lékařské péče o zdravotně postižené z oboru nemocí duševních.

Je ovšem třeba si promítnout tento závěr i do podoby konkrétní, tj. do podoby určité lhůty, která pro vybudování takového pavilónu je nezbytně nutná, samozřejmě také s tím, že to bude klást vyšší nároky na státní rozpočet.

Ale argumenty vznesené ze strany zdravotníků proti špatnému technickému a zdravotnímu vybavení pavilónu 17 jsou natolik přesvědčivé, že jsme z toho vyvodili závěr, že z hlediska dlouhodobého nelze nadále s využitím tohoto objektu počítat. Proto tento závěr, který jsme učinili společně s resortem zdravotnictví.

Chtěl bych při této příležitosti vyslovit své poděkování nejen panu poslanci Vackovi, ale celé vězeňské komisi, poněvadž se domnívám, že právě její postoj v této záležitosti usnadnil resortu spravedlnosti prosazení těch závěrů, které my pokládáme za správné.

Na závěr jenom malou poznámku k tomu, co zde říkal pan ministr Bojar. Je pravda, že v minulosti /je tomu už více měsíců/ jsme zaznamenali případy, kdy ze strany odsouzených, případně obviněných v nápravně výchovných ústavech byli někteří pracovníci zdravotního personálu vystaveni jistým rizikům při zákrocích, k nimž v nápravně výchovných ústavech docházelo. Po přijatých opatřeních v této sféře jsme nezaznamenali žádné další případy, které by se opakovaly. Mohu tedy učinit závěr, že v tomto byla přijata účinná opatření k tomu, aby ochrana zdravotního personálu při zákrocích, které provádí v NVÚ, byla dostatečná.

Zbývá ovšem jeden veliký problém, který ovšem je myslím i problémem v civilním sektoru. Je to zneužívání lékařské péče. Nejen ve věznicích a NVÚ dochází často ke zneužívání lékařské služby a zejména pohotovostní služby. Zde je těžké klást jakoukoliv vinu ředitelům, nebo jakýmkoliv jiným řídícím pracovníkům v těchto ústavech, neboť jestliže se obviněný nebo odsouzený domáhá zdravotního zákroku, potom si asi nikdo nevezme na svědomí, aby laicky posoudil, zda zákrok nezbytný je nebo není. Proto lékařská pohotovostní služba v takových případech je vždycky požadována.

To jsou ovšem situace, které jsou do jisté míry poplatné současné době. Předpokládám, že tak jak se snad bude situace uklidňovat, bude pozbývat na naléhavosti.

Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministru Richterovi. Obracím se na pana poslance Vacka. Ale ještě se hlásí s technickou poznámkou poslanci Chromý a Lom.

Poslanec Heřman Chromý: Vážená paní předsedkyně, vážený pane premiére, vážení páni ministři, dovolte mi, zejména pane ministře zdravotnictví a pane ministře spravedlnosti, abych omluvil pana Vacka, který je ještě s dalšími členy v nouzové situaci ve věci ve vězení. Omlouvám se. Jenom bych se chtěl ještě v rámci vaší odpovědi zeptat - /šum v sále/ - ...toto zařízení bohužel neovládám - zda-li bude pokryta plná lůžková kapacita a kdo zajistí finanční krytí této akce. To byl vlastně důvod, který vedl k tomu, že situace tam nebyla řešena tak, jak jsme byli informováni na té schůzi přímo v Bohnicích za účasti těch zúčastněných stran.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Pan poslanec Lom. Připraví se pan poslanec Stodůlka.

Poslanec Petr Lom: Není to technická poznámka. /Paní předsedkyně Burešová: Dobře, byl jste stejně v pořadí./ Děkuji.

Vážená paní předsedkyně, vážená česká vládo, vážení přítomní, rád bych dodal jen několik poznámek k jinak zcela vyčerpávajícímu rozkladu ministra zdravotnictví o funkci pavilónu č. 17. Tento pavilón, který je znám familiérním názvem jako "zločiňá" slouží ještě k jednomu účelu než k deteční a základní léčbě psychiatrické u odsouzených osob. Tento pavilón slouží také k vyšetřovacím účelům, a to tehdy, jestliže vyšetřovatel pojme myšlenku nebo podezření, že vyšetřovaný je psychicky nemocný. Má plné právo vyšetřovaného umístit v tomto pavilónu a podrobit ho zkoumání psychiatrického stavu. Toto zkoumání přirozeně může trvat týdny nebo i měsíce. Rozhodnutí vyšetřovatele není schvalováno žádným dodatečným lékařským podepřením jeho názoru. Domnívám se, i když je to federální norma, že Česká národni rada se touto úpravou právního řádu bude zabývat. Bohužel, omlouvám se, že necituji přesně paragrafy, nevěděl jsem, že k tomuto vystoupím, mám je nahoře, připravené. Ale tento účel pavilónu č.17, to znamená vyšetřovací, kam je vyšetřovaný dodán na přezkoumání duševního stavu, je nutno v zákoně upravit. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Lomovi, prosím pana poslance Stodůlku.

Poslanec Zbyšek Stodůlka: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dodneška jsem vystupoval pouze s připomínkami technického rázu. Dneska bych se s vámi chtěl podělit o jeden dojem, který jsem získal v průběhu tohoto projednávání, a to o dojem, že největší relikt je v myslích těch pánů ministrů, kteří nám tady přednášejí. Opakuji, že největší relikt je v myslích těch pánů ministrů, kteří nám tady přednášeli, myslím tím pana Richtera a pana ministra Bojara. A tento relikt vidím v jedné věci. Jedním dechem mluví o obviněném i o odsouzeném, člověku ve vazbě, o němž dosud nerozhodl soud - o jeho vině a nevině a o člověku, který byl pravomocně odsouzen. A právě v této souvislosti - protože i pro vazbu a výkon trestu jsou dva odlišné režimy - se chci zeptat pánů ministrů, jakým způsobem je v pavilónu 17 upraven rozdíl mezi výkonem vazby a výkonem trestu. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Stodůlkovi. Přeje si někdo z pánů ministrů reagovat? Pan ministr Richter.

Ministr spravedlnosti ČR Leon Richter: Vážené dámy a vážení pánové, těžko se mi na tuto otázku bude odpovídat, protože nevím dost dobře, co bylo nazváno reliktem v našich myslích, poněvadž my jsme přesně oddělovali a oddělujeme pojem odsouzený a obviněný. V pavilónu č. 17 samozřejmě tyto dvě skupiny přesně rozlišujeme a režimy, které tam sdílí obě skupiny, jsou podřízeny jednak těm předpisům, které vyplývají ze zákona o výkonu trestu odnětí svobody, a těm předpisům, které odpovídají řádu pro výkon vazby. Tady máme jisté deficity v tom, že zákonná úprava pro výkon vazby dosud neexistuje. Ta, jak jste možná seznali z legislativních záměrů české vlády, by měla být připravena v průběhu II. pololetí letošního roku, ale režim v tomto pavilónu, který je bohužel jediným svého druhu na území České republiky, musí být pod jednou střechou, ale je přísně oddělen. Smyslem právě onoho opatření, o němž hovořil pan ministr Bojar, je to, aby v České republice byl vybudován ústav takový, který by byl hodný svého jména nejen z hlediska progresivně lékařské péče, ale i z hlediska výkonu buď vazby nebo trestu. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Pan ministr Bojar si ještě přeje reagovat.

Ministr zdravotnictví ČR Martin Bojar: Paní předsedkyně, dámy a pánové, jen pár poznámek, nejprve bych poděkoval doktoru Lomovi, že upozornil na velmi závažný problém, který ovšem přesahuje resort zdravotnictví a přesahuje i možnosti resortu spravedlnosti, jak je nepochybně zřejmo. Chtěl bych říci panu poslanci Stodůlkovi, že jsem přemýšlel o tom, co má na mysli slovem relikt. Relikt čeho a jaký. Potom jsem pochopil, co máte na mysli, pane poslanče. Prosím, abyste vzal na vědomí, že důsledně rozlišuji mezi obviněným a odsouzeným právě proto, že mám za to, že relikt, který mi podsouváte, je mi cizí. Jako člověk, který musel pracovat nějakou dobu v psychiatrické léčebně na detenčním oddělení a musel jsem se starat zároveň o pacienty, kteří k nám byli dáni z důvodů vyšetření a nebylo u nich ještě skončeno vyšetřování, jsem vždy věděl, že je rozdíl mezi těmito dvěma nebo třemi kategoriemi. Tou třetí kategorií je ještě skupina, o které zde mluvil doktor Lom. To znamená, neztotožnil jsem, vážení, obviněného s odsouzeným a z toho, co jsem říkal, nevyplývá, že bych měl za to, že je vhodné tyto dvě kategorie promiscue umisťovat do jednoho detenčního zařízení. Osobní zkušenost s psychiatrickou léčebnou i s jinými zařízeními, která měla napravovat vězně a chovance těchto zařízení, mě naopak nutí, pane poslanče, k tomu a to byl důvod, proč jsem se připojil k mezinárodním organizacím, které ostře vystupují a bojují proti mučení a proti chybné praxi jak ve vězeňském lékařství, tak proti chybné pneumální praxi v lékařské službě armád a policejních sborů. Osobní zkušenost mě nutí k tomu, že právě proto trvám, a moji spolupracovníci též, na tom, že objekt č. 17 je dlouhodobě nevhodný. Pokud nebude investováno do výstavby nového pavilónu, který dovolí zajistit podmínky pro dvě nebo tři kategorie chovanců těchto ústavů, věřte, že i když pan ministr Richter nebo ministr zdravotnictví se budou snažit udělat vše pro to, aby tyto režimy byly odlišné, oběma kategoriím bude společné jedno. Pobyt naprosto nedůstojný, z mého pohledu zdraví ohrožující a duševní rovnováhu nepochybně narušující podmínky. V mnoha ohledech mě setkání se "sedmáctkou" připomnělo káznice ze 17. a 18. století. Vážení, to není cesta, kterou bychom mohli v detenční psychiatrii v oblasti soudnictví u lidí, kteří se dostanou na pomezí trestní činnosti a činností, která je podmíněna duševní poruchou, dále jít. Tolik k panu poslanci Cibulkovi. Poslední poznámka. Nezbývá ještě, než užít jeden argument: Uvědomme si, že ať chceme nebo nechceme, během dvou let bude aspoň Česká republika vystavena velkému problému séropozitivity virem HIV u skupiny lidí, kteří představují rizikovou skupinu, jsou to toxikomani, lidé, kteří podléhají různým kombinovaným závislostem a je prokazatelné, že u těchto skupin populace je desetkrát až patnáctkrát větší riziko trestné činnosti. To znamená, ústav, který budeme budovat, bude muset být vybudován i proto, že zkušenosti Velké Británie a Francie svědčí o tom, že je vhodné pro tuto skupinu ať už obviněných nebo odsouzených zajistit ještě další speciální prostředí, které zamezí tomu, že by neinfikovaní, séronegativní obvinění nebo odsouzení mohli během pobytu v takovémto zařízení HIV bez svého přičinění akvirovat.

Uvědomme si, prosím, jak vysoké je procento homosexuálních jevů, jak vysoké je procento promiskuity u těchto homosexuálů ve věznicích a psychiatrických zařízeních, domysleme, prosím vás, do důsledků, jaké riziko by mohlo představovat, kdybychom setrvávali z nejrůznějších důvodů finančních nebo určité zatvrzelosti na tvrzení, že pavilón č. 17 je tím nejlepším, co naše společnost chce nabídnout budoucím odsouzeným nebo obviněným. To, co říkám, vyplývá z přesvědčení, že bohužel v nejbližších pěti nebo deseti letech nebude postačovat, dámy a pánové, kapacita 60 lůžek, které pavilón č. 17 i po optimálně provedené rekonstrukci bude mít. Mějte tedy na paměti tu třetí nebo čtvrtou kategorii odsouzených a obviněných, kteří mohou ohrožovat spoluvězně prostě tím, že budou přenašeči viru, který způsobuje AIDS. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministru Bojarovi a táži se pana poslance Chromého, který je zřejmě zmocněn panem poslancem Vackem, zda bude patrně nutno rozdělit odpověď obou pánů ministrů na dvě části: První část se týká té obecné části. Vysvětlení týkající se pavilónu č. 17 a perspektivy do budoucnosti a druhá část se týká tří případů, které jsou konkrétně v interpelaci vylíčeny. Pokud jde o tři konkrétní případy, pan ministr (pokračuje Burešová) Bojar si vyžádal lhůtu 14 dnů. Doporučovala bych tedy, abyste se vyjádřil k těm dvěma částem odpovědi.

Poslanec Heřman Chromý: S první částí odpovědi souhlasím. Jde skutečně o zajištění lůžkové kapacity a u té druhé části, to snad ponecháme v tom znění jak zde paní předsedkyně přednesla. K té se potom asi dodatečně vyjádří pan poslanec Vacek.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Chromému. Dávám tedy hlasovat pouze o prvé části: "Česká národní rada souhlasí s odpovědí ministra Bojara a ministra Rychtra, týkající se poměrů v pavilónu č. 17".

Kdo souhlasí s tímto usnesením, ať zvedne ruku. 110.

Děkuji.

Odpověď na první část byla přijata.

Pokud jde o druhou část, prosím pana ministra Bojara, aby ve lhůtě 14 dnů, jak nám přislíbil, reagoval panu poslanci Vackovi.

Přikročíme tedy k dalším interpelacím. Nyní se ještě v mezidobí přihlásil pan poslanec Dudešek, jehož pouze jedna interpelace byla zodpovězena, nikoli druhá.

Poslanec Petr Dudešek: Paní předsedkyně, vážený sněme. Já jsem ve své interpelaci, kterou jsem přednášel 22. května, koncipoval začátek této interpelace jako dvojinterpelaci: "Vážený pane předsedající... interpelace jsou dvě a jsou určeny panu předsedovi vlády a příslušným ministrům České republiky." Pak následovala ta první interpelace, na kterou jsem dostal odpověď a druhá interpelace zní: - nechci jí tady celou citovat, protože bych vás zdržoval, ale jedná se o činnost Letecké záchranné služby a přeletů našich vrtulníků do zahraničí v příhraničních oblastech pro nemocné. Na to jsem odpověď nedostal a proto se domnívám... pan ministr Bojar tady z řečniště odpovídal, ale já jsem na to reagoval tím, že bych byl rád, aby se tím zabývala pochopitelně vláda a pravděpodobně další ministři, a tentokráte už ne naší České republiky, ale pravděpodobně federální, protože se jedná o styk mezistátní. A protože se domnívám, že je to strašně důležité a v minulém roce se už takové případy staly u nás na Severní Moravě, ale vím, že se to týká i příhraničních oblastí v jiných částech naší vlasti, prosím, abyste, pokud se stala nějaká mýlka, tuto druhou moji interpelaci vzali opravdu vážně a aby mně na ní bylo odpovězeno, tak jak jsem žádal, písemně.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Dudeškovi. Odpověď na tuto interpelaci budeme muset přesunout do příští schůze. Prosím vládu, aby vzala laskavě tento fakt na vědomí.

Nyní pokud jde o ústní interpelace: Jde o souhrny interpelací z jednotlivých schůzí České národní rady, které jsou uvedeny vždy v jednom sněmovním tisku. Připomenu jenom stručně, jsou to sněmovní tisky 92 z 5. schůze, 126 z 9. schůze, 185 ze 14. schůze, 233 z 15. schůze, 260 ze 17. schůze, 283 z 18. schůze, 288 z 19. schůze a 333 z 20. schůze ČNR.

První je interpelace z 9. schůze. Jde o interpelaci paní poslankyně Janů, které odpovídal předseda vlády pan Petr Pithart, ve věci postavení žen a rodiny v naší společnosti. Protože tu paní poslankyně Janů není, táži se zda je někdo zmocněn k tomu, aby se za ní vyjádřil. (Není.) V tom případě odsuneme tuto interpelaci na příští schůzi.

Nyní pokud jde o odpověď na ústní interpelaci, přednesenou na 15. schůzi ČNR tisk 233. Již na 18. schůzi jsme projednávali odpověď ministra životního prostředí ČR Ivana Dejmala poslanci Berezovi na jeho interpelaci ve věci podpory ozdravných opatření v závodě Moravia, Mariánské údolí. Ve sněmovním tisku 230 je označena 15 103. Odpověď byla vydána ve sněmovním tisku 233 A. Patrně si pamatujete, že při projednávání se vyskytly určité nejasnosti, protože jsme se na 19. schůzi nemohli dopracovat ani souhlasného, ani nesouhlasného stanoviska, doporučili jsme poslanci Berezovi, aby s ministrem Dejmalem ještě věc projednal. Na 20. schůzi se nedostala tato otázka na pořad, doufejme, že ji uzavřeme dnes. Prosím pana poslance Berezu.

Poslanec Rudolf Bereza: Vážená paní předsedkyně, na předminulé schůzi jsem prohlásil, že už si tuto záležitost vyřídím v "Hodince s vládou", takže se k tomu nemusíme vracet.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Tím pokládám tento bod za vyřízený, nemusíme tedy přijímat žádné usnesení. (Připomínky z pléna.) Ne, když to bylo vyřízeno v "Hodinkách s vládou", pak už není zapotřebí, abychom se usnášeli, podle mého názoru. Souhlasí s tím pan poslanec Bereza takto? Souhlasí s odpovědí, která byla původně poskytnuta po doplnění. Ale sněmovna zas nezná to doplnění, takže o tom těžko může hlasovat. To bychom museli poprosit pana ministra.

Ministr životního prostředí Ivan Dejmal: Šlo v podstatě o to, že jsme odmítli dát peníze závodu Moravia na čističku odpadních vod z výroby, kde používal kyanidů, protože závod Moravia má vývozní program v devizách, může si opatřit peníze na novou technologii, která kyanidy neužívá. Spor nebyl o tuto věc, ale o to, že se tam citovaly nesprávně dopisy. Věc jsme si vysvětlili. Dopisy námi uváděné byly správné, on se odvolával na jiné než my. Zjistili, že závod Moravia dostal všechny dopisy.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Takže v podstatě šlo o nedorozumění. Prosím sněmovnu, aby hlasovala tom, že souhlasí s odpovědí pana ministra Dejmala na otázku pana poslance Berezy.

Kdo souhlasí s tímto usnesením, nechť zvedne ruku. 98.

Kdo je proti? Nikdo.

Kdo se zdržel hlasování? 7. Děkuji.

Odpověď je přijata.

Upozorňuji znovu, že jsme zase na hranici usnášeníschopnosti.

Ministr vnitra Tomáš Sokol odpověděl poslanci Josefu Pavelovi na jeho ústní interpelaci ve věci kriminality na Ostravsku. V tisku 233 je uvedena pod označením 15106, odpověď se předkládá jako tisk 233 C. Prosím pana poslance Pavelu, aby řekl, zda pokládá odpověď za uspokojivou? (Hlasy: Není tady.) Zmocnil někoho, aby přijal odpověď? Nikoli. Odložíme to tedy na příště.

Je tu pan poslanec Koháček? (Ano.) Předseda vlády České republiky Petr Pithart odpověděl klubu ODS na interpelaci před nesenou poslancem Petrem Koháčkem ve věci rozhlasového a televizního vysílání v tisku 288 uvedeném pod označením 19106. Odpověď se předkládá jako tisk 288 F. Ptám se pana poslance Koháčka, zda je s odpovědí pana premiéra spokojen?

Poslanec Petr Koháček: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, navrhuji, abychom jednání o této odpovědi na interpelaci odložili na příští schůzi, protože tato odpověď na interpelaci předpokládá ještě druhou část, kterou zodpoví ministr Uhde. (pokračuje Koháček) Odpověď na interpelaci, kterou mám v ruce, nehodlám komentovat. Prosil bych Vás odložit to na příští jednání.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Koháčkovi. Mám za to, že sněmovna s tímto návrhem souhlasí, ani jinak postupovat nemůžeme, vzhledem k absenci pana poslance Uhdeho.

Další bod - ministr financí ČR Karel Špaček odpověděl na interpelaci pana poslance Dudeška ve věci úprav ve financování zdravotní péče v tisku 288 pod označením 19107. Odpověď pana ministra je předložena jako tisk 288 G. Na tuto interpelaci pana poslance Dudeška už reagoval na 19. schůzi pan ministr Bojar. Podle informace pana poslance Dudeška, kterou poté pronesl zde ve sněmovně, se s panem ministrem přesto dohodli, že mu pan ministr Bojar odpoví písemně. Připomínám to zde proto, abychom případně tuto záležitost uzavřeli. Pokud jde o odpověď pana ministra Špačka, je pan poslanec Dudešek s touto odpovědí souhlasný?