Dříve, než ponechám stranou armádu, protože patří do federální působnosti, uvedu stručnou zmínku o sekretáři Rady obrany České republiky. Byl před naším výborem a věřte, že jak sama tato návštěva, tak i to, co jsme se dozvěděli, byl silný zážitek. Tak silný, že jsme vzápětí požádali pana premiéra, aby jednání výboru navštívil a o své dojmy jsme se s ním rozdělili. Myslím, že pan sekretář, který byl absolventem Vysoké vojenské školy v Moskvě a který byl zástupcem velitele armády, už tuto funkci nezastává. Vraťme se však k těm orgánům, které do naší působnosti patří.
Čím vlastně může být charakterizována aktivita a výkonnost orgánů, které určují míru bezpečnosti naší společnosti. Především systémem hodnot příslušníků těchto útvarů, jejich vlastnostmi a schopnostmi. Při tom upozorňuji na skutečnost, že sám systém hodnot je něco, co je v podstatě v průběhu života člověka nepříliš proměnlivé. Můžeme měnit názory. Ale v kritické situaci se objeví systém hodnot ten původní a v tom je jedno z hlavních nebezpečí existujícího složení velitelského kádru policie. Já jsem byl jeden z prvních, který když nastoupil do bezpečnostního výboru prosazoval to, že je nezbytné působit na to, aby se zvýšila důvěra občanů v policii. Já vím, že tím co jsem řekl teď a tím co řeknu, tuto důvěru nezvýším. Ale já nemám jinou cestu. Já jsem už využil všechny cesty tak jak řekl můj předřečník a já mám dojem, že jinou možnost, než říci veřejně co si myslím, už nemám. Po řadě setkání s policisty všech úrovní jsem nucen vyslovit názor, že v policii se nic podstatného nezměnilo. Zdůrazňuji, že nemluvím o vnějších projevech, ale o tom podstatném, o duchu policie. Dokonce se domnívám, že kdyby se dostala dnes k moci znovu tatáž či jiná nedemokratická politická síla, nemusela by toho mnoho měnit, jen pár lidí změnit ve vedoucích funkcích a policie by dobře fungovala. Co opravňuje toto tvrzení? Dokumentuji autentickými tvrzeními, opakujícími se v různých místech republiky od řadových příslušníků i od některých velitelů. Proč si myslíte, že by se mělo v policii něco změnit, vždy velí stále stejní, jen sehráli hru škatule, škatule hejbejte se. Já musím oponovat panu ministru Sokolovi, s čím argumentoval. Ta tabulka, kterou nám předložil, jen podporuje pravdivost tohoto tvrzení. Podívejme se na tu tabulku, jak velké procento, vždy přes 50% náčelníků okresních správ zůstalo na svých místech a že ti lidé, kteří nezastávali vedoucí místa v bezpečnosti se pohybují kolem 10, 20, v nejlepším případě 40%.
Další citát: proč by se nám mělo pracovat dnes lépe či radostněji, pracujeme pod stejnými veliteli či podobnými veliteli za stejných podmínek a jen máme víc práce. Neustále je nám dáváno na vědomí, že my, kteří jsme byli příslušníky před 17. listopadem stejně budeme vyhozeni, kdo šíří tuto atmosféru mezi příslušníky? Já se přiznám, že na žádné úrovní politických úvah ve výboru, v politické organizaci jsem nikde neslyšel podobnou úvahu stejným směrem. Přesto mezi příslušníky se opakovaně objevuje.
Další citát - vy nám vykládáte o jiném vztahu k občanům, o tom, že je služba občanům a na nás naši velitelé zase už vytahují čárkovací systém, kolik pokut jsme uložili, kolik jsme odebrali technických průkazů, prostě tak jak to bylo. A dále, v policii je to zcela stejné jako ve společnosti. Poctivě dělat chce tak 10 - 20% policistů. Citát okresního náčelníka.
Dnes jsem se tady dozvěděl od předsedy okresní občanské komise, že na okres je nabízen člověk, který byl dvakrát na škole KGB v Moskvě. A konečně co si myslet o tom příkazu, který tu citoval pan poslanec Müller - neříká se mi to lehce, nejsem klidným vím jaké to bude mít důsledky, ale nevidím jiné cesty. Základní problém totiž vidím v tom, že v policii i v celém bezpečnostním úseku ministerstva vnitra není dost jednoznačně projevena vůle změnit základní pojetí policejního přístupu k občanovi a nekompromisně se netrvá na dodržování povinností. Je až neuvěřitelné jak klidní a sebejistí při této míře kriminality jsou velitelé všech úrovní v policii. Bude-li tato situace ve velitelských kádrech pokračovat, jsem přesvědčen o tom, že jakékoliv zvýšení početního stavu policie bezpečnostní situaci v naší republice nezlepší. A je vůbec proč se v současné situaci divit? V červnu jsem předal ministru Hradílkovi materiál o lidech, vybraných do kádrových reserv v červenci 89, a to na nejvyšší úrovni. Po nástupu ministra Sokola byl tento seznam opět předán. Nedávno při projednávání jsem měl pocit, že už s tím obtěžujeme. Někteří lidé ve vedení ministerstva necítí sami potřebu očistit sbor od lidí, kteří měli takový stupeň důvěry minulého režimu, že byli zařazeni na tyto nejvyšší kádrové reservy. Řekněte nám, co proti nim máte, ale řekněte nám to najednou ať ti lidé už mají jistotu. Já skutečně nevím, proč mají mít v policii jistotu lidé, kteří byli v nejvyšších nomenklaturních úrovních v kádrových reservách. Ti tam mají být ve zcela výjimečných případech jen pokud skutečně nemáme za ně náhradu. Vezměme si příklad. Mjr Houba. Když jsme to přednesli, tak to je člověk - abych ho dokreslil, který zdůvodnil to, že byli vysazováni příslušníci bezpečnosti v brdských lesích následovně. Právník Houba zdůvodnil: Nebylo dost vyšetřovacích místností po Praze, bylo nutné použít autobusy. Ji logické, že při vytěžování, jakmile jsme zjistili, že ten dotyčný, který byl zadržen, že z něj nic nevytěžíme a že není nutné ho zajistit, byl okamžitě na místě, kde v tu chvíli jsme byli vysazen, protože bychom jinak omezovali jeho osobní svobodu. (Potlesk.) Pan poslanec Mašek ve výboru dodal, že měli kliku, že nevyšetřovali v helikoptéře. A víte jaká poznámka zazněla při tomto jednání - no, tak holt se připravíme o jednoho schopného policistu. Ještě k tomu poznámka. Vzápětí jsem se dozvěděl, to už nevím, jak dalece je to autentické, to jsem slyšel zprostředkovaně, že tohoto příslušníka nelze od policie propustit. Není k tomu žádný právní důvod. Jiný příklad. Vedoucí legislativního odboru téhož ministerstva, člověka vysoký odborník, který je uznáván jako odborník, ale který tam sedí řadu let a legislativně zpracovával to všechno, co bylo v minulém režimu, ale ministerstvo se bez něj neobejde. Je to kvalitní legislativa, je mu čest a chvála, musí tam být.
Závěrem této části chci opakovat slova jednoho okresního velitele. Tak jako všude jinde i v policii plní policisté své povinnosti podle toho jak kvalitní a náročný je jejich šéf. K tomu dodávám názor amerického odborníka na řízení. Špatný člověk nemůže být dobrý vedoucí. (Potlesk.) Problematika bezpečnosti se však ani zdaleka netýká pouze bezpečnostního úseku ministerstva vnitra. Já se přiznám, že jsem očekával, že toto bude zpráva o bezpečnostní situaci v ČR, tedy zpráva vlády a nejen zpráva ministra vnitra. Máme-li totiž posuzovat bezpečnostní situaci v naší společnosti je nezbytné, abychom se zabývali celým systémem zahrnující policii, orgány prokuratury, vazební vězeňství, soudnictví, výkon trestu a konečně i sociální kurátory. Jen za předpokladu, že celý tento systém s mnoha komplikovanými vazbami bude dobře fungovat, bude možné uvažovat o zlepšení bezpečnostní situace a snad se dožijeme i toho, že bude bezpečnostní situace u nás normální.
Taková je současná situace v celém tomto systému. Obdobně jako v policii zcela nepřijatelná. O situaci ve vězeňství a to především ve vazebním vězeňství bude pravděpodobně mluvit kolega. Pokud by se zdálo toto téma o bezpečnostní situaci ve společnosti odtažité, tak si uvědomme, že občané ve vazbách i ve výkonu trestu jsou součástí naší společnosti. I oni jsou dnes ohrožováni násilím současnosti především od svých spoluvězňů. A situace v soudních síních? Naprosto nepřijatelná. Především senáty složené pouze z žen jsou podle sdělení zástupců spravedlnosti a prokuratury dokonce i v civilních sporech napadány způsoby, které jsou nepopsatelné. V této souvislosti musím opakovat to, co jsem jednou ve Sněmovně říkal. Jsme odpovědni, tzn. především vláda, ale í my, kteří její činnost kontrolujeme, nejen za operativní řešení nejnutnějších problémů současnosti, ale i za vytvoření podmínek, pro ty, kteří přijdou po nás. A právě v oblasti bezpečnosti to podle mého názoru platí více než kdekoliv jinde. Dnes musí vláda přijímat systémová řešení pro klidný život v dalších letech. A zde je moje hlavní výhrada nejen k činností jednotlivých ministrů, ale také k činnosti vlády jako celku. Zůstaňme však zatím u jednotlivých ministrů.
Vedoucí představitelé policie, správy nápravních zařízení, soudů a konečně i odpovídající ministři spolu s generálním prokurátorem popisují neutěšený stav, uvádějí jeho příčiny, ale zároveň ve svých vystoupeních jen málokdy přicházejí s konkrétními řešeními existujících problémů. Dokonce nás někdy přesvědčují, že jde o problémy neřešitelné a my často máme pochopení. A to naše základní chyba. Představitel výkonné moci má před nás předstupovat s charakteristikou problémových situací, s výčtem alternativních řešení a se zdůvodněním té alternativy, kterou se vláda rozhodla přijmout. A proto předkládá takový a takový zákon. O zákon musí u nás bojovat, prosazovat ho, argumentovat. Nejsme tady od toho, abychom vládu chápali, ani abychom upravovali její legislativní návrhy, ale my tady jsme od toho, abychom vládu v její činnosti důsledně kontrolovali a abychom zodpovědně posuzovali a následně přijímali či odmítali předkládané návrhy zákonů.
Závěrem této části vystoupení a celého vystoupení, které se týká činnosti vlády jako celku, a tedy především činnosti vaší, pane premiére, si dovolím ještě několik poznámek.
Před chvílí jsem poukázal na nutnost řešení bezpečnostní problematiky způsobem respektujícím její systémový charakter. To vyžaduje nejen spolupráci představitelů jednotlivých resortů České vlády, ale i koordinaci činnosti mezi vládami. Skutečnost, že jsou vypracovány 3 policejní zákony, ve kterých jsou jiné principy např. jaká má práva příslušník při legitimování na Slovensku a v Čechách je situace zcela nepřijatelná. Bude tedy federální zákon o policii, slovenský a český bez podrobné provázanosti. Svědčí to o tom, že tato koordinace má daleko k žádoucímu stavu. Nemůže to snad být tím, že pan ministr Šabata se svými viditelnými aktivitami jeví spíše jako zástupce Moravy ve vládě, než jako koordinátor styku všech vlád? (Potlesk.)
Takových nadresortních problémů celostátních, mezivládních, je celá řada a vláda podle mého názoru komplexně a především systémově tyto problémy neřeší. Mám dojem, že se vláda snaží řešit problémy již vzniklé, naléhavé, existující, mnohdy bez respektování všech vazeb, a to často v hodině dvanácté. Typickým příkladem je např. jeden z posledně schvalovaných zákonů - otázka majetku a obcí a otázka bytové problematiky. Důvodů je jistě celá řada. Mnoho takových naléhavých problémů, nekvalitní státní aparát, ale ten je plně prostoupen představiteli minulého systému, což je záležitost, která je neustále občany kritizována, napadána, kritizována jednotlivými ministry, ale nic se v tom zásadního neděje.
Pane premiére, vy dobře víte, že jsem
vám leccos z toho, co jsem řekl tady, říkal
v minulosti mezi 4 či 6ti očima. Říkám
to teď proto, že bych velice nerad, abych to co řeknu,
bylo dáváno jakkoliv do souvislosti s tím,
že jsem vstoupil do ODA nebo s tím, že existuje
na vás tlak z hlediska Slušovic, či odjinud.
Čím více čtu vaše knihy, tím
více vám, jako Šůman rozumím
a tím také více si uvědomuji, že
má povinnost jako poslance je požadovat od vaší
vlády, ale především od vás,
abyste začali rozhodně vládnout. Opakuji,
že jste předseda vlády a vláda musí
vládnout. V dnešní době, více
než kdy jindy, je zapotřebí vládnout
velice energicky.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Šůmanovi. Dávám
slovo panu poslanci Vackovi. Připraví se pan poslanec
Vaňák.
Poslanec Eduard Vacek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte abych ulevil panu ministru Sokolovi tím, že upřu vaší pozornost do jiné oblasti, a to do vězeňství. Chtěl bych vás seznámit se zprávou o průběhu a ukončení ověřování způsobilosti příslušníků Sboru nápravné výchovy k výkonu služby a k zastávání funkce.
V souvislosti s demokratickými změnami ve společnosti vznikla potřeba očistit Státní správu od osob, které svými postoji a činy zdiskreditovali v očích veřejnosti základní občanské a lidské hodnoty. Tyto jevy se vyskytovaly především v ozbrojených složkách, které byly mocenskou oporou komunistického totalitního režimu. Z těchto důvodů bylo nezbytné přikročit k ověřování způsobilosti příslušníků ozbrojených složek k dalšímu výkonu služby. Ve Sboru národní bezpečnosti byla tato očista řešena zákonem č. 169, kterým byly zřízeny občanské komise, jejichž závěry byly závazné pro setrvání příslušníků SNB ve služebním poměru. Protože tímto zákonem nebylo řešeno ověřování způsobilosti příslušníků SNV, vydala ministryně spravedlnosti ČR rozkaz č. 18, kterým byly stanoveny podmínky prověrkového řízení. K ověřování způsobilosti příslušníků SNV k výkonu služby a zastávané funkce byli povoláni zástupci veřejnosti, kteří skýtali záruky, že jsou s problematikou vězeňství dobře seznámeni a že mohou objektivně posoudit odborný a morální profil příslušníků SNV.
O zastoupení v prověrkových komisích byli požádáni zejména členové konfederace politických vězňů, výboru na obranu nespravedlivě stíhaných klubu angažovaných nestraníků, OF a Romské občanské iniciativy. Prověrkové komise byly 5ti členné, z nichž předseda a 2 členové byli zástupci občanských iniciativ. Komisi doplňovali 2 příslušníci SNV. Prověrkové řízení zahájily koncem června 1990 3 ústřední prověrkové komise, které prověřovaly příslušníky tehdejší SNV ve vedení jednotlivých útvarů a příslušníky do prověrkových komisí útvarů SNB. Ve všech útvarech byly postupně zřízeny prověrkové komise. V průběhu prověrek předstoupilo před komisi 5.925 příslušníků SNV, z nichž 498 bylo shledáno nezpůsobilými k výkonu služby a 187 příslušníků nezpůsobilých k výkonu zastávané funkce.
K tomu je třeba poznamenat, že po listopadu 1989 odešlo ze SNV 1.045 příslušníků z nejrůznějších důvodů, nejčastěji po odmítnutí nové služební přísahy. Mnozí tak manifestovali svůj postoj ke změněným společensko-politickým podmínkám a svým odchodem se vyhnuli prověrkám.
Činnost prověrkových komisí v útvarech SNV byla zpočátku metodicky řízena ústředními prověrkovými komisemi a rozkazem ministra spravedlnosti č. 30 byla sledováním, koordinováním a metodickým řízením činnosti prověrkových komisí pověřena koordinační komise. Prověrky SNV skončily ve většině útvarů k 15. 2. 1990, jak bylo stanoveno ministrem spravedlnosti ČR. Vzhledem k pozdějšímu zahájení prověrek byl termín skončení prodloužen ve 3 útvarech do 31. 1. 1991 a ve 4 útvarech 28. 2. 1991.
Koordinační komise průběžně shromažďovala poznatky a podněty k přezkoumávání správností rozhodnutí prověrkových komisí v jednotlivých útvarech SN V. V odůvodněných případech postupovala věc k přezkoumání ústředním prověrkovým komisím. Tato činnost byla ukončena dnem 15. 4. 1991. Koordinační komise za svého působení projednala celkem 200 případů, z nichž 140 případů odložila jako nedůvodné a 40 případů postoupila ústředním prověrkovým komisím k přezkoumání. Tyto komise v 10 případech změnily závěr prověrky ve prospěch prověřovaných příslušníků SNV.
Činnost prověrkových komisí měla doporučující charakter pro služební orgány SNV. Ukončení služebního poměru a změny funkčního zařazení příslušníků v důsledku prověrek byly prováděny v souladu se zákonem č. 100/70 Sb. o služebním poměru příslušníků SNB, který se ve smyslu ustanovení § 126 vztahuje i na příslušníky SNV. Tento postup poskytl dostatečnou možnost věcného přezkoumání jednotlivých případů v rámci odvolacího řízení.
Na základě vyhodnocení prověrek byla postupně přijata opatření k urychlení služebního postupu při realizaci doporučení z prověrkového řízení. V současné době jsou všichni příslušníci SNV, kteří byli v prověrkách shledáni nezpůsobilými k výkonu služby, vyřazeni z aktivní služby a mají zákaz vstupu do útvarů. V důsledku zastaralé, komplikované, ale dosud platné legislativní úpravy není dosud rozhodnuto o ukončení služebního poměru u 130 příslušníků SNV. Jejich měsíční výplaty přesahují částku půl miliónu. Dnem 1. 1. 1991 byla podle zákona č. 546/1991 Sb. zastavena výplata odchodného a příspěvku za službu všem příslušníkům SNV, jejichž služební poměr byl ukončen po 1. 7. 1990. Příslušníkům, kteří byli shledáni nezpůsobilými k výkonu služby, nebude nárok na výplatu těchto náležitostí obnoven.
Ověřováním odborné a morální
způsobilosti příslušníků
SNV byl učiněn první a rozhodný krok
k postupné obměně SNV a ke zkvalitnění
jeho personálního složení, což
je nezbytným předpokladem k uskutečnění
zásadních změn ve vězeňství
ČR. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Vackovi a předávám
slovo panu poslanci Vaňákovi.
Poslanec ČNR Vladislav Vaňák: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, rád bych plénum České národní rady seznámil ve stručnosti s několika čísly a hlavními problémy vězeňství v České republice. Podrobný rozbor situace není v silách jednoho poslance a navíc by vážně byla ohrožena délka plenárního zasedání.
K prvnímu květnu 1991 se nacházelo ve věznicích a nápravně výchovných ústavech v ČR 10 455 obviněných a odsouzených. Z toho je obviněných 4 937 mužů a 146 žen. Odsouzených je 5 215 mužů a 151 žen. Už tento poměr mezi obviněnými a odsouzenými je signifikantní pro stav naší společnosti. V první nápravně výchovné skupině si odpykává. trest 931 mužů a 60 žen. V II. nápravně výchovné skupině je to 3 402 mužů a 80 žen. V III. nápravně výchovné skupině je 745 mužů a 10 žen. Mladistvých si odpykává trest 137 mužů, či spíše chlapců a jedna dívka.
Zatímco v nápravně výchovných zařízeních se zatím - a to zdůrazňuji zatím - počet odsouzených dodržuje v souladu s tabulkami, podle kterých má být pro jednoho odsouzeného 3,5 m2, vazební věznice praskají ve švech.
Hlavní důvody: hektický nárůst trestní činnosti, délka vazeb, personální a materiální možnosti ředitelství správy nápravné výchovy.
Nejprve čísla. Vazby jsou dvojí. Prokurátorská, která by měla trvat dva měsíce a poté vazba soudní, která by bez žádosti o prodloužení, měla trvat 6 měsíců. Ve vazbě prokurátorské se nachází v trvání do dvou měsíců 1 777 obviněných, do 4 měsíců 598 obviněných, do 6 měsíců 163 obviněných a do jednoho roku 67 obviněných. Ve vazbě soudní trvající do dvou měsíců je 1 325 obviněných, do 4 měsíců 566 obviněných, do 6 měsíců 280 obviněných, do jednoho roku 156 obviněných a do dvou let jsou ve vazebních věznicích drženi tři obvinění.
Hlavní problémy při vyšetřování lze zjednodušeně vymezit do dvou okruhů. Za prvé je to dnes rozsáhlá majetková trestní činnost, kterou provádí většinou skupiny často dobře organizované. O to složitější je vyšetřování a dokazování. Když vezmeme v úvahu sníženou kapacitu věznic, což vyplývá z humanizace našeho vězeňství a což znamená rozmisťování obviněných do vzdálenějších věznic a když přihlédneme k personálním a technickým možnostem odboru vyšetřování správy VB, dostáváme se do problému téměř neřešitelného. K tomu je nutno vzít na vědomí, že při každém vyšetřování by měl být účasten obhájce obviněného.
Možnost řešení vidím v personálním a materiálním posílení odboru vyšetřování. Dále by se měla naše justice pečlivě připravit na změnu dozorování ve věznicích. Od příštího roku tento dozor přestává vykonávat prokuratura. Jedním z východisek z této situace je také obnova a rekonstrukce bývalých okresních věznic. Zde bych se dovolil obrátit na své kolegyně a kolegy, aby byli nápomocni snaze ministerstva spravedlnosti, vrátit tyto věznice původnímu účelu. Je také nutné, aby i obecní zastupitelstva pochopila tuto snahu tak, jak je tomu např. ve Znojmě nebo v Karviné.
Dalším velkým okruhem problémů je mravnostní a násilná trestní činnost. V těchto případech je při vyšetřování většinou nařízeno psychiatrické vyšetření, což je plně v souladu s procesem humanizace našeho vězeňství. Zde bohužel ředitelství správy nápravné výchovy naráží na nepochopení ministerstva zdravotnictví, které problémy vězeňského zdravotnictví nepovažuje za své problémy.
Jedním z nejdůležitějších problémů ve výkonu trestu, který zřejmě přesahuje možnosti ministerstva spravedlnosti, je vytváření pracovních příležitostí pro odsouzené. I zde je nutná zaangažovanost jiných ministerstev. Dovolím si jen podotknout, pokud problémy vězeňství budou jen na okraji pozornosti či lhostejnosti ostatních ministerstev, vrátí se tato lhostejnost naší společnosti jako bumerang. Nejen v podobě permanentních vzpour a bouří ve věznicích, ale i dalším snížením právního vědomí a cítění našich občanů. Navíc tento stav nahrává vzrůstající sociální otupělosti naší celé společnosti.
Na závěr si dovolím jedno osobní zadoufání.
Rád bych věřil, že při systémových
změnách, které čekají naší
justici i policii se bude vycházet z reálného
stavu naší společnosti a z jejich reálných
možností, nikoliv ze zbožných přání
několika byť fundovaných teoretiků.
(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Vaňákovi a prosím,
aby se ujal slova pan poslanec Kašuba.
Poslanec Josef Kašuba: Pane předsedající,
dámy a pánové, protože připomínky,
se kterými jsem chtěl vystoupit, byly obsaženy
ve vystoupení předřečníků,
zejména předsedy bezpečnostního výboru
pana ing. Müllera, rozhodl jsem se v zájmu racionalizace
jednání svého diskusního vystoupení
vzdát. (Potlesk.)