Česká národní rada 1990 – 1992

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kašubovi. Předávám slovo panu poslanci Fiedorovi.

Poslanec Jiří Fiedor: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, nechci se ve svém vystoupení zabývat neustálým nárůstem trestné činnosti a jejím stále neuspokojivým objasňováním, ani koncepčností práce bezpečnostního úseku ministerstva vnitra, včetně hlavního velitelství, ale chci poukázat na personální nedostatky v policejním sboru a ministerstvu vnitra vůbec. Domnívám se totiž, že nejen legislativní úkony, tj. přijetí policejního zákona, ani teprve nyní rozdělované kompetence mezi Federálním ministerstvem vnitra a republikovými ministerstvy a decentralizace optimálním přenosem výkonu činnosti a rozhodování na okresy, vzhledem k místním specifikám kriminality, nezlepší celkovou bezpečnostní situaci v této republice, dokud se policejní sbor neočistí od bývalých příslušníků StB a komunistických kádrů.

V poslední době jste mohli na stránkách denního tisku zaregistrovat články poodhalující personální přesuny v policii. Lidé, kteří kormidlovali tento represivní orgán před 17. listopadem jsou dnes na stejných funkcích, ne-li vyšších.

Podrobnosti najdete v Občanském deníku třeba v článku "Velitelé s temnou minulostí", hovořící pouze o vazbách a přesunech lidí v jednom pražském obvodě. Do výboru se nám dostal materiál se jmény příslušníků vybraných do kádrových rezerv výboru pro stranickou práci v ČSR, kde je uveden např. plukovník Jaroslav Houba, který při vzpomínkové akci na J. Palacha ve Všetatech nechával lidi vyvážet autobusy do odlehlých, tak řka nefrekventovaných oblastí. Dále plukovník JUDr. Antonín Moltaš, nynější náčelník Krajské správy v Plzni.

Mezi kádrové rezervy HV KSČ na ministerstvo vnitra a životního prostředí ČSR patřil např. major JUDr. Jiří Chudoba, nynější referent sekretariátu náměstka ministra JUDr. Drbohlava. Najdeme zde i příslušníky tvořící kádrové rezervy příslušných KV KSČ, např. majora RSDr. Františka Boušku, nynějšího náčelníka Okresní správy v Kladně. Majora JUDr. Vítězslava Švehlu, nynějšího zástupce náčelníka v Plzni a do nedávna náčelníka správy Jihomoravského kraje podplukovníka JUDr. Ivo Popeláře a další, jejichž minulost vám, pane ministře, určitě byla známa a přesto tito lidé mají v policii značný prostor.

Nyní se dostávám k věci velice závažné, totiž převodu příslušníků z bývalého Úřadu na ochranu ústavy a demokracie do resortu českého ministerstva vnitra. I když jste, pane ministře uvedl, že na okresních správách působí průměrně 30 nebo o něco více těchto příslušníků, při 80ti okresech to máme rázem 2400 lidí, za které se - jak uvádíte - zaručili příslušní náčelníci FISky. Uvedu tady několik příkladů minulosti lidí často nevýznamných a neznámých, jako např. podplukovník Zdeněk Pokorný, působící na II. správě StB od 15. 10. 1974 do 16. 2. 1990. Plukovník Jiří Průšek, II. správa StB od 7. 7. 1971, později náčelník místního oddělení 10. správy StB od 1. 8. 1988, pak znovu II. správa StB. Podplukovník JUDr. Vladimír Sychra sloužil na IV. správě StB od 1. 10. 1969, na II. správě StB pak od 15. 5. 1972 do 16. 2. 1990. Toto jsou lidé, které jsem pouze pro ilustraci vybral z mnoha dalších s podobnou nebo pestřejší minulostí, jež byli pověřeni pro práci v Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie a nyní působí na Českém ministerstvu vnitra.

A to zde neuvádím jména příslušníků StB, na které se podle rozkazu federálního ministra vnitra č. 21 podle § 7 prověrky nevztahovaly, neboť nebylo záhodno tyto příslušníky dekonspirovat. Dnes také působí v resortu Českého ministerstva vnitra. Pane ministře, necháváte v resortu, který by měl být zárukou bezpečného a demokratického života v naší společnosti, působit lidi, o nichž víte, že se uplynulá desetiletí snažili demokracii potlačovat a někdy až zrůdnými způsoby. Proč jste nereagoval na upozornění občanské komise při ministerstvu vnitra ČR ze dne 25. 3. 1991, týkající se právě převodu příslušníků Úřadu na ochranu ústavy a demokracie na ministerstvo vnitra ČR? Jak se vyjádříte k lidem, kteří byli v kádrových rezervách KSČ pro obsazování významných funkcí na ministerstvu vnitra před revolucí a rok poté, co jste se sám veřejně zastal názoru postavit KSČ mimo zákon, ony rezervy tyto funkce vykonávají právě pod vaším vedením.

Závažná je i situace v policejním školství, neboť i zde - jak se zdá - našlo včas útočiště několik příslušníků s pestrou minulostí. Za všechny uvedu případ bývalého politického pracovníka HV KSČ kapitána Jaroslava Jouji. Po prověrkách odejivšího na funkci řidiče do Střední nástupní školy SNB v Praze Hrdlořezích a od 1. 7. 1990 zde působí jako studijní náčelník 1. ročníku této školy. Zamyslete se, pane ministře, nad tím, jestli takovíto lidé mohou vychovávat nové policisty, kteří by mohli chápat své povolání jako službu občanům. Podle mého názoru nestačí pouze konstatovat, že situace v policejním školství je neúnosná.

Uvádím zde pouze dílčí poznatky o personální politice ministerstva vnitra ČR, a to jen jako jistou demonstraci stávajícího stavu. Domnívám se, že právě vy, pane ministře, v součinnosti se svými náměstky a s velitelem policejního sboru předložíte této sněmovně koncepci personální politiky ve vašem resortu zároveň s informacemi o případných změnách v náčelnických a velitelských funkcích nižších stupňů. A okresních a krajských správ se to týká samozřejmě také.

Dále vás žádám, abyste nejen čísly vyjádřil, kolik příslušníků bývalé StB, později Úřadu na ochranu ústavy a demokracie přišlo na ministerstvo vnitra ČR, respektive k policejnímu sborů, a kolik z nich vykonává náčelnické a velitelské funkce. A naopak, kolik z nich vykonává funkci IPS a SIPS.

Závěrem chci sdělit, že tento příspěvek předám panu ministrovi vnitra písemně jako svou interpelaci, týkající se otázek personální politiky ministerstva vnitra ČR v příslušném bodě programu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Fiedorovi. Prosím pana poslance Stodůlku, připraví se pan poslanec Kolmistr.

Poslanec Zbyšek Stodůlka: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nejprve bych chtěl říci svůj názor k vystoupení kolegů, kteří mluvili přede mnou. Se spoustou věcí, které tady řekli, musím souhlasit. Nemohu však souhlasit s názorem pana kolegy Šumana, že tato situace je pouze v Čechách, již není na Slovensku. Nebo s vystoupením dalších řečníků, kteří popisovali situaci v Praze a v Brně. V ostravské aglomeraci je situace jestli ne horší, tak stejně zlá. Ale myslím si, že tato otázka se týká bez ohledu na regiony všech lidí, kteří tady jsou, kteří v této republice žijí. Bylo tady řečeno, že občanům právo na život, na zdraví, na jejich bezpečnost musí garantovat jejich město. Mám za to, že v našich zemích historicky toto právo na život, na bezpečnost a na zdraví garantoval stát za účinné pomoci právě těch, kterých se to týkalo, tzn. těch lidí, těch občanů.

Jaká je situace dneska? Jak jsme slyšeli, stát toto není schopen garantovat. Na druhé straně mají občané právo se proti tomu bránit zákonný mi prostředky? Nemluvím teď o černých šerifech a podobných institucích. Mluvím o aktu, který je v zákoně nazván jako nutná obrana. Trestní zákon tuto instituci vymezuje tak, že způsob, kterým se někdo brání, nesmí být zřejmě nepřiměřený. Soudní praxe včetně praxe Nejvyššího soudu si tuto formulaci zjednodušila tak, že obrana musí být přiměřená a dokonce poslední schválený přestupkový zákon to takto přímo vymezuje. Sami dokážete pochopit, do jaké situace se dostane občan, který je někým přepaden a má posuzovat právní následky přiměřené obrany. V této situaci já osobně, kdy jde o zdraví, o život, bych reagoval stejně jako každý druhý občan a použil bych asi všech prostředků, které jsou mi dovolené. A takto to je na západě. V civilizovaných státech. Nevím, proč u nás přetrvává ta nešťastná formulace o přiměřené obraně. Tam, když někdo vnikne na pozemek, riskuje, že majitel ho zraní nebo se mu něco jiného stane. U nás jsou z praxe známé případy, kdy majitel v rámci své ochrany někam zavedl proud a za to byl potom trestně postižen. Nechci popisovat případ, který se před určitou dobou stal u nás v městě, kdy byl napaden dětský lékař kvůli cigaretě a kdy soud a prokurátor na veřejném zasedání se doslova ztrapnil právě otázkami přiměřené nebo nepřiměřené nutné obrany. Proto se připojuji k názoru, že otázky bezpečnosti, zdraví, majetku, života, nejsou pouze otázky bezpečnosti, ale jsou také otázkami prokuratury a justice.

V této souvislosti mám dotazy na generálního prokurátora: kolik bývalých prokurátorů funguje nyní v orgánech Generální prokuratury a okresních a krajských prokuratur a jaká je nebo byla jejich stranická příslušnost. Tutéž otázku mám na předsedu Nejvyššího soudu s tím, že po něm žádám, aby sdělil, kolik soudců Nejvyššího soudu fungovalo před 17. listopadem 1989 ve funkci soudce nebo předsedy senátu Nejvyššího soudu. Na pana ministra vnitra mám dotaz, proč nedošlo ke slibovanému oddělení správní činnosti od bezpečnostní služby, k civilnění bezpečnostní složky nebo k návrhu na vytvoření ministerstva statní správy. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Stodůlkovi, prosím pana poslance Kolmistra, připraví se pan poslanec Gjurič.

Poslanec Vladimír Kolmistr: Vážení přítomní, uvažoval jsem o tom, jestli bych neměl udělat něco podobného, co pan poslanec Kašuba, protože moji předřečníci velmi dobře vyjádřili názor na zprávu pana ministra. Přesto bych chtěl učinit několik připomínek.

Za prvé myslím, že pan ministr udělal velkou chybu, že nevyužil možnosti spolupráce s výborem petičním, pro právní ochranu a bezpečnost, že nám nepředložil k projednání zprávu předem, aby mohla být ve spolupráci tohoto výboru s ministerstvem projednána a předložena sněmovně. Navrhuji proto, aby to bylo učiněno nyní, aby bylo uloženo našemu výboru celou zprávu, včetně písemné, včetně tabulek a zde přednesených připomínek projednat a předložit sněmovně o tom zprávu.

Překvapilo mě ve vystoupení pana ministra, že pan ministr zaznamenal negativní vztah policie ke společenským změnám po listopadu 1989 pouze jako faktor, který vnímá společnost. Domnívám se, že bohužel nedostatečně tento faktor vnímají řídící orgány naší bezpečnosti, ministerstvem počínaje. Když jsem byl 30. dubna 1989 předváděn na okresní správu SNB v Kladně, musel jsem projít ve vestibulu této správy kolem oltáře, na kterém se tyčila velká busta J. V. Stalina. Tato busta byla na této správě ještě v prosinci 1989 jako symbol orientace bezpečnosti, kdy bezpečnost v té době byla hlavním nástrojem tehdejšího pojetí vedoucí úlohy strany. Bezpečnost a její práce stále více nahrazovala jakoukoli politickou práci. Nejen státní bezpečnost, ale celá bezpečnost byla nástrojem vlády nad společností. Vrchnostenský poměr ke společnosti, nadřazenost byla typická při jednání příslušníků s občany při všech příležitostech. Jen tak na okraj vzpomínám s jakou vehemencí pracovníci dopravní služby vždy pracovali, aby mě odebrali technický průkaz po podepsání Charty 77.

Přeměnit tento poměr bezpečnosti ke společnosti je nezbytné pro fungování demokratické společnosti. Je to ne. smírně těžký úkol, který mohou splnit jen lidé velice schopní a demokraticky smýšlející na vedoucích místech naší bezpečnosti. Ptám se - máme takové lidi na vedoucích místech naší bezpečnosti a na ministerstvu? Zdůrazňuji - na vedoucích místech, nezařazuji do toho všechny příslušníky. A spolu s mým předřečníkem Jirkou Fiedorem a dalšími vyjadřuji obavy, že tomu tak není. Zkušenosti z mého regionu to plně potvrzují. Na vedoucích místech zůstali lidé starého ražení, prosadily se a prosazují se zde staré známosti a vzájemná podpora, jak to uvedl předseda bezpečnostního výboru poslanec Müller. Tabulky, které nám předložil pan ministr, ukazují pouze kvantitativní stránku změn, nikoliv kvalitativní změny, ke kterým mělo dojít, žel bohu nedošlo. Domnívám se, že je to proto, že prověrky byly nedostatečné, neboť nebyly materiály prověřovaných, občanské komise byly bez skutečností, nebyly prověřovány některé složky např. složky kádrové, dnes personální. Tam pracují ti samí lidé, kteří rozmisťovali kádry v minulosti. Zcela volný prostor v působnosti ministerstva vnitra ČR měly ty síly, které podle plánu akce Klín provedly zamlžovací a zastírací akce. Zdůrazňuji, že nemluvím o příslušnících obecně, ale o vedoucích kádrech. Na ty neplatí určitě slova pana ministra, že s nelibostí plnili tehdy rozkazy, které dostávali. (Potlesk.)

Nesouhlasím s teorií, že nelze dále destabilizovat bezpečnost dalšími kádrovými změnami. Důsledná očista bezpečnosti nemůže být chápána jako ukončená a nemůže být chápána jako destabilizace, ale jako záruka přeměny bezpečnosti ve složku podporující vývoj společnosti v demokracii.

Chtěl bych tady uvést vedle těch příkladů, které byly uváděny konkrétně příklad kladenský, jak už uváděl Jiří Fiedor, ale chtěl bych na tom ukázat nechuť orgánů, které provádějí personální práci provádět jakékoliv změny. Ve funkci náčelníka OS SNB v Kladně zůstal zmíněný mjr. Bouška zařazený do kádrových reserv, bývalý příslušník státní bezpečnosti, který krátce po 17. listopadu byl velice nemocen, prověrkou prošel s tím, že by měl vykonávat nějakou nižší funkci a protože prý nebyla za něj okamžitá náhrada, byl zpočátku funkcí pověřen, aby postupně byl do funkce jmenován. Žádost Občanského fóra, dopisy OF návštěvy zástupců, koordinačního centra OF v Kladně u pana ministra i u náměstka pana ministra i moje intervence na pana ministra, na pány náměstky a na velitele policie zůstali bez odezvy a pan Bouška ve své funkci dále zůstává. Zaráží mně, že dopis, který byl panu ministrovi předán 14. února v této záležitosti, pan ředitel Ryšavý, ředitel personálního odboru neměl ještě 7. května a samozřejmě KC OF které dopis podalo do dneška nedostalo odpověď. Já to panu ministrovi nevyčítám. Je plně v jeho kompetenci, které lidi si do funkce ustaví. Jak jim důvěřuje. Jen bych chtěl panu ministrovi připomenout, že jeho teorie, jak říká pan ministr o té loayalitě nebo o té rozvaze udržet si funkci, která povede k tomu, že příslušníci na vedoucích funkcích budou plnit úkoly, které jim budou společností uloženy, že tak trochu kulhá. Ona ta loayalita může vypadat jinak při jednání s orgány a s panem ministrem a jinak může být uvnitř, kdy se v různých situacích může projevovat různým způsobem. Já bych nerad, aby to co vám teď přehraju bylo považováno jako důkaz toho, je to jen toho, jak ta loayalita vypadá, když příslušníci nejsou kontrolováni. Je to rozhovor náčelníka OS zmíněného pana Boušky s operačním důstojníkem (přehrává nesrozumitelný magnetofonový záznam). Já vám to řeknu, tady pan náčelník žádá, podnapilý, aby mu operační důstojník spojil bývalého předsedu slovenské vlády pana Mečiara. Operační důstojník, aby ho nějakým způsobem uklidnil, mu sděluje, že s panem Mečiarem právě mluví prezident republiky. Pan Bouška na to odpovídá. (Přehrává nesrozumitelný magnetofonový záznam). Asi není rozumět, pan náčelník říká, že na prezidenta kálí - říká to sprostě - a pan operační důstojník říká, že to neslyšel. On říká tos měl slyšet a opakuje se to. Říkám, já tomu nepřikládám zvlášť velký význam, ale je tragedie, že jsme upozorňovali na tohoto člověka, naše názory byly věrohodné, chtěli jsme o tom jednat s kádrovými orgány, nebyl na to čas, nebylo dopřáno sluchu a zřejmě teprve toto o tom rozhodne.

Ještě bych chtěl jednu poznámku k občanským komisím. Pan ministr tady uvedl problémy, jaké v občanských komisích byly. Já bych chtěl panu ministrovi říci, že se domnívám, že ty rozpory v činnosti občanských komisích svědčí a odrážejí nedobré vztahy bezpečnosti. Jejich práce nebyla ze strany vedoucích orgánů bezpečnosti dobře řízena a dobře využívána ministry vnitra, federálním počínaje a panem ministrem Sokolem konče, protože za celou dobu existence těchto komisí ani na jedno shromáždění nikdo z ministrů nepřišel, aby vyslechl jejich názory, aby jim ukázal jakým směrem by mohli pomoci, aby přeměna naší bezpečnosti byla úspěšně provedena. Já se proto domnívám, že občanské komise jako nástroj občanské společnosti k přeměně naší bezpečností by bylo třeba zachovat, že by měli porevoluční ministři dále plnit své úkoly, pomocí nichž by měli ministři zvyšovat podíl společnosti na upevnění bezpečnostní situace v zemi. Domnívám se proto, že by bylo záhodno, aby naše sněmovna přijala zákon, kterým by činnost těchto komisí byla plně legislativně podložena. (Potlesk).

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kolmistrovi. Předávám slovo panu poslanci Gjuričovi a dále se připraví pan poslanec Dudešek.

Poslanec Andrej Gjurič: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi na rozdíl od ostatních kolegů spíš jednu osobní reakci. Jde o zmínku pana ministra Sokola o kriminalitě romských občanů. Tato část byla v celém kontextu krátká, domnívám se ale, že je závažného dosahu spíš tím, že byla vyslovena než tím co říkala. Dokonce dosahu mnohem širšího než je zpráva, která tu dneska zazněla. Pan ministr zmínil už dříve frekventovaný údaj o relaci podílu trestné činnosti k celkovému počtu romských občanů. Samozřejmě je mi jasné, že je to zásadní problém a že tato poznámka se v podstatě přímo vnucuje. Musím ale jednoznačně konstatovat, že i tehdy nelze uvádět explicitně národnost nebo etnickou skupinu ve spojitosti s trestnou činností, zejména jestliže u jiných skupin tak nečiníte. Jistá diskriminace to nepochybně je a domnívám se, že je to i v rozporu i s Listinou základních lidských práv. Činíme tím totiž zodpovědnou celou etnickou skupinu. Tím se dostávám k druhé poznámce pana ministra, kterou mohu jen nepřesně citovat, parafrázovat, protože do steno záznamu jsem ještě nemohl nahlédnout. V podstatě pan ministr řekl, že tato skutečnost může vést k vzrůstu rasové nenávisti. K čemu jiném může právě tato formulace posloužit, táži se, než že může vést ke vzrůstu rasové nenávisti? Tím, že jsem to řekl jako ministr a zde z tohoto místa, připouštím tuto možnost a posílím tím určité tendence ve společnosti, tendence velice nebezpečné. Samozřejmě, že je třeba o tomto problému hovořit, ve vládě, ve výborech, zcela otevřeně. Tam ano. Souhlasím s panem ministrem, že problém je třeba řešit systémově na meziresortní úrovni. Nechť se tak opravdu řeší. Příčiny jsou hlubší, posledních 50-100 let na tom není bez podílu. Tato zmínka tady a teď ale k ničemu dobrému neposlouží.

Na závěr žádám pana ministra, aby vydal ve svém resortu instrukci, že pokud nejde o interní nebo pracovní materiály, nesmí být v souvislosti s kriminalitou a s trestními činy národnost či etnická skupina uváděna.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Gjuričovi. Dávám slovo panu poslanci Dudeškovi. Připraví se pan poslanec Macháček.

Poslanec Petr Dudešek: Primátor Ostravy a starosta Karviné se omluvili. Tato města však patří opravdu v nárůstu kriminality k nejlepším. A protože jsem před několika dny vyslechl stesky příslušníků VB na oddělení v Ostravě I, když jsme sepisovali protokol o mém vykradeném autě a při mém setkání s náčelníky VB Ostravy a Poruby a představiteli obvodu Poruba, chci podotknout pár vět.

Takové množství hromadných vražd v tak krátkém časovém sledu nemá v dějinách soudnictví obdoby - řekl předseda Krajského soudu v Ostravě, který měl ve středu vynést svůj verdikt nad pěticí obžalovaných, z nichž někteří mají na svědomí podíl na čtyřnásobné vraždě. Od začátku t. r. se na Ostravsku událo 15 vražd.

Je třeba se vážně zamyslet nad otázkou, zda bezpečnost řidičů tramvají, trolejbusů a autobusů v Ostravě je v mezích únosnosti. Na místech řidičů prostředků MHD pracuje mnoho žen. Napadáni jsou však řidiči - muži také. Jeden z příkladů: 14. dubna 1991 ve 20,30 hod. - cestující nejprve řidiče upozornil na skutečnost, že ve voze jeden opilec kouří, na nejbližší zastávce chtěl řidič cestujícího upozornit, ten však reagoval tak, že řidiče fyzicky napadl, řidič vypadl z tramvaje a zůstal ležet. Přispěchali na pomoc 2 cestující, z nichž jeden byl také zaměstnancem DP. Útočník napadl i je, když použil ocelovou tyč na přestavování výhybek a navíc je kopal, až jeden z nich zůstal ležet bez vědomí.

Jiný příklad z neděle 24. 3., v 18,00 hod. byl hrubě napaden a zraněn řidič autobusu č. 24.

Dopraváci zvláště očekávají účinnou pomoc od všech orgánů činných na úseku ochrany zákonnosti práva a lidské bezpečnosti, ale zejména věří v účelnou pomoc, zejména naší policie. Tyto případy se staly v centru města. Ještě vážnější a mnohem rizikovější bývají situace v okrajových oblastech sítě dopravního podniku města Ostravy, v Dubině, Kylešovicích a na Porubě.

Zatíženost policistů při narůstající kriminalitě na severní Moravě je neudržitelná. Dovolte mi několik čísel z tabulky, kterou mi vypracovali příslušníci VB.

Tabulka nápadu kriminality ve vybraných krajích ČR a v okresech Sm kraje v r. 1990: Průměrná zatíženost v ČR je 8,29 trestních činů na jednoho příslušníka. Průměrná zatíženost v Sm kraji je 11,20 trestních činů na jednoho příslušníka. Ostrava - město zaznamenala 12.883 trestních činů, celý Zpč kraj 16.627 trestních činů. VB Karviná 7.291 trestních činů, např. celý Jč kraj 9.515 trestních činů, obvodní oddělení v Porubě 2.955 trestních činů - tj. jeden z mála obvodů v Ostravě, menší, který má obvodní oddělení.