K § 24 odst. 1: zde navrhují páni poslanci Benda a Moskal slova "opis" nahradit slovem "výpis". Je to technická záležitost, která rozlišuje aktuální obsah trestního rejstříku, tedy to co není zahlazeno, či z jiných důvodů podle zákona o trestním rejstříku se nesděluje od případů, kdy se sdělují všechna odsouzení evidovaná v trestním rejstříku bez ohledu na to, jestli se k nim má přihlížet nebo nemá. Je běžnou policejní praxí z hlediska určité míry informovanosti policie o pachateli, že policie a soud dostává trestní rejstřík ve stavu, kde jsou uvedena všechna odsouzení bez ohledu na to, zda-li jsou nebo nejsou zahlazena. Je to otázka vašeho pohledu na věc, ale já se domnívám, že tím, že by policie měla dostávat tuto informaci, osobnost občana a jeho ústavou chráněná práva žádným způsobem neutrpí a já se tedy přimlouvám, aby bylo schváleno znění, které je ve vládním návrhu zákona.
Další změny, které se týkají tohoto ustanovení je jednak změna požadavku na jiná odborná vyjádření, k tomu nemáme námitek, potom pan poslanec Lom navrhl, aby odst. 3 byl doplněn "odběr krve musí být proveden jehlou a stříkačkou na jedno použití.". Pane poslanče já se plně s vámi ztotožňuji, že tento požadavek je důvodný, ale problém je v tom, že tento zákon ukládá povinnosti policistům, ale odběr krve provádějí lékaři. To znamená, že já tímto zákonem nemohu lékaře nějak zavázat, to by byla věc asi předpisů lékařských, ale i když to v tomto zákoně bude, lékaře to nezajímá, protože oni nejsou adresáty této normy. Takže osobně se domnívám, že to je prostě nadbytečné. Samozřejmě není sporu o tom, že občan nemusí souhlasit s tím, nebo musí podmínit souhlas s odběrem krve tím, že mu bude odběr proveden jehlou a stříkačkou na jedno použití, ale těch případů, kdy občan může odmítnout odběr krve je podstatně více, jsou to obecné případy, kdy by mohlo být ohroženo jeho zdraví, není to jenom tato situace, může být výrazně snížena srážlivost krve a občan může mít i jiné obavy, to znamená, že toto ustanovení by tam působilo neorganicky a nakonec by zřejmě mohlo být vykládáno tak, že jediným důvodem pro odmítnutí odběru krve bude případ, že tedy není prováděn jehlou a stříkačkou na jedno použití. Mám pocit, i přes progresivnost této myšlenky, že v daném případě by to nedělalo dobrotu.
§ 25 - nemáme námitek, nadpis "Cely policejního zajištění" by měl být změněn na nadpis "Policejní cely" - nemáme námitek, ani ke změně v § 26 nemáme námitek, nemáme námitek ani k § 27 ani k § 28. Naproti tomu, i když chápu to, co navrhoval pan poslanec Šimeček k § 29 odst. 3, to znamená doplnit větu "v cele musí být předměty, které umožní normální životní funkce zajištěného" bych chtěl upozornit, že toto není cela, kde bude zajištěný po nějakou dobu, kdyby tedy špatně nesl to, že tam v té cele nebude třeba židle nebo stůl, že by mu to jaksi znemožňovalo žití, tak ta krátká doba, kterou by měl být v této cele, nemusí být vyplněna jakýmsi minimálním životním standartem. Naproti tomu všechno, co je v cele pro tento druh osob a co není pevně připoutáno k zemi nebo zabudováno do zdi, většinou také funguje jako zbraň, nebo něco, čím se dá útočit na personál nebo na další zařízení. Proto, podle mého názoru, by tyto cely měly být co nejvíce skoupé, protože újma, kterou osoba tam zajištěná utrpí tím, že nebude mít židli, na kterou by si mohla sednout, ale bude tam mít postel, na kterou si může sednout, není tak velká, jako komplikace, které by vznikly s lidmi, kteří by se židlí jako první udělali to, že s ní rozbijí okno, pak rozbijí světlo a potom zaútočí na eskortu, to je zcela běžné, takže se to snažíme omezit.
Prosím, abyste v tomto směru zvážili, jestli jsou skutečně elementární občanská práva tak ohrožena, aby bylo potřeba toto ustanovení doplňovat. Domnívám se že nikolivěk.
Proti § 31 nemáme námitek, stejně tak nemáme námitek proti návrhům na úpravu § 32 ani k § 33. To je již otázka, která podle mého názoru byla dostatečně ventilována na výborech a je propracována a vycizelována ve vzájemné shodě. To se samozřejmě týká i § 34, návrhu k § 35, § 36. S výjimkou odst. 5, kde je doplňováno panem poslancem Macháčkem ustanovení říkající: "Záznamy pořízené s použitím operativní techniky je nutno při neprokázání předpokládané činnosti předepsaným způsobem zničit." Zase chápu racio úvahy pana poslance a obavu z toho, že tato data ve své nejabstraktnější podobě budou uchovávána po nekontrolovatelnou dobu. Mám ale za to - a tak jsme k tomu také přistupovali - že nemá smysl za dané situace předjímat nějakou novou úpravu, když se chystá úprava federální. Navíc toto ustanovení je velmi vágní, protože neprokázání předpokládané činnosti je - předpokládaná činnost se prokáže. Jiná věc je jestli tato činnost bude nebo nebude trestná. To je podstata věci, to znamená, že toto ustanovení, ten sám zájem, který by měl být chráněn, nechrání a podle mého názoru je spíš navíc tak řečeno balastní, protože funkčně nemůže sloužit tomu, k čemu bylo zamýšleno.
Byla vedena diskuze o tom, zdali kontrolnímu orgánu České národní rady má ministr předkládat zprávu o použiti operativní techniky v případech pouze skončených, anebo v případech, které skončeny nejsou. I to je záležitost, která je na velmi dlouhou debatu a principiálně mohou mít obě dvě strany pravdu, neboť obě dvě strany mají dost argumentů pro to, aby argumentovaly nebo tvrdily a požadovaly to, co požadují. Nicméně podle mého názoru by - pokud již - tak bych se přikláněl k verzi o skončených případech z celé řady důvodů. Je sice pravda, že to co je předmětem šetření, které by opravňoval tento zákon, nejsou trestné činy ohrožující podstatu státu. To jistě ne. Ale jsou tam skutky, mnohdy velmi závažné a míra utajení ve věcech, které běží, by podle mého názoru měla být značná a mám pocit, že rozšiřování okruhu osob, které by o tom byly informovány minimálně v případě, že dojde k vyzrazení - jak včera bylo řečeno - k průvalu, zvětšuje nejistotu a vzájemnou podezřívavost. Sám soukromě docházím k názoru, že co nemusím vědět, vědět nechci. Verze, kterou nakonec navrhl pan poslanec Šuman, to znamená, aby tato podmínka, že půjde o skončené věci, nebyla aplikována v případech, že dojde ke stížnosti na konkrétní odposlech, to znamená, když ta osoba přijde s mikrofonem v ruce, že ta postihuje ty případy, kde je skutečně potřeba aktuálně zjistit, co se v bytě nebo místnosti dělo. A to všechno ostatní, podle mého názoru stačí přezkoumávat zpětně.
V tom případě bych navrhoval, aby byla zvolena ona alternativa, která bezvýhradně nevylučuje kontrolní orgán České národní rady z kontroly aktuálních případů, ale limituje to okolnostmi nebo skutečnostmi, kdy dojde k tomu, co zde včera bylo odborně terminologicky označováno jako průval.
Pokud jde o práva a povinnosti členů kontrolního orgánu, k tomu není z hlediska ministerstva vnitra žádných připomínek. Lze souhlasit asi s povinností kriminální služby a další služby na ochranu ekonomiky, aby chránila tyto zjištěné poznatky před vyzrazením a zneužitím. Zapadá to v podstatě do služebních tajemství, je to ustanovení trochu nadbytečné, podle mne, ale nijak podstatně nevadí.
Zajímavá z hlediska určitého vztahu a postavení ústavních orgánů v rámci republiky je úprava navrhovaná panem poslancem Bendou v § 36 odst. 6. To znamená, že před použitím operativní techniky vůči ústavnímu činiteli je ministr povinen tuto skutečnost oznámit kontrolnímu orgánu. A na to navazuje návrh pana poslance Ortmana, který dokonce aplikaci této techniky podmiňuje předchozím souhlasem kontrolního orgánu.
Vážené dámy a vážení pánové, jste také ústavními činiteli, budete si zřejmě muset zodpovědět otázku, jestli lze vytvořit nějaký speciální režim pro operativní šetření v podezření ze spáchání trestné činnosti ve vztahu k ústavním činitelům a dalším občanům. Nechtěl bych to komentovat, protože to je věc, která se vás týká, a hlavně doufám, že ani já ani žádný z mých nástupců nebude nucen ať tak či onak zrovna vůči ústavním činitelům toto opatření povolovat. Ale technicky vzato si nedokážu představit, co by se stalo, kdyby mělo být toto operativní nařízení aplikováno zrovna vůči členovi kontrolního orgánu. Je to pravděpodobnost 1:10 milionům, ale když už probíráme všechny alternativy zákona, musím se zeptat, co se bude dělat potom v tom případě. Nevím, je to vaše záležitost, jak to vyřešíte, ale už to ponechávám bez komentáře.
K § 38 nemáme žádných připomínek, k § 39 také nemáme žádných připomínek - s výjimkou onoho písm. h) znějícího "když je třeba zneškodnit zvíře ohrožující život nebo zdraví osob". Chápu to jako jakési zpodrobnění toho, co by policisté jinak měli znát, co je v trestním zákoně jako případ krajní nouze, ale nemyslím si, že by to ve své podstatě nemělo být nějakou legislativní nebo faktickou překážkou pro práci policie nebo pro aplikaci zákona. Soukromě to shledávám nadbytečným, navrhuji vám, abyste tam toto ustanovení neodhlasovávali, ale nijak to vadit nebude, ničemu to neublíží. Jen si myslím, že norma nebude tak čistá, jak by měla být.
Byl tady návrh na "použitím zbraně v bezprostředním prostoru státní hranice přinutil k zastavení dopravní prostředek, jehož řidič na opětovnou výzvu nebo znamení dané podle zvláštních předpisů, nezastaví". Mám pocit, že je to opět klasický odraz "40". Nevím, proč by v současné situaci měl být zvláštní režim v prostoru státních hranic. To v sobě nese reziduum honu na agenty - chodce a emigranty, kteří v zoufalství prchali přes dráty, ale podle mého názoru, pokud jsou jiné zákonné důvody pro použití zbraně, nechť je použita. Ale to, že ausgerechnet někdo v prostoru státních hranic nezastaví, ještě z něj nečiní diverzanta ani agenta chodce. Myslím, že tam by kvalifikovaný důvod jen polohou místa být neměl. Připomínka pana poslance Bendy k odst. 2, která zužuje to, co se nazývá zbraní, to znamená, že zbraní podle odst. 1 se rozumí střelná, bodná a sečná, je připomínka, kterou jsme v podstatě akceptovali, protože zbraň hromadně účinná, jak jsme zjistili, za tu je možno považovat i granát, kromě jiných zbraní hromadného ničení, řekněme atomových, a jistě není v zájmu občana, aby policie k jeho ochraně používala zbraně takového charakteru jako je granát. To akceptujeme beze zbytku.
Podle mého názoru připomínka pana poslance Moskala k odst. 3 "nebo by bylo jejich použití vzhledem k bezpečnostní situaci, nebezpečnosti, rychlosti a časové tísni příslušníka možné", je pro mne trochu nesrozumitelné a mám pocit, že nadbytečné.
Nicméně rozhodněte si o tom sami, není nic, co by vytvářelo právní konsens.
Nemáme žádných námitek k připomínce k odst. 4 k § 41 stanovícího zvláštní omezení, k návrhu na přečíslování ustanovení k § 45. Nemáme námitek - a je v podstatě výsledkem konsensu připomínka k § 47, stejně tak nemáme žádných námitek k návrhu změny nadpisu - "Ustanovení přechodná, společná a závěrečná". Nemáme žádných připomínek k návrhu změny v § 52 ani k § 55, kde by mělo být napsáno - "Ustanovení přechodná".
Velice závažně, i když možná trochu hluše vyzněl návrh pana poslance Nováka. Dámy a pánové, já vás velice naléhavě, i když velice zdvořile žádám, abyste se nad touto problematikou zamysleli. Jde o jedno ze stěžejních ustanovení tohoto zákona, které váže pod řízenost policie vojenské jurisdikci. Je samozřejmě možné vést diskuze o tom, zda by policie, o které stále hovoříme jako o policii, která by se měla zcivilňovat, měla podléhat vojenské jurisdikci. Tyto úvahy došly na Slovensku tak daleko, že po jakýchsi neformálních jednáních s federálním ministerstvem vnitra a českým ministerstvem vnitra, toto ustanovení do zákona nedali. Možná sledujete denní tisk až do těch podrobností, že jste postřehli před dvěma dny trochu jedovatou noticku v Lidových novinách" kde psali o tom, že za dva dny, to znamená dnes, by měl slovenský zákon o policii nabýt účinnosti a tím se policie dostane z vojenské jurisdikce. Dnes ráno jsem mluvil se slovenským ministrem vnitra, který mi sdělil, že nejdříve jak to bude možné, tedy v příštím týdnu předsednictvo SNR svým rozhodnutím doplní, novelizuje policejní zákon o ustanovení, která podřídí policii vojenské jurisdikci. Nejde o pod řízení vojenským soudům jako hlavní cíl, ostatně sama otázka vojenských soudů je trochu problematická, protože podle listiny práv má každý právo, aby byl předveden před svého soudce resp. odňat svému soudci. Vojenské soudy se budou muset řešit jako kapitola sama o sobě. Nicméně jde o to, že celý kázeňský systém policie v současné době je postaven na velitelské pravomoci a konečnou fází nesplnění nebo nepodřízení se této pravomoci jsou trestné činy vojenské (například neuposlechnutí rozkazu). Je samozřejmě možná druhá alternativa, že policisté, nebudou-li podřízeni vojenské jurisdikci, se zřejmě nějakým způsobem, a to asi na základě zákona o služebním poměru, octnou na úrovni všech ostatních pracovníků, budou podřízeni zákoníku práce. Upřímně řečeno pracovník magistrátu může se svými nadřízenými diskutovat o tom, jestli rozhodnutí vydá, jestli příkaz splní nebo nesplní, protože on si myslí, že by neměl být příkaz takto prováděn. Ale nedokážu si představit situaci, kdy je ohrožen něčí život nebo zdraví a policista začne na základě zákoníku práce diskutovat se svým nadřízeným. Tam to prostě musí být rozkaz. Jiná věc je, že pro futuro možno asi vydělit složky, jako například vyšetřovačka či operativa, kdy vojenský způsob nasazení není třeba. Vytvořit jakýsi zvláštní pracovní řád pro tyto služby a neřadit je pod vojenská ustanovení. Ale to, čemu se v řadě zemí říká četnictvo, to znamená ta fakticky fyzicky zasahující složka, se obávám, že tak či onak nějakou jurisdikci podobného stylu bude muset mít.
Návrh tedy směřuje k tomu, aby ustanovení § 56 odst. 3 říkající, že policisté podléhají pravomoci vojenských soudů a ustanovení o trestných činech vojenských. Netvrdím, že se stane katastrofa, pokud dospějete k závěru, že tento návrh neodsouhlasíte. Ale podle mého názoru tím velice vážně zkomplikujete celou situaci, protože jsme dosud historicky nedospěli k tomu, abychom mohli bez větších komplikací přejít k nějakému jinému donucovacímu systému. Slovo "donucovací" říkám s plným vědomím, protože i zákoník práce je jakýsi donucovací systém. Ale my nemáme adekvátní donucovací systém pro policii. Bude ještě chvíli trvat, než si ho vymyslíme a za této situace by mělo zůstat to, co zaručuje přece jen i když s určitými výhradami, které někteří z vás občas vznášejí, jistou kázeň v tomto sboru. Takže jak jsem řekl na začátku, velice zdvořile, leč naléhavě žádám, abyste toto ustanovení schválili.
Pan poslanec Šimeček navrhl ještě předtím další doplněk § 56, který by stručně řečeno znamenal, že ze zákona policisté ze Sboru národní bezpečnosti nepřejdou k policii, ale že bude vytvořen jakýsi stav mezivládí, kdy policisté nebudou zařazováni, ale budou zařazováni až na základě výběrového řízení, jakéhosi filtru, který znovu prověří, zda jsou ochotni sloužit a bdít nad dodržováním právního řádu - tak, jak to tady pan poslanec řekl.
Na adresu pana poslance bych chtěl říci, že myšlenka sama o sobě má v sobě mnoho. Má v sobě ovšem jistý idealistický prvek, který předpokládá, že by se nám tento proces podařilo zkondenzovat do časově velmi krátkého úseku. Protože jinak se dostáváme do situace, kdy nebudeme mít policii původní, ale žádnou jinou. Tu si teprve budeme vytvářet v rámci prověrek. Domnívám se, že si každý dokáže představit, co by tento stav v praxi znamenal. Znamenalo by to, že by po dobu měsíce nebo dvou měsíců, než by policisté, kteří by měli přejít filtrem, filtrem skutečně přešli, neexistovala žádná policie. To je stav, který v zákoně nelze připustit, i když myšlenka je dobrá. Technicky je podle mého názoru nerealizovatelná. V tomto případě se domnívám, že by nemělo být pro tuto změnu hlasováno.
Dámy a pánové, nemám dalších
zásadnějších připomínek
k tomuto zákonu. Chtěl bych říci,
že včerejší průběh jednání
nasvědčoval tomu, že, i když jistě
máte výhrady ke koncepci zákona, k jeho jednotlivým
ustanovením, uvažujete velmi reálně
o možnosti se pro tento zákon vyslovit. Ještě
jednou bych chtěl zopakovat, že přes všechny
nedostatky je funkční v konsolidaci a tom, aby postupovala
rezolutněji proti pachatelům trestných činů,
a že nikdo z nás nepochybuje o nutnosti začít
ihned pracovat na zásadně nové a moderní
koncepci policejního zákona třetího
tisíciletí. Dámy a pánové,
já vám děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkují panu ministrovi Sokolovi. Nyní
bych dal slovo společnému zpravodaji výborů
České národní rady panu poslanci Kužílkovi.
Poslanec Oldřich Kužílek: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
vážení hosté, vážená
vládo, dovolte, abych nejdříve navrhl způsob,
jak můžeme hlasovat o tomto množství připomínek.
Chci vám navrhnout, abychom postupovali po jednotlivých
paragrafech, přičemž změny navržené
společnou zprávou, tj. ty, které v posledním
materiálu máte nepodtrženy, byly brány
vždy jako návrh první, který zazněl.
Potom budou brány k hlasování návrhy,
které zazněly jako další v pořadí
v jakém zazněly. Prosím pana předsedajícího,
aby o tomto návrhu dal hlasovat, protože v těchto
věcech jsou vždycky spory a jednací řád
je v tomto trochu volný a je třeba toto upřesnit.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji za tento návrh. Má někdo jiný návrh k tomuto způsobu projednávání? (Nikdo se nehlásil.) Dávám hlasovat, kdo je pro, abychom postupovali navrženým způsobem, nechť zvedne ruku. (109)
Kdo je proti? (Nikdo.)
Tento způsob projednávání je schválen.
Můžeme přejít k jednotlivým paragrafům.
Poslanec Oldřich Kužílek: Hned na začátku
se setkáme s velkým problémem, protože
jako první bod paragrafu 1 v odstavci 2 je navrženo
všemi výbory z porady, aby byl zařazen odstavec
2: "Základním posláním policejního
sboru České republiky je služba obyvatelstvu.".
Slyšeli jste argumentaci pana ministra, která k této
věci byla záporná. Pan ministr uváděl,
že tato věc nebyla projednávána ve výborech.
Chtěl bych to opravit, třeba na našem garančním
výboru tyto návrhy padaly a domnívali jsme
se, že ministerstvo vnitra věcnost tohoto požadavku
vnímá a posoudí jeho razanci, a to do jaké
míry se poslanci domnívají, že něco
takového v zákoně má být a
že bude předložen nějaký návrh,
nebo že dojde k nějaké domluvě v této
věcí. Podle mé znalosti mnoho poslanců
na něčem takovém trvá. Já bych
si dovolil k této situaci navrhnout takovéto řešení:
použít ustanovení jednacího řádu,
které umožňuje každému poslanci,
v případě že byla navržena nějaká
připomínka, která je sporná, aby bylo
jednání o věci přerušeno a k
věci se sešel garanční případně
další výbor a za své poslance k tomu
vyjádřil nějaké stanovisko. Na základě
toho by se pak o této věci hlasovalo v plénu.
Vzhledem k tomu, že nepovažuji za zcela šťastné
v tuto chvíli přerušit jednání,
dovolil bych si navrhnout takovýto postup: vyjádřit
se k mému návrhu o přerušení
pléna tím způsobem, že by se garanční
výbor případně společně
s ústavně právním sešel k této
věci až v přirozené přestávce,
která nastane, to znamená, že projednání
tohoto paragrafu by se odsunulo. Znamená to, že bychom
o této věci nyní hlasovali, pokud se rozhodneme
použít ustanovení jednacího řádu,
což by znamenalo, že bychom pokračovali dále
v dalších paragrafech a až bude přestávka,
sešel by se garanční a ústavně
právní výbor, věc by projednal a po
zahájení dalšího projednávání
by sdělil své stanovisko a my bychom se vrátili
k tomuto paragrafu, který nemá žádnou
konsekvenci, aby na něj bylo vázáno projednávání
dalších paragrafů. Potom bychom pokračovali
od místa, kam jsme došli. Vznáším
tedy návrh na přerušení projednávání
tohoto paragrafu, aby se mohly sejít garanční
výbory s tím, že by přerušení
nastalo a výbory se sešly v době, kdy předsedající
by to uznal za nejlépe vhodné.