Poslankyně Anna Röschová: "Slibuji na svou čest a svědomí věrnost České republice a České a Slovenské Federativní Republice. Budu dbát vůle a zájmů lidu, řídit se ústavními a ostatními zákony České republiky a České a Slovenské Federativní Republiky a pracovat k tomu, aby byly uváděny v život." Prosila bych pana poslance Milana Hořínka, aby složil slib do rukou paní předsedkyně.
(Poslanec Milan Hořínek skládá slib
do rukou předsedkyně ČNR. Potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Současně vám chci navrhnout, abychom pana poslance Milana Hořínka zařadili do církevního a humanitárního výboru. Jsou k tomuto návrhu nějaké připomínky? (Žádné.) Dávám o tomto návrhu hlasovat.
Kdo je pro zařazení pana poslance Hořínka do církevního a humanitárního výboru, ať zvedne ruku. 131.
Kdo je proti? 0.
Kdo se zdržel hlasování? 7.
Děkuji, pan poslanec Hořínek vaším rozhodnutím byl zvolen členem církevního a humanitárního výboru České národní rady.
Dále vám předsednictvo ČNR navrhuje, aby pan poslanec Karel Štindl byl na vlastní žádost uvolněn z ústavně právního výboru České národní rady vzhledem k tomu, že zastává v současné době náročnou funkci předsedy zahraničního výboru. Pokud nemáte námitky, dávám i o tomto návrhu hlasovat. Kdo je pro to, abychom vyhověli panu poslanci Štindlovi a uvolnili ho z ústavně právního výboru? 124.
Kdo je proti? 2.
Kdo se zdržel hlasování? 17.
Děkuji, pan poslanec Štindl byl uvolněn z ústavně právního výboru rozhodnutím pléna.
Dalším bodem je zpráva o bezpečnostní
situaci v České republice. Usnesením ČNR
č. 137 ze 17. schůze v březnu t.r. bylo uloženo
předsednictvu České národní
rady zařadit tento bod na pořad květnové
schůze. Zprávu nám přednese ministr
vnitra Tomáš Sokol. Než mu dám slovo,
doporučuji ještě, abychom pověřili
výbor petiční, pro právní ochranu
a bezpečnost přípravou návrhu usnesení
ČNR k tomuto bodu pořadu. Má někdo
jiný návrh? (Nemá.) Navrhuji, aby se výbor
ujal tohoto úkolu hned teď, t.j. od začátku
projednávání tohoto bodu a určil jednoho
poslance, aby zpracoval připomínky vzešlé
z diskuse. Pokud budou poslanci činit návrhy na
usnesení ČNR, prosím je, aby je podávali
písemně. Nyní již prosím pana
ministra Sokola, aby se ujal slova.
Ministr vnitra Tomáš Sokol: Vážená paní předsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, usnesením 17. schůze České národní rady ze dne 28. 3. 1991 bylo mimo jiné uloženo informovat o bezpečnostní situaci. Tato povinnost pochopitelné platí mně a já se tedy pokusím o této situaci referovat.
Předpokládám, že jste všichni na svých pracovních stolech nalezli písemné vyhotovení zprávy o bezpečnostní situaci. Připouštím, že rozsah této zprávy resp. obsah materiálu je do určité míry širší, než jak by se termín "bezpečnostní situace" dal v užším slova smyslu chápat. Podle mého názoru a názoru mých spolupracovníků ale bylo nezbytné tento materiál pojmout takto široce, protože pouze v tomto kontextu s celou situací na ministerstvech vnitra a s řadou dalších skutečností, které jsou ve zprávě obsaženy, lze hodnotit současnou bezpečnostní situaci.
Tuto zprávu nebudu nyní tady číst, budu ji považovat pouze za základ svého referátu, v němž bych se pokusil zdůraznit pouze nejdůležitější skutečnosti obsažené v uvedené zprávě, eventuálně je doplnit některými komentáři, o nich ž jsem se nedomníval, že by bylo účelné je písemně do této zprávy dávat, neboť by tím zbytečně nabyla na objemu a ztratila na přehlednosti, ale které přesto považuji za důležité.
Na úvodních stránkách zprávy je rozebrána situace, jaká na ministerstvu vnitra byla před listopadem 1989 a jaká byla na bezpečnostním a policejním úseku. Tato reminiscence není samoúčelná, má poukázat na to, jak zásadní změny bylo třeba udělat, pokud jde o strukturu bezpečnostního úseku a celé policie. Z prvních dvou stran zprávy je zřejmo, že v období před 17. listopadem a samozřejmě ještě nějakou dobu po něm, byla v podstatě policie řízena dvojkolejně. Velitelé na okresech a krajích - nebo tedy tehdy náčelníci - byli řízeni z federálního ministerstva vnitra a jejich zástupci, kteří veleli tzv. pořádkové policii, to znamená Veřejné bezpečnosti, byli řízeni českým ministerstvem vnitra. Kromě toho existovaly ještě určité další vazby v případě mimořádných bezpečnostních akcí a kromě toho se samozřejmě na teritoriu pohybovala část policie Státní bezpečnost, která byla řízena z fed. min. vnitra. To vytvářelo naprosto nepřehledný stav, který zcela logicky byl neudržitelný a bylo potřeba ho změnit. Bohužel - a to je na této informaci nejrelevantnější - ta zásadní změna, která vždycky přináší celou řadu komplikací z hlediska hladkého fungování nějakého aparátu, přišla v době, která byla nejméně vhodná nebo nejméně výhodná, to znamená v době, kdy došlo k eskalaci trestné činnosti. Nicméně je to objektivní fakt, se kterým nebylo možno nic dělat, ta reorganizace byla nezbytná a o tom, jak proběhla a jaká je současná struktura budu hovořit o chvíli později.
Současný stav pokud jde o trestnou činnost je skutečně velice alarmující. Za uplynulý rok, jak zjistíte na straně 3 své zprávy, bylo spácháno celkem 216 852 trestných činů, což je oproti roku 1989 nárůst o 96 tisíc skutků, tedy o 80%. Největší měrou narostla tzv. obecná kriminalita, to znamená kriminalita páchaná proti občanům, proti jejich majetku, v podstatě útoky na práva a oprávněné zájmy občanů. Zde došlo k nárůstu z 82 552 skutků na 192 492 skutků. Dosti značnou měrou narostly např. loupeže, kterých v roce 1989 bylo registrováno 789 a v roce 1990 3.885, to je nárůst o 288%.
Krádeže vloupáním se z 19 005 skutků zvětšily na 72 885 skutků. Pozoruhodný je i nárůst v případě vražd, kde činí 62%, tzn. že 126 vražd v roce 1989 na 212 vražd v roce 1990.
V příloze, která tvoří součást zprávy, jsou grafy a je tam vyjádření nebo vyčíslení dalších trestných činů v tabulce. Já se nedomnívám, že bych měl tento čas nyní vyplňovat tím, že bych citoval všechny další nárůsty. Mám za to, že z čísel, která jsem tady přednesl, je zřejmé, že jde o stav naprosto nebývalý a skutečně alarmující. Je pochopitelné, že tento nárůst se mimo jiné, jak zjistíte na str. 4 zprávy, odrazil i v poklesu objasněnosti, tzn. rozsahu toho, co z této trestné činnosti bylo odhaleno a kde byli odhaleni pachatelé. Tento pokles činí ze 77,5% odhalených skutků v roce 1989, 38,4% v roce 1990. Je pochopitelné, že to je stav, který nikdo nemůže považovat za únosný, za správný, ale je to do určité míry stav, který vyplývá z toho, co bylo před tím řečeno a z početních stavů policie o kterých budu hovořit za chvíli. Přičemž ovšem je třeba konstatovat, že míra objasněnosti je individuální.
Jak zjistíte dále z této zprávy, v Praze činí objasněnost 24,3% - a tady je zajímavý i když ne samozřejmě zvlášť potěšující další údaj, že v Praze bylo v loňském roce spácháno 53 204 trestných činů, což je zhruba o 10 000 méně než na celém Slovensku. Podobný pokles objasněnosti je ve všech větších aglomeracích a souvisí to s větší možností anonymity páchání trestných činů a celkově s lepšími podmínkami pro trestnou činnost, které samozřejmě vytvářejí velká města oproti vesnicím a menším aglomeracím. Pro zajímavost snad pouze, že např. ve východních Čechách pořád ještě objasněnost činí 62% a do určité míry to ilustruje i jakousi sociologickou úvahu o skladbě obyvatelstva, stálosti skladby obyvatelstva a v návaznosti na to možnosti policie, počet spáchaných skutků a tedy i schopnosti objasňovat tyto skutky.
Než budu hovořit dále a pokračovat v tom, co je obsahem zprávy, dovolte mi dvě expoze. Jedno z nich se týká - a je mi velice nepříjemné, že o tom musím mluvit, nicméně považuji to za zcela nezbytné - trestné činnosti páchané Rómy. Je mi skutečně nepříjemné ve vztahu k pánům poslancům, kteří jsou zde za Rómskou občanskou iniciativu a kterých se ta čísla budou zřejmě osobně dotýkat, ale není jiného vyhnutí.
V tomto roce na rozdíl od předchozí statistiky, která se týkala loňského roku, z celkové kriminality spáchané, to znamená ze stíhaných 26 649 osob, 4 908 byli Rómové, což činí 18,41%. Než bud u hovořit o dalších procentech, nevím to přesně a údaje o tom kolik Rómů je v České republice, ale z těch nejserioznějších pramenů lze odhadovat, že to nebude více jak 3 nebo 4% z celkové populace. To říkám proto, aby byl srovnatelný podíl Rómské populace na celkové populaci k podílu Rómské populace na páchání trestné činnosti.
Nebudu probírat zase detailně další skutky, ale např. pokud jde o vraždy, tak je procento Rómů, pachatelů této trestné činnosti 13,3%, v loupežích je to 30,53% a v celkové majetkové trestné činnosti 25%.
V podstatě jsem o této záležitosti nechtěl hovořit, ale události posledních dnů mě vedou k tomu, že chci upozornit na skutečně naprosto krizovou situaci, situaci, která může velmi snadno prorůst do jakýchsi skutečně vážných nechci říkat rasových, ale možná že ten výraz bude používán jinými, takže rasových nepokojů. Naposledy v neděli došlo k incidentu v Plzni, k incidentu, který zcela zjevně vyvolala skupina asi 15 Rómů, která zaútočila na - podle všech informací, které mám na kováře, pokojně prodávající na náměstí jakési své výrobky. Bylo přitom použito nožů a mačet. Jeden z kovářů je velmi vážně zraněn. Stejně jako v Ústí nad Labem, Chánově, pochopitelně, že druhá strana reaguje velice negativně a obávám se, že současný stav volá po nějakém zásadnějším řešení, které už ovšem přesahuje možnosti a schopnosti policie. Pokud mi hlásí starostové z oblasti Mostu, Ústí atd. tam je situace skutečně velice vážná, Rómové víceméně negují jakékoliv hodnoty této společnosti. Chánov je v podstatě pověstný, tam už není co dát do krámu, protože ho vždycky vykradou a starostové zcela jednoznačně mluví o tom, že jsou bezradní, že nevědí co se situací dělat, že si nedokáží sami poradit. Pochopitelně policie může v tomto směru pouze působit na ty, kteří přestupují zákon, ale domnívám se, že by tato situace měla být řešena na nějaké vyšší úrovni, nějakým zásadnějším sociálním způsobem a ne čekat až bude možnost naše Rómské spoluobčany zavřít, protože páchají trestnou činnost. Cítím svou povinnost na tuto skutečnost upozornit.
Pokud jde o nárůst trestné činnosti, o které jsem před chvílí hovořil, je poměrně zjednodušován, věc je prezentována tak, že existuje jakási úměra mezi činností a schopností policie a mezi trestnou činností a jejím nárůstem. V této věcí doposud nebylo vypracováno příliš mnoho fundovaných vědeckých statí, nebo zpráv, nicméně Institut pro kriminologii a sociální prevenci už zpracoval jakýsi první průzkum, již zpracoval jakési první vědecké práce, řekl bych spíše studie a z těch vyplývají určité, možná i trochu překvapující konsekvence. Především tento institut prováděl jakýsi průzkum mezi respondenty odborníky v oblasti soudů, prokuratur, policie, částečně i kateder trestního práva právnických fakult a snažil se zjistit z hlediska mínění těchto odborníků, kde jsou příčiny nárůstu trestné činnosti.
Pokud jde o četnost názorů, na předních místech byly jednak společenské změny, jakožto jakýsi sociální faktor, který uvolnil nárůst trestné činnosti. Zde je zejména hodnocena ztráta pocitu strachu občanů, uvolnění disciplíny, na další místo je řadou odborníků kladena amnestie, i když faktem je, že v tomto případě jsou názory velice rozporné a nelze přehlédnout ani fakt, že v loňském roce počet propuštěných vězňů celkově za rok nepřesáhl počet vězňů, kteří jsou propouštěni v jiných letech. Tzn., že v podstatě co bylo propuštěno naráz v loňském roce na amnestii, běžně odchází z výkonu trestu v průběhu jiných let. Takže absolutně se nárůst propuštěných z výkonu trestu nijak nezvětšil. Proto z mého pohledu bych amnestii jako takovou příliš nedémonizoval a nestavěl bych ji jako zásadní příčinu, jak ji část respondentů vidí.
Dalšími příčinami jsou nedostatky právního vědomí, problematické novely trestního práva, to je oblast, ke které se za chvilku vrátím, ochromení policie, nepřipravenost policie a zhruba 14% ze 183 tázaných respondentů soudí i na pasivní rezistenci a odpor policie ke společenským změnám.
Jako jednu z dalších příčin nárůstu kladou respondenti i nezodpovědný postoj tisku. Pokud jde o odborná pojednání, na těch je zajímavé to, že konstatují kulminaci trestné činnosti ve druhé polovině loňského roku a dávají do souvislosti především s novelami trestního zákona a trestního řádu. Je skutečně pravda a já tu nechci ani v nejmenším ironizovat zákonodárné sbory, které přijímaly novely. Chápu situace v jakých k novele přistupovaly, ale je pravdou, že v trestním řádu i v trestním zákoně je celá řada ustanovení, která skutečně činnost policie a vůbec orgánů činných v trestním řízení značně komplikuje. Jako příklad mohu dát ustanovení § 247 trestního zákona, které podle odstavce 1 stíhá toho, kdo si přivlastní věc, nikoliv nepatrnou a zde je trestní sazba do 1 roku. Tzn. koná se zjednodušená forma vyšetřování tzv. vyhledávání, jak to ukládá § 168 odst. 1 trestního řádu. Druhý odstavec tohoto ustanovení, který je kvalifikován přísnější trestní sazbou, postihuje toho, kdo si přivlastní cizí věc, ale nikoliv již nikoli nepatrnou, prostě cizí věc jako takovou, ale kdo si ji přivlastní vloupáním. To v praxi vede k tomu - abych uvedl příklad možná trochu zlehčující a zase ne příliš - pokud někdo vyloupí králíkárnu a odnese králíky, pak je třeba v této věci konat vyšetřování, protože tam je přísnější trestní sazba, neboť je to 2 odst., zmocnil se věci vloupáním, ale pokud ukradne celou králíkárnu a ta nemá větší hodnotu než 800 Kčs, tak se v té věci koná vyhledávání podle 1. odst. Znovu říkám nechci zesměšňovat, chci jen poukázat na to, jak takovéto náhodné faktory zatěžují práci policie, protože vyšetřovatel, který je kvalifikován, nebo by měl být kvalifikován na poměrně vysoké úrovni, měl by tedy řešit závažné trestné skutky, potom řeší vloupání do sklepů apod., protože to prostě pro něj vyplývá z trestního řádu.
Říkám nekritizuji, pouze konstatuji, že tato situace také velice policii zatěžuje. Je pozoruhodné, že v rámci těch prvních prací, které se týkají nárůstu trestné činnosti a hodnocení příčin hodnocení policie vychází poměrně příznivě. Je konstatováno s výjimkou toho, co bylo řečeno před tím, že víceméně z hlediska možností, které policie má, o mnoho více dělat neměla. Pozoruhodný je jeden příspěvek, který uvádí, že v podstatě marasmus, ve kterém tato společnost byla před listopadem 1989, by s největší pravděpodobností vedl k nárůstu, nebo k eskalaci kriminální trestné činnosti i za situace kdyby nedošlo k událostem 17. listopadu, tzn. i v podmínkách tehdejšího režimu, jenom že by se kriminalita ventilovala jinými způsoby, jinak ale že společnost objektivně spěla k této krizi.
Další vlivy, které jsou konstatovány, je ztráta určité identity policie, nepřiměřeně vysoký práh kriminální citlivosti obyvatelstva, to víme všichni a také odnaučení občanů odpovědnosti sama za sebe, to je to, že občané se o sebe přece jen do určité míry musí starat sami.
To všechno, co jsem tady říkal, neměla být žádná apologetika policie, nebo ministerstva vnitra, říkal jsem to zde proto, abych naznačil, že celá problematika je podstatně složitější, že řada lidí, kteří se profesionálně kriminologií zabývají, vidí věc trochu jinak, než jak je zjednodušeně presentována. Prostě policie - trestná činnost, když je velká trestná činnost, je špatná policie. Pochopitelně policie má svůj díl, o tom budu hovořit dál, ale je potřeba věc vidět v těchto složitějších kontextech.
V této souvislosti mi dovolte, abych na chvíli konstatoval, že přes všechny potíže, které policie má, se snaží plnit své úkoly s maximální možnou odpovědností a v řadě případů to nejsou úkoly lehké. V současné době je kromě běžné kriminální trestné činnosti šetřena celá řada bývalých politických představitelů tohoto státu, což je zejména v pražském měřítku značná zátěž, protože to znamená velký spisový materiál a prozkoumávání celé řady vesměs účetních dokladů.
Pro vaši informaci v současné době běží trestné stíhání proti bývalému ministrovi zahr. věcí ing. Chňoupkovi, bývalému ministru lesního a vodního hospodářství ing. Bočkovi a Kalinovi, bývalému ministru průmyslu Kapounovi, bývalému ministru průmyslu ČR ing. Hojerovi, bývalému ministru vnitra ČR, ing. Jungovi, bývalému ministru stavebnictví Polákovi, bývalému primátoru hl. m. Prahy Štafovi, býv. min. školství doc. Vondruškovi, býv. primátoru hl. m. Prahy Horčíkovi, býv. ministru financí ČR ing. Nikodýmovi a celé řadě dalších. Kromě toho je v realizaci další trestná činnost tohoto charakteru a je třeba konstatovat, že toto do značné míry odčerpává možnosti policie, nicméně na druhé straně je zřejmé, že je to trestná činnost, která musí být vyšetřena už proto, že jde o celospolečenský zájem.
Mám za to, že i v jiných kriteriích hodnocení práce policie není špatná, např. v absolutní rovině rok 1990 znamenal největší počet odhalených pachatelů - to pochopitelně souvisí s nárůstem trestné činnosti - jsou také značné kritiky na to, jakým způsobem je např. řešena otázka bezpečnosti Prahy - to je problematika, o které bych zde mohl hovořit celé hodiny již ze své minulé praxe. jisté je, že za tento rok se podařilo orgánům policie odhalit 312 veksláků, což vypadá jako číslo poměrně malé, ale při možnostech, které zde jsou, z hlediska dokazování, to není tak malá čast. Faktem je, že policie obecně naráží na nedostatek zákonné úpravy, nikoliv jenom zákona o policii, ale celkově, přičemž nechci říkat, na kolik to je nebo není možné, ale např. v Praze je situace taková, že se ulicemi pohybují pomalu průvody lidí, kteří se viditelně chystají k trestné činnosti, ale policie nemůže dělat nic jiného, než čekat, až trestnou činnost spáchají a potom může proti nim zasahovat. Nicméně toto bylo pouze extempore, pokud jde o policii.
Pochopitelně, že i v možnostech, které
v rámci hlavního velitelství policie byly,
byla přijata opatření, která měla
situaci zlepšit a která ji podle mého názoru
zlepšují, když ne v Praze, tak jinde. Bylo otevřeno
73 nových obvodních oddělení, které
mají plnit to, co bylo řečeno, tj. vracet
výkon služby zpět na ulici k lidem od těch
obrovských předchozích oddělení,
která více méně byla od základní
služby a bezprostředního výkonu funkce
na ulici poněkud odtržena. Byly vytvořeny zásahové
jednotky, které nemají být nějakou
kopií červených baretů, které
byly samozřejmě ostře kritizovány,
ale mají to být jednotky, které budou schopny
skutečně kvalifikovaně zasáhnout proti
pachatelům, kteří jsou ozbrojeni a kteří
jsou kvalifikovanější než normální
zločinci a kde by pro policisty běžného
výcviku hrozilo vážné nebezpečí
újmy na zdraví nebo na životě.