Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Šumanovi. Prosím pana
poslance Frkala.
Poslanec Jiří Frkal: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, projednáváme-li novelu jednacího řádu České národní rady, jsem toho názoru, že bychom měli do této novely zahrnout i činnost poslaneckých klubů, protože tato činnost existuje, poslanecké kluby se scházejí, politické gremium nebo vedení ČNR pracuje a v jednacím řádu tyto orgány zahrnuty nejsou. Nevím, proč se tyto věci neobjevily ve společné zprávě nebo v připomínkách, které nebyly zařazeny, protože výbor pro obchod a cestovní ruch tyto věci projednal a doporučil.
Proto navrhuji, aby do 29 byl doplněn bod 5 - Poslanecké kluby. Dále navrhuji doplnění těchto paragrafů:
55 písm. a), odst. 1: Poslanci se podle politického zaměření mohou sdružovat v poslaneckých klubech. Poslanec může být členem Jen jednoho poslaneckého klubu.
odst. 2: K ustanovení poslaneckého klubu je třeba nejméně 5 poslanců. Po ustanovení klubu se sepíše zápis, který podepíší všichni ustavující členové klubu.
odst. 3: Předseda pos. klubu písemně oznámí předsedovi ČNR ustavení klubu a jeho název; v oznámení dále uvede jména a příjmení členů klubu. odst. 4: Jménem poslaneckého klubu jedná zpravidla jeho předseda nebo místopředseda.
55 písm. b), odst. 1: Poslanecké kluby jsou oprávněny ke své činnosti používat místnosti v objektech ČNR.
odst. 2: K úhradě nákladů poslaneckých klubů se z rozpočtu ČNR poskytují příspěvky ve výši, kterou určuje pro každý kalendářní rok předsednictvo ČNR s přihlédnutím k počtu členů jednotlivých poslaneckých klubů.
odst. 3: Poslanecké kluby jsou povinny vést evidenci o použití příspěvků a jsou povinny použití příspěvků doložit.
55 písm. c), odst. 1: Předsedové poslaneckých klubů tvoří politické gremium, které posuzuje zejména otázky politické povahy, aby se objasnila stanoviska poslaneckých klubů, a dále program a organizaci ČNR.
odst. 2: Zasedání politického gremia svolává
předseda ČNR. Stanoviska politického gremia
mají povahu doporučení. Tolik mé doplňovací
návrhy.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Frkalovi a prosím pana
poslance Žáka.
Poslanec Václav Žák: Vážená paní předsedkyně, vážená sněmovno, dovolte, abych také řekl několik poznámek k novelizaci jednacího řádu. Nechtěl jsem vystupovat, ale vystoupení pana poslance Jakla mě k tomu donutilo.
Nejdříve bych rád odpověděl na námitku, proč se dělá částečná novelizace, proč se nedělá úplná novelizace jednacího řádu, která je zapotřebí. Podle mého názoru budeme muset novelizovat jednací řád výrazně v souvislosti s přijímáním ústav. Dělat dvě rozsáhlé novelizace jednacího řádu, by nemělo smysl, protože bychom nedokázali měnit Ústavu. Bylo by třeba v jistých případech zasahovat do kompetence a žádat FS, aby měnilo Ústavu, což je podle mého názoru zbytečné, a je proto rozumné, omezit se na nejnutnější potřeby k úspěšnému jednání a omezit se pouze na ně.
Novelizace jednacího řádu rozhodně nemá za cíl zjednodušit projednávání tak, aby zákony, které budeme schvalovat, byly méně kvalitní, naopak má upravit proceduru tak, aby zákony, které přijímat budeme, byly pokud možno kvalitní.
Co se týče statutu společné zprávy a vládního návrhu zákona. To, co zde pan poslanec Jakl přednesl, je podle mého názoru jisté zpochybnění úrovně sněmovny. Dost se divím, že poslanci proti tomu neprotestovali, jakým způsobem je nad řazován vládní návrh zákona proti tomu, jak dokáží posoudit zákon oni. Já osobně jsem se tím cítil značně dotčen. Ve všech parlamentech, jejíchž jednací řády jsem četl a platí to podle mého názoru i o našem jednacím řádu, jsou jednací řády upraveny tak, že společná zpráva, na rozdíl od pozměňovacího návrhu vznešeného na plénu, je vlastně výsledkem práce orgánu sněmovny a tudíž má jiný statut, než má pozměňovací návrh vzešlý z pléna. Proto podle mého názoru vlastně už dnes výkladem jednacího řádu lze doložit, že návrh předkládaný sněmovně by se měl projednávat ve znění společné zprávy. Protože okolo výkladu byla řada sporů, snažili jsme se tuto uzanci vyjádřit v návrhu jednacího řádu. Proč? Protože v souvislosti s tím, k jakým změnám při projednávání ve sněmovně dojde, se může stát, že předkládaný text v rámci společné zprávy není souborem pozměňovacích návrhů, ale je v podstatě novým návrhem. Tudíž není možné na něm upravit tutéž proceduru, jaká se uplatňuje na jednotlivé pozměňovací návrhy vzešlé na plénu. To je základní a nejdůležitější rozdíl, proč je třeba zakotvit odděleně statut společné zprávy v jednacím řádu. Výbory ČNR mohou projednat zákon mnohem důkladněji a jinak, než to dokáže plénum a skutečně již v několika případech z nich vzešel nový návrh zákona. Neupravíme-li proceduru tak, jak ji navrhujeme v novém jednacím řádu, nezjednodušíme a nezkvalitníme naše jednání, ale naopak ho jenom zkomplikujeme a způsobíme si potíže.
Co se týče dalšího řazení návrhů v rámci jednotlivých paragrafů, je pravda, že upřesnění o tom, které pozměňovací návrhy se vzájemně vylučují a které se doplňují atd., by pomohlo našemu jednání, ale podle mého názoru je toto věcí inteligence zpravodaje, který na to musí upozornit, jak to je, a my v té novelizaci jednacího řádu pro to pouze vytváříme prostor. My mu dovolujeme, aby věci, které se týkají jednotlivých odstavců, seřadil vedle sebe a mohl o nich diskutovat jako o jednom celku a mohl také říci, co se vylučuje. Jakmile by se pozměňovací návrh 5 odst. 1 projednával jako první, padesátý a sedmdesátý třetí, tak bychom nikdy nemohli zabezpečit, že kvalitní způsobem projednáme zákon.
Co se týče hlasování ve výborech,
je tady řada nedorozumění. Za prvé,
pane poslanče, nemění se usnášeníschopnost
výborů, když je nadpoloviční.
Ne, že se sejde šest lidí a přijme usnesení.
Je tam jasně napsáno, že výbor je usnášeníschopný,
sejde -li se nadpoloviční většina poslanců.
A z nich rozhoduje potom prostá většina. Jaký
to má vlastně význam? Dosavadní stav
je ochrana menšin. Dosavadní stav, který je
v jednacím řádu, zabezpečuje, že
při malé účasti ve výborech
fakticky tato klauzule dovoluje několika málo poslancům
odmítnout přijetí usnesení. Čili
je to ochrana menšiny proti většině. Je
třeba zvážit, co vlastně chceme. Chceme
tímto způsobem chránit menšiny při
jednání ve výborech a zabezpečit,
že ty menšiny mají na to, aby určitá
usnesení výborem neprošla? Nebo naopak chceme
podpořit vůli většiny a nechat potom
plénum rozhodnout, s čím bude souhlasit a
s čím souhlasit nebude? Společná zpráva
nebo usnesení výborů se dostanou do společné
zprávy po schůzi zpravodajů, čili
jsou legislativně komentovány, potom se bude rozhodovat
tady na plénu. Takže já v tom skutečně
žádný problém nevidím. Naopak
si myslím, že to přispěje k tomu, že
se řada podnětných návrhů,
které ve výborech zaznívají a nedostanou
se do usnesení, budeme moci tímto způsobem
ve sněmovně projednat. Navíc my je budeme
mít k dispozici písemně. Uvědomte
si, že lidé, kteří mají kvórum
třeba devět se svým pozměňovacím
návrhem při projednávání ve
výboru, tak potom jdou a na plénu ho přednášejí.
To znamená, že se nám prodlužuje jednání,
místo abychom to projednali ve výborech, měli
to v usnesení, měli to před sebou písemně,
mohli si to prohlédnout a promyslet, tak to potom slyšíme,
chytáme na plénu jako jednotlivé pozměňovací
návrhy a to jednání opět, myslím,
nevede úplně k cíli. Další pozměňovací
návrhy, které máte ve společné
zprávě budou do značné míry
legalizovat dnešní uznance. Tím způsobem,
jak se dnes postupuje, tak to bude upraveno v jednacím
řádu. To znamená, že společná
zpráva vypracovaná zpravodajem nebo pověřenými
zástupci výboru se tam octne a octne se tam 24 hodinová
lhůta, ve které budete mít společnou
zprávu k dispozici před tím, než se
bude projednávat na plénu. Čili opět
toto bude možné prostudovat, připravit se na
to a doufejme, že celá tato procedura, jak ji navrhujeme,
přispěje k tomu, že zákony, které
budeme přijímat, budou kvalitnější.
Děkuji Vám za pozornost. (Potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Žákovi. Nemám
už žádnou písemnou přihlášku
do diskuse. Hlásí se pan poslanec Chromý.
Pan poslanec Šuman chce hovořit znovu? (Ano.)
Poslanec Heřman Chromý: Vážená
paní předsedkyně, vážená
vládo, dámy a pánové. Já bych
se velmi stručně připojil k té řadě
předřečníků - nebo k jejich
požadavkům - kteří žádají,
aby tato úprava jednacího řádu byla
komplexnější. Ovšem v dané
situaci jsem ani já nepovažoval za seriozní
přístup sněmovně předložit
celou řadu úprav, které by nebyly vázané
na změnu ústavního zákona. Domnívám
se ovšem, že právě s tvorbou ústav
a jejich přijetím v dohledné době
nemůžeme počítat, takže tato komplexnější
úprava jednacího řádu je přímo
nutná a žádoucí už proto, že
řada předřečníků za
mě přednesla argumenty, i to, že se to přímo
promítá v naší práci a nejenom
v naší práci, ale i v práci aparátu
ČNR. Proto si myslím, že bychom měli
k této dílčí novelizaci nebo mimo
ní přijmout usnesení, v němž
bychom se zavázali, že tuto komplexní úpravu,
která by nebyla spojena se změnami ústavního
zákona projednáme na plenární schůzi
v září. Děkuji za pozornost.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Chromému. Hlásí
se znovu pan poslanec Šuman, pak pan místopředseda
Kalvoda.
Poslanec Vladimír Šuman: Já se omlouvám,
že vystupuji znovu, ale já považuji záležitost,
že vláda nemá právo se vyjádřit
- nejde jenom o vládu, jde o skupinu navrhovatelů
- k pozměňovacím návrhům, které
ve výboru vzniknou, jako svým způsobem absurdní.
Všimněte si, k čemu tady došlo dnes ráno.
Pan ministr Ježek jako poslanec - eventuálně,
to byla jedna varianta - předložil určitou
záležitost k projednání, samozřejmě
předpokládal, že to projde výbory. Ale
paní předsedkyně velice správně
řekla, že potřebujeme k tomu vyjádření
vlády. A k čemu teď dojde? Přijde sem
návrh zákona; ten návrh je při jednání
výborů a společnou zprávou zásadně
změněn - takové případy byly
- a nás v podstatě nemusí zajímat
názor navrhovatele. Bude to projednáváno
- pozor, on ho řekne - jako součást společné
zprávy a ten návrh bude takto projednáván.
Doporučuji - tak jak jsem řekl - druhé znění
možné varianty, a to tak, že společná
zpráva je takto projednávána v tom rozsahu,
v jakém s ní zástupce navrhovatele souhlasí.
Ostatní části společné zprávy
jsou projednávány jako jednotlivé pozměňovací
návrhy. Zdá se mi to seriozní, možné
i praktické. Nic to nemění na jednodušším
projednavání a na jasném způsobu projednávání
zákonů. Děkuji za pozornost.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji. Pan místopředseda Kalvoda.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Paní předsedkyně, dámy a pánové. Já nechci přispět k tomu trošku emotivnímu sporu o novelu jednacího řádu. Chtěl bych se jen vyjádřit ke dvěma otázkám. Jedna, která odezněla v úvodu rozpravy, je ta, nakolik má být zpravodaj nějak regulován, pokud jde o obsah jeho zpravodajské zprávy a hlavně jeho komentářů k návrhům změn. I s tímto má tato sněmovna své zkušenosti. Vzpomínáte si možná, že jednou - byl jsem to shodou okolností já - si sněmovna učinila čtyři hodiny volna po dlouhém dni, zavázala jeden výbor, aby se zabýval souborem jejích připomínek; když se tento výbor vrátil a chtěl je přednést, byl ukřičen, ať si netroufá komentovat její připomínky. Byl totiž problém, zda jde o připomínky technické nebo legislativně technické nebo obsahové. Již tehdy bylo zřejmé, že naprosto nelze odlišit tyto dvě stránky připomínek. Pokud řeknu o něčem, že je to nesmysl, protiústavní nesmysl, potom to je stejně obsahová připomínka, jako legislativně technická, neboť něco, co je v rozporu s vyšším právním předpisem, nelze legislativně technicky přijmout. Výsledek tohoto mého expozé je to, že se přimlouvám, aby zpravodaj nebyl v podstatě ničím obsahově svázán, aby nesl svou odpovědnost za to, jak se vyjadřuje k určitému problému.
Za druhé tady zazněl jistý spor, který není vůbec osobní, je to spíš spor koncepcí pana poslance Jakla a kolegy Žáka. Já v tomto případě nebudu opakovat argumentací jedné ze stran která už tu odezněla, je to argumentace pana kolegy Jakla, která se mi zdá bližší. Jen bych chtěl přispět ještě jedním pohledem k této věci. Je to nedostatečnost nás poslanců, která vedla vždy znovu a znovu při projednávání složitějších předloh k tomu, že jsme narazili na jednací řád. K mému překvapení vždy znovu a znovu poté, co se již jednou sněmovna prostřednictvím svých klubů i ve výborech sjednotila na výkladu, o kterém si myslím, že byl jediný možný - a ne že byly dva možné - o tom, zda společná zpráva je souhrnem návrhů změn, či pozměňovacích návrhů, ať už použijeme kteroukoliv formulaci jednacího řádu, nebo není, podle mého názoru tomu tak prostě je na bázi současného jednacího řádu. Jen to, že jsme nebyli schopni s tím pracovat a ochotni se obtěžovat poměrně složitou prací při uvažování o jednotlivých návrzích změn, jen to vedlo k tomu, že docházelo k roztržkám v této sněmovně.
Je to jistě složité a jen v některých
případech je vhodnější a rychlejší
považovat společnou zprávu za souhrn návrhů
změn. Ale o tom tady už diskuse byla, to nechci opakovat,
chci říci jen jednu věc. Tento parlament
je sborem, který byl zvolen v prvních svobodných
volbách, odpusťte mi tuto bombastickou proklamaci,
byl zvolen do doby, která je netypická a obtížná.
Dokonce mi připadá, pokud jde o legislativu, trošku
údernická. Jsou tady výbory, které
trvale sedí do půlnoci s osmnáctou kávou
a třicátou cigaretou a dělají zákony.
Já si myslím, že čím dříve
se dospěje jednak k normálnějšímu
chodu parlamentu, tím dříve dojde k zakotvení
normální politické scény a politického
fungování a politických nejen ústavních
vztahů mezi výkonnými orgány jako
pravidelnými navrhovateli zákonů a zákonodárným
sborem. Chci tím říci to, že by to měla
být vláda, pokud je téměř monopolním
navrhovatelem zákonů, nebude to jiné ani
v budoucnosti, aspoň řádově jiné,
měla by to být vláda, která nese svou
odpovědnost za návrh zákona. I politickou
odpovědnost. Neměli bychom jako poslanci být
vázáni tím, že k úsilí
o restauraci demokracie budeme přispívat tím,
že budeme jednat nikoliv do půlnoci, do tří
hodin do rána - a čím více tím
lépe - ale měli bychom čím dále
tím více být orgánem, který
ne zdokonalí technicky návrh zákona, ale
který mu dá jeho politickou aprobaci, která
ho přijme politicky. A z tohoto hlediska mi připadá,
jako nesporně více žádoucí, když
společná zpráva bude vždy jen souborem
návrhu změn. Jen tak se odliší to, co
vláda jako orgán, který je exekutivní,
ale také politický, předkládá
jinému orgánu, kde má jeho návrh být
nejen věcně, ale i politicky aprobován. Prosím,
abyste tuto otázku zvážili při své
úvaze o návrzích změn jednacího
řádu. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu místopředsedovi, prosím
pana poslance Payneho, připraví se paní poslankyně
Vorlová.
Poslanec Jiří Payne: Paní předsedkyně, pane předsedo vlády, vážení poslanci a poslankyně. Dnes ráno, kolem šesté hodiny, poté, co jsem celou noc dělal, co by měla dělat vláda, totiž psal zákon, jsem se ještě začetl do stenozáznamu z našich schůzí se záměrem zaškrtnout si tam místa, kde došlo k procedurálním těžkostem
souvisejícím s jednacím řádem. Zjistil jsem, že lhůta, kterou jsme měli na projednání tohoto zákona byla tak příliš krátká, a naše vytížení je tak velké, že jsem nemohl dostatečně odpovědně pročíst všechny stenozáznamy z minulých schůzí tak, abych mohl odpovědně říci, že tato novela pokrývá ty problémy, které právě chceme řešit. Zejména mám veliký otazník nad tím, zda by tento způsob projednávání byl také vhodný v případě projednávání rozpočtu, kde zřejmě je potřeba zcela zvláštní procedura. Vzpomínám si, že loni v prosinci, když jsme rozpočet projednávali, všem nám bylo naprosto jasné, že musíme v jednacím řádu mít speciální proceduru na projednávání rozpočtu. Nicméně projednávání rozpočtu se zvolna blíží a žádnou proceduru připravenou nemáme. To je jeden z důvodů, proč si myslím, že by novela měla být připravena podstatně kvalitněji.
Za druhé, původní poslanecký návrh má takové dva ústřední body. Jeden z nich je ten, že společná zpráva dostává podstatně vyšší závažnost a druhý z nich je ten, že výbory nepotřebují nadpoloviční počet všech svých členů do platnosti usnesení. Obě dvě zásady, tyto oba dva prvky jednacího řádu byly součástí parlamentního systému vedeného článkem 4 tehdy platné ústavy o vedoucí úloze strany a bylo jasné, že ve všech výborech je dostatečný počet poslanců, kteří budou určitým způsobem koordinováni a bylo jasné, že zprávy ze všech výborů, ve kterých byly návrhy projednávány, se nebudou příliš lišit, takže vypracování společné zprávy zřejmě nepůsobilo zvláštní potíže a potom bylo možné o takové společné zprávě samozřejmě bez problémů
hlasovat a návrhy zákonů byly schvalovány v požadované podobě. Kladu si otázku, jestli si můžeme dovolit ponechat platnou ústavu a zásadním způsobem porušit ten princip, totiž, že by návrh zákona byl projednáván všemi výbory, to už se neděje zpravidla, ačkoliv to bývalo zvykem. To znamená, že společná zpráva, která v případě, že návrh projednaly všechny výbory a v případě, že by se skutečně při projednávání společné zprávy hlasovalo, tak obráží vlastně nadpoloviční počet členů nadpolovičního počtu výborů a v tom případě společná zpráva signalizovala, že určité usnesení, určité stanovisko výborů, tak často se opakující, zcela s jistotou musí projít také ve sněmovně. Pokud bychom dodržovali tento způsob projednávání, pak si myslím, že by bylo zcela na místě, aby společná zpráva měla vlastně už platnost usnesení ve sněmovně, protože jenom za jiných okolností se většina poslanců vyjádřila pro tuto změnu a sněmovna už může jen formálním úkonem všechny takto kategorizované změny ve společné zprávě prohlásit za platné. Nicméně kladu si otázku, zda můžeme obě dvě tyto zásady odstranit zároveň, tj. že jak společné zprávě dáme vysoký statut platnosti, ale počet poslanců, kteří se na jejím vypracování podíleli, bude minimální a zároveň k usnesení výborů bude potřeba minimální počet hlasů. Kombinace těchto dvou metod se mi zdá, že povede k neodpovědným výsledkům. Myslím, že v naší minulé činnosti jich najdeme celou řadu. Když pročítám některé naše zákony, skutečně se děsím, co jsme schválili jak z jazykového, tak obsahového hlediska. Myslím, že naopak bychom potřebovali u všech pozměňovacích návrhů strávit daleko delší čas, nesnažit se urychlovat jednání, ale naopak věnovat se návrhům dostatečně dlouho tak, aby výsledky naší práce byly lepší.
A nakonec ke znění společné zprávy
bych přednesl jeden pozměňovací návrh
v případě, že nebude projednávání
tohoto návrhu odloženo - navrhuji v bodě 6
společné zprávy, kde se říká
o tom, že poslanci obdrží 24 hodin před
projednáváním návrhu v České
národní radě znění společné
zprávy. Já se domnívám, že nestačí
před zahájením projednávání
návrhu, protože jestliže tady sedíme na
zasedání například do 23 hodin, potom
dostaneme, nebo v průběhu tohoto dne někdy
dopoledne dostaneme společnou zprávu, řekněme
v 9 hodin ráno a druhý den v 9 hodin ráno
máme začít projednávat tuto společnou
zprávu, pak já, vzhledem k tomu, jak jsou moje možnosti
vyčerpány, už nejsem schopen v ranních
hodinách se věnovat společné zprávě
s takovou intenzitou, jakou by si zasloužila. Proto bych
navrhoval, aby tam byl vypuštěn závěr
této věty, který v původním
znění zní: "Projednávání
návrhu v České národní radě"
- aby byl nahražen větou, která hovoří
k zahájení schůze. To znamená text
by potom zněl: "Tak, aby ji obdrželi nejpozději
24 hodin před zahájením schůze České
národní rady, na které se bude návrh
projednávat.". Děkuji.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Payneovi. Paní poslankyně
Vorlová.
Poslankyně Milada Vorlová: Omlouvám se, že jdu v téže věci ještě jednou, ale zazněl tady zase hlas proti, tak bych chtěla protinávrh, vzešlý z výboru životního prostředí, ještě upřesnit. Souhlasím s panem místopředsedou Kalvodou, že bychom neměli svazovat zpravodaje, ať si nese svou odpovědnost, ale myslím, že by to mělo být před uzavřením rozpravy. Doplňuji tedy pozměňovací návrh takto: "Pozměňovací návrhy vzešlé z pléna uvádí zpravodaj. Po ukončení rozpravy tyto návrhy už nehodnotí, ale upozorňuje na případné legislativně technické problémy."
To znamená, že předtím je může
hodnotit podle svého svědomí nebo podle svědomí
garančního výboru.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji paní poslankyni Vorlové. Ještě
se hlásí pan poslanec Ortman.