Česká národní rada 1990 – 1992

Zrovnoprávnění všech druhů vlastnictví a zákonné umožnění navrácení pozemků jejich vlastníkům vyvolává potřebu řešit nově pozemkové úpravy. Prosté vrácení. nebo vyčlenění rozptýlených pozemků jejich vlastníkům ze stávajících velkých půdních celků by v mnoha případech neumožnilo vytvoření půdně ucelených hospodářských jednotek. Proto bude zpravidla nutné jednotlivým vlastníkům jejich rozptýlené pozemky scelit, zabezpečit jejich přístupnost, tzn. vybudovat resp. doplnit síť polních cest a dalšími úpravami prohloubit kvalitativní ochranu půdního fondu, zejména proti negativním účinkům eroze a provést potřebná opatření k jeho zúrodnění a celkovému zvelebení krajiny. Rovněž i pro družstva, popř. jiné organizace, sdružující vlastníky půdy, bude též třeba upřesnit půdní fond, rozdělit dosavadní hospodářské obvody na menší hospodářství, obnovit meliorační zařízení, vybudovat nová protierozní opatření apod. Předpokladem pro zvládnutí této široké problematiky v přírodě budou právě pozemkové úpravy. Ostatně ty mají v našich zemích dlouholetou tradici. Od prvního scelování, prováděného v letech 1856 - 7 přes agrární operace až po poválečné scelování podle scelovacího zákona č. 47 z roku 1948, které bylo přerušeno násilnou kolektivizací. Pozemkové úpravy se obdobně prováděly a provádějí prakticky ve všech vyspělých zemích, kde jsme měli i možnost se s těmito procesy seznámit. Navržený zákon předpokládá provádění jednotlivých i komplexních pozemkových úprav a upravuje podmínky pro výkon státní správy na tomto úseku. Počítá se též se dvěma formami pozemkových úprav. Jednoduchými pozemkovými úpravami se sleduje možnost urychleného vyčlenění pozemků, zejména pro zájemce o samostatné hospodaření na půdě. Větší pozemkové úpravy pak směřují ke komplexnímu uspořádání pozemkové držby a příznivému ovlivnění krajiny, ekologie a nakonec i ekonomie daného území. V souvislosti s restitucí a privatizací lze postupně očekávat značný rozsah prací v oblasti pozemkových úprav a s tím spojené problémy, zejména s výměnou vlastnických práv. Z těchto důvodů je nutné, aby činnost spojenou s organizováním a prováděním pozemkových úprav zajišťoval objektivní orgán, vybavený odbornými pracovníky s odpovídajícím technickým zařízením. Zkušenosti ukazují, že pozemkové úpravy nemohou provádět jen sami jednotliví vlastníci půdy. Lze totiž důvodně předpokládat, že vlastníci půdy se vzájemně nedohodnou a budou obhajovat jen své vlastnické zájmy, a to i na úkor účelnosti pro všechny zúčastněné strany. Proto zde musí být objektivní orgán pro odborné posouzení věci. V návrhu zákona se akceptuje požadavek vlády České republiky, aby soustavu pozemkových úřadů tvořily okresní úřady a Ministerstvo zemědělství České republiky. Pozemkové úřady tedy nebudou zřizovány jako samostatné orgány státní správy, ale měly by být součástí okresních úřadů a ministerstva zemědělství. Pozemkové úřady budou nejen organizovat o rozhodovat o pozemkových úpravách, ale především od počátku své činnosti při reprivatizaci a privatizaci půdy budou plnit úkol podle Zákona o vlastnických vztazích k půdě. Předpokládaný návrh tohoto zákona schválila a projednala vláda na svém zasedání 20. února letošního roku a vlastně to, jak jsme tento zákon připravovali během posledních třech týdnů spolu s vámi na různých výborech jenom dokazuje to, že byl plně přizpůsoben federálnímu zákonu, který byl koncem května přijat. Takže abych příliš nezdržoval, tolik asi úvodem a myslím, že můžeme přikročit k projednávání.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi a dávám slovo panu poslanci Miloslavu Šabatovi, společnému zpravodaji výborů ČNR.

Poslanec Miloslav Šabata: Dámy a pánové. Naléhavým současným úkolem pozemkových úprav je jednak náprava křivd, způsobených minulým režimem v pozemkové držbě pohrdáním soukromým vlastnictvím a jednak rozdělení socialistických scelených komplexů pozemků vlastníkům tak, aby své pozemkové vlastnictví dostali ve scelené podobě a nikoliv v původním stavu s rozdělenými pozemky v celém území obce. Tyto dva hlavní cíle musíme mít na paměti při posuzovaní předloženého návrhu zákona. Kromě toho musíme mít na paměti, že hmotně právní stránku tohoto procesu řeší federální zákon č. 229 z roku 1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, zatímco předložený návrh zákona řeší stránku procesní. Ve smyslu rozdělení kompetencí mezi federální a národní zastupitelské orgány. Průběh procesu projednávání návrhu tohoto zákona v České národní radě byl značně pracný. Tři výbory dostaly přikázáno tento návrh zákona projednat. Z toho výbor národohospodářský byl pověřen gescí. Národohospodářský výbor se zabýval tímto návrhem zákona 3,*ústavně právní výbor 2* a výbor pro územní správu a národnosti rovněž 2.* Kromě toho došlo k pracovní schůzce zástupců navrhovatele legislativy České národní rady a výše uvedených výborů, na které se podstatně přepracovala celá struktura zákona. Kromě toho ještě dva dny pracovali zástupci legislativy České národní rady na ministerstvu zemědělství, aby ten zákon vyčistili v tom smyslu, aby návrh zákona byl skutečně návrhem procesní stránky pozemkových úprav a uspořádání vlastnických vztahů zemědělství.

Takže jste nakonec jako výsledek celé této práce dostali pod číslem 258 společnou zprávu výborů České národní rady k vládnímu návrhu na vydání zákona ČNR o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, která je přepracovaným návrhem tohoto zákona, který jste dostali původně pod č. 215. Jiný způsob řešení nebyl možný, poněvadž došlo k přesunu jednotlivých paragrafů a kdybychom připomínkovali a projednávali vlastně původní návrh, tak bychom se dostali do velkých technických obtíží.

Prosím vás proto, abyste vycházeli při posuzování návrhu tohoto zákona z této společné zprávy, tak jak jste ji dostali včera nebo předevčírem před sebe na stoly.

Já bych si dovolil upozornit jenom na několik věcí návrhu zákona ve znění společné zprávy, které byly předmětem větší výměny názorů během úprav jeho návrhu. Především bych chtěl upozornit na to, že jsme v § 2 vypustili ve srovnání s původním návrhem odst. 1, který vlastně původně byl nepřesnou citací ustanovení z federálního zákona č. 229. Bylo by zbytečné, abychom totéž znění publikovali v obou zákonech. V § 3, který se zabývá předmětem pozemkových úprav byla převzata svým způsobem mechanickou setrvačností ze zákona č. 229 ustanovení, která se týkají vyhrazení některých pozemků, některých druhů pozemků z působnosti pozemkových úprav. V každém výboru ČNR došlo k redukci těchto ustanovení. Osobně se domnívám, že nejlepším řešením by bylo vypuštění odst. 2 z § 3, což by mělo za následek, že předmětem pozemkových úprav by se staly všechny pozemky.

Původně jsem také tomu nerozuměl tak, jako tomu rozumím po vystoupení kolegy Žáka v ústavně právním výboru, kdy jsem si uvědomil, že pozemkové úpravy vlastně sledují dva cíle. V prvním kroku uspořádání vlastnických vztahů, čili výměnu vlastnických práv, a teprve ve druhém kroku technické uspořádání pozemků v krajích podle zájmů vlastníka. Tím, když bychom vypustili odst. 2 z návrhů zákona § 3, tak bychom dosáhli toho, že všechny pozemky by byly tedy předmětem pozemkových úprav, čili že bychom získali možnost řešit celou řadu svízelných problémů výměnou vlastnických práv během pozemkových úprav. Když ponecháme odstavec 2 v zákoně, tak celou řadu pozemků ponecháme z hlediska výměny vlastnických práv, čili z hlediska vlastnických práv neřešenou.

Uvedu vám jeden příklad, který bude - myslím - velice výstižný. Za uplynulých 40 let byl v našem zemědělství zaveden pojem náhradních pozemků. Tyto náhradní pozemky se přidělovali těm vlastníkům pozemků, kteří měli své pozemky v prostoru zcelených honů a přitom chtěli své pozemky dál soukromě užívat. Takže se stalo, že občan si na cizím pozemku postavil svůj dům, nebo si tam zřídil svou zahradu poměrně velikým nákladem, vezmete-li v úvahu oplocení, studnu, výsadbu. Takže on má dneska dům nebo zahradu na cizím pozemku. Když tyto pozemky vyjmeme z působnosti zákona o pozemkových úpravách, tak tu věc necháme neřešenou. A dojde tady k tomu velice nepříjemnému - často velice nepříjemnému vztahu mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem nemovitosti na tom pozemku - vlastníkem té zahrady na pozemku apod. Kdežto když necháme tyto pozemky v působení zákona o pozemkových úpravách, můžeme tyto problémy řešit výměnou vlastnických práv, ať už mezi oběma občany, nebo mezi občanem a obcí, nebo občanem a státem. To se týká i těch položek, které jsou tady vyjmenované pod názvy těžba, vyhlazení nerostů, pozemky chráněné podle zvláštních předpisů, pozemky zastavené nebo určené k zastavení. Samozřejmě můžeme jmenovat i některé další druhy pozemků, které nejsou v této společné zprávě už uvedeny, poněvadž některý z výborů došel při svém projednávání k závěrům totožným s tím, co jsem vám tady právě navrhoval.

Myslím si tedy, pokud by některý z poslanců podpořil tuto myšlenku, že bychom neudělali špatně a že bychom věci prospěli.

Pokud jde o § 4, který se týká formy pozemkových úprav, myslím, že si musíme uvědomit, že v příštích letech dojde k velikému pohybu vlastnických vztahů k zemědělskému majetku. To si dovedete představit, poněvadž většina původního obyvatelstva vesnic se nezabývá dneska zemědělstvím, zabývá se jinou činností, přestěhovala se atd. Čili pozemkové úpravy v příštích letech se v podstatě omezí na řešení vlastnických vztahů, změn ve vlastnických vztazích - to bude trvat celou řadu let. A. kapacita projekčních organizací a projektantů je u nás samozřejmě omezená, takže se ke komplexním pozemkovým úpravám během celé řady let vůbec nedostaneme, protože na to nebudeme mít kapacitu a čas. Samozřejmě pro každého projektanta pozemkových uprav je tíženým přáním, aby pozemkové úpravy, které navrhne, měly pokud možno dlouhou platnost. Ale to během příštích 10 let nebude pravdou. Musíme si toho být vědomi při všech těch úvahách o změnách v navrhovaném zákonu.

Pokud jde o § 5, slyšel jsem zvlášť v posledních dvou dnech spoustu pozměňovacích návrhů, pokud jde o výčet účastníků řízení o pozemkových úpravách. Ale když jsem je všechny pročetl a v klidu si je promyslel, opravdu si myslím, že to znění, které tady navrženo vám k posouzení je znění optimální, poněvadž vypuštění, kteréhokoli slova už znamená zúžení problému a neřešení věcí, které je potřeba řešit.

Například v odst. B § 5 byla řada návrhů, která navrhovala vypustit v prvním řádku odst. B slova "jiná práva". To znamená, že bychom vyjmuli vlastně z účasti na řízení o pozemkových úpravách např. ty občany, kteří mají své nemovitosti umístěné na pozemcích jiných vlastníků, poněvadž oni by tedy vypadli z toho seznamu vlastníků - že nejsou vlastníky toho pozemku. Myslím se tedy, že je dobře tam nechat ta jiná práva, aby se tito občané mohli zúčastnit řízení o pozemkových úpravách a uplatnit tam své stanovisko a své potřeby.

Pokud jde o § 6, ten vlastně umožňuje, aby se řízení o pozemkových úpravách účastnili všichni vlastníci, a kromě nich, všechny orgány, které nějakým způsobem mají s pozemkovými úpravami co činit. Například stavební úřady, obce, orgány geodézie a kartografie, atd. V zákoně jsou vyjmenovány. Rovněž jsme se vynasnažili v § 6 dosáhnout maximální možné publicity v řízení o pozemkových úpravách. To znamená, že budou vyrozuměni o zahájení pozemkových úprav všichni vlastníci pozemků v dané obci a v daném územním obvodu a kromě toho i všechny orgány a organizace, jichž se pozemkové úpravy v daném obvodu mohou dotýkat. Kromě toho bude i vyvěšeno oznámení o konání pozemkových úprav na úředních deskách jak Okresního pozemkového úřadu, tak všech obcí, v jejichž území se budou pozemkové úpravy konat, a to proto, že, bohužel, v některých katastrech dnes ani nevíme, kdo všechno je tam vlastníkem. Taková je dnes situace v evidenci nemovitostí při vlastnických vztazích k pozemkům.

Dalším problémem, který se týká § 7, je problém účasti vlastníků přímo při zpracování návrhu pozemkových úprav. Podle informací, které jsem obdržel od poslanců a kolegů, kteří navštívili Německo v poslední době, k tomuto účelu slouží Sdružení vlastníků půdy. Toto Sdružení vlastníků půdy se účastní zpracování návrhu pozemkových úprav a spolurozhoduje o jejích provedení. U nás jsme se pokusili navrhnout řešení, které podle mého názoru odpovídá naší momentální situaci vlastnické, a to spočívá v tom, že vlastníci pozemků si mohou nyní úvodním jednáním zvolit ze svých řad komisi, která bude napomáhat zpracovateli při vypracování návrhu pozemkových úprav. Členy této komise budou občané, kteří v obcích bydlí, kteří dobře znají celý vývoj pozemkového vlastnictví v obci, který často není ani podchycen v úřední evidenci příslušných orgánů. Tím právě sledujeme, abychom co nejrychleji dospěli k dobrému řešení pozemkových úprav v každé obci. Samozřejmě v zákoně nemůže být popsán dopodrobna metodicky celý postup vypracování návrhu pozemkových úprav a jeho provedení. K tomu účelu je v § 8 odstavec 1 zmocněno ministerstvo zemědělství České republiky vyhláškou vydanou v dohodě s ministerstvem životního prostředí ČR a Českým úřadem geodetickým a kartografickým v tom smyslu, aby podalo podrobný metodický návod, podrobné metodické informace o postupu prací spojených s pozemkovou úpravou. Rovněž pro stanovení pravidel pro základní kriteria, která určují zásady výměny vlastnických práv pozemků, to znamená posuzování kvality a výměny pozemků, stanoví ministerstvo zemědělství vyhláškou. Ta je v § 8 odst. 4. Současně v tomto odstavci 4 je zákonodárně zakotven proces výměn vlastnických práv pozemků, podle kterých základních kriterií je třeba k výměně vlastnických práv přistoupit.

Důležitá zásada je uplatněna v odst. 5, § 8, že v průběhu zpracování návrhu je zpracovatel povinen projednávat s vlastníky předpokládanou výměnu pozemků a navrhovaná opatření, to znamená se všemi vlastníky, nejen s komisí.

V § 9 je popsáno závěrečné jednání o zpracovaném návrhu pozemkových úprav. Samozřejmě, návrh musí být veřejně vystaven a to jak na Okresním pozemkovém úřadě, tak i v obcích, v jejichž obvodu jsou pozemky zahrnuty do pozemkových úprav. Při této příležitosti mohou být podány námitky a připomínky všech účastníků pozemkových úprav u Okresního pozemkového úřadu. Na závěr této lhůty se provede závěrečné ústní jednání s účastníky a orgány uvedenými v § 6, odst. 3 a současné jsou všichni upozorněni, že své námitky a připomínky k návrhu mohou uplatnit nejpozději při tomto závěrečném ústním jednání a jinak k nim nebude přihlédnuto, protože musíme jednou danou etapu pozemkových úprav ukončit. Kdybychom to nezahrnuli do návrhu zákona, tak by nám každý den někdo z účastníků jednání přinesl další a další návrhy a připomínky k návrhu pozemkových úprav.

Konečně po závěrečném ústním jednání vydá Okresní pozemkový úřad rozhodnutí. Tato formulace a toto opatření je tam nutné. Samozřejmě, že ze zákona číslo 29 vyplývá, že rozhodujícím procesem je dohoda všech účastníků. Pokud ale nedojde k dohodě, musí někdo rozhodnout, protože jinak bychom také nemuseli přijmout jediné rozhodnutí o pozemkových úpravách, protože vždycky by se nám našel v obci někdo, byt by to byl jediný vlastník, kdo by s návrhem nesouhlasil. Proto to konečné rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu.

V § 10 je konečně řečeno, že náklady na pozemkové úpravy nese především stát. Znamená to, že stát nese náklady, které jsou spojeny s obnovením všech vlastnických práv vlastníků. Pokud jde o některé další věci, které potom souvisí s komplexními pozemkovými úpravami - to jsou věci, které se týkají hospodářských úprav pozemků, některých melioračních opatření a podobně, tak tam hradí náklady spojené s těmito úpravami vlastníci pozemků, ovšem zatím za tučného přispění státu přes státní subvence, jak je to dnes zakotveno v příslušných zákonných opatřeních a vyhláškách.

Konečně v druhé části je popsána organizace pozemkových úřadů, jejichž hlavní náplní je provedení pozemkové úpravy. To že bude popsal pan ministr v podstatě a je tedy zbytečné, abych se o tom dále rozšiřoval.

V § 12 je konečně taxativní výčet hlavních činností Okresních pozemkových úřadů, v § 13 podíl ministerstva zemědělství na činnosti pozemkových úřadů, a to nejen z hlediska prací, které vymezuje tento, ale i z hlediska realizace zákona číslo 229.

V závěrečných ustanoveních v části III se konstatuje, že řízení o pozemkových úpravách je řízením správním, z čehož vyplývá celá řada věcí.

Je to jednoznačné vymezení a umožňuje nám to například provést na základě federálního zákona č. 229 a na základě tohoto návrhu zákona o pozemkových úpravách vyčlenění pozemků pro soukromě hospodařící rolníky, kteří chtějí začít hospodařit hned teď, aniž by čekali na provedení pozemkových úprav, které může trvat několik měsíců, v případě jednoduchých pozemkových úprav, až několik let v případě komplexních pozemkových úprav. Například v Německu trvají pozemkové úpravy v jedné vesnici až 10 let. To je pro nás způsob v současné době nepřijatelný, protože potřebujeme obnovit výkon vlastnických práv okamžitě, abychom mohli skutečně přispět k privatizaci zemědělské výroby.

Tento postup by mohl spočívat například v těchto krocích. Na žádost vlastníka pozemku, který chce začít okamžitě hospodařit, okresní pozemkový úřad zahájí pozemkovou úpravu podle předloženého návrhu zákona.

Druhý krok - okresní pozemkový úřad svým rozhodnutím podle správního řádu uloží předběžné opatření, kterým vyhoví žádosti vlastníka o vyčlenění pozemku pro soukromé hospodaření.

Třetí krok - toto předběžné opatření platí jen do rozhodnutí okresního pozemkového úřadu o pozemkové úpravě podle § 9 odst. 3 návrhu tohoto zákona. Tím je otevřena cesta, aby i toto naléhavé vyčlenění pozemků mohlo být provedeno bez prodlení.

Nezlobte se na mne, že moje informace byla poněkud delší. Snažil jsem se už předem vysvětlit možné střety návrhů zákona s vašimi připomínkami a představami o tomto zákonu, abychom naše jednání urychlili. Děkuji vám.

(Potlesk).

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu zpravodaji Šabatovi. Otvírám rozpravu. Jako první se do rozpravy písemně přihlásil pan poslanec Jaroslav Matějka, kterému uděluji slovo. Připraví se poslanec Volf.

Poslanec Jaroslav Matějka: Pane předsedající, kolegové a kolegyně, dovolte mi několik poznámek a konkrétních návrhů k paragrafovanému znění. Samotná realizace návrhu zákona zřejmě bude klást vysoké nároky na takové státní instituce, jako jsou státní notářství, střediska geodezie a archívy.

Jde o instituce - alespoň podle mých zkušeností nedostatečně vybavené jak personálně tak technikou a umístěním. Určitě nejsem první, který o tom dnes bude hovořit.

Při počtu občanů, kterých se projednávaný zákon dotýká a při jejich přirozené snaze vyřídit své oprávněné nároky co nejdříve a také při léty vypěstované averzi vůči úředníkům a úřadům, se vyjmenované instituce stanou úzkým místem při realizaci tohoto zákona v praxi a zdrojem konfliktních situací mezi občanem a státem. Stát je reprezentován tímto státním úřadem.

Myslím, že je na místě v tento okamžik otázka směrem k vládě, je-li si vědoma nebezpečí, které vyplývá ze situace institucí, které jsem popsal a které budou spolupůsobit při realizaci navrhovaného zákona. Protože předpokládám odpověď kladnou, ptám se, jaká konkrétní opatření se přijala nebo přijmou v nejbližší době směrem k zainteresovaným státním institucím, které se budou podílet na realizaci tohoto zákona.

Druhá poznámka. - V procesu privatizace zemědělského majetku budou sehrávat a mají sehrávat podle platných zákonů značnou roli pozemkové fondy. Je podle mého názoru na škodu věci, že problematika pozemkových fondů není projednávána společně s předloženým návrhem zákona o pozemkových úřadech.

Existence samostatného národního pozemkového fondu je dána především rozdílným charakterem zemědělského majetku, půdy, od ostatního majetku, který je spravován fondem národního majetku a se zprávou zemědělského půdního fondu nepočítá.

Předpokládám, že pozemkový fond bude vedle privatizačních úkolů vystupovat zároveň jako samostatný podnikatelský subjekt se zemědělským majetkem, který z různých příčin zůstane po určitou dobu ve vlastnictví. státu. Doporučuji proto, aby zákon o národním pozemkovém fondu byl urychleně z tohoto pohledu připraven a sněmovně předložen.

Nyní k jednotlivým paragrafům. Vyjadřovat se budu ke znění společné zprávy, tedy k tisku 285 a paragrafy také tak očíslované uvedu.

§ 12 - doporučuji, aby byl rozšířen o bod i), který by obsahoval formulaci "vykonává odborný dohled nad realizací rozhodnutí". Myslím, že do činnosti okresních pozemkových úřadů je nezbytné zakotvit povinnost státního dohledu jako součást výkonu státní správy nad praktickou realizací přijatých rozhodnutí. Je to třeba pouze zvýraznit, i když ze zákona o správním řízení tato záležitost vyplývá.

V návrhu se objevují odchylky proti ustanovením zákona FS o úpravě vlastnických vztahů k půdě. Jsem toho názoru, že odvolacím orgánem proti rozhodnutí okresních pozemkových úřadů by nemělo být ministerstvo zemědělství, ale soud, tak jak je tato úprava uváděna v zákoně o půdě v § 9 a 19.