Česká národní rada 1990 – 1992

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová, místopředsedové Jan Kalvoda, Jan Kasal, Zdeněk Malík, Jiří Vlach a 168 poslanců.

Za vládu České republiky byli přítomni: předseda. vlády Petr Pithart, místopředsedové Jan Stránský a Milán Lukeš, ministr financí Karel Špaček, ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Vopěnka, ministr zdravotnictví Martin Bojar, ministr spravedlnosti Leon Richter, ministr průmyslu Jan Vrba, ministryně obchodu a cestovního ruchu Vlasta Štěpová, ministr vlády Jaroslav Šabata, ministr práce a sociálních věcí Milan Horálek, ministr zemědělství Bohumil Kubát, ministr životního prostředí Ivan Dejmal, ministr kultury Milan Uhde, ministr vnitra Tomáš Sokol, ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj Karel Dyba, ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci Tomáš Ježek.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Vážení přítomní, dovolte, abych vás všechny srdečně přivítal na pokračování 20. schůze ČNR. Dovolte, abych přivítal vládu ČR vedenou předsedou panem Petrem Pithartem. Dále vítám hosty a zástupce sdělovacích prostředků.

Dříve než přistoupíme k jednání, připomenu smutnou událost, o které jste asi všichni informování. V neděli 30. června zemřel poslanec ČNR pan Karel Bíňovec, jeden z aktivních členů našeho poslaneckého sboru. Prosím, abychom jeho památku uctili minutou ticha.

(Poslanci povstávají.)

Ze schváleného pořadu 20. schůze ČNR přešly do této části již pouze odpovědi členů vlády ČR na interpelace, otázky a podněty poslanců ČNR. Doporučuji náš pořad rozšířit o volbu místopředsedy prezidia Fondu národního majetku ČR, kterého jsme v předcházející části nezvolili.

Vláda nám předložila další návrhy, které jste obdrželi prostřednictvím poslaneckých klubů, takže bychom volbu dnes mohli uskutečnit. Protože k návrhu na rozšíření pořadu se nekoná rozprava, budeme hlasovat.

Kdo souhlasí s rozšířením programu? 120.

Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo.

Zdržel se hlasování? 5.

Program pokračování 20. schůze byl o bod volba místopředsedy prezidia Fondu národního majetku České republiky doplněn.

Dále doporučuji, abychom tímto bodem začali, přerušili jej na přípravu hlasovacích lístků a potom na zjištění výsledků volby. Mezitím bychom se věnovali odpovědím členů vlády. Jsou proti tomuto návrhu námitky?

(Poslanec Fendrych předává předsedajícímu písemný návrh.)

Domníváte se, že je nezbytně nutné k tomuto stanovisku věnovat zvláštní bod? Domnívám se, že bychom to mohli zahrnout jako první bod v odpovědích členů vlády.

Poslanec Josef Bezděk: Vážený pane předsedající, pane předsedo vlády, členové vlády, kolegyně a kolegové, mám jednu morální povinnost. Na posledním plenárním zasedání, když nebyl zvolen žádný z místopředsedů, vystoupil jsem po vystoupení pana ministra Ježka, a dal jsem tomuto slovo, že seznam kandidátů doplníme a rozšíříme o kandidáty z Moravy. Dne 27. června 1991 jsem odeslal panu ministrovi Ježkovi dopis, ve kterém jsem mu navrhl rozšířit kandidáty na místo předsedy o dva kandidáty, a to o ing. Miroslava Nejezchleba, CSc., proděkana Vysoké školy báňské Ostrava, dle věd. rady m.j bezpartijní, a o druhého kandidáta ing. Oto Jurečku, CSc., ředitele Investiční banky Ostrava. Říkám to proto, abych informoval, že jsem slovo dodržel, aby tito kandidáti byli zahrnuti do seznamu kandidátů na funkci místopředsedy prezidia.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji poslanci Bezděkovi za vystoupení. Nyní přistoupíme k projednávání schváleného bodu, kterým je volba místopředsedy Fondu národního majetku České republiky. Písemný podklad vám byl předložen. Rovněž vám byl rozdán návrh volebního řadu. Jsou k písemným materiálům dotazy nebo připomínky? Nejsou. Přeje si vystoupit pan ministr Ježek? Nepřeje. Přistoupíme ke schválení volebního řádu.

Kdo souhlasí s předloženým návrhem volebního řadu, tak, jak jej navrhují naši ověřovatelé? 128.

Proti? Nikdo.

Zdržel se někdo? 5.

Předložený návrh volebního řádu byl sněmovnou schválen.

S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Karas.

Poslanec Jiří Karas: Jménem dosud neexistující skupiny ověřovatelů - v současné době jsem sám - chtěl bych vás upozornit na bod č. 5 volebního řádu. Každý poslanec může volit pouze jednoho kandidáta. Minule bylo totiž hodně diskusí kolem tohoto bodu.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Karasovi. Dále se hlásí pan poslanec Payne.

Poslanec Jiří Payne: Vážené poslankyně, vážení poslanci, v bodě 7 se říká, že volený kandidát, který obdržel nadpoloviční většinu platných hlasů a v bodě 8 je uvedeno, že pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů - pak se domnívám, že můžeme hlasovat pouze pro jednoho a že bod 8 pozbývá smysl. Chtěl bych v tom mít tedy jasno dříve, než dojde k volbě. Prosím, kdyby nám to volební komise objasnila.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Payneovi, jehož vystoupení má racionální jádro. Ptám se tedy těch, kteří připravovali volební řád, zda-li by na poznámku pana poslance Payna reagovali.

Protože pan poslanec Karas zde nyní nebyl přítomen, pokusím se reprodukovat slova pana poslance Paynea. Jeví se zde totiž rozpor v tom, že v bodě 7 se říká, že zvolen je kandidát, který obdržel nadpoloviční většinu platných hlasů a v bodě 8 je uvedeno "pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů...". Jeden bod by tedy zřejmě neměl platit.

Poslanec Jiří Karas: Pane předsedající, dámy a pánové, doporučuji, abychom bod č. 8 zrušili.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Jde tedy o revokaci. Domnívám se, že to je schůdná cesta. Hlásí se pan poslanec Kraus.

Poslanec Petr Kraus: Domnívám se, že lze vypustit z bodu č. 8 pouze jednu větu.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Domnívám se, že i tato poznámka je správná. Souhlasí s tím pan poslanec Karas? (Poslanec Karas souhlasí).

Hlásí se pan poslanec Jakl.

Poslanec Ladislav Jakl: Myslím, že skutečně bod 8 tam musí být. Když zvolíme jednoho kandidáta, bude zvolen ten, kdo obdrží nadpoloviční většinu. Nedosáhne-li žádný nadpoloviční většiny, budou podle bodu 11 vyhlášeny nové volby.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Dávám tedy nejprve hlasovat o revokaci před chvílí schváleného volebního řádu pro tajné hlasování pro volbu prezidia.

Kdo souhlasí s revokací, nechť zvedne ruku? 122.

Kdo je proti revokaci? Nikdo.

Kdo se zdržel hlasování? 14.

Revokace byla schválena. Nyní dávám hlasovat o tom, kdo souhlasí s předloženým návrhem volebního řádu tak, jak byl předložen s výjimkou bodu 8. Ostatní body by byly posunuty. 123.

Kdo je proti? 2.

Kdo se zdržel hlasování? 9.

Takto upravený volební řád byl přijat. Prosím ty, jichž se to týká, aby se nyní začali věnovat přípravě hlasovacích lístků.

Budeme pokračovat v projednání dalšího bodu, kterým je bod

Úvodem mi dovolte, abych dal slovo panu poslanci Fendrychovi, kterému jsem přislíbil, že bude moci vystoupit na začátku projednávání tohoto bodu s naléhavou interpelací.

Poslanec Luděk Fendrych: Vážený pane předsedající, milé poslankyně, vážení poslanci, vážená vládo, na 19. schůzi ČNR jsem se vyjádřil k odpovědi na moji interpelaci, kterou sněmovna přijala jako interpelaci naléhavou, že jí odmítám jak z hlediska formálního, tak z hlediska věcného a že - vzhledem k tomu, že některé záležitosti v souvislosti s touto odpovědí jsou šetřeny - se k této společné odpovědi ministryně Štěpové a ministra Ježka vyjádřím na příští schůzi, to jest na schůzi dnešní. Dnes však opět nemohu než tuto společnou odpověď nepřijmout, a to jak z věcného, tak z formálního důvodu. Jen pro ujasnění celé záležitosti vzhledem k předpokladu, že ne všichni poslanci tuto interpelaci ze dne 14. května přednesenou ústně mají před sebou na stole právě tak, jako společnou odpověď na tuto interpelaci, chtěl bych vás pro osvěžení paměti zhruba o předmětu mé interpelace informovat.

Tedy dne 10. 5. 1991 se pracovníci oddělení maloobchodu s.p. Pramen Olomouc dozvěděli, že devět vytypovaných prodejen má být dáno do ekonomického pronájmu obchodní společnosti Belura, a to včetně největší prodejny Hanačka, která má víc než 70 mil. korun roční obrat a čistý zisk za minulý rok činil 4227 tis. Kčs. Celkový čistý zisk všech devíti prodejen činil ze minulý rok 10 130 tis. Kčs. Proti záměru předání těchto prodejen společnosti Belura skupina pracovnic s.p. Pramen okamžitě protestovala dopisem ministru Klausovi, ministryni Štěpové, ministru Ježkovi a řediteli podniku Pramen ing. Navrátilovi.

Mimo toho jedna z pracovnic zatelefonovala téhož dne za přítomnosti ostatních kolegyň na ministerstvo obchodu a cestovního ruchu a o celé záležitosti informovala náměstka ministryně ing. Šterna, který se vyjádřil, že je možné prodejny s břemenem, to jest s praktickou výukou učňů, zařadit do malé privatizace, tedy vydražit v aukci i s břemenem.

Uváděl jsem v interpelaci, aby tyto prodejny šly do aukce a byly vydraženy včetně závazku zabezpečovat praktickou výuku učňů. Tedy z právnického hlediska s břemenem, které však z hlediska obchodní praxe břemenem ve skutečnosti není, neboť během výuční doby odvádí zvláště ve druhém a třetím ročníku práci, jejíž hodnota převyšuje kapesné i odvody ve výši 3000 Kčs za jednoho učně za rok. Cituji poslední dva odstavce mojí interpelace: "V intencích výše uvedených skutečností interpeluji ministryni Štěpovou a ministra Ježka a žádám, aby s okamžitou platností byly ekonomické pronájmy zastaveny, a to nejen v Olomouci, ale v celé České republice. Zároveň žádám ministra kontroly čí jeho statutárního zástupce, aby podnikl patřičné kroky k objasnění celého případu tzv. ekonomických pronájmů s tím, aby byly vyčísleny již ušlé či plánované finanční újmy, které státu tímto vznikají. Zároveň žádám podle § 89 jednacího řádu ČNR odst. 2, aby tato interpelace byla prohlášena za naléhavou a lhůta k odpovědi byla zkrácena na dobu tří dnů, tedy do pátku 17. 5. včetně. Pro vaši informaci Ještě uvádím čísla všech devíti prodejen, které do tohoto ekonomického pronájmu mají být dány: 028 Hanačka, 030, 046, 002, 006, 020, 045, 047, 026. Všech těchto devět prodejen má čistý výtěžek 10 130 tis. Kčs.".

Proč jsem tedy interpeloval, je doufám jasné. Jsem pro privatizaci a nejsem pro ekonomické p nájmy, když pro ně není důvod, což v tomto případě není, neboť praktickou výuku učňů, tak, jako mnoho let minulých s.p. Pramen uskutečňuje. Metodicky je výuka učňů realizovaná prostřednictvím učňovských škol a finančně je i v tomto roce s.p. Pramen uhrazena. Není tedy důvod kteroukoliv prodejnu s.p. Pramen dávat do ekonomických pronájmů obchodní společnosti Belura či komukoliv jinému a bez tohoto mezičlánku lze přistoupit okamžitě do aukcí i s tímto tzv. břemenem, tedy zajištěním praktické výuky učňů.

Odpověď na tuto interpelaci budu citovat celou. Tedy cituji: "Dne 26. dubna 1991 proběhlo na půdě ČNR z iniciativy pana poslance Procházky, předsedy výboru církevního a humanitárního, jednání mezi poslancem Procházkou, ministrem pro správu národního majetku a jeho privatizaci T. Ježkem, ministryní obchodu a cestovního ruchu V. Štěpovou, jejím náměstkem I. Šternem a majiteli firmy Belura ve věci prodeje potravin, o nichž je v interpelaci řeč.

Problém byl v tom, že na těchto prodejnách jsou soustředění učni a že bezodkladný prodej těchto prodejen v aukci podle zákona o malé privatizaci by mohl mít za následek, že vydražitel učně nepřevezme. Podle sdělení pana poslance Procházky se právě toho velmi obávají rodiče učňů i učňové sami. Firma Belura, Československá veřejná obchodní společnost, projevila zájem učně převzít do té doby, než bude možné organizovat aukci podle zákona o velké privatizaci, který umožňuje dražit včetně závazků a věcných břemen. Jinými slovy - při dražbě podle zákona o velké privatizaci lze vydražitele zavázat například. k tomu, aby s prodejnou převzal i učně, což podle zákona o malé privatizaci právě nelze. Zákon o malé privatizaci zná jediné břemeno, to jest povinnost vydražitelů pokračovat jeden rok v prodeji základních potravin. Výraz břemeno je právnický termín s velmi určitým významem a argumentovat tím, že učňové žádným břemenem nejsou, protože hodnota jejich práce převyšuje kapesné, je politováníhodným nedorozuměním. S firmou Belura bylo proto dohodnuto, že uvedené prodejny převezme i s učni na základě smlouvy o pronájmu na omezenou a velmi krátkou dobu několika měsíců než bude moci být organizována veřejná dražba podle zákona o velké privatizaci, která vydražitele zaváže péčí o učně. Firma Belura byla srozuměna s tím, že se musí aukce zúčastnit a že může v aukci i prohrát. Nejde tedy o žádný podvod, jak uvádí pan poslanec, nýbrž o pokus najít řešení vážného problému učňů. Zatím jsme nikde jinde toto řešení nepoužili, počítáme však s tím, že v případě úspěchu bychom "olomoucké" řešení použili i jinde. Pan poslanec může jistě namítnout, že učňové nejsou starostí ministerstva pro privatizaci. Vskutku nejsou, ale úzce resortní přístup není to, co považujeme za projev odpovědnosti.

V interpelaci pana poslance Fendrycha je řada dalších nedorozumění, na nichž je bohužel stavěna jeho argumentace. Pronájem není přesouvání státního majetku do soukromého vlastnictví, nýbrž pronájem - také termín pronájem má přesný význam. Není pravda, že v aukcích stát získá potřebné finance na sociální politiku a školství. Zákon ČNR o malé privatizaci, který pan poslanec jistě dobře zná, to neumožňuje, vymezuje přesně k čemu lze výnosů z aukcí použít. Není také pravda, že stát pronájmem přichází o čistý zisk - přichází o něj státní podnik, resp. dělí se o něj s pronajimatelem, zde však záleží na tom, jak je smlouva o pronájmu postavena. Pronajimatel i státní podnik jsou povinni platit příslušné daně, o které stát nemůže přijít.

Závěrem uvádíme, že naléhavost interpelace pana poslance je dána jeho naléhavým nedostatkem informací a zbytečnou podezíravostí. Všechny informace bychom ochotně poskytli, musel by však o ně projevit zájem.

V Praze 16. května 1991, Vlasta Štěpová, v.r., Tomáš Ježek, v.r."

Praktický smysl mojí interpelace je zcela zřejmý - zastavit ekonomické pronájmy, když k nim není důvod neboť praktická výuka učňů je zajištěna a finančně uhrazena s.p. Pramen na tento rok. Proč tedy byla moje interpelace oběma členy vlády v odpovědi ironizována, slovně pitvána, navíc zbytečně a neoprávněně, neboť kupříkladu jaký je rozdíl mezi státním majetkem a majetkem státního podniku? Nebo proč jsem poučován o významu pojmu břemeno, když se dá předpokládat, že tento pojem znám, jsa starším než oba členové vlády. Anebo neuvedl jsem, že já tento ekonomický pronájem považuji za podvod, ale uvedl jsem, že "řečeno ústy rozhořčených občanů, že jde o podvod". Proč ono slovíčkaření? Zřejmě proto, aby se jednak zesměšnila osoba interpelujícího poslance a naopak, aby takzvaně vynikla odborná znalost interpelovaného a navíc zřejmě proto, aby se zastřel smysl oprávněnosti interpelace.

Tento způsob je ostatně obecně známá taktika obhájců při soudních jednáních. Zde však nejde o soud, ale o parlament. Nejde o to vyhrát soudní pří za každou cenu, ale o prokázání oprávněnosti nebo neoprávněnosti interpelace. Proč přímo invektujícím a zesměšňujícím způsobem bylo zpochybňováno použití naléhavosti interpelace? Právě proto totiž, že interpelace byla prokazatelně oprávněná, daná stanovenými krátkými termíny předání vytipovaných prodejen a nebyla tedy dána nedostatkem informací a zbytečným podezíráním interpelujícího poslance, tedy mně.

Připomínám či uvádím těm, kteří to nevědí, že vyšel článek v Hanáckých novinách, což je nezávislý deník olomouckého okresu, s nadpisem "Nezištná interpelace?" Obdobný článek vyšel ve Stráži lidu, listu levicové orientace s obdobným námětem a žel i v celostátním deníku v Lidových novinách. V Hanáckých novinách se mně dne 15. 6. již omluvili, i když necitovali vůbec moji obsáhlou odpověď. V těchto článcích byla zpochybněna moje interpelace, kterou autoři článku neznali, čímž se dopustili, podle mého soudu, základní chyby, které by se novinář, dbalý novinářské etiky, dopustit neměl. Latiníci říkali "Audiatur et altera pars", tedy budiž slyšena i druhá strana. Bohužel, v článcích jsou otištěny ty pasáže společné odpovědi obou ministrů, jejichž tón a použité výrazy se mne, jako poslance, silně dotýkají.

Nebyl v článcích uveden však první odstavec společné odpovědi, který, domnívám se, je počátkem, obrazně řečeno jablka sváru, totiž oné dohody zde na půdě České národní rady sjednané. Tuto dohodu mně dal dne 20. 5. ke krátkému nahlédnutí předseda okresní privatizační komise pan Kvapil. Zde mne zaujala věta, že, cituji: "Belura zajistí pokračování praktické výuky učňů" konec citace. Opatřit si celé znění zápisu z jednání jsem doporučil ve své odpovědi Hanáckým novinám. Dnes již celé znění tohoto zápisu, díky panu poslanci Hořínkovi, primátoru města Olomouce, mám k dispozici a mohu vám jí přečíst, což učiním.

Zápis z jednání o pronájmu provozoven s učni

Přítomni: ing. Tomáš Ježek - ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR, ing. Vlasta Štěpová - ministryně obchodu a cestovního ruchu ČR, JUDr. Antonín Procházka předseda církevního a humanitárního výboru ČNR, ing. Rastislav Šrajer a Bedřich Matuš - spolumajitelé firmy Belura, Olomouc, ing. Ivan Štern - náměstek ministryně obchodu.

Předmět jednání: Pronájem devíti provozoven určených pro praktickou výuku učňů, podniku Pramen Olomouc společnosti Belura a následná privatizace těchto provozoven.

Účastníci jednání se dohodli:

1. Provozovny společnosti Belura budou pronajaty na dobu určitou, tj. nejdéle do konce roku 1991 s tím, že společnost Belura zajistí pokračování praktické výuky učňů. 2. Společnost Belura vypracuje privatizační projekt pro tyto pronajaté provozovny s tím, že jako privatizační metoda bude použita veřejná dražba s břemenem podle zákona č. 92/91 Sb., kterou bude provádět okresní privatizační komise.