Byl to jeden z obvyklých činů komunistického systému usilování o násilné prosazení věcí proti logice. Opava, která měla kulturní tradici, knihovny, muzeum, ústavy, divadlo - operu i činohru, pověst klidného města s kruhem zeleně na někdejším opevnění, čistá "bílá" Opava, ideální prostředí pro vysoké školství, byla shledána jako hnízdo buržoasie, které není vhodné tímto způsobem podporovat. Ano, strůjcům našeho bytí přede vším vadila silná vrstva zdejší inteligence. Její první vlna sem přišla po první světové válce, kdy Československý stát se snažil posilnit český živel, který zde byl v menšině, druhá vlna pak byla po druhé světové válce, kdy na krátkou dobu zde opět sídlily některé centrální úřady. Myslím, že i kdybychom nechtěli uznat všeobecnou prospěšnost zřizování regionálních universit, v případě Slezské university Opavě je to náš dluh doslova historický. Nechci posilovat nevraživost, která bývá mezi nejbližšími sousedy obvyklá, ale kdyby se mělo prosadit, co jsem také v debatě kolem těchto záměrů slyšela, že by v této oblasti stačila universita jedna, proč prý v Opavě i Ostravě - pochopitelně z důvodů dříve uvedených bych pak byla pro koncepci z loňského roku: Slezská universita se sídlem rektorátu a filosofickou fakultou v Opavě, pedagogická a přírodovědecká fakulta v Ostravě a obchodně podnikatelská v Karviné. Bylo by to však jen východisko z nouze. Myslím si naopak, že založení universit územně blízkých může být pramenem dobrých sousedských vztahů a plodného soupeření, naopak podpora jen jednoho z obou měst je zdrojem závisti a pokračováním rivality. Obě tato centra byla v minulých desetiletích postižena - jedno záměrným opomíjením, druhé devastací životního prostředí - a je nyní na naší době, aby je opět pozvedla. A námitka přílišné blízkosti? Díváme-li se jak to chodí jinde: v NSR jsou snad university i v bližších městech a v Kanadě i dvě v jednom městě. K námitce nedostatečnosti personálního obsazení: každý začátek je těžší, ale dnes náhodou jsou v tom ohledu podmínky příznivější než jindy, protože s reorganizací Akademie věd se dá očekávat, že obě instituce svými pracovníky prolnou a university tak dostanou přímo do vínku zárodek své specifické odbornosti a třeba i pozdější oborové proslulosti. Teď ještě k těmto regionálním universitám obecněji. Ve čtvrtek v minulém týdnu vyšla v Lidových novinách krátká, ale podle mne výborná úvaha na evropské téma, od francouzského právníka Antoine Winklera, s názvem Rekviem za národní stát. Pro ty, kterým článek ušel, jsem ho připíchla na zeď v předsálí. Budoucí Evropu, kde hranice nynějších států pozbudou na své důležitosti, jedno právo, jedna ekonomika, jeden bezpečnostní systém - tento universitní celek s mnoha dílčími právy i nestátních subjektů, mezi něž mohou patřit i university - dává do protikladu k Evropě jednotlivých národních států, které v budoucnu budou mít již jen omezené pravomoci.
Dovolte, abych ocitovala poslední odstavec: "Je pravdou, že zhroucení modelu národního státu je znepokojující, zejména, pozorujeme-li národnostní úpadek některých států, jež se nám před očima rozpadají. Avšak kupředu se nedostaneme oživováním nacionalismu, nýbrž naopak tak, že budeme postupně likvidovat hranice a odstraňovat rozdíly. Dokud si neosvojíme onu starou a krásnou tradici, jež se znovu probouzí k životu v Evropě dvacátého století: tradici mnohonásobných práva omezených pravomocí." .
Ano, zřejmě nám nezbyde, než se se ztrátou státní identity v dnešním slova smyslu smířit. Ostatně, uvážíme-li, k jakým katastrofám lpění na nacionálních státech Evropu vedlo, není sentimentalita na místě. Neznamená to však, že by nám nemělo zbýt to neagresivně národní, to, čím se budou jednotlivé kdysi státy odlišovat. Trochu nadneseně řečeno, máme povinnost se národnostnímu úpadku vzepřít. Podívejme se na mapu Evropy, jakou nepatrnou nudličkou je Československo, na jak nepatrném území je mezi ostatními národy. Bude záležet na nás, jestli se nerozplyneme v jednotném konzumním prostředí společnosti, jestli zůstaneme kulturními celky. V tomto směru mohou sehrát decentralizované university velkou roli. A zvláště v okrajových částech republiky, kde právě lze čekat prolínání obyvatel bývalých národních států, se bude jednat o uchování národní kultury i jazyka.
Budoucí evropské regiony budou si víc, než
mnohde umělými státními hranicemi,
vymezeny přirozenými geografickými poměry.
Dnešní československé Slezsko se může
dobře stát částí hospodářského
regionu zabírajícího Slezsko celé.
Nemůžeme to detailně předvídat,
ale úloha všech institucí kulturních
i vědeckých, včetně universit, je
v tomto procesu nepochybná. Na nás, českém
parlamentu je, abychom si to dnes v dostatečném
předstihu a v plné míře uvědomili.
Z tohoto zorného úhlu se mi jeví výhrady
paní poslankyně Krejčové jako dílčí
a nepodstatné. (Potlesk.) .
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji paní poslankyni Vorlové a prosím
pana poslance Klenera, aby se ujal slova.
Poslanec Pavel Klener: Vážená paní
předsedkyně, vážená vládo,
vážená sněmovno, mám pouze dotaz.
V důvodové zprávě je uvedeno, že
v rámci Jihočeské university budou zřízeny
fakulty agronomická, pedagogická a nová fakulta
sociálnězdravotní. Dále je zde uvedeno,
že akreditační komise dala u nových
studijních oborů souhlas k tříletému
bakalářskému studiu. V rozporu s tímto
konstatováním je materiál přípravné
skupiny Jihočeské university, obsahující
projekt lékařského studia "funkční
patologie hybné soustavy". Podle tohoto materiálu
se plánuje specializované pěti a půlleté
studium, zaměřené na problematiku funkčních
poruch pohybového systému. Absolventi obdrží
titul MUDr. s tím, že budou mít některá
specifická omezení, zejména pro chirurgické
obory. Zdá se paradoxní, že v době,
kdy jsme zrušili specializované zaměření
dvou fakult, lékařské fakulty pediatrické
a hygienické, budeme zřizovat jinou, super specializovanou
fakultu pro obor, jež má vysloveně postgraduální
charakter. Obzvláště specializace multidisciplinárního
charakteru, jako je specializace navrhovaná v Jihočeské
universitě, musí být získána
výhradně na bázi šestiletého
základního studia lékařství.
Nevytváříme přece lékařské
školy pro oční lékařství,
gynekologii a podobně. Akreditační komise
sice doporučila pouze tříleté studium,
ale podle zákona 172/1990 o vysokých školách,
akreditační komise se vyjadřuje ke zřizování
a zrušování fakult, ale v § 4 odst. 2
téhož zákona se praví, že fakultu
zřizuje, zrušuje, slučuje a rozděluje
akademický senát vysoké školy. Rád
bych tedy věděl, jaké jsou záruky,
že doporučení akreditační komise
budou respektována. Jinak je teoreticky možné,
že akademické senáty nově vzniklých
universit se rozhodnou pro vytvoření nových
pěti lékařských fakult. (Potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Klenerovi a prosím pana
poslance Payna, aby se ujal slova.
Poslanec Jiří Payne: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážené poslankyně a poslanci, důstojným hlasem přednesl pan ministr Vopěnka svoji předkládací zprávu o zakládání pěti universit. Vzhledem k tomu, že zákon je velice stručný a není na něm v podstatě příliš co zkazit, se většina příspěvků zabývá důvodovou zprávou. Myslím, že každého z nás upoutal pozoruhodný termín "universita v moderním širším smyslu", čímž se rozumí přesně to, co bych nazval socialistickým smyslem. Je to termín vskutku z minulých let. Rád bych se pozastavil nad tím, že některé z těchto nově zakládaných universit mají mít dvě až tři fakulty. Poněkud mě to překvapuje, protože tradice středověkých univerzit byla založena na tom, že univerzitou byla ta škola, která měla zmíněných sedm fakult, škola, která jich neměla sedm, tak prostě univerzitou nebyla. Rád bych připomněl, že např. ve východním Německu bylo takových několik rádoby univerzit, zřízených zákonem, které ovšem neměly např. teologickou fakultu a díky tomu západní Němci tyto univerzity nebrali jako partnery. I když to není nikde uzákoněno, tak tento středověký zvyk dodneška platí. Jestliže my tedy zřídíme těchto 5 univerzit, můžeme si být téměř jisti, že řada skutečných univerzit je jako partnery brát nebude. Domnívám se, že zakládat takovéto "pseudouniverzity" je záležitost, která by vlastně nemusela být ku prospěchu, zejména, chceme-li tedy s ostatním světem být více v kontaktu. Domnívám se, že když profesor Masaryk nebyl úspěšný v zakládání příslušné univerzity, měl k tomu velmi dobré důvody. Ono založit univerzitu není snadné. Podařilo se to Karlu IV., nepodařilo se to panu profesoru Masarykovi, zřejmě se to podaří našemu panu ministru Vopěnkovi, protože reakce ve sněmovně vypadají na to, že zákon bude schválen. Přitom je ovšem školství resort, podle mého názoru, v nejhorším stavu, neschopní jsou nahrazováni ještě neschopnějšími a naše školství stále více upadá. Je to zmatený resort, stačí pohlédnout na legislativní predlohy, které jsme zatím z tohoto ministerstva dostali, všechny jsou naprosto chaotické, bez jakéhokoliv systému či výhledu na perspektivy našeho školství. Možná, že si tedy tímto vyrobíme větší počet vysokoškoláků a dostaneme se z toho pověstného 72. místa ve světovém žebříčku na místo řekněme 70., ale na kvalitě školství to vůbec nic nezmění. Mně při předkládání tohoto zákona chybí především jedna věc. Patřím do výboru pro sociální politiku a vím o tom, kolik tisíc máme nezaměstnaných vysokoškoláků, protože naše školy chrlí vysokoškoláky v oborech, které naprosto nemají uplatnění. Mně je líto těch studentů. kteří se na tyto školy přihlásí, jestliže říkáme o tom, že každý by měl převzít odpovědnost za svůj život, za svoji budoucnost, také tedy za volbu vzdělání, pak ti, kteří se na tyto školy přihlásí, jsou skutečně chudáci, protože je nepochybně čeká nezaměstnanost. Chybí mně právě při předkládání tohoto návrhu tady analýza toho, kolik absolventů kterého oboru potřebujeme, zda vůbec najdou uplatnění. Nejsem si jist, kolik potřebujeme absolventů agronomické fakulty, jestliže chceme zemědělství privatizovat. Nejsem si jist, kolik potřebujeme absolventů elektrotechnické fakulty, když všichni víme, že elektrotechnika je v našem státě před bankrotem a velmi pravděpodobně se zcela rozpadne, protože neobstojí v konkurenci západních zemí. Nejsem si jist, k čemu bude sloužit na Slezské univerzitě katedra dokumentace literatury a péče o kulturní dědictví v tržní ekonomice s příslušným počtem absolventů. Nejsem si jist, k čemu bude sloužit tříletý studijní obor katedry laických učitelů náboženství a jáhnů, je to nepochybně záslužný čin, ale tento tříletý obor podle mne není důvodem k zakládání univerzity a jestliže se objevil v této důvodové zprávě jako argument k založení univerzity, tak je to podle mne drzost. Tento zákon měl hovořit o vysokoškolském studiu a ne o nějakých tříletých průmyslovkách, byť teologických. Zajímalo by mě, pro které podnikatele budou sloužit absolventi sociálně ekonomické fakulty v Ústí nad Labem nebo pro jaké školské poradenství. Zdá se mi, že základní analýza, k čemu vlastně příslušné katedry mají vychovávat absolventy, vůbec nebyla provedena. Já bych skoro doporučoval studentům, aby se na tyto školy vůbec nehlásili, protože absolvovat školu s perspektivou, že budou nezaměstnaní, je naprostý nesmysl, a pokud se tak stane a nezaměstnaní budou, pak bych je prosil, aby se obrátili na našeho pana ministra Vopěnku, doufám, že v budoucnosti už bývalého, a aby si s ním přišli svoji nezaměstnanost vyřídit, neboť on tady nepromyslel základní strukturu a koncepci vysokého školství. Připomíná mně zřizování těchto univerzit, když se před mnoha lety v dobách totality zřizovala katedra táboření a pobytů v přírodě. Bylo tady řečeno, že tím, že zavedeme pluralitu ve vysokém školství, v univerzitách, že budou odstraněny staré struktury, které se centralisticky brání tomu, aby nové univerzity vznikaly. Jenomže problémem je, že nové struktury ve školství ještě nevznikly. Problémem je, že těch několik málo schopných lidí, kteří se snad v tomto resortu našli, budou zlikvidováni těmi starými strukturami, které prostřednictvím těchto nově zřízených univerzit budou na těch několik málo schopných tlačit, až je zcela zlikvidují.
Ptám se, proč tedy, jak to sám pan ministr řekl, na tom názvu univerzita vlastně nezáleží, proč tedy tolik potřebují tyto školy název univerzita, proč vznikají z iniciativy desítek podniků a skupin, které podporují tento název. Především si kladu otázku, proč dnes představitelé KSČ, která naše školství zcela zdevastovala, proč tak horlivě podporují zakládání univerzit. Nemohu si pomoci, ale zdá se mi to velmi podezřelé.
Domnívám se ovšem, že schválením tohoto zákona nehrozí žádná katastrofa, není třeba zde vytvářet katastrofickou vizi, ono se tak moc nestane, ono to naše školství přežije. Jenom kóma našeho školství se po jistou dobu prodlouží.
Vzhledem k tomu, že už se v novinách objevují
inzeráty a konkurzy na obsazování míst
na těchto ještě nevzniklých univerzitách,
myslím si, že jako parlament tady ani nemusíme
být, a že bychom o tom ani nemuseli jednat, příslušné
regiony si své univerzity stejně zřídily
i bez nás, funkce ČNR se stává zcela
zanedbatelnou, protože musíme odsouhlasit to, co si
již jinde rozhodli. Nepochybuji o tom, že sněmovna
tento zákon schválí, i když si myslím,
že to bude špatně. Nakonec bych snad ještě
odcitoval prezidenta Masaryka, který pravil. "Není
hanbou, když osoba schopná učit na vysoké
škole učí na střední škole,
hanbou je, je-li tomu naopak". Děkuji. (Potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Paynovi. Prosím, pan ministr
Vopěnka by rád odpověděl.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy
ČR Petr Vopěnka: Vážená paní
předsedkyně, dámy a pánové,
já bych v této chvíli chtěl říci
pouze jednu věc panu poslanci. Vysoké školy
nemají sloužit a já doufám, že
už nikomu sloužit nebudou. A plánovat počet
absolventů podle potřeb národního
hospodářství, to jsme tady přece měli.
Právě naopak, vysoké školy musejí
mít svobodného ducha, studenti budou sami využívat
možnosti svého studentského kolektivu, ve kterém
se nacházejí. Školy budeme zřizovat
pro studenty a ne pro profesory. Plánovat, jestli bude
někdo nezaměstnaný nebo nebude, to přece
tady bylo v minulosti a víme, kam to tento stát
dotáhl. Cožpak dneska může někdo
říci, co za 5 let bude se dělat? To musejí
lidé sami poznat, v diskusích mezi sebou, na těch
vysokých školách musejí se stýkat
mezi různými obory studenti. musejí spolu
diskutovat. Znovu bych apeloval na to, pomozte mi, poslanci, abychom
mohli na ty školy tlačit, zatím nám
to zákony skutečně nedovolují. Nejde
o to školy zakázat, jde přece o to, abychom
na školách mohli vytvořit prostředí,
jaké tam patří a k tomu skutečně
potřebujeme patřičné zákony.
(Potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
S technickou poznámkou se přihlásil pan
poslanec Payne, připraví se poslanec Gjurič
a Jakl.
Poslanec Jiří Payne: Pane ministře,
nechtěl jsem, abyste plánoval stavy vysokoškoláků,
ale abyste školám, které ještě
nemají studenty, kteří by mohli diskutovat,
a profesory, kteří by mohli o těchto věcech
rozhodovat, pomohl dříve, než vzniknou, které
katedry mají nebo nemají smysl. To je vaše
povinnost, když univerzity zakládáte.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy
Petr Vopěnka: Každá škola má
studenty, kteří mají právo diskutovat.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji. Diskutovat bude pan poslanec Gjurič,
připraví se poslanec Jakl.
Poslanec Andrej Gjurič: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, již tady bylo několikrát řečeno, že jde o zdánlivě velice jednoduchý zákon. Stručné paragrafové znění nás pouze žádá, abychom potvrdili - a toto slovo zdůrazňuji vznik pěti univerzit, nic víc. Je velmi jednoduché a populární s touto žádostí souhlasit, ukázat se benevolentními, velkorysými, novými otci vlasti. Rozhodovat však na základě něčeho takového, jako je důvodová zpráva, by nebyla otevřenost a benevolence, ale podle mého názoru nezodpovědnost. Bohužel se nedivím, že nám nebylo poskytnuto více než tato důvodová zpráva. Jenom v blahé nevědomosti toho, co činíme, můžeme učinit to, co se po nás žádá. Pochopil jsem to, když se mi dostal do ruky dopis děkana Ostravské univerzity. Má to být propagační materiál, ale na mne působil opačně. Shrnul bych svůj dojem z toho, co máme dnes projednávat, že přání je otcem tohoto zákona.
Přesto mi dovolte, abych se zmínil o několika skutečnostech, o nichž bychom měli vědět více, a víme velice málo.
Především mi tam chybí - ač pan ministr Vopěnka protestoval - určitá společenská potřeba, možnost uplatnění studentů. Na výboru pro sociální politiku a zdravotnictví pan ministr Horálek nedávno referoval o vývoji nezaměstnanosti. Jedním z podstatných problémů jinak dobrého vývoje bylo uplatnění středoškoláků a vysokoškolských absolventů. Zmíněný dopis z fakulty v Ostravě, která bude stavět na fakultě filozofické s 250 až 300 studenty, jsem dostal do ruky v den, kdy v tisku vyšel další článek o nezaměstnanosti na Ostravsku. Zaměstná se tam jen třetina vysokoškoláků a nejhůře se umísťují absolventi humanitárních směrů.
Domnívám se, že i tradiční stávající univerzity budou muset zvažovat počet studentů a profilaci jejich vzdělání - opakuji zvažovat, nikoli plánovat podle potřeb, situace, poptávky. Dělají to univerzity americké a je k tomu řada dokladů. Například manažerská studia se v USA velmi výrazně omezují.
Tím více by to mělo platit pro fakulty nově vznikající. Postrádám tu fundovanou prognostickou analýzu, odhad budoucí společenské potřeby. Je příznačné, že to byl zase ministr práce a sociálních věcí, kdo se mnou hovořil o tom, že potřebuje tyto věci podrobně znát, že je ochoten vypsat grant na studii, která zmapuje potřebu a doporučí výhodné směry vzdělávání teď a s výhledem zejména na pět až deset let. To není plánování, to je rozumná logická úvaha.
Podívejte se na směrná čísla studujících na nově vznikajících univerzitách. Počet jde do mnoha stovek.
Stejně tak vágní je v důvodové zprávě koncepce náplně zaměření studia. Co je to například fakulta aplikovaných věd na Západočeské univerzitě - nevím. Přitom přijímá neuvěřitelné číslo 200 studentů. Nebo univerzita v Ústí bude zřizovat fakultu sociálně ekonomickou garantovou sociálně ekonomickým ústavem při ČSAV. Má připravovat - a teď pozor - odborníky pro personální i pro sociologickou a psychologickou činnost. A dokonce i pro sociálně psychologické a školské poradenství. Dámy a pánové, o poradenství toho vím za svůj život opravdu dost. Vím, že k tomu dosud nestačilo ani absolutorium jednooborového vysokoškolského studia psychologie v Brně nebo Praze, bylo potřeba postgraduálních studií či dalších kursů.
Jestliže se argumentuje tím, že na mnohých z těchto nově vznikajících fakult budou zaměřeny především na studium bakalářské, pak se znovu ptám, proč se musí jmenovat univerzity, proč to nejsou nástavbové vysoké školy.
Teď to nejpodstatnější - úroveň pedagogického sboru. O tom se v důvodové zprávě nedovíme nic. Nevíme, kdo bude tyto stovky studentů učit a jakou k tomu má kvalifikaci. Dočteme se tu jen deklarativní prohlášení ve třetím odstavci první stránky.
Pouze u Ostravské univerzity můžeme díky dopisu pana děkana nahlédnout do zákulisí. Cituji. "Budovaná univerzita v Ostravě má ve své náběhové fázi (také hezký termín) velmi příznivou kvalifikační strukturu. Z celkového počtu 240 učitelů má celkem 13 profesorů a 48 docentů". Kdo je kdy a kde habilitoval. Jestliže je tomu tak i na ostatních univerzitách, tak mě jímá děs. Nedovedu si představit, kde by se po devastaci vysokoškolské výuky, embarga na literaturu, železně opony, při známém výběru na studium a zejména na místa vysokoškolských učitelů, vzalo tolik skutečných osobností. Mám vážnou obavu, že jsou jenom dvě možnosti. Buď vznikne řada rychlokvašených akademických hodnostářů, a to už jsme tady také jednou zažili, nebo zde najdou azyl docenti a profesoři z nechvalně známých vysokých škol a kateder.
Na tomto místě pociťuji potřebu všechny ubezpečit, že my, kteří váháme, kteří nesouhlasíme, rozhodně nemáme nic proti regionálnímu vzdělávání, možná naopak. Velice fandím rozvoji regionů a souhlasím s tím, že je třeba pomoci pozvednout život v nich. Pak jsem ochoten převést určité fakulty stávajících univerzit do nových míst, kde by se možná hezky a příjemně studovalo, nebo dva až tři roky počkat a připravit skutečná kvalitní gymnázia. V gymnáziích je základ vzdělanosti a kultivace osobnosti.
Rozhodně vypracovat a poskytnout k rozhodování podstatnější podklady, než jsme dostali. Tedy vrátit materiál k dopracování. Už jsme to udělali v řadě případů. Považujte to za můj návrh k hlasování. Budu jenom rád, když mi lepší materiál vyvrátí mé pochybnosti.
Na závěr bych chtěl říci, že se obávám, že všechno to, co říkám bude zcela zbytečné, protože se mi zdá, že jde o čistě politické rozhodnutí. Důvodová zpráva o tom hovoří v prvním odstavci a z apologetiky či z argumentů řady kolegů cítím totéž. Chápu je. Dovolím si ale říci, že jestliže jde o otázku politickou, je to velice krátkozraká a líbivá politika.
Došel jsem k přesvědčení, že
se dostáváme do role komparsu, který má
odsouhlasit co kdosi dohodl nebo potvrdit něco, co už
dávno běží. V náběhové
fázi jsou již přijaty desítky profesorů
a docentů a stovky studentů. Zase citace z dopisu
pana děkana Ostravské univerzity: "Naše
škola nese morální a právní odpovědnost
za přípravu více než 3 000 studentů,
kteří zde ve všech formách studia studují,
zejména pak za ty studenty, které jsme pro budovanou
univerzitu a její jednotlivé fakulty přijali
v loňském roce na pokyn ministerstva školství,
mládeže a tělovýchovy".