Česká národní rada 1990 – 1992

Tímto doufám dokazuji, že tento zápis, podle mého soudu, ale nejenom podle mého soudu, je veden proti smyslu ekonomických pronájmů, neboť, opět opakuji, je praktická výuka učňů realizována a tento rok finančně uhrazena státním podnikem Pramen, a to nejenom v Olomouci, ale v celém Severomoravském kraji a předpokládám i v celé České republice. Tento mezičlánek - ekonomické pronájmy lze tedy zrušit a prodejny i s tímto břemenem mohou jít do aukcí, což ostatně je uvedeno i v odpovědi ministerstva obchodu a cestovního ruchu společnosti s ručením omezením Pinie dne 26. 4., podepsán ing. Jaromír Bedrna.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Pane poslanče, promiňte, chtěl bych vyjádřit svůj názor, že když jsme zařazovali Vaše vystoupení, měl jsem pocit, že hodnotíte odpověď na interpelaci. A vy v podstatě tu interpelaci přednášíte znovu. Což si myslím, že je trochu rozdíl. Nevím, jaký na to má názor sněmovna, nicméně protože předpokládám, že už jste nejméně v 80% svého vystoupení, prosil bych, abyste své vystoupení zkoncentroval pokud možno.

Poslanec Luděk Fendrych: Já jsem, pane předsedající, necitoval svoji interpelaci, ale jsem nucen ji citovat, protože nejsou předloženy - např. teď budu citovat stanovisko ministerstva obchodu a cestovního ruchu, a to tam nikdo nedostal.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Pane poslanče, já jsem byl pro to, aby se vaše interpelace projednávala jako naléhavá, ale nedomnívám se, že v této chvíli je nezbytně nutné, abyste praktický mimo program seznamoval sněmovnu s vývojem této záležitosti, ale mohu se mýlit. Přesto - jak už jsem řekl, protože předpokládám, že jste dobře za polovinou - bych vás prosil, abyste v poněkud sevřenější formě nás seznámil s tím, co chcete říci.

(Potlesk.).

Poslanec Luděk Fendrych: Já přednáším stanovisko k tomu, a na to mám, pane předsedající právo. Mám právo zaujmout stanovisko k odpovědi.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Ano, máte právo zaujmout stanovisko k odpovědi.

Poslanec Luděk Fendrych: Dobře, zkrátím odpověď pana Jaromíra Bedrny, ředitele. Mluví tady opět o tom - přečtu poslední odstavec: O prodejnách, které budou provádět praktickou výuku učňů, budeme znovu jednat s ministerstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci a s ministerstvem školství. Záměrem ovšem je tyto prodejny rovněž zprivatizovat a pokud to bude možné, prodat je v aukcích již v rámci malé privatizace s tím, že by nový majitel byl povinen převzít i závazek pokračovat v praktické výuce učňů. Nakonec mi dovolte, milé kolegyně a vážení kolegové, citovat i vyjádření okresní privatizační komise Olomouc, podepsané panem Kvapilem dne 20. 5. 1991. Je to opět delší,. ale přečtu alespoň úryvek: OPK se domnívá, že stejnou kvalitu výuky poskytují stávající Potraviny a doporučují prodejny, které nelze pro břemeno učňů dražit, ponechat státnímu obchodu. Ekonomickým pronájmem nejlepších provozoven by se státní obchod oslabil a současně umožnil akciové společnosti pronájmem získat prostředky pro následnou dražbu.

Zkrátil jsem to na minimum, což je škoda.

Závěrem mi dovolte, Vám přečíst konečnou odpověď ministerstva státní kontroly ČR, podepsanou jeho prvním náměstkem panem ing. Pavlem Hussarem. Tato vám zatím nebyla rozdána, tu musím přečíst celou, není dlouhá.

Vážený pane poslanče,

v návaznosti na stanovisko MSK ČR ze dne 17. května 1991 č.j. 353/100/1991 a osobní jednání Vám sděluji výsledek šetření ve věci ekonomických pronájmů některých provozoven státního podniku Pramen Ostrava, závod Olomouc, společnosti Belura.

Šetřením provedeným ve dnech 29. - 30. května 1991 bylo zjištěno, že připravované smlouvy o ekonomickém pronájmu prodejen uvedených ve Vaší interpelaci mezi státním podnikem Pramen Ostrava závod Olomouc a společností Belura nebyly uzavřeny. Dále z výsledku šetření vyplynulo, že tyto prodejny nebudou již pronajaty a půjdou ve 2. pololetí 1991 do privatizace.

Lze vyvodit, že na základě Vaší interpelace nedošlo k realizaci dohody citované v odpovědi ministrů ing. T. Ježka, CSc. a ing. V. Štěpové, CSc. na Vaši interpelaci. S pozdravem

podpis

Úhrnem by bylo možno konstatovat, že jak se uvádí ve zprávě MSK, byla moje interpelace účinná, ovšem díky i zásahu kolegy poslance a primátora města Olomouce M. Hořínka a pana podnikového ředitele Pramene v Ostravě ing. Navrátila, kteří den před posunutým termínem předání velkoprodejny Hanačka do ekonomického pronájmu, tedy v pátek 17. 5. se dozvěděli o tom, že k žádným ekonomickým pronájmům nedojde a že uvedené prodejny budou dány do aukcí ve 2. polovině tohoto roku. Opakuji - bylo by možné konstatovat, ale bohužel dne 13. 6. přece jenom státní podnik Pramen 5 z oněch 9 vytipovaných prodejen chtěl předat do ekonomického pronájmu společnosti Belura, ale včasný zásah pana primátora, poslance Hořínka, zabránil předání 3 prodejen, ale 2 prodejny přece jen předány do ekonomického pronájmu byly.

Ostatně pan poslanec Hořínek vás o tom bude nepochybně informovat ve svém vystoupení. Ještě dodávám, že na moji žádost mně 21. 6. 1991 telefonovala paní Vepřeková, vedoucí odboru maloobchodu s.p. Pramen, že celkový obrat prodejen potravin ve městě Olomouci činil za minulý rok 664 973.729 Kčs. Z toho 8 prodejen z 9 vytipovaných pro předaní do ekonomického pronájmu, devátá je ve Šternberku, vykazovalo za minulý rok obrat ve výši 251 593.261 Kčs. To činí tedy 37,8% z celkového obratu potravinářských prodejen v Olomouci, nepočítaje v to již dříve Belurou získané prodejny, tentokrát vydražené. Z toho vyplývá, že kdyby byly tyto ekonomické pronájmy uskutečněny, musel by zde zasáhnout nedávno zřízený protimonopolní úřad, do jehož čela byl jmenován náš kolega poslanec Bělehrádek. Zároveň mi dovolte, kolegové a kolegyně, abych vyslovil důrazný nesouhlas s tónem i použitými výrazy ve společné odpovědi obou ministrů. Pokládám řečnickou otázku - jak je možné, aby ministři, členové vlády, která je výkonným orgánem zastupitelského sboru, používali tohoto tónu a těchto výrazů vůči poslanci tohoto zákonodárného sboru, jemuž jsou ze své práce odpovědni. Myslím, že postavení tohoto zastupitelského sboru a jeho vážnost si zaslouží i ze strany členů vlády serióznější přístup k nám všem, než přístup obou ministrů, reprezentovaný tónem jejich odpovědi na moji interpelaci i použitými výrazy. Kdybych věděl, že s takovýmto tónem odpovědi vysloví souhlas sněmovna i pan předseda vlády, pak bych vskutku musel velmi vážně uvažovat o tom, zda bych v tomto parlamentu měl zůstat, abych někdy příště opět nebyl vystaven obdobným invektivám. Zároveň znova opakuji, že s odpovědí ministrů nesouhlasím a žádám tak jako v interpelaci, aby ekonomické pronájmy byly zastaveny a tam, kde již došlo k jejich provedení, aby prodejny byly dány okamžitě do aukcí i s tak zvaným břemenem, které se týká praktické výuky učňů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Fendrychovi a nyní budeme pokračovat v projednávání bodu "Odpovědi členů vlády České republiky na interpelace, otázky a podněty poslanců".

Úvodem mně dovolte konstatovat určité zlepšení, pokud jde o vyřizování odpovědí na interpelace. Je patrná snaha vlády odpovídat na interpelace včas a vyčerpávajícím způsobem. K interpelacím poslanců se však i iniciativně vyjadřují další ministři vlády, kteří nebyli přímo interpelováni, ale cítí za uvedenou problematiku odpovědnost. Přesto vás žádám, abyste přesně uváděli, na které členy vlády se s interpelací obracíte. Stává se, že poslanec třeba ústně interpeluje jen příslušné členy vlády. To by mělo být snad jen hledisko pomocné. Někdy však dochází k tomu, že do Kanceláře ČNR dojdou odpovědi na interpelace se značně starším datem a nebo se značně starším časovým údajem na samotné interpelace a průvodním dopisu ministerského sekretariátu. Z těchto důvodů mohou mít i některé nově předkládané odpovědi poněkud starší datování.

Přimlouvám se rovněž za to, aby se ve vládě neoslabovala pozornost i k těm interpelacím, kde sněmovna vyjádřila nesouhlas s odpovědí. Postupně je třeba i tyto interpelace uzavírat. Stále jsou ještě takové případy otevřeny, a to dokonce již od 5. schůze ČNR. Bylo by správné, kdyby se zvýšila také pozornost členů vlády k otázkám a podnětům poslanců. I tam jsou určité skluzy a doporučuji třeba s využitím "Hodinek s vládou", tyto věci uspokojivě uzavírat, i když k tomu není třeba hlasovat ve sněmovně.

Musím také připomenout, že stále je ještě dost případů, kdy odpověď nelze posoudit, protože interpelující poslanec není právě ve sněmovně, nebo nejsme vzhledem k nízkému počtu v sále, schopni hlasování o odpovědi rozhodnout.

Doporučuji, abychom jako první projednali písemné odpovědí a stanoviska, která došla k naléhavé interpelaci poslance Luďka Fendrycha, odpověď ministryně obchodu a cestovního ruchu Vlasty Štěpové a ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Tomáše Ježka byla předložena v termínu jako sněmovní tisk 283 A.

Pan poslanec Fendrych se již k odpovědi na interpelaci vyjádřil, otevírám proto rozpravu k této interpelaci a ptám se, kdo z pánů nebo paní poslankyň chce k tomuto bodu vystoupit. P rosím, pan poslanec Hořínek.

Poslanec Milan Hořínek: Pane předsedající, vážená sněmovno, o tomto tématu bylo již řečeno dost, ale přesto zde zůstávají nevyjasněné 2 zásadní otázky. Otázka vůbec ekonomického pronájmu. Za současného stavu věcí totiž ředitelé státních podniků, současně také členové akciových společností, sami sobě pronajímají za podmínek pochopitelně výhodných prodejny a provozovny. Upřímně řečeno nevím, jak z toho, ale toto je jedno z racionálních jader připomínek pana kolegy Fendrycha. Druhá záležitost je takováto. Naše sněmovna schválila zákon 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Tento zákon ukládá zastupitelským orgánům obcí, co mají dělat proti vzniku monopolu. Dovolím si citovat část § 20: "Příslušné orgány obcí jsou povinny při rozdělení podniků zabezpečit, aby pro regionální nebo lokální trh vzniklo soutěžní prostředí, zejména, aby ani jeden z podniků nepřesáhl podíl na trhu podle § 9". § 9 určuje dominantní nebo monopolní postavení na trhu. Jádro tedy námitek pana poslance Fendrycha spočívá v tom, že zmíněná akciová společnost nyní v Olomouci osciluje mezi dominantním a monopolním postavením.

V souvislosti s tím bych tedy položil dvě otázky, jednak ministryni paní Štěpové, zda je možné nějakým způsobem zabezpečit, aby ředitelé podniků jejího resortu nebyli současně členy akciových společností. Vím, že není možné zabránit občanům tohoto státu, aby se stali členy nějaké akciové společnosti, ale pochopitelně je možné neučinit někoho ředitelem. Věřím, že to není jednoduché.

Současně bych se chtěl obrátit na pana ministra Ježka, zda není možné vytvořit nějaký mechanismus, aby už v průběhu malé privatizace obce skutečně mohly dostát tomu zákonu, té povinnosti, která pro ně vyplývá ze zákona o ochraně hospodářské soutěže. V současnosti totiž občané mají jen mlhavé představy o existenci nějakých okresních privatizačních komisí a za průběh celé privatizace činí odpovědny zastupitelské orgány obcí. Přitom my máme tedy v očích občanů obrovskou odpovědnost, ale za současného stavu nulovou pravomoc. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Hořínkovi. Kdo další se hlásí do rozpravy? Zdá se, že nikdo, takže rozpravu skončím a dám hlasovat o následujícím usnesení na základě doporučení pana poslance Fendrycha.

"ČNR nesouhlasí s odpověďmi na naléhavou ústní interpelaci podle sněmovních tisků 283 A a 283 B.".

Kdo s tímto návrhem na usnesení souhlasí, ať zvedne ruku. 42. Čtyřicet dva poslanci souhlasí s tímto návrhem na usnesení.

Kdo nesouhlasí, ať zvedne ruku. 3.

Kdo se zdržel hlasování? 63.

Tento návrh na usnesení nebyl přijat.

Pokusím se formulovat opačný návrh na usnesení. "ČNR souhlasí s odpověďmi na naléhavou ústní interpelaci podle sněmovních tisků 283 A a 283 B".

Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať zvedne ruku. 7.

Kdo je proti? 25.

Ani tento návrh usnesení nezískal patřičnou podporu, takže rozhojní řady interpelací, kde jsme nedokázali s odpovědí vyslovit ani souhlas ani nesouhlas.

Hlásí se pan ministr Ježek. Člen vlády má právo vystoupit, kdykoliv o to požádá.

Ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci Tomáš Ježek: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, já bych se chtěl vrátit velice stručně k té interpelaci, o které zde byla řeč, k interpelaci pana poslance Fendrycha. On celou tu odpověď, kterou jsme s paní ministryní podali, zde přečetl a já si myslím, že k ní nemám a nemohu mít co dodat.

Tam šlo o to, že jsme měli starost, kterou v nás vzbudil pan poslanec Procházka. My bychom se jinak nikdy o té záležitosti nedozvěděli. Předseda výboru církevního a humanitárního přišel za námi se starostí o olomoucké děti, které se učí na nějakých těch prodejnách. Firma Belura by je na krátkou dobu, než tyto prodejny budou moci jít do privatizace podle zákona 92, nikoli podle zákona 427, převzala s tím, že tyto prodejny půjdou do dražby okamžitě, jakmile k tomu budou připraveny zákonné předpoklady. Tyto zákonné předpoklady jsou již připraveny. Je to tento privatizační projekt, který právě tyto případy umí řešit.

A nejde jen o olomoucké děti. Také všechny ostatní prodejny, kde se děti učí, budeme privatizovat během tohoto léta, aby to bylo dořešeno do začátku školního roku.

Já nevím, co jiného k tomu mohu dodat. Nic jiného nevymyslím. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu ministru Ježkovi. Přistoupíme k další záležitosti, která rovněž byla označena jako naléhavá, tedy se zkrácenou lhůtou pro odpověď. Je to interpelace pana poslance Kozla na ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petra Vopěnku ve věcech financování školství a školní inspekce. V tisku 288 je uvedena pod číslem 19.105. Odpověď pana ministra Vopěnky se předkládá jako sněmovní tisk 288 A. Vidím, že si přeje vystoupit pan poslanec Kozel, takže ho prosím, aby se ujal slova.

Poslanec František Kozel: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, můj první dotaz v interpelaci nebyl zcela přesně směrován, a jak správně uvádí pan ministr ve své odpovědi, neumožňuje zákon o státním rozpočtu ČR přidělení poměrné části rozpočtu školství do globálních rozpočtů okresních úřadů. Zjistil Jsem, že vlastně ochrana peněz na školství měla být zajištěna ministrem vnitra, takže pan ministr mi odpověděl zcela správně. Neobjasnil mi však důvod, jakým způsobem došlo k úniku peněz pro školství. To bylo vysvětleno na jednání výboru dne 13. 6., kde se ukázalo, že to nebylo rozhodování sněmu starostů, ale špatné delimitace KNV.

Odpověď na můj druhý dotaz považuji za nedostatečnou. Její argumentace se v podstatných bodech rozchází se skutečností. Zásadní rozpor vidím v tvrzení, že ministerstvo při delimitaci školských referátů okresních úřadů zvolilo ze dvou alternativ tu, při které budou převzati všichni pracovníci jako fyzické osoby. Materiál ministerstva školství číslo 12 064/91-2 určující postup realizace zákona o státní správě a samosprávě ve školství schválený na poradě vedení ministerstva dne 11. února 1991 však žádné dvě alternativy nezná a nebyl v tomto smyslu po svém schválení nikdy upravován. Příloha IV. tohoto materiálu, která určuje harmonogram postupu delimitací, vždy bez výjimky či alternativy jasně hovoří o delimitaci rozpočtových prostředků a majetku, ničeho jiného. Nikde není ani zmínka o delimitaci osob. I když připustíme na chvíli existenci dvou alternativ, pak se mi nezdá logické, že by ministerstvo zvolilo tu alternativu, která chce převzít fyzické osoby a zároveň opakovaně žádá ministra vnitra o výpověď těmto pracovníkům.

Tyto rozpory v předložené odpovědi na druhý dotaz mě vedou k tomu, aby byla odmítnuta tato odpověď.

Třetí dotaz měl vlastně tři části. Z nich mi pan ministr odpověděl vlastně jen na první tím, že odmítl přijmout jako vlastní představu o fungování školství bez inspekce. Vše, co je uváděno dále, nelze považovat za odpověď na to, co budou dělat ti inspektoři, kteří jsou v rozporu se zákonem zaměstnáváni školskými úřady, a hlavně, kdy skutečně vznikne Česká školní inspekce a začne plnit povinnosti vyplývající z §§ 18 a 19 zákona.

Názor, že zákon ČNR o státní správě a samosprávě ve školství časově limituje pouze vytvoření školských úřadů a nikoliv školské inspekce, se pravděpodobně opírá o chybnou interpelaci § 24 zákona. V něm je datem 31. července t.r. dána lhůta pro ukončení delimitací škol a školských zařízení. Není to však časový limit ani pro zřízení školských úřadů, ani pro zřízení České školní inspekce. Stanovení těchto časových limitů bylo a je v kompetenci ministerstva, které nese plnou odpovědnost za realizaci příslušného zákona jako celku. Právě proto byl schválen výše citovaný postup realizace zákona. Zde také v tomto postupu schváleném ministerstvem jsou příslušné termíny stanoveny. V bodě 5 přílohy V. tohoto materiálu je pro zřízení okresních školních inspektorátů, na které již budou delimitovány prostředky a majetek České školní inspekce, dán termín 1. duben 1991.

Ve své odpovědi pan ministr píše, že jmenoval k 1. 6. vedoucí školní inspektory v 66 okresech. To je pravda, ale tito vedoucí školní inspektoři jsou, když mi sněmovna promine trochu poesie, nahými generály v širém poli a bez vojska. Nepatří jim totiž žádné místnosti, žádné stoly a židle, nemají žádné zaměstnance, nejsou zřízeny okresní školní inspektoráty ani nejsou delimitovány prostředky a majetek. Nejsem si jist, jak rychle se tento stav bude zlepšovat, jestliže ještě na začátku června ústřední školní inspektor, tedy hlava České školní inspekce, byl zaměstnáván pouze na poloviční úvazek.

Situace na školách se rychle zhoršuje právě proto, že zákon o státní správě a samosprávě ve školství se realizuje pomalu a nesystematicky. Podle plánu hlavních úkolů ministerstva, který byl schválen zmíněného 11. února t.r., mělo do 31. května t.r. nabýt účinnosti 18 vyhlášek. Skutečnost. je ale taková, že z těchto 18 vyhlášek byly k uvedenému datu dovedeny do účinnosti pouze 3.

Tím vzniká velmi nebezpečná situace, protože zákonem dané samosprávné a kontrolní mechanismy jsou spontánně bez legislativní opory nahrazovány mechanismy direktivními. Ze tří linií institucí, které mají tvořit vzájemně propojený systém státní správy a samosprávy ve školství, je reálně ustavena pouze státní správa v podobě školských úřadů. Česká školní inspekce a samospráva, pokud o nich budeme chtít mluvit, že jsou ustaveny, mají zatím podobu vesnic z historie známého ruského knížete.

Zákon schválený ČNR dne 13. 12. loňského roku říká jasně, že školské úřady a Česká školní inspekce jsou dvě samostatné rozpočtové organizace. Jak se však s literou zákona shoduje to, že nyní v červenci ústřední školní inspektor, tedy šéf jedné samostatné rozpočtové organizace, pověřuje šéfy jiných rozpočtových organizací, tj. ředitele školských úřadů, vypsáním konkursů na místa svých zaměstnanců? Jen obtížně si tuto situaci představuji v hospodářské sféře, kdy by např. ředitel Tatry Smíchov pověřil ředitele ČKD Praha, aby mu konkursem vybíral zaměstnance, ale přesně toto se děje ve školství, dokonce je tato poloha absurdnější v tom, že inspektoři, na jejichž místa školské úřady vypisují nyní konkursy, budou do jisté míry kontrolory jejich práce.

Tato situace vede k tomu, že se objektivně vzato zhoršilo postavení učitelů, zejména učitelů škol s právní subjektivou. Rozhodování ředitelů těchto škol totiž není pod kontrolou ani inspekce, ani samosprávných orgánů. A informace o situaci zejména na řadě SOU svědčí o všem možném jenom ne o demokratizaci správy školství.

Dne 27. 6. t.r. na základě jednání výboru pro vědu, vzdělání a kulturu vyzvala paní předsedkyně výboru Moserová svým dopisem ministerstvo školství k předložení zprávy o stavu realizace zákona o státní správě a samosprávě v týdenní lhůtě. Dovolím si označit za pohrdání nejvyšším českým zákonodárným sborem tu skutečnost, že ministerstvo toto odmítlo a žádalo pro podání písemné zprávy lhůtu jeden měsíc.