V současné době je zvažováno i vytvoření pohotovostní jednotky, která by mohla zasahovat v případě takových akcí, jako byli např. ostravští fanoušci v Praze.
Za jeden z velkých problémů můžeme klást otázku vyšetřování. Vyšetřování je procesní část trestního řízení, která zůstala i nadále v kompetenci ministerstva vnitra a kde díky tomu, že větší část deliktů, které jsou spáchány po novele trestního řádu přešla do působnosti vyšetřovatelů, bylo třeba zásadním způsobem zvýšit stavy. To znamená, že od loňského roku bylo třeba přijmout 1565 vyšetřovatelů a to je stále ještě stav, kdy vyšetřovatelé nestačí vyšetřovat všechno, co jim den přináší, což znamená značnou rozpracovanost trestných činů, což se v důsledku projevuje i v tom, že pachatelé se dostávají pozdě k soudu, což se projevuje v tom, že represe již není tak účinná, jak by měla být, přičemž je signalizováno, že v současné době nejen to, co je zjišťováno, ale dochází k nejrůznějším formám hospodářské trestné činnosti, která vůbec není postihována, protože na to politický aparát v současné době nestačí. V roce 1989 bylo odhaleno 12 111 případů hospodářské trestné činnosti, v roce 1990 5669 trestných činů této povahy. Obávám se, že to není proto, že by se obyvatelstvo stalo uvědomělejším, že by páchalo méně trestných činů hospodářské povahy, ale spíš tím, že aparát nestačí na příval toho, co je třeba objasňovat, zjišťovat. Pochopitelně hospodářská trestná činnost, která bývá nejrafinovanější, nejskrytější a nejobtížněji odhalitelná je ta, která právě není odhalována v rozsahu, v jakém by odhalována býti měla.
Nechci hovořit o trestných činech, které dříve v podstatě nebývaly, jako jsou daňové úniky, zakrývání nejrůznějších finančních machinací, kterými se státní peníze převádějí do soukromého sektoru, kde máme i celou řadu signálů, ale skutečně zásadní prostor pro rozpracování zde není z časových důvodů. V odpovědi na interpelaci pana poslance jsem uváděl rozsah, jakým je policie zatěžována anonymními telefonními rozhovory - toto vyčíslení je znovu na str. 8 a 9 této zprávy nedomnívám se, že by bylo třeba tato čísla znovu opakovat. Jisté je, že je to velice komplikovaná záležitost a tím je obtížné pachateli dokázat tento skutek, ovšem přesto již bylo zjištěno 31 pachatelů, kteří budou postaveni před soud, což z tisíce případů opravdu není mnoho, ale je to maximum, co je v tomto směru policie schopna udělat. Jedním z hlavních závažných projevů současné doby je napadání kulturních památek v tomto státě. Poslední případ byla Národní galerie, ale je to spíše případ, který se dobral pozornosti veřejnosti, protože neustále jsou odcizovány sošky z venkovských kostelíků, z venkovských galerií a částky, o které tento stát přichází, jdou, podle mého názoru, do miliard. Nevidím jiné řešení - když pominu to, že by se v současné době našly dostatečné fin. prostředky na to, aby všechny objekty, kde tyto cenné památky jsou, byly skutečně kvalifikovaně zajištěny. To se ukázalo, že tomu nebylo ani v Národní galerii, kde by to člověk očekával, a ačkoliv v dubnu loňského roku policie výslovně upozorňovala na nedostatky, které tam v zabezpečovacím zařízení jsou. Nevidím tedy jinou možnost, aby tyto památky vnímala v architektonickém kontextu nebo v prostředí, kde jsou umístěny, nebo aby k nim vůbec měla přístup, ale na druhé straně, pokud se toto opatření nepřijme, hrozí reálné nebezpečí, že až se podaří sehnat peníze na zabezpečovací zařízení, nebude již co zabezpečovat.
Pokud jde o policii jako takovou, v podstatě do krátké minulosti byl přísně tajný údaj, jaký je počet policistů v této republice. Tento údaj je nyní zveřejněn, je součástí vašich příloh a můžete se tedy podívat na skladbu, jakou policie v současné době má. Údaj, který máte uvedený ve své informační příloze, je údaj plánovaných stavů, které jsou naplněny zhruba na 96%.
Na str. 10 zprávy začíná výčet toho, co bylo změněno na struktuře ministerstva vnitra na policejním úseku. Je to v podstatě obsáhlý popis, který je obsažen nebo který je doplněn určitým schématem bezpečnostního úseku ministerstva vnitra.
Tato nová struktura byla přijímána v polovině loňského roku a byla projednávána se zástupci bezpečnostního výboru ČNR a sledovala v podstatě dva základní cíle.
Jednak oddělení ministerstva vnitra jako orgánu státní správy od výkonné složky, tedy bezpečnosti, novým názvem Policie, což fakticky bude zakotveno až v zákoně, který v současné době je předložen výborům k projednání.
Za druhé určitou jasnost a přehlednost vztahů na úseku ministerstva vnitra.
Pochopitelně, že proces, který byl započat touto reorganizací, která v současné době již je fakticky provedena, tzn. že ministerstvo pracuje podle tohoto nového systému, je v podstatě prvním krokem. Na straně 11 zprávy jsou uvedeny další kroky, se kterými se počítá v blízké budoucnosti. Zdůrazním jen nejpodstatnější věci.
Je to výrazné posilování pravomoci, působnosti a odpovědnosti základního stupně řízení, kde územně odpovědný velitel musí organizovat výkon služby podle potřeb bezpečnostní situace na svém teritoriu.
Dále výkon policejní činnosti se musí co nejvíc přiblížit oprávněným potřebám a požadavkům občanů.
Výrazné posílení přímého výkonu policejní služby, tzn. zvýšení počtu uniformovaných příslušníků v ulicích měst a obcí.
Policie musí být budována zdola, to znamená od činností. Jaké policie bude mít v pravomoci úkoly, takové si musí prostředky zbudovat. Dále, a to je jedna ze zásad, která v minulosti byla porušována, policie by neměla být zatěžována činnostmi, které s bezprostředním výkonem služby nesouvisí a do určité míry jí i brání.
Za dané situace byl vytvořen stav, kdy za policii v podstatě odpovídá hlavní velitelství policie, které je doposud řízené hlavním velitelem. Otázka toho, jaký název bude mít tento orgán v budoucnu, je samozřejmě otázka diskusí, protože už se rýsují v klubech jisté připomínky, že název by měl být jiný, měl by odrážet novou situaci, která tady je. Je to samozřejmě otázka diskuse a principiálně to není nic, co by nebylo přijatelné.
V souvislosti s budováním nové struktury bezpečnostního úseku ministerstva vnitra a zejména nové struktury policie se vyskytly dva stěžejní problémy. Jedním z nich je delimitace a druhým otázka správ v krajích. Jak jistě víte, systém policie je budován dvoustupňově, to znamená okresní správy a. správa v příslušném kraji.
Pokud jde o první bod, tzn. delimitaci, to je jakýsi neuralgický bod vztahů mezi českým ministerstvem vnitra a federálním ministerstvem vnitra. V rámci dělení kompetencí vyplývajících ze zákona 284/1990 Sb., kdy bylo jasně řečeno, za co odpovídá federální. ministerstvo vnitra a za co české ministerstvo vnitra, je třeba dořešit materiální stránku této právní úpravy. To znamená faktický převod budov, automobilů, spojové techniky, osob nebo tabulkových míst a celé řady dalších atributů, které v dřívější době buď byly společné, anebo jedno ministerstvo zajišťovalo tyto služby pro druhé ministerstvo. Je třeba, abyste si uvědomili, že v podstatě v krajích byl aparát federálního ministerstva, podléhající federálnímu ministerstvu, placen a materiálně zásobován z českého ministerstva. To byl stav, který byl v minulosti, který nebude platit od 1. ledna 1992, ale právě do té doby je třeba tuto delimitaci provést a dlužno říci, že to nepostupuje úplně hladce, protože někde jsou obě dvě strany, řekl bych zájemci o tu kterou funkci nebo o ten který objekt, jinde zase o to nemá zájem žádná strana. Přičemž situace je komplikovaná tím, že je třeba tuto delimitaci provádět shodně v českých zemích a na Slovensku, což také do značné míry v některých případech vyvolává určité komplikace.
Pokud jde o otázku dvoustupňovosti řízení policejního sboru, tedy otázku existence správ v krajích. Tato otázka je dost diskutovaná a názory na ni se výrazně liší. Pokud se zeptáte okresního velitele, zcela jednoznačně řekne, že krajská složka je v podstatě zbytečná, je nefunkční, že je k ničemu. A že jemu stačí, bude-li mu dán dostatečný rozpočet a on si všechno ostatní obstará. Nicméně toto řešení, které je pochopitelně lákavé, možná i politicky efektní, není tak jednoduché ve své podstatě. Pohled okresního velitele není zcela objektivním pohledem. Především je řada složek, které podle mého názoru ještě pořád není možné rozdělit na okresy. Prostě proto, že by to bylo nehospodárné. Jsou některé úseky technické, které vytvářet v každém kraji zvlášť, jestliže potřeba kraje není tak velká a je spíše nárazová, se jeví jako problematická.
Zjevné je to, že jakási složka v kraji prostě zůstat musí, protože například odvolání proti rozhodnutí obvodního nebo okresního dopravního inspektorátu, kdyby nebylo projednáváno na kraji, bude projednáváno na ministerstvu. To by znamenalo jednak značnou občanskou rozladu, protože nevím, jestli by někdo byl ochoten jet odkudsi z Olomouce na odvolačku do Prahy kvůli svému řidičáku. Tedy jakési složky v kraji budou muset zůstat.
Kromě toho je to i otázka kriminální policie, protože ne všechny kriminální delikty se svým rozsahem nebo svým nápadem omezí na oblast jednoho kraje a jsou mnohdy skutky, spíše série skutků, kde je potřeba pátrání organizovat na vyšší úrovni, tzn. na úrovni krajské. Tady otázka určité koordinace je velice aktuální.
Kromě jiného tato otázka souvisí i s onou delimitací, o které jsem hovořil před chvílí, protože bude záležet na tom, jaká část spojovacích funkcí, funkcí informatiky bude v konečné fázi delimitována na české ministerstvo vnitra, a to znamená, co bude z těchto funkcí muset české ministerstvo zajišťovat a tím pádem také, na jaké úrovni.
Já osobně jsem k tomu zaujal asi takový postoj, že současný stav zajisté není ideální. Plně si to uvědomujeme a je zvažována celá řada opatření. Především je jasné, že okresní velitelé by měli mít posílenou velitelskou pravomoc, pokud jde o faktický výkon služby. V tomto směru hlavní velitelství zpracovává alternativy možného řešení celé situace. Na druhé straně ale i z hlediska konzultací, které jsou vedeny s některými zahraničními partnery, se otázka zásadního zrušení správ v krajích jeví jako problematická. Pokud současný stav sice není ideální, ale nehrozí katastrofou, mám za to, že k zásadní a razantní reorganizaci nebo rušení by mělo být přistoupeno poté, co věc bude skutečně rozanalyzována ze všech stran a kdy bude zcela zřejmé, že řešení, ke kterému se přistupuje není pouze politickým ústupkem nebo momentálním nápadem, ale skutečně vykazuje všechny znaky objektivně zlepšujícího postupu. Domnívám se, že v tomto směru bude možno asi do třičtvrtě roku věc uzavřít samozřejmě za jistého předpokladu, který souvisí s dalšími možnostmi, které se nabízejí v souvislosti s úvahami o regionech a dalších stupních státní správy, které zase souvisí s uspořádáním, které vyplyne z ústavy atd.
Domnívám se, že i z toho důvodu by bylo předčasné v současné době přistupovat k úplně rezolutním krokům, protože tento systém je kritizován pro svou těžkopádnost, pro svou určitou neoperativnost, ale fakticky funguje, tzn. jakýkoliv zásah by měl být pouze zásahem zlepšujícím.
Problémem jisté interpelace pana poslance Loma zde byla otázka náboru policistů a přístupu odpovědných orgánů k náboru policistů. Snažil jsem se tuto otázku jednak v rámci odpovědi panu poslanci Lomovi vysvětlit, jednak jsem s ním ještě celou záležitost probíral sám. Nicméně jsem si vědom toho, že statistická čísla jsou prostě jen čísla a že s nimi lze manipulovat nejrůznějším způsobem, takže pochopitelně k nim může být i jistá nedůvěra.
Za této situace nevidím jiné řešení (a připadá mi to pro obě strany výhodné), pokud bude mít bezpečnostní výbor ČNR zájem, ať je jeho zástupcům umožněno, přesvědčit se, na kolik čísla odpovídají realitě, a to způsobem, jaký sami uznají za vhodné.
Já mohu uvést za rok 90 tato čísla: ze 4 688 uchazečů bylo 1351 přijato, 310 nepřijato ze sociálních důvodů, 457 nepřijato ze zdravotních důvodů, 462 nepřijato z jiných důvodů (psychotesty), 320 odvolalo žádost a 1387 uchazečů je rozpracováno.
Chtěl bych říci, že jde o problematiku velmi složitou, kde existuje celá řada vnějších vlivů, které policie nemůže ovlivnit. Vždyť i uchazeč, který splňuje kriteria věku, občanství, vykonané základní nebo náhradní vojenské služby, tělesné a zdravotní způsobilosti, bezúhonnosti jeho samotného i jeho rodinných příslušníků musí být někdy odmítnut jenom proto, že se vyučil u některého podniku, kterému by policie měla zaplatit 20 tisíc nebo 30 tisíc nebo 40 tisíc korun. Na to totiž nemáme peníze a o takové lidi ztrácíme zájem.
Domnívám se, že skutečně v této věci by bylo možná na místě celou věc ještě jednou konzultovat v rámci bezpečnostního výboru, i když já osobně jsem přesvědčen, že není třeba podezírat ty, kteří nábor provádějí, že by nějakým způsobem ovlivňovali nábor uchazečů v tom směru, aby nebyli přijati ti, kteří splní požadavky a zájem o službu mají.
Pro vaši informaci uvádím, že nábor je prováděn dvěma způsoby. Jednak volným výběrem, to je z řad uchazečů po základní vojenské službě a jednak výběrem těch, kteří nastupují do náhradní vojenské služby. Zde se však setkáváme s problémem, že zájem o tuto náhradní službu upadá v souvislosti se zkrácením vojenské základní služby, ale i s možností volit si civilní službu. Nepomáhá nám tedy ani zvýšení kvóty pro náhradní: službu z osmi set na tisíc lidí.
Jednou z otázek, která je velice citlivě sledovaná, je otázka přechodu příslušníků státní bezpečnosti do resortu ministerstva vnitra. Zde bych chtěl začít jakýmsi úvodem. Především je třeba říci, že do služeb ministerstva vnitra přicházeli globálně pracovníci federálního ministerstva vnitra. Ti se potom dělili na pracovníky ze státní bezpečnosti a na pracovníky z jiných služeb. Od února 1990 do současné doby bylo přemístěno k ministerstvu vnitra celkem 3030 příslušníků z FMV. Od dobna loňského roku do listopadu to bylo 2283 a od prosince do konce dubna tohoto roku 747 příslušníků. Z toho je 1457 příslušníků z operativních součástí (t.j. státní bezpečnosti), 483 z Vysoké školy SNB (jednak z katedry státní bezpečnosti a jednak z jiných kateder), 1090 z ostatních útvarů FMV (doprava, spoje, technici, ochranka atd.).
Chtěl bych říci, že já sám jsem zjištěním tohoto stavu nebyl nijak nadšen, i když faktem je, že všichni tito lidé (anebo až na ojedinělé případy) měli projít prověrkovými komisemi. Nejsem nadšen z toho důvodu, že ne vždycky, jak se ukazuje, pracovaly prověrkové komise skutečně důsledně. Ale na druhé straně si myslím, že 39 příslušníků státní bezpečnosti nebo FMV na jeden okres, to není nijak zvlášť tragické. Ostatně máte ve své složce rozpis, jak to bylo konkrétně s přijímáním v jednotlivých krajích a okresech.
Kromě toho je třeba konstatovat, že mimo prověrky občanskými komisemi prošli tito příslušníci ještě prověrkami profesní komise. Nevím, na kolik je třeba tomu dávat relevanci, ale v případě osmi set příslušníků, kteří přecházeli v průběhu tohoto roku, se mi osobně zaručilo všech deset velitelů krajských správ FIS, že lidé, kteří jdou k policii, tam mohou sloužit a že s nimi nejsou žádné negativní zkušenosti z minula. Vzhledem k tomu, že všech deset velitelů jsou lidé, kteří přišli z civilu a nastoupili do FIS po listopadu 1989, spíše až v průběhu prvního pololetí loňského roku, kladu na toto ujištění určitou váhu, i když samozřejmě toto číslo není nijak zvlášť potěšující.
Pokud jde o školství, zde je situace v policii zatím velice nevyjasněná. Dospěli jsme k závěru, že to, co bylo, použitelné není. Vytváříme nový edukační systém, který by zaručil, že ze škol budou vycházet policisté, kteří budou na úrovni onoho třetího tisíciletí, do kterého se nezadržitelně řítíme. Zatím jsme udělali experiment, který by měl splnit dva základní cíle.
Po nástupu k policii a jednoměsíčním zaškolení odchází policista na 6 měsíců do terénu, kde se seznamuje s praktickou stránkou činnosti. Policie se přitom seznamuje s jeho schopnostmi. Poté - je-li oboustranný zájem - odchází policista na dalších pět měsíců, aby si splnil základní penzum školního programu pro policisty. Výhody spočívají v tom, že obě strany si mohou ověřit, zda služební poměr splňuje jejich očekávání (policisté poznají zda skutečně stojí o to, co dělají, a policie pozná, zda má o jejich práci zájem), a v případě rozchodu se ušetří náklady za školné, které by policista musel zaplatit. Dosud tomu bylo tak, že policista často neodcházel ze služebního poměru, který mu nevyhovoval, jenom pro povinnost uhradit náklady na přípravu. Nový systém uvolňuje tento stav alespoň pro začátek a dává možnosti vzájemné konfrontace potřebnosti.
Školství v současné době je na dvou stupních. Jednak je to základní odborná příprava, při které nový policista získává znalosti potřebné pro výkon základních funkcí v pořádkové dopravní službě - ta, jak jsem řekl, trvá sumárně 6 měsíců. Dále je to druhý stupeň - příprava specialistů v oboru pořádkové, dopravní, kriminální služby, vyšetřování atd. pětiměsíční studium pro příslušníky s úplným středním vzděláním a dvouleté pro příslušníky, kteří nemají úplné střední vzdělání, přičemž minimem, při kterém se přijímá do policie, je vyučení.
V současné době se již opět hovoří o možnosti vysoké policejní školy, vysoké školy policie či policejní akademie názvy se používají nejrůznější. Faktem je, že slovenská strana o zbudování takové školy uvažuje. V rámci českého ministerstva vnitra jsme zatím dospěli k názoru, že prostě nemáme kádrově učitele, lidi, kteří by dokázali vytvořit vysokou školu na úrovni, jakou vysoká škola má mít, tedy ne něco, co bude produkovat absolventy, kteří se budou honosit akademickým titulem, ale opravdu vysokou školu se vším všudy. Proto v současné době o budování vysoké školy neuvažujeme. Je pravdou, že se uvažuje o budování vysoké školy na úrovni federace. Pokud by taková vysoká škola byla a pokud by její úroveň byla na požadované výši, samozřejmě bychom jejích služeb rádi využívali. Zatím spoléháme na to, že vysokoškolsky vzdělané příslušníky budeme získávat z řad studentů, kteří budou vycházet z právnické fakulty eventuelně ojediněle i z jiných fakult. Faktem ovšem je, že je to komplikováno nepříliš velkým zájmem současných studentů o státní správu, což se ale může časem změnit, protože všichni víme, že současný právnický "boom" co nejdřív pomine. Ale je tady i ten problém, že ti policisté, kteří by si chtěli doplňovat vzdělání, mají situaci obtížnou v tom, že v Praze v současné době není na právnické fakultě veden dálkový směr studia, tzn. zbývá v tomto směru v podstatě pouze Brno. Nicméně se nezříkáme do budoucna myšlenky vysoké školy, zatím ale, jak jsem řekl, na ni prostě nemáme.
Pokud jde o jinou formu edukace, tzn. připravenost policisty na akční zásah, bylo opakovaně a z řady míst konstatováno, že policisté jsou na nepříliš vysokém stupni fyzické přípravy, jejich fyzická kondice není dobrá, jejich připravenost, pokud jde, o vybavení o hmaty a chvaty sebeobrany, které jsou mírnějším prostředkem použitelným proti pachateli, také není dobrá a ani jejích střelecké schopnosti nejsou na požadované výši. Z toho důvodu počínaje 20. 5., t.j. včerejším dnem, bylo započato s přípravou vybraných pracovníků, kteří. budou posléze provádět výcvik policistů na jednotlivých okresech event. na nižších složkách. Jde o specialisty pro boj zblízka, karatisty, judisty, je to skupina, která přišla v podstatě celá z civilu. Jsou to noví lidé, měli by tam být i specialisté na střelbu, počítáme s tím, že i v tomto směru se bude urychleně úroveň policistů zvyšovat.
Jedním z dalších velmi citovaných resp. diskutovaných problémů v rámci ministerstva vnitra byly otázky kádrové. V tomto směru si dovoluji poukázat na materiál, který je připojen tabulku, která ukazuje k jakým změnám došlo na úrovni ministerstva vnitra, na úrovni krajských a okresních správ. Tabulka je pozoruhodná tím, že pokud se díváte na část týkající se provedení změn velitelských a náčelnických funkcí v rámci útvarů resortů ministerstva vnitra, tak prakticky nikde nezůstal ve funkci okresní velitel. Dále je procentuálně vyčísleno, v kolika případech. postoupil na velitelský post někdo z nižší funkce, z vyšší funkce nebo ze stejné funkce. Poprosil bych vás, abyste, pokud máte o tuto problematiku zájem, si tuto tabulku detailně prostudovali, protože podle mého názoru je z tohoto přehledu patrný (i když pouze číselně, což nemusí být vždy přesné a vystihující, jak už jsem řekl) posun velitelských funkcí v rámci celé České republiky.
Pokud jde o ministerstvo vnitra jako takové, zde došlo k totální destrukci původní struktury ministerstva vnitra, k vytvoření nových útvarů a od úrovně náměstků přes ředitele odborů s výjimkou jednoho odboru (legislativního) jsou všude lidé, kteří přišli takříkajíc odjinud, z podstatně nižších funkcí. Obdobná situace je i na hlavním velitelství.
Pokud jde o celkovou kádrovou otázku v rámci
bezpečnostního úseku ministerstva vnitra
- zřejmě o otázku, která je jednou
z nejcitlivějších. Jak jsem již řekl,
situaci nepovažuji za ideální. Nicméně
stojíme na - nechci říci jakési křižovatce,
ale na jakémsi zásadním bodě, kdy
musíme přijmout rozhodnutí. Především
si musíme za této situace, kdy byla provedena do
určité míry obměna (kvalitu obměny
nechť si každý posoudí, já mám
pocit, že velice zásadní obměna), položit
otázku, zdali to, co bylo původním cílem
této obměny, tzn. vyloužit možnost, že
by policie jako taková nebo ministerstvo vnitra jako takové,
bylo využito k tomu, aby jeho prostřednictvím
byla buď totálně nebo aspoň nárazově
destabilizována situace v tomto státě, bylo
splněno. Většina těch, kteří
nastoupili do velitelských funkcí od okresů,
nižších složek přes kraje až
po hlavní velitelství policie nebo dnes stále
ještě veřejné bezpečnosti a zásadní
funkce v ministerstvu vnitra, přišla z podstatně
nižších postů. Toto jejich jmenování
pro ně znamená povýšení. Domnívám
se, že z psychologického hlediska za tohoto stavu
lze předpokládat jistou míru loajální
a když už ne, tak aspoň chladné úvahy,
že jakákoli zásadní změna politické
situace je pro tyto lidi, pro tyto současné velitele
hrozbou, že toto své postavení ztratí.
Z těchto dvou důvodů vyvozuji, že to,
co se občas v náznacích v tisku nebo v jiných
sdělovacích prostředcích objevuje,
totiž že by měl hrozit jakýsi pokus o
totální destabilizaci, o převzetí
kontroly nad ministerstvem vnitra atd., nehrozí. Kromě
toho je tady jeden faktor, který vám nepochybně
bude připadat iracionální, ale já
se na jisté úrovni už více než
deset let s policisty stýkám. Myslím, že
znám do určité míry jejich mentalitu,
dokážu odhadnout jejich myšlení, vím,
co jsou nebo nejsou ochotni učinit. Hodnocení této
skutečnosti nechť ať si každý nechá
projít vlastní hlavou. Ale plnili rozkazy těch,
kteří tady vládli. Podle toho, jak je znám,
jak jsem s nimi hovořil, však velká většina
z nich z toho neměla žádnou radost a těch
opravdu přesvědčených, kteří
by chtěli bojovat za bývalé pořádky
bylo skutečně minimum. Předpokládáme-li,
že valná většina z nich toto své
přesvědčení dávala najevo tak,
že neprošla prověrkovými komisemi, tak
podle mého názoru situace v tomto směru není
kritická.