Česká národní rada 1990 – 1992

Zatíženost na jednoho příslušníka: v Zč kraji - 6,78 tr. činů, v Ostravě městě - 15,25 tr. činů v Karviné je to dokonce 16,38 tr. činů na jednoho pracovníka a v Porubě 44 tr. činů. Zatížení policistů na Ostravsku je nejvyšší. Je třeba tabulkové stavy v Ostravě posílit a doplnit.

Z toho vyplývá, že bývalý Sm kraj a hlavně Ostrava-Karviná a třeba uvedená Poruba jsou přímo vzorkem špatného stavu bezpečnosti občanů u nás, přes ohromnou snahu všech příslušníků VB na Ostravsku, ppl. Sprušila, Dr. Mázla, Vaculky až po tzv. bezejmenné pochůzkáře. I z těchto důvodů přijměme co nejrychleji všechny zákony, které budou policii, a i tu obecní, podporovat a zajišťovat bezpečnost a právní ochranu každého poctivého občana.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Dudeškovi. Bude hovořit poslanec Macháček. Připraví se poslanec Čech.

Poslanec Jiří Macháček: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že již tady většina z toho o čem jsem chtěl mluvit, zazněla z úst kolegů hlavně z výboru, omezím se pouze na jeden konkrétní případ.

Ve vystoupení představitelů ministerstva vnitra neustále slyšíme: nejsou lidé, nejsou peníze. To je jistě pravda, ale měli bychom se zamyslet nad tím, jak jsou stávající finanční prostředky využívány. Uvedu příklad:

Dojde-li k havárii služebního vozidla, musí být podle stávajících předpisů odtaženo do centrálních dílen v Praze, kde je v "krátké době" opraveno. Je to asi jeden rok. Po celou dobu vozidlo chybí ve výkonu služby. Nezískáme tím žádnou ušetřenou částku. Všechny vozidla jsou havarijně pojištěna. Kdyby se oprava zadala přímo specializovaným servisům, které jsou ve většině okresů, odpadly by náklady na dopravu vozidla do Prahy a zároveň by se určitě zkrátila doba, po kterou je vozidlo vyřazeno z provozu.

Z těchto důvodů nevím, proč by měl být takovýto stav zachován. Dámy a pánové, toto byl pouze jeden z příkladů, jak lze ušetřit značné finanční prostředky, které jsou nutné pro výkon služby.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Macháčkovi a předávám slovo panu poslanci Čechovi.

Poslanec Vladimír Čech: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, vážení hosté, připojuji se k diskusi, protože zde vystupovali většinou členové bezpečnostního výboru - já nejsem členem tohoto výboru, ale obrátili se na mne jak občané, měl jsem možnost mluvit s policisty a z toho vyplynulo několik připomínek, které bych zde rád řekl, když se jedná o bezpečnostní situaci.

K tomu, co říkal pan ministr, padla na mne mírná tíseň z toho, že z jeho řeči spíš vyplývalo, že by bylo nejlépe z této republiky se rychle vystěhovat, protože v nejbližší době nebude situace odpovídajícím způsobem řešena.

Co se týče zmiňovaného zákona o policii, zaujalo nejen mne, ale i policisty, se kterými jsem mluvil, že návrh, jak řekl pan ministr, má otisky starého systému. Kladu si otázku. Proč nyní přijímat špatný zákon, proč legislativa ministerstva vnitra nevypracovala toto v čase, který na to měla - podle názoru policistů to byl čas dostatečně dlouhý - asi jeden rok - proč nevypracovalo ministerstvo vnitra zákon, který by nebyl jenom více méně opsanou "40", ze které byly více méně vypuštěny zmínky o socialismu, apod. Při této příležitosti jsme o tom mluvili s kolegyní Kolářovou, se kterou jsme si sedli nad divadelním zákonem a v podstatě za jedno odpoledne jsme provedli jeho seškrtání podobným způsobem. Zajímalo by mne tedy, co legislativa ministerstva vnitra dělala celý rok ve volných chvílích.

Ministr dále uvedl, že z okresních náčelníků na svých místech nezůstal nikdo. To je v pořádku, ale v souvislosti s Východočeským krajem vím, zcela pozitivně, že tam prověrky v naprosto klíčové funkci řídil později usvědčený agent StB. Z tohoto důvodu ve mně takto provedené prověrky nebudí důvěru. A nejen ve mně. To už zde zaznělo.

Dále se na mne obrátili občané, kteří pracují v prostoru Karlova mostu v Praze i v jeho okolí. Docela nahlas a otevřeně se mluví o tom, že policisté, kteří se pohybují v těchto prostorách jsou podplaceni, protože stejní zločinci zde páchají nejrůznější zločiny, více méně za laskavého dozoru policie, pokud tam tato policie vůbec je. Se setměním z temnějších míst mizí, o čem jsem se přesvědčil. Policistu prakticky nepotkáte. Totéž platí i o odlehlých místech jiných měst - byl jsem se např. projít v noci po Pardubicích a opět to byla otázka osobní statečnosti, policistu jsem nepotkal.

V této souvislosti připomínky, že policistů je málo, že mají špatné technické vybavení a nízké platy, to je pravda, ale co s tím? Tato situace se nám může vymknout z rukou. Jestliže přijdeme na Hl. nádraží v Praze, tak jsou tam k vidění typy lidí, jaké normálně nepotkáte. Jako kdyby vystoupili z knihy Lovci mamutů, Hrdina Nik, takto si představuji tatarské nájezdníky, jak jsou tam popsáni. Nikdo proti nim nezasahuje. Přesto, že se chovají způsobem neuvěřitelným. Vím, že policistů je tam málo, ale jak to vyřešit? Jenom říci, že na to nejsou prostředky? To je jedna stránka věci, ale jak z toho všeho ven? Chtěl bych se jenom ještě zmínit o velice choulostivé otázce, která zde zazněla, zmínil se o ní poslanec Gjurič. Já jako poslanec jsem povinen se o tom zmínit, protože jsem byl o to opakovaně žádán svými voliči. Je to otázka trestné činnosti Rómů. Chci se na to podívat z jiného pohledu, než kolega Gjurič. To, že Rómové trestnou činnost dělají ve zvýšené míře, než ostatní složky obyvatelstva - já ale nechci zde jmenovat jenom Rómy, ale nyní je o nich momentálně řeč. To samozřejmě má určité kořeny a příčiny. Je ovšem třeba tyto kořeny okamžitě pojmenovat, je potřeba toto okamžitě řešit, neboť tento problém pak přeroste do něčeho takového, co nikdo nezvládne. Myslím si, že jestliže se bude tento problém řešit, že to pomůže i té skupině Rómů, o které se ani sdělovací prostředky nezmiňují. Ve sdělovacích prostředcích se stále hovoří o tom, že občan rómského původu provedl to a to, ale vím, že existuje skupina rómského obyvatelstva, která je schopna naprosto žít slušně a dodržovat platné zákony. Myslím, že i tato skupina je opačnou skupinou, zločinecky orientovanou, terorizována a že i ona tímto trpí Prosím tedy o to i v zájmu slušných Rómů, o kterých jsem přesvědčen, že je většina. Vyřešme tuto otázku, než bude pozdě. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Čechovi a prosím pana poslance Řezáče.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové poslanci. Myslím, že už zde toho bylo řečeno dost, o tom jak je situace vážná a nebezpečná. Každá společnost je povinna chránit základní podmínky své existence a opakovaně jsme slyšeli z úst předřečníků, že lidé se bojí v některých místech večer vycházet, takže nedávno získaná svoboda je kriminalitou nepřímo omezována, neboť člověk, který v centru Prahy půjde večer ven, riskuje ublížení na zdraví, případně i ztrátu života, pokud bude mít smůlu, že narazí na partu bezohledných pachatelů trestného činu loupeže nebo vraždy.

Domnívám se, že nemůžeme klást na bedra jednoho resortu ministerstva vnitra boj s kriminalitou, protože potom tento boj je předem prohrán. Musíme si uvědomit, že základní chybou je to, že federální vláda i republiková vláda, je trvalou tendencí vzestupu kriminality překvapena. Myslím, že selhala i naše teoretická pracoviště. Již před více než 20 lety vyšel překlad vynikajícího kriminologa Howarda Jonese "Zločin v měnící se společností". Každý, kdo tuto práci zná věděl, že po listopadové revoluci při změně ekonomické a politické struktury nutně musí dojít k vzestupu kriminality, a to i v případě, kdyby amnestie z 1. ledna 1990 nebyla tak široká, jaká byla. Základní chybou vlády je to, že se domnívala, že jde o přechodný jev, a touto situací je zaskočena.

Budeme-li řešit problém jen tím, že přidáme ministerstvu vnitra peníze na nové policisty, na novou techniku, pak zjistíme za půl roku nebo za rok, že jsme opět zaskočeni. Neboť potom nečiníme dostatečná preventivní opatření a přitom musíme předpokládat, že současné jevy spojené s průběhem ekonomické reformy nutně budou vyvolávat tendenci ke zvyšující se kriminalitě. Jestli je dnes nezaměstnanost 2,8% práceschopného obyvatelstva v ČR - a to jsme na tom o 1% lépe než na Slovensku - a jestliže musíme nutně předpokládat, že tato nezaměstnanost poroste, navíc se současným vzrůstem inflace, pak je bohužel jasné, že do majetkové kriminality půjdou i lidé, kteří zatím žádnou kriminalitu nedělali.

Mě nedávno jeden klient, kterému jsem byl ustanoven obhájcem uvedl, naprosto jednoznačně, že v podstatě neměl jinou možnost, než jít krást, aby uživil svou ženu a tři děti, protože jeho manželce naše sociální služby nedaly podporu, o kterou žádala, a jeho částečný invalidní důchod a příjem neumožňuje zaplatit inkaso a uživit pětičlennou rodinu. Jestli tedy naše sociální záchranná síť nebude fungovat v tomto směru a neučiní potřebná preventivní opatření celá vláda, pak budeme jenom likvidovat důsledky nekoncepční politiky.

Domnívám se, že stejně tak, i na úseku ministerstva práce a sociálních věcí je otázkou, zda je šťastna politika poskytování podpor nezaměstnanosti mladým lidem. Uvedu konkrétní příklad: Absolventky střední školy, které po maturitě ani nezačnou pracovat, a jak řekl pan ministr Horálek, místo 400 Kčs od svých rodičů, které měly na vinárnu na střední škole, dostávají nyní podporu 1 200 Kčs, takže mají třikrát tolik na vinárnu od státu.

Domnívám se, že by bylo daleko lepší, kdybychom těmto studentkám dali 2500 nebo 3000 a poslali je sázet stromky do Jizerských hor a netvrdili, že nemáme peníze na ekologický program. Takhle totiž tyto slečny si nikdy nevytvoří vůbec žádný vztah k práci a bude z nich pouze budoucí základna prostituce.

Stejně tak, jestli se nám na úseku školství nepodaří zajistit vzdělání pro děti ve věku 14 - 16 let. Víme, že asi 20% dětí a mládeže v tomto věku je v současné době v nejistotě, zda nějaké učiliště po škole sežene a nikdo je nemůže podle platného pracovního práva zaměstnat. Budou z nich tady po dobu dvou let děti ulice a pokud nebudeme mít dostatečný program pro využití volného času, ať už v oblasti tělesné výchovy a sportu nebo kultury, bude z nich také budoucí sociální základna organizované kriminality.

Nechci si hrát na odborníka v bezpečnostní politice, jsem advokát a šel jsem se proto poradit k vyšetřovatelům veřejné bezpečnosti, které znám řadu let, co si oni o tom myslí a jak by na věc reagovali. Samozřejmě mi více méně všichni řekli, že je správné řešit posílení prvního stupně, aby bylo skutečně vidět policisty na ulici a aby pánem náměstí a ulic nebyly závadové osoby.

Za druhé, že ovšem pokud jde o specializované služby na úrovni okresů, jako je výjezd nebo oddělení vyšetřování, neměly by být tyto služby děleny na jednotlivá obvodní oddělení. Situace je tak tíživá, že pokud jde o kriminalitu o které se zde hovořilo, a zejména o kriminalitu rómského obyvatelstva, dostal jsem dopis od starosty města Jablonce nad Nisou, který mi napsal: "Vážený pane poslanče, Městské zastupitelstvo v Jablonci na svém 4. zasedání dne 11. dubna 1991 přijalo následující usnesení: Městské zastupitelstvo v Jablonci žádá poslance ČNR za volební kraj o uplatnění návrhu v ČNR k přijetí zákona o řešení problémů rómského obyvatelstva stejným způsobem jako jej přijala SNR, a požadovat zřízení institutu domovského práva cestou zákona ČNR včetně zákona o zákazu pobytu v obci pro závadové osoby.

Jménem městského zastupitelstva vás tedy žádám o uplatnění tohoto usnesení v České národní radě."

Dr. Gjurič vytýkal ministru vnitra Sokolovi, že se hovořilo ve zprávě o kriminalitě rómského obyvatelstva. Domnívám se, že to chyba není a že se samozřejmě mělo uvádět, jaká je kriminalita jiných etnických skupin, pokud by to byl ovšem jev kriminologicky významný. Domnívám se, že u jiných etnických skupin tento jev významný není.

Samozřejmě nemohu souhlasit s tímto návrhem na kterém se usneslo Městské zastupitelstvo v Jablonci, protože to by bylo naprosto jasné porušení ústavní listiny a našeho ústavního práva ke svobodě pohybu a pobytu. Ale mám za to, že je zapotřebí přijmout na půdě ČNR účinná opatření, případně na půdě FS, proti všem závadovým osobám bez ohledu na jejich národnost, nebo rasový původ, tedy v souladu s ústavní listinou, včetně úvahy o tom, zda by nebylo vhodné obnovení institutu domovského práva. Samozřejmě zákaz pobytu může být ukládán podle našeho platného právního řádu jen v trestním řízení na uvedenou dobu.

Pokud jde o vystoupení dr. Stodůlky, nemohu s ním souhlasit. Mám za to, že tady byla nesprávně uváděna judikatura k výkladu institutu nutné obrany podle § 13 trestního zákona a byla zaměňována s judikaturou výkladu institutu krajní nouze podle § 14 trestního zákona. V nutné obraně může každý občan, nejen policista, způsobit daleko závažnější následek než který hrozil a tento následek nesmí být pouze zřejmě nepřiměřený povaze útoku. Pouze při krajní nouzi tedy nemůže být tímto způsobem postupováno a to je úplně něco jiného.

Ale na co mě upozorňovali vyšetřovatelé v Jablonci, to je fakt, že zatím platné předpisy neumožňují policistům dostatečně účinné zákroky, zejména vůči začínající organizované kriminalitě a nebezpečným pachatelům. Doslova mi bylo řečeno, že dnes musí policista říci tolik zaklínacích formulí včetně výstřelu výstražného do vzduchu, že do té doby má pachatel dostatek času, aby ho zastřelil třikrát nebo pětkrát. Nechtěl bych se dožít toho, abych se na ulici potkal s mafiemi, které se budou potýkat s policisty střelbou, ale při současném nárůstu kriminality musíme být připraveni i na tuto eventualitu.

Vím, že jsou prováděna určitá technická opatření, pokud jde o výměnu zbraní a další, která určité problémy řeší, ale je třeba absolutní nedostatek střeleckých vest, které by byly použity při zákrocích proti nebezpečným pachatelům a přitom jádro problému, který vidí řadoví policisté, tedy dosud příslušníci VB, spočívá v tom, že říkají: My dnes nasazujeme svůj život a bezpečnost, ale stále se domníváme, že až přijde do policejního sboru dostatek nezaměstnaných, tak odejdeme a budeme vyhozeni. Přitom si tato společnost neuvědomuje, že zatím je nás málo, a že se snažíme dělat, co se dá.

Myslím si, že veřejnost, celá občanská společnost musí dát najevo policejnímu sboru, že ho považuje za svůj, že chrání právní řád, zda k němu má důvěru nebo nemá důvěru a zda s ním chce spolupracovat v boji proti kriminalitě. Pokud tohle neuděláme, žádných dobrých výsledků se nedočkáme. Totéž mohu říci o Sboru nápravné výchovy a nebo i o justici. K justici, i když není dnes na programu, chci říci, že dokud naši soudci nebudou mít podle mne slušné platy, řádově dvojnásobné než dosud, usne nám justice stejně jako školství na feminizaci a mnoho špičkových soudců nám v justici nezůstane. Důsledky samozřejmě poneseme všichni. Mám za to, že u všech státních orgánů je nutné zvýšit jejich sociální prestiž a dát jednoznačně najevo, že zákonodárné sbory stojí za touto výkonnou nebo soudní mocí. Jedině tímto způsobem můžeme čelit kriminalitě. Není však žádného důvodu kvůli tomu obětovat základní lidská práva a pod záminkou tvrdé ruky obětovat i demokracii. Myslím si, že si společnost může poradit s kriminalitou i při dodržení všech ústavních práv občanů.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Řezáčovi. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Stodůlka.

Poslanec Zbyšek Stodůlka: Pokud došlo k omylu, tak došlo v justiční praxi, nikoli u mne. Já si nutnou obranu s krajní nouzí nepletu. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji za upřesnění. Slovo má paní poslankyně Čechová. Dále se do rozpravy přihlásil pan ministr Richter.

Poslankyně Heda Čechová: Pane předsedající, dámy a pánové, jak jistě všichni víte, jsem jediná žena - členka bezpečnostního výboru a tak mi dovolte, abych také něco k tomuto tématu řekla. Bylo zde řečeno, že - už vlastně všechno bylo řečeno. Myslím, že. k této tematice by se dalo mluvit ještě dlouho a dlouho. Ale to, co tady řekli speciálně členové našeho bezpečnostního výboru, si myslím, že bylo velice závažné. Nesouhlasím se vším a nesouhlasím s každým, ani se všemi členy našeho výboru. Ovšem - projev předsedy našeho výboru, pana ing. Müllera, vyjádřil i moje myšlenky.

Zároveň bych chtěla všem členům našeho výboru poděkovat za jejich píli, s jakou si připravili své referáty a tím mi ušetřili práci. Prakticky na mne zbylo jenom poděkování za jejich galantnost.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Čechové. Předávám slovo panu ministrovi Richterovi. Připraví se pan poslanec Giňa.

Ministr spravedlnosti Leon Richter: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, neodhodlal jsem se vystoupit jen z toho důvodu, že jsem byl některými z vašich kolegů také osloven v této rozpravě, ale proto, že se domnívám, že je opodstatněná jistá výtka, která zazněla ve vystoupení pana poslance Šumana, že otázka bezpečnosti byla pojata v tomto bodu vašeho jednání poněkud úzce. I já se domnívám, že otázka bezpečnosti není jen otázkou policie resp. resortu vnitra, ale otázkou podstatně širší. Nicméně si dovolím učinit dvě poznámky:

1. Pokud bychom chtěli otázku bezpečnosti, kriminality a všech následků s tím spojených řešit, obávám se, že bychom tomu museli věnovat celé jedno plenární zasedání ČNR.

2. Měl jsem takový pocit, že pokud jste se rozhodli pochopitelně naprosto oprávněně požadovat tuto zprávu, oslovili jste pana ministra Sokola a přinejmenším já z vlády jsem považoval tuto zprávu za adresovanou jemu. Nechci mu dělat v tomto ohledu žádného advokáta, ale pojímali jsme váš požadavek jako požadavek, aby byla podána zpráva především z úseku resortu vnitra. Nicméně se domnívám, že je třeba se zabývat touto otázkou, když ne dnes, tedy alespoň na některých dalších plenárních schůzích v této širší podobě.

Poněkud mě ovšem mrzí z vystoupení pana poslance Šumana jeho způsob, jímž obvinil vládu jako celek, že se touto otázkou nezabývá vůbec. Domnívám se totiž, že pan poslanec Šuman především z období, kdy ještě řídil výbor petiční, pro právní ochranu a bezpečnost, má dostatek informací o tom, že vláda se zabývala otázkou bezpečnosti, alespoň pokud se týče resortu spravedlnosti, a to jak v oblasti justice jako takové, tak vězeňství, již několikrát. Chtěl bych připomenout, že vláda v březnu letošního roku poté, co projednala zprávu o situaci ve vězeňství, řešila otázku ve sféře materiální, personální, investiční a uložila k tomu určité úkoly, které v současné době jsou plněny. Tato zpráva předtím, než byla projednána ve vládě, byla posouzena zmíněným výborem. Mám za to, že členové tohoto výboru svými odbornými znalostmi, životními zkušenostmi a postoji přispěli ke zkvalitnění této zprávy a ke správnému řešení těch otázek, které jsou nyní před námi.

Za druhé vláda se 8. května letošního roku obsáhle zabývala situací v justici vůbec a k této otázce přijala odpovídající usnesení s tím, že, jak je vám nepochybně známo, tato zpráva bude předložena vašim výborům k projednání a pokud se takto rozhodnete, bude učiněna předmětem jednání některé z dalších plenárních schůzí.

V těchto zprávách, ať už v té, která se týká vězeňství nebo té, která se týká justice jako takové, nejsou jen snášeny argumenty k tomu, že máme nad čím plakat. Já sám jsem velkým nepřítelem jen takových zpráv, které konstatují současný stav a nepokouší se něco řešit. Možná, že nebudou shledány závěry z těchto zpráv úplnými, ale v každém případě se snažíme řešit tyto situace odpovídajícími opatřeními. Míním tím zejména opatření ve sféře legislativní. Patrně je vám již známo, že byl vypracován návrh zákona o soudech a o soudcích, který by měl dát justici ty potřebné jistoty, které tvoří jednu z vážných překážek současného destabilizovaného stavu v justici, a současně se vytváří í návrh zákona, který vám bude předložen k posouzení, jímž by měly být řešeny finanční otázky spojené s výkonem soudcovské funkce, jinými slovy řečeno, platy soudců.

Tím chci říct, že paušální obvinění, které zaznělo z úst pana poslance Šumana o tom, že by se vláda v tomto směru nezabývala tou nejožehavější problematikou, je poněkud zavádějící, neobjektivní a nesprávné. Mohu-li vyslovit svůj názor, trochu mě mrzí, že to byl právě pan poslanec Šuman, který si byl nezbytně vědom toho, co na úseku mnou řízeného resortu se v minulosti uskutečnilo, resp. uskutečňuje. Koneckonců jen když si vezmete zprávu, kterou vám před chvílí přednesl pan poslanec Vacek o proběhnuvších prověrkách na úseku našeho vězeňství, troufám si říct, že těžko lze v těchto suchých datech a faktech vyjádřit složitost, která po mnoho měsíců svým způsobem podvazovala koncepční pojetí našeho budoucího vězeňství. Protože tyto prověrky, ať už to bylo nezbytným důsledkem tohoto faktu samotného, nebo v důsledku některých nežádoucích iniciativ, jdoucích především z řad těch, kteří nebyli prověřeni, přece jen situaci ve vězeňství destabilizovaly a byly podle mého soudu příčinou některých nežádoucích jevů, které jsme v minulých týdnech a měsících zaznamenali.