Česká národní rada 1990 – 1992

Dovolte, abych se s vámi rozdělila o pochybnosti o tom, zda založení nových univerzit je právě to, co naše zbědované školství potřebuje nejvíce a nyní. Nový vysokoškolský zákon je výsledkem polistopadové revoluční euforie a je velmi pravděpodobné, že bude z řady důvodů novelizován. § 3, třetí část tohoto zákona zní:

"Vysoké školy se zřizují, slučují, rozdělují a zrušují v ČR zákonem ČNR a ve Slovenské republice zákonem SNR. Stejným způsobem se stanoví název a sídlo vysokých škol."

Zákon o vysokých školách hovoří pouze o vysokých školách. Nerozlišuje statut univerzit a vysokých škol. Pojem univerzita je tedy chápán jen jako název některých vysokých škol bez rozlišení obsahu. Mohlo by se zdát, že spory o tzv. regionální univerzity, které zatím probíhaly jen v kuloárech, jsou čistě formální a že v nich jde pouze o název. Navrhovatel chápe název univerzita "v moderním širším smyslu, který dovoluje symbiózu humanitních a technických oborů". Absolventi vysokých škol a univerzit včetně Karlovy vědí velmi dobře, že bývalá nejvyšší sídla vzdělanosti a tvůrčí vědecká pracoviště klesala v posledních 40 letech až na úroveň jakési nástavby středních škol, kde se zkoušky a doktoráty, ale i vědecké hodnosti udělovaly za dokonalé memorování skript a marxistických pouček. Zatím jsme odstranili pouze marxistické poučky. Ale univerzity a vysoké školy postrádají dostatek skutečných vědeckých osobností a zápasí s vážnými finančními problémy. Co je univerzita? Čím se liší od vysoké školy? Pojem univerzita je nepochybně pojem historický a je třeba ho důsledně historicky chápat ve smyslu vysoké racionality a kvality individuální práce, kdy zvláštní důraz je kladen na vědu a výzkum a jejich aplikaci, a to jak pokud jde o výuku, tak vlastní výkon povolání, obvykle nazývané svobodné (právo, medicína). Pedagogické obory byly ještě do nedávna vymezovány velmi nepřesně, protože jde o obory, založené na mnoha mimoracionálních postupech, zvláště pokud jde o výuku dětí na základní škole. Kritériem toho, co je podstatou univerzity, je míra integrace základního aplikovaného výzkumu a výuky. Smysl vzdělání učitelů je jinde. Používám-li slovo "historický", nemyslím "historizující". Jde o naplnění obsahu slova univerzita, o uchování hodnot, na kterých je jedině možno stavět základy vzdělanosti. V zahraničí mají univerzity vysokou akademickou prestiž a jsou velice selektivní, pokud jde o učitele i žáky. I nejhorší univerzita dodržuje určitou proporci mezi vědou a výukou. Ostatně není náhoda, že ve Velké Británii, v zemi s dlouholetou univerzitní tradicí, přísně rozlišují mezi univerzitami, teacher colleges a mezi polytechnikami. Tradice našich vysokých škol technických, jako je např. ČVUT, je de facto univerzitní díky vysokému podílu badatelské činnosti v době jeho vzniku. Ne náhodou se takovým školám říká technical universitis. Vládní návrh zákona o zřízení 5 nových univerzit obsahuje následující základní údaje: Dvě univerzity mají vzniknout sloučením pedagogické fakulty s některou další existující fakultou v místě působení. Podrobný seznam těchto fakult uvedl pan ministr, a tak bych s ním nerada zdržovala. Dvě univerzity mají být zřízeny udělením univerzitního statutu dvěma pedagogickým fakultám. Zcela nová Slezská univerzita má vzniknout spojením loni otevřené filozofické fakulty v Opavě (zřizovatelem byla Masarykova univerzita v Brně) a fakulty obchodně-podnikatelské se sídlem v Karvinné, mající tam zřizovatele. Důvodová zpráva nepřináší žádné údaje o personálním zajištění výuky a výzkumu z hlediska kvalifikace, věku či odborné úrovně jednotlivých učitelů a pracovišť, které by měly být rozhodujícím kapitálovým vkladem každého projektu nové univerzity. Z hlediska záruk kvality nově vznikajících univerzit pak stojí za zvláštní pozornost situace pedagogických fakult, které patří mezi ideologicky nejzkompromitovanější instituce vysokého školství. Ve dvou případech totiž dostanou pedagogické fakulty univerzitní statut přímo a v dalších dvou nepřímo. Ve srovnání se zahraničím a s ohledem na historický vývoj poslání a funkce univerzit jde o případ zcela bezprecedentní. Pedagogické fakulty jsou a mají být učitelskými ústavy, jejichž program lze koncipovat tak, aby část specifických oborů mohla být doplněna o kurs nabízený univerzitou. Koncepce studia učitelských oborů tak, jak ji důvodová zpráva předkládá, je nesrozumitelná a pro mne nepřijatelná. "Pedagogická fakulta v Ústí nad Labem bude připravovat učitele pro 1. a 2. stupeň základní školy, učitele všeobecně vzdělávacích předmětů na středních školách, učitele pro učňovské školství a též pro mládež vyžadující zvláštní péči. Uvažovaná Ostravská univerzita má 3 fakulty: filozofickou, přírodovědeckou a pedagogickou. Na fakultě filozofické budou rozvíjeny obory filologické, literárně-historické, psychologické, učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů pro 2. stupeň základní školy a školy střední. Na fakultě přírodovědecké bude probíhat předmětová příprava učitelů 2. stupně základních škol a škol středních v přírodovědních všeobecně vzdělávacích předmětech s důrazem na ochranu životního prostředí v tomto silně devastovaném regionu. A konečně na fakultě pedagogické se bude uskutečňovat příprava učitelů 1. a 2. stupně základních škol a škol středních v pedagogicko-psychologické a didaktické oblasti." Jaké učitele má vychovávat filozofická fakulta Slezské univerzity, pedagogická fakulta Jihočeské univerzity a pedagogická fakulta Západočeské univerzity důvodová zpráva nesděluje, ale informuje nás, že "jedním z hlavních cílů pedagogické fakulty je těsnější propojení technických a humanitních studijních programů". Základními organizačními jednotkami budou katedry s celouniverzitní působností, na něž bude možno soustředit vysoce kvalifikované pedagogické a vědecké pracovníky. Znamená to, že učitelé 2. stupně základních škol stejně jako učitelé středních škol by mohli získat stejný diplom buď na pedagogické nebo na filozofické fakultě. V čem se bude studium lišit a jaký akademický titul absolventi získají? Pozoruhodná je také terminologie. Na filozofické a přírodovědecké fakultě se mají studovat všeobecně vzdělávací předměty nebo přírodovědné všeobecně vzdělávací předměty a nikoli vědní obory. Díky tomu, že u nás neexistuje globální vzdělávací strategie, která by měla na zřeteli vznik různorodých a vzájemně se doplňujících typů vysokých škol, dostávají instituce i s prokazatelně nižšími výkony a nižší úrovní práce mimořádnou šanci k vzestupu, kterou si nezaslouží a kterou nemohou využít k prospěchu všech. Předkládaný návrh uměle posunuje učitelské vzdělávání na prestižně vyšší úroveň bez příslušných personálních, kvalifikačních a organizačních předpokladů a kvality. Akreditační komise dala u nových studijních oborů souhlas k tříletému bakalářskému studiu a konstatuje, že tento typ studia je běžný ve vyspělých vzdělávacích systémech. Zapomněla ovšem dodat, že bakalářské studium je ve světě věcí velmi náročně pojaté teoretické a praktické přípravy, která se zřetelem na poměry u nás vyžaduje důkladnou přestavbu studijních plánů z hlediska interdisciplinarity a postupného začleňování do praxe již během studia. V části věnované ekonomickému rozboru se konstatuje, že nedojde ani k podstatnému nárůstu počtu studentů ani k neúměrnému růstu finančních nároků. K tomu pokládám za nutné upozornit na skutečnost, že předložené údaje o počtu studentů jsou nesystematické a pravděpodobně nepřesné. Počty přijímaných studentů jsou u Jihočeské univerzity uvedeny ve srovnání školního roku 1990 - 91 a 1991 - 92. Přírůstek pro školní rok 1991 - 92 činí 45 studentů. U Západočeské univerzity je uveden pouze orientační celkový počet přijímaných studentů ve školním roce 1991 - 92. Údaje za školní rok 1990 - 91 chybějí. Zjistit, o jaký přírůstek se jedná, tedy není možné. Uvažované počty studentů Univerzity Jana Evangelisty Purkyně jsou pro změnu uvedeny pro školní rok 1991 - 92 a školní rok 1992 - 93. Přírůstek pro školní rok 1992 - 93 činí 50 studentů.

Údaje týkající se Ostravské univerzity jsou pouze pro školní rok 1990 - 1991 s předpokládaným perspektivním zvýšením. Jakým? O počtu studentů Slezské univerzity současných i budoucích zpráva mlčí. Částka přidělena pro tento účel do rozpočtu ministerstva školství pro rok 1991 činí 68,1 mil. Kčs. Pro srovnání se dozvídáme, že pro rok 1990 činila tato částka 14,46 mil. Kčs. Nejzávažnější údaj předpokládané výdaje pro rok 1992, tedy školní rok 1991 - 1992, zpráva opět neuvádí. Zpráva se také nezmiňuje o pravděpodobných rozdílech mezi jednotlivými univerzitami, pokud jde o úroveň stávajících vysokých škol, jejich personální zabezpečení atd. a celkovou připravenost splnit požadavky kladené statutem univerzity. Osobně se domnívám, že nejméně vhodné by bylo udělení statutu univerzity tam, kde základem budoucí univerzity se má stát pedagogická fakulta, Ústí nad Labem a Ostrava. Pozastavuji se nad skutečností, že v Plzni zůstane lékařská fakulta nadále fakultou Karlovy univerzity a nemá se stát dobrým a kvalitním základem budoucí Západočeské univerzity. Základem důvodové zprávy, kterou nám vláda České republiky předložila, je výsledek práce akreditační komise ministerstva školství. Tuto zprávu pokládám za nedostatečnou a neseriózní z důvodů, které jsem právě uvedla. Návrh zákona nepřináší žádné alternativy, např. to, že je možné udělit nově vznikajícím školám tzv. podmíněný či dočasný statut a teprve po několikaletém pozorování a sledování výuky a výzkumu jim univerzitní statut udělit či nikoliv. Opakovaně slýchám argumenty příznivců založení regionálních univerzit, že nějak se začít musí. Naprosto souhlasím, ale začít by se mělo dobře. Pak můžeme očekávat dobrý výsledek. Ve všech regionech, o které se jedná, již existují vysoké školy jako možný základ budoucích univerzit. Nechtějme nemožné. Poskytněme těmto vysokým školám nutný čas, aby získaly a dokázaly svoji kvalitu. Obracím se především i ke kolegyním a kolegům, kteří pocházejí z těchto oblastí. Nepokračujme v dobře míněných omylech, kterými naše školství trpělo a utrpělo již dosti. Zaměňování dlouhodobých a krátkodobých cílů se nevyplácí. Není pochyb o tom, že založení nových univerzit je politické rozhodnutí dalekosáhlého významu. Poslanci ČNR jsou opakovaně stavěni do situace, kdy politické rozhodnutí předjímá rozhodnutí tohoto zákonodárného sboru. Veřejnost to přijímá zcela samozřejmě. Viz inzerát přípravného výboru Jihočeské univerzity, který ve spolupráci s ministerstvem školství České republiky vypisuje "výběrové řízení na obsazení deseti míst profesorů, docentů, odborných asistentů a vědeckých pracovníků ekologických, chemických a fyzikálních oborů". Kéž by je našli. Odpovědnost za přijetí tohoto zákona bude odpovědností České národní rady. Jakkoliv chápu politický význam založení tzv. regionálních univerzit, z důvodů, které jsem uvedla, nemohu hlasovat pro přijetí tohoto zákona a navrhuji České národní radě vládní návrh odmítnout. (Potlesk v části sálu.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní poslankyni Krejčové, prosím pana poslance Přikryla, aby se ujal slova. Připraví se paní poslankyně Čelišová.

Poslanec Ivo Přikryl: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážená Česká národní rado, stojíme opravdu před důležitým rozhodnutím, nicméně bych chtěl, abyste jeho důsledky nepovažovali za možnou tragédii. Na úvod bych chtěl potěšit jak vás, tak paní dr. Moserovou, že moje prohlášení nebude obsahovat žádné pozměňovací návrhy. Naopak bych chtěl, abyste vy se mnou podpořili návrh zákona, tak jak byl předložen. Je pravda, že určitá nedůvěra může pramenit z toho, že se pokoušíme zakládat pět univerzit najednou. To je skutečnost snadno odůvodnitelná, protože napravujeme chyby dlouho střádané. Myslím si, že číslo pět není na tyto podmínky přemrštěné.

Když jsem se pokoušel rozhodnout se o svém hlasu, musel jsem si srovnat důvody, které vedou pro založení oněch pěti univerzit, a důvody, které by mohly mluvit proti. Hlavním důvodem pro je myslím to, že vzniknou nová centra vzdělanosti v České republice. To nemíním dále rozvádět. Jenom bych chtěl upozornit na skutečnost, že sama vzdělanost má i své ekonomické důsledky. Chtěl bych o svědectví požádat opět paní dr. Moserovou a pana místopředsedu Vlacha, kteří 22. ledna jednali se zástupci západoněmeckých měst Dortmundu a Düssldorfu a mimo jiné o této otázce tam bylo hovořeno. Na příkladu Dortmundu bylo poukazováno konkrétními údaji, jak samo založení vzdělanostního centra vede k vylepšení ekonomických podmínek, např. tím, že ustal odliv pracovníků pro vyšší kategorie zaměstnání, tím, že se celkově zlepšily společenské poměry toho města a ono město získalo na vážnosti. Abych uvedl důkaz proti, myslím, že ona tak často uváděná a očekávaná nižší úroveň venkovských univerzit - nižší úroveň? Bylo by třeba vědět, nižší než co? Jako perličku bych mohl uvést, že před zahájením zasedání dokonce vznikl černohumorový názor aby nebyly tyto univerzity nižší úrovně, zrušme Univerzitu Karlovu. Ale vážně. Nebude úroveň nově zakládaných škol nižší než byla u škol dosavadních, jejichž slučování vzniká, naopak očekáváme - a vy jistě spolu se mnou - vzrůst této úrovně tím, že se budou nabalovat další obory.

Druhým důvodem pro založení univerzit by měla být dostupnost vzdělání. Dnešní podmínky bohužel umožňují uvést jako důvod i poměrně drahou dopravu a ubytování. Je pravda, že v některých centrech budou starosti s ubytováním menší, např. ústecká univerzita nabízí relativně nejlepší podmínky pro bydlení studentů v České republice. Tato dostupnost vzdělání je vyvážena - a teď uvádím druhý důvod proti, - tím, že chybí tradice takových vysokých škol. Ale tradice může v některých případech i zavazovat k ustrnulosti. Myslím si, že od nových vysokých škol můžeme očekávat vyšší dravost, větší schopnost obstát v náročném konkurenčním stavu.

Třetím důvodem pro zakládání nových univerzit je to, že nově zakládaná pracoviště naruší strukturu totalitně umístěných pracovníků. Musíme si přiznat, že tyto nehybné struktury skutečně existují a že budou-li nové vysoké školy rozšířeny o pracovníky ČSAV a jejích výzkumných ústavů, že to bude ku prospěchu věci, protože do těchto ústavů se zpravidla odklízeli zakázaní schopní pracovníci, mimo jiné i schopní pedagogové vysokých škol. K tomuto třetímu bodu bych zase mohl uvést důvod proti, není příliš závažný, ale uvědomme si ho. Není zatím možný volný pohyb pracovníků prostě proto, že neexistuje trh s byty. Nejsou k dispozici byty. Opět tady má malou, ale přece jenom výhodu kraj Severočeský, kde tato bolest je relativně malá.

Čtvrtým důvodem pro založení univerzit je to, že absolventi kteří budou ony univerzity absolvovat, najdou jistě podmínky pro práci nejblíže své univerzity, jsou také v těchto regionech nejvíce potřeba. Např. absolventi fakulty životního prostředí - zase mluvím o Univerzitě Severočeské - budou mít vystaráno na mnoho desetiletí.

K tomu nemám jaký protidůvod.

Pátým důvodem - a ten je myslím vážný - je, že v jednotlivých regionech se objevila hnutí, která zakládání univerzit pochopitelně požadují a podporují. Dostal jsem dopis, ve kterém se 52 organizací z Děčínska hlásí bouřlivě k založení univerzity v Ústí nad Labem - jak víte jedna fakulta má být také v Děčíně. Jsem rád, že vám toto mohu sdělit, protože počítám, že tato podpora nebude jen proklamativním dopisem, ale že v sobě obsahuje zárodek velmi významné budoucí podpory. Jsou tam podepsané významné závody. Tím se dá vyvracet často uváděný argument proti, který uvádím jen kvůli úplnosti výčtu, že to bude stát peníze, které nemáme. Domnívám se, že dobře prosperující škola nebude mít potíže, aby si sama ony peníze opatřila.

Konečně posledním šestým důvodem pro založení regionálních univerzit je to, že jejich studenti budou zataženi do řešení vědeckých nebo výzkumných úkolů, které se velmi úzce k regionu váží. Zase to bude znamenat pouto, které je pravděpodobně navždycky v regionu upoutá. Takže zase bych se vrátil dokolečka, ono centrum vzdělanosti naplní své poslání a bude přispívat nejen k duchovní, ale také k ekonomické prosperitě.

To jsou důvody, pro které bych vás chtěl požádat, abyste svůj hlas k podpoře návrhu zákona věnovali. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Přikrylovi. Prosím paní poslankyni Čelišovou, připraví se paní poslankyně Vorlová.

Poslankyně Květoslava Čelišová: Paní předsedkyně, pane premiére, vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych ve svém vystoupení podpořila návrh předkladatele, a to na základě získaných poznatků ze svého regionu. S těmito bych se s vámi chtěla podělit.

Severočeský region byl ekonomicky využíván, a proto i ekologicky zneužit ve prospěch celého Československa. Protože převážně leží na území pohraničí, osídleném po roce 1945, nikdo nepovažoval za nutné vrátit do jeho rozvoje aspoň zčásti to, co bylo z něho získáno. Avšak dnešní generace, děti původních osídlenců, považují tento region za svůj domov, na rozdíl od jiných, kteří jej buď využívají nebo z něho utíkají. Proto přes velmi nevlídné ekologické prostředí v něm zůstávají a přejí si z něho vytvořit prosperující kulturní a hospodářskou oblast. Vrácení tohoto regionu do původního stavu bude otázkou dlouhodobou a ani slibovaná pomoc vlády české i federální, ani pomoc ze zahraničí nebude znamenat brzkou změnu životního prostředí. Proto i dnešní jeho obyvatelé vědí, že sobě a svým dětem musí v první řadě pomoci sami. Mají-li být úspěšní, musí dostat podle myšlenek našich velikánů, z nichž jedním byl Severočech, libochovický rodák prof. Jan Purkyně, i předchozích učitelských generací co nejvyšší vzdělání. Proto chtějí založit univerzitu, nesoucí Purkyněho jméno, která by měla sjednocovat intelektuální kapacitu a být vědeckým a vysokoškolským centrem nově se formujícího regionu. Severočeský region je s přídechem tragické ironie nazýván ekologickou laboratoří Evropy. S touto situací je nutno se vyrovnat. Proto má své opodstatnění fakulta životního prostředí, jejíž výuka bude spočívat vtom, že studenti budou od počátku studia spolupracovat na ekologických projektech regionu. Specifikem univerzity by byl Mezinárodní ústav životniho prostředí. Myšlenka jeho založení vzbudila nadšený mezinárodní ohlas. Území severočeského regionu hraničí s německou oblastí. Se zdůrazněním renovace výroby, zahraničního i vnitřního obchodu, i řešení sociálních problémů v regionu je důležité založení fakulty sociálně ekonomické se sídlem v Děčíně. Specifikem univerzity by bylo studium a získávání poznatků v oboru obchodu na základě zřízení zóny volného obchodu a vzhledem k výhodné poloze sídla fakulty. Fakulta sociálně ekonomická je garantována sociálně ekonomickým ústavem Akademie věd v Ústí nad Labem, fakulta životního prostředí vědeckou základnou federálního Ústavu pro životní prostředí a dalšími výzkumnými. ústavy v Ústí nad Labem. Protože zájem vědecké veřejnosti pro výuku na Univerzitě J. E. Purkyně je značný i mimo region, bude dobrá úroveň školy na obou nových fakultách zajištěna. Postupné oživování styků s německými sousedy, zejména se Saskem, Durynskem, Bavorskem a Westfálskem, dává podnět k vybudování Ústavu slovansko-německých studií jako dalšího specifika univerzity. Tento ústav by se rovněž věnoval problematice příhraničního regionu s jazykově smíšeným obyvatelstvem, problematice lužicko-srbské a zabýval se i otázkami česko-slezskými. Vznik tohoto ústavu je rovněž přijímán v zahraničí s velkými sympatiemi. Čtvrtým specifikem nové univerzity by mělo být studium romské etnické kultury a romského jazyka na pedagogické fakultě univerzity založením příslušného ústavu. Severočeši by tak mohli přispět ke konkrétnímu řešení romské otázky a zajistit pro budoucí generace romských dětí kvalifikované učitele, kteří se budou podílet na řešení tolik diskutovaného problému vzdělanosti romského etnika.

Tato čtyři specifika Univerzity Jana Evangelisty Purkyně mají význam celostátní. V některých aspektech pak přesahují rámec republiky. Je při tom samozřejmé, že univerzita bude přizpůsobovat výuku a své zaměření právě potřebám regionu a bude tedy velmi flexibilní. Rovněž musí vyjít vstříc mladým lidem, kteří vzhledem ke stále se zvyšujícím nákladům si nemohou dovolit studium mimo severočeský region a budou hledat možnost vysokoškolského vzdělání doma, což potvrdil průzkum sociálně ekonomického ústavu Akademie věd.

Materiálně je nová univerzita dobře vybavena budovami i vysokoškolskými zařízeními. Vzhledem k vybudovaným kolejím a k zajištění dalších ubytovacích prostor je univerzita schopna umístit své studenty dnes v relativně nejlevnějších kolejích v celé České republice s tím, že počítá s dalším nárůstem počtu posluchačů, jak budou zakládány nové fakulty. Nevýhodou je, že je nutno neustále odrážet argument o nevyužití budov vzhledem ke stále se prodlužujícímu schválení založení univerzity v České národní radě. Proto i požadavky na finanční prostředky pro založení univerzity jsou poměrně nízké, počítá se s využitím nejen dosavadních vysokoškolských zařízení v Ústí, ale i s využitím laboratoří a prostorů vědeckých ústavů i závodů v Ústí nad Labem a v Děčíně. Děkuji vám za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní poslankyni Čelišové. Prosím paní poslankyni Vorlovou, připraví se pan poslanec Klener.

Poslankyně Milada Vorlová: Vážení páni ministři, vážení poslanci, tím líp se člověku rozhoduje, čím víc o věci ví. Chci se proto zmínit aspoň o jedné z navrhovaných institucí - o Slezské univerzitě. V jejím případě nešlo o polistopadové probuzení zájmu. Úsilí o zřízení univerzity má už zde svou tradici, a to více než stoletou. Vždyť Opava žádala prý již v roce 1870 převzetí univerzity ze Lvova. V roce 1945 vypadalo jednání s ministerstvem školství o zřízení Slezské univerzity nadějně. V Opavě měla být ustavena filozofická fakulta a lékařská fakulta, v Ostravě pak přírodovědecká. Další vývoj záměrů ve vysokoškolském vzdělávání těchto regionů - v Ostravě mělo být umístěno vysoké školství technického směru, v Opavě humanitního zaměření. Po roce 1948 nastal zásadní obrat. Ostrava se dostala coby město proletářů na výsluní přízně, byla sem z Příbrami přenesena Vysoká škola báňská a ze záměru vybudovat univerzitu v Opavě zbylo zřízení skromné dvouleté vyšší pedagogické školy. I ta byla pak v roce 1959 přenesena jako pedagogická fakulta do Ostravy.