Česká národní rada 1990 – 1992

K tomu, co říkal pan poslanec Lom - omezené lhůtě jmenování. My jsme o tom na ústavně právním výboru velmi dlouho hovořili. Měli jsme pozvané soudce, všechny předsedy krajských soudů. Já osobně jsem se k tomu stavěl kriticky při jejich projednávání. Mohu říci, že ti předsedové krajských soudů na mne udělali velmi dobrý dojem. A shodovali se tam všichni lidé včetně poslanců, kteří s tím mají zkušenosti od nás, že v tomto období je nutné zavést definitivní jmenování, a to z několika důvodů. Za prvé hrozí rozpad justice pokud bude dále nejasný stav, který je dnes, a za druhé nemáme zakotvena pravidla hry, která by osmyslňovala institut jmenování na tři nebo pět let. To by se musel zákon o soudech a soudcích velmi předělat, protože takhle by to bylo na výlučné pravomoci ministra spravedlnosti a mohlo by docházet k tomu, že soudce nebude objektivní po dobu tří nebo pěti let. A k očistě soudcovského sboru - i když bude soudce jmenován s definitivou tak je jasné, že v tom federálním zákoně je navrhováno dvouleté nebo roční období - o to se bojuje - po které může být soudce odvolán na základě nesplnění odborných nebo morálních kritérií. Mluvili jsme s předsedy krajských soudů, oni mají představu kdo tam nevyhovuje a myslím, že by to mohlo být velmi rychle uděláno. Navíc pokládám za podivné, aby ČNR, její výbory, které jsou k tomu kompetentní, kterým byto bylo předsednictvem nebo předsedkyní ČNR přikázáno, se vyjadřovaly k federálnímu návrhu zákona o soudech a soudcích, a jednoznačně podpořili institut jmenování s definitivou. Připadá mi podivné, aby jedno vyjádření ČNR před měsícem znělo tak, a měsíc poté jsme se usnesli zcela jinak. Takže bych to nedoporučoval.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Bendovi a prosím pana poslance Antonína Procházku.

Poslanec Antonín Procházka: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, nebyl jsem vůbec připraven k tomu, že dneska budu vystupovat a nemám také připraven žádný písemný "speach", ovšem otázka naší justice je natolik podstatná a závažná, že považuji za nutné, abych udělal tuto malou připomínku.

Prakticky denodenním stykem u soudů se stýkáme se stálými nářky soudců: na jedné straně budujeme, ovšem a druhé straně se nesnažíme ani umožnit a otevřít prostor pro tuto činnost soudců tak, aby jí mohli vykonávat v rozsahu, jak by ji vykonávat mohli. Co tím chci říci?

Mám zde na mysli onu starou socialistickou zásadu, zásadu materiální pravdy, která je nedílnou součástí všech nalézacích rozhodnutí a rozsudků soudů. Jinými slovy to znamená, že nikoliv dobře placený obhájce a advokáti na straně jedné za stranu jednou, nebo druhý dobře placený advokát na straně druhé, kteří jsou povinni připravit soudu materiály pro jednání a pro jeho rozhodování, nýbrž že tento úkol zatím podle dosavadních předpisů a soudního řádu přenášíme na soudce, který při absolutní nečinnosti těchto účastníků řízeni musí sám vyhledávat, nalézat, zdůvodňovat, podkládat veškerá rozhodnutí tak, aby tento rozsudek jako takový obstát mohl. Domnívám se, že toto není úkolem soudce. Soudce má soudit, soudce má soudit na základě předložených materiálů a hodnotit je podle jejich síly tak, jak je mu to dáváno.

Nesmíme se potom divit, že dochází k hromadnému odchodu soudců, když na jedné straně vidíme, jak přemíra prací a odpovědnosti je vkládána na ně, a na druhé straně, jak je možno při projednávání soudních případů lehce a běžně se zbavovat povinností, které účastníci tohoto řízení na straně druhé mají.

Proto se domnívám, že pokud nebude v soudním řádu udělána náprava v této věci, tzn. v této vyhledávací otázce tzv. materiální pravdy - znovu podotýkám, že to je svým způsobem socialistický institut minulé doby - že nezískáme to, o co tady právě v tomto směru neustále usilujeme.

Moje druhá poznámka směřuje k tomu, že skutečně se význačně přimlouvám za privatizaci našeho notářství, protože se domnívám. že jedině tímto způsobem můžeme také zamezit hromadnému odchodu notářů a hledání jiných možností výdělku, protože zatím jejich podmínky jsou rovněž tak nesrovnatelné s činností komerčních právníků, advokátů apod.

Já vám moc děkuji za vaši pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Procházkovi za jeho věcnou připomínku. Ještě pan poslanec Sapák.

Poslanec Jan Sapák: Dámy a pánové, musím odpovědět na věcné připomínky pana poslance Bendy. Jestliže jsem v bodě a) navrhl předložení kompletního seznamu znalců, je to proto, že seznamy znalců jsou vedeny jednotlivými krajskými soudy a shromáždit je pospolu by mně nepřipadalo reálné, kdyby se mělo dít jinou cestou, než skrze ministerstvo spravedlnosti, zejména proto, že některé znalecké obory jsou obsazeny jenom u některých krajských soudů a ne u jiných a učinit si celkový přehled lze jedině ze shrnutí. Myslím, že ministerstvo má dostatek možností, aby v jednom nebo několika málo exemplářích tento seznam České národní radě poskytlo. Nenavrhoval jsem v pozměňovacím návrhu, aby byl rozdán všem poslancům.

Pokud jde o iniciativu směrem k federálním orgánům, bylo řečeno "iniciativu" a nikoliv "zákonodárnou iniciativu". Jsem naprosto přesvědčen, že neexistuje jiný subjekt, který by to mohl učinit. Ministerstvo spravedlnosti se stará o chod soudců, běžných soudů, soudní znalci jsou vedeni u krajských soudů, takže není jiný subjekt, který by takovou iniciativu mohl vyvinout, protože právě ministerstvo může mít jediný a jedině ono nejlepší přehled o této věci. Děkuji vám.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Sapákovi. Pan poslanec Lom.

Poslanec Petr Lom: Chci rovněž jenom krátce zareagovat na vystoupení poslance Bendy, který uvádí, po několika hodinách práce, že má dobrý dojem z předsedů krajských soudů. aniž bych to chtěl zpochybnit nebo říci, že já sám bych takový dojem neměl a soudí, že sami dobře vědí, koho mají ve svých řadách.

Myslím, že to je hodnocení příliš povrchní a příliš nereálné. Domnívám se, že to mohou tušit, ale rozhodně to nemohou vědět. lnstitut prvního jmenování, časově omezený, o kterém hovořím, nikoho nemůže poškodit, ale dává určitou záruku a pojistku. Proto bych tuto pojistku rád viděl ve federálním zákoně. To byl smysl mé poznámky.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Lomovi. Pan poslanec Nerad.

Poslanec František Nerad: Pane předsedající, vážení přítomní, mám připomínku k bodu 3, odtržce 3, že Česká národní rada žádá ministra spravedlnosti, aby předložil České národní radě do 31. prosince 1991 koncepci dalšího vzdělávání soudců. Mám dojem, že ministr spravedlnosti nemůže tady suplovat ministerstvo školství nebo vysoké školy. Myslím, že tady by to chtělo zkonkretizovat a tento pojem zúžit.

Vím, že soudci musí chodit na nějaká školení nebo učit se novým vyhláškám, ale myslím, že ministerstvo spravedlnosti nemůže nějakým způsobem tady založit novou universitu pro vzdělávání soudců. Jestli by tento termín neměl být nějakým způsobem upraven.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Neradovi. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Poslanec Holomek.

Poslanec Karel Holomek: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte osobní svědectví, které doufám významným způsobem podpoří návrh poslance Sapáka. Do roku 1968 jsem vykonával funkci soudního znalce. V roce 1968 jsem byl této funkce zbaven, nikoliv z odborných důvodů, jak by se zdálo být naprosto samozřejmé, ale z politických důvodů. Nečiňme si žádných iluzí, že se od té doby nějakým způsobem změnila situace.

A na závěr bych ještě řekl: soudní znalec významným způsobem dokáže ovlivnit rozhodnutí soudu. Je tedy velmi důležitou věcí posuzovat i tyto záležitosti. Věřte mi, jet to Augiášův chlév. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Holomkovi. Ještě se hlásí poslanec Benda.

Poslanec Marek Benda: Jenom zcela stručně ke školství nebo vzdělávání soudců. Strana 22 zprávy, kterou jsme dostali, první odstavec říká: "Ministerstvo spravedlnosti počítá s tím, že ve spolupráci se soudci zpracuje nový moderní systém resortní odborné výchovy soudců, založený na dobrovolnosti, hmotné stimulaci a aktivních formách výuky. Její organizace bude nadále úkolem specializované instituce, institutu ministerstva spravedlnosti ČR pro další vzdělávání soudců, státních notářů, vedoucích a odborných pracovníků soudů a státních notářství. V rámci tohoto systému bude zabezpečena též odborná výchova pracovníků odborného administrativního aparátu soudů."

V návaznosti na to je bod, který žádá ministra, aby tuto koncepci předložil do příslušného data. A my jenom vycházíme ze zprávy, kterou nám vláda poskytla, justici a jenom upravujeme termín, dokdy tento institut dalšího vzdělávání soudců má být upraven.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Bendovi. Nemám žádné další přihlášky. Uzavírám rozpravu a ptám se pana ministra, chce-li reagovat. Pak uděláme pauzu, protože už je 12.30 hod., aby si paní poslankyně Röschová s kolegy mohla připravit upravené znění našeho usnesení, které pak odhlasujeme po polední přestávce.

Ministr spravedlnosti Leon Richter: Vážené dámy a pánové, rád bych se vyjádřil k některým připomínkám, které zde byly vysloveny v rozpravě. První závažná a zásadní záležitost se týká otázky, zda soudci mají či nemají nebo mohou nebo nemohou být členy politických stran, respektive vyvíjet politickou činnost. Pokud je mi známo, tato velice ožehavá otázka je v různých právních systémech řešena různým způsobem, a to v závislosti na demokratickém vývoji té které země, na tradicích které ta která země má. Dovolil bych si to formulovat tak, že čím demokratičtější a dlouhodobější tradice v uplatňování soudcovské nezávislosti existují v tom kterém právním řádu, tím tolerantnější jsou tyto právní řády pokud se týče politické činnosti respektive politické příslušnosti soudců.

Tím chci říci, že v ostatních systémech tato otázka není nahlížena jednoznačně, ale jednoznačně je posuzována v resoluci Organizace spojených národů z r. 1985, která se vyslovuje přibližně takto: "Soudcům nelze upírat možnost členství v politických stranách. Za druhé - soudci po dobu výkonu svého mandátu, jako soudcové se však musí zdržet veškeré aktivní činnosti provozované v těchto politických stranách a žádným směrem nesmějí touto svou případnou politickou činností se nechat ovlivnit při výkonu své soudcovské profese."

Tak zní resoluce OSN a my při tvorbě našich předpisů, zejména pokud jsme měli možnost podílet se na přípravě zákona o soudech a o soudcích, jsme vycházeli z této rezoluce a zákaz členství v politické straně jsme tam nedoporučili. I když o tom bylo mnohokrát diskutováno. Kdybyste se mě zeptali na můj osobní náhled, klonil by se spíš k závěru, který je navržen ve vašem usnesení. Ale protože musím ctít mezinárodní aspekty vyjádřené právě ve zmíněné rezoluci, přidržuji se pozměňovacího návrhu dr. Výborného na vypuštění bodu 8 z předloženého návrhu usnesení.

Druhá otázka, také velice podstatná, kterou zde vyslovil pan poslanec Lom, je zda můžeme akceptovat myšlenku vytvoření institutu dočasného jmenování soudce na omezenou lhůtu. Obávám se, při vší racionalitě této myšlenky, která byla zvažována při tvorbě koncepce nového zákona o soudech a o soudcích, že tento institut nemůže být dost dobře zakotven do našeho právního řádu, protože by to jednoznačně vedlo ke zpochybnění naprostého nezávislého výkonu takového soudce, který by byl jmenován na tuto časově omezenou lhůtu.

Obavy, které v této souvislosti byly vysloveny o možném vykonávání tlaku na takového soudce, ať už v průběhu nebo v závěru této dočasné doby, jsou naprosto opodstatněné a tento institut jako takový v právních řádech jiných zemí zaveden nebyl. Vím, že máte možná na mysli něco obdobného, co někde existuje, co je jakýmsi předstupněm soudcovské činnosti. O tom lze v budoucnu uvažovat, ale pokud mluvíme o plnoprávném výkonu soudní činnosti, domnívám se, že v tomto ohledu jakékoliv změny jdoucí ke zpochybnění nezávislého postavení soudce připustit nemůžeme.

Třetí, velice závažná otázka, je otázka budoucí očisty soudcovského sboru. Dovolil bych si připomenout, že v návrhu zákona o soudech a soudcích, který je nyní projednáván ve FS - s jakým výsledkem včera tato záležitost byla posuzována jste nepochybně seznámeni - ale přes veškeré nové skutečnosti, které do toho vstoupily, bych vás rád seznámil s koncepcí této zákonné úpravy, která připouští, aby ve lhůtě do 31. prosince 1992 bylo možno odvolat soudce také proto, že v době od 25. února do 31. 12. 1989 svým rozhodováním porušil povinnosti, které měl jako nezávislý soudce plnit, nebo neoprávněně zasahoval do nezávislého a nestranného rozhodování soudu.

Pokud jsem zde hovořil o této lhůtě 31.12. 1992, pak jde o návrh vyplývající z projednání této předlohy v ústavně právních výborech FS. Původní návrh zněl do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona. Pak v ústavně právních výborech byl ještě přičiněn další návrh, který osobně nepovažuji za nejšťastněji vyjádřený, ale momentálně existuje jako pozměňovací návrh a to v tom směru, že soudce by bylo možno též odvolat z důvodů uvedených ve zvláštním zákoně, který stanoví podmínky, postup a způsob odvolávání soudce. Tím jsou míněny především záležitosti lustrací. Ale tento dodatek je formulován podle mého soudu příliš obecně a v této podobě by neměl spatřit světlo světa.

Domnívám se, že celkový náš záměr provést nezbytnou dočistu soudcovského výrazu tak, jak ji formuloval pan poslanec Lom, byla nadhozena oprávněně, opodstatněně a jsou nyní vytvářeny nebo měly by být vytvořeny zákonné podmínky pro takový postup.

Další závažná problematika se týká znaleckého sboru. Nicméně poté co zde vystoupil pan poslanec Sapák, bych chtěl říci, že znalci nepatří do justice, patří do resortu spravedlnosti samozřejmě, ale není to justice, není to výkon spravedlnosti. Ale to je v tomto ohledu méně podstatné. Významné je to, že jak jistě pan poslanec Sapák zaregistroval, jsem ve svém vystoupení úvodním řekl, že i já spatřuji potřebu pokud se týče znalců dát dohromady úplný jejich seznam, využít k tomu výpočetní techniky a takovýto úplný seznam dát k dispozici pochopitelně všem justičním složkám, které pro to mají své opodstatnění. To je jisté.

Bude-li si to přát Česká národní rada, proč takovýto seznam nedat jí k dispozici, ale racionální smysl v samotném seznamu nevidím. Spíše se naskýtá otázka, a to jsem také řekl ve svém úvodním vystoupení, že i já pociťuji potřebu provést jistou analýzu současné právní úpravy soudních znalců a vyvodit z toho příslušné závěry, a to popř. i iniciativou, která by směřovala k přijetí nové právní úpravy, která nepochybně patří do působnosti federace. Já se k této myšlence přihlašuji, protože je mi jasné, že s dosavadní právní úpravou zřejmě nebude možno vystačit, jenom bych chtěl třeba na adresu pana poslance Holomka říci, nevím jestli tam je Augiášův chlév nebo není Augiášův chlév, ale vím, že je třeba provést určitou revizi současných znalců, a to nám nynější právní úprava dost dobře neumožňuje.

Zásadně bych se však stavěl proti jakékoliv myšlence vyčlenit některé znalce z obecné úpravy. Pan poslance Sapák tím mínil odhady z oboru nemovitostí. Nevím, jaký je racionální důvod pro takovýto postup, ale myslím, že v tomto ohledu by všichni znalci měli mít rovná práva a rovné povinnosti.

Pokud se týče připomínky pana poslance Nerada, myslím, že ji pan poslanec Benda již vlastně vyjádřil, důraz v tom usnesení je na slovo "dalšího" vzdělávání soudců atd., tím je míněn resortní přístup k této otázce, to nespadá do působnosti obecného školství, žádnou právnickou fakultu nebo jakékoliv kursy ji nahrazující zřizovat nechceme a také nebudeme. My jsme tím mínili, jak možná jste postřehli v mém vystoupení, že musíme, a to je nezbytná odborná, profesionální potřeba našeho resortu, se věnovat této odborné složce našich soudců, poněvadž si uvědomujeme, že ten ohromný legislativní nápor, ale nejenom on, nás staví do pozice, kdy profesionalita soudcovského sboru se musí dostat na úroveň, kde já ji ani dnes ještě zdaleka nevidím. To je naše prioritní záležitost, za tímto cílem jít musíme, a proto, ačkoliv jsem byl od přijetí tohoto úkolu některými zrazován, tak jsem se za něj plně postavil, poněvadž pociťuji právě v tomto ohledu ještě mnohé dluhy vůči naší justici. (pokračuje Richter)

Nevím, jestli bych měl reagovat na požadavek pana poslance Krčmy, pokud se týče zvláštního soudnictví, byť pro obory patentů a vynálezů, jsem proti myšlence jakýchkoli zvláštních soudů, ty se neosvědčují a nikdy se neosvědčovaly a tendence ve světovém vývoji kráčí k jednotné soustavě soudů, která by byla možná i širší, nežli ji máme koncipovánu dnes. Ale to by byl, myslím, spíš námět na diskusní kroužek, nežli na posuzování takovýchto návrhů. Čili patentové soudy samozřejmě ano, ale v rámci obecného soudnictví.

Domnívám se, že jsem vyčerpal veškeré podstatné připomínky, které zde zazněly v rozpravě a děkuji za vaši pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu ministrovi, dříve než přeruším schůzi, je tady výzva pro zemědělskou komisi, že na krátkou dobu se sejde v místnosti č. 56. Prosím tedy zemědělskou komisi, aby se sešla, Mandátový a imunitní výbor se sejde v místnosti předsednictva.

Protože máme 12.45 hod., začneme ve 14.15 hod. Prosím pan poslanec Kozánek.

Poslanec Petr Kozánek: Chtěl bych požádat členy rozpočtového a kontrolního výboru, že tento se sejde po obědě půl hodiny před zahájením odpoledního zasedání, to znamená ve 13.45 hod. v místnosti č. 56 spolu s ostatními zpravodaji k vypracování zprávy o hospodaření za první čtvrtletí letošního roku. Děkuji.

/Jednání přerušeno ve 12.45 hod./

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení zástupci vlády, dovolte mi, abych zahájil odpolední jednání ČNR. V projednávání jsme skončili závěrečným slovem pana ministra. Nyní se chci zeptat paní poslankyně Röschové, zda je připravena vystoupit. V tomto okamžiku se to očekává. Předávám jí slovo.

Poslankyně Anna Röschová: Pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřila k jednotlivým pozměňovacím návrhům, které zde zazněly z pléna.

Prvním pozměňovacím návrhem byl návrh pana poslance Výborného. Myslím však, že to je gramatická záležitost a že o tom nemusíme hlasovat.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Promiňte, paní zpravodajko. Dámy a pánové, já bych vás chtěl požádat o to, abyste zaujali svá místa. Všechny vás žádám o klid, protože neslyším, co říká paní zpravodajka.

Poslankyně Anna Röschová: Ještě jednou: Já bych si dovolila vyjádřit se k pozměňovacím návrhům, které zde zazněly z pléna. První pozměňovací návrh vznesl pan poslanec Výborný. Jde v podstatě o gramatickou úpravu odstavce 2, odsek dva. Domnívám se, pane místopředsedo, že o této věci nemusíme hlasovat.

Druhý návrh se týká také odst. 2, ale odseku 3. Podle mne je to chyba vzniklá přepisem. Rovněž se domnívám, že o tom není třeba hlasovat.

Posledním pozměňovacím návrhem pana poslance Výborného bylo vypuštění odstavce 8. Myslím, že pan poslanec to zde velmi dobře odůvodnil a pan ministr rovněž. Já jako zpravodajka bych s tímto návrhem souhlasila a doporučovala ho, protože mezinárodní normy a mezinárodní usnesení hovoří v tom duchu, jak o tom mluvil pan ministr. Proto bych prosila, abyste o tomto návrhu dal hlasovat.