Česká národní rada 1990 – 1992

Všichni máme zájem, aby se z policie stala odpolitizovaná služba řídící se jen vůlí zákona. Jedno z hodnocení morálního stavu policie říká, že policisté jsou nasáklí strachem. To snižuje jejich aktivity. Před týdnem jsem četl požadavek předsedy jedné okresní občanské komise, aby během 4 - 5 let došlo k výměně všech příslušníků policie, neboť "příslušníci VB se také podíleli na budování a upevňování totalitního režimu".

To o co se my musíme postarat je, aby policii přestaly ovládat osobní vazby, vytvořené v minulém režimu, aby se usnadnil vzestup nových lidí, avšak nemůžeme se chovat tak, abychom znechutili i toho posledního policistu.

Pokles autority policie je umocňován materiálními podmínkami pro její práci. K 1. 1. 1991 byl počet policistů v Čechách a na Moravě menší než k 1. 1. 1948. Ve srovnání se západní Evropou je u nás výrazně menší počet policistů na počet obyvatel. Vybavenost policie vozidly, spojovací výpočetní technikou a technikou vůbec je nízká, vedení evidencí manuální. Krádež v bytě se zaznamenává na 3 karty, počítače nejsou.

Obvod Brno IV., kde bydlím má 73 tis. obyvatel. Jsou v něm 2 policejní budovy. V té větší jsou k dispozici 2 telef. linky a pro 60 lidí 2 auta. Když bylo ohlášeno znásilnění, nebylo auto, kterým by se dalo vyjet. "Máme stejnou techniku, stejné počty, ale o 100% větší kriminalitu. Trestnou činnost můžeme jen evidovat.", to jsou slova policisty. Policejní budova, o které mluvím, se bude vracet v restituci. Náhrada není. Policie je přetížena. Za II. pololetí 1990 vzrostl ve vyšetřování počet spisů 4x ve srovnání se stejným obdobím předch. roku. V r. 1990 bylo 107 tis. trestných věcí přerušeno z důvodu nezjištění pachatele, V 86,4% krádeží nebyl zjištěn pachatel.

Pokles autority a stres plynoucí z přetížení vede až k pocitům opuštění. Cituji: "Policisté nemají zastání", nebo "Policista musí vědět, že je rovnoprávným občanem". Situace ve městech je podstatně horší než na venkově. Když jsem v lednu t. r. nastoupil do funkce předsedy výboru ČNR, řekl mi můj předchůdce, že nejvýznamnější, co se na ministerstvu děje, je reorganizace krajských správ. Má zrušit řídící úlohu kraje a uvolnit lidi do přímého výkonu služby. Do dnešního dne byly krajské správy SNB sice přejmenovány, ale reorganizace tím skončila. Kraje zůstaly mezistupněm řízení, stále váží stejné síly a prostředky, jako dříve. Mají v průměru 400 lidí, s výjimkou pražské správy, která je několikanásobně větší. Pravomoce a odpovědnost okresů posíleny nebyly. Je nesporné, že krajský článek je výhodný jako odborný a týlový servis pro okresy. Sporné je, v jakém rozsahu. Dále se sporné s jakými úkoly musí na kraji zůstat zachovány ostatní služby. Zdá se, že některé útvary jsou účelné spíše pro moc krajských náčelníků, než pro samotný výkon služby na teritoriu.

Když jsem v lednu nastoupil do funkce předsedy výboru ČNR slyšel jsem, že je třeba převést tabulky do ulic. Četnické stanice v první republice zaručovaly znalost místní situace. Síť stanic byla za minulých 40 let zničena. Ministerstvo se snaží o obnovu. Nové policejní stanice jsou však často Potěmkinovými vesnicemi. Jestliže při stejném počtu lidí zřídíme další služebny, pak v nich nemá kdo sloužit. Jsou často zamknuté, drží se v nich služba každé pondělí a středu.

Všichni máme zájem, aby se obnovila důvěra občanů v policii. K tomu je mj. třeba, aby policista přestal být jen nástrojem represe a stal se i sociálním pracovníkem, aby v něm občané viděli toho, kdo jim může a chce pomoci v nejrůznějších situacích. Nechtějte, aby zákon vychovával dobré policisty, tj. otázka času - říká ministr vnitra. Myslím, že je tady práce nejen pro čas, ale i pro ministerstvo. Policie jako jedna z institucí nejvíce exponovaných v rámci starých politických struktur se spoléhala především na represivní formy své práce a podle nich hodnotila práci policistů. Bohužel tento způsob hodnocení se nezměnil. My však potřebujeme, aby se policisté dívali na občany nikoliv jako na potencionální delikventy, ale jako na vážené klienty. Ministerstvo musí vypracovat nová kritéria pro hodnocení práce policisty a nově je motivovat. Policie byla dlouho paralyzována nevyjasněnými kompetencemi mezi federálními a republikovými ministerstvy vnitra. Kompetenční zákon byl přijat minulý rok, avšak delimitace budov, techniky a tabulek je v nedohlednu. Federální ministerstvo vnitra předalo republikám odpovědnost, úměrně tomu musí předat i prostředky. Zatím je tomu překvapivě naopak. Co si myslet o tom, když platový klíč velitele okresní správy VB je stejný jako klíč staršího referenta federální policie.

Nevím proč je dnes několik tisíc zaměstnanců FMV placeno ministerstvem vnitra České republiky. Nevím, proč MV ČR platí několik set aut, které patří FMV? Jaký je důvod, aby se z rozpočtu České republiky financovalo i federální ministerstvo vnitra. Tyto skutečnosti nabývají zvláštní význam, dozvíme-li se, že federální ministerstvo vnitra svůj rozpočet za první čtvrtletí t. r. nevyčerpalo, zatím, co ministerstvo vnitra ČR svůj rozpočet naopak překročilo. V nevyjasněnosti vztahů mezi FMV a MV ČR jsou neodůvodněně vázány značné lidské, finanční a materiálové prostředky. Ministerstvu chybí iniciativa k legislativnímu postižení nových forem kriminality.

Je zaskočeno trestnou činností v oblasti ekonomiky. Některé hospodářské trestné činy při novelizaci trestního zákona zmizely, nezmizela ovšem kriminalita. Důsledkem je paradoxní statistika, která konstatuje za rok 1990 pokles hospodářské trestné činnosti o 60%. Dámy a pánové, jak vaším uším zní údaj, že trestný čin úplatkářství nebyl v roce 1990 vůbec zjištěn? Hospodářská kriminálka může honit ty, co v továrně ukradnou nářadí, avšak nikdo nepostihuje toho, kdo obrazně řečeno ukradne hned celou továrnu. Na tom ovšem nenesou vinu řadoví policisté. To je záležitostí ministrů, či přesněji řečeno, celých vlád. I jinde chybí legislativní iniciativa. Pokuty, které nelze vymoci, by bylo možné nahradit alternativním trestem: krátkodobým vězením. Dopravní služba je bezmocná proti cizincům, kteří porušují pořádek a dopravní předpisy.

Soukromé bezpečnostní služby nemají právně vymezené poslání, licence nejsou na nic vázány, objevují se takové kuriozity, jako je předseda občanské komise pro bezpečnost, který je zároveň šéfem černých šerifů. Není nástroj, který by zabránil, aby se ze soukromých služeb nestaly gangy, či jinak řečeno, není nástroj, který by zaručil, aby tyto služby účinně posílily obecnou bezpečnost.

Byl jsem informován, že ministr vnitra žádá nyní o dalších 1,2 miliardy pro svůj rezort. Je to o 41% víc, než činí schválený rozpočet. Budu to podporovat a není to překvapující. Překvapující však je, že ministr vnitra koncem minulého roku tvrdil, že mu rozpočet stačí.

Před dvěma měsíci zde pan poslanec Lom interpeloval ministra ve věci přijímání nových policistů. Nutno konstatovat, že ministerstvo vnitra neplní své sliby. Manko neustále roste. Finanční rezerva 355 miliónů určená vládou na zvýšení počtu policistů o 4 500 míst v tomto roce má být nebo už byla použita na zvýšení mezd a přijímá se jen 1 617 pracovníků. Ptám se, zda tento postup je z odpovědný.

Dovolte pár slov k otázce spolupráce s ministerstvem vnitra. Před dvěma měsíci rozhodlo plénum ČNR, aby se rozprava o bezpečnostní situaci odložila o dva měsíce a mohla tak být dobře připravena. Jistě byste očekávali, že ministerstvo bude mít zájem získat podporu bezpečnostního výboru pro svou zprávu. Opak je pravdou. Ministerstvo nám svou zprávu nebylo za dva měsíce schopno dodat, ačkoliv jsme se s ministrem na tom domluvili.

Náš výbor organizuje velmi rozsáhlou diskusi s policisty o návrhu policejního zákona. Okresní náčelníci se nás ale ptají, zda má smysl nám nějaké připomínky vůbec dávat. Na ministerstvu vnitra jim totiž návrhy odmítají s odůvodněním, že ČNR by to stejně nepřijala. Musím říci, že si jako předseda výboru ČNR nepřeji, aby odpovědní pracovníci ministerstva vnitra mluvili naším jménem.

Mám před sebou policejní pokyn nazvaný "Dodržování směrnic pro výkon spisové služby". Tento pokyn hrozí policistům kázeňskými tresty, pokud se s požadavky, dotazy a informacemi obrací na, cituji: "nekompetentní teritoriální zastupitelstva včetně ČNR". To je bohužel exemplární a skandální případ toho přístupu, který v policii nechceme a s kterým hodláme skončit. Žádám ministra vnitra, aby si zjednal pořádek.

Vzájemné spolupráci vadí ten relikt minulosti, kterým je utajování. Je jen málo toho, co je třeba skutečně utajovat. Utajování dnes působí spíš jako obrana proti kontrole. Bylo mi trapné, když jsem několikrát požádal novináře, aby opustili zasedání výboru kvůli státnímu tajemství. Žádné nebylo. Pokud platí nějaké nesmyslné předpisy, je třeba je co nejrychleji změnit v zájmu policie samé. Policie se musí otevřít kontrole tisku a veřejnosti, chce-li usilovat o důvěru.

Policie není to jediné, na čem závisí bezpečnostní situace. Klíčová je návaznost na změny v právním řádu, na ostatní kontrolní aparáty a instituce právní ochrany. Tady rostou mezery. Konstatujeme explozi problémů a nedostatek prostředků k jejich řešení. Stále větší část problémů se však vytváří díky nedostatečné koordinací mezi resorty. Neznám například žádný dostatečně konkrétní program, pod který by se podepsali současně ministr spravedlnosti, ministr vnitra, generální prokurátor a ministr financí a ve kterém by tyto resorty formulovaly společné cíle, svůj podíl na nich a vzájemné souvislosti. Avšak bez takového nadhledu budou jednotlivé resorty stále častěji do sebe narážet, místo aby se vzájemně posilovaly. Obávám se, že explozi kriminality doplní kolaps soudů a prokuratury. Pak se vedle priority ekonomické reformy objeví priorita nová: zastavit úpadek státní moci.

Spal bych lépe, kdyby mne vláda ujistila, že věnuje tomuto nebezpečí soustředěnou pozornost. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Müllerovi. Jako další se přihlásil do diskuse pan poslanec Nedbálek.

Poslanec Lubomír Nedbálek: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, vážení hosté, dovolte mi vyjádřit se k tématu bezpečnostní situace v České republice z několika pohledů. Chtěl bych upozornit, že některé moje závažné připomínky budou podobné jako vznesl můj kolega předseda výboru petičního, pro právní ochranu a bezpečnost pan Jiří Müller. Domnívám se však, že tyto připomínky jsou natolik závažné, že bude dobré, když je uslyšíme znovu.

První moje připomínka se týká samotného ministerstva vnitra. Včetně hlavního velitelství policie. Promiňte mi, že začínám, tak zvysoka, vlastně od hlavy celého systému bezpečnosti a odpusťte mi, že nazývám příslušníky Veřejné bezpečnosti, nebo Sboru národní bezpečnosti, policisty. Všichni si přejeme mít policii a příslušník reprezentuje minulý komunistický režim a příčí se nám v ústech, jako rybí kost. Přesto tento pojem existuje, protože stále ještě platí zákon 40 z roku 1974 o Sboru národní bezpečnosti.

Otázky legislativy jsou věcí ministerstva vnitra a vlády České republiky. Jaký je současný stav? Vládní návrh zákona ČNR o policejním sboru ČR byl v polovině dubna předložen našemu výboru ČNR k projednání. Jeho - v té době druhá zatím konečná verze se už ovšem nedostala mezi policisty, i když nám poslancům zástupci ministerstva vnitra slíbili, že návrh zákona rozešlou k připomínkování na jednotlivé policejní útvary včas, nestalo se tak a poslední verzi velká část útvarů nedostala vůbec. Přístup ministerských úředníků tak, jak jej zmínil pan ing. Müller, k velitelům z výkonných jednotek při projednávání připomínek ve formě "toto Česká národní rada nepřijme" nebo "tyto připomínky poslanci zamítnou" se mi jeví jako velmi problematický.

Poslanci výboru petičního, pro právní ochranu a bezpečnost projednali dodnes návrhy policejního zákona s policisty na různých úrovních a současně probrali další závažné otázky činnosti policejních organizačních jednotek. Přitom nebyla potvrzena skutečnost, že policisté velmi silně cítí absenci novely nebo nového zákona o služebním poměru. Většina policistů podporuje také přijetí zákona o obecní policii. K tomu bych chtěl krátkou vsuvku. Není pravdou, že připomínky k zákonu o obecní policii se nepřijímají. Náš výbor - pokud je dostane, tak je shromažďuje a v současné době se budou projednávat zásady zákona o obecní policii.

Přitom je dále třeba uvést, že ve Slovenské republice již platí zákon o policii nebo o policejním sboru od 29. dubna letošního roku. Přitom před tím již byl oficiálně zřízen policejní sbor a příští týden se připravuje do vlády zákon o služebním poměru.

Na závěr tohoto problému je třeba zdůraznit nedostatečnou koordinaci republikových ministerstev vnitra a federálního ministerstva vnitra, což potvrzuje rozdílné pojetí některých částí jednotlivých policejních zákonů. Tato skutečnost, pokud nebude napravena, povede k mnoha nedorozuměním a navíc bude určitě zneužívána.

Rozpočet ministerstva vnitra jednoznačně ovlivňuje bezpečnostní situaci, protože mj. také limituje počty příslušníků policie. Když jsem já osobně na konci roku - tenkrát ještě ve výboru pro obchod a cestovní ruch - upozorňoval na nízký rozpočet pro bezpečnostní část ministerstva vnitra a nabízel ministru Sokolovi podporu na jeho zvýšení, byl jsem odmítnut s tím, že rozpočet je dostatečný. Poukazoval jsem také na to, že existuje nepoměr mezi rozpočty federálního ministerstva vnitra a českého ministerstva vnitra v tom smyslu, že je třeba především posílit služební výkon na úrovni republiky, a potom bude teprve možné budovat různé instituce federální policie. Takto vlastně došlo pouze k vyrovnaní nákladů na činnost policie vzhledem k liberalizaci cen. Vybavení policie jak už jsme slyšeli - je velice špatné. Ale znovu se o něm zmíním. Policisté v základních jednotkách výkonů nemají psací stroje, nemají automobily, a vybavení počítačem je v nedohlednu. Zjištění totožnosti o víkendu trvá na okresním operačním středisku dokonce až půl hodiny. Nejsou náboje na výcvik střelby, nejsou peníze na pronájem střelnic, které vesměs vlastní armáda, nejsou peníze na střelecké trenažéry, které šetří náboje.

Největším problémem policie podle mého mínění jsou nízké počty policistů na obvodních odděleních. 10 - 12 policistů na dvacetitisícovou oblast je velmi málo. Policisté slouží 230 - 240 měsíčně, jsou unaveni, nestačí řešit všechny potřebné úkony, vzniká nebo se prohlubuje nedůvěra veřejnosti. Obsazení policejních stanic o víkendu jedním příslušníkem, jak k tomu někde někdy dochází, a není to ojedinělé, je neúnosné.

Vzniklou situaci nelze řešit paušálním zvýšením mzdy všem policistům ani placením přesčasů. Tato koncepce je antimotivační. Navíc vybíraní náhradního volna s kombinací s vyplácením přesčasových hodin vede k náročné agendě a evidenci a tím zatěžování příslušného velitele. Základním úkolem je posílení výkonu rozšířením počtu příslušníků, kombinované s přidělením finanční částky velitelům na pohyblivé motivační složky mzdy, ze které mohou být vypláceny i případné - účelné ovšem - potřebné přesčasy.

Do oblasti problematiky rozpočtu je třeba zahrnout - a o tom se zmínil také můj předřečník - i oblast delimitací od federálního ministerstva vnitra, především objektu, zařízení a tabulek po bývalé StB. A některé ne zcela jasné vztahy při financování složek federálního ministerstva vnitra.

Zvláštní problematikou je oblast hospodářské kriminality a ochrany ekonomiky. Podle různých přehledů a vyhodnocení, např. vyhodnocení signálů o stavu zákonnosti a činnosti prokuratury za rok 1990, dochází v oblasti hospodářských trestných činů k výraznému poklesu. Orgány ministerstva vnitra přes častá a výrazná upozornění poslanců i veřejnosti na situaci, která vede k novým formám hospodářské kriminality, téměř nereagují. Problémem je nejasné vymezení kompetencí v zákoně 384/90. Přesto, že dochází k poklesu hospodářské kriminality starého typu, a objevuje se - jak již bylo řečeno - organizovaná kriminalita hospodářských mafií při převodech majetku, zůstávají útvary odboru hospodářské kriminálky ve stejných počtech.

Novou situaci neřeší ani ministerstvo nebo hlavní velitelství prakticky nebo koncepčně. Znovu musím poukázat na Slovenskou republiku, kde je v zákoně o policejním sboru zakotvena úloha ochrany ekonomiky z hlediska získávání soustřeďování a vyhodnocování informací. To při současné absenci vyhledávání trestných činů by bylo a je potřebné řešit i v České republice. K tomu bych chtěl dodat jen tolik, že se jedná o prevenci, že se jedná o vyhledávání, zatímco hospodářská kriminálka šetří konkrétní trestné činy. Tato situace je o to závažnější, že Česká vláda nemá ministra kontroly již delší čas a o činnosti tohoto ministerstva mi nejsou známy žádné údaje.

Podobná situace je v oblasti finančních úřadů, které jsou ve stavu zrodu. Vzniká pak vážné podezření o velkém a zbytečném úniku státních financí. Velmi kladně lze hodnotit snahy krajských a okresních prokuratur i jeho regionálních pracovníků federálního ministerstva vnitra i českého ministerstva vnitra, kteří se snaží vytvořit např. pomocí vzoru stanovených zákonných znaků alespoň základní předpoklady pro vyhledávání a trestní stíhání těchto hospodářských deliktů.

Velmi závažné jsou i oblasti organizace policejního sboru na úrovni ministerstva, hlavního velitelství a krajů. Domnívám se, že opět chybí koncepce a pokud nějaké byly, zůstaly realizovány na půl cesty. Nebudu se o tomto problému dále zmiňovat, protože je totožný s tím, co tady přednesl Jiří Müller. Jen bych snad chtěl dodat, že k reorganizacím krajských správ, jak bylo původně uvažováno, nedošlo. Nezměnilo se nic. Zatím se jen mluví více než půl roku o tom, že bývalé krajské správy budou mít funkci servisních služeb a koordinaci některých činností. Jak jsme slyšeli od pana ministra, koncepce stále ještě není jasná ani v tomto. duchu. Snad již naposled musím, ač nerad, poukázat na Slovenskou republiku, kde jsou krajské správy již v likvidaci.

K problémům policie mně na závěr dovolte ještě několik poznámek. Velkým problémem policie je školství. Zatím není kvalitní. Výcvik policisty a jeho odborné a psychické předpoklady jsou oblasti, které nakonec rozhodují a budou rozhodovat v otázce získání důvěry veřejnosti. S tím souvisí i funkce policisty mimo činnost represívního charakteru, kde je třeba zvýraznit, jak už bylo řečeno, funkci sociální. Domnívám se, že policejní služba by měla být službou civilní, i když ozbrojenou. Ne v tom duchu, jak přednášel pan ministr vnitra, ne tedy jen někteří pracovníci, ale celá služba by měla být službou civilní. Jako ostatní státní úředníci. Policista by v žádném případě neměl podléhat vojenským soudům. Ty by se ostatně měly zrušit vůbec, jako je tomu ve stabilních demokraciích.

Velitelem policisty, jak nám bylo řečeno některými policisty ze zahraničí, musí být zákon. Ten musí respektovat policista především. Vstoupili jsme, dá se říci, jednou nohou do Evropy, naše federace je členem Rady Evropy. Proto musíme respektovat Deklaraci o policii, což je rezoluce rady Evropy 690 z roku 1979. V této rezoluci je mimo jiné řečeno (volně), že dodržovaní lidských práv a svobod nutně předpokládá stabilizovanou společnost, v níž vládne pořádek a bezpečnost. Policie má v tomto směru jednu z hlavních rolí. Současné hodnocení objasňování trestních činů a současné hodnocení kvality a výkonu policejní služby je nedokonalé, až zmatečné. Bude třeba zpracovat jiný systém, kde budou zahrnuty prvky prevence, hodnocení veřejnosti a další. Domnívám se, že je třeba odstranit přísný režim utajení. K tomu snad jen krátce - v současné době se mi zdá, že tajné služby u nás se odtajňují a policie se utajuje. Pravdou je, že to, co nám přednesl dnes ministr vnitra, je velký krok dopředu, protože materiály, které nám dal, bychom ještě asi před týdnem nemohli obdržet.

V poslední době, kdy jsem často mluvil s policisty na různých stupních, většina z nich se domnívá, že veřejnost jim začíná už důvěřovat. Pokud by tomu tak bylo, znamená to opět krůček dopředu. Na druhé straně, jak nám řekl pan ministr vnitra, mají policisté dojem, že jsou nedostatečně chráněni proti kriminálně závadovým osobám, a to znamená pro nás zákonodárce se zamyslet, kde je chyba, jak novelizovat příslušné zákony.

Snad na úplný závěr bych se chtěl zmínit ještě k občanským komisím. My, poslanci - členové výboru petičního, pro právní ochranu a bezpečnost jsme pro další funkci a fungování občanských komisí, ovšem fungování takové, které bude upraveno zákonem. Potřeba občanských komisí se nám jeví jako důležitá vzhledem k tomu, že sami nestačíme v oblasti bezpečnosti, v oblasti policie zajistit vztahy veřejnosti k policii a naopak, tj. zpětnou vazbu tak, aby policie fungovala a aby veřejnost měla možnost s policií spolupracovat. Možná se vám moje slova zdají být velice kritická, ale nemohu jinak, i ve výboru jsem vyčerpal všechny možnosti ve snaze o nápravu.

Chtěl bych na závěr poděkovat všem policistům, kteří se podílejí na dobrém jménu policie - takoví policisté skutečně existují, i když jsme slyšeli mnoho kritiky, chtěl bych poděkovat i té části veřejnosti, která policii jako takovou chápe. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Nedbálkovi. Dávám slovo panu poslanci Šumanovi, připraví se pan poslanec Vacek.

Poslanec Vladimír Šuman: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážení přítomní, hosté, budu velice otevřený a velice kritický. Už se zdá, že je to monotónní, ale uvědomíme si, že nemohu necítit jako člen bezpečnostního výboru a bývalý předseda tohoto výboru spoluodpovědnost za stav, který existuje. Pokusím se však naznačit ještě jiné souvislosti, které tady doposud řečeny nebyly. Čím vlastně lze charakterizovat bezpečnostní situaci? Pocitem osobní bezpečnosti občanů? Jistě. Mírou kriminality? Také. Obecné kriminality vyjádřené počtem kriminálních činů? Ale co struktura této kriminality? Není i ta důležitá? Nebo snad schopností zajistit vybrané objekty proti možnému útoku v době války v Perském zálivu? Jistě také. Nic z toho samo o sobě však podle mého názoru necharakterizuje bezpečnostní situaci v tomto státě dostatečně účinně. Chci říci úvodem, že považuji za iluzorní představu to, že za tu krátkou dobu, kdy je ve funkci ministr Sokol a existuje hlavní velitelství policie, mohlo dojít k výraznému posunu v kriminalitě nebo v jejím postihu. Považuji to za nereálné. Podle mého názoru nejvhodněji charakterizuje bezpečnostní situaci v našem státě situace ve vojensky organizovaných složkách, tj. v armádě, bezpečnosti a ve sboru nápravné výchovy.