Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr zdravotnictví Martin Bojar: Na tuto interpelaci jsem odpovídal přímo před sněmovnou. Nepřišel mi od vás můj text k autorizaci.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministrovi. Pan poslanec Dudešek si patrně odpověď pana ministra Bojara pamatuje, takže se ho mohu zeptat, zda souhlasí s písemnou odpovědí pana ministra Špačka a s ústní odpovědí pana ministra Bojara.

Poslanec Petr Dudešek: Očekával jsem písemnou odpověď, ale teď jsme si to tady vysvětlili. S odpovědí souhlasím, je to vysvětleno dostatečným způsobem. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Navrhuji přijetí usnesení:

"Česká národní rada souhlasí s odpovědí ministra Bojara a ministra Špačka na interpelaci poslance Petra Dudeška ve věci úprav ve financování zdravotní péče."

Kdo je pro přijetí tohoto usnesení, ať zvedne ruku. S technickou poznámkou se hlásí pan poslanec Váca.

Poslanec Oldřich Váca: Usnesení, že pan ministr Bojar odpověděl, není adekvátní, když dal jenom ústní odpověď.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Ústní odpověď je také odpověď, pane poslanče, ti poslanci, kteří interpelovali, si nepochybně pamatují, co pan ministr tady na poslední schůzi říkal. Bylo by zdržováním schůze, kdybychom pana ministra Bojara, který už odpovídal, vyzývali, aby odpověděl ještě jednou. Dávám hlasovat o přijetí tohoto usnesení:

Kdo souhlasí s usnesením, tak jak jsem ho přečetla? 107.

Děkuji.

Usnesení bylo přijato.

Opakovaně jsme odložili projednání odpovědi ministra pro hospodářskou politiku a rozvoj pana Dyby, který tu teď momentálně není. Pane ministře, kdybyste byl tak laskav a vrátil se do sálu. Jedná se o interpelaci poslance Zbyška Stodůlky na vládu České republiky ve věci odstranění negativních dopadů způsobených v pohraničním území mezistátní dopravou osob a zboží, tisk 186. S odpovědí pana ministra Sokola na tuto interpelaci byl již na 18. schůzi vyjádřen sněmovnou souhlas. Nyní jde o to uzavřít ještě odpověď pana ministra Dyby, která byla předložena jako tisk 186 A. Ptám se pana poslance, který byl na posledním jednání omluven, zda se v této záležitosti uskutečnilo nějaké další jednání a zda nyní může pokládat odpověď pana ministra Dyby za uspokojivou.

Poslanec Zbyšek Stodůlka: Vážená vládo, vážená sněmovno, po posledním jednání s ministerstvem sám považuji tuto interpelaci za vyřízenou s tím, že se změnily právní předpisy v působnosti České republiky, část týkající se federace byla předána federálním orgánům k řešení. Považuji však za důležité, aby se vláda i nadále touto problematikou zabývala. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci. Hlásí se ještě někdo do diskuse? Pokud nikoli, navrhuji přijmout usnesení:

"Česká národní rada souhlasí s odpovědí na interpelaci uvedenou ve sněmovním tisku 186 A."

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. 108.

Děkuji.

I tato odpověď byla přijata.

Předseda vlády České republiky Petr Pithart odpověděl poslanci Ondřeji Giňovi, který tu ale není, takže tuto interpelaci vyřadím a necháme ji na příště.

Přejdeme k interpelaci, která směřovala vůči panu ministru zemědělství Bohumilu Kubátovi, který odpověděl poslanci Vladimíru Zemanovi na jeho interpelaci ve věci řešení problému odstranění povodňových škod z podvodní v roce 1987 a 1990 v okrese Vsetín - tisk 212. Odpověď se předkládá jako tisk 212 A. Při posledním ústním jednání tu pan poslanec nebyl, dnes tu zase není, zmocnil zřejmě pana poslance Bezděka.

Poslanec Josef Bezděk: Děkuji. Byl jsem pověřen panem poslancem Zemanem, že k odpovědi na interpelaci nemá připomínky a tuto odpověď přijímá.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Chce se k tomu ještě někdo vyjádřit? Jestliže nikoli, dávám hlasovat o usnesení. "Česká národní rada souhlasí s odpovědí na interpelaci uvedenou ve sněmovním tisku 212 A."

Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať zvedne ruku. 114. Děkuji.

I tato odpověď byla přijata, ale protože šlo o celý blok otázek, ptám se ještě pana poslance Bezděka, zda je zmocněn panem poslancem Zemanem souhlasit i s tím, aby tato odpověď na interpelaci z páté schůze, tisk 92, byla chápána jako dostatečná. Jste o tom informován?

Poslanec Josef Bezděk: Ano, jsem, platí toto jeho stanovisko na všechny interpelace, které uplatnil. Jinak prosím, omluvte ho dnes, protože se chudák ve sněmovně seznámil a žení se. Takže to je důvod jeho nepřítomnosti. (Potlesk. Veselost.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Panu poslanci gratuluji a dávám hlasovat o usnesení: "Česká národní rada souhlasí s odpovědí na ústní interpelaci poslance uvedenou ve sněmovním tisku 92 pod označením 51 07."

Kdo s tímto usnesením souhlasí, ať zvedne ruku. 113.

Děkuji.

Odpověď je přijata.

Nyní k odpovědi pana ministra Dejmala tisk 276 A, je to otázka interpelace pana poslance Vladimíra Zemana. I tady jste zmocněn? (Na poslance Bezděka.)

Poslanec Josef Bezděk: Souhlasí se všemi odpověďmi na všechny interpelace.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Dobře, podařilo se nám zkrátit jednání. Můžeme přikročit k další interpelaci. Ministr práce a sociálních věcí ČR Milan Horálek odpověděl na interpelaci panu poslanci Zbyňku Mácovi ve věci právního postavení mladistvých se změněnou pracovní schopností - tisk 291, odpověď se předkládá jako tisk 291 A. Na tuto interpelaci odpověděl také ministr zdravotnictví ČR Martin Bojar, jeho odpověď se předkládá jako tisk 291 B. Protože interpelace panem poslancem Mácou byla směrována na ministra školství. mládeže a tělovýchovy ČR Petra Vopěnku, který tu ale dnes není a písemná odpověď tady také není, budeme muset i tuto interpelaci přesunout na příští schůzi. Možná, že bychom to mohli rozdělit tak, abychom to posunuli alespoň trochu dopředu. Táži se nejprve pana poslance na odpověď pana ministra Horálka. Je s touto odpovědí spokojen? (Ano souhlasím.) Děkuji. Otevírám rozpravu. Nikdo se nechce vyjádřit? Tak, pokud jde o tuto část, navrhuji vydat usnesení: "Česká národní rada souhlasí s odpovědí ministra Horálka na interpelaci uvedenou ve sněmovním tisku 291 A."

Kdo souhlasí s tímto usnesením, ať zvedne ruku. 110.

Děkuji.

Odpověď pana ministra Horálka byla přijata.

Zbývá nám ještě odpověď pana ministra Vopěnky.

Poslanec Zbyněk Máca: (Hovořil z místa.) Souhlasím i s odpovědí pana ministra Bojara.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Dávám tedy hlasovat o usnesení: "Sněmovna souhlasí s odpovědí ministra Bojara pod č. tisk 291 B."

Kdo souhlasí s tímto usnesením, ať zvedne ruku. 110.

Děkuji.

Odpověď pana ministra Bojara byla přijatá.

Odpovědi na další sněmovní tisky písemných interpelací dosud nedošly. Jsou to:

291 - interpelace poslance Jiřího Fiedora na ministra vnitra Tomáše Sokola ve věci personální politiky ministerstva vnitra ČR,

330 - interpelace poslance Milana Tatára na předsedu vlády ČR Petra Pitharta ve věci úhrady za odběr tepelné energie uživatelem bytu,

331 - interpelace poslankyně Gerty Mazalové na ministra vnitra ČR Tomáše Sokola ve věci pokynu HVVB ČR Praha č. SVB59/-VS91,

338 - interpelace poslance Františka Kačenky na vládu ČR ve věci zabezpečení topné sezóny 1991/-1992, předzásobením pevnými palivy,

340 - interpelace skupiny poslanců Milana Tatára a dalších na ministra vnitra ČR Tomáše Sokola ve věci přijetí účinných opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví občanů romské národnosti,

341 - interpelace poslance Kamila Procházky na předsedu vlády Petra Pitharta ve věci pomoci ministru zdravotnictví ČR,

348 - interpelace poslance Josefa Bezděka na předsedu vlády ČR Petra Pitharta ve věci problematiky vstupu zahraničního kapitálu do realizace projektu výroby skládačkové lepenky ze sběrového papíru.

Tolik pokud jde o písemné interpelace. Pan ministr Bojar se hlásí.

Ministr zdravotnictví Martin Bojar: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, paní poslankyně, páni poslanci. Dovolte, abych reagoval na druhou, tentokrát jako naléhavě formulovanou interpelaci, kterou podal pan poslanec Vacek. Týká se poměrů v nechvalně známém pavilónu č. 17 v Bohnicích. Dále poukázal pan poslanec Vacek na některé znepokojivé skutečnosti, ke kterým došlo v některých nápravněvýchovných ústavech při zajišťování zdravotní péče, jež podle údajů, které mu byly dány k dispozici, byly značně alarmující, neboť nejméně ve třech případech měla být odsouzeným odmítnuta náležitá a dostatečně rychlá lékařská péče. Případy podle tvrzení pana poslance Vacka jsou toho času šetřeny prokuraturou.

Dovolte, abych nejprve poděkoval panu poslanci Vackovi i dalším poslancům ČNR za pozornost, kterou věnují poměrům v detenčním pavilónu č. 17. Je to zařízení svým způsobem výjimečné, neboť slouží k poskytování psychiatrické péče a detenční péče odsouzeným nebo obviněným, kteří vzhledem k jejich duševnímu stavu nejsou sto snášet podmínky v nápravně výchovných ústavech. Část z vás měla možnost se seznámit s poměry, které v pavilónu č. 17 panují. Pavilón č. 17 jsem navštívil v loňském roce a podrobně jsem se seznámil při neočekávané návštěvě s tím, co pavilón č. 17 může odsouzeným a obviněným nabídnout. Odpovědně prohlašuji a shoduji se na tomto mém tvrzení i s dalšími kolegy, že z dlouhodobého hlediska nelze považovat pavilón č. 17 za objekt, v němž bychom byli schopni po delší dobu zajišťovat přijatelnou humánní tolerovatelnou zdravotní a psychiatrickou péči pro odsouzené nebo obviněné, kteří jsou do takto profilovaného retenčního zařízení odesíláni. Při jednání, která proběhla během výjezdní pracovní schůze poslanců ČNR, jsme se seznámili s vaším stanoviskem, které bereme na vědomí a seznámili jsme se i s tím, že pan ředitel Bašný junior má výhrady vůči tomu, aby pavilón č. 17 byl využíván pro tento typ specializované psychiatrické a vězeňské péče.

S panem ředitelem Bašným jsme opakovaně jednali a sdělili jsme mu, než se podaří ministerstvu spravedlnosti vybudovat nový objekt, v němž bude možno zajistit pro odsouzené nebo obviněné kvalitní psychiatrickou péči, musí být on i jeho kolegové srozuměni s tím, že pavilón č. 17 bude fungovat a musí fungovat.

Dovolte mi malou odbočku. Jedním ze způsobů, jak se zbavit nechtěného zdravotního nebo sociálního zařízení, je dokázat, že hygienické i provozní poměry v zařízení jsou netolerovatelné. V pavilonu č. 17, který je budovou z konce minulého století, selhávají rozvody, kanalizace, je to budova nepříjemně chladná. Není tam takový problém - když jsou nesnáze se zajištěním adaptačních prací - dokázat, že toto zařízení je dále nezpůsobilé provozu. V tomto smyslu jsme jednali v loňském i v letošním roce se spolupracovníky pana ministra Richtera. Obě ministerstva došla k jednoznačnému souhlasu, a o tom páni poslanci nevěděli, že nezbývá nic jiného, než ustoupit z maximalistických požadavků některých pracovníků ve zdravotnictví a přistoupit na rozumný kompromis. Považujeme za něj jednoduché řešení. Zajistit co možná nejrychleji provedení nezbytných adaptačních prací, zlepšit hygienické i provozní poměry na pavilónu 17 a umožnit, aby do roku 1994, což považujeme za krajní termín, pavilón č. 17 zajišťoval za lepších podmínek péči o obviněné a odsouzené.

Musím říci, pane poslanče, že ve své druhé interpelaci požadujete, abychom nadále považovali pavilón č. 17 za objekt vhodný a perspektivní. Dovolte, abych v tomto bodu s vámi nesouhlasil. Mám za to, že měřítka Evropě se přibližující psychiatrické a detenčně vězeňské péče nedovolují označovat pavilón č. 17 za perspektivní. Je to nouzové řešení, které podle odpovědných pracovníků, jak ministerstva zdravotnictví, tak představitelů psychiatrické společnosti dlouhodobě nemůže suplovat to, co by mělo zajišťovat nové, specializované, nárokům hygienickým i provozním odpovídající zařízení, které by mělo zřejmě vzniknout v areálu některých z věznic.

Jedním z důvodů, proč se tak vehementně kolegové v Bohnicích i v jiných léčebnách brání, je skutečnost, že pavilón č. 17 byl zneužíván v minulých letech k zadržování osob, které se dostaly do vyšetřovací vazby pro své postoje, které byly nekonfromní dřívějšímu politickému systému. V pavilónu č. 17, podle údajů, které máme k dispozici, čas od času byli zadržováni a nepříjemným procedurám podrobováni někteří obvinění nebo odsouzení, jejichž jediným proviněním bylo to, že patřili k politickým odpůrcům režimu. To je patrně jeden z důvodů, proč na pavilón č. 17 pohlíží část zaměstnanců jako na relikt, na něco, co přežívá z minulého režimu.

Snažili jsme se vyložit panu řediteli Bašnému, že do roku 1994 je nutno, aby tento objekt nadále fungoval. Ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti uděláme vše pro to, aby v co možná nejkratší době, to znamená září až listopad, projednali nezbytné adaptační práce, které zajistí přijatelné hygienické i provozní podmínky. Není možné, aby další zimu tam 22 - 30 osob mrzlo, nemělo prostor pro umytí a pro zachování základních hygienických podmínek. To, co jsem viděl v loňském roce, bylo otřesné a dlouhodobě nepřijatelné. Tolik k pavilónu č. 17.

Druhou částí interpelace se budu zabývat krátce, i když je stejně závažná. Tážete se mne, zda nevím o třech případech, které jste popsal. Obrátili jsme se na ředitele příslušných zdravotních zařízení. Jejich odpovědi byly až dosud krajně rezervované s tím, že o uvedených případech neměli nebo nemají dostatek informací. To znamená ona zmíněná tři úmrtí, na něž se tážete, v současné době podle tvrzení, která mi jsou k dispozici, nelze přičíst jednoznačně na vrub tomu, co vy označujete buď za zanedbání povinné péče nebo přinejmenším liknavý výkon zdravotní péče.

Od loňského léta jednáme s vedením jednotlivých nápravně výchovných ústavů. Opakovaně jsme jednali se spolupracovníky pana ministra Richtera o tom. co udělat pro to, aby se zlepšila kvalita zdravotní péče poskytovaná v nápravně výchovných ústavech.

Je zde jeden velký problém. Naprostá většina lékařů a sester, kteří by byli ochotni vypomáhat v nápravně výchovném ústavu, ať již v Ruzyni nebo ve Valdicích, poukazují na to, že v posledním roce došlo k natolik povážlivému uvolnění kázeňských poměrů uvnitř našich nápravně výchovných ústavů, že naprostá většina pracovníků ve zdravotnictví se obává, i když jsou vyzváni k tomu, aby do nápravně výchovných ústavů jeli, tam jet a vykonat základní zdravotní péči. Opakovaně se stalo, že v Ruzyni a ve Valdicích byli hrubým způsobem, někdy i fyzicky, lékaři napadáni. Mnozí z odsouzených zneužívají těchto návštěv pro to, aby se pokoušeli vydírat zdravotní personál. Jednali jsme o těchto okolnostech opakovaně s panem ministrem spravedlnosti i s představiteli lékařské obce jak z Prahy 6, tak z Jičína. Ukazuje se, že pokud nebude schopno vedení jednotlivých nápravně výchovných ústavů nebo věznic zajistit dostatečnou ostrahu a bezpečné podmínky pro výkon základní lékařské a zdravotní péče, bude pro nás nesmírně obtížné pracovníky ze státní zdravotní správy, později ze soukromého sektoru přimět k tomu, aby vykonávali mimo svých pracovních povinností i zajištění zdravotní služby ve večerních a nočních hodinách.

Většina problémů, na které poukazujete, nevzniká v průběhu běžné pracovní doby, ale k potížím dochází v tu chvíli, kdy jednotlivou věznici opouští vězeňský lékař nebo sestra, která odpovídá za chod vězeňského zařízení. V tu chvíli se musí správa věznice obrátit na příslušné zdravotní zařízení, dispečink rychlé záchranné služby a žádat o příjezd lékaře. Lékaři a zvláště lékařky sloužící pohotovost odmítají jezdit do věznic, kde jsou hrubým způsobem napadáni a mají pocit, že jsou ohrožováni i na svém zdraví. Není to vinou zdravotníků, že odmítají za těchto podmínek plnit to, co my říkáme, že plnit musí. Vycházíme z toho, že i ve věznici právě tak, jako v detenčních psychiatrických zařízeních beze zbytku musí platit Hippokratova přísaha: každému pacientovi, byť by byl vrah a odsouzený pro sebehorší zločin, ve chvíli, kdy potřebuje zdravotní pomoc, nemůžeme mu ji odmítnout. Musí však být, a v tom se shodneme, v našich věznicích vytvořeny takové podmínky, aby poskytování této zdravotní pomoci nebylo rušeno okolnostmi, které nevyplývají z neochoty nebo špatné vůle zdravotníků.

Na druhé straně vás mohu ujistit, že prokáže-li se, že k onomu úmrtí, na které poukazujete, a k prodlevě převozu pacienta do civilního zařízení došlo, že z toho vyvodí ministerstvo zdravotnictví i příslušné vedení zdravotního referátu nezbytné závěry. Doba, o které se zmiňujete, mezi ohlášením akutní příhody a příjezdem sanitky, je však - posuzujeme-li to běžnými měřítky - dobou průměrnou. Vyplývá to z toho, že na většině okresů v současné době jsou převozy v době večerní a noční zajišťovány jedním až dvěma vozy. Stává se, že může být sanitka při převozu jiného stejně akutního pacienta, a pak i akutní případ určitou dobu čeká. Je třeba říci na dokreslení, že v Praze na převoz sanitní službou čekají pacienti řadu hodin a některé akutní případy se nedočkají do 90 minut. Ne proto, že by zde byla špatná práce, ale proto, že převozní zdravotní služba je přetížená. Toto je třeba, pane poslanče, brát v potaz při odpovědi na vaši interpelaci.

V případě pavilónu 17 v Bohnicích jde o nevyhovující poměry. Mám za to, že domluva, ke které jsme došli s panem ministrem Richterem a k níž přispělo jednání zástupce ministerstva zdravotnictví s vámi v průběhu vašeho výjezdu do léčebny v Bohnicích, povede k tomu, že do zahájení topné sezóny dosáhneme v pavilónu 17 přijatelných podmínek, za něž se ani ministr spravedlnosti, ani já nebudeme muset stydět. Dlouhodobě nepovažujeme tento pavilón za vhodný pro detekční psychiatrickou péči.

Jsem toho názoru, že po rozborech, které vám v září budeme moci předložit, budete ochotni zvážit svůj návrh na to, aby byl tento pavilón dále konzervován pro tento účel. Do 14 dnů dostanete jasné vyjádření k těm třem zmíněným případům. Dosud se nepodařilo prokázat onu míru zavinění, kterou jste ve své interpelaci pracovníkům zdravotní služby a státní zdravotní správy přikládal.

Děkuji za pozornost a omlouvám se, že bylo sdělení poněkud delší. lnterpelace se dotýkají velice závažných a z mého pohledu velice bolestivých stránek jak zdravotní, tak psychiatrické služby.

/Potlesk./

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministru Bojarovi. Ještě se přihlásil pan Richter.

Ministr spravedlnosti ČR Leon Richter: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, protože interpelace pana poslance Vacka byla jménem vězeňské komise označena jako naléhavá, protože je adresována vládě jako takově, cítím spoluzodpovědnost s panem ministrem Bojarem se k této záležitosti vyjádřit okamžitě a navázat na to, co zde již bylo řečeno.