Česká národní rada 1990 – 1992

Dámy a pánové, takováto zpráva, pokud je mi známo, byla České národní radě předkládána poprvé. Není vyloučeno, že byla buď moc rozvleklá anebo byla rozvleklá a přitom neobsahovala vše, co jste od ní očekávali. V tom případě samozřejmě vinu beru na sebe, je dána mou neznalostí a nevědomostí nebo nekonkrétností představ toho, co by ve zprávě skutečně být mělo. Snažili jsme se do ní dát opravdu všechno, co by mělo být podstatné. Nicméně a zcela samozřejmě, pokud budete mít pocit, že něco v této zprávě chybí, není to záměr a jsem připraven v mezích svých schopností na jakýkoliv dotaz odpovědět. Děkuji Vám. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministru Sokolovi za jeho zprávu o jeho mimořádně obtížném resortu myslím, že byla skutečně vyčerpávající a hluboce analytická.

Nyní přerušuji naše zasedání do 14.30 hodin.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená vládo, zahajuji odpolední část naší schůze, tedy rozpravu, a prosím, aby jako první vystoupil poslanec Müller.

Poslanec Jiří Müller: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedo vlády, vážené dámy a pánové, pozval jsem dnes na rozpravu o bezpečnostní situaci v ČNR několik hostů: policisty, členy občanských komisí a primátory těch měst, kde je nejvyšší růst kriminality. Chtěl bych sněmovnu požádat, aby výjimečně dala souhlas podle § 20 jednacího řádu k tomu, aby v rozpravě mohli vystoupit primátor města Prahy pan Jaroslav Kořán a primátor města Brna pan Václav Mencl. To je vše.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Müllerovi a dávám o tomto jeho návrhu hlasovat. Pokud nemáte námitek, dala bych hlasovat o tomto jeho návrhu en bloc, aby mohli vystoupit oba primátoři. Má někdo jiný návrh? (Nikdo se nehlásí.) Než však dám hlasovat, zjišťuji přítomnost jednotlivých klubů. Nevidím zde poslance klubu KDU. Prosím dr. Botura, aby zajistil, aby se klub KDU dostavil do sněmovny. A nyní už dám hlasovat. Kdo je pro, abychom oběma primátorům umožnili vystoupit? 103.

Kdo je proti? 3.

Kdo se zdržel hlasování? 5. Děkuji.

Návrh pana poslance Müllera, abychom umožnili vystoupit panu primátoru Kořánovi a panu primátoru Menclovi, byl přijat. Prosím pana primátora Kořána, aby se dostavil k řečništi. Zároveň ho srdečně vítám.

Primátor hl. m. Prahy Jaroslav Kořán: Dobrý den! Vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, vážení poslanci, dámy a pánové, dostalo se mi příležitosti, abych zde pohovořil na téma bezpečnostní situace v Praze. Já bych chtěl předznamenat (a nemyslete si, že si stěžuji, ale někdy to tak vypadá), že Praze se nedostává pozornosti, kterou by si zasloužila. Myslím, že si málo uvědomujeme, že toto město není jen jedno z řady měst, ale je výkladní skříní této země. Je to míra, kterou svět poměřuje naši současnost, ale také naše vyhlídky do budoucnosti.

Pokud byste se chtěli podívat na Prahu tímto způsobem, tak zjistíte, že situace je skutečně katastrofální. Jinak se to nazvat nedá. Já zde vycházím ze správy našeho bezpečnostního výboru, z toho, co mám denně na stole od našich občanů, ale také od cizinců (telefony, osobní návštěvy a hlášení). Hodně vycházím i ze své vlastní zkušenosti.

Já jsem se hodně poučil o tom, že když se chci o Praze něco dovědět, nesmím o tom říkat právě policii. Chodím tedy v noci po Praze s partou karatistů a vidím to, co jsem dříve netušil. Moji zkušenost mi potvrdili i novináři, kteří si vyšli pod dozorem několika ozbrojených skupin. Jsou tu k vidění různé věci, ale některé věci vidět nejsou. Nevidím třeba právě ty policajty.

Já začnu jednotlivými pražskými místy. Začnu nádražím, kam většina návštěvníků Prahy přijíždí. Ta situace je tam skutečně neutěšená. Alkoholické nápoje se tam prodávají dlouho do noci. V lepších případech je bezpečnost hluchá a slepá, v horších případech jsou to jejich kamarádi nebo dokonce komplici. I k tomu mám dost svědectví. Já se domnívám, že tady se situace bude muset řešit společně i s představiteli ČSD. Přeci není možné, aby největší čekárnu zabírala herna, společnosti Vesta, dříve Svaz požární ochrany. Špína přitahuje špínu. To nádraží musí prokouknout od shora dolů. I my se na tom budeme podílet.

Pražská tržnice, tak to už je skutečně mafie. Starosta Prahy 7 nevidí téměř jinou možnost, než za drahé peníze tam platit některou z těch soukromých společností černých šerifů. Zde bych chtěl zdůraznit, že ti začnou nyní fungovat i na Praze 1. To bude dokonce Pinkertonova kancelář. Já se trochu bojím představy, kolik různých uniforem bude běhat po Praze a kolik budou mít různých pravomocí. Všechno to však vyplývá z toho, že místní zastupitelstva nemají důvěru v policii, které toto všechno přísluší. Ulice a náměstí: Pražané se už v některou dobu bojí vycházet. Na některých místech (Václavské náměstí, celý Zlatý kříž, ale především ulice pod ním, to je Uhelný trh a Skořepka) se občané bojí vycházet z domu po 8. hodině večer. Při setmění se zamykají ve svých domech. Když jsme tam v noci fotografovali s režisérkou televize, druhý den u ní byli uniformovaní policisté a dožadovali se fotografií i filmu. Proč? Koho jsme to tam asi vyfotografovali?

A tam jsme hned u prostituce. K tomuto problému jsme chystali vyhlášku. Pracovali jsme na ní s městským prokurátorem panem Sokolem, teď už na ní příliš času není, zřejmě nám spadla pod stůl.

Taxikáři. To jsou přece kamarádi s policisty, můžete to vidět každý večer, jsou na jejich výplatní listině. Ale nemůže říkat ředitel pražské policie, abych se nedivil, že když mají tak malé platy, dostávají peníze jinde. Budou je dostávat od svého zaměstnavatele, budou dělat to, za co jsou placeni. Mimochodem každý den to, co se v Praze děje, dostáváme v tzv. svodkách. Největší částí trestné činnosti jsou tzv. vloupání. Je velice závažným zjištěním, po jaké době a kým je tato trestná činnost zjišťována a ohlašována. Na hlavních obchodně turistických tazích (teď cituji přímo ze svodek od 1. ledna) doba zjištění vloupání je 7 - 9 hodin a v naprosté většině to musí ohlásit občané, kteří upozorní policii. V kožešnictví v Celetné ulici, ačkoliv se pachatelé vloupali tak, že rozmlátili výlohu, zjištění trvalo od 18. hodiny večer do 4 hodin ráno - opět to ohlásil občan. Domníváme se, že v pražské policii skutečně není něco v pořádku. Značné problémy jsou i jinde ve Středočeském kraji, problematické je třeba Kladno. Nicméně, jak se zdá, pořádek je možno udržet.

Takže my na jedné straně jsme schopni naprosté neschopnosti, nedůslednosti. Sám pan ministr nedávno přisvědčil, že to nesvědčí o přílišné inteligenci jednotlivých příslušníků. Na druhé straně uvidíme ale také neadekvátní zásahy - viz poslední potyčka s anarchisty při otevření jubilejní výstavy. To, že řada policistů neměla čísla, je v Praze zcela běžné. Domnívám se, že takový policista se vlastně stydí za své jméno, protože tím de facto jeho identifikační číslo je. Domnívám se, že s tímto přístupem ke své práci nemá u policie co pohledávat.

Vím, že se asi v tuto chvíli dotýkám cti možná větší části pražské policie, ale myslím, že je i v jejich zájmu, aby tento stav byl očištěn, aby vždy ti, kteří budou jak zákony tohoto státu, tak jejich povinnost vůči občanům porušovat, byli vidět - zvláště na místech, na která jsem upozorňoval.

Tady bych chtěl zdůraznit ještě jednu věc. Vloni před podobným problémem stál newyorský starosta Dinkins, který potřeboval zvýšit stav policie asi o 8 tisíc mužů v ulicích. Dvě třetiny z toho našel v policejní administrativě. (Potlesk.) Podle toho, co se dovídáme, myslím, že tato možnost je i u nás. Připomínám, že hovořím pouze o Praze, její problémy znám.

Řešení vidím v několika věcech, jeden způsob je na bíledni vyčlenění dostatečných prostředků, a to nejen z republikových, ale i z federálních fondů. Skutečně toto město patří celé republice, je naší vizitkou. Fondy budou zapotřebí nejen na posílení policie, ale i na postupné budování systému prevence. Dále je zapotřebí způsob legislativního řešení. Např. novelizace trestního řádu - krátkodobé tresty. Občané romské národnosti jsou ochotni platit pět až deset tisíc, aby nebyli zavřeni na čtyřicet osm hodin. Je to národ, který si svou svobodu pevně uvědomuje a také se o ní obává. Tady by se dalo hodně dělat. Domovské právo. 95% přestupníků není z Prahy. Sjíždějí se sem z celé republiky i ze zahraničí. Pochopitelně dobrý zákon o policii, potom také dobrý zákon o obecní městské policii. Zatím, jak se zdá, naše připomínky, které posíláme, když jsme o to požádáni, i připomínky primátorů a starostů ostatních měst či přednostů okresních úřadů, jak se dovídáme, nenacházejí živnou půdu, příliš se k nim nepřihlíží. Jako radnice jsme protestovali proti mnoha zákonům, vždy jsme ten hrách na stěnu házeli viz nebytové prostory, viz zákon o Praze - našlo by se toho víc. Známe to skutečně z praxe, všímejte si těch našich připomínek.

Zákony nejsou nejlepší, ale třeba § 46 zákona o obcích nám umožnil včerejší rozhodnutí naší rady. Rada zastupitelstva hlavního města ukládá panu pplk. Hofmanovi, náčelníkovi městské správy veřejné bezpečnosti, zajistit pořádek na území hlavního města Prahy, zvláště se zaměřením na oblast: spodní část Václavského náměstí, Pražskou tržnici, Skořepku, ulici Perlovou, Rytířskou, Uhelný trh a oblast hlavního Willsonova nádraží. Přijmout konkrétní bezprostřední opatření a informovat radu zastupitelstva hlavního města Prahy. Termín - 23. 5. opatření musí být skutečně okamžitá. Budeme žádat, aby pan pplk. Hofman předstoupil před pražské zastupitelstvo. Nedojde-li k okamžité nápravě, pražské zastupitelstvo bude žádat jeho odvolání. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu primátoru Kořánovi, prosím pana primátora Mencla, aby se dostavil k řečništi.

Primátor města Brna Václav Mencl: Vážená paní předsedkyně, vážené předsednictvo, česká sněmovno, česká vládo, dovolte mi, abych se na otázku bezpečnosti podíval z poněkud jiného pohledu, a to z pohledu bezpečí občanů města jako celku.

Domnívám se, že bezpečí občanů a majetku bylo a je jedním ze základních cílů městských pospolitostí a úkolů, které vždy kladly na svou správu. Město je z hlediska bezpečí obyvatel a jejich majetku velmi složitý a současně dosti křehký organismus. Šíře problému je velmi značná, a to od mravní úrovně občanů až po stav vozovek.

Jaká je situace v Brně? Jednoduše řečeno, Brno není bezpečným místem. Na jedné straně je to trestná činnost a tak, jako v celé republice, i v Brně se výrazně zvýšila. V loňském roce bylo v Brně spácháno téměř 10 tisíc trestných činů, což je o třetinu víc než v roce 1989. Více než třikrát vzrostly hmotné škody způsobené trestnou činností a dosáhly částky téměř 100 miliónů korun. Nenahraditelné škody však jsou páchány na životech a zdraví našich občanů - 13 jich bylo zavražděno, 121 se stalo obětí loupežného přepadení.

Přestože počet těchto deliktů je výrazně vyšší než v letech předcházejících, daří se policii celkově pachatele odhalovat. Např. z 15 vražd pouze v 1 případě nebyl zjištěn pachatel. Naprostá většina spáchaných trestných činů ovšem směřovala proti majetku občanů a institucí. I v této oblasti je více než 100% nárůst kriminality. Nejedná se o běžné krádeže, ale zejména o vloupání do nejrůznějších objektů, kanceláří, bytů atd. Trestná činnost v Brně podstatně vzrostla, ale počet stíhaných osob je zhruba na stejné úrovni jako v letech předcházejících. Trestná činnost roste podstatně rychleji než postih pachatelů. Dalším velmi zneklidňujícím činitelem, pokud se týká bezpečí občanů, alespoň tak, jak je to občany chápáno v celé šíři problémů je prostředí, stav prostředí a ekologická situace a to už od utváření města, kde je řada nebezpečných míst, především se de facto začínají vytvářet slumy, chátrající slumy, v Brně je jich již několik, dále je to stavební stav objektů, z nich řadu je nutno demolovat. Za zmínku stojí např. problém umírání betonových konstrukcí, který nás všechny v dohledné době čeká ve velké míře. Voda je často za hranicí norem a její nedostatek tím společně ohrožuje zdraví. Nedostatečné parametry dopravní sítě zvyšují počet dopravních nehod a opět ohrožují zdraví a životy občanů.

Živá skládka nad cenným a jediným rezervoárem vod na níž nikdo neví přesně co je a která se dále používá. Spalovna bez dostatečného čištění, chemická výroba, chemické sklady, které ohrožují v případě nehody několik tisíc obyvatel Brna. Jaký je rozsah možných nebezpečí jsme si uvědomili při zabezpečování Brna v souvislosti s válkou v Perském zálivu, zvýšeným nebezpečím daným přítomností iráckých studentů na vojenské akademii. Zjistili jsme v této souvislosti v Brně více než problémových míst, která jsou přímo ohroženy teroristickými akcemi. Na straně druhé legislativní a z toho vyplývající koncepční a organizační neujasněnost odpovědnosti práv a povinností, velmi složitě strukturovanou státní a městskou správu. V této souvislosti chci připomenout, že v Brně na stejném území působí Okresní úřad, Úřad města Brna, Úřad práce, Školský úřad a všechny ostatní úřady, které se v kompetencích značně prolínají a vůbec se zde nebere v úvahu specifika tak velkého města a jednoho odpovědného centra za jeho rozvoj.

Dále zde vidíme policii s nedostatečnými stavy, prostory a technikou i s nedostatečnou morálkou. Reakce občanů je samozřejmě nepříznivá, v nebezpečné situaci se bezpečnost stává až prvořadým aspektem hodnocení našeho současného vývoje a domnívám se, že je velmi snadné a možné a ukazuje to i historie takovýchto faktů, vhodně využít politické manipulace. Myslím, že se tak již stává. Na tomto základě město reaguje zcela spontánně vytvářením vlastních bezpečnostních a pořádkových složek, občané i instituce najímáním privátních služeb. V části občanů roste přesvědčení, že mají zákon ve vlastních rukou, nebo v lepším případě, že se o svou bezpečnost musí postarat sami. Jaká je cesta z těchto problémů? Na jedné straně bych řekl, že to je utváření bezpečného prostředí a na jasné, prostě nepřicházela v úvahu. Současný stav je podle mého názoru takový, že toto revoluční opatření už není nezbytné. Bylo k němu přistoupeno v době, kdy na okresech a nikde jinde neexistovaly žádné nově vytvořené orgány státní správy a kdy v podstatě situace byla velmi chaotická.

V současné době je situace zcela jiná. Existují přednostové okresních úřadů, existují starostové na všech možných úrovních a v podstatě státní správa i samospráva, pochopitelně s jistými výhradami, protože je to systém, který se bude dotvářet, je ale také konsolidována.

Podle mého názoru, pokud jde o policii a pokud si odpovíme, že tedy skutečně nehrozí nebezpečí té zásadní destabilizace, které by odůvodňovalo další kolo prověrek, nebo další prověřování na nějakých úrovních, je v podstatně důležitější provést jakousi kontrolu nebo provést zkvalitnění toho personálu, který policie má, to znamená, vedoucích pracovníků, to je ale otázka jejich kvalifikace a jejich rekvalifikace. Je, řekněme, do značné míry diskutabilní, nakolik v tomto procesu laické komise mohou ještě plnit nějaký svůj účel. Mám, a nechci v tomto směru zdržovat, protože to je skutečně spíše okrajové, mám celou složku, kde dokumentují vývoj občanských komisí, tak jak se mi ozývají, jak mi píší, a z této složky je zřejmé, že v současné době je stav v rámci občanských komisí velice nepřehledný.

Především není jasné, za koho ti lidé, kteří v současné době v komisích jsou, vlastně mluví. Mnohdy už se ztratily jakékoliv kontakty s původním občanským hnutím, eventuelně jinými aktivitami, které své zástupce do těchto občanských komisí delegovaly a mnohdy dokonce došlo v důsledku jakýchsi nejrůznějších přibírání k výměně nebo k výměně části členů těchto komisí, kde už vůbec jakákoliv kontinuita neexistuje.

primátorovi Menclovi. Jako první se přihlásil do diskuse pan poslanec Jiří Müller, který využívá svého práva člena předsednictva. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec ČNR Jiří Müller: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedo vlády, dámy a pánové. Základní povinností vlády je ochrana života, zdraví a majetku občanů. Není pochyb o tom, že v očích občanů, v této funkci vláda selhává. Je to otřesné, co se nyní u nás v republice děje. Samé špatné věci, a to krádeže aut, vykrádání obchodů, rodinných domů, chat, přepadávání s násilím cizinců, veksl a šmelina, vraždění starých důchodců v bytech s následnými krádežemi, znásilňování dětí a dospělých žen. Kdy toto všechno přestane? Jako dělník ČKD se ptám, kdo nám všem zajistí pořádek a slušný život? Tato dramatická otázka z dopisu adresovaného předsedkyni ČNR je oprávněná. Dnešní nárůst kriminality, agresivity a brutality nemá v poválečném Československu obdoby. Oproti roku 89 vzrostla v roce 1990 obecná kriminalita o 125%, počet trestných činů spáchaných na ulici o 113%, počet kapesních krádeží o 223%, počet loupeží o 388%, počet znásilnění o 61%, počet vražd o 68%. Čím je tento stav způsoben? Stručně řečeno změnami politických a ekonomických podmínek života společnosti, na které vláda nestačí reagovat. Rozšíření svobod občanů Listinou lidských práv a svobod je současně i rozšířením svobod a práv pro ty, kteří páchají trestnou činnost. Novelizace trestního řádu rozšířila prostor pro pachatele. Advokáti prodlužují přípravné řízení, prokurátoři neshledávají dostatečné důvody k uvalení vazby a propouštějí zadržené druhý den na ulici. Z celkového počtu osob, které se dostaly před soud bylo v roce 1990 odsouzeno 60% oproti 80% v roce 1989. Bez náhrady byl zrušen zákon o ochranném dohledu a tím i kontrola nad pohybem potencionálních pachatelů. Účinnost přestupkového zákona je paralyzována. Tam, kde jediným trestem je pokuta.

Ti, co nepracují, se stávají naším právním řádem nepostižitelní. V důsledku politických změn se rozpadly staré kontrolní systémy a nové nejsou. Úkoly a možnosti hospodářské kriminálky se v tržním hospodářství mění, avšak oblasti, ze kterých kriminálka odchází, nikdo neobsazuje. Finanční úřady, které by měly nové kontrolní funkce přebírat, nefungují.

V ekonomické sféře je neúčinnost vlády snad nejrozsáhlejší. Brzy po 17. 11 1989 začal být národní majetek převáděn do narychlo vytvořených družstev a akciových společností. Správci státního majetku přihrávali do rukou svých přátel nejlepší podniky za nepřiměřeně nízké ceny, aby si tak zabezpečili novou existenci v nových poměrech. Převody se vyhnuly akcím.

Ty jsou totiž jak metodou stanovení tržní ceny, tak také veřejnou soutěží a tím i vyřazením známostí, úplatků, korupce a zneužívání informačního monopolu.

"Vážený pane poslanče, vznášíme dotaz, zda je možné, aby soukromá akciová společnost složená z ředitelů mlýnských podniků, mohla pro sebe kupovat vybrané mlýny po celých Čechách a na Moravě. Dokonce se prý uvažuje, že ředitelé budou tichými společníky zahraničních firem", tak se ptá zmatený občan. Nevadí mu snad, že tito lidé chtějí soukromě podnikat, ale je pobouřen, že chtějí soukromě podnikat, nikoliv za své.

Dalším rysem změn v ekonomice je odpor proti privatizaci, který plyne z vědomí blížícího se konce pohodlného života. Pracovníci podnikových ředitelství jsou nesmírně vynalézaví v hledání způsobů, jak se vyhnout akcím, ukrývají majetek, bojkotují privatizaci, spojují se se zahraničním partnerem bez ohledu na efektivnost, ale s ohledem na zachování vlastních funkcí.

Odpor proti korektní transformaci státního vlastnictví - v sobě skrývá to, co bych já označil za nejvýznamnější formu hospodářské kriminality. Avšak není proti ní zákon, má volný průchod, nikoho osobně nebolí. Jde jen o státní majetek.

Co se dělo za uplynulý rok tváří v tvář ekonomickým a politickým změnám s policií? Mohla reagovat? Politické změny se nemohly vyhnout ani policii, právě naopak. Policie jako mocenská forma totalitního režimu, musela být jimi postižena první. Stalo se tak prověrkami a pak decentralizací moci z federálního ministerstva vnitra. Výsadní postavení v totalitním systému nahradila nedůvěra v policii, poklesla motivace a vzrostla sociální nejistota. Existují názory, že prověrky v r. 1990 byly jen kolotočem židlí. Mezi 95 krajskými a okresními veliteli jsou jen 3 náčelníci, kteří nikdy v policii nepracovali. Do resortu ministerstva vnitra bylo převedeno přes 1000 prověřených pracovníků bývalé StB. Pracují tam lidé, kteří byli kádrovými rezervami pro orgány KSČ. Existují důkazy, že někteří policejní velitelé nejsou loajální k novým demokratickým institucím. Policisté se obtížně vyrovnávají se ztrátou prestiže. Jsou zbaveni politického krytí, už nejsou mimo kritiku, naopak jsou jí denně vystaveni, musí se před ní obhajovat a musí denně přesvědčovat. To je psychologicky zcela nová situace. Byl jsem svědkem, jak se opilý řidič rval s policisty, kteří ho zadrželi a přitom na ně řval, že to je jak za komunistů. Po vlně anonymních telefonních výhrůžek školám a nemocnicím chtěl jeden policejní útvar nasadit odposlech telefonu. Školy a nemocnice souhlasily, nesouhlasili pracovníci spojů.